Daň je zavedena již od r. 1919, tedy plných
7 let. Ovšem daň nezůstala netknuta, přicházely
určité změny r. 1920, 1921, 1923. A praxe
dnes je již na tolik bohatá, že důvodová
zpráva mohla býti rovněž sdílnější.
V rozpočtu sděluje se nám pouze úhrnná
cifra 1900 mil. Kč, ale jakým způsobem se
k této cifře přišlo, vysvětleno
není. Můžeme o této dani konstatovati,
že je na stálém vzestupu. R. 1925 byla daň
z obratu a přepychová rozpočtena úhrnem
na 1590 mil. Kč, úroky z prodlení činily
3,191.000 Kč, jiné poplatky 1300 Kč, na Podkapatské
Rusi tato dávka byla rozpočtena na 10 mil. Kč,
úroky 50 tisíc Kč, tedy celkem na r. 1925
byla rozpočtena daň obratová na 1.603,243.300
Kč. R. 1926 tato dávka stoupla, ovšem že
nepatrně, je to celý výnos 1.606,368.200
Kč, ale r. 1927 stoupla enormně. Na r. 1927 tato
dávka je ve státním rozpočtu pro státní
důchod representována cifrou 1.101,625.000 Kč,
pro Podkarpatskou Rus 11,075.000 Kč, příděly
z této dávky činí 787,300.000 Kč,
tedy plných 1900 mil. Kč. Tento obrovský
státní důchod by jistě zasluhoval,
aby byl specialisován, a to tím spíše,
že tato dávka je skutečně různými
stupni rozdělena. Je to dávka 1%, 2%, přepychová
10%.
Zvláštní způsob vybírání
se vytvořil podle §u 19, paušalováním.
Třeba že by se namítlo, že dávky
1% a 2% není možná rozlišovati, poněvadž
se vybírá soudobně, 1% a 2%ní dávka
dohromady, přece jen by mohlo býti rozlišení
aspoň v tom směru, že by mohla zde býti
uvedena cifra pro daň přepychovou 10% zvlášť
a pro daň obratovou 1% a 2% dohromady také zvlášť,
ale především že by byl uveden zde výnos
daní obratových, které jsou paušalovány.
Nás to velmi mnoho zajímá, zejména
po stránce spravedlnosti. Vidíme, že na př.
daň obratová je paušalována u zemědělců.
Ne že bych hovořil proti formě tohoto paušalování,
ale je třeba podívati se, jakým způsobem
je postižen zemědělec a jakým způsobem
konsument. Tato dávka paušalována je u zemědělců
1%, u obyčejného konsumenta, který dostává
svůj produkt z druhé nebo až třetí
ruky, činí tato daň 3%. Jistě že
důvodová zpráva mohla po této stránce
podati některé cifry, zejména také
proto, poněvadž jistě podle jednotlivých
odvětví tento důchod vede v evidenci. Bez
těchto sdělení zůstává
ovšem tato daň pro nás celkem tajemstvím.
Vedle toho nemůžeme se ubrániti podivu, že
tato dávka proti r. 1926 stoupá r. 1927 o 300 mil.
Kč. Dávka obratová má ovšem podklad
v rozvětvení průmyslu, obchodu, živností
a konsumu. Čím více je možno kupovati,
tím více obratu a tím ovšem také
dávka tato roste. Nevím, zda skutečně
poměry dnes jsou takové, že můžeme
po té stránce očekávati, že daň
z obratu skutečně vzroste o celých 300 mil.
Kč proti r. 1926. Jinak můžeme poukázati,
že tato opatření, která jsou zde provedena,
do značné míry, poněvadž bude
asi dávka vybírána přísněji,
také konsum zabrzdí. Pan ministr financí
jest snad toho názoru, že přísnějším
vybíráním dávky je možné
docíliti většího důchodu. Přejeme
mu k tomu mnoho v štěstí, a to proto, že
tato dávka, když jest jednou vybrána od konsumenta,
nepatří sprostředkovateli, nýbrž
patří státu.
Zákon i po 7 letech, přes to že je určitá
prakse předchozí, není ještě
zákonem definitivním, nýbrž značně
provisorním.
Můžeme to konstatovati na celé řadě
provisorních opatření v zákoně,
kde se dává finanční správě
zmocnění, aby cestou nařizovací zákon
si vyložila a praktikovala. Mohu uvésti příklady:
V § 1, odst. 1, č. 1, věta druhá bude
zníti: "Které dodávky a výkony
se pokládají za tuzemské a co jest rozuměti
tuzemskem podle tohoto zákona, ustanoví nařízení."
Podobná je změna v §u 4, č. 10:
"Pojem spolusouvisících tuzemských závodů
téhož podniku a spolusouvisících tuzemských
závodů a podniků téhož majetníka
ustanoví nařízení."
V tomto směru můžeme poukázati na změnu
v §u č. 14 a), že se mají "v případech
hodných zřetele poskytovati zvláštní
úlevy a osvobození pro vývozní nebo
dovozní podniky." Zákony zde nestanoví
druh vhodného zřetele, nýbrž je zde
státní správa plně zmocněna,
aby ohleduplnost účele sama opodstatnila. Ani příkladem
se neuvádí, jak na důležitost takového
účele má se pohlížeti. Dále
poukazuji na změnu §u 9, odst. 1. "Co je rozuměti
cenou obecnou, stanoví nařízení."
Zákon z r. 1923 měl rovněž řadu
zmocňovacích nařízení. Ukazuji
jenom na § 4, č. 14, kde jednotlivá osvobození
byla ponechána dohodě ministra financí se
zúčastněnými ministry, ministrem obchodu
nebo zemědělství. Žel, že tato
osvobození v zákoně, který se nám
předkládá, jsou naprosto škrtnuta a
zůstává zde jen v platnosti č. 19
§u 4. Sedm let trvání zákona a sedm
let prakse jistě poskytlo tolik možnosti, aby státní
správa nemusila kolísati a aby přesně
stanovila, jak v určitých případech
se má postupovati a nemusila nahrazovati tyto případy
nařízením a zmocňováním.
Velmi žádoucí je znáti zkušenosti
s §em 19 zákona z r. 1923, totiž o paušalování
daně z obratu. Máme zprávy, že k tomuto
způsobu paušalování daně z obratu
se velmi často přichází a že
sama státní správa je nakloněna tím
způsobem zdaňovati. Snad k tomu svádí
prakse, že skutečně se ušetří
práce a že se snadnějším způsobem
dávky dostanou. Než tato věc při tomto
důchodu státním, myslím, nemá
býti posuzována jenom s tohoto hlediska. K paušalování
daně především dochází,
když projeví ochotu poplatník, dáti
si daň z obratu paušalovati. Důvody, které
jej k tomu vedou, jistě nejsou ideální. Jde
mu buďto o to, aby se zbavil nepříjemné
kontroly nahlédnouti do jeho výdělku, nebo
přímo o to, aby se mu daň snížila.
Tedy výhoda pro poplatníka, nikoliv pro finanční
správu. Může ovšem zde nastati případ,
kdy výhoda pro státní správu, ulehčení
v předpisování a vybírání
daní, a výhoda pro poplatníka se sejdou,
ale jistě že tyto případy jsou velmi
řídké. Paušalování daně
z obratu předpokládá určitý
normální obrat, který ovšem možno
posouditi jen na krátkou dobu anebo v živnostech poměrně
malých, u kterých skutečně není
možno předpokládati, že v určité
době buď ceny produktů stoupnou anebo že
se obrat skutečně zvětší. Jinak
však při paušalování musíme
dbáti toho, aby skutečně při stanovení
paušálu se pomýšlelo, zda daň z
obratu nebude zvýšena jednak tím, že se
obrat zvýší, anebo také tím,
že se zvýší cena. Nám ovšem
není možno žádným způsobem
posouditi, jak se praktikuje § 19, který právě
jedná o paušalování daně, a jistě
je to právem jak rozpočtového výboru,
tak Národního shromáždění,
abychom měli jasný přehled, jakým
způsobem se k paušalisování dochází,
poněvadž je to cenný doplněk vysvětlení
tak tíživého zákona, jako je právě
dávka z obratu.
Důvodová zpráva uvádí jako
jeden z velmi závažných důvodů
pro daň z obratu nutnost alimentovati samosprávné
korporace. Výraz "alimentovati" opravdu není
nahodilý. Stát se tu musí hlásiti
k některým svým otcovským povinnostem,
jež uložil obcím, okresům a zemím,
aniž se jich tázal, kde na tyto povinnosti mají
vzíti úhradu.
Já sám mohu poukázati na předpisy,
jež jednají o přijímání
úředníků a zřízenců
do autonomních správ, na platový systém,
který se uložil obcím, na zavádění
knihoven, pamětních knih a celou řadu jiných
předpisů. Ale, prosím, když jde o dávku
z obratu, není možno říkati, že
to dostanou korporace autonomní. Těch 788,300.000
Kč je velmi značný příděl
z daně z obratu, ale to si vyžádají
především platy učitelů ze 2/3,
zbytek teprve připadá na autonomní korporace.
Ale právě platy učitelů má
hraditi státní správa. Autonomní korporace
se docela správně ohrazují, že zákon
na úpravu platů učitelů se na ně
nevztahuje, že je to povinností státu, pod
jehož egidou byl ten zákon odhlasován, a pro
nějž měla býti také opatřena
úhrada.
Chceme býti spravedliví a konstatujeme, že
předloha přináší některá
zlepšení. Je to zejména zmíněný
§ 4, odst. 7 osvobození od vzájemné
dávky elektrického proudu, osvobození dodávek
pro stát také družstvy nebo společenstvy,
jasnější znění §u 4, odst.
16 týkající se domáckých dělníků,
přizpůsobení se novým zákonům
o sociálním pojištění, §
4, odst. 12 osvobození koupě strojů družstvy,
prodloužení výhod poskytovaných zákonem
o fusích i pro tento zákon o fusích na další
3 léta, mírnější praxe při
zjišťování základu vyměřování
daně z obratu a pod.
V jádře však zůstává tato
daň velmi nepřiměřená, velmi
tísnivá, jest jednou z daní, které
způsobují dnes v našem státě
nejcitelněji drahotu. Proto znovu zdůrazňuji,
jak jsem již uvedl, že uvítáme všechny
prostředky, které budou směřovati
k tomu, aby skutečně to, co na daních bylo
vybráno, také státu bylo odvedeno.
A nyní přicházím ke zvláštní
stížnosti obchodních jednatelů a cestujících,
kteří musejí platiti daň z provise.
Obchodní jednatelé a cestující jsou
nesporně nejcitlivějším nervem našeho
hospodářského života. Jim připadá
málo vděčná úloha v každé
době a zejména je to důležité
- v době krise hospodářského poklesu
vnutiti zboží obchodníkům, aby tito
jej zase vnutili konsumentům. Jsou tito funkcionáři
velmi důležitou motorickou silou, uvádějící
v pohyb nahromaděné zboží, zmírňovatelé
hospodářských krisí a vydatní
pomocníci regulace výroby a podporovatelé
zaměstnanosti. Již z uvedeného je patrno, že
tento nanejvýš důležitý činitel
měl by býti skutečně chráněn
a podporován. Ale jaká je skutečnost? Obchodní
jednatelé jsou postihováni dani obratovou z provise,
jež vlastně není nic jiného než
jiná forma mzdy. Tato prakse je v rozporu s ustanovením
zákona o dani z obratu. § 12 zákona č.
268 z r. 1923 výslovně jedná o přesunutí
daně z obratu. Nemá ji nésti ten, kdo zprostředkuje,
nýbrž konsument. Takto jasně vyslovená
podmínka v zákoně jest nesplnitelná
právě u obchodních cestujících
a jednatelů. Provise je uzavřeným článkem
obchodu se strany obchodních jednatelů a cestujících.
Oni nemají možnosti tuto daň přesunouti
a musejí ji proti duchu zákona nésti ze svého.
Tato velmi tísnivá prakse stává se
tím nesnesitelnější, že se počítá
tato daň z celkového hrubého příjmu,
ačkoliv tento hrubý příjem z polovice
musí býti použit k nákladům režijním,
a tyto náklady režijní již dani z obratu
podléhají, takže dochází vlastně
celkem k zdanění dvojímu. Tato zvláštní
skutečnost jest dále ještě nesnesitelnější
tím, že postavení obchodních cestujících
jest přesně stanoveno. Obchodní cestující
a jednatelé jsou zcela na roveň postaveni obchodním
zaměstnancům. Nejvyšší správní
soud uznal tak ve svém nálezu z 10. září
1923, čís. 10896. Nelze tedy zdaniti provisi daní
obratovou. Provise je mzda, která dani obratové
nepodléhá. To na konec bylo také uznáno
praksí úřadů finančních.
Ministerstvo financí totiž pod tlakem stížností
vydalo výnos ze dne 25. srpna 1922, č. 5922/412,
a uznalo tím, že tyto provise nemohou činiti
podkladu pro vyměření daně z obratu.
Žel, že prakse vyměřovacích úřadů
jest velmi rozdílná a velmi kolísavá.
Jest nutno, aby zde tato prakse byla opřena o přesné
znění zákona.
My v tomto směru podáváme návrh, aby
v §u 4 pod č. 16, a to za slova "mzda od kusu",
bylo zařazeno "provisi obchodních zástupců
a jednatelů". Nemůže nám stačiti
ujištění pana ministra financí, že
v tomto směru bude prakse mírnější
tam, kde jako u obchodních cestujících nebude
vyměřována daň výdělková.
Dále musím upozorniti ještě na další
věc, jakým způsobem obrovská suma
1900 milionů jest sháněna. Byly zde velmi
těžké stížnosti kulturních
a odborových spolků dělnických, našich
tělocvičných jednot, našich odborových
sdružení, divadelních ochotníků,
kteří nesmírně touto dávkou
trpí. Prakse finanční si utvořila
zvláštní cestu pro uplatňování
tohoto zákona. Na př. u všeodborového
sdružení tím, že určitá
organisace odborová dodává časopis
svým členům úplně bezplatně,
za kolportování tohoto bezplatně dodávaného
časopisu se vyměřuje daň z obratu,
ačkoliv byla jistě zaplacena tiskárnou, kde
se odebral papír a pod.
To jsou věci, které jsou skutečně
neudržitelné, a my se domáháme zcela
správně, aby prakse byla mírnější.
Nemůže přec jíti tak daleko, aby podlamovala
existenci určitých spolků, na jejichž
vedení státní správě musí
záležeti a jež tyto kulturní spolky má
podporovati.
Ještě na jednu anomalii musím upozorniti, to
je při vystavování účtů
advokátů. Tam přichází rovněž
ke dvojímu zdanění. Do palmare započítávají
se také kolky, právní poplatky, ačkoliv
tyto poplatky měly by býti odečteny. Co jsem
řekl v úvodě, platí také zde,
poněvadž již jednou státu bylo zaplaceno
a z té zaplacené daně státu vyměřuje
se podruhé zvláštní dávka z obratu.
Jsem u konce svých vývodů. Mohu konstatovati,
že 4kráte jsme se zúčastnili projednávání
zákona o dani z obratu a hlasovali pro tento zákon,
ovšem z důvodů naléhavě nutnosti,
ať to bylo r. 1919, v prvních nejistých počátcích
našeho státu, nebo r. 1921, kdy šlo o záchranu
komunálního hospodářství, nebo
r. 1923, kdy ještě mimořádné
poměry nepominuly. Máme zde také do jisté
míry méně příjemnou vzpomínku.
R. 1921 při povolení zvýšení
daně z obratu bylo ustanoveno, že do zvláštního
fondu bude vloženo 100 mil. Kč pro podporu osob přestárlých.
My z toho, co jsme dostali z jiného fondu, 32 mil. Kč,
máme tu už 132 mil. Kč, státní
správa je má k disposici, ale na zákon o
přestárlých musíme ještě
nadále čekati.
My však dnes nebudeme hlasovati pro další prodloužení
zákona do r. 1929. Důvody, které nás
k tomu vedou, jsou tyto. Daň z obratu je daní vyloženě
spotřební. Byla také docela správně
vyloučena z poplatků právních, ale
dosud není odvahy, aby byla skutečně zařaděna
do daní spotřebních. Důvodová
zpráva jasně říká, že
daň z obratu je míněna vlastně jako
daň spotřební. a kdo tomu nevěří,
může se podívati na § 12 zákona
č. 268/23, který jedná o přesunutí
daně. Tato daň obratová - ve skutečnosti
spotřební - má vynésti na r. 1927
skoro o 300 mil. Kč více. Než v tomto r. 1927
přichází také v úvahu zvýšení
jiných daní spotřebních, které
bylo již povoleno r. 1926. Jsou to daně spotřební
z cukru, lihu, cla, daň z minerálních olejů,
ze zapalovadel, nápojová dávka atd. Můžeme
konstatovati, že výnos těchto spotřebních
dávek stoupl proti rokům předcházejícím
o 600 mil. Kč, a není možno postupovati tímto
jediným směrem, který směřuje
jen k tomu, aby široké vrstvy konsumentů byly
zatíženy. (Předsednictví se ujal
předseda Malypetr.)
My souhlasíme s názorem p. ministra financí,
že daň z obratu nemůže zůstati
trvalým břemenem, ale žel, nevidíme
na druhé straně žádné ochoty,
aby toto břemeno nejenom snad nezůstalo trvalým,
ale aby bylo aspoň sníženo.
Ovšem pan ministr financí má na daň
z obratu svůj názor, totiž on ji perhoreskuje
jen s toho stanoviska, že tato daň zatěžuje
výrobu, ale nám je velmi jasno, že daleko více
ještě zatěžuje konsumenty a že by
p. ministr financí v tomto směru vykonal jistě
velký čin, kdyby tuto daň snížil.
Tím by pomohl nejen výrobě, nýbrž
i konsumentům. Než k tomu ochoty dnes není.
My pro tuto daň nemůžeme hlasovati, a to tím
spíše, že zde bychom dávali možnost
hospodařiti s tímto obrovským důchodem
1900 mil. Kč vládě, k níž nemáme
důvěry. Věci, které se staly v této
sněmovně před nedlouhou dobou, nás
k tomuto tvrzení opravňují.
Pan ministr dr Hodža ve svém dnešním
prohlášení několika poznámkami
naznačil, že ve vládě je někdo,
kdo má zájem na tom, aby jméno dr Hodži
bylo zatahováno do aféry koburské ve
smyslu jemu nepříznivém. (Výkřiky
posl. Remeše.) Tyto partie jeho prohlášení
setkaly se s nejživějším souhlasem vládní
většiny. Stalo se po prvé v našem veřejném
životě, a je to jistě ojedinělý
případ v životě politickém vůbec,
že ministr obviňuje před parlamentem veřejně
jiného člena vlády, že proti němu
intrikuje (Slyšte!), že ho dává
špehovati a pod. Tento projev svědčí,
jak nynější většina a její
exponenti ve vládě hluboko rozvracejí naši
administrativu, jak jejich rukou bude zničeno to, co velkou
námahou a obětmi bylo po převratu vybudováno.
(Potlesk čsl. soc.-demokratických poslanců.
- Výkřiky.) Třeba musíme
předpokládati, že pan ministr dr Hodža
svými poznámkami o špehování
mohl míti na mysli jedině členy vlády,
kteří disponují výzvědným
aparátem, třeba - mírně řečeno
- jeho neobvyklé poznámky mohly se týkati
jenom jednak pana předsedy vlády, jednak tehdejšího
ministra vnitra, nynějšího pana předsedy
posl. sněmovny, třeba tedy pan ministr Hodža
útočil na naše politické protivníky,
musíme jako strana, jíž záleží
na zkonsolidování našeho veřejného
života a jež přinesla této konsolidační
práci největší oběti, protestovati
co nejrozhodněji proti způsobu, jakým odpovědný
člen vlády veřejně snižuje své
kolegy a svou neukázněností ukazuje na některé
příkré rozpory v lůně státní
správy. (Potlesk čes. soc.-demokratických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Štětka.
Uděluji mu slovo.
Posl. Štětka: Vážení
pánové a paní! Občané tohoto
státu, zejména pracující třída,
jest nejvýnosnějším produktem daňového
systému, daňové politiky v tomto státě,
jest produktem státního daňového šroubu,
který z celé střední Evropy je na
prvém místě, jak bylo potvrzeno státním
rozpočtem pro r. 1927. Jeho desetimiliardová potřeba
má býti uhrazena ze 70% nepřímými
daněmi, které jsou vymačkávány
z nejchudší pracující třídy
pod různými názvy daňového
systému, který je v Československé
republice zařízen na úplné vyssávání
a zotročení pracující třídy.
Vládní návrh na prodloužení dávky
z úředních úkonů právě
projednávaný není ničím jiným,
než daňovým švindlem, jest nepřímou
daní, která nepostihuje ani majetek, ani majetné
třídy, neboť dávka se neukládá
podle majetku a proto jest namířena oproti nejchudší
třídě. Tato dávka jako nepřímá
daň postihuje v nejširším měřítku
pracující třídu, neboť tento
stát jest řízen a spravován ve prospěch
majetné třídy a proti chudé třídě.
Zákonem č. 289 Sb. z. a n. z r. 1924 byla zavedena
dávka z úředních úkonů,
tedy určitý druh nepřímé daně,
která zejména postihla pracující třídu
v tomto státě, kde nejen občanská
práva, nýbrž i právo na život dělnické
třídy jest upíráno a šlapáno,
kde pracující třída jest nucena dožadovati
se prostřednictvím úřadů svých
občanských práv a práva na život
vůbec, neboť tu přichází zákon,
který praví, že každý požadovaný
úkon od státního úřadu podléhá
určité dávce, tedy určitému
zdanění, ne podle majetku, nýbrž podle
velikosti úkonu, kterou stanoví a jejíž
výši určí sám úřad.
Dávka z úředních úkonů
byla zavedena, jak zákon výslovně stanovil,
"na krytí nákladů, které vzešly
z výplaty odměn pro státní zaměstnance",
na což se i v důvodové zprávě
projednávaného vládního návrhu
upozorňuje.
Máme zajisté právo dnes se tázati,
kolik z této dávky, která za druhé
pololetí r. 1925 vynesla 12,122.984 Kč a za r. 1926
má vynésti 35 mil. Kč, dostali státní
zaměstnanci. Tento dotaz nebyl zodpověděn
v rozpočtovém výboru a proto jej opakuji
a žádám, aby byl zodpověděn na
tomto místě. Státní zaměstnanci,
zejména ona část vykořisťovaných,
nedostala ničeho, o tom jsme přesvědčeni.
To je důvod, proč nebyl náš dotaz zodpověděn
v rozpočtovém výboru panem min. financí,
který na státní zaměstnance stále
jen vybírá, a nic jim nedává.
Dávka z telefonů byla také zavedena a také
se vybírá pro státní zaměstnance.
Zvýšené kolkové poplatky až o 300
% byly prý také zavedeny pro státní
zaměstnance.
Loňského roku v prosinci projednávaná
daňová předloha o prodloužení
daně z cukru byla odůvodňována panem
min. financí tak, že tato daň jest zavedena
pro státní zaměstnance, a pan ministr financí
výslovně upozorňoval, že kdo bude hlasovati
proti této dam z cukru, hlasuje proti státním
zaměstnancům, kterým z daně z cukru
měly prý býti upraveny platy. A co se stalo?
Státní zaměstnanci nedostali ničeho,
ba naopak přišlo se s agrárními cly,
jež znamenají zbídačení dělnické
třídy, tedy té ohromné části
státních zaměstnanců, kteří
byli rovněž postiženi a u nichž rovněž
drahota stoupá, jako u veškeré pracující
třídy. Požitkový systém měl
býti jakýmsi cukrlátkem, aby veřejnost,
zejména státní zaměstnanci snáze
spolkli agrární cla, jež byla opěvována
jako jediná záchrana pro státní zaměstnance.
Zvýšená daň z cukru o 60 hal. na 1 kg,
která byla projednávána letos, byla opětně
pro státní zaměstnance. A tu, pánové,
je oprávněná otázka: Nezdá
se vám, že se státními zaměstnanci
provádíte bohopustou komedii, že pášete
neslýchaný podvod, když stále odůvodňujete,
že daňové vyssávání pracující
třídy je nutné ve prospěch státních
zaměstnanců? (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Nejen státní zaměstnanci nic nedostali, ale
zejména nic nedostala ona kategorie pracujících
státních zaměstnanců, kteří
jsou předmětem vykořisťování
a kterým ještě bylo z jejich platů vzato,
jak jsou toho dokladem stesky a důkazy, které zde
máme o požitkovém systému, který
krmí nejen generály a vysoké úředníky,
ale také černé pátery.
Dávce z úředních úkonů
podléhají všechny žádosti, kterými
se pracující třída obrací na
státní správu o zákonnou pomoc, i
když žádost byla zamítnuta. V důvodové
zprávě se sice praví, že dávka
z úředních úkonů platí
se při udělení oprávnění
a poskytnutí výhody jen tehdy, když oprávnění
nebo výhoda v soukromém zájmu strany skutečně
byla povolena, ale toto tvrzení důvodové
zprávy je nepravdivé, neboť máme sta
a sta dokladů, že dávka jest ukládána
dvakráte a ne jednou při zamítnutí
žádosti.
Uvedu zde jeden případ ze sta podobných.
Šestičlenná rodina, chudá, jejíž
otec je pensistou a požívá 120 Kč měsíčního
důchodu, podala žádost za propuštění
nejstaršího syna, který byl živitelem
této rodiny, z vojenské povinnosti. Podle zákona
o vojenských úlevách nepodléhá
takováto žádost kolku, ale za to dvojnásobné
dávce z úředního výkonu, neboť
Josef Jansa, vojín pěšího pluku č.
47 v Turnově, o kterého žádala tato
rodina, byl zavolán do plukovní kanceláře,
tam mu dána složenka na "dávku z úředních
úkonů" s příkazem, aby zaplatil
25 Kč na dávku, že bude propuštěn
na žádost otce z vojny. (Slyšte!) Tento
chudý vojín vypůjčil si na tuto dávku,
zaplatil ji a očekával propuštění
z vojny, kterého se však - nedočkal, neboť
otec jeho dostal vyrozumění od okresní správy
politické v Hořovicích, která svým
výměrem ze dne 18. května 1926, č.
j. 19.675/26, sdělila, že syn živitele nebude
propuštěn z vojny, neboť stanovený počet
přebytečných branců byl již vyčerpán.
(Výkřiky posl. Landové-Štychové.)
Vojín tedy zaplatil dávku z úředního
úkonu, aniž tento byl proveden.
Ale nejenom to, že zaplatil jednu dávku, nýbrž
on zaplatil dvě dávky. Jeho otec v důsledku
zamítnuté žádosti podal znovu žádost,
aby vojenská správa aspoň ho propustila po
14 měsících. Když došlo vyřízení
této žádosti do plukovní kanceláře,
byl jmenovaný vojín zavolán znovu, aby zaplatil
dávku z úředního úkonu. Marné
bylo dovolávání se vojína, že
je chudý, že zaplatil už před rokem jednu
dávku, že nebyl z vojny propuštěn. Bylo
mu sděleno: "Buď zaplatíte dávku
z úředního úkonu a budete domů
propuštěn, nebo, nezaplatíte-li, zůstanete
sloužiti dále." (Posl. Sedláček:
To je vycucáno z palce!) Pro to jsou doklady, pánové,
proto jsem uvedl číslo úředního
výměru. Vojín zaplatil tedy dávku
podruhé, ale nebyl propuštěn z vojny dříve,
až dosloužil. Kolik takových případů
bylo u pluku 47 v Trutnově? 45, ne jeden! A kolik jich
asi bylo, pánové, v celé armádě!
Takhle se vydírají peníze z chudých
nemajetných vojínů a také z chudých
nemajetných rodičů!
Dávce z úředních úkonů
podléhají dále všechny zábavné
podniky. Ale tato dávka nepostihuje podniky podle jejich
výnosnosti jako takové. Toho nejlepším
dokladem je klusácký spolek zde v Praze, vyložený
to spolek vaší zahálčivé smetánky.
Místo placení dávky z úředních
výkonů dostane ještě 8 mil. daru ze
státní pokladny. Naproti tomu však uložena
je dávka všem kolovrátkářům,
všem koníčkářům, všem
houpačkářům z každého
úkonu v každé vsi. (Výkřiky
posl. Mikulíčka.)
Dávka jako krajně nespravedlivá dávka
z úředních úkonů je daní
třídní, která je namířena
jedině a výhradně na zbídačení
nejširších pracujících tříd.
Proto stavíme se proti tomuto zdaňování
chudého lidu s veškerou rozhodností a budeme
hlasovati proti této dávce. (Výborně!
Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Kurťak. Dávám mu slovo.