Jestliže za tohoto stavu vykazuje správa štátnych
baní a hutí podľa záverečných
účtov z r. 1924, v kap. 20 A, tit. 16, § 4
3,049.811 Kč a 49 halierov prebytok, znamená to,
že nie je treba zúfať. Na rok 1927 preliminuje
sa prebytok 29 mil. Kč. Dúfajme, že bude dosažený.
Investície si hradia štátné bane a hute
sami bez štátneho príspevku.
Potrebné je prikročiť k odstráneniu
tých závad, ktoré som bol uviedol. Presvedčil
som sa, že tento závod, ktorý je dnes v takomto
tiesnivom finančnom stave, môže byť dobrým
finančníkom pre štátnu kasu. Nedostatky
objavujú sa tiež aj v tom, že na niektorých
miestach alebo závodných oddeleniach je veľa
technických síl, proti tomu na iných miestach
zase alebo závodných oddeleniach takmer niet na
vedúcom mieste odborného inženiera. Štátné
závody, menovite bane a hute, ktoré sú vystavené
neobmedzenej konkurencii súkromných závodov,
boly síce postavené na zásade súkromno-obchodného
vedenia, ale správa podniku, menovite vo veciach personálu,
má ruky úplne poviazané. V mnohých
prípadoch, aby sa predišlo v tom ktorom závode
prípadným neshodám alebo poruchám
provozu, je nútená správa siahnuť k
tomu, že prijíma technické síly, tak
zv. "na čierno". Sám poznám jeden
prípad, kde sa jedná o prijatie jedného inženiera
od mesiaca marca 1926 do služieb štátnej železiarne
za smluvného úradníka. To znamená,
že inženier je platený ako robotník za
dennú mzdu. To zase neslúži k úcte a
chvále tým, v rukách ktorých sa tieto
veci tak dlho zdržujú. (Tak jest!) Akt tento
leží v prezídiu ministerskej rady už dva
mesiace a Podbrezová má potrebu na tohoto človeka
opravdu veľkú.
Ak má v štátnych a hutníckych závodoch
nastať priaznivejší finančný stav,
je potrebné v prvom rade zavrhnúť spôsob
tak zv. "šťuchárenia", ako sa slovensky
hovorí, a dať každému zaslúženú
náhradu za vykonanú prácu už či
fyzickú alebo duševnú.
Pre charakteristiku dnešného vládneho režímu
považujem za potrebné uviesť nasledovný
závažný fakt. Pred dvoma dňami bol sväzom
majiteľov baní bryskne odmietnutý požiadavok
baníkov o poskytnutí drahotných prídavkov,
aby bolo zabránené zhoršeniu životnej
úrovne, zavinenému zdražovaním životných
potrieb touto colne-kongruovou koalícou. Čo znamená
toto bryskné odmietnutie na výsosť oprávneného
požiadavku uhľokopov? Nič iného, než
provokáciu so strany baníkov. Verejnosť je
úmyselne uvádzaná v omyl, je klamaná
tvrdením, ktoré nemá opodstatnenia. V tomto
sa charakterizuje veľmi výstižne na celej čiare
v celom našom verejnom živote dnešný vládny
systém.
Otázka tak zv. slovenskej a podkarpatsko-ruskej výhody
bola zdánlive riešená pri prejednávaní
pôžitkového zákona prijatím rezolučného
návrhu parlamentom, podľa ktorého sa vláda
vyzýva, aby otázku slovenskej a podkarpatsko-ruskej
výhody jednotne upravila. Vláda dosiaľ nedbala
tohoto uloženia, daného jej parlamentom, a otázku
slovenskej a podkarpatsko-ruskej výhody až do dosiaľ
nevypláca jednotne a generálne nerieši, takže
z tohoto vzniká medzi štátnymi zamestnanci
menovaných zemí hotová anarchia. Niektoré
rezorty túto výhodu majú, niektoré
nie. Niekde panujú krikľavé nesrovnalosti aj
v rámci jednotlivých rezortov. V záujme štátnej
správy a jej riadneho chodu je, aby spravodlive a riadne
ocenila a hodnotila štátnymi zamestnancami vykonávané
práce na Slovensku a Podkarpatskej Rusi. Je treba urýchlene
generálne rozriešiť otázku slovenskej
a podkarpatsko-ruskej výhody.
Je potrebné ešte niekoľko slov ztratiť o
štátnych lesoch a statkoch. Tvoria dnes samostatný
podnik, postavený na základňu súkromno-hospodársku,
tvoriaci 550.951 ha lesnej pôdy. Toto veľké
hospodárstvo sa takmer úplne vymyká parlamentnej
kontrole. Vzdor tomu však musíme trvať na stanovisku,
že rozpočet, vzťahujúci sa na toto lesné
hospodárstvo a jeho investičné potreby, menovite
na Slovensku, nedostačuje. Manipulácia v lesoch
bude v budúcom roku obmedzená, lebo lesy musia sa
šetriť po minulom veľkom zničení
mníškou a vetrami spôsobených vyvrátenísk,
priamo povedané, znamená to ďalšie zvýšenie
nezamestnanosti robotníctva, zamestnaného v lesoch,
menovite na Slovensku.
Bolo by sa dalo očakávať, že keď
sa prikročuje k obmedzeniu lesnej ťažby, prikročí
sa vo väčšom rozsahu k prevádzaniu investičných
prác. To by ale znamenalo, že by bol snáď
nedostatok robotníctva a lesná správ a by
musela platiť viac ako 10 alebo 15 Kč denne pri pracovnej
dobe od svitu do tmy. Inak si tento spôsob postupu vysvetliť
nedovedieme.
Jestliže k investičným účelom
pre historické zeme a Slovensko ponecháva sa len
20% provozného prebytku, rovnajúceho sa 8,000.000
Kč z celého 40,000.000 prebytku, dosiahnutého
v menovaných zemiach, tak je to opravdu málo, mohlo
byť na toto venované aspoň 20 milionov Kč,
lebo komunikačné potreby Slovenska sú tak
isto nedostatočné, ako v Podkarpatskej Rusi. Je
všeobecne každému známe, že naše
lesohospodárstvo by vyžadovalo, aby sa investovalo
aspoň 150 milionov Kč v dobe čo najkratšej,
aby lesné bohatstvo mohlo byť náležitým
spôsobom využitkované. Keď posudzujeme
dnešný rozpočet v porovnaní s rozpočtom
rokov minulých, presvedčíme sa znova, že
všetky naliehavé úkoly sú práve
týmto rozpočtom na Slovensku znova zatlačené
do pozadia, čo znamená, že ideme v ústrety
veľmi zbedovaným pomerom na pracovnom trhu.
Keď to všetko zrekapitulujeme, presvedčíme
sa, že železnice obmedzujú svoje investície
na najnutnejšie potreby, prepúšťajú
celé desiatky zamestnancov. Volá sa po zastavení
štátnych baní a hutí na Slovensku. V
štátnych lesoch sa nebude prevádzať lesná
ťažba v dosavádnom rozsahu a investičné
práce stlačujú sa na najnižší
stupeň. Jediné odvetvie, ktoré by mohlo prosperovať,
sú železo-rudné bane na Slovensku, tie ale
sú v stálom úpadku, lebo sú ochromované
neprepočítaním dopravných tarifov
a ceny traskavín sú u nás drahšie ako
v cudzine priemerne o 70%. Štát vyberá na každý
kg traskavín monopolný poplatok 6 Kč. Nová
továreň na traskaviny, vybudovaná v Semtine,
v tých najkratších dobách kalkuluje
do ceny traskavín položky, ktoré náležia
do rozpočtu ministerstva nár. obrany. Následok
tohoto je, že domáce rudy sú stále z
domáceho trhu vytlačované. Import cudzích
rúd vzrástol zo 72.800 vagónov v cene 166,000.000
Kč na 82.622 vagónov v cene 206 milionov Kč.
Slovensko dosiahlo dosiaľ len 42% mierovej ťažby,
pred válkou sa opierala domáca výroba železiarska
vyše 70% o železné rudy, vyťažené
z domácich baní. Roku 1924 už ale len o 26%
tejto ťažby. Od tých čias pomery sa zhoršily.
Mzdy robotníctva, zamestnaného v týchto baniach,
sú stlačené veľmi ďaleko pod možnosť
zabezpečenia aspoň približne jeho existenčného
minima.
Drahota stúpa, život je deň zo dňa drahší
a trh práce menší. Toto je stav, v akom sa
nachodí robotnícka trieda na Slovensku dnes a ktorý
sa bude stále zhoršovať.
Z týchto dôvodov navrhujeme znova zmenu finančného
zákona, aby štátnym lesom bol ponechaný
n Slovensku celý ich provozný prebytok a tiež
žiadame na vláde, aby bolo prikročené
k sníženiu cien traskavín, že by sa týmto
spôsobom mohlo zabezpečiť aspoň približne
potrebné zamestnanie, keď pozemková reforma
vôbec ten sociálny a hospodársky účinok,
aký sa od nej očakával, nedoniesla.
Ku koncu by som chcel poznamenať toto: Za debaty pri tomto
rozpočte veľa sa hovorilo o koburgskej afére.
A celý rad kolegov ohradzoval sa proti vyrábaniu
afér v našej verejnosti. Prosím, aby sa robil
rozdiel medzi vyvolávaním afér a medzi ich
vyšetrovaním a odstránením. Rozpočet
a jeho prejednávanie znamená vrcholné právo
parlamentu, vo všetkých zemiach používa
sa jeho prejednávania aj v debate o nesprávnych
veciach v štátnej správe a k ukázaniu
ciest k ich náprave. Je to najlepšia príležitosť
ku kontrole.
Upozorňujeme preto na prípady, ktoré sú,
bohužiaľ, málo potešiteľné pre
celú republiku, ktoré sú protejškom
Koburgovej aféry, kde sa rodí nový slovenský
Eisler pod menom dr Fábryho. Dnešný "Prager
Tagblatt" prináša túto zprávu:
"Z kruhu slovenského cukrovarníckeho priemyslu
obdržal náš korešpondent nasledujúcu
informáciu, ktorá musí byť ešte
potvrdená. V slovenských cukrovaroch revidovaly
finančné úrady obchodné knihy. V cukrovaroch
Šurany, Sereď a Dióseg našly sa položky
po 5 mil. Kč, ktoré tieto cukrovary vyplatily do
rúk dr Pavla Fábryho, pravotára v Bratislave.
Revizné orgány neuspokojily sa s revíziou
kníh, ale objavily sa u dr Fábryho a našly,
že dr Fábry spomenutých 15 mil. Kč nepriznal
ako dôchod. Dr Fábry však dokázal, že
obnosy tieto neobdržal ako honorár pravotársky,
ale že peniaze maly slúžiť k tomu, aby prekazená
bola parcelácia cukrovarníckych veľkostatkov.
Intervencia nemala však žiadneho úspechu, lebo
Handyovský veľkostatok, patriaci k cukrovaru šurianskemu,
bol parcelovaný."
Ničmenej, už je to dnes do verejnosti hodené
a dr Fábry je označený ako taký, ktorý
tieto peniaze prijal. Tieto orgány, ktoré sú
zaiste orgány štátnej správy, majú
povinnosť otázku túto náležite
vyšetřiť. Prečo? Preto, v že musia
predovšetkým veľmi dôkladne prijsť
na srdce strane agrárnej a jej musí záležať
na v tom, aby záležitosť tohoto druhu bola vyšetrená,
aby vinníci, ktorí majú vinu, boli postavení
pred súd a spravodlive potrestaní a nielen to, lež
aby konečne agrárna strana v týchto aférach,
ktoré sú stále nové a nové,
naliala verejnosti čistého vína. Dr Pavel
Fábry je veľmi vážnym a exponovaným
mužom strany agrárnej, je členom župného
výboru v Bratislave za stranu agrárnu, tohoto muža
ako dobrého znalca pozemkovej reformy pozvaly všetky
župy, aby ich zastupoval pri prevádzaní pozemkovej
reformy a aby vymohol příslušné prídely
lesnej pôdy. Ak je obvinený muž, označený
za tak exponovaného príslušníka strany
agrárnej, je strana povinná dbať toho, aby
boly veci náležite vyšetrené.
Ďalej ide o rozdávanie štátneho lesného
majetku na Podkarpatskej Rusi a tamojšie neporiadky vo štátnej
lesnej správe. V pléne parlamentu, v zemedelskom
výbore a naposledy v rozpočtovom výbore boly
rečníkmi našej strany prednesené a dátami
doložené sťažnosti o zašantročovaní
štátneho lesného majetku na Podkarpatskej Rusi
a predávanie tisícov kubických metrov dreva
hlboko pod cenou agrárnym špekulantom a agitátorom
v tej dobe, keď chudobný a hladujúci ľud
na Verchovine je prísne trestaný za tak zvaný
lesný pych. Obdobné pomery sú tiež na
Slovensku, ač snáď v menšom merítku.
Na tieto naše sťažnosti nebolo dosiaľ nikde
odpovedané, ačkoľvek ide tu o zločinné
jednanie vo veľkom merítku, a to z dôb ministrovania
p. dr Hodžu v rezorte ministerstva zemedelstva. V
záujme dobrého mena republiky na exponovanom východe
a v záujme ochrany štátneho majetku žiadame
dôrazne, aby bol konečne učinený koniec
týmto nepoctivostiam. Ministerstvo financií a Najvyšší
kontrolný a účetní úrad vyzývame,
aby venoval veľkú pozornosť naším
sťažnostiam. Čo je ináčej ich svätou
povinnosťou. Vyššie uvedenými dôvody,
v ktorých sú naznačené jednotlivé
hospodárske požiadavky Slovenska, dokazujeme ich odlišnosť
a dôležitosť od požiadavkov jestvujúcich
v zemiach ostatných, a našimi pozmeňovacími
návrhy sledujeme účel, aby sme tejto odlišnosti
v najkratšej dobe odpomohli a tak odstránili dôvod
ľuďáckeho tvrdenia o nejakej existencii osobitnosti
slovenského národa. Dúfame, že naše
pozmeňovacie návrhy, zamietnuté síce
vo výbore rozpočtovom, budú schválené
aspoň v pléne snemovne, čím bude prikročené
v značnom merítku ku splneniu tých požiadavkov,
v znamení ktorých ľudová strana vydobyla
svojho volebného víťazstva. Preto dúfame,
že ani páni poslanci strany ľudovej týmto
pozmeňovacím návrhom svojho súhlasu
neodoprú. Ináčej naše stanovisko je
známé k tomuto v vládnemu režímu
tým, že hlasujeme proti tomuto rozpočtu. (Potlesk
poslanců čsl. strany soc. demokratické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Wagner. Dávám mu slovo.
Posl. Wagner (německy): Chci si vytknouti
za úkol poukázati na řadu poškození
našeho národního hospodářství,
jež zůstalo nepovšimnuto.
Můj užší domov - jižní Morava
- byl dříve zázemím Vídně.
Naše domácí hospodářství
bylo zařízeno na zásobování
sousedního milionového města, a nebylo žádného
hospodářského produktu, který by tu
nebylo lze příznivě prodati.
Tak nemohla jižní Morava ku př. ani produkovati
tolik mléka, kolik Vídeň potřebovala.
Trestuhodná obchodní politika, nebo zcela pochybená
cla na straně Československa donutily Rakousko ku
zcela novému uspořádání svého
hospodářství, a tak se tu provozuje místo
dřívějšího chovu dobytka přímo
mlékařství i v zemích alpských,
jež nyní již stačí krýti
většinu mléčné spotřeby
Rakouska. Rakousko může se dnes téměř
vzdáti onoho produktu, jehož se tu ještě
před pěti lety musilo doprošovati, ano troufá
si s mléčnou produkcí tohoto státu
podniknouti boj, uzavírajíc nám vídeňský
trh vysokou celní sazbou na mléko a mléčné
výrobky. Nemusím ani říkati, jaký
význam mají tato opatření pro naše
území. Jižní Moravě by mohlo
býti na mléčném trhu pomoženo
jedině tím, kdyby správa státních
drah tomuto území, dříve tíhnoucímu
k Vídni, povolila zvláštní sazby na
produkty snadno se kazící, jako jest mléko,
zelenina, ranné ovoce a vinné hrozny. Možnost
zavedení takovýchto zvláštních
sazeb, alespoň do Prahy a Ostravy, jest nejen dána,
nýbrž tyto stanou se nezbytně nutnými,
nepodaří-li se Rakousko smluvně zavázati
k tomu, aby od nás odebíralo ono množství
mléka, které jeho vlastní produkcí
není kryto.
Právě v této rozpočtové debatě
dlužno zdůrazniti tyto poměry, jelikož
podporování zemědělství pozorujeme
sice v Rakousku, na českém území je
však citelně postrádáme. Agrární
cla jsou toliko nedostatečným počátkem
a na tomto poli budou nutny ještě podstatné
reformy! Zatím co ve všech částech Čech,
Moravy a Slezska se drží ceny mléka na 1,30
až 2 Kč, ano v průmyslových krajích
stoupají až na 2,50 Kč, na jižní
Moravě dostáváme toliko 90 h až 1 Kč,
ve výjimečných případech 1,10
Kč. Každý hospodář uzná,
že v obilních oblastech jest mléčná
výroba hlavním příjmem hospodářství
tím spíše, když dnes jest pěstování
cukrovky pro nízké ceny v úplném úpadku.
Pokles pěstování řepy se ukazuje již
letos a povede na přesrok mnohde k úplnému
jeho zastavení, jelikož se při ceně
14 Kč za metrický cent řepy sotva dosáhne
zaplacení výloh. I zde si dalo Československo
nerozumnou obchodní politikou uniknouti takové odbytiště,
jako jest Rakousko.
A naše znojemské okurky! Ztratily vídeňský
trh, a to na vždy. Obchodní obtíže proti
Rakousku způsobily přesunutí do sousedních
okresů rakouských, takže dnes Retz a Oberhollabrunn
svými okurkami Vídeň úplně
zásobují.
Blahobyt jihomoravského lidu zmizel tím spíše,
že si stát nevšímá ani vinné
produkce naší slunné domoviny a zdaněním
vinic, jež nemá sobě rovna, ji přímo
ničí.
Nechci při rozpočtové debatě kritisovati
všeobecnou daň z vína, omezím se toliko
na konstatován fakta, že jihomoravské víno,
jež se kvalitou výrovná nejlepším
vínům středoevropským, se ještě
nikdy nestalo účastným péče
československého státu. Čísla
rozpočtu mluví daleko jasněji než slova.
Rozpočet uvádí pro moravské ovocnářství
a vinařství, jež jsou pro svoji pochybnou rentabilitu
v úplném úpadku, položky naprosto nedostačující.
Z vinařství však má stát příjmy,
dosahující milionů. Smutným úsekem
našeho vinařského života jest kapitola
nové kultivace. Nedostatečné státní
podpory zdržují zakládání nových
zahrad, poněvadž se dosud mateřské stromky
musí dovážeti namnoze z Rumunska a Rakouska,
a to za nesmírné ceny. Ministerstvo zemědělství
si příliš málo všímá
této otázky. Vydatnými subvencemi bylo by
možno nové osazování nejen uspíšiti,
ale zcela zajistiti, rozpočet však o této kapitole
mlčí. Ale výnos daní se stále
ještě počítá podle nesprávného
klíče - podle cen vína z r. 1920 a 1921.
Daň tenkráte zvýšená činí
s přirážkami ještě dnes 1.60 Kč,
t. j. státní daň 80 h, zemská přirážka
20 h, obecní přirážka také asi
20 h a 40 h paušalovaná daň z obratu, třebaže
cena vína klesla na polovinu. Vinná půda
stojí tím na nejvyšším stupni daňovém
a bez přehánění jest možno oceniti
daně z jednoho ha vinic na 4000 Kč, částka,
která při velikém nákladu se zpracováním
činí vinařství luxusem tím
spíše, že vinná léta se stávají
svojí řidkostí zajímavými.
Co však musí býti nezbytným následkem
přílišného zdanění vinařství
a výroby vína? Za nedlouho najdeme v dosavadním
vinném kraji holé pahorky, nehodící
se k pěstování obilí - neboť
jde tu o špatnou půdu - a propadající
konečně zdivočení.
Jest otázkou, zda potom stát bude moci své
milionové daně vybírati z planých
růží a trnek, nebo v nejlepším
případě z chudičkých akatů.
Zde by bylo nutno zabrzditi, aby se zachránilo to, co se
ještě zachrániti dá, a aby se obnovila
chuť k vinařství.
Postrádáme zvláště státní
pomoci hlavně v boji proti nepřátelům
révy. Stát by měl uváděti do
obchodu laciné a dobré prostředky proti perenospoře,
vinné plísni, nemoci révového listí,
proti molu révovému a obaleči révovému.
Vždyť jde o to, aby pramen daní z vinic byl zachován
také pro budoucnost. Vždyť s vinařstvím
stojí a padá značná část
řemesel, průmyslu a obchodu. Kolik set tisíc
vydá vinařství každoročně
za stříkačky, sudy, kádě, modrou
skalici, hadice, za mírky na mošt, vinné lisy,
váhy na mošt atd. Dalo by se tedy čekati, že
produkt, dařící se jen na přírodou
k tomu uspůsobeném místě, na němž
vlastně závisí rozkvět i úpadek
tak mnohých povolání, bude předmětem
zvláštní péče hospodářských
faktorů. Na neštěstí tomu tak není,
ani ta nejskromnější přání
vinařů se nesplňují. Měla by
jim býti přána alespoň kapka jejich
vlastního výrobku bez daní. Zákon
by měl nechati nezdaněný alespoň 1
litr vína denně bez ohledu na velikost výroby,
měl by také hlavně na Slovensku uznati ono
staré, tradiční právo výčepu
pod věchtem.
Uchýlí-li se vinař z okolí Bratislavy
k prodeji pod věchtem, jest to jen v nejvyšší
nouzi a nutí ho k tomu jen veliké potíže
odbytové a potřeba peněz. Prodej ve velkém
není vždy možný, neboť domácí
velkoměsta kryjí, bohužel, namnoze svoji spotřebu
v cizině. Omezení nebo zastavení volného
prodeje pod věchtem by ve slovenských krajinách
znamenalo přímo konec vinařství a
působilo by nepříznivě také
ve vinných obvodech jihomoravských.
Tisnivé důchodkové pokuty by měly
býti již dávno odstraněny, zatím
však tvoří opět v letošním
rozpočtu značnou příjmovou položku
státního hospodářství.
Nevím, je-li zdravé hospodářství,
jež buduje své příjmy, třeba
jen z části, na pochybeních svých
poplatníků.
V této souvislosti budiž poukázáno také
na nespravedlivé zdanění vína v lahvích
a na omezování obchodu na minimální
množství 40 l vína neb moštu. Toto ustanovení
zákona postihuje toliko výrobce a nutno je pokládati
za ochranu velkoobchodu s víny, kterou pro její
jednostrannost co nejrozhodněji musíme potírati.
Ale hlavní starostí jsou i ve vinařství
potíže s odbytem. Československo, jež
samo skýtá více vína, než spotřebuje,
otevírá své hranice cizím vínům,
poskytuje řadě států výhody
při dovozu vín cizích, zatím co jest
doma nadbytek vín původních. Na jedné
straně by byla spravedliva celní ochrana na podporu
domácí výroby, na druhé straně
by bylo pro stát toto clo značným pramenem
příjmů a toto zdanění cizích
vín by přivyklo na domácí zboží
ty, kteří si stále myslí, že
to nejlepší jest v cizině. Podrobuji-li již
zákon o dani z nápojů kritice, nemohu pominouti
příbuznou kapitolu o zužitkování
ovoce, ve vlastním hospodářství získaného.
Až do převratu měli moravsko-slezští
výrobci slívovice patent Marie Terezie, dle něhož
směl každý hospodář vyráběti
kořalku z vlastního ovoce nebo z matolin. Pálení
samo se dálo pod dozorem finančních úřadů,
ale bylo až do 5 hl zápary nezdaněno; vyšší
kvantum podléhalo dani. V krajinách, kde se intensivně
pěstuje ovoce, se pokládalo pálení
slívovice často za poslední možné
zužitkování švestek. Nynější
zákonná ustanovení a nařízení
podvazují však přímo výrobu slívovice
v malém a středním hospodářském
provozu. Odnímají však také státu
značný pramen příjmů, uvedu
jako příklad toliko berní okres znojemský,
kde před převratem daleko více než 1000
hospodářů pálilo slívovici,
ji zdaňovalo a přivádělo do obchodu.
Dnes však unikají státu tyto milionové
daně, ježto vlastníci ovocných zahrad
jsou nuceni ovoce, hodící se na záparu, nechati
zkaziti, ježto chybí jakýkoliv odbyt. Vyhoví
se toliko naléhavé nutnosti, odstraní-li
se konečně novým zákonem tyto smutné
poměry a uvede-li se opět selský provoz v
jeho práva.
Odbočím nyní poněkud od otázek
zemědělských a chci se ještě
dotknouti několika jiných rozpočtových
položek. V rozpočtu ministerstva veřejných
prací postrádám zcela výdaje na novostavbu
nebo alespoň přístavbu znojemského
reformního reálného gymnasia s německou
řečí vyučovací. Ještě
při převratu mělo Znojmo 3 německé
střední školy a 2 německé školy
odborné. Podivná geometrie způsobila, že
z těchto 5 škol 4 padly, či spíše
splynuly v jedno státní reformní reálné
gymnasium. Ve 200 let staré budově dřívějšího
gymnasia se dnes tísní žactvo pohromadě
z gymnasia, reálky a lycea ve zcela nedostatečných
místnostech. 324 žáků plní 13
středoškolských tříd; ježto
však budova nestačí, jsou nejen třídy
umístěny v soukromých domech a jiných
školách, nýbrž chybí také
tělocvična, kreslírna, síň
pro fysiku a chemii, jakož i laboratoře. Na pěti
různých místech se vyučuje předmětům
gymnasiálním i reálním - ovšem
ne ku prospěchu studia. Tyto smutné zjevy působí
na nás, německé jihomoravany, tím
urážlivěji, že se musíme dívati,
jak se ve všech lépe stavěných a novějších
školách znojemských usadili Češi,
že tu dnes mají tři střední,
respektive odborné školy a že znají pojem
"nedostatek místa" jen z doslechu. Svrchovaně
skrovným, ale tím naléhavějším
požadavkem jižní Moravy jest, aby jediná
německá střední škola znojemská
byla tak vypravena, aby mohla sloužiti svému účelu
a aby se to stalo okamžitým provedením přístavby.
Jest tu místo, jest dána možnost přístavbu
provésti a doufám, že tu nebude zase výmluvou
spoření, jež se tak hojně na moravských
německých školách provádí.
Obyvatelstvo, přicházející při
této střední škole v úvahu -
70 až 80.000 německých obyvatelů a poplatníků
- má jistě plné právo na tento požadavek,
a to tím spíše, že jest svědkem
nemírného nákladu na stavby českých
menšinových škol a opatroven v německém
území. Pro 6 až 8 dětí se staví
hotové paláce a při tom se děti vozí
vlakem ze zcela cizích školních obvodů,
jen aby se odůvodnila existence takové školy.
Také to by bylo zvláštní kapitolou při
úsporných opatřeních ministerstva
železnic.
Ke kapitole Ministerstvo nár. obrany mám také
určité námitky. Pan ministr vzpomenul v rozpočtovém
výboru také kulturních potřeb a zmínil
se o vojenských knihovnách a kursech. U zemědělských
kursů jsme učinili, bohužel, zkušenost,
že se většinou nenavštěvují,
ježto k tomu voják není nucen nebo že
unaven nebo v očekávání namáhavého
cvičení dá přednost spánku
před vyučováním. Bylo by nutno učiniti
opatření, aby takové okolnosti nečinily
vyučování marným nebo docela zbytečným.
Pokud jde o knihovny, stavím se proti knihám, z
nichž jedna, s nadpisem "Unser erste Präsident"
("Náš první president"), přede
mnou leží. Jest rozhodně zavržení
hodno vnucovati našim vojínům četbu,
obsahující mluvnické chyby, jak o tom svědčí
hned nadpis této knihy. Jest však urážlivé,
týká-li se obsah událostí, jež
leckdy urážlivým tonem vynucují věrnému,
statečnému lidu ty nejtruchlivější
vzpomínky. Doufám, že nový kurs bude
dbáti také naší duševní
citlivosti.
Vraceje se ještě jednou k zemědělským
požadavkům, chci se zmíniti hlavně o
případu, jenž jest dnes pode jménem
"boj proti bramborové rakovině" jednou
z hlavních starostí zemědělců.
Jest to moudrá opatrnost, kterou se tu ministerstvo zemědělství
řídí a uznáváme ji plně,
ale odborné zkoumání sadby, jež se má
dovézti, by mělo býti zjednodušeno.
Dnes jest i v pohraničním území i
povolení na dovoz z vlastních pozemků odkázáno
na dobré zdání orgánů phytopatologického
pokusného ústavu. Náklady této zkoušky
nese interesent a tak se stává, že si vlastně
obyvatelé pohraničí musí svůj
vlastní produkt tímto vyšetřováním
koupiti. Zde by byla možna odpomoc tak, že by se učitelé
venkovských odborných škol a pokud možno
také diplomovaní zemědělci v kursech
seznámili se symptomy rakoviny bramborové a na ně
by se za státní odměnu přeneslo zkoumání
brambor určených ke zpětnému dovozu
z pohraničních krajin.
Poukazuje ještě na povodňové katastrofy
podotýkám, že mojí domoviny nebylo v
rozpočtu vzpomenuto. Jižní Morava potřebuje
důkladnou regulaci Dyje, Svratky a jich přítoků,
ježto odplavování a zátopy působí
rok co rok nesmírné škody. Rozřešením
této otázky by bylo zbudování vodních
nádrží ve Vranově a u Brna, nenacházím
však bohužel tyto položky v rozpočtu ministerstva
veřejných prací.
Těmito poměry, jež jsem vytýkal, budou
se ministerstva museti rozhodně zabývati, poněvadž
jsou na delší dobu neudržitelny, ale při
dobré vůli lze je nejsnadněji příznivě
uspořádati. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Slavíček.
Uděluji mu slovo.