Posl. Pechman: Slavná sněmovno! Projednáváme
novelisaci zákona o dani z obratu a přepychu a prohlašuji
ihned, že tato daň je ze všech daní pro
živnostnictvo a obchodnictvo uzákoněných
nejméně populární, ale nejvíce
zatěžující. Proto i když jsme nyní
ve vládní majoritě, nezměnili jsme
své stanovisko, jež jsme hned od prvopočátku
k této dani měli. Jestliže tentokráte
budeme pro ni hlasovati, činíme tak z důvodů,
o nichž zmíním se později.
Je v živé paměti, jak po prvé r. 1919
právě nynější ministr financí
odůvodňoval zavedení této nové
a těžké daně, poukázav na to,
že je to sice daň nemorální, jejíž
nutnost však vyplynula z poválečných
poměrů. Každý věřil a
vrstvy živnostenské zvláště kojily
se tou nadějí, jakmile poválečné
poměry u nás pominou, že pomine současně
jimi vyvolané zlo, totiž tato obratová daň.
Nestalo se tak ani koncem r. 1923, do kteréhož byla
původně uzákoněna, naopak byla tohoto
roku opět novelisována na další dobu,
do konce roku 1926. Nyní, když snad již můžeme
věřiti, že tato poválečná
doba, kterou měl pan ministr financí na zřeteli,
uplynula - a to se snad také stalo - má se tento
zákon novelisovati, a to v poměrech normálních
po druhé a opět na řadu dalších
let. Jen na náš zákrok byla stanovena nejvyšší
doba 3 roků. Jsme přesvědčeni, že
současně s daňovou reformou měla se
paralelně řešiti otázka daně
obratové, a to tak, aby bylo docíleno pro živnostnictvo
určitých výhod nejen u daně důchodové
a výdělkové, nýbrž hlavně
u daně z obratu. Daň z obratu je pro berní
správy i pro poplatníky aparátem těžkopádným,
pro poplatníka však opravdovou metlou, jíž
jej úřad mrská, kdykoliv si vzpomene.
Složitost systému této daně a jeho těžkopádnost
jeví se v tom, že jedna a tatáž daň
nepředpisuje se na jednom místě, neboť
postihuje úplatou všechny ty, když nejedná
se o daň paušalovanou, jejichž rukama zboží
prochází, výrobcem počínaje
a prodávajícím do rukou konsumenta konče.
Z důvodů těchto vyplynulo naše stanovisko,
aby za účelem zjednodušení předpisů
a vybírání této daně provádělo
se paušalování u prvovýrobců.
Bohužel, že toto stanovisko bylo vzato v odpor v kruzích
průmyslových a pan ministr financí v tomto
směru jim benevolentně vyhověl, ačkoliv
důvody jimi uváděné nebyly nikterak
opodstatněné. Když se tak stalo, musíme
se nyní domáhati toho, aby daň u malovýrobců
a obchodníků, prodávajících
přímo konsumentům, byla paušalována
přiměřeně podle jejich skutečného
obratu, a aby tam, kde by následkem nedohody poplatníka
s berní správou k tomu nedošlo, byly prováděny
jen nejnutnější revise co nejšetrněji,
a to místními revisory. (Výkřiky
posl. Kyncla.) Budeme trvati dále na tom, aby v budoucnu
přiznáním našich poplatníků
se také věřilo a vyhrazujeme si předem,
že nesmí se opakovati ten nešvar, aby berní
správy zacházely s poplatníkem jako s loutkou
a přiznání jeho samy podle své pouhé
libovůle zvyšovaly tak, jak se jim zlíbí.
Příslušníkům našeho živnostenského
stavu hned při vzniku tohoto zákona zejména
stranami socialistickými se vykládalo, že tíha
této spotřební daně bude uvalena na
konsumenty a my že prý budeme toliko pouhými
výběrčími této daně
a dokonce prý tak špatnými výběrčími,
že budeme valnou část její defraudovati.
Praxe však potvrdila plně to, co jsme již tehdy
hlásali, že tato daň spotřební
bude nepřímou daní pro výrobní
vrstvy průmyslové, v jež si ji při prodeji
plně započítají, avšak přímou
daní pro malé živnostníky a obchodníky,
o nichž byla zmínka, kteří nemohouce
ji konsumentům započítati, nesou ji ze svého
jinak skrovného příjmu. Je to pro tyto vrstvy
druhá příjmová daň, ještě
mnohem těžšího kalibru nežli daň
z příjmu, poněvadž za to, že tito
lidé platí ze svého, namnoze se jim ještě
i o celých 100% zcela neodůvodněně
zvyšuje, čímž takový poplatník
je trestán nevinně podruhé.
V této debatě padla také slova z úst
poslance-živnostníka, že totiž živnostníci
jsou výběrčími této daně.
Na to měl bych jen jednu odpověď. Vy všichni,
pánové, kteří věříte,
že je tomu tak, měli byste snadné východisko,
kdybyste tyto vámi za nepoctivé výběrčí
označené živnostníky a obchodníky
zprostili této povinnosti a ujali se této výběrčí
povinnosti sami. Vybrali byste tedy pro stát více,
poněvadž by snad ve vašich rukou nic nezůstalo,
a obchodníci a živnostníci by vám blahořečili,
že se zbavili toho největšího zla i přítěže.
Tato daň z obratu má ještě jednu stinnou
stránku, a sice tu, že stala se pravými daňovými
roentgenovými paprsky, na základě jichž
berní fiskus vniká do nejzazších detailů
platební potence poplatníka, nikoliv snad aby vypátral
jeho skutečné poměry obchodní a výdělečné,
nýbrž aby tímto tajemným prostředkem
vytáhl tu poslední korunu z jeho kapsy. (Výkřiky
poslanců živnostensko-obchodnické strany středostavovské.)
Nespravedlivě vyměřená obratová
daň béře se pak za základ při
vyměřování daně z příjmu
a hlavně výdělkové, čímž
zase nespravedlivě vyměřená výdělková
daň způsobuje nepřirozený vzestup
předpisů přirážek svazků
autonomních, a tak vidíme, že tato daň,
jež sama je pro živnostenský stav nesnesitelná,
přináší s sebou a současně
vyvolává na stran druhé zlo ještě
mnohem horší a nepříjemnější.
O této dani v této debatě také promluvili
mluvčí stran socialistických, a sice podle
toho, jak změnilo se jejich politické postavení.
Dvakráte hlasovali pro tuto daň, dvakráte
uznali nutnost její existence, jenom letošního
roku při této debatě staví se proti
ní. My jim jejich postup, vyplývající
ze změny politické situace, nijak nevyčítáme.
Jestliže však při tom bylo útočeno
na nás a na naši stranu, pak nám musí
býti také dovoleno, abychom se mohli obhájiti.
Mluvím s tohoto místa upřímně
a otevřeně a proto prohlašuji, že ohrazení
toto, které jsem pronesl, týká se řeči,
kterou zde přednesl pan kol. Netolický. Jestliže
dosavadní výše daně se všemi těmi
ostrými prostředky, o nichž se zmínil,
zdá se mu býti nesnesitelnou, měl přijíti
k tomuto poznání již tehdy, když již
pro ni dvakráte hlasoval. (Výborně!)
Oceňuji i doznání pana kol. Netolického
jako socialisty, že malé živnosti a obchody
platí obratovou daň ze svého skrovného
výdělku a zisku, což jeho klubovní kolegové
vždycky popírali. Pan kol. Netolický myslí,
že nyní přišla pro jeho stranu chvíle,
kdy by se dala využíti příležitost,
aby byli potřeni ti, kteří nesou za dnešní
zákon odpovědnost, kteří slibovali
a nic nesplnili. Jeho strana prý to nebyla, jež slibovala
ulehčení, až bude silnou politickou jednotkou,
poněvadž se neutíká k takové
demagogii a nízkosti. Tím zajisté měl
na zřeteli stranu naši a proto mne donucuje, abych
mu také i na toto odpověděl. Kdo to byl,
slavná sněmovno, jenž rázně odmítal
všechny zlepšovací návrhy, které
jsme v tomto parlamentě podávali a kdo vždy
proti nim hlasoval? Byla to právě strana p. kol
Netolického. Jak je to dlouho, co hlasovali pro
daň z obratu, jež, jak sám nyní doznal,
je tak těžkým zatížením
živnostenského stavu? Byli jsme to zase my, kteří
jsme poukazovali na to, jak nesprávně se vyměřují
daně našim malým lidem, když současně
velkým podnikům dávaly se tak veliké
výhody. Baťa neplatil daně ze surovin, ani
z vydělaných koží, k čemuž
se ostatně ještě vrátím, a toto
mu také odhlasovali živnostenští poslanci,
pp. Netolický a Slavíček. (Posl.
Slavíček: Teď hlasujete zase vy proti našim
návrhům!) Pane kol. Slavíčku,
okamžitě k tomu přijdu, a dokáži
to právě tak, jak p. kol. Netolický mluvil
o starém a novém zákoně. Jsem přesvědčen,
kdyby byli národní socialisté ve vládě,
že by odhlasovali tyto zákony i s těmi všemi
křivdami, které tu jsou. Ostatně ve státním
rozpočtu, pro který hlasovali, je přece již
také příjem z daně obratové
obsažen, a tu vypadá to opravdu velmi komicky, když
někdo zákon potírá, ale příjmy
z něho plynoucí schvaluje. My postupujeme reelně,
zcela jinak. Vy jste to byli, kteří jste všechny
ty dávky a břemena pro živnostnictvo odhlasovali
a my nyní máme tu těžkou úlohu,
že krok za krokem musíme tíhu jich odstraňovati
a zmírňovati.
Překvapuje nás stanovisko p. kol. Netolického,
když dovolává se toho, aby část
sporné daně do vyřízení rekursu
nebyla vymáhána, neboť když my jsme právě
podali v tomto parlamentě návrh, aby na takovéto
domnělé daně nemohly se vésti exekuce,
byl to právě kol. Slavíček,
který hlasoval proti tomuto našemu návrhu.
(Posl. Slavíček: Teď hlasujete proti našim
návrhům vy, kteří ve vládě
máte ministra!) Co jsme ve vládě, bylo
ze 119.000 rekursů příznivě vyřízeno
110.00 rekursů a další vyřizování
děje se vyrovnáváním.
Co je to za politiku, když na příklad p. kol.
Slavíček v Praze v Národním
domě mluvil, proč se ministr Najman neodvážil
dosud ke zrušení výhod železničních
konsumů, když hned v zápětí druhý
člen tohoto klubu, pí kol. Zeminová prohlásila,
že odváží-li se ministr Najman k
tomuto kroku, bude museti podati do 14 dnů demisi.
A nyní přejdu k tomu nejdůležitějšímu,
co nemohu panu kol. Netolickému odpustiti. Postavil
se do pósy mravokárce, aby nás mohl potříti,
namířil svoji pušku na zajíce a když
rána vyšla, zastřelil kočku. (Veselost.
- Výkřiky.) Přihodil se mu takový
lapsus, který bych od takového starého parlamentníka
přece nebyl očekával. Slyšte, oč
jde: Podle jeho doslovného prohlášení
dokazoval, že podle §u 4, odst. 10 dodávky a
výkony mezi tuzemskými závody podniku a mezi
spolusouvisícími tuzemskými závody
a podniky téhož majitele nebyly dani z obratu podrobeny,
nepřesahovaly-li u jednoho závodu 50.000 Kč
ročně. Nyní mají býti podle
této osnovy osvobozeny vůbec. Zajímavé
je, jak to řekl pan kol. Netolický, že
se to děje u závodů velikých, že
je to benevolence k těmto podnikům kapitalistickým.
Jaký prý je to najednou veliký ohled k velikému
poplatníkovi a jaká bezohlednost k obchodníku
malému. Takový Baťa prý tím získá
tisíce, což ovšem naprosto není pravda,
aby spíše své konkurenty obuvníky mohl
ubíjeti, a ti, to máme býti zase my předmětem
jeho útoku, kteří se vydávají
za jejich ochránce, k tomu mlčí, kývají
a schvalují a kolegové z jeho klubu k tomuto hlasem
povýšeným volají: "Slyšte!"
I já budu za okamžik volati "slyšte",
slavná sněmovno, avšak dříve
nežli se tak stane, aby bylo vyloučeno každé
nedorozumění, musím citovati přesné
ustanovení dosavadního zákona a pak ustanovení
zákona navrhovaného.
§ 4, odst. 10 zákona ze dne 21. prosince 1923 zní:
"Dani z obratu nejsou podrobeny: Dodávky a výkony
mezi tuzemskými závody téhož podniku
a mezi spolusouvisícími tuzemskými závody
a podniky téhož majetníka (§§ 1 a
6) nepřesahující u jednoho závodu
ročně 50.000 Kč." Návrh nového
zákona pak praví: § 4, č. 10 bude zníti:
"Dodávky a výkony mezi spolusouvisícími
tuzemskými závody téhož podniku a mezi
spolusouvisícími tuzemskými závody
a podniky téhož majetníka (§§ 1 až
6) mimo případy, kdy daň je paušalována,
neustanoví-li vyhláška o paušalování
něco jiného."
Aby se snad nedalo usuzovati na nejasné znění
textu tohoto zákona, připojuji zcela jasný
doprovod zprávy důvodové, jenž prosím,
pane kol. Slavíčku, zase pozor ke změně
§u 4, čl. 10 praví: "Dosavadní
ustanovení, že od daně jsou osvobozeny jen
dodávky a výkony mezi tuzemskými závody
téhož podniku a mezi spolusouvisícími
tuzemskými závody a podniky téhož majetníka
nepřesahující u jednoho závodu ročně
50.000 Kč, se ukázalo v praksi naprosto neproveditelným
a proto se hranice tato zrušuje." Prosím, zde
je ten pravý důvod, proč tato hranice 50.000
Kč byla vypuštěna! "Pro případy,
kdy daň z obratu je u některého zboží
paušalována" - a teď, prosím, je
to nejdůležitější - "se osvobození
nenavrhuje proto, aby koncentrované podniky nebyly v přílišné
výhodě proti podnikům malým, které
při nákupu polotovarů nebo surovin musí
platiti paušál."
Nyní snad bude každému jasno, že jde právě
o opak toho, co pan kol. Netolický tvrdil. Podle
dřívějšího ustanovení
byl právě od paušalované daně
z obratu Baťa osvobozen, poněvadž daň
z koží se platí paušálně,
on však, poněvadž si ze surových koží
všechny potřebné kůže pro obuv
vyrábí sám, této dosti vysoké
paušalované kožní daně z obratu
neplatil a tím ohromné statisíce aneb dokonce
miliony ušetřil právě v neprospěch
těch chudých obuvníků, kteří
obchodníkům kožemi, od nichž nakupují,
musí paušalovanou kožní daň obratovou
v ceně hotových koží obsaženou
zaplatiti. (Slyšte!) Z toho následuje, že
pan kol. Netolický předně, když
21. prosince 1923 pro dosud platný novelisovaný
zákon o dani obratové hlasoval, neznal pravé
podstaty jeho, ani jeho poslanecký klub, a tím nevědomky,
což prý podle lidového rčení
hříchu nečiní, pomohl Baťovi
k těm ohromným obnosům, o nichž jsem
se zmínil, právě na úkor těch
nejubožejších, jež rdousí denně
po stech, na úkor malého živnostenského
stavu obuvnického. (Výborně! - Potlesk.)
Tedy, jestli spáchal zde někdo na těchto
lidech zločin, nebyli jsme to my, nýbrž byli
jste to zcela určitě vy, tenkráte čeští
socialisté. Kdo tudíž mlčel, kýval
a schvaloval, nebyli ochránci obuvníků, nebyla
to naše strana, mlčeli, schvalovali a kývali
jste vy a myslím, že velmi statečně.
(Posl. Slavíček: Kdo by to byl řekl, že
ty budeš jednou hájiti daně!) Já
hájím správné stanovisko zákona.
Tím nehájím ještě daň.
Nyní v navrhované osnově bude musiti platiti
Baťa i jiné průmyslové podniky paušalovanou
daň obratovou také, a to z důvodů
právě v důvodové zprávě
uvedených v zájmu práva a spravedlnosti malých
vyrabitelů, čímž stát získá
o několik milionů více, a že se tak
stalo, jest zásluhou jen naší strany, poněvadž
my jsme zákonu rozuměli lépe nežli vy,
a hlavně, že jsme ani nekývali, ani nezívali,
ani nemlčeli, nýbrž muvili, a to dosti nahlas,
pracovali intensivně sice na úkor Baťi, ale
ve prospěch těch, na nichž naší
straně záleží, jež vždy a
v každé době vykonala vůči nim
poctivě svou povinnost.
Uklouzl-li Baťa et tutti quanti vám, neuklouzl nám.
Z toho však následuje, že pan kol. Netolický
ani tohoto návrhu zákona nestudoval přesto,
že snažil se pronésti přísnou i
vážnou kritiku, a že nečetl vůbec
ani důvodové zprávy, poněvadž
kdyby se tak bylo stalo, nebyl by o věci usuzoval docela
obráceným způsobem. Pane kol. Slavíčku,
mám teď pravdu já, či pan Netolický?
Že se bude takový starý parlamentník
takovýmto způsobem blamovati, jsem přece
nečekal. Vyprošuji si, aby se po druhé nepoužívalo
vůči nám výrazů nízkosti
a demagogie. Jestliže někdo se dopouští
nízkých a nečestných činů
aneb demagogie, ať pan kol. Netolický nechodí
až k nám, ať zůstane na prahu vlastního
domu, ať si k té nízkosti přidá
ještě třebas přiléhavější
výrazy z této kategorie svého slovníku,
a najde doma vše, co potřebuje. My jsme strana čistého
štítu, zdravé, neporušené krve,
čistých a neposkvrněných rukou. Naše
straníky nám neodvrátíte, kdybyste
použili jakýchkoli prostředků. Stojí
za námi pevně a neochvějně na život
a na smrt. Vědí, že jich nikdy neprodáme
a nezradíme, vědí, že zájem jejich
je zájmem naším, že jim stranu uchováme
tak panenskou, jak nám ji svěřili. Každodenní
projevy jejich důvěry jsou neochvějným
důkazem jejich příchylnosti ke svým
zástupcům v tomto zákonodárném
sboru, poněvadž vědí, že ten jejich
život jsme prodělávali s sebou a na strastech
stavu našeho odnesli si také svůj podíl.
Mají pevnou víru v nás, jako my pevně
věříme jim. Proto je zbytečný
každý klín, který vkládáte
mezi nás, a každá urážka nás
zde v parlamentě je také urážkou jejich.
Jsem přesvědčen, že i oni tak, jako
já, se s vámi za ni vyrovnají. Není
tomu dávno, co p. kol. Knejzlík, také
příslušník vašeho klubu, nám
řekl, že jsme kokoticí na jeteli lidstva. My
to lidstvo jako kokotice nerdousíme, poněvadž
na vás, a hlavně na něm, jsme přece
také jako na lidech poznali, že byste se od nás
nedali rdousiti a dusiti. V těchto dnech však jsme
poznali my, že kokotice byla na válečných
rakouských půjčkách, ovšem byla
vděčná a zplodila za ně dluhopisy
republiky Československé. Bolí nás
jen, že otec kokotec stal se nezvěstným a že
nezanechal nám recept, jak s matkou kokoticí své
kokotičí dílo dělal.
Nyní jako výhradu za hlasování k této
předloze uvedu naše požadavky, na nichž
za každou cenu budeme trvati: Budiž pokračováno
i nadále v paušalování daně z
obratu u prvovýrobců, průmyslových
podniků zvláště. Paušalování
daně u malovýrobců a maloobchodníků
dějž se na základě skutečného
stavu, s největší ochotou výkonných
orgánů a také co nejrychleji. Pan ministr
financí nechť se snaží, aby během
této nové tříleté
doby tuto daň snižoval, poněvadž také
předpokládáme, že toto prodloužení
na další 3 roky je skutečně posledním.
Mohlo-li nastati sníženi daně z obratu v Rakousku
na 1%, v Německu na 3/4
%, v Polsku na 1%, aniž by byl tím výnos daně
utrpěl nebo se snížil, je zapotřebí,
abychom postupovali touže cestou. Přiznání
poplatníků nechť jsou považována
za hodnověrná, prováděné revise
v nejkrajnějších případech buďtež
vykonány se vší šetrností a taktností.
Musíme se také domáhati toho, aby byly učiněny
náležité disposice s dávkou z majetku.
Bylo na ni zaplaceno 5 miliard, s úroky od r. 1919 měli
bychom již míti asi 7 miliard. Podle čl. 3
zákona o cedulové bance nemůže nyní
býti použito tohoto obnosu k upevnění
naší valuty, jak původní zákon
určil a proto je zapotřebí novelisace zákona,
hlavně ekonomického použití tohoto velikého
obnosu. Když si tím uplatíme dluh za hranicemi,
ušetříme ročně 700 mil. Kč
úroků a mohli bychom ihned obratovou daň
snížiti o celou 1/3. Prosím, aby se o tom vážně
uvažovalo. Odbouráváním tohoto zákona
budeme také mírniti drahotu, poněvadž
tato daň podle výpočtů samotného
ministra financí zatěžuje ceny zboží
5 až 8%. Vykázané nedoplatky z minulých
let na této dani v obnosu téměř 600
mil. Kč nebudou zůstávati u malých
poplatníků, poněvadž na ty se prováděly
často exekuce. Bude to zase veliký průmysl
a proto budiž proti němu také přísně
postupováno. Jen za uvedených předpokladů
a výhrad budeme pro zákon hlasovati s tím
odůvodněním, že daň tato je svým
významem pro dnešek nezbytností státu,
a my státu v nynější době této
nezbytnosti odepříti nemůžeme. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je p. posl. dr Rosche. Uděluji
mu slovo.
Posl. dr Rosche (německy): Dámy a
pánové! Mám se jménem své strany
vyjádřiti o předloženém návrhu
zákona o dani z obratu a dani přepychové.
Než přistoupím k vlastní věci,
chtěl bych se v několika stručných
větách obírati vládním prohlášením
pana předsedy vlády v rozpočtovém
výboru senátu. Smysl jeho řeči byl,
že úroveň parlamentu není na náležité
výši, že kritika jest z části demagogická
a že by si přál, aby byla věcná,
vážná a pravdivá. Smýšlím
zde úplně jako on. Mám však dojem, že
jest tu vinna sama vláda, ježto se tímto systémem
činnost parlamentu snižuje na zdánlivou, ježto
se bezohledné každý oposiční
návrh, ať jest sebe věcnější,
sebe důvodnější, zahlazuje. Tím
se sám charakter parlamentu stává směšným,
parlament existuje jen na oko, jest pouhou komedií. Pan
předseda vlády praví ve svém prohlášení
- vlastně po prvé - že jsme se až
dosud zabývali toliko fiskem, mzdami a spotřebou,
že však v budoucnosti bude nutno dbáti výnosnosti,
zkrátka, zdá se mi, že se dochází
k poznání, že nelze dále pokračovati
v bezohledném postupu proti hospodářství,
ježto za takových okolností musí hospodářství,
státní hospodářství nezbytně
trpěti. Pan ministr financí sleduje tytéž
cíle - alespoň jeho teoretické výklady
tam směřují. Tyto jsou jistě velice
zajímavé a jest nutno s nimi z části
souhlasiti, ale chybí nám jejich praktické
provádění. Neobírám se osobou
pana ministra financí z citových důvodů
náklonnosti nebo odporu, nýbrž z čistě
věcné úvahy, protože jest representantem
ministerstva financí a že vyjadřované
doktriny jsou přece jeho vlastním dílem.
Vyjádřil jsem se v rozpočtové debatě
dne 26. listopadu o dluzích. Oficielně podle exposé
ministra financí činí 34,9 miliard a úroky
2,572 miliard. Vypočetl jsem, že to může
býti také jiné, že to může
býti také 60,9 miliard se 4,515 miliardami úroků
nebo také 92,9 miliard se 6,735 miliardami úroků.
Namítne se mi, že můj výpočet
není správný, neboť proti reparacím,
které máme platiti, se staví vzájemná
pohledávka. Jako vzájemná pohledávka
se v ministerstvu financí počítá již
dnes to, co musely svého času hustě zalidněné
Čechy, Morava a Slezsko dodávati do Vídně,
aby se dostalo náležité pomoci Haliči,
Bukovině a Bosně. V tomto směru se jde zpět
až do doby předkonstituční. Počítá
se také, že nám budou předválečné
dluhopisy, které předložíme, při
propočítání zaplaceny ve zlatě.
V těchto počtech musíme ovšem býti
opatrní, neboť za prvé musí býti
účet uznán reparační komisí
a za druhé, mohl by se při tom vyskytnouti přirozeně
protiúčet také s druhé strany.
Dnes se chci obírati daněmi, hlavně daní
z obratu a daní přepychovou. Předesílám
větu z rozpočtového exposé pana ministra
financí. Pokud jde o měnovou techniku a národní
hospodářství, nezáleží
pouze na finanční rovnováze státu
a jeho veřejných svazů, nýbrž
také na tom, zda tato rovnováha není vykoupena
přílišným zatížením
výroby a spotřeby, zda není vykoupena na
útraty hospodářské rovnováhy.
Ukazuje se, že nejen státní, nýbrž
hlavně autonomní a celkové zatížení
u nás jest přílišné a na delší
dobu neudržitelné. Naše celkové výdaje
s veřejnou správou činí 15,5 miliard
Kč, z čehož připadá na stát
9,7 miliard a na autonomní svazy 5,8 miliard.
Z těchto spotřeb státu připadá
asi pětina, tedy asi 2 miliardy korun na mezinárodní
včlenění státu, representované
výdaji diplomatickými a obrannými. Z 9,7
miliard korun vynášejí podniky jednu osminu,
tedy přesněji vyjádřeno 12,25%. V
tom jest obsažen tabákový monopol a loterie
s 1100 milony. Podniky samy vynášejí pouze
50 milionů. Státní správa jest dále
odkázána na cla, poplatky a daně. Cla vynášejí
asi 1 miliardu, kolky a různé poplatky správní
a soudní 1,6 miliardy korun. Zbytek šesti miliard,
tedy 60% všech výdajů připadá
na daně. Připočteme-li k daním tabákový
monopol, hradí se téměř 7 miliard,
tedy 70% výdajů státní správy
daněmi.
Pan ministr financí dr Engliš praví:
Náš stát jest zvláště státem
vývozním a jeho hospodářský
prospěch závisí především
na možnosti hospodářské soutěže
a vývozu. Finanční rovnováha by nám
nebyla nic platna, kdyby byla vykoupena přílišným
tlakem na výrobu, kdyby podkopávala schopnost soutěže
a tím ohrožovala naši platební bilanci.
Jest naším vynikajícím zájmem,
abychom svým finančním systémem, jeho
rozsahem a metodou tuto schopnost soutěže nepodkopávali.
Jest vážnou povinností státu nerušiti
daňovým a tarifovým systémem obchod,
neboť jinak by sám nemohl dále.
Pan ministr financí rozeznává tři
skupiny daní. Za prvé daň z příjmu
s daněmi z výnosu, t. j. s daněmi ze zisku
atd., za druhé daně spotřební, t.
j. daň z lihu, cukru, nápojů, masa atd. a
za třetí daně obchodní, t. j. daň
z obratu, uhlí, vodní síly atd. Z toho hradí
daň z příjmu s daněmi ze zisku 33,52%
daňového břemene, daně spotřební
29,41% a daně obchodní 37,08%. Z toho jest zřejmo,
že státní finanční systém
se neshoduje s národohospodářskou konstrukcí
státu.
Pan ministr financí praví: Vývozní
stát nesmí býti trvale uzavřen systémem
vysokých daní. Nejnaléhavější
otázkou a úkolem finanční správy
jest přepracování a pokud možno odstranění
obchodních daní. Právě existence těchto
daní dokazuje přetížení státního
rozpočtu, neboť mohly by snadno býti zrušeny,
kdyby bylo možno dále podstatně škrtati.
Říká nám: "Miliardové
snížení není rozhodně možné!"
To popírám. Žijeme dnes ve znamení odzbrojení.
Náš ministr pro věci zahraniční
jest přece u společnosti národů referentem
pro odzbrojení. Tu by bylo přece u vojska, jež
během 7 let pohltilo více než 23 miliard, podle
mého mínění možno učiniti
obrovské úspory. K čemu pak to hraní
na vojáky. Buď se postavíme za válku
nebo za odzbrojení. Ale pak je zbytečný ten
obrovský aparát, leda že bychom ho potřebovali
k založení, representování a upevnění
vytouženého velmocenského postavení
Československa. To by bylo ovšem něco jiného.
K čemu potřebujeme tu nesmírně nákladnou
zahraniční propagandu, jež pohltí mnoho
milionů?
Nač potřebujeme, rozhlédneme-li se kolem
parlamentu, ty nákladné přepychové
stavby, jež stojí mnoho milionů? Máme
zde filosofickou fakultu atd., zatím co se na druhé
straně nechávají německé kliniky
přímo hynouti. (Výkřiky. -
Souhlas na levici.) Co však říká
o těchto stavbách pan ministr financí? Říká
toto: Pokládám to za nebezpečnou obecní
politiku, staví-li se na 8% úvěr radnice
a jiné stavby, jež neskýtají výnosu
ani v soukromém hospodářství, neboť
při takové procentové sazbě může
investovati toliko průmysl, pokud ji může rychle
umořovati. Nuže, táži se, vážení:
Neplatí totéž také o státních
stavbách, jež jsou úplně neproduktivní,
jež mají míti toliko representační
ráz, zatím co se na druhé straně myšlenka
humannosti úplně zanedbává? Je-li
pan ministr financí tohoto mínění
o obecních stavbách, proč tedy neřekne:
Pánové, to nejde, aby státní správa
vydávala peníze pouze za neproduktivní stavby,
sloužící toliko účelům
representačním. Od toho nutno ve stadiu, v němž
právě jsme, rozhodně upustiti.
Vzpomeňme jen na veliký správní aparát.
Potřebujeme 15 ministerstev, zatím co staré
Rakousko jich mělo toliko 8, a při tom jsme ještě
územně daleko menší.