Posl. F. Matoušek: Slavná sněmovno!
Při posuzování státního rozpočtu
na rok 1927 snaží se lidová strana poukázati
na různé potřeby, stesky a přání
obyvatelstva tohoto státu a přičiňuje
zástupci všech stavů své zvláštní
stanovisko k jednotlivostem i k celku projednávaného
finančního zákona.
Ze všech projevů je s dostatek zřejmo, jak
nám záleží na tom, aby Československá
republika byla státem sociálně spravedlivým,
hospodářsky konsolidovaným, mezinárodně
uznávaným státem pořádku a
právní jistoty. Také můj projev, který
kladu si za čest jménem lidové strany přičiniti
k rozpočtové debatě, má za úkol
vyložiti naše mínění a zásady
k celkovému rámci rozpočtu i k položkám,
jež nás zajímají jako živnostníky
a obchodníky československé a precisovati
směrnice živnostenské politiky, které
budeme hájiti a uskutečňovati na půdě
tohoto parlamentu.
Vyslovujeme své uspokojení nad tím, že
státní hospodářství naše
ocitá se již po letech revolučního varu
v klidných směrnicích a ve vyrovnání
státních příjmů a vydání,
jakož i nad tím, že se podařilo snížiti
státní vydání na přijatelnou
výši 10 miliard Kč. Úkol ten sledovala
lidová strana od svého vstupu do prvé všenárodní
koalice. Můžeme býti klidni, když se podařil
a když zásady šetrnosti a hospodárnosti
byly převzaty pro sdělávání
státního rozpočtu. Na této linii je
nutno pokračovati, neboť daňové zatížení
naše je dosud nad průměr jiných států.
Dosahuje s výdaji samosprávných svazků
1.150 Kč na jednoho obyvatele.
Při tom si přejeme, aby forma právě
projednávaného rozpočtu státního
byla definitivní. Bude nutno doplniti ji ještě
bilančními výsledky hospodaření
státních podniků, neboť rozpočtová
čísla a výsledky nebývají vždy
dodrženy. Tiskem prošla v těchto dnech zpráva,
že jen státní hutě a doly, rozpočtově
vedené jako podniky aktivní, od roku 1919 do roku
1924 spotřebovaly přes rozpočtové
obnosy na své schodky provozní 316,549.633 Kč
a na své investice 149,671.756 Kč, to je celkem
466 milionů schodků a investic, takže jejich
rozpočtové a bilanční výsledky
jsou zcela jiné. Bylo by poučno pro další
obchodní vedení státních podniků
znáti také bilanční výsledky
našich drah, pošt, lesního a rybničního
hospodaření, abychom posoudili správně
jejich vedení a správu, jejich výnosnost
neb pasivitu. Rozpočtové rozdělení
státních příjmů a vydání
znovu dokumentuje, jak velikou kvotou je účastněn
náš průmysl, obchod a živnosti na úhradě
potřeb státních a jak malou kvotu: z toho
obdrží ve správě svých záležitostí
zpět.
Uvědomíme-li si, že státní příjmy
hradí výnos státních podniků
12,25%, daně a cla 71,45%, kolky, právní
poplatky a jiné správní příjmy
16,30%, vidíme, že úhrada potřeb státních
takořka ze 3/4 visí na daních, dávkách
a clech. Výnos státních podniků rozpočtově
je dosud příliš labilní, neposkytuje
ani 1/6 státních příjmů, ba
dokonce neposkytuje ani rozpočtově stanovené
kvoty, jak jsme to viděli u státních dolů
a hutí.
Nedivno tedy, že finanční správa musí
hraditi nezbytné státní potřeby daňovým
zatížením dopravy, obchodu, výroby,
dovozu i vývozu, čímž naše národohospodářská
produkce je neustále dražší našich
zahraničních soutěžitelů. Tak
mnohé stesky na drahotu, nezaměstnanost atd. jsou
výsledkem našeho daňového zatížení
a daňového systému, který převážnou
část svých důchodů hradí
daněmi spotřebními a obchodovými.
Tvoří-li v daňovém zatížení
občanstva daň důchodová 19,16%, daně
výnosové 14,35%, činí vedle toho daně
spotřební 29,41% a daně obchodové
37.08%. Při rozdělení tom dlužno uvážiti,
že živnosti a obchod platí příslušnou
kvotu daně důchodové, daně výdělkové
všeobecné a kromě toho v značnou část
daně domovní a činžovní, takže
živnostnictvo má plné právo poukázati
na obrovské přetížení veřejnými
dávkami a daněmi. Také průmysl a obchod
československý stěží hájí
svá zahraniční odbytiště, přiváděje
na trh výrobky poměrně dražší,
za nepříznivějších podmínek
výrobních, daňových i dopravních
nabízené.
Nelze jinak než tlumočiti znovu požadavek šetrnosti
ve státní správě, hospodárnosti
ve státních podnicích, zvýšení
jejich rentability a tím možnost ulehčení
daňového zvláště v daních
spotřebních a obchodových a z nich nejtíživější:
dani z obratu a pracovních výkonů, o jejíž
novelisaci budeme míti příležitost v
brzku jednati.
Je-li z rozdělení státních příjmů
zřejmo nepoměrné přetížení
středních stavů, obchodu i průmyslu
daňovým systémem, pak drasticky poučným
jest rozdělení státních vydání
a poměr, v němž tyto důležité
složky národního hospodářství
jsou účastny na státních vydáních.
Kdežto vlastní státní správa
spotřebuje 15,42% státních vydání,
vyžádá si bezpečnost a zahraniční
služba kvoty 19,68%, hospodářská a dopravní
služba 10,47%, kulturní a sociální úkoly
státu 25,71% a státní dluhy 28,72% ze státních
vydání. Nejvíce poplatné stavy výrobní
participují na státních vydáních
1/10, přispívají však více jak
1/2 na státní příjmy. Nebude nám
proto zazlíváno, jestliže jménem těchto
poplatných vrstev, které ve svých požadavcích
vůči státu jsou vždy velmi skromny,
zdůrazníme při této příležitosti,
že budeme bedlivě sledovati, jakým způsobem
bude používáno státních prostředků.
Rozhodně se postavíme proti jakémukoliv jejich
zneužívání a rozhazování
v jakékoliv formě.
Pro podpůrnou tendenci jednotlivých výrobních
odvětví v republice Československé
jest zajímavým porovnání, jakou kvotou
participuje na státních vydáních průmysl,
obchod a živnosti a jakou kvotou zemědělství.
Není úmyslem mým ani lidové strany
podceňovati zvelebovací akce zemědělské.
I my, živnostníci a obchodníci jsme si dobře
vědomi významu a důležitosti hospodářské
zdatnosti zemědělského stavu.
Upozorňujeme-li na nepoměr podpory, kterou ze státních
prostředků dává naše republika
na zvelebení živností, obchodu a průmyslu
a jakou kvotou přispívají živnosti jen
na přímých daních k udržování
státu, činíme tak s přáním,
aby nedostatky se jevící byly vbrzku odstraněny.
Zvelebovací akce živnostenská a průmyslová
obsažena jest v rozpočtu ministerstva obchodu položkou
8,488.766 Kč, kdežto v ministerstvu zemědělství
bude vydáno jen na zemědělské vyučování
a výzkumnictví celkem 50,282.120 Kč. Tak
se jeví také náklady na ministerstvo obchodu
a zemědělství. Kdežto ministerstvo obchodu
se svou významnou národohospodářskou
činností a péčí musí
vystačiti s obnosem 22,204.178 Kč, preliminována
je potřeba ministerstva zemědělství
obnosem 175,385.923 Kč.
Avšak povinnosti ve státních rozpočtech,
pokud můžeme je posuzovati z daní přímých,
jeví se pro zemědělství v dani domovní
třídní a pozemkové celkovým
obnosem 101,098.000 Kč, kdežto živnosti, obchod
a průmysl uhradí jen na dani výdělkové
všeobecné a zvláštní 500,536.000
Kč.
Žádáme proto, aby zvelebovacím akcím
středostavovským věnována byla zvýšená
péče, neboť tato zasahuje do řad dělnických,
uschopňujíc zaměstnance pro jejich budoucí
povolání. Peníz vynaložený na
zvelebení živností vrátí se mnohonásobně
zpět zvýšenou soutěživostí,
odbytem a zaměstnáním pracujících
vrstev.
Požadavku tomuto jest možno tím spíše
vyhověti, uvážíme-li, že státní
závěrečný účet na r.
1924 vykazuje přebytek 1.173, 538.277 Kč 73 h a
že tedy berní úřady plní svědomitě
vymáhací povinnost daňovou u středních
vrstev.
Naší zvláštní pozornosti musí
se těšiti poslední položka státního
rozpočtu, t. j. státní dluhy. Jejich úctyhodná
výše a potřeba, takřka 3/10 všech
státních vydání, varuje nás
před lehkomyslným pojímáním
této otázky.
Reparace stávají se otázkou hospodářské
budoucnosti státu a jeho středních výrobních
vrstev. Je pro nás takové důležitosti,
jako na př. otázka obchodních smluv s okolními
státy, neboť na ní bude závislá
rentabilita našeho hospodářského podnikání.
Sjednávání obchodních smluv dálo
se u nás donedávna velmi liknavě. Případ
vypovědění dodatkové smlouvy Rakouskem
osvětluje naši nemohoucnost nad slunce jasněji.
A přece jako státu, jehož průmysl musí
vyvážeti, chce-li dáti dělnictvu práci,
mělo nám od počátku naší
samostatnosti nejvíce na tom záležeti, abychom
upravili nejen politické, nýbrž i hospodářské
styky s nástupnickými státy. Situace po této
stránce jest tak prekérní, že na př.
náš textilní průmysl prodává
80 cm pestré bavlněné zboží v
Budapešti po 4.50 Kč za metr, při čemž
zaplatí maďarský obchodník 3,50 Kč
dovozního cla.
Potíže, které máme při vývozu
do Rakouska, Jugoslavie, Polska, Rumunska atd., stávají
se pomalu nepřekonatelnými. Rázné
dojednání obchodní smlouvy s Maďarskem,
obnovení smlouvy s Rakouskem a úprava příznivějších
podmínek vývozních v ostatních nástupnických
státech jsou podmínkou další zaměstnanosti
našeho průmyslu a oživení výroby
i obchodu uvnitř státu. Po této stránce
musíme soustřediti všecku svoji péči
a pozornost za účelem definitivního upravení
našich vývozních podmínek.
Slavná sněmovno! Můj projev nebyl by úplný,
kdybych opomenul precisovati při této příležitosti
ideové a programové požadavky lidového
živnostnictva československého k aktuálním
potřebám středního stavu a k situaci
živnostnictva a obchodnictva vůbec. Lidové
živnostnictvo československé vstoupilo do veřejného
života jako jedna z útočných front velikého
křesťanského tábora v Československu.
Jest si plně vědomo svízelnosti zápasu,
který je očekává, neboť máme
co činiti s vyškolenými odpůrci liberálních
i socialistických směrů, s politiky zkušenými
a zapracovanými, avšak neustupuje od započaté
cesty. Nám jest známo, a široké masy
středních vrstev v brzku pochopí, že
liberální soukromokapitalistická teorie národohospodářská,
podporovaná šířenými zásadami
atheistickými, rozrušila křesťanské
výrobní řády tou měrou, že
již v druhé polovici 19. století zvedl se odpor
středních vrstev proti jejich thesím: svobodné
konkurenci, svobodě živnosti a výroby. Opatření,
která zahájilo Rakousko novelami živnostenského
řádu, výstřelky nepoměrného
bohatnutí jedinců na úkor celku, poválečná
psycha a demokratický duch naší doby - to vše
nasvědčuje, že utopie Smithovy jsou překonány
a výrobní proces vchází do stadia
příznivějšího malému živnostníku
a výrobci vůbec. Pokrok techniky neznamenal jenom
umožnění velkých továrních
kolosů, nýbrž také využití
elektřiny a stroje výrobcem malým i nejmenším.
Tím doznala i teorie socialistická své trhliny,
neboť se neosvědčilo tvrzení, že
vývoj spěje ke zničení středních
vrstev. Živnostnictvo a malé obchodnictvo ukázalo
za posledních 50 let nečekanou odolnost v životním
boji a nastupuje vítězný zápas s kolosem
těžkého průmyslu. To není fantasie,
nýbrž skutečnost. Vynikající
český průmyslník konstatoval, že
elektrisací horských krajů bude lze vyráběti
po domácku strojově takořka všechny
druhy textilního zboží za minimálních
nákladů, režie a mzdy. Malé tkalcovny
horské vyrábějí nyní o 20 až
25% levněji než soustředěné závody
Mautnerovy.
Postupující mechanisace řemeslných
dílen zvýší výrobní úroveň
živnostenskou. Vrátí stroji původní
jeho sociální poslání býti
pomocníkem, ne otrokářem člověka.
Upevní existenci malého výrobce, uschopní
jej konkurenčně a přispěje k záchraně
středních a malých výrobců.
Otázka zachování velké části
živnostenského stavu nabývá konkretních
forem před užaslými zraky liberálních
národohospodářů a socialistických
utopistů. Děje-li se tak proti jejich vůli,
koriguje-li život teorie, které byly až do nedávna
vedoucími zásadami národního hospodářství,
nelze tvrditi, že by bylo možno aplikovati je v zákonodárných
opatřeních.
Duch živnostenského zákonodárství
chtě nechtě vrací se k opuštěným
zásadám křesťanského světového
a hospodářského řádu, v nichž
chráněno bylo pro každého právo
na život, na práci a na samostatnou existenci.
Z těchto poznatků - výjimky nutno připustiti
- vychází křesťanské živnostnictvo
československé, aby vstoupilo v boj o lepší
bytí svého stavu, za uznání, ocenění
své práce a zabezpečení svých
závodů. Chce chrániti poctivou práci,
reelní obchod, spravedlivé výrobní
řády, snažíc se o to, aby každý
čin jedinců proniknut byl v duchu křesťanského
světového názoru vědomím odpovědnosti
vůči Bohu, národu a stavu, jehož chceme
býti dobrými příslušníky.
Podložiti výrobnímu procesu ideu povinnosti
práce pro všecky, jak tomu moderní podnikatelé
říkají: službou veřejnosti, není
zásada nová, nýbrž jinak vyjádřená
zásada bývalých výrobních zvyklostí
cechovních. I tam pracovali všichni ne s hlediska
soukromého zisku, nýbrž pro čest svého
stavu, pro ukojení všeobecné potřeby
společenské, levně a dobře, při
čemž zabezpečovali nejen sobě, nýbrž
i svým konsumentům snesitelné životní
náklady a při dobrém a levném výrobku
a konsumní schopnosti ostatních vrstev i poměrný
blahobyt řemesla a živnosti.
Po této stránce staví se křesťanské
živnostnictvo a obchodnictvo po bok a do služby zájmů
svých konsumentů a dělníků,
chtíc novými zásadami - přiznejme
pak ihned - zásadami křesťanskými spolupůsobiti
k hospodářské reorganisaci neutěšených
společenských, hospodářských
a sociálních poměrů dneška a
vytvářeti poměry nové, sociálně
spravedlivé, v nichž by rozvoj středních
stavů zaručen byl oddáním se do služeb
národa a pracujících vrstev.
Od státu očekáváme živou zákonodárnou
činnost ve prospěch středních vrstev.
Zájem náš nesmí se státi předmětem
politické spekulace politické strany živnostenské,
jako se stalo se zájmy jiných stavů, nýbrž
předmětem svědomité úvahy a
práce zákonodárných sborů.
Urgujeme dnes zvláště pilnou práci na
reformě živnostenského řádu,
pro niž došlo již tolik materiálu ministerstvu
obchodu. Máme vitální zájem na zákonu
proti nekalé soutěži, poněvadž
si přejeme, aby do našeho hospodářského
života vneseny byly opět zásady mravnosti,
na něž se odvolává důvodová
zpráva tohoto vládního návrhu. Očekáváme
dále, že ministerstvo obchodu s ministerstvem školství
předloží co nejdříve ke schválení
návrh zákona na postátnění
pokračovacího školství živnostenského
a průmyslového, aby odborné výchově
dorostu mohla býti věnována náležitá
péče.
Také daňová reforma poutá naši
pozornost, neboť očekáváme, že
bude dohodnuta v zájmu živnostníků tak,
aby ulehčila nejchudší části
našeho stavu jeho břemena.
Doufáme, že novelisací sociálního
pojištění dělnictva a konečně
náležitým novým propracováním
starobního a invalidního pojištění
osob samostatně výdělečně činných
na základě zkušeností, které
po stránce správní a pojistné získány
byly dosavadní praxí pojišťovací,
bude poplatním silám středních vrstev
poskytnuta potřebná úleva.
Otázku živnostenskou nechápeme jen jako zájmovou
sféru mistrů. K ní druží se též
otázky živnostenských zaměstnanců
a učňů, které naléhají
na neodkladné řešení. I zde přelom
dobré křesťanské tradice a rodinného
života přinesl následky úplného
zničení přátelského poměru
mezi mistrem a zaměstnancem. A přece nelze pomýšleti
na nápravu, nevrátí-li se opět bývalá
důvěra učně k mistrovi, bývalá
úcta tovaryše k svému zaměstnavateli.
I zaměstnanci musí se cítiti povinni přispívati
spolu s mistrem k společenskému blahu dobrou, svědomitou
a bezvadnou prací. Poměry průmyslové
nejsou totožné s poměry v malých dílnách,
kdežto v průmyslu dělbou práce ztrácí
dělník spojitost s celým výrobním
postupem, v řemeslné dílně pracuje
dělník na výrobku až do jeho konečného
zhotovení. Jeho i mistrovou katastrofou je: nedbalost a
povrchnost. Získati lásku ku práci a povolání
je problém, který musí býti řešen.
K tomu nestačí jedině vysoká mzda,
nýbrž oduševnění pracujícího,
vnitřní, mravní potřeba tvořivé
činnosti, inteligence a schopností. Řemeslu
měli by se tudíž věnovati nejschopnější
a nejnadanější. Zde jsou otevřeny dveře
k uplatnění člověkovy inteligence.
Samostatná tvorba jako ideál lidské činnosti
musí se státi cílem výchovy naší
mladé generace. Tato červená nit chvalitebné
ctižádosti po činech měla by se táhnouti
celou školskou i rodinnou výchovou mládeže,
měla by býti pěstována na pokračovacích
a odborných školách, ovládati celé
veřejné mínění a snažení.
Tyto naše zásady doplněné praktickou
náboženskou činností a životem
nedovolují nám ovšem, abychom dorost svých
dílen svěřovali organisacím, k nimž
nemáme důvěry a jejichž vedení
neodpovídá našemu duchu. Budeme proto budovati
svoji organisaci učňů a zaměstnanců
živnostenských, pro niž domáháme
se již nyní stejného práva a výhod,
jakých požívají jiné korporace
živnostenské mládeže. Očekáváme,
že ministerstvo sociální péče
i ministerstvo obchodu projeví pro naši obrodnou práci
s dostatek porozumění a podpoří snahu
vychovati řádné živnostenské
pracovníky a pozdější mistry.
Také živnostenské družstevnictví
orientováno je dnes převládajícími
hospodářskými a liberálními
doktrinami. Bylo nám dáno na jevo, že ministerstvo
obchodu nejraději podporuje třídní
stavovské strany živnostenské, českou
a německou, chrání jejich živnostenská
ústředí a doporučuje družstvům,
ba přímo je donucuje k přistoupení
do svazů ovládaných těmito politickými
skupinami. Protestujeme proti tomuto postupu ministerstva obchodu,
poněvadž nelze prokázati, že by měl
někdo patent na organisování živnostnictva
v Československé republice. Stanovisko ministerstva
obchodu jeví velmi malé porozumění
pro duchové proudy nové doby, neboť idee, na
nichž třídní a stavovské strany
vznikaly, jsou dávno překonány. Tím
méně může třídní
program dopomoci středním stavům k jejich
bývalé slávě. Sobec nebyl dosud nikdy
tvůrcem velikých věcí. Sobectví
třídy a stavů vedlo k sociálním
bouřím, nepokojům, nespravedlnosti a křivdám,
kde bylo prováděno zákonem, k rozkladu státní
společnosti. Na tyto cesty jíti nechceme a nepůjdeme.
Naším přesvědčením je,
že jen solidarita stavů, přátelská
společná součinnost, porozumění
a úcta jednoho ke druhému může tvořiti
věci veliké a trvalé. Jsme proto hrdi na
svoji příslušnost k lidovému táboru
křesťanskému, pro jehož příslušníky
z řad živnostenských chceme pracovati i v družstevnictví,
a to v rámci lidového družstevnictví
vůbec. Lidovému křesťanskému
táboru v Československé republice není
třeba milosti, nýbrž rovného práva
s jinými. Proto budeme žádati, aby naše
družstevnictví živnostenské, samostatně
budované v duchu našich zásad, dosáhlo
rovnocenných práv, podpory a pomoci, jako tomu je
u ostatních politických a živnostenských
složek tohoto státu.
Co mám říci o zastoupení lidového
živnostnictva v zájmových korporacích,
živnostenských a obchodních komorách,
společenstvech, zemských radách živnostenských,
říšské živnostenské radě,
hospodářské radě, železniční
radě atd., všude tam, kde jde o zájmy živnostenské?
Až dosud jsme všude odstrkovanou Popelkou. Ještě
dosud dívají se na nás rozhodující
úřady s patra, nedovedou doceniti positivní
klad, který přinášíme do uspořádání
společenských poměrů, odvrací
se od solidního živlu středostavovského
a protěžují na nátlak politických
živnostníků zájmy české
a německé této skupiny. Naše zastoupení
je minimální, naše práva zneuznána.
I zde svedeme zápas s dosud vládnoucími směry
a stranami, aby křesťanský vliv vzrostl a se
uplatnil.
Vedouce tento zápas o práva a lepší
budoucnost našeho stavu, víme dobře, že
tím sloužíme zájmům samostatného
státu Československého, který může
růsti a zkvétati jen tehdy, budou-li správně
oceněny všecky složky positivní, tvořivé
práce, bude-li budoucnost naší vlasti vedena
v obrodném duchu křesťanského světového
názoru, který zvláště středním
stavům zaručuje opětné povznesení
hospodářské. Při tom budeme vždycky
pamětlivi služeb, jimiž jsme povinni své
politické samostatnosti, kterou chceme zabezpečiti
samostatností hospodářskou. Československá
republika najde v nás vždycky oddané syny a
dcery své. Její budoucnost, její slávu,
její čest máme vždy na mysli.
Prohlašuji, že schvalujíce její rozpočet
na rok 1927, činíme tak rádi u vědomí,
že naše práva a naše požadavky, dojdou-li
svého splnění, prospějí národu
Československému. (Potlesk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Machník. Uděluji mu slovo.
Posl. Machník: Slavná sněmovno! Letošní
státní rozpočet, který se právě
projednává, byl podle slov pana generálního
zpravodaje sděláván pod zorným úhlem
nejvyšší šetrnosti a úspornosti,
proti čemuž s ohledem na prosperitu státu v
celku není možno činiti námitek.
Probíráme-li v něm však jednotlivé
kapitoly různých resortů, vidíme,
že na některých místech šetří
se nemístně, zvláště tam, kde
běží o položky, které pokládám
za produktivní. Tane mi na mysli rozpočet ministerstva
zemědělství a z něho zvláště
položky, týkající se zemědělského
školství a zemědělského výzkumnictví.
(Posl. Landová-Štychová: Je tam více
profesorů než žáků!) Hned k
tomu přijdu, paní kolegyně.
Ve vládním návrhu je vidno, že z každých
100 Kč výdajů celkových připadá
na zemědělství jenom 2,21%, což je se
zřetelem na ohromný význam našeho zemědělství
pro stát i pro národ číslice velmi
malá. Dále se praví, že celkový
rozpočet ministerstva zemědělství
je snížen o 11,3 milionů Kč a že
těchto úspor bylo z největší
části dosaženo právě u věcných
položek zemědělského školství
a výzkumnictví.
Ze slov těchto dalo by se vyčísti, že
položky tyto byly v minulých letech příliš
bohatě dotovány, ale poněvadž to tvrditi
není možno, nutno připustiti druhou možnost,
že totiž těžká ruka škrtů
zasáhla zde základy zemědělské
kultury, která v celé naší zemědělské
prvovýrobě jistě měla by státi
na místě prvním, protože jenom od vzdělaného
zemědělce, bez ohledu na jeho majetkové poměry
a rozsah jeho usedlosti, můžeme očekávati
splnění oněch velkých úkolů,
které ukládá jemu stát i společnost
v nejrůznějších směrech.
Slova tato pokládám za nutné říci
úvodem z toho důvodu, že na zemědělské
školství a na směr zemědělské
výchovy nutno dívati se po převratu naprosto
jinýma očima, nežli bylo tomu ve starém
Rakousku. V tehdejším prostředí měly
zemědělské školy většinou
hlavní úkol vychovávati německým
velkostatkářům zdatný úřednický
dorost, z menší části, pokud se týče
školství vysokého, vědecké pracovníky,
a pro potřebu nejširších vrstev našich
zemědělců skutečně výkonných
bylo jen tu a tam několik málo lidových škol
hospodářských, zimních škol hospodářských,
nepatrný počet škol hospodyňských,
a tím byl bych s výpočtem u konce. To všechno
ostatní jako školy rolnické, střední
i školství vysoké, vychovávalo zřízence
a úředníky.
Po převratu přišli jsme se správným
heslem "porolničit" a začali jsme zásluhou
našeho ministerstva zemědělství, jehož
školnímu oddělení nutno s vděčností
kvitovati obrovskou práci, zemědělské
školství stavěti do služeb lidu a národa.
Vybudováno bylo velmi mnoho lidových hospodářských
škol. Od podrobnějšího výkladu
v tomto směru chci upustiti jednak pro omezený čas,
jednak proto, že touto kapitolou zabýval se ve svém
referátu kol. inž. Hrdina. Rovněž
školy odborné hospodářské, rolnické,
nebo vyšší, všechny musí býti
postaveny do služeb našeho zemědělství
v nejširším slova smyslu, ať už vyučováním
za katedrou, nebo činností profesorských
a učitelských sborů mimo rámec školy.
Každý z těchto typů má svůj
určitý význam, jest jenom třeba, s
největší ekonomičností odhadnouti
potřebu a účelnost jednotlivých druhů
těchto škol vzhledem k tomu kterému kraji,
a pokud budeme nové školy budovat - a tu poznamenávám,
že je budovati budeme a musíme - nutno přihlížeti
hlavně ke školství nižšímu,
zvláště ke školám odborným
a hospodyňským, a rovněž nutno vždycky
přihlížeti k potřebám kraje,
pro který škola je budována. (Posl. Landová-Štychová:
Ve středních školách nejnadanější
proletářské žáky musejí
profesoři nechati propadati, ale ve vašich zemědělských
školách největší pitomec dostane
eminenc!) Já bych se tak silně nevyjadřoval.
Takhle by bylo možno na hospodářských
školách pokračovati, kdyby profesoři
a učitelé nebyli vedeni myšlenkou své
pedagogické objektivity, nýbrž zásadami
bolševické diktatury. (Odpor poslanců strany
komunistické. - Potlesk čsl. poslanců
republikánské strany zeměděl. a malorol.
lidu.)
Zřizuje-li se nová škola, budiž vybavena
všemi prostředky pedagogickými nejenom pro
vyučování teoretické, nýbrž
i náležitě vypraveným školním
statkem.
A nyní chtěl bych se dotknouti některých
specielních kapitol rozpočtových. Pro zřizování
a postátňování dalších
zemědělských škol a sborů učitelských
vidíme v rozpočtu ministerstva zemědělství
položku pro výdaje osobní i věcné
dohromady 50.000 Kč. Tato položka je naprosto nedostatečná.
Nelze přece do nekonečna žádati od t.
zv. místních činitelů, aby si sami
vydržovali zemědělské školství.
Tam, kde se postarali o řádnou školní
budovu, případně i o řádný
školní statek, mají jistě nárok,
aby se jim vyšlo vstříc postátněním,
event. pozemštěním ústavu, třeba
za podmínek, že místní činitelé
musí trvale přispívati na vydržování
příslušné školy.
Při této příležitosti chtěl
bych říci několik slov o administrativní
unifikaci, která je velmi žádoucí a
dopomohla by jistě našemu zemědělskému
školství k většímu rozkvětu
a místy i k větší zasloužené
vážnosti. Vyslovuji-li se pro postátnění
našich zemědělských škol, nečiním
tak proto, že by zemský správní výbor
v Čechách a na Moravě nechtěl se náležitě
starati o školství sobě svěřené,
nýbrž proto, že při nynějších
poměrech v zemských financích vládnoucích
namnoze mu to není ani možno. Uvažme jenom, jakou
křížovou vpravdě cestu musí prodělati
takový návrh v rozpočtu zemědělského
školství, nežli možno o něm říci,
že je schválen, a jistě není nikterak
zdrávo žádné zemědělské
škole, tudíž ani zemské, když téměř
1/2 roku musí žíti z provisoria, o němž
neví, bude-li zemskému správnímu výboru
vládou schváleno. Při převedení
veškerého zemědělského školství
pod přímou správu ministerstva zemědělství
by se tato procedura zjednodušila a konec konců administrativa
by se tím nikterak nezdražila. Nechť ony položky,
které poukazovány jsou zemím na vydržování
škol zemědělských z celkového
státního rozpočtu, převedeny jsou
pod kapitolu ministerstva zemědělství, a
nebude jistě nic v cestě, aby toto nemohlo jejich
správu převzíti do svých rukou.