Předseda Malypetr.
Místopředsedové: Zierhut, inž.
Dostálek, Slavíček, Stivín.
Zapisovatelé: Bečko, Dubický.
248 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr Engliš,
dr Hodža, dr Nosek, dr Peroutka, dr
Spina, Šrámek, Udržal.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha, jeho zástupce Nebuška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 57. schůzi
poslanecké sněmovny.
Došla oznámení o změnách ve výborech.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Do výboru iniciativního vyslal klub poslanců
čsl. nár. demokracie posl. dr Hajna za
posl. Ježka, klub poslanců "Deutsche soz.-dem.
Arbeiterpartei" posl. Pohla za posl. Heegera.
Klub poslanců komunistické strany v Československu
vyslal do výboru soc.-politického posl.
Munu za posl. Kopasze, do výboru pro záležitosti
průmyslu, obchodu a živností posl.
Schmerdu za posl. Elstnera, do výboru branného
posl. Jílka za posl. Bolena.
Předseda: Ministerstvo vnitra sdělilo přípisem
ze dne 7. prosince 1926, č. 80.005/19267, že na místo
posl. Laubeho, který se vzdal poslaneckého
mandátu, povolalo podle §u 56 řádu volení
do posl. sněmovny jako poslance Jana Vlastimila Chvojku,
správce okresní nemocenské pojišťovny
v Jičíně-Novém Městě,
a že mu vydalo ověřující list
poslanecký.
Došla naléhavá interpelace. Žádám
o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Naléhavá interpelace posl. dr Frankeho, dr Patejdla,
Zeminové a soudr. ministru vnitra o postupu policejního
komisaře při valné hromadě Spolku
československých právníků "Všehrd".
Předseda: Iniciativní výbor ve schůzi
konané dne 9. prosince 1926 se usnesl přikázati
k řádnému projednání výboru
ústavně-právnímu:
729. Návrh posl. Bradáče a spol., aby autonomním
usnesením posl. sněmovny byl změněn
odst. 1 a 2 §u 40 jedn. řádu posl. sněmovny.
Zamítnuty byly iniciativním výborem návrhy:
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
707. Návrh posl. Kreibicha, Bolena a soudr. na vyšetření
t. zv. aféry Eislerovy vyšetřovacím
výborem poslanecké sněmovny.
708. Návrh posl. Tomáška, dr Wintera, dr Dérera,
Hampla a soudr. na vyšetření aféry Cyrila
Koburka a věcí s ní souvisejících.
Předseda: Výboru imunitnímu přikazuji:
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Přípis okr. soudu v Prostějově ze
dne 30. listopadu 1926, č. T VI 457/26, kterým se
odvolává žádost téhož soudu
ze dne 14. června 1926 za souhlas s trest. stíháním
posl. Vrtaníka pro přestupek podle §u
3 zákona z 15. listopadu 1867, č. 135 ř.
z. (č. J 209/1-II presid. sdělení 36. schůze).
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání pořadu schůze.
Budeme pokračovati v započaté sloučené
rozpravě o prvých dvou odstavcích pořadu,
to jest:
1. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu (tisk 700) zákona,
kterým se mění zákon ze dne 3. dubna
1925, č. 53 Sb. z. a n., o dávkách za úřední
úkony ve věcech správních a prodlužuje
jeho platnost (tisk 756).
2. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu (tisk 704) zákona,
kterým se pozměňuje zákon ze dne 21.
prosince 1923, č. 268 Sb. z. a n., o dani z obratu a dani
přepychové a prodlužuje jeho platnost (tisk
757).
K rozpravě jsou přihlášeni ještě
tito řečníci: na straně "proti"
pp. posl. Dietl, Krebs, dr Rosche, na straně
"pro" pp. posl. Pechman a dr Matoušek.
Dávám slovo prvnímu zapsanému řečníku,
panu posl. Dietlovi.
Posl. Dietl (německy): Slavná sněmovno!
Po čtvrté zaměstnává se Národní
shromáždění od doby, co trvá
republika, zákon m o daň z obratu, nikdy s nadšením,
nikdy se zvláštním elánem. Všichni
referenti, kteří se zastávali dosud tohoto
zákona, projevili obavy a prohlásili, že pouze
tíseň státu je nutí, aby se zastávali
tohoto zákona zde ve sněmovně. Prvním
referentem byl pan dr Engliš. Pan dr Engliš
uvedl svého času k odůvodnění
tohoto zákona: Ve svých stěžejních
zásadách opírá se tento zákon
o obdobnou daň zavedenou v Německu roku 1916. Daň
z převodu statků, tak jak jest v Německu
v platnosti a jak tímto zákonem také u nás
byla zavedena, připravuje se také v Anglii a v Rakousku
a pravděpodobně uplatní se také v
jiných státech, které se válkou
octly v těžké finanční krisi."
Tak praví dr Engliš ve svých úvodních
větách a zmiňuje se pak v kritice této
daně o jejích účincích. Uvádí:
"Základní myšlenka takovéto daně
jest dnes táž, jaká byla vždy a všude,
kde podobna daň byla zavedena, totiž tíseň
státních financí. Stát má na
jedné straně napravovati škody válkou
vzešlé, hraditi náklady válečné,
podnikati investice, umožniti amortisaci válečných
dluhů. provésti zaopatření invalidů
atd. Stát jest však také nucen hraditi normální
vydán, a to v nepoměrně vyšších
obnosech než v době předválečné,
neboť znehodnocením měny zvýšily
se podstatně hospodářské číslice
příjmu, výtěžku i cen."
Tak odůvodňuje tedy pan dr Engliš nezbytné
zavedení této daně tísní doléhající
na stát a praví pak dále o účincích
jejích: "Jest to vlastně věci vnější
formy, že se tato daň vyměřuje a vybírá
při převodu statků z ruky do ruky, že
plátcem jejím jest podnikatel, neboť nositelem
jejím nebude na konec nikdo jiný než spotřebitel."
To prohlašuje tehdy pan dr Engliš již jako
první referent a skutečně k tomu tak došlo.
Zavedení daně mělo v zápětí
novou drahotní vlnu, ceny vystoupily do nekonečna
za spoluúčinnosti tohoto zákona a jsme dnes
daleko vzdáleni pouhého pomyšlení, že
bychom dospěli ke snížení cen. "S
finančně-politického stanoviska," míní
dr Engliš, "budiž zdůrazněno,
že podobná daň jest vůbec možná
jen za takových okolností, ve kterých dnes
žijeme, poněvadž všechny ceny kolísají
a obyvatelstvo tak si zvyklo na stálé změny
cenové, že lze míti za to, že přijme
i zvýšení cen, způsobené touto
daní, bez zvláštního odporu. Z hospodářských
důvodů zamýšlí se také
jen přechodné zavedení této nové
daně." To prohlásil tehdy r. 1919 v revolučním
Národním shromáždění pan
dr Engliš. Projevil tehdy mínění,
že se zavádí tato daň jen přechodně.
Již dvakráte měnili jsme tento zákon,
prodloužili jsme jej, jednou jsme se s ním obírali,
abychom daň zvýšili. Původně
daň stanovena byla sazbou jednoprocentní, tíseň
státu a státních financí přiměla
však vládu, aby předložila sněmovně
zvýšení této daně, tehdy byla
sazba zvýšena na 2%. R. 1923 prodloužili jsme
tento zákon na tři léta a dnes máme
opětně dáti souhlas k jeho prodloužení
na další tři léta. Ačkoliv se
mluví o konsolidaci státu a státních
financí, v není ani stopy, že by docházelo
ke zlevnění, že by hrozné účinky
této daně aspoň částečně
se omezovaly, není stopy po nějaké úlevě,
ačkoli ve všech kruzích a ve všech částech
obyvatelstva vzrůstá den ke dni odpor proti této
dani, není hospodářské organisace,
není korporace, jež by se nezabývala účinky
této daně, ba není také žádné
politické strany v této sněmovně,
jež by venku mezi obyvatelstvem nevystupovala s veškerou
pádností proti této dani, ji nezatracovala
a ji neodsuzovala, nelze nalézti žádného
obhájce této daně. Avšak nátlak,
který zde zavládl, nutí vás zcela
jednoduše k tomu, abyste s touto daní souhlasili a
opětně ji na tři roky prodloužili. Zažili
jsme přece tenkráte, když byl přidělen
referát o této dani, věc zcela pozoruhodnou.
Za referenta byl svého času ustanoven rozpočtovým
výborem pan kol. Pekárek. Nalezl patrně
vlas v polévce, neboť vzdal se referátu a v
poslední chvíli musil pak zaskočiti pan kol.
dr Králíka obhajovati tento zákon
ve sněmovně.
Uvedu několik vět, jež pronesl tehdejší
referent ve své zprávě. Praví: "Již
revoluční Národní shromáždění
uvědomovalo si plně závažné vady
této daně. Proti zvláštním daním
spotřebním, které postihují určitý
obor spotřeby, jest sice tato daň sociálně
spravedlivější" - také názor!
- "poněvadž postihuje dokonce intensivněji
veškerou spotřebu i luxusní. Všeobecnou
její vadou však jest, že postihuje silněji
ony výrobky, které od prvovýroby až
ke spotřebě projdou větším počtem
provozoven, než jak tomu jest u jiných výrobků.
Intensita daně postupuje tedy ruku v ruce se specialisací
práce a jest tudíž brzdicím živlem
v tomto směru. Daň z obratu jest konec konců
myšlena jako daň, kterouž má nésti
spotřebitel a předpokládá se tudíž
všeobecné její přesunováni."
Referent dospívá tedy také k úsudku,
že tato daň sama znamená na konec zatížení
spotřeby, že postihuje v poslední řadě
spotřebitele, že každý se snaží
přesunouti tuto daň na posledního odběratele,
na poslední ruku, která jest obětí
a musí daň celou nésti. Praví dále:
"Daň z obratu patří k daním,
které postihují výrobek, dříve
než je dokončen, a jest tudíž trvalou
složkou výrobních nákladů a trvalým
činitelem konkurenčním bez ohledu, zda výroba
zůstává v zemi či vyváží
se do ciziny."
Včera mluvil zde jako poslední řečník
p. dr Samek. Jest to jeden z pánů přináležejících
většině, kteří vystoupili na
tuto tribunu, aby zaujali stanovisko k tomuto zákonu. Nevystoupil,
aby daň obhaj oval anebo snad aby prohlásil, že
jeho strana jest v plném rozsahu pro tuto daň, nýbrž
vkročil na tribunu rovněž jen, aby kritisoval
a vyslovil přání, aby se přece přistoupilo
k úlevám při této dani. Myslí,
že by se nemusilo čekati tři roky, na něž
jest tento zákon omezen, nýbrž že by bylo
lze průběhem doby, pocítí-li se účinek
berní reformy, ukáže-li se vůbec zlepšení
našich státních financí, přikročiti
ihned ke zrušení daně. Myslím, že
pan dr Samek má ještě jiné forum
než řečnickou tribunu ve sněmovně,
kde by mohl svoje přání a své názory
mnohem účinněji přednésti,
a jest přece jedním z těch, kteří
by také měli možnost vykonati rozhodný
vliv na úpravu daně z obratu. Avšak, činíme-li
zlepšovací návrhy, navrhujeme-li snížení
daně anebo jen úlevy, ani nenapadne p. dr Samkovi
a jeho straně, použíti takovéto
příležitosti, hlasovati s námi a tím
způsobiti, aby došlo skutečně k úlevě
při této dani, nýbrž naopak naše
návrhy bývají vždy důsledně
přehlasovány.
Takováto řeč slouží přece
vlastně jen k tomu, aby se jí použilo navenek
jako účinné agitační látky,
jak se to vůbec zde ve sněmovně stalo zvykem,
že se totiž činí pokusy, aby bylo lze
oposičně vedenými řečmi obstáti
navenek před voliči.
V úvodních větách k této dani
praví se dále: Ze státního rozpočtu
pro rok 1927 vysvítá, že právě
tato skupina dávek jest největší v rámci
všech státních daní a dávek,
že zahrnuje v sobě 37 % všech těchto
daní a dávek. Myslím, že asi drastičtěji
nemůže býti pronesena kritika, než jak
se to v této větě děje. Ač
jest známo, že účinek této daně
jest tak hrozný a tísnivý, máme dnes
opět dáti k tomu souhlas, aby byl zákon prodloužen
na další tři léta. Čím
skrovnější jest důchod, tím větší
jest podíl na výdajích za nutné životní
potřeby, nelze tudíž mluviti o progresivní
dani, jak se rádo tvrdí, poněvadž přece
progrese nedochází výrazu a postihuje méně
zámožnou domácnost daleko tíživěji
a tvrději nežli domácnost boháčů.
V Německu musí býti tato daň zakalkulována
do ceny, nesmí býti zvláště počítána.
Jest to výslovně zakázáno. U nás
však stalo se zvykem - ačkoli také původně
bylo úmyslem netrpěti, aby se zvlášť
čítala daň z obratu zvlášť
přirážeti k účtům daň
z obratu, čímž přirozeně daň
teprve v poslední ruce projeví úplně
své účinky, v drobném obchodu, při
po travinách, při předmětech nutné
potřeby, kde není obvyklo vystavovati účet
a potvrzovati zaplacení účtem. Tam teprve
provádí se zakalkulování daně,
teprve tam projevuje se daň v ceně. Přirozeně
nelze mnohdy přenésti daň v celém
jejím rozsahu, v četných případech
však bývá tato přenášena
ještě vyšší částkou.
než jakou skutečně má býti zapravena.
Totéž shledáváme při systému
přirážek k fakturám. Ačkoliv
se daň ve faktuře zvlášť účtuje
a tedy plně vybírá, dovede celá řada
zdatných podnikatelů i s tím ještě
zvlášť obchodovati a z toho těžiti,
čímž jejich zisk se ještě zvyšuje.
Bylo by tudíž nutno postarati se, aby daň skutečně
nesměla býti zvlášť do účtu
zařazována, nýbrž aby byla do ceny zakalkulována
a v ceně samé se projevovala. Spotřeba předmětů
nutné potřeby nestoupá nijak poměrně
s důchodem a zatěžuje tudíž spotřební
daň a zejména daň z obratu majetné
třídy méně než nemajetné.
Projevuje účinek, jak jsem již řekl,
nikoli progresivní, nýbrž zatěžuje
naopak chudého silněji než bohatého.
Žijeme nyní opět jednou v těžké,
kruté krisi. Pan dr Samek ve své řeči
také na to narážel, že náš
vývoz, naše hospodářství rovněž
jest daněmi velmi ohrožováno a tísněno,
což je částečně také příčinou
krise. Avšak ačkoliv toto poznání proniklo
již do dalekých kruhů, nevidíme přece
žádné známky, že by se na to pomýšlelo,
zjednati zde úlevu.
Automobilový král Henry Ford napsal knihu a doporučoval
bych obhájcům této daně, aby si knihu
tu poněkud zevrubněji pročetli. Praví:
"Náš recept pro těžké časy
záleží ve snížení cen a
ve zvýšení mezd." Něco, co jsme
zde nikdy nemohli slyšeti od našich podnikatelů,
nýbrž vždy jen pravý opak. Naši podnikatelé
budovali vždy svou konkurenční schopnost na
nižších mzdách, pokoušeli se vždy
touto cestou zvýšiti svoji konkurenční
schopnost. Ford praví dále: "Obchodní
deprese léčí se pozvednutím kupní
síly a reservoirem sil pro kupní sílu jsou
mzdy." Pokračuje tedy ve své myšlence
logicky a prohlašuje dále: "Nemůže
býti skutečného rozkvětu, dokud ten,
kdo vyrábí předmět všeobecné
potřeby, nemůže si také sám ho
koupiti. Oklestí-li se mzdy, oklestí se počet
vlastních odběratelů. Považujeme proto
za dobrý obchod, zvyšujeme-li stále mzdy, nikoli
však snižujeme-li je. Nám záleží
na množství odběratelů." Tak mluví
moderní podnikatel, a chceme-li účinně
krisi potírati, bylo by prvním prostředkem
k tomu povznésti domácí spotřebu.
Musili bychom posíliti kupní sílu obyvatelstva
státu, musili bychom umožniti mu, aby mohlo skutečně
různé předměty odbírati, předměty
spotřební nakupovati. Avšak v tomto směru
nevidíme nijakých opatření, v tomto
směru pozorujeme, že vše zůstává
na témže bodě, ba naopak, mzdy mají
býti ještě sníženy a zkráceny,
kupní síla obyvatelstva stále se zeslabuje
částečnou zaměstnaností, nezaměstnaností
a jinými různými okolnostmi.
Velectění pánové! Zda jest to cesta,
po které lze vyváznouti z krise, jest jiná
otázka. Zda bude nám lze zvýšiti spotřebu
širokých vrstev v dobách krise, to je právě
problémem a připomínám vám
následující: Když svého času
projevovala deflace své zhoubné účinky,
když podniky zastavily svůj provoz, když všude
jevilo se mrtvé ticho a zhroucení, předstoupila
vláda s projevem a programem před sněmovnu,
s devisou: "Snížení cen". Bylo to
v říjnu r. 1923, nemýlím-li se. Avšak
hned nato, v prosinci, vyžádala si vláda od
sněmovny prodloužení zákona o dani z
obratu. V krátkosti opustila svůj program, neučinila
vůbec ničeho, aby sestupnou linii cen nějak
stabilisovala a v ní pokračovala, naopak v krátké
době začaly ceny opět stoupati a všechna
jednání, zejména však zvýšení
cel, přispěla k tomu, že skutečně
snižování cen úplně ustalo, že
jsme se opětně octli v drahotní vlně,
která se v každé domácnosti projevuje
způsobem zcela mimořádným.
Zkoumáme-li svůj berní systém vůbec,
vidíme, že vybíráme 78% na nepřímých
daních a 22% na daních přímých.
Jestliže tudíž jest domácnost zatížena
nepřímými daněmi do 78%, a jsou-li
majetné třídy zatíženy
přímými daněmi jen do 22%, projevuje
se v tomto případě s veškerou zřejmostí
systém, jaký zde vládne a v jakém
má býti zde pokračováno. Jaké
pak jsou skutečné mzdy u nás? Béřeme-li
za základ skutečné mzdy v Anglii číslici
100, činí tato u nás v Československu
55, tudíž sotva více než polovici, a jest
úplně jasno, že pak kupní síla
širokých vrstev obyvatelstva není obzvláště
velká. Musili bychom tudíž také o to
se starati, co doporučuje Henry Ford ve své knize,
aby mzdy stoupaly a tím aby stoupala kupní síla,
čímž by výroba dosáhla lepšího
odbytu.
Vidíme, že většina pro zákon již
tu jest, že se již sešla, a shledáváme
mezi těmi, kteří budou dnes hlasovati pro
daň z obratu, také některé, kteří
třikrát, kdykoliv právě měli
příležitost, zaujali zcela jiné stanovisko.
Pan kol. Windirsch promluvil dne 19. prosince 1923 k zákonu
o dani obratové a shrnul stanovisko svého klubu
v těchto slovech: "Naše stanovisko k tomuto návrhu
nemůže býti arciť jiné, než
že budeme hlasovati proti tomuto zákonu, poněvadž
způsobí příšerné zatížení
veškeré spotřeby." Řečník
křesťansko-sociální strany posl. Bobek
v témž zasedání prohlásil:
"Již při poradě o rozpočtu r. 1921
mohl jsem zjistiti, že jste se ponenáhlu odchýlili
od přirozeného berního systému, jehož
středem jsou nutně přímé daně
a zde opět daň z příjmu, a že
jste na místo něho dospěli k bernímu
systému, při kterém tvoří spotřební
daně a mezi spotřebními daněmi daň
z obratu základní pilíř daňových
příjmů. Takovýto berní systém,
při kterém vykonávají přímé
daně pouze úkon daní doplňovacích,
jest neudržitelný, zvláště tehdy,
ujasníme-li si, s jakou silou takovýto berní
systém vyhání ceny do výše."
Praví pak dále: "Pokud se pak předlohy
samé týče, bylo by v prvé řadě
co nejrozhodněji odmítnouti poznámku obsaženou
v důvodové zprávě, že široká
veřejnost nepociťuje daň z obratu jako příliš
tísnivou, neboť žádná daň
neprojevila co do utváření cen všech
předmětů nutné potřeby tak
zhoubné účinky jako tato." Slovy nejostřejší
kritiky zaujali proti v této dani stanovisko řečníci
Svazu zemědělců a křesťanských
sociálů, a ačkoliv se nic nezměnilo
na tomto systému, ačkoli nestal se sociálně
spravedlivějším, ačkoliv nenastoupila
celkem ani nejmenší úleva, budou dnes tyto
strany, které tehdy tento zákon od prvopočátku
zatracovaly, proň hlasovati. Zda budou jim za tento dar
k vánocům přinášeny vděčni
němečtí sedláci, němečtí
živnostníci a němečtí křesťansko-sociální
dělníci, jest jiná otázka. Jest příznačno,
že daň z obratu jest vždy vánočním
dárkem pro spotřebitele, že se vždy k
vánocům podává s vládního
stolu spotřebitelskému obyvatelstvu zvláštní
dar ve formě této daně z obratu. Poněvadž
daň skrývá v sobě stejné tvrdosti,
poněvadž není poskytnuto při ní
žádné úlevy, shledali jsme záhodným,
podati několik pozměňovacích návrhů.
Chceme navrhnouti, aby byla daň snížena na
1%, chceme vám také poskytnouti příležitost,
abyste zpytovali své sociální svědomí,
a chceme opatřiti úlevu v tom směru, abyste
aspoň méně zámožným domácnostem,
jako jest tomu v Německu, povolili zpětnou náhradu
daně. V okolních státech všude dějí
se pokusy omeziti tuto daň. Německo, jež bylo
tak strašně těžce poškozeno, snížilo
daň z obratu, poněvadž každý cítil,
že daní z obratu nelze povznésti soutěživost
průmyslu, že nemůže tento opanovati světový
trh. Proto byla tam tato tísnivá daň zrušena,
v Polsku byly zjednány úlevy, rovněž
i v Maďarsku, dokonce v Turecku mluví se dnes o tom,
že toto zatížení v dnešní
formě nelze ponechati v platnosti, nýbrž že
dlužno zákon zlepšiti, že dlužno i
tam úlevy zjednati. Pouze my setrváváme ztrnule
při této zásadě, pouze u nás
se říká: "Daň z obratu jest základním
pilířem našeho finančního systému,
nelze se jí zříci." Pochopíte,
slavná sněmovno, že my podle svého celého:stanoviska
nemůžeme a nebudeme pro tuto daň hlasovati,
že jsme proti ní a že vás prosíme,
abyste přijali pozměňovací návrhy,
které by přinesly úlevu, aby tak výraz
byl daň pravému smýšlení sněmovny.
Všechny strany jsou ve své podstatě proti této
dani, při všech svých řečech,
při těch berních demonstracích, jež
uspořádaly, hrála daň z obratu rozhodující
úlohu. Dnes máte příležitost
napraviti to, co jste tehdy kritisovali a svým voličům
slibovali, dnes můžete svému slovu dostáti
a učiniti daň snesitelnou, snížiti ji
a postupně tuto tíživou daň úplně
odstraniti. (Potlesk poslanců něm. soc. demokratické
strany dělnické.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Pechman. Uděluji
mu slovo.