Na vdovy a sirotky po obětech války pamatuje se
v podobné míře - ovšem ne jako na duchovní,
nýbrž jako na invalidy. Vdova dostává
při 30% nezpůsobilosti k výdělku měsíčně
75 Kč, t. j. 7.5 mírových korun, při
50% nezpůsobilosti k výdělku měsíčně
112.50 Kč, t. j. 11 mírových korun a při
75% nezpůsobilosti k výdělku měsíčně
129.16 Kč nebo 12.5 mírové koruny. Poloviční
sirotci dostávají 50 Kč. Měl-li padlý
více než 3 děti, snižuje se tato sazba,
jejíž nejvyšší hranice pro všechny
děti, i když je jich 10, nesmí překročiti
ročně 2400 Kč pro všechny dohromady.
To by bylo tedy při 10 dětech padlého ročně
24 mírových korun nebo měsíčně
2 mírové koruny na dítě. Vzhledem
k válečným choutkám pana ministra
Udržala dlužno tedy dnes již všem rodinám
naléhavě raditi k moudrému omezení
počtu dětí. Úplní sirotci dostávají
75 Kč nebo 7 1/2 mírové
koruny měsíčně. To je denně
25 mírových haléřů. Otec tohoto
dítěte, který zemřel hrdinnou smrtí
za vlast, věděl tedy alespoň, zač
to učinil. 25 mírových haléřů
pro jeho dítě, jež se touto smrtí stalo
sirotkem! Musím již říci. že společnost
zná svou povinnost a zná přísloví:
Oběť za oběť. Konečně je
také důchod předků. Rodiče
padlého mohou dostati měsíčně
50 Kč nebo 1 1/2 mírové
koruny denně, jsou-li 75 procenty k výdělku
nezpůsobilými. Přirozeně brání
starostlivý stát moudrými omezeními,
aby ti, kdož dostávají tak knížecí
důchody, nepropadli hýření, což
by bylo přece velmi nekřesťanské. Zařídil
tedy, aby důchod byl zastaven. jestliže důchodce,
který si to nedovede rozděliti, těch 30 nebo
40 mírových haléřů denně,
koná ještě nějakou práci, jež
mu vynáší, je-li nesamostatným 10.000,
má-li živnostenský list 5000 Kč ročně.
Jestliže tedy takový invalida může ještě
s bídou příštipkovati boty a takto vydělá
ročně 500 mírových korun nebo měsíčně
okrouhle 40 mírových korun, tu řekne dobročinnost
společnosti, jež tomuto ševci jásala vstříc,
když po třetí táhl vyléčený
do fronty, příkré: "Stůj!"
Společnost ví, co se patří.
A právě nyní pořádá
ministerstvo sociální péče štvanici
na invalidy, když ukládá všem invalidním
úřadům, aby u berních správ
a zaměstnavatelů pátraly, zda přece
jen nějaký takový invalida nepřekročil
existenčního minima. Pak se vydávají
příkazy o vracení. Hurá, to je dobrý
hon! Kolik lidského zoufalství, kolik nářku
a slz je toho následkem... Jak by mohla společnost
býti tak sentimentální, aby se po tom tázala?
Vždyť praxe odnímání důchodu
je beztoho již strašná. Jsou venkovské
trafiky, jež nesou ročně 1800 Kč. To
však již stačí, aby invalidovi nebo válečné
vdově byl důchod škrtnut. Vdovám se
škrtá důchod, jestliže přijmou
nocležníka, aby mohly platiti nájemné.
Ihned z toho mravný stát zkonstruuje konkubinát
a důchod se zastaví. V Německu dostává
válečný poškozenec uznaný 60%
k výdělku nezpůsobilým měsíčně
700 Kč důchodu (Výkřiky posl. Hackenberga.)
a k tomu ještě ročně asi 2000 Kč
drahotní přirážky. U nás se platí
ve stejném případě 180 Kč,
včetně drahotní přirážky,
tedy okrouhle čtvrtina částky, která
se platí v Německu. Stále jsou invalidé
trýzněni revisními prohlídkami, jejichž
náklady jsou vyšší než může
býti jejich výsledek pro státní pokladnu.
Při tom se tyto prohlídky vyznamenávají
velmi negativně svou povrchností, nebéře
se zřetel na lékařská vysvědčení
obvodních lékařů, nedbá se
superarbitračních spisů, nebéře
se již žádný ohled při zjištění
výdělečné nezpůsobilosti na
zvláštní povolání invalidovo.
(Předsednictví převzal místopředseda
Zierhut.)
Vybral bych vám z nekonečného počtu
případů, o nichž bych mohl mluviti,
s ohledem na krátkou řečnickou lhůtu
jen několik, jež mají ilustrovati, jaké
dnes jsou u nás ve skutečnosti poměry. V
Andělské Hoře u Karlových Varů
leží jeden válečný invalida upoután
na lůžko již 47 měsíců.
Nemohl jíti k sociálně-lékařské
prohlídce. Obvodní lékař, jakož
i městský úřad v Andělské
Hoře potvrdili, že ten člověk je neschopen
opustiti lůžko. Přes to nepřišla
k němu žádná vyšetřovací
komise a tomu člověku nebyl dán žádný
výměr o důchodu. Teprve na další
urgenci byl dán tomuto muži, jenž po 4 léta
je upoután na lůžko, předběžný
výměr o důchodu na 40% nezpůsobilosti
výdělečné, ze 60% je prý tento
muž schopným výdělku. Úplně
bezmocnému, slepému, lidem, kteří
musí býti voženi v takovém stavu, lidem,
kteří mohou jísti jen tehdy, jestliže
jim někdo jiný podává lžící
jídlo, těmto politování hodným
obětem války dává se měsíční
přídavek - tak milostivý, tak ohleduplný
a tak pln pochopení je stát - ve výši
40 Kč! Ať mi někdo řekne, kde na světě
možno dostati za 40 Kč měsíčně
člověka k tomu, aby trvale na sebe vzal opatrování
tak bezmocného člověka? Ale nejstrašnější
je, že tito lidé musí i o těchto mizerných
40 Kč bojovati ještě po celé měsíce
a roky. Příklad toho: 100% výdělečné
nezpůsobilosti uznaný invalida z Jáchymova,
který si sám nemůže pomoci a stále
potřebuje někoho ke své obsluze, žádal
o důchod bezmocných, a o vyměření
důchodu podle novely z ledna 1922. Nejen, že mu příplatek
bezmocností nebyl povolen, dosud mu nebyl ani jeho důchod
upraven. Co by se s ním stalo, kdyby neměl sourozenců,
kteří na štěstí ve válce
nesloužili nebo ve válce nebyli střelami zmrzačeni
a kteří se ho nyní ujali? Dále se
neplatí důchod těm, kdož konali válečné
úkony, kdož byli komandováni do dolů
atd. a u nichž se teprve později ukázaly následky,
stanovením příliš časného
proběhnutí přihlašovací lhůty
byly statisíce lidí připraveny o svůj
nárok na důchod. Mnozí váleční
poškozenci a jejich příslušníci
potřebující podpory zmeškali lhůtu,
jednak proto, že se následky války ukázaly
teprve později, jednak z nevědomosti. Mnoho tisíců
dětí přišlo o svůj nárok.
ježto obce anebo poručníci nesplnili svého
úkolu. Zvláště osoby vrátivší
se domů ze zajetí. u nichž se často
teprve nyní ukazují těžké otřesy
zdraví, jsou obětmi příliš časného
skončení přihlašovací lhůty.
Apelujeme proto na vládu, aby ihned předložila
návrh na nové otevření této
lhůty, když dřívější
iniciativní návrh našeho klubu v tom směru
nedošel schválení, při čemž
pokládám za samozřejmé. že se
stanoví jako nová přihlášková
lhůta alespoň jeden rok. (Posl. Hackenberg [německy]:
Vládní strany vyzývají v resoluci
vlastni svou vládu, aby to učinila! - Hluk.
- Místopředseda Zierhut zvoní.) To
dělají obyčejně tak, to je ten oblíbený
klam, aby těm venku, kteří nebudou všichni,
namluvili, že se zastávají zájmů
chudých a pomoci potřebujících, kdežto
tam, kde by se mohlo skutečně využíti
moci, z jiných ohledů se úplně od
toho upouští. Jak řečeno, žádáme
alespoň jeden rok jako novou přihláškovou
lhůtu a nutnost toho je tím naléhavější,
že většina lidí, zvláště
zestárlí a nyní nemocní rodičové
válečných zajatců a invalidů
jsou lidé váhaví, kteří nesmějí
býti ponecháni za oběť rozhodnutí
pro ně příliš rychlého. Musíme
také nejostřeji protestovati proti úmyslu
zkrátiti části invalidů důchod,
neboť uskutečniti tento úmysl znamenalo by
uvaliti na sebe nesmazatelnou hanbu.
Včera byl v rozpočtovém výboru předložen
vládní návrh, aby hranice příjmu,
až do které může býti ještě
důchod vyplácen, byla ponechána tak, jako
dosud. Zástupci křesťanských sociálů
zachovali se k tomu úplně mlčenlivě,
ač pánové z křesťansko-sociální
strany venku šíří, že jsou to oni,
kteří invalidům prosadí zvýšení
příjmové hranice. Skutečně
také byla vládní předloha výborem
povýšena na usnesení. Němečtí
cláři, kteří se venku tak rádi
vydávají za přátele obětí
války a jásají nad každým pamětním
kamenem pro oběti války, jednotně hlasovali
proti válečným poškozencům. Jen
pan Stenzl (Různé výkřiky.)
myslil... (Hluk. - Německé výkřiky:
Pak je on slavnostním řečníkem!) Ano,
snad, jestliže se zasvěcuje nějaký pamětní
kámen, jsou tito pánové slavnostními
řečníky, avšak tam, kde jde o to, aby
byl vykonán čin pro válečné
invalidy, který něco stojí, v té chvíli
selže jejich veliká láska a vše promění
se v dým.
Nuže, jen pan Stenzl myslil, že může
pokračovati ještě v klamání invalidů,
když podal resoluční návrh, aby se při
nejbližší novelisaci invalidního zákona
vzal zřetel na stížnosti proti hranici příjmu.
Proč ne hned? Co pak říkají členové
jeho stavovské strany, co říkají živnostníci
k tomu, že je chce opět odstrčiti až na
den sv. Nikdy? Se cly a se sešroubováním sociální
politiky měli páni více naspěch, tu
nebylo třeba teprve čekati. Že si však
váleční poškozenci mají dáti
líbiti takový výsměch, že si
mají dáti líbiti od pana Stenzla nad
to ještě šašky, to se snad přece
od nich žádá přes příliš.
Apeluji proto na sněmovnu, aby přijala návrh
německého sociálně-demokratického
klubu, zamítnutý ve výboru, který
chce stanoviti příjem, až do kterého
důchod musí býti vyplácen, pro samostatné
i nesamostatné 12.000 Kč. I to je ještě
velmi málo - jen denní příjem 3 1/3
mírové koruny! A pro to mohl by ochotně
hlasovati také ještě křesťanský
socialista. (Německé výkřiky: Ti
hlasují proti svým vlastním návrhům!)
Ano, a proti tomu by se nesměl postaviti žádný
o cla zasloužilý příslušník
svazu zemědělců a ani žádný
příslušník strany živnostenské
nesměl by shledávati nemístným. aby
ve válce poraněný živnostník
směl si vydělati do 12.000 Kč včetně
svého důchodu ročně, aniž by
se proto již na něho pohlíželo jako na
cizopasníka na těle státu. Tak poskytujeme
tedy německým vládním stranám
přede vší veřejností možnost,
aby stály za svými řečmi pronesenými
ve schůzích válečných poškozenců.
Jestliže zde opětně rozhodnou proti válečným
poškozencům, vystavily by tím jméno
svých stran navždy na pranýř, na němž
se ukazuje necitelnost. Přijetí našich návrhů
daleko by nevytvořilo ještě onoho ideálního
stavu, neboť i tenkráte. kdybyste všichni pro
ně hlasovali, byla by odčiněna jen pranepatrná
část velikého dluhu společnosti proti
těm, kteří své nejlepší,
své rovné údy, své vidoucí
oko musili obětovati na příkaz společnosti.
Byla by splacena jen zcela nepatrná část
ohromného dluhu vůči ženám a
dětem, které vytrpěly nevyslovitelná
muka. které přišly o vše touž válkou,
která jiné ze společnosti zahrnula bohatstvím
a mocí. Tím hůře, jestliže byste
měli odvahu odmítnouti dokonce i tyto návrhy.
Pan ministr nár. obrany maloval na stěnu novou válku.
Nezávidím mu tu odvahu, jež patří
k tomu, mluviti o nových válkách, zatím
co ještě oběti poslední války
vlekou hladovíce, mrznouce a v horečce svou trýzeň
ulicemi. Tento stát, který i dnes ještě
považuje za svůj nejvyšší úkol
býti četníkem v zájmu Poincaré-ovy
Francie, je státem vojenským, proti němuž
bylo Vilémovo Prusko opravdovou mírovou idylou.
Co však mohou mu býti platny ty spousty vojáků,
jestliže vědí, že čeká na
ně nebo na pozůstalé po nich jen hlad, jestliže
přijde to, co se ve vojenské řeči
nazývá vážným případem?
Musí býti skutečně povzbuzujícím
pro vojíny viděti, jak křesťanská
vlast zachází s obětmi militarismu. Ministr
nár. obrany mezinárodní měšťácké
koalice opětně hlásal jako svůj program
vojenskou výchovu mládeže. Od dětství
má býti lidstvo zamořeno vojáctvím.
Lidem má býti vůbec vyhnáno z hlavy
myšlení. aby z nich učiněny byly nástroje,
se kterými možno libovolně nakládati.
Nuže ku předu, bude se museti pečovati o to,
aby tato mládež. jež se vede k předvojenské
výchově, dostala do ruky učebnici, která
jí líčí stát tak, jak jest,
učebnici, v čele jejímž je vylíčení
osudu těch, kteří skutečně
šli do střeleckých zákopů, do
pekla bahna a ohně, aby pak, když přišli
domů zlomeni, zmrzačeni, slepí nebo ochromení,
dostali od milé vlasti milostivě hozenu kost, jež
se jim také ještě stále upírá.
Hlasujte vy, kteří dnes tvoříte zde
většinu, proti našim návrhům, myslíte-li,
že na to můžete odpověděti před
svým svědomím, avšak pak střezte
se alespoň jíti ještě jednou k válečným
poškozencům, vdovám a sirotkům a tam
hráti úlohu licoměrníků a fariseů!
Tito invalidé, tyto válečné vdovy
a váleční sirotci, kteří s
bolestí poznávají praktické křesťanství
našich patentovaných křesťanů,
a masy národa, které jsou svědky, jak křesťané
ústy křesťansky zacházejí s nešťastným
i lidmi, neopomenou vyvoditi z těchto skutečností
nutné a přirozené a v zájmu opětného
povznesení lidstva vítané důsledky.
Pak by však vám, kteří dnes, dík
zapomnětlivosti a váhavosti mnohých lidí,
zde můžete vládnouti, byla brzo vzata možnost
dělati plány na novou válku a dělati
si z obětí staré války, které
ještě neleží pod zemí, posměch
bídnou žebráckou polévkou. (Potlesk
poslanců něm. soc. dem. strany dělnické.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Slovo dále má p. posl. Horpynka.
Posl. Horpynka (německy): Dámy a pánové!
Vládní návrh, tisk 632, který máme
před sebou, týká se předmětu,
kterýmž se tento zákonodárný
sbor již častěji zaměstnával
a kterýž letošního kalendářního
roku již po druhé se dostal na pořad sněmovního
jednání. Dne 15. března t. r. byla stanovena
na rok 1926 hranice příjmů, při které
přestává nárok na výplatu renty
válečných poškozenců, pro osoby
samostatně hospodářsky činné
obnosem 5000 Kč a obnosem 10.000 Kč pro osoby, jež
nejsou samostatně hospodářsky činné.
Poněvadž pak toto zákonné ustanovení
pozbývá právní účinnosti
dnem 31. prosince 1926, požaduje vláda, aby stejná
hranice příjmů, vylučující
nárok na důchod válečných poškozenců,
byla stanovena zákonem také pro celý rok
1927. Doba mezi 15. březnem t. r. a dnešním
dnem jest skutečně příliš krátká,
než aby se mohly projeviti podstatné změny
poměrů, jež byly směrodatný pro
určení této hranice příjmové.
Již tehdy byla vláda nucena hájiti všelikými
uměle sestrojenými důvody proti tak mnohým
závažným vývodům nezbytnost,
podržeti nezměněnou tuto hranici příjmů
a mohla konečně v obou zákonodárných
sborech proniknouti se zákonem ze dne 4. května
1926, č. 74 Sb. z. a n., jedině bezohledným
využitím číselné většiny.
I dnes pracuje vláda v důvodové zprávě
ku svému návrhu zákona se stejnými
důvody, jako v březnu t. r. Shledává,
že není nutno měnit něco na této
hranici příjmové, neboť hospodářský
stav státu a mzdové poměry za celý
rok 1926 vůbec prý se nezměnily a nelze také
pro rok 1927 očekávati žádnou změnu,
takže se zdá, že není zřejmého
důvodu, aby hranice příjmová byla
zvyšována nebo snižována.
Přes přání několikonásobně
odůvodněná, aby byla zjednodušena hranice
příjmová a odstraněn nesmyslný
rozdíl mezi osobami samostatně a nesamostatně
hospodářsky činnými, neb aby hranice
příjmová byla stanovena aspoň v dvojnásobné
výši existenčního minima a přes
mnoho jiných věcí vláda klidně
přechází a zaujímá pohodlné
stanovisko, že v této otázce netřeba
dále ničeho zaříditi.
Neboť zde v tomto státě neplatí nic
zkušenost dřívějších let,
neplatí nic přání a zoufalý
výkřik organisované armády válečných
poškozenců, zde platí jen vládní
vůle, jež, aby se ukázala pravá demokracie,
za pomoci komandované vládní většiny
se přelévá do paragrafů zákona
a násilně se vnucuje občanům "svobodného
státu".
Tak se asi také dnes nic jiného neuskuteční
než vůle vlády a vládní návrh
stane se zákonem pomocí uměle vytvořené
většiny. Zato zdá se, že bylo již
učiněno přiměřené opatření,
aby porada v plenu nepřinesla nového překvapení,
jak se to ukázalo při jednáních a
hlasováních v sociálně-politickém
výboru ze dne 30. listopadu t. r. Aby si přece jen
zajistila většinu pro vládní návrh,
dala vláda pro případ, že by se ve vládní
většině vyskytli nejen lidé nesamostatně
hlasující, nýbrž i lidé ještě
samostatně myslící, kteří by
nebyli tak skálopevně přesvědčeni
o papežské neomylnosti vlády, prohlásiti
ústy zpravodaje v sociálně-politickém
výboru, p. posl. Malíka, pohrůžku,
že tento zákon musí býti bezpodmínečně
přijat, poněvadž by jinak v opačném
případě mohl opět nabýti účinosti
zákon ze dne 20. února 1926, č. 142 Sb. z.
a n., stanovící hranici příjmů
na 4000, pokud se týče 8000 Kč, což
by za daných poměrů nutně znamenalo
zhoršení pro válečné poškozence.
Nepochybně dovědí se o tom všichni váleční
poškozenci a ujasní si, s jakým cynismem zacházejí
zde ve sněmovně s oprávněnými
jejich požadavky držitelé moci a vládcové.
Poněvadž nelze také při dnešním
hlasování čekati jiného výsledku,
než jaký byl dne 15. března t. r., zdá
se, že by se tábor zastánců i odpůrců
vládního návrhu v této sněmovně
mohl omeziti na to, že přednese ještě
jednou ve zlepšeném vydání dřívější
své vývody a že provede za týchž
podmínek stejné hlasování.
Dnes však máme zcela novou politickou situaci, jež
tak podstatně změnila poměry, že všechny
tragické i komické zjevy ji provázející
a po ní následující zasluhují,
aby byly zaznamenány v análech parlamentních.
Dne 15. března t. r. skládala se vládní
většina poslanecké sněmovny ještě
ze všenárodní české koalice,
ve kteréž vedle 4 občanských zasedaly
pospolu mírumilovně také ještě
dvě socialistické české strany, kdežto
všechny německé strany byly v oposici. Tehdy
všechny německé strany, občanské
i socialistické, potíraly se vzácnou jednomyslností
ze stejných důvodů týž vládní
návrh, podávaly ke zlepšení jeho stejné
pozměňovací návrhy a když byly
tyto českou koalicí zamítnuty, hlasovaly
proti zákonu, jak se lze dočísti v Těsnopiseckých
zprávách této sněmovny. Také
ještě po 15. březnu do pozdní doby letního
zasedání parlamentu trvala tato jednomyslnost. Poněvadž
jsme my Němci byli nuceni k svému rozhořčení
býti toho svědky, jak lidoví zástupci
státního národa musili místy proti
svému lepšímu vědomí a svědomí
odmítati všechna naše přání
a požadavky, rozhodli jsme se za souhlasu organisace válečných
poškozenců, vdov a sirotků, že se na dnešní
den lépe připravíme a vytvoříme
podklady pro jednání, jež by zahrnuly v sobě
ve formě návrhu zákona veškeré
až dosud opomíjené požadavky válečných
poškozenců. Tak došlo k oněm iniciativním
návrhům, kteréž byly podepsány
a sněmovně předloženy jako parlamentní
tisky 545, 549 a 557 Svazem zemědělců, německou
křesťansko-sociální stranou lidovou,
německou národní stranou a německou
národně socialistickou stranou dělnickou
společně, jako parlamentní tisky 551, 556,
234 německou sociálně demokratickou stranou
dělnickou a jako parlamentní tisky 494 a 555 stranou
komunistickou. (Posl. dr Schollich [německy]: Na velkou
živnostenskou stranu jsi zapomněl!) Nehledí-li
se k iniciativnímu návrhu č. 234, jenž
má datum 15. března 1926, byly tyto ostatní
iniciativní návrhy předloženy parlamentu
mezi 23. a 28. červnem t. r., tudíž v době,
kdy již tři německé strany, totiž
Svaz zemědělců, křesťansko-sociální
a živnostenská strana byly vstoupily do národně
smíšené celní koalice a odhlasovaly
společně s českými celními
stranami celou řadu návrhů zákonů
(zákon o agrárních clech, kongrui, o platech
úředníků, zákon učitelský,
zákon o cukru a lihu atd.) a vydaly 6 poslanců této
sněmovny státnímu zástupci pro události
zběhlé při hlasování o zákonu
kongruovém. Přes to, že tudíž německé
celní strany vstoupily již tehdy ve velmi úzký
politický svazek s českými vládními
stranami, neshledávaly ještě za nezbytně
nutné, aby změnily své stanovisko ze dne
15. března k požadavkům válečných
poškozenců a svými podpisy na zmíněných
iniciativních návrzích také tuto skutečnost
vyjádřily.
Po letních prázdninách parlamentních
změnil se však důkladně tento obraz
rázem přes noc. Tím okamžikem, když
zmíněné tři německé
celní strany vstoupily oficielně do vlády
a darovaly ministerské lavici pana min. předsedy
Švehly III. dva německé ministry, pocítily
toho potřebu, aby zrevidovaly své stanovisko k požadavkům
válečných poškozenců, aby byl
tu přece rozdíl mezi týmiž stranami
jako oposičními z dřívějška
a vládními stranami z dneška.
Slibují sice německé vládní
strany válečným poškozencům stále
ještě, co jim dříve slibovaly, že
totiž berou jejich požadavky úplně za
své, pan posl. Bobek slíbil dokonce v hromadně
obeslané schůzi válečných poškozenců
v Liberci dne 31. října t. r. za svou vlastní
osobu, že se zasadí jak u svých klubovních
kolegů tak i u ostatních stran o to, aby podané
iniciativní návrhy došly podpory jeho klubu
i ostatních stran, posl. Zajice k prohlásil
v soc.-politickém výboru dne 30. listopadu, že
ze svých vývodů přednesených
v plenu sněmovny dne 15. března 1926 ničeho
neodvolává, avšak poté tři německé
vládní strany hlasovaly proti svým vlastním
iniciativním návrhům a znemožnily, aby
bylo o nich jednáno současně s předloženým
vládním návrhem v soc.-politickém
výboru. Tu, jak se již zdá, není souhlasu
mezi demagogickými slovy v parlamentních výborech
a na lidových schůzích s jedné a mezi
činy při hlasování ve sněmovně
s druhé strany.
Kdežto německé vládní strany
považovaly ještě dne 23. června t. r.
vyřešení otázky válečných
zaměstnanců za tak naléhavé, že
podaly iniciativní návrhy k tomu směřující,
napomáhají dnes, již půl roku později,
svým hlasem k tomu, aby tyto návrhy, které,
jak se zdá, se staly jim nepohodlnými, zmizely se
stolu sněmovního. Dnes jsou ochotny, jak pan posl.
Zajicek prohlásil, vzíti za vděk s
provisoriem vládou navrženým, kterým
má se prodloužiti bída a nouze válečných
poškozenců na další rok 1927, dnes důvěřují
slibům panem ministrem Šrámkem při
jisté rozpravě jim daným, že předloží
parlamentu novelu k zákonu, ve které má býti
vzat zřetel ku přáním, aby byla hranice
příjmová přizpůsobena novému
existenčnímu minimu připravovaného
návrhu zákona daňového, aby byla prodloužena
lhůta ku přihláškám, aby lépe
bylo postaráno o nejtěžší poškozence,
aby stanoveno bylo povinné zaměstnávání
válečných poškozenců atd., zkrátka
zřetel k celému obsahu iniciativních návrhů.
Bez obalu vytýká se oposičním stranám,
že zneužívají problému válečných
poškozenců k účelům agitačním.
Německé vládní strany domnívají
se však, že jsou oprávněny konstatovati,
že za režimu socialistických ministrů
Habrmana a dr Wintra nebylo nic učiněno
pro válečné poškozence, že za jejich
éry ani jediný požadavek válečných
poškozenců nebyl uskutečněn. Německé
vládní strany nepokládají to však
nikterak za demagogickou agitaci, že nyní pojednou
veškeré své požadavky na úkor válečných
poškozenců na další rok odsunují,
jen aby daly občanskému ministrovi Šrámkovi
příležitost prokázati, že jako
šéf ministerstva sociální péče
jest s to, aby více vykonal, než jeho marxovští
předchůdci. Když ne nikomu jinému, tedy
přece válečným poškozencům
samým bude to při nejmenším málo
po chuti, že se na jejich útraty provádí
stranicko-demagogická propaganda ve prospěch nového
národně smíšeného pravicového
bloku.
Mají-li německé vládní strany
dnes plnou důvěru ve slib ministrův, nemůžeme
my, stoupenci německo-národní strany, v tom
jich následovati. Zažili jsme již opětovně,
že ve veřejném zasedání sněmovním
bylo ministrům předhazováno, že nesplnili
daných slibů, ba dokonce že dané slovo
zrušili a nemáme tudíž také za
změněného režimu docela žádné
důvěry v takovéto sliby. Při tom ztotožňujeme
se s p. sen. dr Medingerem, který dnes sám
náleží vládnímu táboru,
přes to však nedávno v jedné schůzi
výslovně prohlásil, že sliby jsou jen
pro hlupáky, neboť sliby se dávají,
aby se jim věřilo, nikoliv však, aby byly plněny.
Proto jest nám nesrozumitelný postup německých
vládních stran v otázce válečných
poškozenců přes veškeré jejich
projevy. Právě nyní, kdy dosáhly účasti
na moci, bylo by očekávati, že použijí
této moci také v tom směru, aby se svými
dřívějšími požadavky přiměřeně
pronikly. Zdá se mi to však býti známkou
slabosti, zaujímá-li pojednou pan posl. Zajicek
stanovisko, že ve vládě 7 stran nemohou
dvě německé strany hlavou zeď proraziti,
jak se mu zalíbilo prohlásiti v sociálně-politickém
výboru.
Takovéto zjevy naplňují nás však
i pro budoucnost velkými obavami. Rád bych věří,
že německé vládní strany stále
ještě mají úmysl, zastati se opravných
požadavků válečných poškozenců
a dopomoci jim k uznání cestou zákona. Avšak
přes svou účast na politické moci
v tomto státě nejsou s to, aby přeměnily
dobrou svou vůli okamžitě ve skutek. Ba ještě
více, vstupem do vlády vzdaly se vůbec svobodné
vůle, nesmí více jednati podle svého
svobodného rozhodnutí, nýbrž jsou nyní
docela pod velením české většiny
ve vládě a jsou nuceny podrobovati se příkazům,
nechtějí-li ohroziti své postavení
ve vládě. Z aktivismu v lidových schůzích
a v tisku tolik vychvalovaného stala se tísnivá
pasivita, nucená snášenlivost a nezamýšlená
poslušnost, jež potírá veškeru naději,
že by se vstupem Němců do vlády mohlo
něco k lepšímu změniti v dosavadním
systému v tomto státě. Zklamání,
jehož se dnes dočkávají váleční
poškozenci, nezůstane ojedinělým, a
bude dobře, jestliže jasným úsudkem
hned od samého začátku budeme hleděti
vstříc málo slibné budoucnosti.
Dnešní povolnost německých vládních
stran v otázce válečných poškozenců,
tento ústup od uznaných jejich požadavků
a tato změna kursu na základě slibů
ministrových skrývá však v sobě
největší nebezpečí, zvláště
při předloženém vládním
návrhu. Neboť německé vládní
strany, majíce tak neobmezenou důvěru ve
sliby pana ministra Šrámka, že jsou dokonce
ochotny v rozporu se svými dřívějšími
úmysly upustiti od svých iniciativních návrhů
a spokojiti se na další rok s provisoriem, zapomínají
docela, že daleko mocnější ministr téže
vlády, všemocný ministr financí dr Engliš,
když se parlament opět sešel, rovněž
něco přislíbil, že totiž bez reformy
zákona o válečných poškozencích
nelze udržeti rovnováhy v rozpočtu. Pan finanční
v ministr zamýšlí tedy dosíci rovnováhy
ve státním hospodaření na útraty
válečných mrzáků, válečných
vdov, válečných sirotků a starých
rodičů bývalých vojáků.
Neobávají se německé vládní
strany docela nic, že již dnes podrobujíce se
tak daleko bez odporu vládnímu diktátu a
jsouce nuceny proti svým vlastním iniciativním
návrhům pracovati, budou snad již v blízké
době nuceny tím spíše podříditi
se výzvě "sic volo, sic jubeo" pana finančního
ministra? Toto odhalení vlastní slabosti a malomoci
jest nejen nebezpečné, nýbrž projeví
v budoucnosti i nejnepříjemnější
následky nehledíc vůbec k tomu, že slovy
vyjádřený optimismus na jejich schůzích
dne 5. prosince t. r. v Lanškrouně a v Liberci jest
v rozporu s holými skutečnostmi již dnešního
dne.