Posl. Slavíček: Slavná sněmovno!
Projednáváme hospodářskou kapitolu
státního rozpočtu, která byla na prvém
místě programu národní koalice po
provedených volbách r. 1925. Tehdejší
ministerský předseda, také nynější
pan ministerský předseda prohlásil, že
v minulých letech věnovali jsme se nejprve řešení
základních zákonů státních,
otázkám politickým, více méně
sociálně-politickým, a nyní, tedy
po provedených volbách r. 1925, že se věnujeme
otázkám hospodářským. Pro tyto
otázky vytkla si národní koalice program,
a když došlo k demisi vlády a ujala se úřednická
vláda vedení, prohlásila, že nemíní
ničeho na programu měniti a že bude postupovati
podle dřívějších směrnic.
Nynější vláda koaliční
při nastolení svém prohlásila totéž
a tak naše nezasvěcené kruhy občanské,
kdyby chtěly věřiti na 100% prohlášení
vládnímu, musily by nám říci:
Tak proč jste tedy v oposici, když úřednická
vláda prohlásila, že bude dělati totéž,
co vláda národní koalice, ve které
jste byli, a když tato vláda po úřednické
chtěla nastoupiti jenom pokračováni v práci.
Přece ovšem je tu podstatný rozdíl a
my bychom chtěli ukázati na ty nejzákladnější
důvody, které nás nutí k nesouhlasu
s nynějším systémem ve směru
hospodářském.
Pamatuji se, že jsme měli v národní
koalici cíl, urovnati doma poměry tak, aby se v
klidu hospodářsky mohl vyvinovati i průmysl
i zemědělství, tedy přivoditi poměry,
které by znamenaly určitou paritu, neboť máme
ve státě asi polovinu občanů zaměstnaných
zemědělstvím a skoro polovinu občanů,
živících se průmyslem, obchodem a živnostmi,
ovšem vedle kategorie úřednické, učitelské,
státně-zaměstnanecké atd. Máme
dojem tedy, že úmysl, dojíti v hospodářských
základnách k určité paritě,
pro hospodářský vývoj byl správný,
a i pro budoucnost, budeme-li chtíti zjednati náležitě
spravedlivou základnu hospodářskou, musíme
se této these držeti dále.
Dále jsme měli, pokud se týče zemědělství,
v programu provádění regulace, meliorace,
pozemkové reformy, sestátniti lesy, zavésti
mírná agrární cla a zdemokratisovati
všechna zemědělská zařízení
a organisace. V průmyslu jsme měli na programu řádné
a výhodné pro náš obchod smlouvy se
státy, menší zatížení výroby,
specifikaci a racionalisaci ve výrobě.
Dalším krokem naším mělo býti
přesné rozlišení práce produktivní
a práce správní. Konečně v
politickém směru jsme měli udržovati
dobrý poměr s cizinou, posíliti a utvrditi
doma demokracii a vyřešiti problém německý
a slovenský.
Kdyby tedy vláda úřednická a nynější
vláda chtěla pokračovati tak, jak prohlásila,
ve starých šlépějích a úmyslech,
všechny tyto věci by musela nyní řešiti
a podle toho by také musilo vypadati sestavení státního
rozpočtu pro r. 1927.
K těmto věcem chtěli jsme se dostati třemi
směry. Především směrem hospodářským:
zavésti mírná ochranná cla na výrobu
zemědělskou, snížiti cla průmyslová
a dostati se tak poněkud k paritě mezi zemědělstvím
a průmyslem (Tak jest!), a na druhé straně
měli jsme provésti reformu správy státní,
reformu správy samosprávných svazků
a konečně jsme měli dojíti k cíli
řádnou daňovou reformou.
Jak viděti, pro hospodářský vývin
našeho státu plán tento byl velmi široký
a myslím, i velmi objektivní. A nyní mi zbývá
poukázati na některé momenty, z nichž
bude zjevno, řídí-li se nynější
vláda a koalice těmito směrnicemi či
nikoliv. Tedy hned u toho zemědělství. To,
co v zemědělství v republice naší
se provádí, to, co vidíme z rozpočtu
pro ministerstvo zemědělství, je věc
velká, pěkná a zasluhuje uznání.
Jenom jednu ohromnou chybu má, že všechny ty
výhody, všechna ta podpora v regulacích a melioracích,
všechny ty subvence, všechno to nadlepšení
při specielním chovu dobytka ať hovězího
nebo vepřového, všechny subvence na opatření
strojů, stavby atd. dostávají zemědělci
velcí a střední a ten malý zemědělský
stav, který vznikl po parcelaci a provádění
pozemkové reformy, jest z toho úplně vyloučen.
(Souhlas.) Zmínil-li jsem se o tom, že jsme
měli v programu provésti demokracii u všech
zařízení zemědělských,
mělo to znamenati rozšířiti tuto blahodárnou
činnost pro stav zemědělský také
na ty široké masy našeho malozemědělského
lidu. Chtěli jsme dojíti k tomu tím způsobem,
že bychom zavedli povinná společenstva zemědělská,
která by byla podkladem pro další instituce
zemědělské, jako zemědělské
rady, kterážto společenstva by potom rozhodovala
o všech těch akcích, které se dnes podnikají.
Nejsou malé. (Posl. Zeminová: Ale ne podle majetku,
jak navrhoval svého času prof. Brdlík!) Vyslovili
jsme svůj program pro tuto otázku.
S tímto úmyslem naším souhlasil také
výslovně pan min. předseda Švehla
a pamatuji se velice jasně na jeho obšírný
výklad v tomto směru, který doplňoval
úmysl náš pozemkovou reformou podchytiti hospodářsky
aspoň 300.000 rodin venkovských, abychom znemožnili
nepřirozený příliv venkovanů
do stavu průmyslového, a vřele se vyslovil
o nutnosti podpory těchto širokých mas zemědělských.
Ze sestavení rozpočtu ministerstva zemědělství
a pak z toho, že s otázkou povinných společenstev
zemědělských nebylo vůbec hnuto, že
zemědělské instituce jako zemědělská
rada opírají se o spolky dobrovolné, někde
uměle bez členů udržované, vidíme,
že k tomuto plánu jsme se nepřiblížili
ani na krok a přes to krásné, co pro zemědělský
stav je děláno, musíme, žel, vysloviti
naši velkou nespokojenost.
Bylo tomu tak i při otázce celní. Všem
nám bylo jasno, že otázka zemědělských
cel je otázka státně-hospodářská,
neboť při sjednávání smluv obchodních
s okolními státy mohla vláda naše, majíc
cla zemědělská v rukou, minimálně
činiti nátlak na státy, které chtěly
k nám zemědělské produkty vyvážet,
aby naopak od nás ve větším množství
odebíraly produkty průmyslové. A jen obava
před zdražením chleba těm nejmenším
lidem, kterých jsme měli na začátku
našeho státu 700.000 bez práce a bez zaměstnání,
bránila nám, abychom vyslovili souhlas se zavedením
t. zv. agrárních cel hned po našem státním
vzkříšení. Je pravda, že zemědělci
oprávněně volali po přiblížení
se k paritě v této otázce, neboť my
na ochranu průmyslové výroby a také
proto, že naše průmyslové závody
po válce musily se přetvořovati z válečné
výroby na výrobu mírovou, a vzhledem k tomu
pak, že jsme měli tak ohromný počet
nezaměstnaných dělníků, zavedli
jsme enormní cla. Je známo, že jsme u některých
položek šli až 30kráte výše
než v době předválečné.
Je pravda, že naše výroba průmyslová
byla drahá nejen pro venek, pro cizinu, ale také
pro náš domácí konsum. A když zemědělec
kupoval průmyslové výrobky pro svou potřebu
draho, volal, aby jeho produkt buď byl drahý také,
nebo aby produkt průmyslový byl levnější.
Chtěl paritu. Věděli jsme, že nemůžeme
zrušiti ochranná cla průmyslová proto,
poněvadž jiné státy dělaly totéž,
aby chránily aspoň některá odvětví
průmyslové výroby zavedením vysokých
cel, a proto jsme musili býti velmi opatrnými. Odsunovali
jsme řešení této otázky z důvodů
hospodářských, ne stranicko-politických,
na dobu pozdější, abychom poskytli našemu
průmyslu čas zakotviti a přizpůsobiti
se světovým poměrům, abychom se pak
snížením cel průmyslových dostali
k paritě se zemědělským stavem všeobecným
zlevňováním potřeb denního
života. (Posl. Mikuláš: žádali
jsme paritu v láci, nikoli v drahotě!) Počkej,
pane kolego, i na to odpovím. Co bylo lehčí:
počkat a vyřešit otázku nezaměstnaných
- ze 700.000 jsme jich měli pouhých 30.000 - anebo
zavésti vysoká cla agrární a každý
měsíc počítati o desetitisíce
nezaměstnaných dělníků více?
Pánové, vy jste udělali ohromnou chybu, ne
proti nám, politické straně - to je vedlejší
- ale udělali jste ohromnou chybu na hospodářském
vývoji celostátním. Proč? Kdyby se
bylo jednalo třebas jen na přechodnou dobu o výši
vašich agrárních cel, nebylo by to tak zlé,
ale vy jste vykupovali souhlas pro vaše agrární
cla vysokými cly průmyslovými, a to je ten
hřích, spáchaný na hospodářství
našeho státu, prostě proto, poněvadž
jste tímto způsobem nepřivodili ani o haléř
snížení cen průmyslových produktů
doma. Udrželi jste ohromně vysoká, enormní
cla ochranná pro průmysl, který zpohodlněl
a omezuje výrobu, a poněvadž při malé
výrobě na domácím trhu hodně
vydělá, nesnaží se dostati se na světovou
úroveň. Tímto způsobem ztrácíme
trhy, máme spousty nezaměstnaných, zeslabujeme
kupní sílu celého národa, což
jest dalším omezováním výroby
a vzedmutím nezaměstnanosti. Se cly stala se chyba,
veliká chyba a, páni, vy si na to vzpomenete, že
nejprve budete tuto otázku platiti zvláštním
zákonem o zvláštních poměrech
pro nezaměstnané. Pravím: budete, poněvadž
budete museti, neboť nebudete moci připustiti, aby
se desetitisíce, snad dokonce statisíce lidí
octlo úplně v hladu, bídě a zoufalství
a aby rozmnožovali u nás rozvratné živly
protistátní. Pravím: budete museti řešiti
tuto otázku, (Výborně!) budete museti
opravovati tuto věc, poněvadž to bude vyžadovati
celostátní zájem. Přece věřím,
že máte zájem o stát. Bude to třeba
trvati déle, než bychom si přáli my,
ale k tomu dojíti musíte, poněvadž je
to logický zákon. (Souhlas.)
My jsme měli, jak jsem naznačil, v programu správné
rozlišování práce produktivní
a práce správní. O theorii této byly
u nás napsány haldy článků,
v nichž bylo dovozováno, že máme příliš
veliký, obsažný a drahý aparát
správní a že kruhy výrobní, tedy
produktivní tolik a tak velkého aparátu správního,
tedy neproduktivního, nesnesou. Proto jsme se usnesli na
provedení reformy správy. Bohužel, my jsme
se rozběhli, ale zůstali jsme státi, hned
po prvním rozběhu. Copak jsme udělali? Restringovali
jsme, to je pravda, ale neudělali jsme jediného
kroku k zjednodušení státní správy.
Stát z toho ničeho nemá, práce produktivní
také ne a úřednictvo a zaměstnanectvo
má z toho ten profit, že míně sil musí
vykonati tutéž komplikovanou zastaralou, strnulou,
byrokratickou správu a práci státní.
(Tak jest!) Tedy i tady se mně zdá, že
jsme měli uvážiti každý krok a
než jsme sáhli k prvnímu, k restrikci, měl
okamžitě býti připraven druhý
krok, zreformování a zlevnění státní
správy i samosprávných svazků. Měli
jsme v programu dobrý poměr s cizinou. Nepochybuji
ani dosti málo o vaší dobré vůli,
že je to přáním vaším dále,
ale nepozorujete určité zněny? Vypovězení
obchodní smlouvy Rakouskem, vypovězení obchodní
smlouvy Švýcarskem, určité upnutí
amerických kruhů obchodních vůči
nám v poslední době? Tedy, prosím,
to už není dobrý poměr s cizinou, zejména
není dobrým poměrem s cizinou, když
nám stát smluvní vypovídá smlouvu
bez oficielního a předem stanoveného ohlášení,
tak jako se to stalo s vypovězením smlouvy Rakouskem.
(Posl. dr Franke. Tisk to věděl dříve
než vyslanec!) Také to je zajímavé.
Vidíte tedy určité porušení toho
dobrého přátelského kontaktu, který
vznikl naším zaviněním v otázce
celní. Kdyby cizina bývala v děla, že
se u nás, třebas i mírně, snižují
ochranná cla průmyslová, bývala by
byla přesvědčena, že se chceme dostati
na světovou úroveň. Avšak když
u nás cizina vidí, že my nejen vysoká
cla průmyslová nesnižujeme, nýbrž
dokonce voláme ještě po zvýšení,
jako na př. v poslední době po zvýšení
cel na automobily, je dotknuta, poněvadž hospodářské
mezinárodní otázky jsou citlivější,
než si kdo myslí. Když žádná
jiná úhona našemu státu z tohoto stavu
nevzejde, dojde jistě ke zhoršení obchodních
smluv s okolními státy. (Tak jest!)
My jsme měli doma plán posíliti a utvrditi
demokracii a vyřešiti problém německý
a slovenský. Mohli byste mně říci,
že otázky tyto snad ani nespadají do debaty
o hospodářských ministerstvech. Ale jistě
spadají do debaty následující o finančním
zákonu, neboť jedno i druhé vyžaduje nákladů
rozpočtových. My jsme byli pro řešení
problému slovenského a problému německého.
Netajili jsme se tím. Avšak dnes máme dojem,
že se problém německý luští
na úkor širokých mas pracujícího
lidu československého i německého
a že tu nemůže býti řeči
o tom ideálním pojetí vyřešení
problému německého, poněvadž
ten problém, jak jej řešíme, je řešen
na základě jedné třídy občanské,
egoismem naplněné (Tak jest!), co zatím
mezi druhými vrstvami kope se příkop. (Výborně!)
Rovněž tak je to s problémem druhým.
Kdybychom chtěli ideálně vyřešiti
problém česko-německý, lépe
řečeno problém německý u nás,
musili bychom se dohodnouti, lid k lidu, a nejen jedna nepatrná,
hospodářsky privilegovaná část
s druhou, hospodářsky privilegovanou částí
občanů. (Tak jest!) U problému slovenského
je to totéž. Jestliže jste řešili
problém německý na hospodářský
úkor širokých vrstev lidových, pak jste
chtěli, nebo chcete řešiti problém slovenský
na účet demokracie. Proč a v čem?
Bylo tady xkrát řečeno, zejména zástupci
strany ľudové, že problém slovenský
je problémem náboženským. Pakli je tomu
tak, mohli bychom tento problém řešiti pouze
dvěma směry: buďto úplnou rozlukou všech
církví a státu, anebo připoutáním
všech církví ke státu. (Posl. dr
Slávik: To je správně! Toto je to, to posledné!)
Prosím, kdybyste chtěli řešiti tuto
otázku tím druhým směrem, pak by musil
vypadati jinak předložený státní
rozpočet. Vy ji však řešíte protidemokraticky,
neboť svoboda a rovnocennost i v náboženství
tam, kde se opírá o hmotné výhody,
není demokracie. (Posl. Onderčo: Problém
slovenský nie je len problém náboženský,
to ste si vy postavili takovú formulku!) Ne my, vy
jste nám ji postavili. Kdybyste řešili problém
tak, jak říkáte, rozuměl bych tomu,
bylo by to řešení problému z jiného
zorného úhlu nazírání na svět,
ale pak byste museli býti spravedlivými ke všem
církvím a ne církvi římsko-katolické
nechati hodně veliký majetek, propouštěti
její majetek ze záboru, z provádění
pozemkové reformy a dáti pro ni do státního
rozpočtu desítky milionů, a reformovanou
církev československou odbýti směšným
pakatelem. (Posl. Onderčo: Fary by tým boly veľmi
ochudené!) Pane kolego, mnohé snad, ale katolickým
farám se vede tak strašlivě zle, že ministr
financí po odhlasování kongruového
zákona ještě ani nemůže říci,
kolik katolické fary budou potřebovati, protože
nemá ještě zjištěn výnos
majetku katolických far. - Je to tedy mýlka.
Tedy domníváme se, pánové, že
koalice vaše je protilidová, protisociální,
protipokroková. Neděláme oposici pro oposici,
nýbrž postavili jsme se na oposiční
stanovisko z toho velikého zájmu o stát,
neboť ke spokojenosti a klidnému vývoji státu
patří stejná péče, ne-li větší,
o tu i o onu část obyvatel našeho státu.
(Výborně! Potlesk poslanců čsl.
strany nár. socialistické.)
Konečným naším cílem, jak jsem
řekl před chvílí, bylo spravedlivé
zatížení daňové, a k tomu měla
sloužiti daňová reforma. Také tato koalice
nenašla nic nového, nýbrž převzala
práci připravenou po dřívějších
koalicích. Již před 5 lety opatřili
jsme si v národní koalici různé systémy
daňové z jednotlivých států
a pečlivě probírali a studovali, který
by se hodil na poměry naše. Protože jsme chtěli
dojíti k zatížení daňovému
pokud možná ideálnímu, spravedlivému,
dály se veliké a široké přípravné
práce studijní i vědecké. A došli
jsme k názoru, který vyjadřuje sám
pan ministr financí v předloženém státním
rozpočtu, neboť v jedné části
své důvodové zprávy praví:
"V tom je se stanoviska národohospodářského
největší vada našeho finančního
státního systému, že největší
část daňové úhrady zatěžuje
výrobu před dokončením produktu, tvoří
součástku výrobního nákladu
a zatěžuje soutěživost při vývozu.
Finanční soustava se takto dostává
do rozporu s hospodářskou konstrukcí státu,
jakožto státu vysoce vývozního".
Když tohle praví sám ministr financí,
snad je to pravda. My to tvrdíme také. A snad bude
i pravda dále, že jeho teorie národohospodářská
a jeho vědecká kapacita bránila mu v zajetí
této koalice přece alespoň do té míry,
že ji vyjádřil v těchto několika
větách v důvodové zprávě.
Abych to řekl jasněji: Domníváme se,
že vědecká kapacita a přesvědčení
jeho nesouhlasí s nynějším systémem
a že také nesouhlasí s tímto státním
rozpočtem. Daleko by vedlo a mnoho bych vás zdržel,
kdybych měl v procentech vypočítávati
zatížení jednotlivého stavu. Není
toho také potřebí. Četli jste předlohu
a mnozí řečníci ve specielní
debatě na to poukázali, ale na co se ještě
nepoukázalo - bude se o tom ovšem mluviti později
- je původní úmysl o reformě daňové,
zkreslená předloha reformy daňové,
která nemůže se přiblížiti
k tomu plánu, k tomu cíli, který si vytkla
národní koalice a na němž chtěla
podle prohlášení vládního budovati
tato vláda, tato majorita. Především
jsme chtěli zavésti všeobecnou daň výdělkovou
na zemědělské podniky v minulé předloze
osvobozené. Proč? Prostě proto, poněvadž
nejde nám o chudáky, kteří mají
2 až 3 ha půdy polí, nýbrž o veliká
latifundia prvotřídní půdy, která
byla bonitně ošacována špatně,
protekčně a kterou bychom potřebovali skontrolovati
a podle skutečných poměrů do bonitních
tříd zařaditi a náležitě
její výnos zdaniti. Měli jsme v úmyslu
do reformy daňové dáti i ustanovení,
že daň důchodková, t. j. daň
z příjmu po stanovení určité
výše přirážky prostého minima
bude podléhati autonomním přirážkám,
neboť vidíme v tom krajní nespravedlnost, když
lidé, kteří nepodléhají dani,
autonomním přirážkám podléhající,
mající statisícové příjmy,
ročně zaplatí si pouze daň osobní
z příjmu a neplatí haléře na
autonomní svazky na země, okresy, nemocnice atd.
(Výkřiky posl. Sedláčka.) Od
jednoho i druhého úmyslu bylo v této daňové
reformě upuštěno. Dělali jsme zkoušku
pro r. 1923/24 zvláštním zákonem pro
všeobecnou daň výdělkovou, která
měla býti vyměřena podle skutečného
výnosu ze živnosti. Zkouška se nám neosvědčila.
Reforma daňová má však zavésti
ještě horší stav, nežli byl před
tím, ještě více totiž v procentech
zdaniti nejmenšího živnostníčka
a podnikatele. To znamená, že celý systém,
který tato koalice zavedla a naznačila těmito
několika skutky, je krokem zpět, že je krokem
zpět po stránce hospodářské,
kulturní a demokratické. Víme, že ze
všech lidí našeho státu neuděláme
národní socialisty, víme, že s lidmi
majetkově silnými, boháči, budeme
museti sváděti dlouhé boje, než se nám
podaří zavésti u nás demokracii i
po stránce hospodářské, nechci-li
říci systém a směrnice socialistického
státu. Ale že by nepatrný přesun několika
mandátů od stran socialistických ve prospěch
stran občanských toto přivedl, tento systém
nastolil, toho jsme neočekávali. Zejména
jsme toho neočekávali proto, poněvadž
živnostenská strana středostavovská
před provedením voleb mluvila s námi a řekla:
S kým bychom my mohli dělati politiku? S vámi
socialisty ji budeme dělati. (Hlasy: Slyšte! -
Výkřiky poslanců živnostensko-obchodnické
strany středostavovské: Kdo to řekl?) Jeden
z nejčelnějších vašich lidí
mně a Netolickému. (Hlasy: Tak ho jmenuj!)
Nechci ho vzhledem k vašemu nynějšímu
postavení koaličnímu diskreditovat. (Hlasy:
To bys ho měl jmenovat!) Strana živnostenská
- nevím z jakých důvodů, nechci ji
z ničeho nečestného podezírat - šla
do této koalice a posílila tento systém protilidový,
který se na konec vymstí na stoupencích jejích
přímo poklesem kupní síly, menším
počtem objednávek atd.
My tedy myslíme, že se tady stala kardinální
chyba v nastolení tohoto systému, a proto, velectění
pánové a dámy, na ty stereotypní otázky,
půjdeme-li do koalice, kdy už to bude, a prý
již to je, a my prý již budeme do vánoc
v koalici, odpovídám: Ano. Chceme jíti do
koalice, ale musíme napřed dostati záruku,
že tento systém nezdravý pro celý stát
a škodlivý pro lid bude odstraněn. (Výborně!)
Nyní mně dovolte přejíti k jedné
věci specielní. Je to ministerstvo obchodu. Již
r. 1919, v dubnu, tedy brzo po zřízení našeho
státu, podala naše strana protest, zejména
živnostnictvo národně sociální
proti organisaci rozpočtu ministerstva pro průmysl,
živnosti a obchod. V protestu tom uvedla, že celé
ministerstvo pro průmysl, živnosti a obchod nemá
tak velké položky, jako byla jediná položka
u ministerstva zemědělství na chov koní,
50 mil. Kč. Protestovali jsme zejména proti tomu,
že není věnována péče
živnostenskému dorostu, ale musíme říci
celému dorostu dělnickému, neboť do
vzdělávací a zvelebovací akce patří
všechen dorost dělnický, ať již pak
plní továrny nebo dílny řemeslnické.
Vytýkali jsme zejména nepochopení pro pokračovací
školy živnostenské a pro odborné školy
živnostenské. Protesty každoročně
opakujeme a protest tento vznášíme i dnes.
(Předsednictví převzal místopředseda
inž. Dostálek)
Porovnejte laskavě rozpočty jednotlivých
resortů s rozpočtem pro průmysl, živnosti
a obchod. Nevyčítáme žádnému
resortu ministerskému jeho rozpočet, ale přáli
bychom si, aby také této části našeho
národa byla věnována náležitá
péče. V rozpočtovém výboru
mluvili jsme o pokračovacích školách
živnostenských. Včera zde mluvil pan kolega
Al. Beneš. Já vám nebudu vykládati,
jak na stát se dívá 170.000 učedníků
a jak se na něj dívají rodičové
těchto 170.000 lidí nejchudších, nejmenších.
Přečtu vám jen úryvek z jednoho z
mnoha dopisů škol pokračovacích. Mezi
jiným praví se tady: "Rolnické, hospodářské,
lesnické a mnohé jiné odborné školy
mají své internáty, jen tomu ubohému
učni, tomu vyděděnci, do kterého jen
každý kopne a na nějž se nadává,
se pomocná ruka stále odpírá. Tisíce
učňů dojíždí ze vzdálených
míst po dráze do učení, kde jsou v
každém počasí v chatrném šatě
a celý den bez teplého jídla. Kdo zjedná
nápravu? Jedna z mnoha škol pokračovacích."
Pánové, což bychom nenašli ve státním
rozpočtu obnos 20 mil. Kč, který bude vyžadovati
předloha zákona - již dávno hotová
v ministerstvu - pro pokračovací školy živnostenské,
což nemáme smyslu pro 170.000 mladých hochů
českých? Prosím o to vřele. Nevytýkám,
jen prosím vřele, abychom do příštího
rozpočtu konečně dostali také položku
na tuto naši kulturní potřebu. (Výborně!)
Ministerstvo obchodu nemá dostatek prostředků,
nemá dostatek úředníků pro
všechny tyto práce, kterých potřebuje
oněch mnou již zmíněných 50%
našeho občanstva, živícího se v
průmyslu, obchodu a živnostech, tak, jak to vidíme
a přejeme jim toho u ministerstva zemědělství
pro stav zemědělský. Neztrácíme
jen miliony, neztrácíme jen hmotné prostředky,
ale čeho je zde ještě více litovati,
ztrácíme teoretické a vědecké
pracovníky pro celou tuto jednu polovinu našeho národa,
neboť vidíme, že u ministerstva zemědělství,
u zemědělských rad, u vašich středních
i nižších škol hospodářských
je ohromná armáda školsky a teoreticky vzdělaných
pracovníků, kteří pracují systematicky
na vzdělání a povznesení zemědělského
stavu. My nemáme pro průmysl, obchod a živnosti
nic. Vidíme, co práce záslužné
vykonalo úřednictvo, teoretičtí a
vědečtí pracovníci v ministerstvu
sociální péče pro dělnictvo,
a ptejte se, co vykonává se pro chudého řemeslníka,
živnostníka a učedníka. Je to příhana
pro náš stát, že tento stav ještě
takhle dlouho trpíme.
Jděte mnohdykráte do odborných průmyslových
učilišť v Praze, do technologického musea,
a prohlédněte si tam ty žáky, ptejte
se jich, kdo jaká stipendia dostává a co
dostane, když je žákem prvotřídním.
Ptejte se ředitele technologického ústavu,
a on vám řekne: "Každý rok mne
škrtí v rozpočtu ministerstva obchodu, každý
rok mne škrtí v zemském správním
výboru, škrtí mne obchodní komora, já
se nemohu hnout." Tedy bez jakýchkoliv výčitek
jedné nebo druhé straně prosím všechny
politické strany, aby pracovaly k odstranění
tohoto nehezkého poměru v naší republice.
Musím poznamenati loyálně, že na moji
řeč o nedostatcích ve statistice výrobní
reagoval náš státní statistický
úřad, ohrazoval se proti mým vývodům.
Ohrazoval se neprávem, poněvadž útok
na něj nebyl činěn, ale konstatoval jsem
a konstatuji při té příležitosti
znova: nemáme soustavné statistiky výrobní
a nevíme tedy, ve kterém řemesle je překrvení,
ve kterém podnikání máme nedostatek,
my nemáme zkontrolované statistiky, jaká
kapacita výrobní toho kterého stavu by měla
býti ve službách pro potřebu domácí
a co bychom měli vyvézti za hranice, a o tomto nedostatku
jsem mluvil. Mluvil jsem také o tom, že je potřebí,
abychom všechny věci týkající
se průmyslu, obchodu a živností soustředili
tak organicky do jednoho celku, jako vidíme zemědělské
věci v zemědělském ministerstvu, neboť
jen tak mohlo by se řádně a systematicky
pracovati.
Máme řadu dalších požadavků,
které rozvineme při různých jiných
příležitostech. Jsou to však požadavky
tak věcné, tak minimální, že
proti nim, nebude-li zlá vůle, nikdo nebude moci
hlasu pozvednouti. Proto v závěru bych chtěl
vznésti apel na celou sněmovnu v tom směru:
Věnujte trochu péče a pozornosti té
nerozřešené otázce, která se
týká tak velikého počtu našich
obyvatelů. A k první části své
řeči bych chtěl jen dodati: sledujte pozorně
všechny zjevy, které se objevují v denním
životě hospodářském po zavedení
vašeho systému, a jsem pevně přesvědčen,
že přijdete k našemu náhledu, že
budeme museti udělati v tom systému radikální
nápravu. (Výborně! - Potlesk poslanců
čsl. strany nár.-socialistické.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
K této třetí, hospodářské
a dopravní části podrobné rozpravy
o státním rozpočtu a finančním
zákoně není již nikdo přihlášen,
listina řečnická jest vyčerpána
a rozprava o této části skončena.
Proto přistoupíme k další části
podrobné rozpravy, to jest k části
čtvrté, finanční, zahrnující
ze skupiny I rozpočtové kapitoly: kap. 21 a 21A
Ministerstvo financí, kap. 22 a 22A Všeobecná
pokladní správa, kap. 23 Nejvyšší
účetní kontrolní úřad;
dále skupinu III. Podíl samosprávných
svazků na státních daních a poplatcích,
a skupinu IV. Správa státního dluhu.
Ke slovu o této části rozpravy jsou přihlášeni
tito řečníci: na straně "proti"
pp. posl. L. Wenzel, Koczor, dr Koberg, Szent-Ivány,
dr Holota, dr Korláth, dr Franke;
na straně "pro" pp. posl. Pechman,
Trnobranský.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
"proti", jímž je p. posl. L. Wenzel.
Posl. L. Wenzel (německy): Slavná
sněmovno! Prozkoumáme-li státní příjmy
preliminované pro r. 1927, vidíme, že zůstanou
nesplněny naděje německého živnostnictva
a všech konsumentů, že daňová reforma
přinese přiměřené snížení
břemen. Místo aby se daňový šroub
povolil, jest ještě pevněji utahován.
Předložený státní rozpočet
oznamuje všemu řemeslnictvu a živnostnictvu neúprosné
utažení daňového šroubu, aby se
jen pokud možná hodně vymačkalo. Abychom
dostali obraz daňového hospodářství,
jest účelno zjistiti, jak mají býti
přímé a nepřímé daně
zvýšeny.
Z úředních čísel poznáváme,
že bude zvýšena daň z příjmů
o 32,000.000 Kč, cla o 235,481.000 Kč, daň
z lihu o 88,080.000, daň z cukru o 417,508.000 Kč,
daň z nerostných olejů o 8,500.000 Kč,
daň ze zápalek o 4,300.000 Kč, všeobecná
daň nápojová o 9,300.000 Kč, daň
z vodní síly o 5,000.000 Kč, kolkové
poplatky o 16,811.000 Kč, právní poplatky
o 10,515,000 Kč, železniční daň
dopravní o 228,095.640 Kč, dávka z jízdních
lístků o 38,865.000 Kč.
Máme nyní více než 180.000 nezaměstnaných;
těchto 180.000 nezaměstnaných nevydělává
nic. Snadné nalezení práce, vysoké
mzdy a laciné životní prostředky jsou
nejlepším základem obchodu a průmyslu.
Tento základ byl v poslední době těžce
otřesen agrárními cly.
Dříve, když bylo ještě nevolnictví
a otroctví, bylo možno nevolníka nebo otroka
koupiti nebo prodati. Lidé se vším všudy
byli soukromým majetkem pána a velitele. Pán
umrskal ve stáji svého otroka k smrti asi tak, jako
když někdo v opilosti rozbije v hostinci stůl.
S člověkem se, jak známo, dříve
nakládalo jako s dobytkem. Byl krmen, zapřahán,
a nebyl-li k ničemu, zbit nebo usmrcen. Tak tomu bylo dříve!
A dnes? Ovšem, že se řemeslník jako učedník,
tovaryš nebo mistr již přímo nebije a
nezabíjí. Za to se však nynějším
hospodářským a daňovým systémem
přímo kupuje a prodává jeho pracovní
síla a jeho dokonalá řemeslná dovednost.
Veškeré živnostnictvo jest dnes v nezdravých,
stísněných poměrech. Dělnictvo
má možnost spojiti se v odborové organisace
a regulovati své mzdy. Kapitál a průmysl
tvoří kartely, trusty a cenové jednoty. Co
si má počíti řemeslník a živnostník,
stojí-li tu opět před hrozným novým
poznatkem, že se nové přímé i
nepřímé daně zvýšily ne
o méně než 1.095,055.000 Kč?