Předseda (zvoní): Podle předloženého
výpisu ze stenografického protokolu užil pan
kol. Kreibich, mluvě o neodvislosti soudcovské,
urážlivých, slušnost a mrav urážejících
výroků.
Volám za tyto výroky pana posl. Kreibicha k
pořádku, právě tak jako za ostatní
výroky o uličnictví a podobné, mravy
urážející výroky.
Byl mně podán formální návrh
pp. posl. Koudelky, Kříže a soudr.,
aby byla věc vrácena výboru imunitnímu.
Dávám slovo zpravodaji panu posl. dr Hallovi
k doslovu.
Zpravodaj posl. dr Halla: Imunitný výbor
vychádza so stanoviska, že § 51 jedn. poriadku
slúžiť má k tomu, aby urážka
zo strany poslanca, spáchaná na pôde parlamentnej
na poslancovi inom, nezostala bez satisfakcie, keď ani pred
súdom ani iným fórom nie je stíhateľná.
Je isté, že keby pán posl. Kreibich nebol
poslancom alebo svoje výroky vykonal inde a nie na pôde
parlamentnej a minister dr Hodža žiadal by za
jeho trestné stíhanie, súd by kvalifikoval
výroky posl. Kreibicha za ťažkú
urážku a satisfakciu by mu neodoprel. Imunitný
výbor v nedostatku merítka posudzovať musí
konkrétné prípady podľa analogie práva
trestného a právo trestné by ani posl. Hlinkovi
zadosťučinenie neodiprelo.
Ako zpravodaj na politické vývody pána posl.
Kreibicha reagovať nemôžem a preto navrhujem
slávnej snemovni, aby prijala návrh imunitného
výboru na udelenie dôtky posl. Kreibichovi.
(Souhlas.)
Předseda (zvoní): Přistoupíme
ke hlasová ní. Nejprve dám hlasovati o formálním
návrhu pp. posl. Koudelky a soudr. Žádám
o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Návrh posl. Koudelky, Kříže a
soudr. o imunitní věci posl. Kreibicha:
Navrhujeme, aby věc byla vrácena výboru,
aby vyslechl obviněného, nastupuje-li důkaz
pravdy, a aby případně jím nabídnuté
důkazy byly provedeny a pak teprve o věci byla podána
plénu sněmovny zpráva.
Předseda: Byl jsem požádán, abych
při hlasováni o návrhu pp. posl. Koudelky
a soudr. dal sečísti hlasy.
Vyhovím tomuto přání a prosím
pp. zapisovatele posl. Chalupníka, Ježka
a dr Petersilku, aby spolu s tajemníkem sněmovny
a jeho zástupci provedli sčítání
hlasů, a to p. posl. Chalupník v úseku
prvém a druhém, p. posl. Ježek v úseku
třetím a čtvrtém a p. posl. dr Petersilka
v úseku pátém a šestém a
na presidiální tribuně. (Poslanci čsl.
strany nár. socialistické opouštějí
zasedací síň.)
Kdo souhlasí s návrhem pp. posl. Koudelky,
Kříže a druhů, aby věc byla vrácena
imunitnímu výboru, nechť zdvihne ruku. (Děje
se.)
(Po sečtení hlasů:)
Pro formální návrh p. posl. Koudelky vyslovilo
se 100 hlasů, proti 131 hlas. Návrh je tedy zamítnut.
(Posl. Bolen: To je slabá satisfakce! - Různě
výkřiky. - Poslanci čsl. soc. dem.
strany dělnické odcházejí ze zasedací
síně.) Prosím o klid.
Nyní rozhodneme o návrhu p. zpravodaje.
Kdo souhlasí s prve odůvodněným návrhem
p. zpravodaje, aby důtka vyslovena byla, nechť zvedne
ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím poslanecká sněmovna
se rozhodl a vysloviti p. posl. Kreibichovi důtku
a vyřízen je odst. 6 pořadu. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce pořadu, jímž jest:
7. Zpráva výboru imunitního o žádosti
ministra dr Engliše, aby byla udělena důtka
posl. Hackenbergovi a Pohlovi podle §u 51 jedn. ř.
Zpravodajem výboru imunitního pro ústní
zprávu podle §u 51 jedn. řádu jest p.
posl. dr Daněk.
Uděluji mu slovo ke zprávě jednacím
řádem předepsané.
Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno!
Pan ministr dr Engliš podal předsednictvu posl.
sněmovny žádost, aby proti pp. posl. Hackenbergovi
a Pohlovi bylo postupováno ve smyslu §u
51 jedn. řádu, poněvadž během
rozpočtové debaty p. posl. Pohl, když
mluvil posl. Hackenberg, nazval ministra dr Engliše
koupeným vědátorem, načež
také posl. Hackenberg prohlásil, že
je téhož názoru, totiž že ministr
dr Engliš je koupeným vědátorem.
A dále tvrdil, že týž, to jest dr Engliš,
dal se zneužíti vládou.
Těmito výroky se cítí pan ministr
dr Engliš uražen.
Imunitní výbor jednal o této žádosti
a uznal pp. posl. Hackenberga a Pohla vinnými
urážkami ministra dr Engliše, poněvadž
v těchto výrocích spatřuje i po stránce
subjektivní i objektivní urážku ve smyslu
§u 51 jedn. řádu. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Podle §u 51
jedn. řádu má sněmovna, vyslechnuvši
zpravodaje, slyšeti také uraženého a provinilého
a poté má se usnésti bez další
rozpravy prostým hlasováním, zda se důtka
vyslovuje.
Nejprve navrhuji podle usnesení předsednictva, aby
lhůta pro řečníky byla stanovena
15 minutami. (Námitky nebyly.) Námitek není,
lhůta je schválena.
Je nám tedy slyšeti po p. zpravodaji nejprve uraženého,
a to pana ministra dr Engliše.
Pan ministr dr Engliš oznámil mně, že
se vzdává v tomto případě slova.
Dávám slovo obviněným, a to na prvním
místě p. posl. Pohlovi.
Posl. Pohl (německy): Slavná sněmovno!
Především vznesl bych formální
námitku proti projednávání této
věci. Na žádost pana ministra financí
se od vás žádá, abyste mně a
mému klubovnímu kolegovi Hackenbergovi udělili
důtku. Při projednávání v imunitním
výboru byl však porušen jednací řád.
Jménem svého klubu protestuji proti porušení
jednacího řádu imunitním výborem
a budeme proto navrhovati, aby věc byla vrácena
výboru. Pan zpravodaj prohlásil ve výboru,
že 48tihodinová lhůta, stanovená v §u
51, daná výboru, počíná běžeti
od chvíle, kdy předseda výboru byl uvědoměn
předsedou sněmovny o žádosti.
Oznamuji zde, že předseda výboru Votruba
rozeslal dne 30. listopadu členům imunitního
výboru telegramy, které byly dány na poštu
v Praze ve 12.30 hod., jimiž byla svolána schůze
imunitního výboru na den 2. prosince ve 3 hod. odpoledne.
Pan předseda výboru musil tedy již dávno
před půl jednou, před odevzdáním
telegramů, míti vědomost o žádosti
pana předsedy sněmovny. Jinak nebyl by mohl uvésti
v telegramu jako denní pořad: "Imunitní
záležitost dr Engliše kontra Hackenberg,
Pohl atd." Konstatuji, že v době, kdy
imunitní výbor rozhodl o žádosti pana
ministra financí, 48tihodinová lhůta již
uplynula, že nebylo dbáno pochybností, které
přednesli v tomto výboru naši zástupci,
a že tedy máte v úmyslu uděliti důtku,
i když při tom musíte porušiti jednací
řád. Nelze se co diviti, pánové, porušili
jste již jednací řád ve vážnějších
případech, proč byste jej tedy neměli
porušiti na přání a žádost
pana ministra financí dr Engliše?
Zamítnete-li návrh, aby věc byla vrácena
výboru, aby přezkoumal, zda lhůta daná
jednacím řádem byla překročena
či nikoliv - i to je myslitelné při vaší
mentalitě - prohlásil bych k věci jen zcela
krátce toto:
Stojím zde jako obžalovaný. Nechci se tím
chlubiti a honositi, že za celých šest let imunitní
výbor se mou osobou vůbec nemusil zabývati,
nemluvím také pro osvobození nebo polehčující
okolnosti, chci tím jen podati důkaz, že jsem
vždy i v nejpříkřejším politickém
boji dovedl rozlišovati osobní čest od věci.
Divím se, že se při zvolání,
které jsem zde učinil, které je čistě
politického rázu a vyplynulo jen z politické
souvislosti, jak ještě dále dovodím,
používá §u 51 jedn. řádu.
Je pravda, že jsem tento výkřik učinil
při části řeči mého
klubovního kolegy Hackenberga, když ostře
kritisoval reakční postup finančního
politika a ministra financí Engliše.
Svého výkřiku neodvolám. Než
musím konstatovati, že jsem slovem "koupený"
nechtěl a nemohl vyjádřiti - vyplývá
to z celé souvislosti - že ministr financí
Engliš byl jako vědátor přímo
koupen, což by se rovnalo osobnímu podplacení
nebo obohacení. (Výkřiky posl. Kreibicha.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Pohl (pokračuje): Takový úmysl
jsem neprojevil, a to konstatuji. Nic více a nic méně.
Svým zvoláním chtěl jsem vyjádřiti
ostrou kritiku vývoje někdejšího pokrokové
a sociálně smýšlejícího
finančního vědátora a národního
hospodáře, prof. dr Engliše v posledních
letech. Pamatuji se, že když se r. 1921 mluvilo o socialisaci
a universitní profesoři byli slyšeni o socialisaci,
pan prof. Engliš byl z německých a českých
vědátorů v Československé republice
jediný, který se vyslovil pro jakousi socialisaci
dolů ve státě a ve své serii článků,
psaných do "Lidových Novin" dne 4. a 11.
září 1921 to nezakrytě přiznává
a prohlašuje na př., že neomezené soukromé
podnikatelství, soukromé vlastnictví, svobodné
smlouvy a volná soutěž nezajišťují
jeho požadavky, které vytyčuje, že proto
musejí býti odstraněny. Tenkráte prohlásil
dále v této serii článků, že
čistý zisk majetníků dolů měl
by se zhodnotiti dvojím způsobem: jedna část
musí připadnouti horníkům a zaměstnancům
na sociální účely, druhá část
vyvlastněním ve formě progresivního
zdanění horního důchodu, až do
vyvlastnění, musí býti postátněna.
To byl pan ministr financí z r. 1921, a ministerský
rada inž. Jindřich Fleischner z ministerstva veř.
prací, zatím zemřelý, ve své
brožuře "Zpráva o činnosti socialisačního
výboru uhelné rady československé"
pochvalně zdůraznil stanovisko pana prof. Engliše
jako jediného zástupce vědy. Tím
více musilo překvapiti, že nedlouho po tomto
veřejně prohlášeném stanovisku
pan prof. Engliš byl zvolen do správní
rady Důlní a hutní společnosti, tedy
největší uhelné společnosti v
Československé republice, a ke všeobecnému
překvapení tuto volbu také přijal.
Ve své řeči ke státnímu rozpočtu
pro rok 1923, tedy v době, kdy pan prof. Engliš
byl ještě poslancem, kritisoval jsem toto chování
a tento převrat pana prof. Engliše co nejostřeji,
aniž pan prof. Engliš byl tehdy zvláště
citlivý a jako poslanec sem přišel a se mnou
se vypořádal. Dnes používá pohodlnějšího
způsobu, aby žádal důtku, poněvadž
ví, že má bezpečnou většinu.
Mohu-li použíti slova "koupený" v
nějaké souvislosti, pak jen s tím, že
pan prof. Engliš tím, že byl povolán
na místo správního rady největší
a nejbohatší uhelné společnosti Československé
republiky a také ještě jiných průmyslových
podniků republiky, zpronevěřil se zásadám
a ideám, které hájil.
Porovnáme-li tehdejší stanovisko pana prof.
Engliše k soukromo-kapitalistickému podnikatelství
s daňovým návrhem a s důvodovou zprávou,
podanou zákonodárným sborům, jejichž
pisatelem a iniciátorem je pan ministr financí
dr Engliš a jimiž se táhne jako červená
nit tendence ulehčiti soukromo-kapitalistickému
podnikatelství na účet širokých
vrstev lidu, pozorujeme-li převrat v ideách učeného
člověka v době 31/2 roku
a máme-li při tom na mysli, že se tento i převrat
vlastně časově shoduje s povoláním
za správního radu soukromo-kapitalistického
uhelného podniku, pak máme jistě dosti příčiny
k nejostřejší kritice, kterou jsem chtěl
vyjádřiti svým zvoláním.
A na konec ještě jednu věc. Užil-li jsem
slova "koupený", řekl jsem to ještě
také z jiného důvodu: Pan ministr financí
má ve vládě ještě také
jinou funkci, pročež jsme oprávněni
ho nejostřeji napadnouti, že od svého dřívějšího
přesvědčení upustil. Pan ministr financí
profesor dr Engliš má za úkol v této
reakční, dělnictvu nepřátelské
vládě vědecky odůvodniti záměry
daňového fisku, nepřátelské
dělnictvu a lidu. Na této skutečnosti důtkou
nic nezměníte. Přijmu ji s respektem, který
náleží těmto politickým poměrům
a této většině. (Souhlas a potlesk
něm. soc. demokratických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo druhému obviněnému, panu posl. Hackenbergovi.
Posl. Hackenberg (německy): Dámy a
pánové! Podle vývodů pana zpravodaje
imunitního výboru jsem vinen v této věci
vlastně jen vzdálenou spoluvinou na činu,
jehož se dopustil kol. Pohl svým zvoláním.
Kol. Pohl vylíčil ovšem věci
trochu jinak a podle jeho vývodů byl bych také
původcem této episody, která se zde ve sněmovně
přihodila před osmi dny, poněvadž jsem
činil odpovědným za reakční
chování většiny této sněmovny
především mluvčího této
většiny, totiž pana ministra financí.
Použil-li jsem nyní svého práva přihlásiti
se ke slovu, neučinil jsem tak v úmyslu, hájiti
se zde, a také ne proto, že bych doufal, že se
mi podaří, že svými vývody dosáhnu
jiného rozhodnutí většiny této
sněmovny. S tím se již počítalo
při podání návrhu.
Prosím tedy: V pondělí, když se zahájila
povšechná rozprava o státním rozpočtu
pro rok 1927, učinil jsem projev, který přiměl
pana ministra financí, dr Engliše, aby proti
nám zakročil se žádostí podle
§u 51 jedn. řádu. A v sobotu, tedy o celý
týden později, když již byla zajištěna
většina pro státní rozpočet,
byla vznesena, respektive podána ve sněmovně
žádost, aby bylo zahájeno řízení.
Většina jest tedy zajištěna a mohl bych
říkati, co bych chtěl, jest úplně
vyloučeno, že by se na jejím rozhodnutí
něco změnilo. Ani mě tedy nenapadne hájiti
se, neboť důvod, proč jsem se přihlásil
ke slovu, záleží jedině v tom, že
chci vysvětliti a odůvodniti, jak došlo k výpadu
proti panu ministrovi financí.
Byl jsem nucen učiniti tehdy výjimku z pravidla:
při svých vývodech nezabývám
se obyčejně osobami, nýbrž jsem zvyklý
zabývati se soustavou a byl bych to také učinil,
kritisuje státní rozpočet pro rok 1927. Jestliže
jsem upustil od tohoto pravidla a většinu svých
vývodů o státním rozpočtu pro
rok 1927 jsem věnoval panu ministrovi financí Englišovi
osobně, mělo to jistou příčinu.
Projevil jsem své překvapení a zklamání
nad ministrem financí dr Englišem jako osobou.
Zdůraznil jsem, čím dr Engliš dříve
byl a čím je dr Engliš dnes. A kol.
Kreibich použil této části mých
vývodů v rozpočtovém výboru
a v povšechné rozpravě mluvil přede
mnou o tom, že se diví, jak se mohou najíti
lidé, kteří objevili u ministra financí
dr Engliše sociální žílu.
A v polemice proti kol. Kreibichovi připomněl
jsem dr Englišovi tuto jeho lepší minulost
a projevil jsem své překvapení, že se
člověk takové minulosti může
propůjčiti za nástroj reakční
většiny. Takový byl smysl mé řeči.
A do toho padl výkřik kol. Pohla "o
koupených vědcích". Ani mě nenapadlo,
když jsem souhlasil s výkřikem kol. Pohla,
říci, že dr Engliš byl koupen,
zaplacen. Něco takového jsem nechtěl tvrditi,
poněvadž nemohu to ovšem dokázati. Nechtěl
jsem tím říci nic jiného, než
že vědátor Engliš, jehož jsme
si dříve vážili také jako člověka
sociálně smýšlejícího,
dal se zneužíti touto většinou. Pročtete-li
mé vývody, přijdete na to, že jsem zdůraznil,
že dr Engliš není ministrem parlamentním,
není příslušníkem žádné
strany, nezastupuje v ministerstvu žádnou stranu,
nýbrž dlužno ho pokládati za ministra
úřednického, a že musí tím
více překvapiti, že zde hlásá
snahy většinových stran této sněmovny
a snaží se je vědecky hájiti. Neboť
pročtete-li si výklad pana ministra ke státnímu
rozpočtu 1927, shledáte, s jakou vášnivostí
a národohospodářským odůvodněním
snaží se pan dr Engliš zjistiti, že
jest třeba, aby výdaje na invalidy byly sníženy,
že jest třeba, aby byla zrušena ochrana nájemníků
- pryč s nuceným bytovým hospodářstvím
- že se pan dr Engliš snaží vědecky
přesvědčiti, že zavedení cel
zvýšilo kupní sílu obyvatelstva (Výkřiky
na levici.), že jest třeba odstraniti bezpráví,
které záleží v tom, že podniky
platí daně z příjmů za zaměstnance.
A slyší-li člověk takováto odůvodnění
od člověka dřívější
pověsti pana dr Engliše, musí býti
překvapen a takováto kritika není nic jiného,
než projevem cítění, že tento člověk,
zapomínaje na svou minulost, dává se zneužíti
většinovými stranami této sněmovny.
(Výkřiky posl. Kreibicha.) Jestliže
nyní dr Engliš říká, že
tomu tak není, že není mluvčím
většiny, jestliže dr Engliš dále
říká, že ho ani nenapadne jednati proti
svému přesvědčení, nýbrž
že to, co zde řekl a co napsal k odůvodnění
reakčních činů většiny,
jest jeho nejhlubším přesvědčením,
litujeme změny, která se zde stala ve smýšlení
tohoto muže, u něhož jsme dosud sociální
žílu vždy aspoň tušili.
Neměl jsem tedy v úmyslu tímto svým
myšlenkovým pochodem osobně zlehčiti
dr Engliše, obviniti ho z úplatnosti, nýbrž
chtěl jsem jedině uvésti, že se dr Engliš
stal produktem poměrů tohoto státu. Jestliže
to pokládáte za překročení
oprávněné kritiky, obvyklé v politickém
životě, a domníváte-li se, že jest
třeba dáti mi za to důtku, prosím,
učiňte to. (Potlesk něm. soc. demokratických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Dříve
než udělím slovo panu posl. Daňkovi
jako zpravodaji, oznamuji, že byl podán formální
návrh p. posl. Schäfera na vrácení
věci výboru. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Návrh posl. Schäfera:
Navrhuji, aby záležitost byla vrácena výboru
imunitnímu ke zjištění, zda 48hodinova
lhůta podle §u 51 jedn. řádu byla dodržena.
Předseda (zvoní): Uděluji slovo
panu zpravodaji dr Daňkovi k doslovu.
Zpravodaj posl. dr Daněk: Pan posl. Pohl namítá,
že věc nebyla v imunitním výboru projednána
ve lhůtě 48 hodin, stanovené jednacím
řádem, a že tudíž její pozdější
projednávání odporuje jednacímu řádu.
Tento názor není správný. Lhůta
v §u 51 jedn. řádu naprosto není lhůtou
promlčecí, neboť není v té příčině
žádného ustanovení v jednacím
řádě Je to pouze lhůta pořádková,
jaké vyskytují se také v jiných ustanoveních
jednacího řádu na př. v §§
23, 35, 55 a jiných, a jichž promeškání
nemá v zápětí, že by výbor...
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Zpravodaj posl. dr Daněk (pokračuje):
... po uplynutí lhůty nesměl o věci
jednati, nýbrž má jen následek, že
sněmovna může o věci jednati též
beze zprávy výborové, jako na př.
výslovně se ustanovuje v §§ 35 a 55 jedn.
řádu. Konstatuji dále, že ministr dr
Engliš nemůže ve smyslu jednacího
řádu odpověděti. V důsledcích
toho konstatuji pouze, že ministr dr Engliš byl
pro socialisaci dolů ve formě syndikalismu a že
tohoto svého názoru nezměnil. (Výkřiky
komunistických poslanců: Ukazuje to daňová
reforma!)
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati,
a to nejprve o návrhu na vrácení výboru,
jejž podal p. posl. Schäfer.
Kdo s tímto prve přečteným návrhem
p. posl. Schäfera souhlasí, prosím,
aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh p. posl. Schäfera je
zamítnut.
Kdo nyní souhlasí s návrhem p. zpravodaje,
aby sněmovna udělila jmenovaným poslancům
důtku, jak navrhuje imunitní výbor, prosím,
aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím sněmovna usnesla
se uděliti jmenovaným poslancům důtku.
Tím vyřídila 7. odstavec pořadu dnešního.
Přistoupíme k projednávání
odstavce dalšího, jímž je:
8. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu (tisk 700) zákona,
kterým se mění zákon ze dne 3. dubna
1925, č. 53 Sb. z. a n., o dávkách za úřední
úkony ve věcech správních a prodlužuje
jeho platnost (tisk 756).
Zpravodajem je p. posl. dr J. Černý. Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Černý: Slavná
sněmovno! Zákonem č. 53 z r. 1925 byla vláda
zmocněna, aby za úřední úkony
ve věcech správních, které se dějí
v podstatě v zájmu soukromém, pak za udělení
oprávnění a poskytnutí výhod
vybírala vedle kolkových poplatků zvláštní
dávky a aby vydala za tím účelem dávkové
řády pro jednotlivá odvětví
správní.
Výnos těchto dávek má sloužiti
ku částečnému krytí nákladů,
které vzešly z výplaty odměn pro státní
zaměstnance podle zákona č. 289 Sb. z. a
n.
V roce 1925, vlastně za zbývající
část t. r., vynesly tyto dávky 12,122.984
Kč a za rok 1926 vynesou přibližně asi
35,000.000 Kč. Platnost zmíněného
zákona, jehož výnos byl určen ke krytí
pouze přechodních odměn, byla omezena do
konce roku 1926. Ježto však mezi v tím provedena
byla definitivní úprava platů zaměstnaneckých,
která přinesla značný vzrůst
výdajů, nemůže vláda výnosů
těchto dávek postrádati a proto předkládá
osnovu zákona, kteráž další vybírání
zmíněných dávek umožňuje.
Vybírání dávek odůvodňuje
se tím, že zdanění úředních
úkonů ve správním řízení
zůstává oproti systému soudních
poplatků, který béře náležitý
zřetel k různosti jednání, k ceně
sporného majetku a pod., ve staré ztrnulé
formě, fixování poplatků, kterouž
kryje náklady správního řízení
jen v míře nedostatečné. (Předsednictví
převzal místopředseda inž. Dostálek.)
Vzhledem k tomu žádá vláda, aby tento
zmocňovací zákon prodloužen byl do konce
roku 1930, poněvadž soudí, že do této
doby bude Národním shromážděním
projednán jednotný poplatkový zákon,
do něhož mají býti dávky z úředního
úkonu vtěleny.
Rozpočtový výbor usnesl se doporučiti
sněmovně prodloužiti platnost zmíněného
zákona pouze do konce r. 1929.
Kromě toho přijal rozpočtový výbor
změnu v §u 9, nikoliv však změnu podstatnou,
naopak spíše změnu, která má
smysl dotčeného paragrafu vysvětliti.
Jako zpravodaj rozpočtového výboru navrhuji,
aby vládní návrh přijat byl v tom
smyslu a v tom znění, jak byl přijat výborem
rozpočtovým. (Souhlas.)