Vážení! Mám dojem, že na hospodářství
a zvláště na německém hospodářství
byly provedeny nesmírné císařské
řezy. Nedojde-li k odhodlání provésti
císařský řez také na hospodářství
státním, tu dojdeme nutně do slepé
uličky a nebudeme moci ven. Jest tedy these, jež
má podle míněni pana ministra financí
jako zákon říditi finanční
politiku - totiž these stabilisační - klamná.
Má-li celé hospodářství jíti
ku předu, musí státní výdaje
rozhodně klesnouti. Této myšlence se nebudete
moci uzavříti, ať budete chtíti či
nikoliv. Jak by celé této věci mohly prospěti
státní podniky, zvláště železnice,
kdyby byly obchodnicky vedeny. Slyšíme, že všechny
tyto podniky vynášejí 50 milionů a na
druhé straně vidíme, že působí
samé obtíže.
Malý příklad: Dopravě nákladními
automobily se činí nesmírné obtíže,
ježto v nich dráha vidí své konkurenty.
A tu se mluví o moderním duchu. V Severní
Americe, v Pensylvanii, odstoupila společnost 33 tratí
dopravě nákladními automobily. Pěti
stům stanic se jimi dopravuje zboží. Jsou to
soukromé automobily, ne státní, ježto
soukromé vozy jsou pravidelně lépe ošetřovány.
Mezi dráhou a soukromými společnostmi byl
prostě zřízen smluvní poměr
a stát při tom dělá ještě
skvělý obchod. O osobní dopravě slyšíme
stálé nářky, že se naše
hospodářství nemůže zbaviti obtíží
s automobilovou osobní dopravou. Připomínám,
vážení, že Italie měla koncem r.
1925 53.613 km automobilových tratí, z nichž
bylo 27.613 km státem subvencováno - to znamená,
že společnosti jsou soukromé a že stát
má vynikající zájem na jejich podpoře,
ježto vychází ze všeobecného hospodářského
stanoviska a praví si: Tento účel musíme
podporovati.
Pánové, nebude-li tu užito jiného systému,
pak jest nejen národní, nýbrž i státní
hospodářství rozhodně vydáno
zkáze. To nelze za žádných okolností
změniti. Pokud jde o úspory, chce pan ministr financí
užíti jiných způsobů, jimiž
by bylo lze znenáhla odstraniti některé obchodní
daně, hlavně daň z obratu. Říká:
"Pomýšlím na to, aby byly přísně
vybírány. Myslím, že kdyby každý
platil daň z obratu, mohli bychom na ráz snížiti
její sazbu na polovici, aniž by se její výnos
zmenšil. Defraudace nepoctivých poplatníků
zvyšují její sazbu pro poplatníky poctivé,
a proto chceme v zájmu poctivých poplatníků
a v zájmu brzkého zmenšení této
špinavé soutěže a těchto defraudací
daní přísně zakročiti."
Vy, kdo platíte daň z obratu, slyšte! Jinými
slovy to znamená: Necháme revisní komisi
pracovati ve zcela jiné míře než dosud.
Koho postihnou? Postihnou reelního, poctivého obchodníka
(Souhlas na levici.), jenž jest povinen vésti
knihy, jehož obchod jest z velké části
v manipulaci podroben cizím lidem. A táži se
pana ministra financí, koho nepostihnou? Mohli by vyslati
tisíce a tisíce revisních komisí,
lidi s obchodními knihami v kapse u vesty nechytnou nikdy.
(Souhlas na levici.) Nemohu se ubrániti myšlence,
kterou zde pronesu, totiž že německé obyvatelstvo
má dojem, že se s nim v daňových věcech
nakládá zcela jinak než s českým.
Ve snaze po harmonickém spolužití německých
a českých stran podejte přece jednou důkaz,
že se s českým hospodářstvím
nakládá stejně bezohledně a přísně,
dejte jednou zříditi německé revisní
komise. Nemusíte se báti, že by úředníky
ovládal šovinistický duch, něco takového
není u německého úředníka,
ten má cit pro povinnost, ten nehájí národnostních
zájmů. (Předsednictví převzal
místopředseda Stivín.)
Přicházím k dani z obratu a dani přepychové.
Pro tuto daň přicházejí v úvahu
dva zákony, jest to zákon z 11. prosince 1919. č.
658 Sb. z. a n., a z 21. prosince 1923, č. 268 Sb. z. a
n. Zákon byl do daňového systému zařazen
s působností od 1. ledna 1920. Bylo to přechodné
provisorium, jak se říkalo, mimořádné
opatření, přirozeně pro potřeby
státu. Byly tu veliké potřeby. Při
zahájení se muselo zříditi 15 ministerstev,
zaříditi nesmírně drahý správní
aparát atd. Co říkal svého času
pan dr Engliš, jenž byl v r. 1919 zpravodajem?
Musím se tu odvolati na kol. Dietla. Byl tenkráte
ve sněmovně zpravodajem pro tento zákon a
uveřejnil brožuru a v komentáři k tomu
prohlásil, že při kritice této daně
není možno nalézti hospodářsky
příznivé následky, ježto jest
naprosto škodlivá a zavržitelná. Hlavním
důvodem pro tuto spotřební daň jest
finanční efekt. S finančního hlediska
je taková daň přípustná jen
za takových poměrů, za jakých - totiž
v r. 1919 - žijeme a z důvodů hospodářských
se považuje jen za přechodné stadium, za přechod
na dobu kritického stavu státních financí.
Z toho snad máme přes ujišťování
pana ministra financí souditi, že kritický
stav státních financí stále ještě
trvá, když ještě udržuje daň
z obratu. Chci se obírati otázkou, v jakém
poměru jest daň z obratu a daň přepychová
k ostatním daním a jak jest zařazena. Chci
dříve podotknouti, že musíme daň
z obratu pojímati dvojím způsobem. Daň
z obratu působí uvnitř státu jako
daň spotřební, také jako daň
dopravní, chcete-li, ve styku se zahraničím
však jest nutno ji pojímati jako přímou
daň obchodní. Vezmeme-li rozpočet na r. 1927,
najdeme preliminováno: na všeobecnou výdělkovou
daň 219 milionů, na zvláštní
výdělkovou daň 279.650, na daň rentovou
100 milionů, na daň z příjmů
1.127 milionů, daň z tantiem 17 milionů,
válečná daň - žijeme jak známo
8 let po válce, ježto jsou válečné
přirážky, stále ještě ve
válečných poměrech - 102.500, úroky
z prodlení 85 milionů, ty odpovídají
daňovým nedoplatkům více než
1 1/4 miliardy. Celková
částka přímých daní
jest 2.054,627.000. Daň z obratu vynese 1.101,625.000,
cla 1.043,480.000, daň z lihu 402,376.000, daň z
cukru 590,090.000, daň z nápojů 266,800.000,
daň z masa 107,700.000, daň z uhlí 230 milionů.
Celková částka spotřebních
daní jest 1.688,867.000, kolkové poplatky vynesou
210,243.000, soudní poplatky 595,872.000, daň železniční
a dopravní 707,000.000, dohromady 1.664,209.000. úhrn
preliminovaného výnosu daní 7.552,808.000,
tedy stále ještě o 250 milionů více
proti roku 1926. Výnos daně z obratu byl od jejího
vzniku v r. 1920 preliminován takto: V roce 1920 800 milionů,
v r. 1921 1.146 milionů, v r. 1922 2.200 milionů,
v r. 1923 1.800 milionů, v r. 1924 1.593 milionů,
v r. 1925 1.600 milionů, v r. 1926 1.601 milionů,
v r. 1927 1.900 milionů - celkem 12.640 miliard. Slyšeli
jste právě 1.101,625.000. To však není
správné, není tu totiž připočteno
40%, jež se přikazují autonomním svazům,
neboť pan ministr financí vychází od
tohoto stanoviska, od čísla 1.900. Chce, jak známo,
daň snížiti, ale teprve, až dosáhne
částky 2.500 milionů, má býti
daň o 1/2% snížena.
Této výše lze ovšem dosáhnouti
jen co nejpřísnějším vybíráním.
Dvouprocentní daň z obratu způsobí
ovšem v praksi, jak sám pan dr Engliš říká,
v obchodu pro spotřebitele zdražení zboží
o 5 až 8%. Ať se daň z obratu při spotřebě
uvnitř státu pojímá jako daň
spotřební nebo dopravní, zdražuje vždy
spotřebiteli výrobek nesmírně, ztěžuje
hospodářský život a jest vždy příčinou
drahoty.
Na druhé straně při styku se zahraničím
jest ovšem význačným činitelem
v soutěži, jenž proti zahraničním
výrobnám padá velice na váhu. Zabýváme-li
se daní z obratu, jako takovou, musíme ostře
kritisovati to, že nebylo vůbec nebo jen zcela nepatrně
dbáno všech pozměňovacích návrhů,
podávaných hospodářskými korporacemi,
obchodními komorami atd. Zákon prozatímního
rázu byl v původních návrzích
vydán bez udání lhůty. Teprve, když
se na to upozornilo, rozhodlo se ministerstvo financí stanoviti
lhůtu do 31. prosince 1929, tedy plná tři
léta. Z toho poznáváte, že ministerstvo
financí dnes stojí na stanovisku: "Tento výnosný
pramen nesmím za žádných okolností
pustiti, nesmím dovoliti, aby tento pramen vyschnul, musím
ho udržeti." V tom přece tkví opačné
stanovisko. Na jedné straně říká
pan ministr financí, že musíme odstraniti obchodní
daně, chceme-li býti schopnými vývozu,
a na druhé straně je ponechává. To
jest nemožný stav. Byl podán návrh,
aby byla daň z obratu alespoň snížena
ze 2% na 1%. Nelze!
Na druhé straně se vzhledem ke styku se zahraničím
navrhovalo, aby se ve zušlechťovacím řízení,
jež má býti osvobozeno od daně, vracela
předem vybraná daň z obratu - nadarmo. Při
nejmenším jsou nařízení, jež
o tom budou vydána, pro toho, kdo se jich dovolává,
v tak plná oklik a obtíží, že způsobí
veliké potíže. Prosím, pánové,
víme, že jest naše hospodářství
v 50 až 60% odkázáno na vývoz a přes
to se na to nevezme žádný zřetel, až
konečně nadejde hospodářská
situace, za níž budeme úplně zatlačeni
do pozadí. To nám vysvětluje bývalý
ministr inž. Dvořáček, jehož
veliké odborné znalosti nutno uznati, v "Národních
Listech" č. 93 z r. 1926. Vysvětluje nám
klesání aktiva naší obchodní
bilance. Tato čísla vám otevrou oči
a ukáží vám snad během doby jinou
cestu, řeknou vám, jak špatně jste až
doposud hospodařili. Slyšte: V r. 1920 činilo
aktivum československé obchodní bilance 4.185.002.801
Kč, čili ve zlatých korunách 293,303.889,
čili v dolarech 59,431.125 dolarů. R. 1921 činilo
aktivum 4.878,292.238 Kč, čili 295,876.203 zlatých
korun, čili 59,592.343 dolarů, v roce 1922 5.390,832.889
Kč, čili 597,792.021 zlatých korun, čili
121,128.674 dolarů, v r. 1923 2.351,917.485 Kč,
čili 338,283.397 zlatých korun, čili 88,547.188
dolarů, v roce 1924 1.180,672.271 Kč, čili
169,611.929 zlatých korun, čili 34,367.862 dolary,
v roce 1925 1.204,766.202 Kč, asi 172,101.000 zlatých
korun, resp. 35.4 miliony dolarů. Pánové,
vidíte tu pokles aktiva z 5.3 miliard Kč v roce
1922 na 1.2 miliardy v roce 1925. Vyhlídkou do budoucnosti
jest stále klesající tendence a na druhé
straně jest nejdůležitějším
poznatek, že pro měnu jest zachování
aktivní obchodní bilance nezbytnou nutností,
ježto nemáme mimo obchodní bilanci pro platební
bilanci vlastně nic nebo jen velice málo. Nemáme
přece mezinárodní styk a pod., jako na př.
Anglie.
Pokud jde o tuzemsko, chci poukázati na to, s jakým
důrazem se na př. žádalo v zájmu
hospodářském, aby byli agenti osvobozeni
od dané z obratu. Ministerstvo financí rozlišilo
agenty na samostatné a nesamostatné. Právnicky
jest to odůvodněno, národohospodářsky
jest však nutno požadovati a se vším důrazem
se stavěti za to, aby i samostatní agenti byli osvobozeni
od daně z obratu, ježto u nich nastává
nesmírné zatížení vydělaných
příjmů. Tito lidé musí platiti
nejen daň ze zisku a z příjmu, nýbrž
také z obratu. Obchodnictvo žádá se
vším důrazem úplné paušalování.
Chci promluviti krátce a zmíniti se toliko o pochybnostech,
s nimiž se na všech stranách hledí
na revisní komise. Ministerstvo financí tu zaujímá
stanovisko zcela odmítavé a nevymezuje kompetenční
okruh těchto komisí ani cestou nařízeni.
Ukládání daní provádí
samostatně správa, není opatřeno spolupůsobení
daňových komisí, a neučiní-li
dotčený přiznání, provedou
ocenění důvěrníci. Ustanovení
o paušalování a ukládání
daní atd. zůstalo v podstatě tatáž.
Poukazujeme na snížení daně z obratu
na 0.75% a na úplné odstranění daně
přepychové v Německu.
Ze sociálních důvodů byla kdysi zavedena
jako doplněk daně z obratu daň přepychová
12% pro výrobce a dovoz a 10% v drobném obchodu.
Skutečnosti v hospodářství ukazují,
že nelze daň přepychovou rozhodně udržeti.
Fiskálně nevynáší nic, nelze
ji však udržeti také z důvodů hospodářských
a sociálních. Vzpomeňme jen, že daň
přepychová vynesla v roce 1923 115 milionů
a v roce 1924 57 milionů. Tento pokles výnosu ještě
pokračuje z toho prostého důvodu, že
jest nutno uznati, že podporování vývozu
žádá bezpodmínečně, aby
byla odstraněna daň přepychová. Nesmíme
zapomenouti, že země, jež při dovozu zboží
vybírají cla z hodnoty, započítávají
do ceny zboží z Československa vyváženého
daň přepychovou tenkráte, když v Československu
nebyla z onoho kusu daň přepychová vybrána.
Přijde-li na př. československé zboží
na americkou celnici, musí býti na faktuře
ověřené americkým konsulátem
na místě přísahy potvrzeno, jaké
dani toto zboží jest zde podrobeno. Jakmile je podrobeno
12% dani přepychové, připočítají
americké celní úřady tuto přepychovou
daň k ceně a oslabí úplné konkurenci.
Chtěl bych ještě něco podotknouti o
poplatcích při úředních úkonech
ve věcech správních. Kol. dr Schollich
o tom již promluvil důkladně. Také
tento zákon měl býti provisoriem,
ale byl opět odsunut až do r. 1930. V rozpočtovém
výboru to bylo zkráceno na r. 1929. Povážlivé
při tom jest to, že ministr financí dr Engliš
prohlásil, že mu velice záleží
na kodifikaci nebo unifikaci poplatkového práva.
Tímto prodlužováním jednotlivých
poplatků dojdeme k tomu, že bude reforma poplatkového
práva rozhodně velice dlouho trvati. Tyto poplatky,
vybírané za úřední úkony
ve věcech správních, jsou podle tvrzení
ministra financí minimální, a přece
jich nelze postrádati. V r. 1926 bylo na ně rozpočteno
79.2 milionu. V r. 1927 bylo nutno je na základě
praktických zkušeností snížiti
na 44 miliony. Vážení, končím.
Podle toho, že se v tomto systému uzavíráte
jakémukoliv pozměňovacímu návrhu,
ať je sebe rozumnější a sebe více
věcně odůvodněný, soudím,
že se tím nikterak nemůže uskutečniti
vážnost a pravdivost kritiky, jak si jí pan
předseda vlády Švehla přeje.
Nutno právě naopak souditi, že by při
rozumné práci a věcné kritice musely
nastati jiné poměry, za nichž by většina
návrhy oposice bezohledně nezahlazovala a neznemožňovala.
Pánové, jest to hrubé zklamání
důvěry vůči těm, kteří
chtí věcně spolupracovati a kritisovati.
S tímto systémem nedojdete nikdy dále a nedám
na sebe působiti ani přítomnou konstelací,
utvořenou vstupem Němců do vlády,
neboť o tom jsem si utvořil vlastní mínění.
Stojím stejně jako dříve na stanovisku,
že česká strana potřebovala hospodářsky
vstupu Němců do vlády, a potřebovala-li
toho, budou konečně jednou museti německé
vládní strany požadovati důkazy a uznání
za svoji práci. Ale pomáhati zadarmo táhnouti
tuto celou káru, zadarmo hlasovati pro všecky ty tíživé
příjmy - to jest přece stav zcela neudržitelný.
(Potlesk poslanců něm. strany národní.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo p. posl. dr Matoušek.
Posl. dr Matoušek: Vážené Národní
shromáždění! Předloha zákona
o dávkách za úřední výkony
ve věcech správních zmocňuje vládu,
aby vydala zvláštní dávkové řády
za úřední výkony ve věcech
správních. V podstatě vyrovnává
se tím určitá nesrovnalost mezi úkony
soudními a úkony správními, poněvadž
tyto úkony správní, pokud se provádějí
v zájmu soukromém, nebyly ztíženy dávkami
tak, jako úkony soudní. Jde ovšem o to, aby
tyto dávky byly úměrné důležitosti
oněch úkonů správních, na které
jsou vypsány. V té věci přicházejí
značné stížnosti a vyslovil bych přání,
aby při sestavování těchto dávkových
řádů bylo znovu přezkoumáno,
jestli sazby stanovené na jednotlivé úkony
jsou úměrné důležitosti úkonu,
aby se nestalo to, že tyto dávky jsou tak nepřiměřené
a přímo odrazují od provedení určitých
úkonů, na které dávky jsou předepsány.
Myslím, že to je možno tím spíše
provésti, že je možno zvyšovati a snižovati
určité dávky nepřiměřeně
vypsané vzhledem k tomu, že tato dávka vynesla
více, než bylo původně preliminováno.
Na příklad r. 1925 vynesla dávka ta 2 mil.,
r. 1926 vynesla 35 mil., tedy skoro třikráte tolik
než r. 1925. Myslím tudíž, že tomuto
přání může býti se strany
ministerstva financí vyhověno. Dávka tato
byla původně dávkou účelovou,
a to na přechodné krytí výpomoci státním
zaměstnancům, ale stala se vlastně dávkou
trvalou potud, že zatím odhlasován byl zákon
o státních zaměstnancích. V podstatě
možno říci, že tato dávka vzhledem
k tomu, že vyrovnává určité nesrovnalosti
s úkony soudními, může býti v
podstatě zařazena do celého systému
daňového, jenom je potřebí, aby přehlédnuty
byly dávkové řády a sazby byly pokud
možno přiměřené. Vynesla-li tato
dávka více, než bylo preliminováno,
byla-li původně účelovou dávkou
pro přechodné platy státních zaměstnanců,
snad by bylo vhodné, aby, vynáší-li
více, než bylo původně preliminováno,
těchto přebytků bylo užito zase k obdobným
příbuzným účelům (Výborně!),
aby při posuzování těžkých
poměrů dnešních staropensistů
těchto přebytků použito bylo jednak
k úpravě všeobecných poměrů
státních zaměstnanců pro příští
rok, ale také aby pokud možno finanční
správa hleděla poměry staropensistů
upraviti pro r. 1926 jednorázovou dávkou, která
by nesnesitelné poměry staropensistů aspoň
poněkud zmírnila. (Výborně!)
Tolik, co se týče dávky za úřední
úkony ve věcech správních. Pokud se
týče daně z obratu, daň z obratu vyrostla
z nenormálních, neregulérních poměrů,
je tudíž dávkou neregulérní,
a sluší tedy vítati, že sám pan
ministr prohlásil ji za takovou a dále za svůj
úkol, aby pokud možno tuto dávku odstranil.
Daň má důležitost nejen vnitropolitickou,
nýbrž také s hlediska obchodní politiky.
Jestliže dnes na mezinárodním trhu činí
se útoky na mezinárodní trhy se všech
stran, jestliže sami musíme vyjednávati o obchodní
a celní smlouvy s různými státy, pak
není bez významu, jak zatížíme
svůj domácí a exportní obchod touto
dávkou z obratu, a tudíž nejen z vnitropolitických,
ale také obchodně-politických důvodů
je si přáti, aby přání pana
ministra financí, aby tato dávka byla pokud možno
odbourána, stalo se co nejdříve skutkem.
Nebylo-li vyhověno našemu přání,
aby tato dávka byla snížena na jedno procento,
a dali-li jsme se přesvědčiti panem ministrem
financí, je potřebí, aby aspoň v jiných
směrech vyšlo se nám vstříc.
Tu přicházím k dani z luxusních předmětů.
V této věci myslím, že by se mělo
přikročiti ke změně, aby při
revisi luxusních předmětů hledělo
se k tomu, co vlastně luxusem je. Zvýšením
životní míry stává se, že
to, co bylo luxusním předmětem dříve,
stává se spotřebním předmětem,
je potřebí, aby ta nesrovnalost, která byla
dříve v seznamu luxusních předmětů,
jako na př. zařazení kartáčku
na zuby mezi luxusní předměty, přestala.
Znovu musíme uvažovati o tom, co je luxusním
předmětem. Mohlo by dojíti ke zmírnění
a odbourání potud, že by celá věc
mohla býti omezena na daň z obratu s vyloučením
daně luxusní. Druhým prostředkem k
odbourání této daně obratové
a luxusní je to, aby pokud možno co nejliberálněji
se vycházelo vstříc žádostem
z kruhů obchodních a výrobních, aby
daň byla paušalována. Tím se vyvarujeme
zbytečným šikanám a daň sama
a režie se tak sníží, že zmírnění
a snížení daně na 1% při paušalování
vynese státu právě tolik, případně
i více, než kdyby se fixně vybírala
2% jednotlivým v předpisováním.
Tolik všeobecně. V jednotlivostech docházejí
mne určité stížnosti z jednotlivých
oborů. Docházejí stížnosti majitelů
kinematografů, kteří tvrdí, že
při vyměřování dávka
ze zábav počítá se do vyměřovacího
základu. V této věci berní orgány
si nepočínají jednotně. Finanční
správa výnosem z 21. listopadu 1920 uvedla, že
nemá býti dávka ze zábav počítána
do základu zdaňovacího. Prosil bych. aby
v budoucnosti i v tomto směru bylo jednáno ve smyslu
dotčeného výnosu ministerstva financí.
Továrny na piana si stěžují, že
do luxusních předmětů nejsou sice
počítána pianina, ale že piana kratší
a tak stavěná jako pianina za stejnou cenu se prostě
do luxusních předmětů počítají.
V této věci bych prosil, aby při revisi luxusních
předmětů byl na to brán zřetel,
aby určitý druh pian co do ceny i co do způsobu
užívání byl počítán
za pianina a nebyl činěn tak přesný
rozdíl, aby piana byla vždy počítána
za luxusní předměty, kdežto při
pianinech jest počítána pouze daň
z obratu.
Vyhověno nám bylo, a myslím správné,
že bylo odstraněno nemožné ustanovení,
že nástupce anebo kupec závodu neručí
nyní za nezaplacené daně. Původně
bylo stanoveno, že každý nástupce nebo
kupec závodu bude musiti ručiti za nezaplacené
daně, a nebyl by pouze povinen dívati se do pozemkových
knih, nýbrž obíhati berní správu
a zjišťovati, zdali jeho předchůdce, prodavač
zaplatil správně daň z obratu. V této
věci můžeme jen vítati, že ministr
financí ustoupil od svého požadavku a že
jsme tuto část z osnovy odstranili.
Konečně přicházím ke stížnostem
obchodních jednatelů. Právem se nám
vyčítá, že dovedeme věci vyrobiti,
ale nikoliv prodávati. Kdo u nás dovede nejlepší
výrobek a dobré naše zboží dostati
do oběhu, to jsou obchodní jednatelé. Myslím,
že by bylo dobře, abychom při zdaňování
obchodních jednatelů na toto jejich důležité
národohospodářské postavení
měli zřetel. Obchodní jednatelé byli
zdaňováni daní z obratu ze své provise
a nehledělo se na to, že vlastně obchodní
jednatel vůbec nemůže tuto daň na nikoho
přesunouti.
Přiznám, že není podstatnou známkou
daně z obratu přesunutelnost, ale u obchodních
jednatelů jest jedna věc zvláštní,
že nejen nemohou daň přesunouti, ale u nich
jsou poměry takové, že jest u nich vyloučena
každá možnost, daň přesunouti.
V té věci by se měl vzíti zřetel
na to, aby aspoň u těch obchodních jednatelů,
u nichž provise není ničím jiným
než obdobou mzdy, což je vlastně jen gáže,
daň obratová nebyla předepisována,
u ostatních jednatelů aby bylo přikročeno
pokud možno k paušalování.
Přiznám, že v té věci vychází
nám správa finanční vstříc
a jsem právě v jednání se správou
finanční, aby v této věci, pokud možno,
vyšla vstříc obchodním jednatelům
tam, kde není provise obdobou mzdy, aby tam bylo to prostě
paušalováno na míru 1%.
V důvěře, že těmto všem
našim přáním a stížnostem
bude vyhověno, bude naše strana hlasovati pro oba
zákony. (Souhlas.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Slovo dále má p. posl. Krebs.
Posl. Krebs (německy): Vážená
sněmovno! Již tenkráte, když byl usnesen
zákon o poplatcích za úřední
úkony z 3. dubna 1925, vznikly určité pochybnosti
o tomto druhu zmocnění vlády. Přes
to se usnesla stará koalice na tomto zákoně,
jenž se ve své dnešní formě příčí
smyslu ústavy, a pokusila se poraziti oprávněné
námitky tím, že bylo v §u 9 stanoveno,
že vláda jest povinna předložiti poslanecké
sněmovně poplatkový řád do
14 dnů od jeho vydání. Vláda toho
sice neučinila, ale i kdyby to byla učinila, zůstává
tento zákon přece jen zákonem zmocňovacím.
Dnes se nám předkládá prodloužení
tohoto zákona, a to hned na 3 roky. A opět shledáváme,
že tento zákon jest stejně jako v prvém
znění zákonem zmocňovacím,
jenž odnímá parlamentu jeho nejdůležitější
právo - právo zdaňovati - a přenechává
stanovení poplatků prostě nařízení.
Tímto způsobem se dává administrativě
stále víc a více přednost, jakožto
jedině rozhodující v tomto státě.
Protestujeme co nejrozhodněji proti tomuto postupu a proti
tomuto systému zmocnění. Žádáme
naopak zcela kategoricky, aby poplatková sazba byla pojata
do zákona, jak tomu jest u poplatkového zákona
německé říše a jak to vlastně
jest samozřejmé. Stavíme se rozhodně
proti tomu, aby bylo správním úřadům
přenecháno stanovení výše těchto
poplatků. V dosavadním poplatkovém řádu
bylo tak veliké volné pole, že se přímo
otevíraly dveře svévoli nižších
úřadů. Při tom byla instanční
cesta omezena na dvě instance a tam, kde poplatek stanoví
ministerstvo, není vůbec žádné
instanční cesty. Ministerstvo jest tedy vskutku
svrchovaným pánem a mohlo poplatky stanoviti podle
uznání. Také výše poplatků
nutí k odporu proti dnešnímu znění
zmocňovacího zákona. Na př. poplatek
za schválení průmyslového podniku
jest stanoven až do 20.000 Kč podle volného
uvážení úřadů, zatím
co na př. říšskoněmecký
zákon stanoví přesnou sazbu dvou promile
ceny a tím znemožňuje jakoukoliv svévoli.
Za koncesi zubních techniků se vybírá
poplatek od 500 do 2500 Kč podle velikosti města
- sazba, jež daleko přesahuje přípustnou
míru. Při tom jest zvykem, že se poplatky požadují
hned při podání žádosti a že
se měsíce, ano i léta zadržují,
byla-li žádost zamítnuta. To postihuje právě
lidi, kteří teprve zakládají živnostenský
podnik, kteří si teprve chtějí založiti
existenci.
Při prvé poradě o původním
znění tohoto zákona bylo jak ve výboru
ústavně-právním, tak také ve
výboru rozpočtovém výslovně
řečeno, že výnosu poplatků bude
užito k úhradě platů státních
zaměstnanců. Toto odůvodnění
bylo uvedeno již při četných zákonech
a zdá se, že se opět sahá ke starým
rakouským metodám tím, že se všechny
nové neoblíbené daně a poplatky odůvodňují
úhradou nějakých úřednických
platů, aby se tím způsobem placení
úředníků stalo u obyvatelstva nepopulárním.
Tyto metody musíme co nejrozhodněji odmítnouti.
Zdůrazňuji také, že byl zákon
původně myšlen jako krátké provisorium
a že tu byl úmysl, nahraditi jej r. 1927 účelným
poplatkovým zákonem. A nyní dostaneme vládní
návrh na nové prodloužení původního
provisorního zákona o další 3 roky.
Navrhli jsme, aby poplatkový řád byl pojat
do samého zákona, a trváme na tom. Chceme
tím dáti parlamentu možnost vlivu na výši
poplatků. Tolik bych poznamenal k zákonu o poplatcích.