Ale pán kol. Kreibich hovorí o kompenzačných
úsluhách pre Eislera. Aké sú to naivné
predstavy o tom, že sa v úradoch môžu poskytovať
tuzéry? Boly u mňa v úrade jeho veci dve:
Pálffyho a Koburga. Za Pálffyho boly u mňa
4 intervencie o prepustenie zo záboru a o predaj lesov.
Všetky tieto intervencie boly odmietnuté a zároveň
s písomným sdelením celého zoštátňovacieho
plánu, aby bol od intervencií konečne pokoj.
A konečne boly Pálffyho objekty poštátnené
v obvyklom rozsahu pri podržaní v zábore celého
ostatku. Koburg intervenoval u mňa osobne s dr Eislerom,
taktiež intervenoval za neho jeho bratislavský právny
zástupca. Nevyhovel som intervencii ani jednej. Naopak,
ako som už vyložil, urýchlil som poštátňovaciu
akciu, ktorá od tej doby stále je na postupe. Tedy,
vôbec nebolo ničoho, čo by Eislerovi bolo
mohlo slúžiť za kompenzáciu. Celá
konštrukcia nehorázneho výmyslu padá.
Ak tvrdí konečne pán Kreibich, že
som Eislera dal zatknúť, je to insinuácia tak
nemožná, že sa obmedzujem len na rozhodný
protest proti takému tvrdeniu. Nemám ani moci, ani
dôvodu zatýkať, ani oslobodzovať, ani vpúšťať
do štátu, ani vypúšťať za hranice.
Pán posl. Kreibich hovorí, že ktosi
prostredkoval pre ľudákov medzi Eislerom a mnou. Tedy
kto? Čo znamená vôbec táto nadmieru
podozrelá operácia s domnelým prostredníkom?
Ak mal Eisler prácu so mnou, boly mu otvorené dvere
ako vtedy, keď bol u mňa s Koburgom alebo s Bubničom.
Na čo prostredník? Keď solhala báchorka
o mojich stykoch s Eislerom, v razu vytvorila sa nová o
prostredníkovi. Prijímal som v ministerstve zemedelstva
týždenne niekedy stá návštev, nikto
bez príčiny nebol odmietnutý: prečo
by práve ten pán Eisler potreboval prostredníka?
Je to u nás zvykom o veciach či bežných,
či vážnych upejpať sa a poslať poslíčka?
Neviem a nepamätujem sa, od kedy sa vybavujú dvojmilionové
úvery prostredníctvom záhadných poslov.
Sú advokáti v Prahe tak ochotní dávať
2 milionové dárky, že im na to stačí
posol a jeho pokyn? Je mi vzácnou novinkou, že pražský
advokát svoju domnienku o neexistujúcich stykoch
s ministrom pokladá za hypotéku, na ktorú
hotove vyplatí 2 miliony. Až dosiaľ mal som o
advokátoch iné predstavy a taktiež o úveroch,
a k tomu ešte milionových. Je vskutku možno nalapať
ľudí na takýto fantastický žvást?
O pani Einemovej vedel som od prvej jej návštevy v
mojom tehdajšom úrade to, čo mohol vedieť
každý, že totiž stále bola pozorovaná.
Čo je to zase za pošetilosť, chcieť niekomu
nahovoriť, že si niekto za hrdinku románu alebo
politických dobrodružství vybere zrovna tú
dámu, ktorá stále je sledovana dvoma detektívmi.
(Veselost.) Ovšem je záhadou mne dosiaľ
nevysvetlenou, ako je to možné, že dámu,
ktorú bolo treba pozorovať detektívmi, kompetentné
kruhy vöbec trpely v Prahe. Jestliže je špionkou,
prečo som na to nebol ja ako minister z príslušných
kruhov upozornený? (Potlesk.) Ak bola to dáma
nebezpečná, prečo sa trpelo, aby s diplomatickým
doporučením intervenovala tak vytrvale vo svojich
súkromných záležitostiach u československého
ministra? (Potlesk. - Hluk. - Různé
výkřiky.)
Ak tvrdí sa o pani Einemovej... (Hluk. - Různé
výkřiky.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Min. dr Hodža (pokračuje):... že
je špionkou, môžem ja konštatovať len
toľko, že jestli vöbec špionovala, iste nešpionovala
pre mňa, lebo ja špionky ani špionov nezamestnávam.
(Výborně! - Posl. Juriga: Na to má
Beneš monopol!) Pardon, proti tomu ja protestujem.
Samozrejme nebol som s ňou ani v Bratislave, ani vo Viedni.
Pánu Moudrému je ovšem nanajvýš
podozrelé, že ja občas cestujem do Viedne.
Keby som mal najmenší dôvod zakrývať
svoju cestu do Viedne alebo kamkoľvek inam, je nepochybné,
že by som ju zakryť mohol. Ja som však nehral s
nikým na schovávanú a budem cestovať,
kam budem chcieť, nakoľko mi to čas a okolnosti
dovolia. (Souhlas a potlesk. - Posl. Remeš: Takhle
ministr ještě nemluvil!) Ja som, pánovia,
povinný povedať celú pravdu. So mnou si pánovia
nedajú rady. Ja sa vám nedám ani zastrašiť,
ani uštvať. (Výborně! - Potlesk.)
Tu sa mi vytýkalo, že mám styky s akýmsi
p. Steinerom. Tento pán prišiel ku mne a doniesol
mi materiál práve v tej veci, ktorú chcem
a musím vyšetriť. Prijal som ho vo snemovni a
poslal som ho ku svojmu právnemu zástupcovi. Nikdy
predtým ani potom som ho nevidel.
Pán posl. Kreibich ovšem tvrdil, že pi.
Einemová mala zprostredkovať styky diplomatické.
Pani Einemovú znám od februára t. r. Diplomatov,
na ktorých mne mohlo politicky alebo rezortne záležať,
znám celé roky. (Tak jest!) Ide tedy zase
o ba amútenie verejnosti. Mne, Slovanovi, mala pi. Einemová
zprostredkovať styky s Poliakmi a s poľskou diplomaciou!
Mne, ktorý pred vojnou i po vojne osobne i politicky som
nielen známy, ale temer i spriaznený s poľskými
diplomaty. (Potlesk.) Toto narieknutie dôstojne sa
druží k druhému radu tých pošetilostí,
ktoré som tu nútený odmietať. Ovšem
že udalosti posledných dňov nie je kombinácia,
ktorá by bola príliš smelá.
Posl. Moudrý tvrdil, že som bol v januári
1924 s Maďarom Nagyom jednať o Koburgovi - tentokrát
o Joziášovi - a o maďarsko-českých
stykoch v Karlových Varoch. Nebol som v Karlových
Varoch nikdy ani s Nagyom, ani so žiadnym Maďarom a
so žiadnym som o Joziášovi vöbec nehovoril.
Pán posl. Moudrý ide vo svojom tvrdení
tak ďaleko, že som vraj podporoval nie Cyrila, ale Jožiáša.
Nech si to pán posl. Moudrý vyúčtuje
s tými, ktorí od mesiaca vedú kampaň
proti mne práve pre Cyrila. (Souhlas. - Posl. Remeš:
Proč to děláte teď " proč
jste neodpověděl při rozpočtu!) Pretože
musím odpovedať na to, čo bolo vo snemovni
povedané. Ráčte vziať na vedomie, že
som pracoval proti obom Koburgom rovnako, rovnou mierou proti
Cyrilovi a Joziášovi. (Potlesk.)
Slávna snemovňa! Z novín som sa dozvedel,
že u bývalého poslanca, roľníka
Chroustovského, pátrali nedávno dvaja páni
z poverenia tam menovaného vynikajúceho politika,
po domnelých dokumentoch proti mne. Ačkoľvek
prišli tam na štátnom aute a ačkoľvek
odvolávali sa na zvučné mená, nepochodili,
asi preto, že neexistujúce dokumenty ťažko
vydať, i keď sa prijde na štátnom aute.
Asi súčasne s týmto pozoruhodným prípadom
napísal o mne jeden pražský list, že mňa
fašisti chcú za vodcu, poneváč som vraj
po Pečkovi najbohatším človekom v republike
a möžem si taký špás dovoliť.
Z tejto humoristicky štylizovanej zprávy objavily
sa v pešťskej a viedenskej tlači nápadne
rovnako štylizované pražské telegramy,
proste už len tohoto obsahu: "Dr. Hodža je
po Pečkovi najbohatším mužom v Europe."
Tedy senzácia s veľmi priezračnou tendenciou.
(Souhlas.)
Bez ďalších slov dovoľte - mám už
bez toho 15 minút odrečnené - aby som vyslovil
svoj živelný odpor a hnus proti týmto spôsobom
politického boja. Ale dovoľte, aby som zároveň
odpovedal všetkým, ktorých sa to týka:
Jestli chcete niekoho odstrašiť, u mňa nepochodíte!
Mňa neodstrašíte, mňa neuštvete!
(Výborně! - Potlesk. - Výkřiky
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo druhému uraženému panu posl. Hlinkovi.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Prosím o klid.
Posl. Hlinka: Slávné Národné
shromaždenie! Vysokoctení páni komunisti so
domnievajú, že keď prehrali svoju hru s Hodžom,
že voči Hlinkovi vyhrajú. To je ďaleko.
Od r. 1894 verejne účinkujem politicky, prešiel
som rozličné fáze upodozrievania. (Výkřiky
posl. Mikulíčka.) R. 1894 ešte na svete
nebol Mikulíček, keď som sa ja hlásil
ku slovanskej myšlienke. Ja som prešiel celú
Golgotu, celú Kalváriu politických šikanií.
Boli to títo páni, ktorí r. 1906 tiahli moju
káru, boli to títo páni, ktorí hovorili,
že šťastné sú matky, ktoré
synov ako Juriga, Tománek, Hlinka zrodily.
(Výkřiky posl. Remeše.) Ja som vždy
verejne účinkoval. Ja som na jedno bol hrdý,
na moju politickú česť a poctivosť. (Potlesk.
- Výkřiky posl. Mikulíčka.)
R. 1906 boli to títo páni, ktorí zvelebovali
tú tendenciu a intenciu, po ktorých Andrej Hlinka
chodil. Ja som prešiel zase novú Golgotu r. 1920,
a títo páni a ich prívrženci to boli,
ktorí mňa v ružomberskej fare napadali a zabiť
chceli. Títo páni to sú, ktorí na
každom shromaždení skalami a klackami nás
chcú povraždiť, dnes idú a hlásajú,
že sú obránci slobody a práv chudoby.
(Výkřiky komunistických poslanců:
A co Ľudová banka?) Já sa nebojím
ani slovenskej Ľudovej banky. Keby vaše tukárne,
banky a družstvá tak čisté boly, ako
je Ľudová banka, tak by ste ináč v stáli.
(Potlesk.)
Práve dnes som bol u zodpovedných faktorov a tí
mne vydali svedectvo, že keby každý predseda
banky bol tak poctivý a čistý ako je Andrej
Hlinka, to by naše verejné pomery inakšie
boly. (Potlesk. - Výkřiky komunistických
poslanců: Předseda byl tak chytrý, že
nevěděl, že se krade v jeho bance!) Vy
ste boli vo vláde r. 1920 a podali ste tuná interpelácu
a vláda bola nútená na ňu odpovedať.
Odpovedzte mi, koľko som ukradol, páni moji? Mal som
päťnásobné vyšetrovanie, prišla
komisia pražská, prišla slovenská, prišla
komisia česká. Nech niekto ukáže, či
len 10 Kč na politické ciele alebo na osobné
ciele v tej Ľudovej banke Andrej Hlinka obrátil.
Ctení pánovia! Slovenská ľudová
strana, ako sa dozvedela o insinuácii neparlamentárnej,
nekolegiálnej, hneď povstala do posledného
chlapa a vydala toto osvedčenie (čte):
"Dňa 19. novembra t. r. poslanec komunistickej strany
Kreibichvo svojej reči podotknul, že minister
Hodža dostal pre slovenských klerikálov
z koburgovských peňazí 2 mil. korún.
Toto je hrubé upodozrievanie slovenskej ľudovej strany.
Keďže sa strana, ako taká nemöže brániť,
ani zadosťučinenie žiadať, niže podpísaní
členovia slovenskej ľudovej strany sa týmto
na svoju česť osvedčujeme, že s korupčnou
aférou koburgskou ničoho spoločného
nemajú, o celej úplatníckej afére
sa len z časopisov a rečí p. Kreibicha
dozvedeli. Z koburgovských peňazí sme
nikdy haliera ani ako jednotlivec, ani ako klub nedostali. Preto
túto neparlamentárnu insinuáciu čo
naj rozhodnejšie odvrhujeme. Praha, dňa 25. novembra
1926. Andrej Hlinka, predseda, Hancko, Onderčo,
dr Buday, dr Fritz, Grebáč-Orlov,
Sivák, Pázmán, dr Kubiš,
dr Tiso, dr Polyák, dr Labaj, Tománek,
Hvozdzík, Macháček, dr Juriga,
dr Tuka, Čillík, Matík,
Pavlačka, dr Ravasz, dr Gažík."
Pánovia a dámy, dokiaľ komunistická
strana nepovie "hic et nunc", ten to dostal alebo onen
je podplatený, tedy vám verejne tu vyhlašujem,
že je to nízka lož a utŕhanie. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Nyní dávám slovo obviněnému,
panu posl. Kreibichovi.
Posl. Kreibich (německy): Paragraf 51 jedn.
řádu, jímž se ustanovuje udělení
důtky, dopustí-li se poslanec urážky,
může se podle smyslu týkati pouhých
urážek, nadávek a injurií. Žádost,
aby tímto způsobem byly vyřešeny útoky
a obvinění politické povahy, musí
tedy působiti naprosto nesmyslně, a o takové
jde při zprávách, které jsem přednesl
v plenární schůzi posl. sněmovny dne
19. listopadu o aféře Koburg-Hodža.
Jde zde o vysoce politickou korupční aféru,
v níž jsou zapleteny nejen jednotlivé osoby,
nýbrž celé strany a sama vláda, a jejíž
stíny, pokud jde o přijetí lex Cyril, padají
také na tuto sněmovnu. Proto také ani soudní
urážky na cti a procesy o podvod, neřku-li
nějaká vysvětlení, řekl bych,
nějaké z mnoha vysvětlení, ať
již vysvětluje kdokoliv, nemohou definitivně
vyříditi tuto záležitost. (Souhlas
komunistických poslanců. Hluk.)
Dnešní prohlášení pana min. dr
Hodži jest klasickým příkladem
řeči obžalovaného, který má
velmi mnoho řečí, aby zastřel, že
má příliš málo, co by řekl.
(Potlesk komunistických poslanců. - Hluk.)
Pan dr Hodža se však nepokusil pověděti
nám - to jest velkou mezerou jeho prohlášení
- k jakým intervencím a podobným zásahům
došlo mezi dobou, kdy byl přijat lex Cyril Národním
shromážděním, a mezi dobou, kdy vyšlo
najevo, že celý lex Cyril byla pochybená věc
a že celou tu věc prince Cyrila nelze vůbec
zachrániti. O této době neuvádí
pan ministr Hodža ve svém prohlášení
ničeho a tato doba jest přece také rozhodná
v celé aféře.
Pan ministr Hodža dovolával se zde, že
neměl zapotřebí nějakého prostředkovatele
mezi sebou a příslušníky slovenské
strany ľudové, poněvadž ony pány
sám zná již 25 let a jest s nimi velmi dobře
znám. Avšak jsou věci, o nichž se i s
nejlepšími známými osobně raději
nemluví, při nichž se velmi rádo užívá
prostředkovatele. Netvrdil jsem, že bylo třeba
prostředkovatele, aby byly navázány styky
mezi panem dr Hodžou a příslušníky
strany ľudové, nýbrž tvrdil jsem jen,
že bylo použito prostředkovatele, aby jim obstaral
úkol listonoše s penězi. O to mi šlo.
Pan min. Hodža prohlásil a učinil zde
poznámku - pravděpodobně, aby zde přece
něco uvedl, proč není třeba vyšetřovacího
výboru - že sám učinil opatření,
aby tato věc byla odevzdána státnímu
zástupci. To přece není nic jiného,
než výsměch požadavku, aby byl dosazen
parlamentní vyšetřovací výbor.
Kdo zná, co u nás znamená soudcovská
nezávislost, kdo má ponětí o poměrech
u nejvyššího soudu (Hluk.) v Brně,
kdo zná klerikální ministerskou korupci,
která jest spojena s jménem Prouza, bude věděti,
že státní zástupce, (Hluk.) jenž
jest úplně závislý na vládě,
jenž jest orgánem vlády, která jest
do této aféry zapletena, že tento státní
zástupce není orgánem, který by byl
s to, aby tuto aféru vyšetřil. (Potlesk
komunistických poslanců. - Hluk.)
Nesnažte se mne překřičeti, to se
vám nepodaří. (Různě výkřiky
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Kreibich (pokračuje): Nejsměšnější
jest však poznámka pana ministra Hodži,
že kdyby byl chtěl někomu, příslušníkům
ľudové strany nebo hnutí na Slovensku, věnovati
2 miliony, že by byl proto našel jistě jiné
zdroje než právě Koburga a Eislera. Jest to
směšná výmluva darebáka, kterého
obviňují, že někde kradl, a který
řekne, já jsem mohl peníze vzít také
někde jinde, nebyl jsem odkázán na
toto. (Potlesk a souhlas komunistických poslanců.
- Hluk.) Tato směšná odpověď
je příznačná pro způsob a ráz
prohlášení pana ministra Hodži.
Toto disciplinární řízení proti
mně, a o tom svědčí také prohlášení
páně ministrovo, jest nejméně s to,
aby zde přivedlo něco do pořádku,
tím spíše, když většina imunitního
výboru odmítla jakoukoliv možnost zabývati
se podrobněji obsahem mých obvinění.
(Slyšte! Slyšte!) Má-li se tato akce,
namířená proti mně, bráti vážně,
musíte se usnésti, aby toto disciplinární
řízení bylo odročeno při nejmenším
do vyřízení soudních řízení,
souvisících s touto aférou, ne-li do skončení
parlamentního vyšetřování. Pokud
se k tomu nevzchopíte nebo se nerozhodnete k provedení
parlamentního vyšetřování celé
aféry, dokazujete, že účelem tohoto
disciplinárního řízení proti
mně jest jen vyhnouti se parlamentnímu vyšetřování,
pročež také odmítám v tomto řízení
činiti nějaké údaje. Touto taktikou,
tím, že se vyhýbáte věci, toto
řízení jen sesměšňujete
a tato důtka neskompromituje mne, nýbrž vás.
Jaká komedie se zde hraje, abyste se věci vyhnuli,
abyste ji zastřeli a ututlali, o tom zřejmě
svědčí, že nebyl dodnes ještě
svolán iniciativní výbor, aby projednal návrhy
na sněmovní vyšetření aféry
Koburk-Hodža. Při tom předseda tohoto
výboru, pan posl. Dubický, ve schůzi
výboru dne 24. listopadu prohlásil, že příští
schůzi svolá během druhého dne, tedy
dne 25. listopadu. Z toho jasně vysvítá,
jak jsou agrární korupční hrdinové
nejisti. (Výborně!) Nejen, že nasazují
všechny páky, aby zabránili sněmovnímu
vyšetřování, toto odmítání
každého důkladného vyšetření
korupčních afér bylo přece také
vlastností všenárodní korupční
koalice. Nová koalice nemá ani tolik odvahy, aby
toto vyšetřování prostě zamítla,
toto zbabělé utíkání, dokonce
i před rozhodnutím iniciativního výboru,
jest důkazem úzkosti korupčníků,
kteří jedině své útočiště
hledají v disciplinárním řízení
pro formální urážku.
To však není nic jiného než zbabělý
útěk, neboť nejde zde o pouhé urážky.
Na př. neobvinil jsem nikoho, že přijal peníze
pro sebe. Také jsem ani slovem neprohlásil, že
příslušníci slovenské strany
ľudové věděli, že ty 2 miliony
pocházejí od Cyrila Koburka. Vždyť se
mohli také domnívati, že peníze pocházely
z některého známého vládního
fondu zařazeného v rozpočtu, a divil bych
se, kdyby strana, která právě ukazuje, že
jest pro tyto tajné fondy, pokládá obvinění,
že takové tajné peníze také přijala,
za urážku. (Souhlas na levici.)
Jestliže jsem mluvil o osobních stycích pana
Hodži s paní Einemovou, nejde při tom
o nějaké věci soukromého života,
poněvadž bych takových věcí politicky
nikdy nevyužil. Pan Hodža přece musil
věděti, že pražská policie z vyššího
rozkazu střeží paní Einemovou jako mezinárodní
kurtisánu, dobrodružku a vyzvědačku
již po léta, že ona celou svou osobnost věnuje
službě svých temných politických
účelů a že také její pobyt
v Československu a její přiblížení
k politickým osobnostem sloužily takovýmto
účelům. Ba, on dokonce věděl,
za jakým účelem zde byla. Jestliže politik
postavení Hodžova přes to navázal
styky s takovouto ženou, což dokazují soudní
spisy - také o otázce Bratislavy není to
věc soukromá, nýbrž politická,
která jest s celou aférou nerozlučně
spojena a kterou nelze sprovoditi se světa ani důtkou,
která mi bude udělena.
Pan ministr Hodža se vymlouval různými
věcmi, aby své styky s paní Einemovou vylíčil
jako nevinné. Tvrdil, že nic nevěděl.
Jest to zvláštní pro politické poměry
v této vládě, jestliže ministr, o němž
se ví, že tato dáma u něho intervenovala,
není vyrozuměn, že tato dáma jest pod
policejním dohledem. Jest to však také příznačné
pro pana ministra, že si nedá tolik práce,
aby zvěděl, kdo tato dáma jest, jak k tomu
přichází intervenovati u něho pro
Koburka, ještě k tomu vytrvale intervenovati, vytrvale,
jak řekl pan ministr. (Souhlas a potlesk komunistických
poslanců.) Žádný obyčejný
československý státní občan
nebo občanka by si nedovolila vytrvale intervenovati u
pana Hodži, velmi brzy by nebyla již předpuštěna.
Pan ministr Hodža popírá, že paní
Einemová zprostředkovala pro něho nějaká
diplomatická spojení, avšak dříve
připustil a také v jiných prohlášeních
bylo připuštěno, že paní Einemová
byla zde přijata na diplomatická doporučení.
Rád bych se tázal pana ministra, nemá-li
co děkovati paní Einemové za to, že
na př. v Mariánských Lázních
navázal styky s německým státním
tajemníkem Schubertem. (Výkřiky.)
Touto důtkou neodpovíte na otázku, jak k
tomu pan Hodža přišel, aby vůbec
přijal paní von Einem, jak to přijde, aby
kurtisány, dobrodružky považoval za právní
zástupkyně stran při vyjednávání
v úředních záležitostech. Pokládá-li
něco takového za legální zastoupení,
přiznává každému státnímu
občanu právo vysílati k vyjednávání
s ministry a úřady jako zástupkyně
pouliční holky. To jest ovšem přehnáno.
(Souhlas komunistických poslanců.) Neboť
takovéto vysoké vládnoucí panstvo
protežuje děvky a darebáky jen tehdy, přijdou-li
v hedvábí vznešeného darebáctví.
Tímto disciplinárním řízením
vyhnete se sice zde ve sněmovně, nikoliv však
venku ve veřejnosti, vám tak nepříjemným
otázkám. Nesprovodíte se světa nezvratnou
pravdu, že jest jen jediný prostředek, aby
zde bylo zjednáno plné jasno: Důkladné
sněmovní vyšetřování.
Jen kdo žádá sněmovní vyšetřování
a snaží se, aby bylo provedeno, ukazuje, že to
myslí vážně nejen s bojem proti korupci,
nýbrž i s obranou proti osočování
a podezřívání. Kdo však, ať
je to strana nebo osoba, jest proti důkladnému sněmovnímu
vyšetřování, dokazuje, že se musí
obávati nejen špatného svědomí
a světla takového vyšetřování,
nýbrž že ztratil také mravní oprávnění,
aby se zakročilo proti domnělému osočování.
Chování obviněných a vlády
budí ostatně i v českých měšťáckých
vrstvách již nechuť. Svědčí
o tom otevřený dopis "Demokratického
středu" předsedovi vlády, v němž
se táží, jak to přišlo, že
bylo třeba teprve mocného útoku komunistů,
aby se sněmovna zabývala touto aférou, a
jak to přijde, že jen oposiční strany
podaly návrhy na parlamentní vyšetřování.
Ovšem jest to nesmírná naivnost, jestliže
jmenovaný časopis žádá právě
od zakladatele a šéfa celé této soustavy
politické korupce, aby přivodil ve věci jasno
a vyčistil atmosféru nedůvěry. To
by přece znamenalo odníti této vládní
soustavě chuť k životu. Tím více
má však onen časopis pravdu, píše-li,
že dnes jest otřesena důvěra milionů
v celý tento vládní systém. Zajisté
miliony, i mimo naši stranu, nemají k této
soustavě již důvěry, ať již
vystupuje v rouše té či oné vládní
koalice, a chovají vášnivé přání
tuto korupci vymýtiti. Co je ještě zdržuje,
jest ostýchavost před následky tohoto kroku.
Masy zřejmě cítí, že by to bylo
možno jen tehdy, kdyby celý tento měšťácko-kapitalistický
státní a společenský řád
vzal čert.
Přímo směšná jest výtka
proti mně, že jsem pod ochranou imunity přednesl
obvinění, že obviněný jest tedy
bezbranný. Moje řeč byla jen částí
akce naší strany v této aféře.
Náš tisk bez ochrany imunity téměř
denně přinášel odhalení a pan
Hodža měl a má dosti příležitosti
brániti se také za pomoci soudu, naprosto nehledě
k tomu, že pan Hodža, má-li čisté
svědomí, musil by býti přesvědčen,
že se zbraně sněmovního vyšetřování
na konec obrátí proti všem jeho obviňovatelům,
a tedy také proti mně, mohl se tedy velmi dobře
brániti tímto vyšetřováním
také proti jiným obviněním. Proti
našemu tisku byla zvolena lepší stránka
statečnosti a zakročilo se proti němu zabavením.
Proto jsem šel s těmito věcmi před sněmovní
forum.
Jestliže se páni dovolávají svého
jemně vyvinutého citu pro čest, musí,
aby při tom dosáhli víry, býti v této
věci důslednější. Náš
tisk vznesl již častěji velmi těžké
výtky proti vynikajícím politikům
s vaší strany a nikdo nepodal žalobu.. Pokud
vím, na příklad pan Švehla do
dnes nežaloval "Rudé Právo" pro výtku,
že dopomohl k útěku zloději, stíhanému
zatykačem. Nepředstírejte tedy čest
a cit pro čest, kde vám jde jen o otázku
politické účelnosti. Abyste směli
mluviti s jakýmsi mravním oprávněním
o cti a citu pro čest, musili byste splniti ještě
leckterý předpoklad. Musili byste, abych jen na
něco poukázal, předložiti účet,
jak jste použili lihových korupčních
fondů, založených panem Donátem,
musili byste však také předložiti veřejnosti,
na rozdíl od vás nekorumpované, již
dávno a často žádanou zprávu
o zadávání zbytkových statků.
Musili byste však také i proti své vůli
říci, do jaké míry souvisí
velký zájem vůdců agrární
strany o Koburkské statky s 25 milionovou pohledávkou
Agrární banky, vloženou do knih, a zda překotné
uvalení nucené správy v říjnu,
které nyní vedlo k blamáži s rozsudkem
sedrie v Báňské Bystřici, nesouvisí
se zakročením Agrární banky u okresního
soudu v Hustu, jímž se mělo dosíci,
aby vnucený správce Nykl splácel čtvrtletně
od 15. prosince 1926 do 31. prosince 1931 Agrární
bance 1,250.000 Kč. Také milionová aféra
Fábryho, vynikajícího machra agrární
strany, čeká na své vyšetření.
Bahno této korupce jest tak velké a jde tak do hloubky,
že z něho denně vystupují nové
jedovaté bubliny. A poněvadž se staráme,
aby národ poznal tento skutečný charakter
celé této soustavy, aby poznal vládce tohoto
státu v pravé jejich podobě, lze pochopiti
také vaše bezmezné záští
ke komunismu a komunistům. Víte, jak krátký
a důkladný proces jest obvyklý v sovětském
Rusku s korupčníky, a víte tedy, že
zvítězí-li komunismus, musíte se obávati
pro svůj ubohý příživnický
život toho nejhoršího.
Velice zvláštní figuru při projednávání
těchto korupčních afér dělají
nyní německé vládní strany.
Po léta potíraly korupci české vládní
soustavy, jak to nazývaly se silným návalem
mravního rozhořčení, často
se nad tím rozčilovaly, že ani jediná
korupční aféra nebyla zde důkladně
vyšetřena a řádně vysvětlena.
A nyní měly by příležitost ukázati,
bylo-li toto rozhořčení poctivé, či
zda prýštilo jen ze závisti, že nepatří
k poživatelům této korupce. Co tedy dělají?
V iniciativním výboru a v imunitním výboru
hlasují s korupčníky, aby se věci
vyhnuly a ji ututlaly. To jest skvělý výkon
přímo nadlidského sebeovládnutí
a více než tklivé solidarity. Němečtí
aktivisté pomáhají tu ututlati korupční
aféru, z níž již nemohou ani nic míti.
Za tímto zdánlivě tak nesobeckým jednáním
skrývá se však jen velmi prospěšný
obchod: Němečtí aktivisté získají
podílnictví z výtěžku takových
budoucích transakci špinavého politického
obchodu, jehož účastníky se stali svým
vstupem do vlády.
Shrnuji tedy: důtka, pro niž se zvedají špinavé
ruce stejně provinilých zlodějů a
přechovávačů této vládní
soustavy, bude pro mne a pro mou stranu vyznamenáním
a bude svědectvím, že plníme svou povinnost
v boji proti této soustavě zavádění
a zostřování nejnestydatějšího,
nejsurovějšího a nejnečestnějšího
kapitalistického prospěchářství.
(Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)