Předseda (zvoní): Přistoupíme
k hlasování.
Míním dáti hlasovati tímto postupem:
Osnova má toliko 2 paragrafy, nadpis a úvodní
formuli.
Ježto však k §u 1 bylo podáno několik
návrhů, budeme o něm hlasovati takto:
Nejprve bychom o §u 1 hlasovali v úpravě návrhů
pp. posl. Krebse a soudr., bude-li zamítnuta, hlasovali
bychom o §u 1 v úpravě návrhů
pp. posl. Dietla a soudr., bude-li tato úprava také
zamítnuta, budeme hlasovati v úpravě návrhů
pp. posl. Netolického, Slavíčka, Práška
a spol. Nedojde-li tato úprava přijetí, hlasovali
bychom o §u 1 v úpravě prvního návrhu
pp. posl. Mikuláše, Knejzlíka, Práška
a druhů. Nebude-li tato úprava přijata, budeme
hlasovati o §u 1 v úpravě eventuálního
návrhu týchž pp. posl. Mikuláše,
Knejzlíka, Práška a druhů. Jestliže
i tato úprava bude zamítnuta, budeme hlasovati o
§u 1 v úpravě návrhu, jejž podali
pp. posl. R. Chalupa, Svoboda, Remeš a soudr. Když
by i tato úprava byla zamítnuta, budeme o §u
1 hlasovati v úpravě navržené pp. posl.
Johanisem a soudr., bude-li zamítnuta, budeme hlasovati
o §u 1 podle zprávy výborové.
O §u 2, nadpisu a úvodní formuli zákona,
k nimž není žádných pozměňovacích
návrhů, hlasovali bychom podle zprávy výborové.
Jsou nějaké námitky proti přednesenému
způsobu hlasování? (Nebyly.)
Není jich. Budeme hlasovati, jak jsem právě
uvedl.
Kdo souhlasí s §em 1 přítomné
osnovy v úpravě navržené pp. posl. Krebsem
a druhy, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Tato úprava jest zamítnuta.
Kdo souhlasí s §em 1 v úpravě návrhů
pp. posl. Dietla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje
se.)
To je menšina. Rovněž tato úprava jest
zamítnuta.
Kdo s §em 1 souhlasí v úpravě návrhů,
jež podali pp. posl. Netolický, Slavíček,
Prášek a spol., nechť zvedne ruku. (Děje
se.)
To je menšina. Navržená úprava je zamítnuta.
Kdo souhlasí s §em 1 v úpravě prvního
návrhu pp. posl. Mikuláše, Knejzlíka,
Práška a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje
se.)
To je menšina. Navržená úprava je zamítnuta.
Kdo nyní souhlasí s §em 1 v úpravě
eventuálního návrhu týchž pp.
posl. Mikuláše, Knejzlíka, Práška
a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Úprava tato je zamítnuta.
Kdo nyní souhlasí s §em 1 v úpravě
návrhu, jejž podali pp. posl. R. Chalupa, Svoboda,
Remeš a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Je zamítnuta. (Výkřiky
posl. Pika.)
Kdo souhlasí s §em 1 v úpravě, navržené
pp. posl. Johanisem a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje
se.)
To je menšina. Je zamítnuta. (Výkřiky
posl. Pika.)
Kdo konečně s §em 1 souhlasí
podle znění zprávy výborové,
prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. § 1 je schválen podle
zprávy výborové. (Různě
výkřiky. - Hluk.)
Prosím o klid.
Nyní budeme hlasovati o §u 2, nadpisu a úvodní
formuli zákona.
Kdo s §em 2, nadpisem a úvodní formulí
zákona souhlasí podle zprávy výborové,
prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.) To je
většina. § 2, nadpis a úvodní formule
zákona jsou přijaty podle zprávy výborové.
Tím poslanecká sněmovna přijala
tuto osnovu ve čtení prvém.
Druhé čtení vykonáme při odst.
6 pořadu, bude-li osnově přiznáno
zkrácené řízení podle §u
55 jedn. řádu.
Přikročíme ke hlasování o návrzích
resolučních. (Výkřiky. Hluk. -
Předseda zvoní.)
Prosím o klid.
Jsou tu tři resoluční návrhy rozpočtového
výboru otištěné ve výborové
zprávě tisk 757.
Kdo s těmito třemi resolučními návrhy
rozpočtového výboru souhlasí, prosím,
aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina, tyto tři resoluce jsou přijaty.
Pak jsou dva resoluční návrhy pp. posl. Netolického,
Slavíčka, Práška a druhů. Dám
o nich, nebude-li proti tomu námitek, hlasovati najednou.
(Námitky nebyly.)
Námitky nejsou.
Kdo tedy souhlasí s dvěma resolučními
návrhy pp. posl. Netolického, Slavíčka,
Práška a druhů, prosím, aby zvedl ruku.
(Děje se.)
To je menšina, resoluční návrhy jsou
zamítnuty.
Tím vyřízen jest druhý odstavec dnešního
pořadu schůze.
Byl jsem požádán p. posl. Dubickým,
jenž jest zpravodajem k třetímu odstavci dnešního
pořadu schůze a jest právě na cestě
do Prahy ze schůze v Ml. Boleslavi, aby odstavec třetí
byl zatím přesunut na dobu pozdější.
Nebude-li námitek, projednali bychom nyní odstavec
čtvrtý. (Námitky nebyly.)
Námitek není.
Přikročíme tedy k odstavci čtvrtému,
jímž jest:
4. Zpráva výborů soc.-politického
a rozpočtového k vládnímu návrhu
(tisk 632) zákona o hranici příjmu vylučující
z nároku na důchod válečných
poškozenců (tisk 759).
Zpravodajem jest za výbor soc.-politický p. posl.
Malík, za výbor rozpočtový
p. posl. Roudnický.
Dávám slovo prvnímu zpravodaji, panu posl.
Malíkovi.
Zpravodaj posl. Malík: Slavná sněmovno,
světová válka natropila mnoho zla. Bude věru
velmi ještě dlouho trvati než se lidstvo zotaví
z osudných následků světové
války. Rozsah hrůz světové války
ukazují velmi drasticky miliony válečných
poškozenců, miliony padlých a zmrzačených
vojínů všech národů a států,
jež aktivně zasáhly do světové
války. Tyto oběti světové války,
jimž jednak zdraví zničeno, údy zmrzačeny,
pracovní schopnost ochromena, jednak živitelé
odňati, pozůstalé vdovy, sirotci a předkové
jsou krvavým vykřičníkem svědomí
lidstva a krvavou výstrahou pro válečné
štváče, jakož i pro ty, kdo tak rádi
si zahrávají s ohněm revoluce občanské
války a s hříšnou lehkomyslností
baží po novém prolévání
lidské krve. I u nás počet válečných
poškozenců je velmi značný. Tak do konce
r. 1925 přihlásilo se o důchod válečných
poškozenců celkem 917.535 válečných
poškozenců, a to: 294.246 válečných
invalidů, 161 tisíc 786 válečných
vdov, 326.728 válečných sirotků a
134.775 válečných předků.
Z těchto všech válečných poškozenců
přiznán byl do konce r. 1925 důchod 585.100,
tudíž skoro 600.000 osobám.
Péče o válečné poškozence
od r. 1919 do června r. 1926 vyžádala si náklad
3,295,345.239 Kč. Připočteme-li k tomu výdaje
administrativní 114,501.509 Kč a výdaje na
sociální lékařské prohlídky
15,813.261 Kč, vidíme, že celá péče
o válečné poškozence vyžádala
si do června 1926 3.425,659.559 Kč, tudíž
skoro 3 1/2 miliardy Kč.
Příštím rokem překročíme
tedy 4 miliardy. Myslím, že plníme svou povinnost
vůči válečným poškozencům
svědomitě a poctivě, ovšem v mezích
finanční možnosti státu. Vytýká-li
se nám, že v jiných státech jest o válečné
poškozence lépe postaráno nežli u nás,
mám za to, že výtky tyto jsou jen zřídka
oprávněny a mají často v sobě
více neupřímnosti, tendenční
agitace, než věcné kritiky a poctivé
vůle válečným poškozencům
prospěti.
Všimněme si, s jakými výdaji na péči
o válečné poškozence počítá
ministerstvo soc. péče na r. 1927. Ministerstvo
soc. péče požaduje pro rok 1927:
I. a) na zákonité požitky válečných
invalidů 172,000.000 Kč, b) na zákonité
požitky pozůstalých po váleč.
poškozencích a padlých vojínech 292
mil. Kč, c) na léčení válečných
poškozenců 750.000 Kč, d) na péči
o amputované váleč. poškozence 9,600.000
Kč, e) na půjčky, podpory, dary a pod. pro
váleč. poškozence 3 mil. Kč, f) na úřady
pro péči o vál. poškozence 13,752.322
Kč, g) na soc. lékařské prohlídky
2,400.000 Kč, h) na poradní sbor 10.000 Kč.
II. Na péči o vál. poškozence na Podkarpatské
Rusi připadá 21,097.472 Kč, tudíž
na péči o válečné poškozence
v celém státě 514,609.794 Kč. Veškeré
výdaje ministerstva soc. péče pro r. 1927
jsou preliminovány obnosem Kč 838,204.611, připadá
tudíž plných 62% veškerého výdajového
rozpočtu ministerstva soc. péče r. 1927 na
péči o váleč. poškozence.
Při plnění péče o vál.
poškozence řídíme se zásadou
pomoci tam, kde je pomoci třeba. Proto vedle posuzování
ztráty výdělečné schopnosti
válečného poškozence béřeme
zřetel též na jeho majetkové poměry,
na jeho příjmy. Tam, kde tyto příjmy
nedosahují určité hranice, uznáváme
nárok na důchod. Zákonem ze dne 20. února
1920, č. 142 Sb. z. a n., v §u 2 bylo stanoveno, že
nárok na požitky přísluší
válečnému poškozenci, jehož příjem
není větší nežli 4000 Kč
při činnosti hospodářsky samostatné,
resp. 8000 Kč při činnosti hospodářsky
nesamostatné. Tato hranice příjmu válečného
poškozence platila pro rok 1920 a 1921.
Zákonem ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n.,
byla tato hranice příjmová zvýšena
na 6000 Kč při činnosti hospodářsky
samostatné, na 12.000 Kč při činnosti
hospodářsky nesamostatné, avšak s platností
pouze do 31. prosince 1923. Pro rok 1924 byla hranice příjmu
vylučující z nároku na důchod
válečných poškozenců stanovena
zákonem z 10. dubna 1924, č. 79 Sb. z. a n., částkou
5000 Kč při činnosti hospodářsky
samostatné a 10.000 Kč při činnosti
hospodářsky nesamostatné. Platnost tohoto
zákona byla pro rok 1925 i 1926 prostě prodloužena.
Vidíme z toho, že hranice příjmová,
vylučující z nároku na důchod
válečných poškozenců, pohybuje
se od r. 1920 počínaje mezi 4000 a 10.000 Kč,
jde-li o činnost válečného poškozence
hospodářsky samostatnou, mezi 8000 a 12.000 Kč,
jde-li o činnost hospodářsky nesamostatnou.
Tedy už plných 7 let platí tato hranice příjmová
v uvedeném rozpětí. Myslím, že
není příčiny ani důvodu, abychom
pro osmý rok platnosti zákona o požitcích
válečných poškozenců tuto hranici
podstatně měnili, to je, abychom šli nad ni
nebo pod ni. Učiníme nejlépe, když se
rozhodneme opětně pro tu osvědčenou
střední zlatou cestu, to jest v tomto případě
pro hranici vyjádřenou částkou 5000
Kč při činnosti hospodářsky
samostatné, 10.000 Kč při činnosti
hospodářsky nesamostatné, jak to také
navrhuje vládní návrh tisk 632.
Téhož názoru je také soc. politický
výbor, jenž nechtěje, aby vešlo v platnost
ustanovení původního zákona z r. 1920
s onou nízkou hranicí 4000 Kč, resp. 8000
Kč, rozhodl, aby platnost zákona ze dne 10. dubna
1924, č. 79 Sb. z. a n., prodloužena byla o další
rok, a navrhuje tudíž, aby návrhu zákona
o hranici příjmu vylučující
z nároku na důchod válečných
poškozenců, tisk 759, dostalo se ústavního
schválení.
Zároveň navrhuje soc. politický výbor,
aby byla přijata resoluce, otištěná
ve zprávě výborové. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Uděluji slovo
druhému panu zpravodaji - za výbor rozpočtový
- jímž je pan posl. Roudnický.
Zpravodaj posl. Roudnický: Slavná sněmovno!
Rozpočtový výbor projednával vládní
návrh tisk 632 o hranici přijmu, vylučující
válečné poškozence z důchodu,
ve schůzi dne 9. prosince letošního roku. Rozpočtový
výbor uznal, že nynější hospodářská
situace vyžaduje, aby zákon z r. 1924, č. 79
Sb. z. a n., byl prodloužen i na r. 1927. Kdyby se tak nestalo,
vešel by v platnost zákon z r. 1920, který
stanoví výši 4000 Kč pro hospodářsky
samostatně činné a pro nesamostatně
hospodařící 8000 Kč. Tím by
byli váleční poškozenci v dnešních
neutěšených poměrech těžce
poškozeni na svých příjmech a proto
rozpočtový výbor souhlasí s vládním
návrhem na prodloužení zákona z r. 1924
i na rok 1927. V rozpravě rozpočtového výboru
jednotliví řečníci žádali
jednak, aby byla povolena dodatečná přihláška
k důchodu válečných poškozenců,
jednak aby hranice příjmů, vylučující
válečné invalidy z důchodu, jak pro
hospodářsky samostatné tak nesamostatně
činné, byla jednotná a aby tato hranice příjmu
byla zvýšena.
Soc. politický výbor žádal novelisaci
zákonů o válečných poškozencích,
kde by se vzal zřetel na iniciativní návrhy,
které v posl. sněmovně byly podány.
Rozpočtový výbor vzhledem k tomu, že
již soc. politický výbor žádá
novelisaci zákona, i vzhledem k tomu, že nebylo možno
odhadnouti přesně, jak velkého obnosu bylo
by zapotřebí a kde by bylo třeba hledati
úhrady pro tyto náklady, odmítl tyto náměty
a přiklonil se k vládnímu návrhu.
Rozpočtový výbor souhlasí s vládním
návrhem v tom znění, jak byl podán,
a žádá, aby poslanecká sněmovna
dala tomuto usnesení rozpočtového výboru
také své schválení.
Rozpočtový výbor přijal resoluci,
ve které ministerstvo soc. péče se vybízí,
aby nepožadovalo vrácení vyplacených
podpor válečných poškozenců,
když do konce r. 1925 pravoplatné zdaněné
jmění dotyčného percipienta nepřesahovalo
13.000 Kč. Podobně i tuto resoluci doporučil
rozpočtový výbor ke schválení
poslanecké sněmovně. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K tomuto odstavci
pořadu jsou přihlášeni řečníci,
zahájíme proto rozpravu.
Prve však navrhuji podle usnesení předsednictva,
aby lhůta řečnická stanovena byla
30 minutami. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Navržená lhůta
je přijata.
Ke slovu jsou přihlášeni řečníci:
na straně "proti" pp. posl. de Witte,
Horpynka, Svoboda, Bergmann, Jaša,
Simm, Kopasz, Karpíšková, na
straně "pro" pp. posl. Schubert,
Zajicek.
Dávám slovo prvému přihlášenému
řečníku na straně "proti",
panu posl. de Witte.
Posl. de Witte (německy): Slavná sněmovno!
Vláda mezinárodní měšťácké
koalice nenechala lid dlouho v pochybnostech o svých úmyslech
a o pravých příčinách, jež
vedly k utvoření mezinárodní fronty
třídy majetných v tomto státě.
Tomuto sjednocení nepředcházelo sice dorozumění
v otázce národnostní, ovšem však
mezinárodní dorozumění o zvýšení
zisku a o udržení přísně protisociálního,
politicky, hospodářsky a kulturně zpátečnického
kursu. Ve slovníku takové vlády musí
býti slovo "humanita" slovem cizím, se
kterým není možno nic počíti,
slovem, o jehož nepřeložitelnosti a nepoužitelnosti
lze se beze všeho mezinárodně dohodnouti. Výmluvným
příkladem této skutečnosti jest -
vedle mnohých jiných - snaha vlády, aby smutné
postavení válečných poškozenců
ještě více zhoršila. Táž vládní
většina, jež zavedením vysokých
cel na potraviny nesmírně zdražila živobytí,
táž vláda, jež nyní chce vyšroubovati
do výše i nájemné, táž vláda,
jež nám teprve v těchto dnech ústy ministra
národní obrany ohlásila, že jí
není pro militarismus žádná oběť
příliš vysokou a že má již
za sebou pro povolení nového vedení války
potřebnou sněmovní většinu, táž
vláda nechává hladověti amputované,
mrzáky a nuzáky, vdovy a sirotky z poslední
války, ba dokonce se chystá diktovati jim ještě
více hladu než dosud.
Před krátkou dobou psal tu jeden vládní
list, že musí dojíti k úplné
valorisaci nájemného, že však přes
to naprosto není nutno, aby také platy a mzdy byly
valorisovány, válečným poškozencům
chystá však vláda k drahotě a zvýšení
nájemného ještě snížení
jejich ubohého důchodu. Život na ostrově
blažených bude stále nádhernější.
Ovšem bude jej také svět čím
dále tím lépe v celé své nádheře
poznávati. Neboť vláda nemůže přece
se všemi svými milionovými disposičními
fondy zabrániti, aby tato pravda nepronikla a aby na př.
na mezinárodním sjezdu válečných
poškozenců v Ženevě nebylo podle úředních
číslic ze všech zemí zjištěno,
že Československá republika nakládá
se svými válečnými poškozenci
ze všech států na světě nejhůře.
Československu dostalo se mezinárodní výzvy,
aby přece jen nezůstávalo tak daleko za jinými
státy, a na to nalezl finanční ministr mezinárodní
měšťácké koalice také hned
odpověď, důstojnou této koalice: Škrtněme
ještě 145 milionů a vezměme těm
nejmenším důchodcům tento důchod
úplně. Že Československo, jež právě
v Ženevě tak často hovořilo, aby si
uchovalo příznivou upomínku na sebe - že
právě ono bylo se svou péčí
o válečné poškozence postaveno na mezinárodní
pranýř, bylo pro ně sice trpkým políčkem,
avšak také plně zaslouženým, a
provedení úmyslů ohlášených
finančním ministrem nekvitoval by pravděpodobně
svět pouze políčkem, byť i dnes všeobecně
byla humanita málo běžnou mincí. Co
by teprve řekl svět tomu, kdyby věděl
podrobnosti, jak se zde jedná s obětmi války!
Náš zákon o válečných
poškozencích - ještě výtvor všenárodní
koalice má všechny nedostatky kompromisní politiky,
je však příznačným pro ducha
nové mezinárodní měšťácké
koalice, že nejen nepomýšlí na to, aby
odstranila nedostatky tohoto zákona, kterými trpí
oběti války, nýbrž že chce tyto
tvrdosti ještě zostřiti. Kdyby bylo možno
nalézti u této většiny jen jiskru sociálního
cítění, nebyl by směl jejím
jménem ministr financí ohlašovati škrtání
důchodů, nebyly by směly vládní
strany zamítnouti náš návrh na zařazení
oněch 145 milionů, které pan dr Engliš
válečným poškozencům odepřel.
Aby toto jednání vládních stran bylo
důkladně charakterisováno, musíme
jen trochu podrobněji pozorovati zákon a zkušenosti,
jež s ním byly učiněny. Povinnost Československé
republiky k obětem války sem příslušným
jest zřejmá, neboť Československá
republika je nástupcem rakouského mocnářství
ve všech právech, tedy také ve všech povinnostech.
Ona přece také zařazuje beze všeho domobrance
odvedené Rakouskem do svého vojska. Avšak tak,
jako se v otázce válečné půjčky
ukázala velmi málo čestnou, tak chce se také
v otázce obětí války vytáhnouti
z této věci tak lacino, jak jen možno. Našemu
zákonu o válečných poškozencích
předcházel zákon o vyživovacích
příspěvcích ze dne 23. září
1919. Mimochodem řečeno, je to také pěkný
zákon! V jeho §u 4 jest zcela výslovně
řečeno, že žena povolaného k vojenskému
cvičení musí se nejprve sama dostaviti k
odvodu a že ji musí lékař prohlásiti
za nezpůsobilou k výdělku, má-li míti
nárok na vyživovací příspěvek.
Je to groteskní ustanovení, neboť 1. nouze,
ve které se žena ocitá, je jí přece
státem vnucena, a stát tedy má mravní
povinnost ji odstraniti, a 2. jak chce stát, jehož
nezaměstnaní stále čítají
ještě statisíce, k práci schopné
ženě záložníkově zaručiti
možnost výdělku? 20. února 1920 vyšel
pak zákon o válečných poškozencích,
jenž vstoupil v platnost 1. květnem 1920 a byl 25.
ledna 1922 novelisován. Od 1. května 1920 dostávali
všichni váleční poškozenci, kteří
ohlásili svůj nárok na důchod, vyživovací
příspěvek zálohou místo důchodu.
Důchod podle prvého zákona byl nižší
a tak vznikaly přeplatky, jež později po stanovení
důchodu, byly strhovány. Často nastalo z
toho i úplné zastavení důchodu. Avšak
- což je nejhorší - do dnes jsou ještě
mnohá z těchto vyúčtování
nevyřízena. Ministerstvo sociální
péče slíbilo spisem č. j. 29.694/V-1922,
že bude míti vše vyřízeno do 15.
září 1925. Do dnes více než rok
později - čekají ještě mnozí,
mnozí na splnění tohoto slibu.
A jak pak vyhlíží ten novelisovaný zákon
o válečných poškozencích? Ty
tučné důchody, jež panu ministru financí
svou výší působí bezesné
noci, činí se započtením drahotní
přirážky měsíčně
45 Kč u lehce poraněných, až do 300
Kč pro úplně nezpůsobilé k
výdělku. Aby dostal 300 Kč měsíčně,
musí býti člověk slepý nebo
úplně ochromený, nesmí míti
rukou ani nohou, nebo se nacházeti v podobném stavu.
Jestliže někdo měl to štěstí,
že ztratil obě ruce, může dostati, přepočteno
na mírové poměry, denně jednu korunu
důchodu. Tak mrhá stát berněmi! Invalida,
jenž je nezpůsobilý k výdělku
v 50%tech, dostává měsíčně
důchod 112.50 Kč i s drahotní přirážkou.
To je denně 37 mírových haléřů.
(Posl. Schweichhart [německy]: To by mohl jíti
žebrat!) To si myslím. Z toho činí
drahotní přídavek 12 mírových
haléřů a s tím by pan finanční
ministr rád ještě zachránil stát.
A s jakou péčí stará se stát
o děti invalidů! Invalida s nezpůsobilostí
k výdělku do 24% dostává na jedno
dítě měsíčně 3 Kč,
při 50% výdělečné nezpůsobilosti
na jedno dítko 7.50 Kč, při 100% nezpůsobilosti
k výdělku na jedno dítě 20 Kč
měsíčně. 3 Kč, nebo 30 mírových
haléřů měsíčně
nebo mírový haléř denně
na jedno dítě! Je-li dítě tak šťastno,
že má za otce úplného mrzáka,
dostává denně 6 mírových haléřů,
stát platí opravdu knížecím způsobem.
Avšak býti dítětem duchovního
je ovšem ještě lepší než býti
dítětem válečného slepce, neboť
podle §u 1, odst. 2 zákona o kongrue přísluší
dítěti duchovního roční příspěvek
na výchovu 1224 Kč. To je měsíčně
102 Kč nebo 5kráte tolik než může
dostati dítě válečného slepce
nebo 34kráte více než může dostati
dítě lehkého invalidy. Kdo chce míti
své děti zaopatřeny, tomu nutno tedy raditi:
nechoď do války, staň se raději duchovním.