Za neodkladné považuji zřízení
státního pedagogického semináře
pro učitelstvo zemědělské. Požadavky,
jež klade na zemědělského učitele
škola i veřejnost, jsou velmi značné.
Zemědělský učitel má býti
v prvé řadě odborníkem příslušného
zemědělského odvětví, dále
pedagogem, pohotovým lidovým řečníkem,
přesným účetním a do jisté
míry i spisovatelem. Na žádné jiné
škole nemá osobní a všestranná
zdatnost a individualita tak velkou úlohu jako na školách
zemědělských.
Přes to, že neodkladné zřízení
pedagogických seminářů pro vzdělání
učitelů škol zemědělských
bylo pojato do resoluce, schválené v 68. schůzi
Národního shromáždění
již 24. července 1919, nebylo dosud možno, ačkoliv
uběhlo již 7 roků, přistoupiti k otevření
semináře pro učitelstvo zemědělských
škol chlapeckých, a to hlavně z důvodů
finančních. Krátkodobé několikadenní
pedagogickodidaktické kursy, pořádané
ministerstvem zemědělství v mezích
skrovných prostředků v příslušné
položce rozpočtové, nemohou řádně
organisovaný aspoň jednoroční seminář
zdaleka nahraditi.
Položka: "Příspěvky na vybudování,
zřízení a jiné výpomoci ústavům
nestátním" jest rovněž velmi slabě
dotována, zvláště když uvážíme,
že nestátní zemědělské
školy representují zvláště v Čechách
80% veškerých zemědělských škol
vůbec. Většina těchto škol je budována
a zřizována - a zdůrazňuji opět
- zvláště v Čechách, t. zv. místními
činiteli, jimž země a stát přispívají
z důvodů výše naznačených
nyní zpravidla velmi málo a k tomu ještě
pozdě.
Místní činitelé by zajisté
nepodnikali budování zemědělských
škol, kdyby jich kraje jejich nepotřebovaly, a to
nejenom pro výchovu zemědělského dorostu,
nýbrž i pro hojnou a nutnou mimoškolskou činnost
zemědělského učitelstva. Proto nemohu
souhlasiti a ohražuji se proti názoru p. posl. dr
Patejdla, který v rozpočtovém výboru,
rozuměl-li jsem jeho slovům dobře, promlouvaje
o malé návštěvě hospodářských
škol v jižních Čechách, volal po
zavírání těchto škol. Jisto je,
že v některých školách v posledních
letech návštěva poklesla, zjev tento však
jest jenom přechodný a v dalším oddílu
své řeči, v němž promluvím
o mimoškolské činnosti zemědělského
učitelstva, zmíním se také o tom,
co bývá jedním z důvodů poklesu
návštěvy. Zjistíme-li někde tento
zjev, nebudeme ho léčiti uzavřením
školy, nýbrž postaráme se o to, aby jeho
příčina byla odstraněna. (Tak jest!)
Pamatuji se velmi dobře, že byla u nás
v Čechách za starého Rakouska odborná
škola - a zdůrazňuji, že to nebyla škola
zemědělská - která měla méně
žáků, než čítal dohromady
profesorský sbor. A přece nikoho nenapadlo přijíti
s návrhem, aby tato škola byla zrušena. Přežila
svoji krisi a dnes vyhovuje dobře účelu,
pro nějž byla vybudována. Mám-li se
vrátiti k této položce rozpočtové,
chci ještě říci, že je tak malá,
že mnohým školám - jest jich 50 - nedostává
se splátek státní subvence stavební
ani v té výši, aby se z nich uhradily interkalární
úroky, a to nikoliv z celkového stavebního
nákladu, nýbrž ani z příslušné
jedné třetiny celkového nákladu udělovaného
na stavbu státem.
Příspěvky na vydržování
ústavů nestátních nestačí
často ani na otop, stane-li se pak k tomu, jako se stalo
r. 1926, že kuratoriální školy nedostanou
ani minimální vydržovací příspěvek
státní ve výši, ve které byl
nadřízenými úřady v rozpočtech
školních schválen, jest jistě potom
postavení takového kuratoria velmi málo záviděníhodné.
Strhává se školám nepředvídaně,
a tu prosím, slavná sněmovno, v jakém
světle ocitne se pak kuratorium školy, když nemá
ani na výplatu honorářů výpomocným
učitelům, ani na výplatu jiných účtů
za věci objednané.
Počítá-li na př. škola - řekněme
letní hospodyňská škola - se státní
subvencí v obnosu Kč 3000 a dostane-li o 20% méně,
t. j. pouze 2400, jež se jí vyplácejí
pozadu ve dvou půlletních lhůtách,
nezbude potom ředitelství a kuratoriu takové
školy nic jiného, než udržeti finanční
chod ústavu vyprošováním si darů,
čímž ani kuratoriu, ani učitelskému
sboru na důstojnosti a soustředěnosti k vlastní
výchovné práci jistě nepřibude.
V položce: "Šíření hospodářských
a vzdělávacích prostředků",
vidíme, že se rok od roku snižuje k velké
škodě duchovní i hmotné kultury venkovského
lidu.
Jeví-li se o lidovýchovnou činnost na všech
stranách opravdový zájem, nutno věnovati
zvýšenou péči lidovýchově
na venkově, aby život občanstvu zde bydlícímu
byl v těžké práci alespoň částečně
zpříjemněn, jinak mohli bychom se vbrzku
dočkati toho, že náš venkov zůstal
by v krátké době bez zemědělské
čeledi, zatím co v městech vzrůstá
do nekonečna kritická nezaměstnanost.
V poslední době se velmi mnoho mluví o naléhavé
potřebě studia otázek sociologických.
V tomto směru musí býti všemi povolanými
kruhy započata žádoucí činnost
i na našem venkově, který jest ještě
pro mnohého našeho zákonodárce a státního
úředníka pevninou nepoznanou. Náš
venkov bývá často posuzován s hlediska
přírodních krás a zdravého
čistého vzduchu. Zajede-li si někdo na něj
na letní byt odpočinout, vidí jen to příjemné
a nechce otevříti svoje smysly také k těm
trudným věcem na venkově, a ty projevuji
se tím, že náš venkovský člověk
a zvláště náš horský venkovský
člověk od rána do noci těžce
pracuje, při tom velmi často se špatně
stravuje a k tomu mizerně bydlí. A uvádím-li
tyto okolnosti, nemám na zřeteli jenom našeho
drobného venkovského člověka, nýbrž
vedle něho tane mi na mysli hodně veliký
horský sedlák, jehož život a zvláště
život jeho ženy nedá se přirovnati ani
k velmi křiklavým zjevům sociálním
v městech. Proto se dovolávám toho, aby po
této sociologické stránce byl život
venkovského člověka studován, ale
studován bez předpojetí a s upřímnou
snahou zjednati v tomto směru nápravu.
Dobře vedené spolky a organisace, jichž činnost
směřuje k zvýšení životní,
hlavně však duchovní úrovně venkovského
lidu, musí býti státem více podporovány,
neboť tyto jeho příspěvky dojdou bohatého
zúročení ve zvýšení duchovní
i hmotné kultury celostátní.
Tím přecházím k další
rozpočtové položce "Kočovné
vyučování a specielní kursy."
Kursů venkov potřebuje a mnoho kursů, zvláště
v měsících zimních, kdy se činnost
zemědělců omezuje na práce pouze v
hospodářství samém a kdy může
sobě, dětem i čeledi popřáti
času k jich návštěvě. Z této
položky měly by se podporovati všechny osvětové
útvary, které začasté nemají
ani nejjednodušších prostředků,
na př. skioptikon k názornému předvedení
a objasnění výkladu.
Zvláště zemědělská mládež,
která svým životním povoláním
je duševně nejméně rozptylována,
má z krátkodobých odborných kursů,
týkajících se produkce rostlinné,
živočišné, spravovědy a účetnictví,
služby fytopatologické, z kursů hospodyňských,
mlékařských, hygienických a jiných,
zvláště velký prospěch a přináší
si do nich vesměs opravdový zájem.
Chci říci dále několik slov o doplnění
sítě škol zemědělských,
o nichž všeobecně mluvil jsem v úvodu.
Nižší zemědělská škola,
aspoň odborná (zimní hospodářská
škola) měla by býti v každém okrese.
Toho času však je nejnaléhavější
zřizovati jednoroční hospodyňské
školy. Byla jich po převratu zřízena
celá řada, mezi nejmladší patří
zemská hospodyňská škola v Klatovech.
Ale počet chovanek do nich se hlásících
ukazuje, že těchto škol pořád ještě
není dost a že je to na škodu nejen zemědělství
a venkovu, nýbrž i celému státu.
Pro své přečetné úkoly musí
býti venkovská žena jako choť, hospodyně
i jako matka náležitě připravena, má-li
býti schopna zdolati všechny veliké úkoly,
před které ji život staví.
Musí jí býti dána možnost, aby
svého zdraví a svých svěžích
sil využitkovala nejenom v silných rukách,
ale i ve vzdělaném, oduševnělém
mozku.
Praví-li statistika, že na všech zemědělských
školách československých je průměrně
ročně zapsáno 10.000 žáků
a žákyň, neodpovídá to ani zdaleka
počtu zemědělského obyvatelstva a
významu zemědělství pro vlast, národ
i stát.
Chci se při této příležitosti
zmíniti o jedné, toho času poněkud
choulostivé věci, t. j. o vyšších
školách hospodářských. U těch,
řekl bych, vžívá se prakticky smysl
pro porolničení tempem poměrně nejpomalejším.
Hlavní příčinu sluší hledati
v tom, že všichni příslušníci
našeho národa, jistě v důsledku staré
rakouské výchovy, ve velkém celku nenaučili
se dívati na studium jinak než s hlediska budoucího
zaopatření absolventa jakožto úředníka,
ať již v kterémkoli směru.
Jisto je, že úkolem vyšších hospodářských
škol musí býti po přednosti výchova
budoucích středních a větších
rolníků. Ale nebude na škodu ani celkové
naší veřejné správě státní,
když menší procento těchto absolventů
bude umístěno ve státních úřadech.
A tu se nezdráhám říci, že jsou
určité obory veřejné státní
správy, pro něž pokládám absolventa
vyšší hospodářské školy
s hlediska všeobecného i odborného vzdělání
za daleko lépe kvalifikovaného nežli absolventa
gymnasia nebo reálky. Tvrzení toto opírám
o svou učitelskou zkušenost na nejrůznějších
typech středních škol, na nichž jsem byl
jako profesor zaměstnán.
Naši absolventi měli by býti daleko více
přijímáni k berním správám
a úřadům, poněvadž nikdo mne
nepřesvědčí, že pro styk s obyvatelstvem
zemědělským je absolvent zemědělské
školy méně kvalifikován než absolvent
gymnasia a reálky, který jakživ na venkově
nežil, zemědělské prvovýrobě
nerozumí, nemá patřičného názoru
na celou spleť různých pochodů a složek
zemědělské výroby a přece má
právo jako úředník o ní rozhodovati.
Z toho důvodu měl by býti umožněn
přístup absolventům zemědělských
škol do oboru ministerstva veř. prací, do úřadů
obstarávajících kontrolu nad potravinami
a všude tam, kde jsou vozové parky, potravinářské
zásoby, chovy koní, jako u velkých poštovních
úřadů atd.
Že jednání v posuzování absolventů
těchto odborných škol nebývá
vždycky správné, svědčí
ta okolnost, že nejenom absolventi vyšších
hospodářských škol, nýbrž
zvláště také absolventi vyšších
lesnických škol bývají vylučováni
z možnosti státi se důstojníky u vojenských
technických těles, na příklad u dělostřelectva,
a těžko podařilo by se někomu dokázati,
že v oboru matematiky, geometrie, trigonometrie a ostatních
podobných předmětů, nutných
jakožto průpravy k uvedené vojenské
službě má normální absolvent
vyšší lesnické školy méně
vzdělání nežli na př. absolvent
reálky. Tím, co jsem řekl, chtěl jsem
prokázati, že odborné vzdělání
musí býti v republice více hodnoceno nežli
dosud, neboť máme u nás pravou spoustu všeobecně
vzdělaného dorostu, ale méně odborníků.
Kapitolou pro sebe je způsob, jakým jsou hodnoceni
absolventi vyšších hospodářských
škol při přechodu na vysokou školu zemědělskou.
Vyšší zemědělské školy
s moderními potřebami, duchu doby odpovídajícími
osnovami učebnými a specialisovanými, teoreticky
i prakticky připravenými profesory jsou s to, aby
poskytly svým žákům oné míry
všeobecných i odborných vědomostí,
aby absolventi, kteří touží po akademickém
vzdělání, mohli býti přijímáni
za řádné posluchače bez všech
doplňovacích zkoušek na příslušné
školy vysoké, a to: abiturienti vyšších
hospodářských škol na vysoké
školy zemědělské a na vysokou školu
zvěrolékařskou, neboť není nejmenší
pochyby o tom, že pro obě tyto vysoké školy,
zvláště pro zvěrolékařskou
jsou nejméně aspoň tak připraveni,
jako abiturenti gymnasií nebo reálek.
Z absolventů vyšších škol zemědělských,
kteří by se věnovali po absolvování
vysoké školy učitelství na zemědělských
školách, byl by jistě výborný
dorost učitelský, zvláště pro
nižší zemědělské školy.
A ještě v jednom směru mohl by se absolvent
vyšší zemědělské školy
velmi dobře uplatniti, t. j. na zamýšlené
pedagogické akademii pro vzdělání
učitelstva škol národních. Z nich, synů
venkova, znajících a zvyklých všem jeho
strastem i slastem, byli by jistě výborní
učitelé, zvláště v našich
horských oblastech, kde by zůstávali vedeni
jsouce láskou k půdě bez úmyslu utéci
při nejbližší příležitosti
do města a při tom - což zvláště
zdůrazňuji - byli by schopni velmi mnoho pracovati
mimo školu a zdvíhati tak i odborně celkovou
úroveň venkovského lidu.
Chci se zmíniti dále o mimoškolské činnosti
zemědělského učitelstva. Zemědělský
učitel, který by se domníval, že odučením
povinného počtu hodin vykonal zcela svou povinnost,
nezaujímal by správného stanoviska, zvláště
máme-li na mysli učitelstvo škol nižších,
které nevyučuje po celý rok. Řekl
bych, že každá zemědělská
škola bude takovou a bude míti více nebo méně
žactva podle toho, na kolik se učitelské sbory
o to přičinily. Nebyla by zemědělství
naprosto ničeho platná škola postavená
jako palác a vybavená nejkrásnějšími
prostředky teoretickými i praktickými, kdyby
jí učitelský sbor nezískal v nejširších
vrstvách zemědělského lidu to pravé
jméno, které míti má, to jest útočiště
pro zemědělce ve všem, co on ve svém
povolání potřebuje, když sám
si neví rady.
Pan dr inž. Vlad. Štein, prof. českého
vysokého učení technického v Praze,
pojednává ve svém spise "Italské
zemědělské stolice" o konsulentské
službě, kterou koná tato instituce v Italii
tamnímu praktickému zemědělství.
Sousední Německo má k tomu účelu
t. zv. kočovné učitele, kteří
v praxi zemědělské musí býti
zemědělci rádci v tom nebo onom směru
zemědělské produkce.
U nás máme sice také podobnou, třebaže
jinak organisovanou konsulentskou službu, uvedenou svého
času v život naší Zemědělskou
radou, ale počet těchto konsulentů je příliš
malý a oblasti jejich působnosti příliš
veliké, než aby mohli při nejlepší
vůli splniti úkol, který jim byl dán.
A tu musí nutně přiskočiti ku pomoci
zemědělský profesor nebo učitel. Mimoškolská
činnost zemědělského učitelstva
musí se projevovati v přednáškách,
v dozoru nad pokusy, v podporování výstavnictví,
v literárních pojednáních, vedení
odborových organisací a spolků ve službě
pozorovatelské, zpravodajské, statistické
a všeobecně poradní.
Chtěl bych v tomto oddílu své řeči
reagovati na vývody p. místopředsedy posl.
sněmovny Slavíčka v rozpočtovém
výboru. Podle "Českého Slova" z
11. listopadu t. r. řekl p. posl. Slavíček,
že ve školství zemědělském
používá se učitelských sil k
agitaci a určitému sugestivnímu nátlaku
pro republikánskou stranu. Chci p. posl. Slavíčkovi
říci, že se poněkud mýlí.
Jak si představujeme mimoškolskou činnost zemědělského
učitelstva, nastínil jsem právě způsobem
jistě hodně podrobným. Pakliže se jeví
důsledek této odborové práce v tom,
že z člověka odborně uvědomovaného
a vzdělávaného stává se dříve
nebo později příslušník politických
agrárních stran, je to důkazem a potvrzením
našeho politického vyznání, že
nelze odděliti agrarismu politického od agrarismu
hospodářského, že čím
uvědomělejší, vzdělanější
a sečtělejší bude náš zemědělský
člověk, tím dříve že spojí
se veškerý zemědělský lid v jednu
mohutnou organisaci všeho zemědělského
lidu stejně dobře odborově, jako politicky
pracující. (Souhlas.)
Několik slov chtěl bych dále říci
o zemědělském výzkumnictví.
Před převratem se otázkou výzkumnictví
ponejvíce zabývali zemědělští
učitelé na školních statcích,
při čemž nesmíme si zatajovati, že
při pokusnictví velmi těžko můžeme
mluviti o výnosnosti, a tak se stávalo, že
pokusy konané hlavně ve výrobě rostlinné
na parcelách školního statku, zvláště
dělo-li se to ve větších rozměrech,
byly příčinou pasivity hospodářství
školního statku. Cesta tato rozhodně nebyla
správná a proto bylo správným, když
po převratu stavělo se zemědělské
výzkumnictví na svoje vlastní nohy. A tak
máme dnes v republice 9 výzkumných ústavů,
10 výzkumných stanic s pokusným statkem,
21 výzkumných stanic při školách
hospodářských a dále specielní
objekty, jako jsou ovocné a révové školy
a pod.
Mám zde především přáni,
a to adresuji p. ministrovi zemědělství,
aby výzkumná služba na těchto stanicích
byla provedena do důsledků, tak, aby nebylo možno,
aby na stanici, nacházející se v kraji s
tak vyspělým dobytkářstvím,
jako na př. Klatovy, nebylo v dosud uvedeno v život
odděleni pro výrobu živočišnou.
Pokud se administrativy týče, bylo by třeba
v zájmu stanic i zemědělství samého
upraviti služební poměr jednotlivých
profesorů, vedoucích příslušné
odbory stanice tak, aby v nich neviděli jenom vedlejší
zaměstnání, od kterého je možno
kdykoliv odejíti. Po této stránce prosím
ministerstvo zemědělství, aby věnovalo
pozornost těmto mým námětům,
a jsem přesvědčen, že by mohly sloužiti
za podklad eventuelní reorganisaci našeho výzkumnictví
při školách zemědělských.
Na konec chtěl bych se stručně zmíniti
o některých naléhavých potřebách
svého volebního kraje. Kol. Hintermüller
dovolával se ve všeobecné rozpočtové
debatě pozornosti vládních kruhů k
jihočeským okresům. Jsem jako on a jako ti
všichni, kteří se stali apoštoly práce
v Jihočeském národohospodářském
sboru, na nějž by také nemělo býti
v rozpočtu zapomenuto, také synem malé vesničky
tohoto českého jihu a byl bych šťasten,
kdybych ten dobrý, ale přírodou často
tak macešsky odbytý lid viděl nejenom v jednotlivostech,
ale i v celku hospodářsky i kulturně výš.
Zabýváme-li se však tímto národohospodářským
problémem, vidíme, že jest netoliko domovem
v tak zvaných jižních okresech českých,
ale že s týmiž bolestmi setkáváme
se stejně v okresech podkrkonošských, jako
na Českomoravské vysočině a dále
v Pošumaví, kde příroda naše skýtá
velmi často pravou pastvu pro oči umělcovy,
ale málo, příliš málo chleba
tamnímu obyvateli. Vezmeme-li do ruky poutavou knihu velkého
šumavského spisovatele Klostermanna a čteme-li
v ní o Chuchlácích, vidíme, že
nepotřebujeme jít ani hluboko do šumavských
hvozdů, abychom se potkali s lidmi, kteří
jako troglodyti vedou přímo na samém okrese
klatovském těžký zápas o nuznou
skývu chleba, a přijde-li takový rok, jako
letošní, zbudou obyvatelstvu těchto horských
krajů jenom oči pro pláč a myšlenka,
že úkolem jejich jest pustiti se s touto macešskou
přírodou v nový životní boj.
A chceme-li tento problém jihočeských - anebo
jak druzí říkají horských -
okresů rozřešiti, musíme především
volati ku pomoci československou vládu a připomenouti
ji, že má povinnost na chudých, ale poctivých
příslušnících tohoto státu
odčiniti křivdy, které spáchalo staré
Rakousko soustavným bagatelisováním těchto
krajů. Venkov i města volají stejně
po pomoci. Velké, ladem ležící plochy
možno rekultivovat, studená a mokrá horská
políčka je možno zlepšiti meliorací,
dravé toky horských bystřin je možno
zkrotit regulací a zdvihnouti tak celou hospodářskou
úroveň těchto krajů. Při podnicích
těchto dojde svého zaměstnání
dělník, zlepšením bonity půdy
zvýší se výnos a poplatnost rolnictva
a jeho hospodářské prostředky pomohou
zlepšiti i postavení živnostníkovo ať
na venkově nebo v sousedním městě,
zdvihne se blahobyt a v tím spokojenost a láska
k tomuto státu.
Pošumavský lid téměř všech
okresů od Nýrska až k Plzni sešel se 7.
listopadu t. r. na manifestační schůzi konané
v Klatovech a tam domáhal se za přítomnosti
zástupců země i státu regulace horské
dravé říčky Úhlavy. Škody
spáchané touto řekou jenom na úseku
Nýrsko-Švihov odhadnuty jsou v posledních 5
letech na 24 mil. Kč. Po předběžném
šetření bylo zjištěno, že
skoro 40 vesnic a 4 města mají zájem na regulaci
tohoto toku, přes 86% zájmové plochy je přihlášeno
k melioraci a zájemníci jsou ochotni nésti
část břemene, které při tomto
podniku na ně připadne. Je tedy viděti, že
je zde to hlavní, totiž porozumění těch,
o jichž zájmy běží. Důkaz
toho podávají nám v ohledu melioračním
i některé obce pošumavské, v nichž
sotva s jedním projektem se začalo, již tvoří
se nové družstvo.
Uvádím tyto věci proto, abych dokumentoval,
že všechny okresy plzeňské župy mají
řadu nevyřešených požadavků
a tužeb a čekají na jejich splnění.
Prosím vládu, aby krajům těmto věnovala
svoji pozornost, tím spíše, že ve směrech
naznačených bylo dosud vládními orgány
v těchto krajích vykonáno velmi málo.
Vím, že to všechno, nač jsem si zde stěžoval,
není možno vykonati najednou, vím však
také, že při dobré vůli v nedostatcích,
jež jsem uvedl, náprava je možná. Mám
sám osobně i jménem své strany přesvědčení
a víru, že v těchto požadavcích
vyjde nám tato vláda v budoucnosti vstříc,
a poněvadž státní rozpočet pokládáme
za jednu z věcí, kterou každý v pravdě
státotvorný činitel svému státu
musí dáti, prohlašuji, že budeme pro rozpočet
hlasovati. (Potlesk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Přerušuji rozpravu, jakož i projednávání
pořadu a přistoupím k ukončení
schůze.
Dříve ještě učiním některá
presidiální sdělení.
Došla oznámení o změnách ve výboru.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei"
vyslal do výboru ústavněprávního
posl. Hackenberga za posl. dr Czecha.
Do výboru rozpočtového vyslal klub
poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické
posl. dr Meissnera za posl. Svobodu, klub poslanců
"Deutsche nat. soz. Arbeiterpartei" posl. Krebse
za posl. Patzela.
Místopředseda inž. Dostálek: Došla
naléhavá interpelace. Žádám za
přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Naléhavá interpelace posl. Zeminové, dr Patejdla,
Mikuláše a spol. ministrům financí,
zásobování, spravedlnosti a železnic
ve věci chystaného nového zdražování
cukru kartelem cukrovarnickým.
Místopředseda inž. Dostálek: Došly
dotazy. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Dotazy:
posl. Krebse ministru pro věci zahraniční
o nárocích na náhradu bývalého
akcesisty Edmunda Petra, nyní v Horní Vsi u Chomutova
(č. D 571-II),
posl. Vološina a druhů ministru vnitra o nepořádném
úřadování u veřejného
notářského úřadu v Užhorodě
(č. D 525-II),
posl. Al. Petra a druhů ministru železnic o úpravě
nádraží a stavbě domu pro železniční
zaměstnance v Roudnici n./L. (č. D 526-II).
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby
se příští schůze konala zítra
v sobotu dne 27. listopadu 1926 v 9 od. dopol. s
Došly mne podle §u 40, odst. 1 a podle §u 10, odst.
3 jedn. řádu posl. sněmovny námitky
posl. Bolena a soudr. proti usnesení předsednictva
posl. sněmovny, aby příští schůze
posl. sněmovny konána byla dne 27. t. m., t. j.
zítra, a návrh, aby příští
schůze posl. sněmovny konala se až 1. prosince
1926 o 9. hod. ranní s pořadem:
Nevyřízené odstavce 54. schůze posl.
sněmovny.
Sděluji, že pro nedostatečnou presenci o tomto
návrhu nemohu dáti hlasovati, a sděluji znova,
že se předsednictvo usneslo ve smyslu §u 40 a
§u 9 jedn. řádu, aby se příští
schůze konala zítra, t. j. 27. listopadu 1926 v
9 hod. dopol. s pořadem:
Nevyřízené odstavce pořadu 54. schůze.
(Posl. Bolen: Činíme námitky ve smyslu
§ 10, odst. 3 jedn. řádu a navrhujeme,
aby příští schůze byla v úterý.)
Proti mé enunciaci není jinak námitek. (Odpor
a výkřiky komunistických poslanců.
- Místopředseda inž. Dostálek
zvoní.)
Hned sdělím, co ustanovuje jednací řád.
Byl předložen návrh, aby nebyla schůze
konána podle usnesení předsednictva zítra,
nýbrž až 1. prosince. O návrhu samotném
musela by sněmovna rozhodnouti ve smyslu §u 40 a §u
10, odst. 3 jedn. řádu bez rozpravy prostým
hlasováním. K tomuto hlasování bylo
by však potřebí přítomnosti jedné
třetiny poslanců. Této třetiny zde
není, proto podle §u 58, odst. 4 jedn. řádu
končím schůzi s podotknutím, že
příští schůze bude se konati
v čas a s pořadem, který stanovilo předsednictvo
ve smyslu §u 40 a §u 9, lit. d) jedn. řádu
a který jsem právě sdělil. (Odpor
a výkřiky komunistických poslanců.)