Sobota 27. listopadu 1926

Jestliže za tohoto stavu vykazuje správa štátnych baní a hutí podľa záverečných účtov z r. 1924, v kap. 20 A, tit. 16, § 4 3,049.811 Kč a 49 halierov prebytok, znamená to, že nie je treba zúfať. Na rok 1927 preliminuje sa prebytok 29 mil. Kč. Dúfajme, že bude dosažený. Investície si hradia štátné bane a hute sami bez štátneho príspevku.

Potrebné je prikročiť k odstráneniu tých závad, ktoré som bol uviedol. Presvedčil som sa, že tento závod, ktorý je dnes v takomto tiesnivom finančnom stave, môže byť dobrým finančníkom pre štátnu kasu. Nedostatky objavujú sa tiež aj v tom, že na niektorých miestach alebo závodných oddeleniach je veľa technických síl, proti tomu na iných miestach zase alebo závodných oddeleniach takmer niet na vedúcom mieste odborného inženiera. Štátné závody, menovite bane a hute, ktoré sú vystavené neobmedzenej konkurencii súkromných závodov, boly síce postavené na zásade súkromno-obchodného vedenia, ale správa podniku, menovite vo veciach personálu, má ruky úplne poviazané. V mnohých prípadoch, aby sa predišlo v tom ktorom závode prípadným neshodám alebo poruchám provozu, je nútená správa siahnuť k tomu, že prijíma technické síly, tak zv. "na čierno". Sám poznám jeden prípad, kde sa jedná o prijatie jedného inženiera od mesiaca marca 1926 do služieb štátnej železiarne za smluvného úradníka. To znamená, že inženier je platený ako robotník za dennú mzdu. To zase neslúži k úcte a chvále tým, v rukách ktorých sa tieto veci tak dlho zdržujú. (Tak jest!) Akt tento leží v prezídiu ministerskej rady už dva mesiace a Podbrezová má potrebu na tohoto človeka opravdu veľkú.

Ak má v štátnych a hutníckych závodoch nastať priaznivejší finančný stav, je potrebné v prvom rade zavrhnúť spôsob tak zv. "šťuchárenia", ako sa slovensky hovorí, a dať každému zaslúženú náhradu za vykonanú prácu už či fyzickú alebo duševnú.

Pre charakteristiku dnešného vládneho režímu považujem za potrebné uviesť nasledovný závažný fakt. Pred dvoma dňami bol sväzom majiteľov baní bryskne odmietnutý požiadavok baníkov o poskytnutí drahotných prídavkov, aby bolo zabránené zhoršeniu životnej úrovne, zavinenému zdražovaním životných potrieb touto colne-kongruovou koalícou. Čo znamená toto bryskné odmietnutie na výsosť oprávneného požiadavku uhľokopov? Nič iného, než provokáciu so strany baníkov. Verejnosť je úmyselne uvádzaná v omyl, je klamaná tvrdením, ktoré nemá opodstatnenia. V tomto sa charakterizuje veľmi výstižne na celej čiare v celom našom verejnom živote dnešný vládny systém.

Otázka tak zv. slovenskej a podkarpatsko-ruskej výhody bola zdánlive riešená pri prejednávaní pôžitkového zákona prijatím rezolučného návrhu parlamentom, podľa ktorého sa vláda vyzýva, aby otázku slovenskej a podkarpatsko-ruskej výhody jednotne upravila. Vláda dosiaľ nedbala tohoto uloženia, daného jej parlamentom, a otázku slovenskej a podkarpatsko-ruskej výhody až do dosiaľ nevypláca jednotne a generálne nerieši, takže z tohoto vzniká medzi štátnymi zamestnanci menovaných zemí hotová anarchia. Niektoré rezorty túto výhodu majú, niektoré nie. Niekde panujú krikľavé nesrovnalosti aj v rámci jednotlivých rezortov. V záujme štátnej správy a jej riadneho chodu je, aby spravodlive a riadne ocenila a hodnotila štátnymi zamestnancami vykonávané práce na Slovensku a Podkarpatskej Rusi. Je treba urýchlene generálne rozriešiť otázku slovenskej a podkarpatsko-ruskej výhody.

Je potrebné ešte niekoľko slov ztratiť o štátnych lesoch a statkoch. Tvoria dnes samostatný podnik, postavený na základňu súkromno-hospodársku, tvoriaci 550.951 ha lesnej pôdy. Toto veľké hospodárstvo sa takmer úplne vymyká parlamentnej kontrole. Vzdor tomu však musíme trvať na stanovisku, že rozpočet, vzťahujúci sa na toto lesné hospodárstvo a jeho investičné potreby, menovite na Slovensku, nedostačuje. Manipulácia v lesoch bude v budúcom roku obmedzená, lebo lesy musia sa šetriť po minulom veľkom zničení mníškou a vetrami spôsobených vyvrátenísk, priamo povedané, znamená to ďalšie zvýšenie nezamestnanosti robotníctva, zamestnaného v lesoch, menovite na Slovensku.

Bolo by sa dalo očakávať, že keď sa prikročuje k obmedzeniu lesnej ťažby, prikročí sa vo väčšom rozsahu k prevádzaniu investičných prác. To by ale znamenalo, že by bol snáď nedostatok robotníctva a lesná správ a by musela platiť viac ako 10 alebo 15 Kč denne pri pracovnej dobe od svitu do tmy. Inak si tento spôsob postupu vysvetliť nedovedieme.

Jestliže k investičným účelom pre historické zeme a Slovensko ponecháva sa len 20% provozného prebytku, rovnajúceho sa 8,000.000 Kč z celého 40,000.000 prebytku, dosiahnutého v menovaných zemiach, tak je to opravdu málo, mohlo byť na toto venované aspoň 20 milionov Kč, lebo komunikačné potreby Slovenska sú tak isto nedostatočné, ako v Podkarpatskej Rusi. Je všeobecne každému známe, že naše lesohospodárstvo by vyžadovalo, aby sa investovalo aspoň 150 milionov Kč v dobe čo najkratšej, aby lesné bohatstvo mohlo byť náležitým spôsobom využitkované. Keď posudzujeme dnešný rozpočet v porovnaní s rozpočtom rokov minulých, presvedčíme sa znova, že všetky naliehavé úkoly sú práve týmto rozpočtom na Slovensku znova zatlačené do pozadia, čo znamená, že ideme v ústrety veľmi zbedovaným pomerom na pracovnom trhu.

Keď to všetko zrekapitulujeme, presvedčíme sa, že železnice obmedzujú svoje investície na najnutnejšie potreby, prepúšťajú celé desiatky zamestnancov. Volá sa po zastavení štátnych baní a hutí na Slovensku. V štátnych lesoch sa nebude prevádzať lesná ťažba v dosavádnom rozsahu a investičné práce stlačujú sa na najnižší stupeň. Jediné odvetvie, ktoré by mohlo prosperovať, sú železo-rudné bane na Slovensku, tie ale sú v stálom úpadku, lebo sú ochromované neprepočítaním dopravných tarifov a ceny traskavín sú u nás drahšie ako v cudzine priemerne o 70%. Štát vyberá na každý kg traskavín monopolný poplatok 6 Kč. Nová továreň na traskaviny, vybudovaná v Semtine, v tých najkratších dobách kalkuluje do ceny traskavín položky, ktoré náležia do rozpočtu ministerstva nár. obrany. Následok tohoto je, že domáce rudy sú stále z domáceho trhu vytlačované. Import cudzích rúd vzrástol zo 72.800 vagónov v cene 166,000.000 Kč na 82.622 vagónov v cene 206 milionov Kč. Slovensko dosiahlo dosiaľ len 42% mierovej ťažby, pred válkou sa opierala domáca výroba železiarska vyše 70% o železné rudy, vyťažené z domácich baní. Roku 1924 už ale len o 26% tejto ťažby. Od tých čias pomery sa zhoršily. Mzdy robotníctva, zamestnaného v týchto baniach, sú stlačené veľmi ďaleko pod možnosť zabezpečenia aspoň približne jeho existenčného minima.

Drahota stúpa, život je deň zo dňa drahší a trh práce menší. Toto je stav, v akom sa nachodí robotnícka trieda na Slovensku dnes a ktorý sa bude stále zhoršovať.

Z týchto dôvodov navrhujeme znova zmenu finančného zákona, aby štátnym lesom bol ponechaný n Slovensku celý ich provozný prebytok a tiež žiadame na vláde, aby bolo prikročené k sníženiu cien traskavín, že by sa týmto spôsobom mohlo zabezpečiť aspoň približne potrebné zamestnanie, keď pozemková reforma vôbec ten sociálny a hospodársky účinok, aký sa od nej očakával, nedoniesla.

Ku koncu by som chcel poznamenať toto: Za debaty pri tomto rozpočte veľa sa hovorilo o koburgskej afére. A celý rad kolegov ohradzoval sa proti vyrábaniu afér v našej verejnosti. Prosím, aby sa robil rozdiel medzi vyvolávaním afér a medzi ich vyšetrovaním a odstránením. Rozpočet a jeho prejednávanie znamená vrcholné právo parlamentu, vo všetkých zemiach používa sa jeho prejednávania aj v debate o nesprávnych veciach v štátnej správe a k ukázaniu ciest k ich náprave. Je to najlepšia príležitosť ku kontrole.

Upozorňujeme preto na prípady, ktoré sú, bohužiaľ, málo potešiteľné pre celú republiku, ktoré sú protejškom Koburgovej aféry, kde sa rodí nový slovenský Eisler pod menom dr Fábryho. Dnešný "Prager Tagblatt" prináša túto zprávu: "Z kruhu slovenského cukrovarníckeho priemyslu obdržal náš korešpondent nasledujúcu informáciu, ktorá musí byť ešte potvrdená. V slovenských cukrovaroch revidovaly finančné úrady obchodné knihy. V cukrovaroch Šurany, Sereď a Dióseg našly sa položky po 5 mil. Kč, ktoré tieto cukrovary vyplatily do rúk dr Pavla Fábryho, pravotára v Bratislave. Revizné orgány neuspokojily sa s revíziou kníh, ale objavily sa u dr Fábryho a našly, že dr Fábry spomenutých 15 mil. Kč nepriznal ako dôchod. Dr Fábry však dokázal, že obnosy tieto neobdržal ako honorár pravotársky, ale že peniaze maly slúžiť k tomu, aby prekazená bola parcelácia cukrovarníckych veľkostatkov. Intervencia nemala však žiadneho úspechu, lebo Handyovský veľkostatok, patriaci k cukrovaru šurianskemu, bol parcelovaný."

Ničmenej, už je to dnes do verejnosti hodené a dr Fábry je označený ako taký, ktorý tieto peniaze prijal. Tieto orgány, ktoré sú zaiste orgány štátnej správy, majú povinnosť otázku túto náležite vyšetřiť. Prečo? Preto, v že musia predovšetkým veľmi dôkladne prijsť na srdce strane agrárnej a jej musí záležať na v tom, aby záležitosť tohoto druhu bola vyšetrená, aby vinníci, ktorí majú vinu, boli postavení pred súd a spravodlive potrestaní a nielen to, lež aby konečne agrárna strana v týchto aférach, ktoré sú stále nové a nové, naliala verejnosti čistého vína. Dr Pavel Fábry je veľmi vážnym a exponovaným mužom strany agrárnej, je členom župného výboru v Bratislave za stranu agrárnu, tohoto muža ako dobrého znalca pozemkovej reformy pozvaly všetky župy, aby ich zastupoval pri prevádzaní pozemkovej reformy a aby vymohol příslušné prídely lesnej pôdy. Ak je obvinený muž, označený za tak exponovaného príslušníka strany agrárnej, je strana povinná dbať toho, aby boly veci náležite vyšetrené.

Ďalej ide o rozdávanie štátneho lesného majetku na Podkarpatskej Rusi a tamojšie neporiadky vo štátnej lesnej správe. V pléne parlamentu, v zemedelskom výbore a naposledy v rozpočtovom výbore boly rečníkmi našej strany prednesené a dátami doložené sťažnosti o zašantročovaní štátneho lesného majetku na Podkarpatskej Rusi a predávanie tisícov kubických metrov dreva hlboko pod cenou agrárnym špekulantom a agitátorom v tej dobe, keď chudobný a hladujúci ľud na Verchovine je prísne trestaný za tak zvaný lesný pych. Obdobné pomery sú tiež na Slovensku, ač snáď v menšom merítku. Na tieto naše sťažnosti nebolo dosiaľ nikde odpovedané, ačkoľvek ide tu o zločinné jednanie vo veľkom merítku, a to z dôb ministrovania p. dr Hodžu v rezorte ministerstva zemedelstva. V záujme dobrého mena republiky na exponovanom východe a v záujme ochrany štátneho majetku žiadame dôrazne, aby bol konečne učinený koniec týmto nepoctivostiam. Ministerstvo financií a Najvyšší kontrolný a účetní úrad vyzývame, aby venoval veľkú pozornosť naším sťažnostiam. Čo je ináčej ich svätou povinnosťou. Vyššie uvedenými dôvody, v ktorých sú naznačené jednotlivé hospodárske požiadavky Slovenska, dokazujeme ich odlišnosť a dôležitosť od požiadavkov jestvujúcich v zemiach ostatných, a našimi pozmeňovacími návrhy sledujeme účel, aby sme tejto odlišnosti v najkratšej dobe odpomohli a tak odstránili dôvod ľuďáckeho tvrdenia o nejakej existencii osobitnosti slovenského národa. Dúfame, že naše pozmeňovacie návrhy, zamietnuté síce vo výbore rozpočtovom, budú schválené aspoň v pléne snemovne, čím bude prikročené v značnom merítku ku splneniu tých požiadavkov, v znamení ktorých ľudová strana vydobyla svojho volebného víťazstva. Preto dúfame, že ani páni poslanci strany ľudovej týmto pozmeňovacím návrhom svojho súhlasu neodoprú. Ináčej naše stanovisko je známé k tomuto v vládnemu režímu tým, že hlasujeme proti tomuto rozpočtu. (Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Wagner. Dávám mu slovo.

Posl. Wagner (německy): Chci si vytknouti za úkol poukázati na řadu poškození našeho národního hospodářství, jež zůstalo nepovšimnuto.

Můj užší domov - jižní Morava - byl dříve zázemím Vídně. Naše domácí hospodářství bylo zařízeno na zásobování sousedního milionového města, a nebylo žádného hospodářského produktu, který by tu nebylo lze příznivě prodati.

Tak nemohla jižní Morava ku př. ani produkovati tolik mléka, kolik Vídeň potřebovala. Trestuhodná obchodní politika, nebo zcela pochybená cla na straně Československa donutily Rakousko ku zcela novému uspořádání svého hospodářství, a tak se tu provozuje místo dřívějšího chovu dobytka přímo mlékařství i v zemích alpských, jež nyní již stačí krýti většinu mléčné spotřeby Rakouska. Rakousko může se dnes téměř vzdáti onoho produktu, jehož se tu ještě před pěti lety musilo doprošovati, ano troufá si s mléčnou produkcí tohoto státu podniknouti boj, uzavírajíc nám vídeňský trh vysokou celní sazbou na mléko a mléčné výrobky. Nemusím ani říkati, jaký význam mají tato opatření pro naše území. Jižní Moravě by mohlo býti na mléčném trhu pomoženo jedině tím, kdyby správa státních drah tomuto území, dříve tíhnoucímu k Vídni, povolila zvláštní sazby na produkty snadno se kazící, jako jest mléko, zelenina, ranné ovoce a vinné hrozny. Možnost zavedení takovýchto zvláštních sazeb, alespoň do Prahy a Ostravy, jest nejen dána, nýbrž tyto stanou se nezbytně nutnými, nepodaří-li se Rakousko smluvně zavázati k tomu, aby od nás odebíralo ono množství mléka, které jeho vlastní produkcí není kryto.

Právě v této rozpočtové debatě dlužno zdůrazniti tyto poměry, jelikož podporování zemědělství pozorujeme sice v Rakousku, na českém území je však citelně postrádáme. Agrární cla jsou toliko nedostatečným počátkem a na tomto poli budou nutny ještě podstatné reformy! Zatím co ve všech částech Čech, Moravy a Slezska se drží ceny mléka na 1,30 až 2 Kč, ano v průmyslových krajích stoupají až na 2,50 Kč, na jižní Moravě dostáváme toliko 90 h až 1 Kč, ve výjimečných případech 1,10 Kč. Každý hospodář uzná, že v obilních oblastech jest mléčná výroba hlavním příjmem hospodářství tím spíše, když dnes jest pěstování cukrovky pro nízké ceny v úplném úpadku. Pokles pěstování řepy se ukazuje již letos a povede na přesrok mnohde k úplnému jeho zastavení, jelikož se při ceně 14 Kč za metrický cent řepy sotva dosáhne zaplacení výloh. I zde si dalo Československo nerozumnou obchodní politikou uniknouti takové odbytiště, jako jest Rakousko.

A naše znojemské okurky! Ztratily vídeňský trh, a to na vždy. Obchodní obtíže proti Rakousku způsobily přesunutí do sousedních okresů rakouských, takže dnes Retz a Oberhollabrunn svými okurkami Vídeň úplně zásobují.

Blahobyt jihomoravského lidu zmizel tím spíše, že si stát nevšímá ani vinné produkce naší slunné domoviny a zdaněním vinic, jež nemá sobě rovna, ji přímo ničí.

Nechci při rozpočtové debatě kritisovati všeobecnou daň z vína, omezím se toliko na konstatován fakta, že jihomoravské víno, jež se kvalitou výrovná nejlepším vínům středoevropským, se ještě nikdy nestalo účastným péče československého státu. Čísla rozpočtu mluví daleko jasněji než slova. Rozpočet uvádí pro moravské ovocnářství a vinařství, jež jsou pro svoji pochybnou rentabilitu v úplném úpadku, položky naprosto nedostačující. Z vinařství však má stát příjmy, dosahující milionů. Smutným úsekem našeho vinařského života jest kapitola nové kultivace. Nedostatečné státní podpory zdržují zakládání nových zahrad, poněvadž se dosud mateřské stromky musí dovážeti namnoze z Rumunska a Rakouska, a to za nesmírné ceny. Ministerstvo zemědělství si příliš málo všímá této otázky. Vydatnými subvencemi bylo by možno nové osazování nejen uspíšiti, ale zcela zajistiti, rozpočet však o této kapitole mlčí. Ale výnos daní se stále ještě počítá podle nesprávného klíče - podle cen vína z r. 1920 a 1921.

Daň tenkráte zvýšená činí s přirážkami ještě dnes 1.60 Kč, t. j. státní daň 80 h, zemská přirážka 20 h, obecní přirážka také asi 20 h a 40 h paušalovaná daň z obratu, třebaže cena vína klesla na polovinu. Vinná půda stojí tím na nejvyšším stupni daňovém a bez přehánění jest možno oceniti daně z jednoho ha vinic na 4000 Kč, částka, která při velikém nákladu se zpracováním činí vinařství luxusem tím spíše, že vinná léta se stávají svojí řidkostí zajímavými.

Co však musí býti nezbytným následkem přílišného zdanění vinařství a výroby vína? Za nedlouho najdeme v dosavadním vinném kraji holé pahorky, nehodící se k pěstování obilí - neboť jde tu o špatnou půdu - a propadající konečně zdivočení.

Jest otázkou, zda potom stát bude moci své milionové daně vybírati z planých růží a trnek, nebo v nejlepším případě z chudičkých akatů. Zde by bylo nutno zabrzditi, aby se zachránilo to, co se ještě zachrániti dá, a aby se obnovila chuť k vinařství.

Postrádáme zvláště státní pomoci hlavně v boji proti nepřátelům révy. Stát by měl uváděti do obchodu laciné a dobré prostředky proti perenospoře, vinné plísni, nemoci révového listí, proti molu révovému a obaleči révovému. Vždyť jde o to, aby pramen daní z vinic byl zachován také pro budoucnost. Vždyť s vinařstvím stojí a padá značná část řemesel, průmyslu a obchodu. Kolik set tisíc vydá vinařství každoročně za stříkačky, sudy, kádě, modrou skalici, hadice, za mírky na mošt, vinné lisy, váhy na mošt atd. Dalo by se tedy čekati, že produkt, dařící se jen na přírodou k tomu uspůsobeném místě, na němž vlastně závisí rozkvět i úpadek tak mnohých povolání, bude předmětem zvláštní péče hospodářských faktorů. Na neštěstí tomu tak není, ani ta nejskromnější přání vinařů se nesplňují. Měla by jim býti přána alespoň kapka jejich vlastního výrobku bez daní. Zákon by měl nechati nezdaněný alespoň 1 litr vína denně bez ohledu na velikost výroby, měl by také hlavně na Slovensku uznati ono staré, tradiční právo výčepu pod věchtem.

Uchýlí-li se vinař z okolí Bratislavy k prodeji pod věchtem, jest to jen v nejvyšší nouzi a nutí ho k tomu jen veliké potíže odbytové a potřeba peněz. Prodej ve velkém není vždy možný, neboť domácí velkoměsta kryjí, bohužel, namnoze svoji spotřebu v cizině. Omezení nebo zastavení volného prodeje pod věchtem by ve slovenských krajinách znamenalo přímo konec vinařství a působilo by nepříznivě také ve vinných obvodech jihomoravských.

Tisnivé důchodkové pokuty by měly býti již dávno odstraněny, zatím však tvoří opět v letošním rozpočtu značnou příjmovou položku státního hospodářství.

Nevím, je-li zdravé hospodářství, jež buduje své příjmy, třeba jen z části, na pochybeních svých poplatníků.

V této souvislosti budiž poukázáno také na nespravedlivé zdanění vína v lahvích a na omezování obchodu na minimální množství 40 l vína neb moštu. Toto ustanovení zákona postihuje toliko výrobce a nutno je pokládati za ochranu velkoobchodu s víny, kterou pro její jednostrannost co nejrozhodněji musíme potírati. Ale hlavní starostí jsou i ve vinařství potíže s odbytem. Československo, jež samo skýtá více vína, než spotřebuje, otevírá své hranice cizím vínům, poskytuje řadě států výhody při dovozu vín cizích, zatím co jest doma nadbytek vín původních. Na jedné straně by byla spravedliva celní ochrana na podporu domácí výroby, na druhé straně by bylo pro stát toto clo značným pramenem příjmů a toto zdanění cizích vín by přivyklo na domácí zboží ty, kteří si stále myslí, že to nejlepší jest v cizině. Podrobuji-li již zákon o dani z nápojů kritice, nemohu pominouti příbuznou kapitolu o zužitkování ovoce, ve vlastním hospodářství získaného.

Až do převratu měli moravsko-slezští výrobci slívovice patent Marie Terezie, dle něhož směl každý hospodář vyráběti kořalku z vlastního ovoce nebo z matolin. Pálení samo se dálo pod dozorem finančních úřadů, ale bylo až do 5 hl zápary nezdaněno; vyšší kvantum podléhalo dani. V krajinách, kde se intensivně pěstuje ovoce, se pokládalo pálení slívovice často za poslední možné zužitkování švestek. Nynější zákonná ustanovení a nařízení podvazují však přímo výrobu slívovice v malém a středním hospodářském provozu. Odnímají však také státu značný pramen příjmů, uvedu jako příklad toliko berní okres znojemský, kde před převratem daleko více než 1000 hospodářů pálilo slívovici, ji zdaňovalo a přivádělo do obchodu. Dnes však unikají státu tyto milionové daně, ježto vlastníci ovocných zahrad jsou nuceni ovoce, hodící se na záparu, nechati zkaziti, ježto chybí jakýkoliv odbyt. Vyhoví se toliko naléhavé nutnosti, odstraní-li se konečně novým zákonem tyto smutné poměry a uvede-li se opět selský provoz v jeho práva.

Odbočím nyní poněkud od otázek zemědělských a chci se ještě dotknouti několika jiných rozpočtových položek. V rozpočtu ministerstva veřejných prací postrádám zcela výdaje na novostavbu nebo alespoň přístavbu znojemského reformního reálného gymnasia s německou řečí vyučovací. Ještě při převratu mělo Znojmo 3 německé střední školy a 2 německé školy odborné. Podivná geometrie způsobila, že z těchto 5 škol 4 padly, či spíše splynuly v jedno státní reformní reálné gymnasium. Ve 200 let staré budově dřívějšího gymnasia se dnes tísní žactvo pohromadě z gymnasia, reálky a lycea ve zcela nedostatečných místnostech. 324 žáků plní 13 středoškolských tříd; ježto však budova nestačí, jsou nejen třídy umístěny v soukromých domech a jiných školách, nýbrž chybí také tělocvična, kreslírna, síň pro fysiku a chemii, jakož i laboratoře. Na pěti různých místech se vyučuje předmětům gymnasiálním i reálním - ovšem ne ku prospěchu studia. Tyto smutné zjevy působí na nás, německé jihomoravany, tím urážlivěji, že se musíme dívati, jak se ve všech lépe stavěných a novějších školách znojemských usadili Češi, že tu dnes mají tři střední, respektive odborné školy a že znají pojem "nedostatek místa" jen z doslechu. Svrchovaně skrovným, ale tím naléhavějším požadavkem jižní Moravy jest, aby jediná německá střední škola znojemská byla tak vypravena, aby mohla sloužiti svému účelu a aby se to stalo okamžitým provedením přístavby. Jest tu místo, jest dána možnost přístavbu provésti a doufám, že tu nebude zase výmluvou spoření, jež se tak hojně na moravských německých školách provádí. Obyvatelstvo, přicházející při této střední škole v úvahu - 70 až 80.000 německých obyvatelů a poplatníků - má jistě plné právo na tento požadavek, a to tím spíše, že jest svědkem nemírného nákladu na stavby českých menšinových škol a opatroven v německém území. Pro 6 až 8 dětí se staví hotové paláce a při tom se děti vozí vlakem ze zcela cizích školních obvodů, jen aby se odůvodnila existence takové školy. Také to by bylo zvláštní kapitolou při úsporných opatřeních ministerstva železnic.

Ke kapitole Ministerstvo nár. obrany mám také určité námitky. Pan ministr vzpomenul v rozpočtovém výboru také kulturních potřeb a zmínil se o vojenských knihovnách a kursech. U zemědělských kursů jsme učinili, bohužel, zkušenost, že se většinou nenavštěvují, ježto k tomu voják není nucen nebo že unaven nebo v očekávání namáhavého cvičení dá přednost spánku před vyučováním. Bylo by nutno učiniti opatření, aby takové okolnosti nečinily vyučování marným nebo docela zbytečným. Pokud jde o knihovny, stavím se proti knihám, z nichž jedna, s nadpisem "Unser erste Präsident" ("Náš první president"), přede mnou leží. Jest rozhodně zavržení hodno vnucovati našim vojínům četbu, obsahující mluvnické chyby, jak o tom svědčí hned nadpis této knihy. Jest však urážlivé, týká-li se obsah událostí, jež leckdy urážlivým tonem vynucují věrnému, statečnému lidu ty nejtruchlivější vzpomínky. Doufám, že nový kurs bude dbáti také naší duševní citlivosti.

Vraceje se ještě jednou k zemědělským požadavkům, chci se zmíniti hlavně o případu, jenž jest dnes pode jménem "boj proti bramborové rakovině" jednou z hlavních starostí zemědělců. Jest to moudrá opatrnost, kterou se tu ministerstvo zemědělství řídí a uznáváme ji plně, ale odborné zkoumání sadby, jež se má dovézti, by mělo býti zjednodušeno. Dnes jest i v pohraničním území i povolení na dovoz z vlastních pozemků odkázáno na dobré zdání orgánů phytopatologického pokusného ústavu. Náklady této zkoušky nese interesent a tak se stává, že si vlastně obyvatelé pohraničí musí svůj vlastní produkt tímto vyšetřováním koupiti. Zde by byla možna odpomoc tak, že by se učitelé venkovských odborných škol a pokud možno také diplomovaní zemědělci v kursech seznámili se symptomy rakoviny bramborové a na ně by se za státní odměnu přeneslo zkoumání brambor určených ke zpětnému dovozu z pohraničních krajin.

Poukazuje ještě na povodňové katastrofy podotýkám, že mojí domoviny nebylo v rozpočtu vzpomenuto. Jižní Morava potřebuje důkladnou regulaci Dyje, Svratky a jich přítoků, ježto odplavování a zátopy působí rok co rok nesmírné škody. Rozřešením této otázky by bylo zbudování vodních nádrží ve Vranově a u Brna, nenacházím však bohužel tyto položky v rozpočtu ministerstva veřejných prací.

Těmito poměry, jež jsem vytýkal, budou se ministerstva museti rozhodně zabývati, poněvadž jsou na delší dobu neudržitelny, ale při dobré vůli lze je nejsnadněji příznivě uspořádati. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Slavíček. Uděluji mu slovo.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP