Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Podle usnesení předsednictva, vyhovujícího
projeveným přáním, navrhuji, aby se
sloučilo projednávání a rozprava o
osnově této, jakož i o osnově, kteráž
jest na pořadu jako odst. 9, totiž o zprávě
výboru rozpočtového o vládním
návrhu (tisk 704) zákona, kterým se pozměňuje
zákon ze dne 21. prosince 1923, č. 268 Sb. z. a
n., o dani z obratu a dani přepychové a prodlužuje
jeho platnost (tisk 757).
Důvodem jest, že tyto dvě osnovy úzce
spolu vnitřně souvisí. (Posl. Remeš:
Pane místopředsedo, nemáte presenci!)
Jsou snad nějaké námitky proti mému
návrhu na sloučené projednávání
těchto dvou odstavců? (Nebyly.) Není
jich. Projednávání a rozprava budou tedy
sloučeny.
Přistoupíme tudíž k odst. 9 pořadu:
9. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu (tisk 704) zákona,
kterým se pozměňuje zákon ze dne 21.
prosince 1923, č. 268 Sb. z. a n., o dani z obratu a dani
přepychové a prodlužuje jeho platnost. (tisk
757).
Zpravodajem výboru rozpočtového je pan posl.
dr Králík. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Králík: Slavná
sněmovno! Zákon o dani z obratu a dani přepychové
byl zaveden dne 1. ledna 1920 jako východisko z nouze,
aby dosaženo bylo rozpočtové rovnováhy
ve státním hospodářství. Tehdejší
zpravodaj finančního výboru o vládním
návrhu zákona o dani z obratu, nynější
ministr financí dr Engliš prohlásil
tehdy daň tuto základním pilířem
sanace státních financí a dnes můžeme
říci, že jeho předpověď
byla úplně správná.
Jaký význam měl dosud výnos daně
té ve státním rozpočtu, je nejlépe
patrno z těchto dat:
R. 1920 činil výnos daně okrouhle 450 mil.
Kč, r. 1921 1313 mil. Kč, r. 1922 1614 mil. Kč,
r. 1923 1426 mil. Kč, r. 1924 1546 mil. Kč, r. 1925
1770 mil. Kč a r. 1926 bude výnos ten činiti
přes 1800 mil. Kč.
Daň z obratu je samozřejmě daní značně
tíživou proto, že se neplatí jako daně
spotřební jen jednou, nýbrž platí
se tolikrát, kolikrát zboží přechází
z jedněch rukou do druhých, než se dostane
ke spotřebiteli. Tato tíživost daně
je příčinou, že daň ta jako daň
obchodová má podle programu nynějšího
pana ministra financí býti v dohledné době
postupně snižována a konečně
odstraněna, jakmile to dovolí stav financí
státních a financí samosprávných
svazků, které značnou měrou participují
na výnosu daně.
Tato tíživost daně je právě také
příčinou, že parlament se touto daní
vždy po čase zabývá a prodlužuje
platnost její vždy jen na kratší dobu,
aby po uplynutí stanovené lhůty mohl znovu
přezkoumati, trvají-li dosud podmínky pro
další ponechání daně.
Daň z obratu tím, že zatěžuje nejen
výrobky, nýbrž i suroviny a polotovary, působí
nepříznivě na vývoz našeho zboží,
neboť na tomto zboží vázne daň
z obratu zaplacená při nákupu surovin nebo
polotovarů, potřebných k výrobě
vyváženého zboží, tímto
předchozím zatížením daní
z obratu snižuje se soutěživost našich výrobců
se zahraničními výrobci, kteří
daní tou buď vůbec zatíženi nejsou
nebo jsou zatíženi jen méně, majíce
nižší sazbu daňovou, jako je tomu na př.
v Německu, které má od 1. dubna jen sazbu
3/4%.
Rozpočtový výbor uvážil všechny
shora uvedené okolnosti a po vysvětlení podaném
mu p. ministrem dr Englišem dospěl k závěru,
že nelze vyhověti některým tlumočeným
přáním a snížiti daň z
obratu o 1/2 %, t. j. na 11/2
%, ježto úbytek příjmů,
který by tím státní pokladně
vznikl, musil by býti nahrazen jinou daní nebo dávkou.
Není-li tou dobou možno daň z obratu a daň
přepychovou snížiti, je nutno daň tu
aspoň učiniti poplatníkům snesitelnou.
Nelze upříti, že vládní návrh
tisk 704 snažil se vyhověti některým
oprávněným přáním poplatníků
a zavádí některé opravdu cenné
úlevy a osvobození.
Tak v §u 4, č. 7 navrhla vládní osnova,
aby byly od daně osvobozeny dodávky stejného
množství elektrického proudu mezi elektrárnami,
jejichž vedení spolu souvisí.
V §u 4, č. 12 bylo dosavadní osvobození,
stanovené pro nemocenské pokladny, rozšířeno
na všechny nositele veřejnoprávního
sociálního pojištění, na náhradní
nositele sociálního pojištění
a na veřejné léčebné a ošetřovací
ústavy.
V §u 4, č. 15 navrhla osnova osvobození od
daně z obratu pro družstva pro ty případy,
kdy družstva nakupují pro své členy
stroje.
V §u 4, č. 16 bylo dosavadní osvobození,
stanovené pro domácké dělníky,
rozšířeno na všechny domácké
pracovníky, t. j. domácké dělníky,
domácké mistry, ať mají živnostenské
oprávnění nebo nikoliv, a na jiné
osoby, které podomácku zpracovávají
ve mzdě suroviny pro podnikatele.
V §u 4, č. 17 navrhla osnova, aby od daně byly
osvobozeny také ty státní dodávky,
které drobní výrobci provádějí
prostřednictvím družstev nebo společenstev.
Tímto osvobozovacím ustanovením budou umožněny
státní, zejména vojenské dodávky
drobným živnostníkům, na př.
krejčím, obuvníkům, soukeníkům
atd.
Velmi cennou úlevu navrhla vládní osnova
v §u 4, č. 18, podle níž budou osvobozeny
od daně všechny výkony, prováděné
v tuzemsku prokázaně pro cizinu. Ustanovení
to má velký národohospodářský
a sociální význam, ježto se jím
pomáhá zmírniti průmyslová
krise a odstraňuje se jím aspoň poněkud
nezaměstnanost dělnictva
Cenným je také osvobození navržené
v §u 4, č. 20 vládní osnovy, kterým
má býti umožněna z důvodů
národohospodářských fuse nebo přeměna
právního útvaru podniků veřejně
účtujících, společností
s ručením obmezeným a společností
komanditních, jakož i umožněna přeměna
pravovárečných měšťanstev
ve společnosti akciové.
Vedle těchto osvobození přináší
vládní osnova některé další
úlevy, z nichž zejména bych vytýčil
úlevu, stanovenou pro poplatníky, kteří
zdaňují účtované ceny. Poplatníci
ti budou si nyní moci z účtovaných
cen sraziti různé položky, které dosud
musili zdaňovati, na př. povolené slevy nebo
vrácené částky.
Rozpočtový výbor po zevrubné debatě,
která se pohybovala na vysoké úrovni, schválil
všechna vládou navržená osvobození
a úlevy a provedl ze své iniciativy na vládním
návrhu v zájmu poplatníků některé
další změny.
Rozpočtový výbor vzal také na vědomí
prohlášení p. ministra financí dr Engliše,
že daň přepychová, která je daní
ještě daleko tíživější
než daň z obratu, bude v brzké době
novelována v tom směru, že dosavadní
seznam přepychových předmětů
a přepychových výkonů bude značně
restringován a přepychová daň že
bude vybírána jen z takových předmětů,
které mají skutečně ráz přepychový.
Vzhledem k vylíčenému stavu navrhuji, aby
zpráva rozpočtového výboru o vládním
návrhu (tisk 704) zákona, kterým se pozměňuje
zákon ze dne 21. prosince 1923, č. 268 Sb. z. a
n., o dani z obratu a dani přepychové a prodlužuje
se jeho platnost, byla schválena a vládní
o nova zmíněného zákona byla přijata
ve znění schváleném rozpočtovým
výborem. (Souhlas.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Nyní přikročíme ke společné
rozpravě o odst. 8 a 9 pořadu, t. j. o osnovách
tisky 756 a 757.
Prve než udělím slovo prvému řečníku,
navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta
řečnická byla stanovena 2 minutami na člena
klubu, nejméně však 30 minutami pro klub.
Jsou snad proti navržené lhůtě nějaké
námitky? (Nebyly.)
Není jich. Stanovená řečnická
lhůta jest přijata.
Ke slovu jsou dosud přihlášeni řečníci
na straně proti: pp. posl. Hackenberg, Netolický,
dr Schollich, R. Chalupa, Štětka,
Dietl, Krebs.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
"proti", jímž je p. posl. Hackenberg.
Posl. Hackenberg (německy): Pánové!
Ačkoliv jsem v rozpočtovém výboru
podal návrh na změnu projednávané
osnovy a část tohoto mého návrhu výbor
jednohlasně přijal a nyní se takto změněná
předloha projednává, jsem přece nucen
mluviti proti ní, a to s odůvodněním,
s jakým jsme předlohu potírali v rozpočtovém
výboru sněmovny.
Kritisujeme-li tuto předlohu, musíme si připomenouti
ústavní zákon, neboť § 111 ústavní
listiny praví výslovně, že daně
a veřejné dávky vůbec mohou býti
vybírány jenom na základě zákona.
Máme v ústavní listině ještě
jiné ustanovení, které nutno při této
příležitosti vzíti v úvahu, t.
j. § 55, který praví, že vláda
jest oprávněna vydávati nařízení
jenom k provedení zákonů, tedy prováděcí
nařízení. Jistě nebude v této
slavné sněmovně nikoho, kdo by přiřkl
vládě právo, aby stanovila nařízením
jednotlivé daňové sazby, nýbrž
každý vyčte z ustanovení §u 111
úst. listiny, že když dávka smí
býti vybírána jenom na základě
zákona, musí zákon obsahovati nejenom sumu
vybíraných poplatků, nýbrž musí
také udávati jednotlivé sazby, které
mají býti obyvatelstvu uloženy.
Tento zákon, o jehož prodloužení se touto
předlohou jedná, zákon ze dne 3. dubna 1925,
č. 53 Sb. z. a n., však neobsahuje sazeb poplatků
a dávek, jež mají býti vybírány,
nýbrž zmocňuje pouze vládu, aby vybírala
z úředních úkonů poplatky a
dávky, a § 9 tohoto zákona ze dne 3. dubna
1925 pouze předpisuje, že je vláda povinna
předložiti ke schválení zákonodárným
sborům nařízení, která na základě
tohoto zákona vydala, odepře-li se schválení,
ztrácí nařízení účinnost.
Podle tohoto zmocňovacího zákona vydala vláda
od 3. dubna 1925 již dvě nařízení,
jimiž byla úřední jednání
zatížena velmi značnými poplatky a dávkami.
Jednotlivý občan, v jehož zájmu se úřední
úkon provádí, musí zaplatiti tisíce
korun poplatků za jediný případ, a
to nikoliv teprve když bylo rozhodnuto v jeho prospěch,
jak jest stanoveno v zákoně, nýbrž musí
zaplatiti dávku již při žádosti
o takový úkon úřední, aniž
ví, zda bude rozhodnuto k jeho prospěchu, čili
nic.
Již r. 1925, když se projednával zákon,
jehož účinnost má býti nyní
prodloužena, se namítalo, že tehdejší
předloha odporuje ústavnímu zákonu.
A popíralo se tenkráte, že jde o zákon
zmocňovací, naopak bylo tehdy prohlašováno,
že dávky byly stanoveny již zákonem samým.
Jak nám při projednávání a
při poradách o dnešní předloze
prohlásil finanční ministr dr Engliš,
byl r. 1925, když byly projeveny ústavo-právní
pochybnosti, vyžádán posudek znalců
a jako expert slyšen pan prof. dr Horáček.
(Posl. dr Černý: Pan prof. Hötzel!) Nezáleží
skutečně na jménu, pane kolego dr Černý,
neboť právě jsem chtěl říci:
potřebujete-li pro sebe vhodného posudku, abyste
dokázali, že nebyla porušena ústava, vždy
jsou ochotni k tomu ti pánové, kteří
spolupůsobili při ústavních zákonech,
aby takový posudek podali.
Tedy: Naprosto nás nepřekvapilo, že jste si
takový posudek dovedli od prof. Hötzela opatřiti.
Již jsme se dožili toho, že týž pán
v jiných otázkách ústavně-právní
povahy vždy vyhověl vůli většiny
této sněmovny. Bylo by nám mnohem milejší,
kdyby nám ústavní zákon poskytoval
možnost, nikoliv abychom slyšeli experta anebo znalce,
zda byl ústavní zákon porušen čili
nic, nýbrž kdyby nám naše ústavní
listina poskytovala možnost jíti před ústavní
soud. Avšak my přece víme, že můžeme
přijíti k ústavnímu soudu zase jenom
vůlí většiny zákonodárného
sboru, jen tehdy může býti rozhodnutí
vyvoláno. Jinak přece nikdo nemá práva
dovolávati se ústavního soudu, než právě
zákonodárný sbor sám. Jest jediná
výjimka: Usnesl-li se na opatření Stálý
výbor, pak jest ústavní soud povinen rozhodnouti,
zda taková opatření Stálého
výboru neodporují ústavnímu zákonu.
Avšak když tvrdíme, že zákonem ze
dne 3. dubna 1925 již byl porušen ústavní
zákon, nemá nikdo jiný možnost dovolati
se ústavního soudu než většina
zákonodárného sboru. Vidíte tedy,
že i v tomto směru jsme bez ochrany vydáni
většině zákonodárného
sboru. Nyní však také senát při
poradě o zákonu ze dne 3. dubna 1925 zabýval
se těmito ústavně-právními
pochybnostmi a tehdy v resoluci, vytištěné
v tisku 2127 vyzval vládu, aby pracujíc o zákonech,
dbala předpisů ústavního zákona,
při čemž senát poukazoval v této
resoluci na nález ústavního soudu ze dne
7. listopadu 1922. A poněvadž tímto zákonem
z r. 1925, jenž má nyní býti prodloužen,
byla porušena ústava, jsme nuceni, nehledě
k obsahu zákona samého, hlasovati proti tomuto zákonu.
My jsme chtěli, aby poplatkové sazby byly pojaty
do zákona. Nám nestačí, když
se vládě ukládá, aby ve 14 dnech podala
zákonodárnému sboru zprávu. Již
dříve jsem mluvil o tom, že mají býti
tato nařízení, která dosud byla vydána,
předložena zákonodárnému sboru.
Interpelovali jsme vládu, proč dosud opomenula nařízení
předložiti. Dosud jsme sice nedostali odpovědi
na interpelaci, ve výboru však při projednávání
předlohy byli jsme ujištěni, že ona nařízení
byla zákonodárnému sboru skutečně
předložena. Jsem členem rozpočtového
výboru a vím, že tato dvě nařízení,
v nichž se ukládá jednotlivým občanům
tak značné zatížení dávkami
a poplatky, dosud se nedostala ani do rozpočtového
výboru k projednání a schválení,
neřku-li do pléna sněmovny.
A nyní víme, jak to vypadá s předkládáním
zákonodárnému sboru těch nařízení,
která podle zákona mají býti zákonodárnému
sboru předložena. Již opětovně
poukazovali jsme na zneužívání, jež
se při tom provádí. Pánové
z většiny myslí, že jest učiněno
zadost předpisu zákona, v němž se žádá,
aby nařízení bylo předloženo
zákonodárnému sboru, když taková
nařízení se pošlou kanceláři
tohoto sboru. Odtud jsou zaslána výboru, zpravodaj
výboru vláčí je s sebou celé
měsíce, podá výboru zprávu
a pak se nařízení uloží ad acta.
Dosud jsme se nedočkali, aby takové nařízení
bylo předloženo ke schválení zákonodárnému
sboru, plenu obou sněmoven Národního shromáždění.
Abychom tomu odpomohli, ačkoliv jsme zásadně
proti prodloužení zákona ze dne 3. dubna 1925,
pokusili jsme se aspoň dosíci změny v §u
9 zákona z r. 1925. Poněvadž však nebylo
vyhověno všem našim pochybám proti tomuto
zákonu, nemůžeme hlasovati pro předlohu,
ačkoliv byl náš pozměňovací
návrh přijat. (Potlesk něm. soc. demokratických
poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Netolický. Uděluji mu slovo.
Posl. Netolický: Slavná sněmovno!
Náš daňový systém jest snůškou
všech možných způsobů zdanění.
Vedle daní ze samostatného podnikání,
daně výdělkové a pozemkové,
jsou to daň osobní z příjmu, daně
spotřební, cla, monopoly, daně z držby
domovní, daň rentová, z vyššího
služného, dávka za úřední
výkony a konečně daň z obratu a přepychových
předmětů, o jejíž prodloužení
právě jednáme.
Je zajímavý postup, vývoj i výnos
těchto daní i jejich odůvodnění.
Všimněme si výnosu daní přímých
a nepřímých. Výnos ten lze vyjádřiti
poměrem 1:4, čili daně nepřímé
figurují ve státních příjmech
4/5, kdežto daně přímé
pouze 1/5. Z toho už možno souditi
na nerovnost a nesprávnost zdanění vyjádřené
tím, že vrstvy nezámožné, ba chudé,
ze svého skrovného, ba nedostatečného
příjmu, musejí odváděti stejnou
přirážku uvalenou na poživatiny a předměty
denní potřeby jako vrstvy zámožné.
A tato nespravedlnost stupňuje se ještě tím,
že vidíme patrný sklon zaváděti
a prodlužovati tento způsob zdanění,
který zdražuje a v nynějších kritických
poměrech ohrožuje životní úroveň
malých a středních vrstev našeho státu.
Místo, co by se mělo ulehčovati vrstvám
sociálně slabým a tím umožňovati
jejich existenci, činí se pravý opak. Vytýkáme
to a varujeme před tímto počínáním.
Zatím co finanční správa našeho
státu má odvahu tento systém hájiti
a podanou reformou daňovou jej upravovati, o dani z obratu
soudí jinak. Uvádí, že tato daň,
původně jako spotřební míněná,
vinou nepříznivé hospodářské
a výrobní konjunktury stala se z části
daní osobní. Mimo to postihujíc suroviny
a materiál nutný k výrobě, zdražuje
výrobky určené k vývozu a ztěžuje
tak zahraniční obchod a vývoz, stávajíc
se daní obchodní. Že však zdražuje
a životní úroveň snižuje, toho
se nedbá. Na to také v důvodové zprávě
se strany finančních orgánů našeho
státu nebylo ani vzpomenuto. Pro uváděné
důvody považuje se daň tato za neregulérní,
do našich obchodních a výrobních poměrů
se nehodící a proto k zmenšení na minimum
určenou. Nevidíme toho však nikde ani známky,
natož vážné důsledky. My též
nejen z těchto důvodů, nýbrž
ještě i z celé řady jiných pokládáme
daň tuto za neudržitelnou a její prodloužení
za dosavadních modalit za nemožné.
Předložená osnova i s navrhovanými změnami,
pokud se týče obratové a přepychové
daně, nevyhovuje těmto předpokladům.
Daň obratová má býti zachována
v dosavadní výši i se všemi ostrými
ustanoveními. (Slyšte!) Sedmileté trvání
této daně a praxe v provádění
má svou neblahou pověst a důsledky, které
vzbudily všeobecný odpor. Jsou rázu věcného
i formálního. Věcné důvody:
Daň tato zaviňuje zdražování,
ukládá malým a středním kruhům
výrobním a obchodním nesnesitelná
břemena. Formálně vydává poplatníka
na milost a nemilost berních správ, které
zneužívají zjištěného obratu
k vypočítávání zisku upotřebením
nějakého násobku bez ohledu, vydělá-li
podnikatel, či nikoliv. Se zvláštním
důrazem musíme se proti tomu ohraditi a o nápravu
žádati. Podle toho by musil podnikatel vydělávati
vždy a tolik, kolik berní správa mu určí.
Kdyby to bylo alespoň pravda, anebo kdyby berní
správa to doplatila v případech, kdy přestřelí
- a těch by bylo dosti - pak by ovšem věc vypadala
jinak. Ale v době krise a váznoucího odbytu
je to přímo zločin, páchaný
na existenci postiženého podnikatele. (Tak jest!)
Odiosní je tato daň už tím, že
nutí živnostníky a obchodníky, aby byli
jejími výběrčími a tak stávali
se v očích svých konsumentů zdražovateli.
Její rapidně stoupající příjem,
který na př. r. 1924 byl rozpočten na 1.593
mil. Kč a vynesl o 1691/2 mil. více,
na rok 1927 je preliminován 1.940 mil. Kč (Slyšte!)
a očekává se také více,
ukazuje, jak velikým zatížením je tato
daň, která dá celkem 37% všech daní
a dávek.
Výši obratové daně pokládáme
za neudržitelnou. Uznává-li pan ministr tíživost
a neregulérnost této daně, bylo by povinností
přijíti s podobným návrhem. Neděje
se tak. Proto tak činíme my, navrhujíce snížení
o 1/2%. Bylo by potřebí snížení
podstatnějšího, ale je nutno uznati, že
částka jedné miliardy, která by tímto
způsobem byla pro státní rozpočet
ztracena, dá se těžko jinde opatřiti
nebo ušetřiti. Navrhovaná sleva netanguje ani
přijatý rozpočet, uvážíme-li,
že očekává se příjem daně
obratové daleko vyšší, takže i nižší
sazba dá preliminovanou částku. Ukázala
by se však dobrá vůle a čin po
pěkných slovech a poplatnictvo naše omrzelé
a nedůvěřivé, ba roztrpčené
nabylo by klidu a důvěry. (Výborně!)
Vedle snížení daňové sazby pokládáme
za nutnou i opravu některých ustanovení.
Tak zvláště upozorňujeme na § 19.
Podle něho, nepodá-li poplatník v určené
době přiznán nebo neodpoví-li na zaslaný
dekret, je za to dvakráte trestán. Nejprve tím,
že se mu zvýší daň o 5%, a za druhé
pozbývá práva rekurovati a dovolávati
se nápravy. (Slyšte!) Je pravda, poplatník
může těmto následkům ujíti,
učiní-li přiznání včas
a na zaslané dekrety odpoví. Je však u poplatníků
jednomyslným téměř mínění,
že učiněná přiznání
jsou zřídka berními správami respektována,
ať již jsou správná či nikoliv.
Ve většině případů hledí
berní správy na poplatníky jako na lháře
a simulanty a zvyšují předpisy bezohledně.
Roztrpčení poplatníci pokládají
pak přiznání za zbytečné a
vyjadřují tím také určitý
protest proti této praksi. Byli by jistě dostatečně
potrestáni zvýšením daně, bráti
jim však právo obrany, pokládáme za
nespravedlivé a proto navrhujeme, aby druhá
věta odstavce 3 §u 19 byla škrtnuta. (Tak
jest!).
Pokud vymáhání této daně se
týče, je nutno postaviti se na nové, moderní
a poplatnictvu příznivější stanovisko.
Až dosud je splatná a také vymahatelná
celá částka předepsané daně.
Kam vede toto ustanovení, vidíme na četných
exekucích a prodejích. Také zde je třeba
nápravy, kterou vidíme v tom, že splatnou by
byla část, která odpovídá přiznání,
a ostatní, až by o ní bylo rozhodnuto. Důvod
finanční správy, že by pak poplatníci
zneužívali této výhody všeobecným
nízkým fatováním, že by počet
rekursů stoupl a tím administrativa berní
velmi se zatížila, není v správný.
Vždyť nejsou zde poplatníci k vůli berním
správám a poplatníci jako občan státu
mají právo také na ochranu. Berní
správa ze zákona má tolik prostředků
nutiti poplatníka ke správným přiznáním,
že musím vysloviti politování nad uvedenou
obavou. A což zájem a ochrana poplatníka není
ničím? Poplatník má býti vydán
bez ochrany nesvědomitému nebo zaujatému
někdy úředníku? Což přecenění
poplatníka tak časté a vysoké je nutno
snášeti mlčky a bez obrany? Domnívám
se, že každý poplatník a občan
má právo na ochranu i obranu, a je jistě
spravedlivé, aby stát a občan ve vzájemném
poměru byli zákonně sobě rovni a ne
aby jeden v měl nadpráví a druhý,
aby byl méně anebo úplně bezprávný.
(Výborně!)
Pokud se týče dalšího důvodu,
že nelze připustiti tuto okolnost ani podle našeho
platného finančního práva, myslím,
že i tento důvod přestává býti
důvodem po uvedených námitkách, prostě
proto, poněvadž myslím, že chrániti
poplatníka a dávati mu určité právo
na ochranu je tak vážným činem, že
finanční právo jím nemusí býti
nikterak dotčeno.
V účetní uzávěrce státní
za r. 1924 figuruje v nedoplatcích daň obratová
částkou okrouhle 472 mil. To musí překvapiti
a nutí k přemýšlení. Daň
obratová má podle ustanovení zákona
býti nejdéle ve třech měsících
odvedena. Není-li, musí k tomu býti zvláštní
důvod, a ten je v přeceňování.
Toto zaviňuje rekursy a zadržuje platbu. Že by
berní správy měly ve všem pravdu a poplatníci
byli vždy chybujícími, prostě nevěřím.
Z tohoto fakta jeví se nutnost chrániti poplatníka,
nevydávati jej na pospas. Krásná slova nepomohou,
ale čin, a ten žádáme a očekáváme.
Dále se všeobecně žádá paušalování
této daně, pokud finanční poměry
státu zrušení její nepřipustí.
Námitky se strany finanční správy,
že by tím mohl býti postižen náš
vývoz, kdyby paušalování zdražilo
výrobky, odpadají, uvážíme-li,
že finanční správa ze zákona
má právo v takovém případě
vyjíti dotčenému vstříc.
Poukazuji na zmocnění §u 14 téhož
zákona. V důvodové zprávě se
odmítá požadavek paušalování
této daně u malých podnikatelů, paušalování
celkové daně u jednotlivce se prý hojně
používá. Pokud z prakse se mohu o této
paušalované dani u jednotlivce vyjádřit,
konstatuji, že neviděl jsem ani jediný podobný
případ, ačkoliv finanční správa
ukazuje na to, že prý takový odhad, takové
paušalování u jednotlivého poplatníka,
živnostníka se stává. U zemědělce
je to jinak, poněvadž se tam platí paušalovaná
daň z 1 ha půdy určitou cifrou a odůvodňuje
se to tím, že právě u malého
zemědělce tím, že béře
užitek z půdy pro život rodiny, by se dal
příjem takový těžko zjistiti,
takže paušalování obratové daně
odpovídá zde skutečnosti.
Já však vím ještě, že malozemědělci
činí ještě další návrh,
aby totiž malozemědělec do výše
3 ha pozemků byl obratové daně úplně
osvobozen. Odůvodňuje se to tím, že
existence u těchto malých zemědělců
není jistě záviděníhodná
a že tam paušalovaný poplatek z 1 ha jest zatížením
takovým, že se oni dovolávají osvobození
úplného.
Totéž snad i více mělo by platiti pro
malé živnosti a obchody, poněvadž u nich
břemeno obratové daně je daleko tíživější,
snad nepoměrně tíživějším,
poněvadž ji musí platiti ze svého skromného
výdělku a zisku, což v porovnání
se zemědělcem je totéž.
Pro usnesenou resoluci, aby takovéto poplatky u jednotlivých
obchodníků a živnostníků určovaly
se paušálem, nemůžeme nikterak býti
nadšeni, poněvadž resoluce nepovídá,
na základě jakých podmínek se takové
paušalování má státi, a v určení,
že o takovém paušalování jest nutno
podati zvláštní žádost a že
záleží na vzájemném dobodnutí,
nemáme důvěry, poněvadž při
takových příležitostech bude poplatník
více méně odkázán na odhad,
který provede berní správa a který,
myslím, nebude jemu samému ku prospěchu.