Posl. Chlouba: V rozpočtovém výboru
slyšeli jsme z vládní lavice mnohé lesklé
fráze, jako: razíme nové dráhy, úkoly
státní jsou dnes širší a proto
náklad vyšší. Také při prosazování
celního sazebníku bylo slyšeti různá,
rčení, po kterých marně pátráte
v důvodové zprávě státního
rozpočtu. Tak jsme na př. slyšeli, že
zemědělství za minulý rok utrpělo
ztrátu ve výši 2 miliard Kč a že
na malé a, střední rolníky z toho
připadají celé dvě třetiny.
Porovnejme nyní ona rčení: "razíme
nové dráhy", "úkoly jsou širší"
atd. s rozpočtem ministerstva zemědělství.
Rozpočet ministerstva zemědělství
má vydání 204,600.000 Kč. Po odečtení
osobních výdajů 46,026.797 Kč zbývá
na věcné vydání 158,573.203 Kč.
(Předsednictví převzal místopředseda
inž. Dostálek.)
Jestliže je pravda to, co tvrdí dr Brdlík nebo
dr Zadina, že zemědělství má
v národní výrobě takový význam,
že na př. pouhá hodnota výroby mléka
a mléčných výrobků je o 70%
vyšší než hodnota výroby hornické
a hutnické, samotná výroba drůbežnická
má dvojnásobnou hodnotu než výroba pivovarnická
a že stoupnutí dojivosti o půl litru denně
na kuse představuje roční vzrůst produkce
o půl miliardy Kč, o 1 q obilí na 1 ha okrouhle
3/4 miliardy Kč, pak musí každý nekomunista
usuzovati, že tito měšťáčtí
národohospodáři nesmí zůstati
jenom při vyhazování číslic
tam, kde jde o nepatrnou skupinu zemědělskou, jako
tomu bylo, když šlo o celní tarif, nýbrž
že stejně budou měřiti i tu, jde-li
o široké masy drobných zemědělců.
Pak ovšem by musil rozpočet ministerstva zemědělství
býti sestaven také s hlediska mnou citované
poučky dr Brdlíka a dr Zadiny. Toho ovšem
v rozpočtu ministerstva zemědělství
neviděti.
Na hospodářství polní a lesní
věnován je v obnos 40 mil. Kč. Kdo si bedlivě
povšimnul, co všechno se tu pod tímto titulem
má provésti nebo podporovati, všechna ta různá
odvětví zemědělské výroby,
ten pochopí neupřímnost velkých zemanů
a držitelů moci k drobným zemědělcům.
Jestliže se ve zprávě rozpočtového
výboru v kapitole Státní pozemkový
úřad praví, že do konce roku 1925 obdrželo
307.278 drobných přídělců asi
426.000 ha půdy a kdo si uvědomí, že
tito drobní přídělci vedle nejnutnějšího
inventáře z největší části
dlužili si peníze na převzatou půdu
a že tu vedle nedostatečného obdělání
půdy a nedokonalé setby a použití chybného
semena, jak praví sama důvodová zpráva,
způsoben byl citelný pokles zemědělské
výroby, ten musí uznati, že tento preliminovaný
obnos 40 mil. Kč na hospodářství polní
a lesní je přímo výsměchem
všem drobným zemědělcům. Subvence
na podporu nákupu hospodářských strojů
vyjádřena je číslicí 400.000
Kč. Masa drobných zemědělců,
čítající několik set tisíc,
podílející se tu na výrobě
zemědělské, potřebující
stroje k prvovýrobě, odbývá se tu
takovou žebráckou almužnou. Naproti tomu sám
zemědělský ústav účetnicko-spravovědný
vyžádal si 1,306.933 Kč.
Toto ministerstvo se také stará o zemědělské
dělníky. Poslyšte, jak! Jestliže zemědělský
dělník vydrží se plahočiti na
velkých lánech selského zemana 35 až
40 roků, dostane za to odměnu, která ovšem
není veliká, několik set Kč, a to
se tu skládá na tom ministerstvo zemědělství,
okresní výbor (dnes správní komise)
a zaměstnavatel. Sama položka 30.000 Kč, ukazuje,
že těchto dělníků už není
mnoho a že vymírají. Bývalí šlechtici
se tím chlubívali, že mají na svých
statcích dělníky, kteří to
u nich vydrželi 35 roků. Novodobí popřevratoví
šlechtici si na tyto věci už nepotrpí,
dělníci se u nich také často střídají,
poněvadž tito popřevratoví dělníci,
zvláště zbytkaři, mají pro dělníky
velmi mnoho práce, ale o kolektivní smlouvě
nechtí ani slyšeti, a zbytkař, který
dodržuje kolektivní smlouvu, považuje se za bílou
vránu.
Na Slovensku je zvláštní úřad
práce, který z největší části
pomáhá slovenským robotníkům
za hranice. Tento úřad dotuje ministerstvo zemědělství
obnosem 693.944 Kč. Jak se v důvodové zprávě
přiznává, agenda se stupňuje z té
jednoduché příčiny, že není
práce, což při dnešní upjaté
celní politice bude znamenati, že tento slovenský
úřad práce pro zemědělské
dělnictvo bude se museti přeměniti ve filiálku
zahraničního ministerstva pro vystavování
pasů slovenským zeměrobotníkům.
Jestliže toto ministerstvo nemá v lásce zemědělské
dělníky a nemiluje domkáře a chalupníky,
pak je ovšem samozřejmé, že svou péči
přece jenom na něco soustřeďuje, a to
jsou koně. Koně stoupli v ceně. Je tu armáda
a je tu také selská jízda, a vedle toho československá
demokracie vytvořila tu nový druh lidí, kteří,
třebaže pocházejí z chudého pytle,
tlačí se mezi kobylkáře a musí
míti své koně. A tak patrně proto,
aby bylo lze ukojiti zvýšenou poptávku po koních
a aby bylo lze, jak to tu nedávno bylo řečeno
s této tribuny také "socialistou", koupiti
si slušného koníka za 5000 Kč, zařadili
aranžéři tohoto ministerstva také 22,501.855
Kč na podporu chovu koní.
Žádali jsme v rozpočtovém výboru,
aby stejný obnos zařazen byl k podpoře chovu
dobytka malých zemědělců, z toho 4
mil. Kč pro rolníky v Podkarpatské Rusi,
žádali a navrhli jsme zařazení 10 mil.
Kč na stavby bytů zemědělských
dělníků, zvláště na státních
statcích, a jiné ještě věci.
Vládní většinové strany všechny
tyto návrhy zamítly.
Příspěvek na chov a zpeněžení
dobytka je v rozpočtu tohoto ministerstva vyjádřen
číslicí 1,300.000 Kč, pro Podkarpatskou
Rus pak 80.000 Kč, a celé polní a lesní
hospodářství pro Podkarpatskou Rus je vyznačeno
obnosem 2,329.000 Kč.
Proč tedy aranžéři tohoto státu,
proč agrární politikové, kteří
tvrdí, že z oněch 2 miliard ztrát, kteří
utrpělo zemědělství loňského
roku, 2/3 připadají na malozemědělce
a střední rolníky, proč tedy podporováním
těchto drobných zemědělců ze
státní pokladny nesnaží se jim onu ztrátu
vyrovnati zvětšením sklizně? Proč
tedy nepodporují drobné chovatele hovězího
dobytka, aby stoupla dojivost o 1/2 litru denně na kuse,
aby tak mohl býti dosažen onen nový důchod
půl miliardy?
Jestliže stoupnutí produkce obilní o 1 q na
1 ha bude znamenati nový důchod v zemědělství
o 3/4 miliardy, proč není podporováno dostatečně
polnohospodářství, a to zejména obilnářství,
aby tento nový důchod mohl býti dosažen?
A to tím spíše, jestliže, jak tu minulý
měsíc dr Zadina dokazoval, letošní
úbytek sklizně oproti loňsku odhaduje se
na 44 tisíc vagonů obilí, čili 10%
ztráty, což představuje ztrátu na 500
mil. Kč? Proč to neučiní agrární
politikové, tito aranžéři státní,
když tě tu sám posl. Mašata konstatoval,
že jsou stranou vedoucí a že drobní zemědělci
jsou největší složkou státní
společnosti, a že se pro ně až do dnešního
dne nic neučinilo? Proč se tedy nic pro malozemědělce
nedělá? Proč nedělají Mašata
s Dubickým revoltu v klubu republikánské
strany a proč nepřinutí své klubovní
kolegy, aby něco pro malozemědělce učinili?
Bude snad Mašata s Dubickým hlasovati
s námi komunisty, pro pozměňovací
návrhy, aby se dostalo podpory také malozemědělcům?
Ani jedno, ani druhé. Mašata ani Dubický,
ani kdokoli jiný nebudou s námi hlasovati, aby stejný
obnos jako je zařazen na podporu chovu koní, byl
také zařazen pro chovatele hovězího
dobytka. Také vedení republikánské
strany neučiní nic pro drobné zemědělce.
To, že vedení této strany poslalo Mašatu
jako prvního do debaty, aby konstatoval, že agrární
buržoasie jest u státní moci, to jest také
všechno, co tato strana pro malozemědělce může
učiniti.
Byly ovšem doby, kdy drobní zemědělci
očekávali od této strany mnoho, ba všechno.
Bylo to zejména v době, kdy vedení agrární
strany obsadilo státní pozemkový úřad,
kdy hostivařský sedlák stal se prvně
premierem a kdy se agrární strana připravovala
na velkou žeň pozemkové reformy a ještě
na větší žeň zbytkových
statků.
Co všechno slibovali "státníci" v
pozemkové reformě, a čeho si od pozemkové
reformy sliboval lid? Pozemková reforma měla býti
velkým sociálním dílem. Přičiněním
Viškovského a společníků
stal se státní pozemkový úřad
zaopatřovacím ústavem pro selské synky,
jednak filiálkou agrární buržoasie,
která zaopatřovala své pokrevní příbuzenstvo
zbytkovými statky. Po převratu bylo vydáno
heslo: "Půdu těm, kdož na ní pracují."
Ale skutečné pracovníky na panské
půdě, zemědělské dělníky,
od panské půdy odehnali. Na místo vyvlastnění
půdy šlechtě bez náhrady, vyvlastnili
bez náhrady zemědělské dělníky
nebo jim dali odbytné, které stačilo na mošnu
a na hůl. Jestliže do konce dubna t. r. bylo do drobného
přídělu poskytnuto 426.513 ha půdy
a jestliže podle statistiky "Svazu zaměstnanců
a úředníků bývalých
velkostatků" připadal na každé
3 ha půdy 1 zaměstnanec, včetně úředník,
bylo tu dotčeno 142.171 dělníků, zaměstnanců
včetně úředníků. Podle
zprávy Státního pozemkového úřadu
obdrželo 15.143 zaměstnanců půdu, 27.641
obdrželo odbytné, dohromady tedy 42.784 zaměstnanců
bylo tu odškodněno pouze ve smyslu zákona,
čili že okrouhle na 100.000 zaměstnanců,
ponejvíce to denních dělníků
a dělnic, neobdrželo nic, neboť se k nim zákon
obrátil zády. Zákon totiž zná
pouze ty, kdož za poslední dva roky odpracovali 300
pracovních dnů. Těch, kdož odpracovali
280-290 nebo 298 dnů, už nezná.
Průměr odbytného na jednoho dělníka
činí 5000 Kč, podle zákona o odbytném
nechává tedy státní pozemkový
úřad žíti deputátníka
ženatého s dosavadním výdělkem
ročním 4000-4500 Kč při desetileté
práci 8 měsíců, při 20leté
práci 13 měsíců, při 30tileté
práci 16 měsíců a při dokonané
40leté službě 20 měsíců.
Jaké jsou při tom procedury, co rekursů a
stížností k rozhodčí komisi,
o tom by se musela napsati celá kniha, aby bylo možno
kriticky tuto činnost státního pozemkového
úřadu postihnouti. K posouzení konstatuji
pouze, že sekretariát mezinárodního
všeodborového svazu v Lounech za rok 1924 zachránil,
pro zemědělské dělníky na odbytném
na 90.000 Kč, jednak že Státní pozemkový
úřad nechtěl jim přiznati nároku
na odbytné vůbec, nebo jim upírána
byla odpracovaná léta.
V rozpočtovém výboru zmínil se také
dr Voženílek, že prý bude nutno z některých
zbytkových statků udělati donucovací
pracovny. Myslím, že tyto donucovací pracovny
na zbytkových statcích vlastně dnes ve skutečnosti
jsou, a že by to měl v prvé řadě
dr Voženílek s některými pány
ministry zkusiti, jak vlastně dnes na zbytkových
statcích se zachází se zemědělskými
dělníky (Potlesk komunistických poslanců.),
aby v rozpočtovém výboru o takové
veliké sociální složce, jako je pracující
třída, zejména zemědělští
dělníci, se takovýmto způsobem nemluvilo.
Jak vypadají malozemědělci v pozemkové
reformě: Státní pozemkový úřad
tu praví, že do konce roku 1925 ucházelo se
o půdu 500.742 uchazečů, z nichž obdrželo
půdu pouze 307.278 přídělců,
čili že tu Státní pozemkový úřad
vyhověl 62% uchazečům, kteří
obdrželi 426.513 ha půdy. V tomto přídělu
je zahrnuta i t. zv. kolonisační akce se svými
nedíly od 5 do 15 ha výměry.
Nehledě k protekci, která tu bujela při přidělování
půdy, k různým podfukům, větším
i menším podvodům, vedlo vyvlastňování
za náhradu v neposlední řadě ke zvýšení
úrokové míry o celé 2%. Prakticky
to znamenalo, že drobný zemědělec platil
nejen drobný úvěr na půdu, ale i na
potřebný inventář a že tu byla
cesta značné části malozemědělců
k půdě úplně zatarasena.
Revolucionáři z 28. října nejen že
nenásledovali pobělohorské lupiče
a neodčinili Bílou horu konfiskací velkostatků,
nejen že naplili na sliby dané lidu o rekonfiskaci,
nýbrž oni platili, a to dobře platili, totiž
nechali drobný lid dobře zaplatiti panskou půdu.
Nejen že Fürstenbergovi dobře zaplatili Lány,
ale zašantročili celé Křivoklátsko.
Zatím co jedním dechem slibovali půdu drobnému
lidu, snažili se druhým dechem do hotového
už zákona o zrušení svěřenství
vpašovati ustanovení, které mělo hoditi
princi Cyrilu Koburkovi celé panství na Slovensku
v ceně ca 520 mil. Kč.
Miliony při tom ovšem zvonily, stejně jako
peníze měly největší úlohu
při provádění pozemkové reformy.
Selští zemané měli své příbuzenské
buňky nejen na příslušných komisariátech,
ale zejména na pražské centrále státního
pozemkového úřadu.
Za těchto okolností, s touto organisací pozemkového
úřadu, orientovanou výlučně
ve smyslu agrárně-buržoasního pojetí,
prováděla se agrární reforma. Byla
to pravá líheň na zbytkové statky
pro pokrevní příbuzenstvo politických
činitelů republikánské strany, líheň,
o níž dr Voženílek mezi jiným napsal,
že na př. o 450 zbytkových statků ucházelo
se 4000 uchazečů, z nichž dobré 2/3
neměli odborné kvalifikace - ba že případy,
že na jeden zbyťák soustředilo se až
30 uchazečů, nebyly řídké.
Všemohoucnost presidia státního pozemkového
úřadu vynikala právě zde nejvíce.
Aby se předešlo vášnivým sporům
o zbyťáky a křížícím
se záměrům jednotlivých stran a klik,
předkládalo presidium Státního pozemkového
úřadu k hromadnému odhlasování
správnímu výboru celé serie zbyťáků.
Jen tak mohla posl. Zeminová své doby prozraditi,
že v jedné schůzi na 79 velkostatků
odhlasovali několik set zbytkových statků
a posl. Biňovec v Postoloprtech dne 25. května
1924 řekl, že správní výbor Státního
pozemkového úřadu je pátým
kolem u vozu.
Dr Voženílek sám říká,
že u 3259 zbytkových statků bylo ponecháno
celkem 279.019 ha půdy, čili 40%.
Podali jsme naléhavou interpelaci, v níž jsme
žádali uveřejnění úplného
seznamu nabyvatelů zbytkových statků, podali
jsme návrh v rozpočtovém výboru, aby
Státní pozemkový úřad předložil
podrobný seznam osob, které byly zbytkovými
statky poděleny, cenu oněch statků, stejně
seznam dosavadních majitelů velkostatků,
jimž byla půda jednak ponechána, jednak vrácena
a proč že se tak stalo. Chtěli jsme, aby o
činnosti Státního pozemkového úřadu
byla předložena této sněmovně
řádná a podrobná bilance, a to až
do konce tohoto roku. Bylo to zamítnuto, na interpelaci
bylo odpověděno nepravdivě a vyhýbavě.
Bylo by ovšem vyšlo na jevo, že zbytkové
statky jsou a byly přidělovány lidem, znajícím
dobře zákulisí politiky koaličních
vůdců, jak to napsala "Nová Doba",
lidem, kteří něco vědí a kteří
mají mlčeti. Vyšlo by na jevo, jak veliké
množství příbuzných, pokrevních
to přátel aktivních politiků republikánské
strany, příbuzných poslanců, ministrů
bylo tu poděleno nádhernými zbytkovými
statky, po případě celými objekty.
Vyšlo by také na jevo, že zatím co drobní
domkáři musili platiti 1 ha půdy poměrně
draho, ca 5000 až 6000 i více Kč, spadly těmto
zbytkařům, pokrevním to přátelům
politických činitelů, zbytkové statky
do klína zpolovice zadarmo. Vyšlo by na jevo, že
se tu podílel na př. bratranec, tu zase švagr
ministra, president Agrární banky, president Škodových
závodů, tajemník ministerstva zemědělství,
že se podělil dokonce sám sekční
šéf Státního pozemkového úřadu
Špitálský, který si ráčil
v pozemkové reformě vybrati a zakoupiti krásný
les. Vyšlo by na jevo, že příděloví
komisaři a správcové komisariátů
v Lounech, ve Slaném, Roudnici, Chlumci nad Cidlinou atd.
dostali své krásné, nádherné
zbyťáky. Vyšlo by dále na jevo, že
zákonodárce, jako bývalý posl. R.
Bergman, dostal panství Židovice, posl. Špaček
Fulnek, sen. Vraný Nové Zámky,
sen. Hucl Kozolupy, jedním slovem, že tu byla
serie příbuzenstva, serie ředitelů
bank a serie poslanců a senátorů, kteří
se tu podíleli na akci pozemkové reformy. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Posl. Dubický tu mluvil o čištění
v úřadech. Kde je nejvíce třeba, aby
to čištění bylo provedeno? Myslím,
že je to právě Státní pozemkový
úřad. Mluvíte o čištění,
a bojíte se uveřejniti nebo vydati seznam nabyvatelů
zbytkových statků se stupněm spříznění
k politikům. Dr Voženílek v rozpočtovém
výboru říkal, že plně kvalifikovaných
uchazečů, pokud snad jsou spřízněni
s politiky, zákon z přídělu nevylučuje
a není možno, zejména pokud jde o poškozeného
úředníka nebo nájemce, z přídělu
je vylučovati.
Nuže, pánové, uveřejněte nebo
vydejte ten seznam spřízněných s politiky
a ty poškozené nájemce nebo úředníky,
abychom se na tom mohli přesvědčiti o tom
zákonném nároku a nestyďte se! Vy toho
ovšem neučiníte k vůli sobě,
k vůli těm, jež zastupujete a jimž nalháváte,
jak vážné jsou vaše starosti o jejich
zájmy.
Za takového stavu věci roste ovšem všeobecná
nespokojenost, a to i tam, kde ještě včera
s mnohým souhlasili. Slibované veliké dílo,
jímž měla býti pozemková reforma,
zvrhla se na obyčejný chabrus pro novou popřevratovou,
selskou šlechtu. Od převratu slibovaná daňová
reforma, která má ulehčiti břemeno
daní, předkládá se ve zmrzačeném
stavu, podle níž má býti navaleno dole
a ulehčeno nahoře. Žádné daňové
úlevy pro malozemědělce! Žádné
zastavení exekucí! Žádné zastavení
vymáhání dlužných starých
daní, jak to slibovala žurnalistika agrární,
t. j. republikánské strany!
Velikonoční sliby vedení republikánské
strany o odpisu dlužných daní, o zastavení
exekucí a pod., to bylo vypočteno pouze proti naší
komunistické straně. Komunistické straně
měla býti pro tyto požadavky zatarasena cesta
do vesnice v domnění, že strana komunistická
se proti těmto požadavkům malozemědělců
postaví. Když však komunistická strana
nejen tyto požadavky jako věci úplně
samozřejmé vzala za své, když vedle
toho bojujeme ještě za jiné požadavky
drobných zemědělců, když vedle
toho také pracujícím rolníkům
ukazujeme, jaká forma boje může jim k jich
denním požadavkům dopomoci, tu vedení
republikánské strany utíká od těchto
požadavků vlastních příslušníků
a do debaty posílá Mašatu, Dubického,
aby voláním po rozpuštění komunistické
strany kryli tento útěk republikánské
strany od požadavků malozemědělců.
(Tak jest!) Posl. Mašatatu konstatuje: "Historie
nesmí nás označiti jako zbabělce,
kteří utekli od svých slibů."
A posl. Dubický tu volá s tribuny: "Co
učiní vláda proti komunistické straně?
Co učiníme my v republikánské straně
proti komunistům?" Věříme rádi,
že situace pro vedení republikánské
strany je velmi zlá, neboť strana tu již utekla
dávno od svých slibů a historie to přes
tvrzení Mašatovo také zaznamená.
Tato skutečnost sama o sobě nebyla by ještě
žádným nebezpečím pro agrární
buržoasii, která ovládá republikánskou
stranu, nebýti tu komunistické strany s jejím
reálným programem v rolnické otázce.
V tom spočívá nebezpečí pro
agrární buržoasii. A proto nasadili úmyslně
Dubického, aby tu mluvil o špionáži
komunistů a rozpuštění strany komunistické.
V tom je, pánové, vaše slabost, v tom je slabost
právě vedení republikánské
strany, která dává psát na jedné
straně o "nýmantech", a na druhé
straně volá po rozpuštění těchto
"nýmantů". Buďte pánové,
alespoň důslední a přidržte se
pouze jednoho hesla, buďto hesla "nýmantů"
nebo hesla "rozpustit". Opakujeme znovu, obé
je vaší slabostí. V historii české
oficielní politiky proti nám komunistům hrály
a byly přitaženy na pomoc nejen ruské brilanty
a zlato, ale i špionáž, ba i "atentát"
na presidenta republiky. Všechno bylo marné. Co odpověděl
pracující lid? Volil komunisty. Lid to řekl
asi takto: Můžeme-li v československých
poměrech někomu věřit, je to jedině
strana komunistická (Výborně! - Potlesk
komunistických poslanců.), která nás
nezradí. Strana, na kterou se soustředí útoky
všech, zaslouží naší důvěry,
ta pracuje pro dělníky a pracující
rolníky, s tou půjdeme. Každé nové
obecní volby tuto skutečnost jenom potvrzují.
Pánové na pravici, čiňte co chcete,
čiňte, co umíte, pište o "nýmantech"
nebo o rozpuštění strany, náš postup
nezastavíte. Marné proti nám jsou vaše
vzteky. Půjdeme do kanceláří, dobudeme
jich, dobudeme dílen, dobudeme vesnic a také zvítězíme,
poněvadž zvítěziti musíme. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Pelíšek. Uděluji mu slovo.
Posl. Pelíšek: Slavná sněmovno!
Jedním z nejdůležitějších
úkolů, který má býti splněn
Národním shromážděním
v zájmu státu a jeho občanstva, je vyřízení
rozpočtu. Proto již rozpočtový výbor
věnoval projednání rozpočtu plnou
svoji pozornost a sněmovna, používajíc
svého ústavního práva, prozkoumala
předložený rozpočet v různých
jeho oborech a schválením jeho dá státu
i občanstvu, co jest jedním z důležitých
předpokladů našeho dalšího rozvoje.
Chci zdůrazniti, že my zastáváme s ohledem
na rozpočet toto správné stanovisko a že
za tímto názorem stojíme zvláště
my, zástupcové zemědělského
venkovského lidu. Stanovisko toto zastáváme
nejen dnes, ale již po všechna ta léta od převratu.
My chceme a budeme vždycky pracovati pro vybudováni
silného státu, který by byl vybaven nejen
politicky, ale především také hospodářsky.
Chci upozorniti, že to byly právě zemědělské
vrstvy, které zde na území této republiky
pochopily nutnost spolupráce a že právě
zemědělci to byli, kteří zdravý
smysl pro realismus života v pro skutečnou práci,
přinesli sem na půdu tohoto parlamentu, jež
často byla dějištěm v stranických
bojů a zápasů, jistě ne ku prospěchu
státu a jeho budoucnosti.
Těším se z toho, že letos to budou nejen
zástupcové zemědělců českých
a slovenských, nýbrž i zástupcové
zemědělců německých kteří
hlasováním pro rozpočet splní svoji
občanskou povinnost. To je zjev jistě významný,
dokazující, že jsou to právě
vrstvy zemědělského lidu, které tímto
jednáním projevují plný smysl a porozumění
pro další konsolidaci našich poměrů.
Slavná sněmovno! Hledá se stále lék
proti bolestem a krisím hospodářského
života ve střední Evropě, která
světovou válkou byla přestavěna a
přebudována. Bylo zde vytvořeno několik
států nových, vzniklých hlavně
rozpadnutím Rakousko-Uherska. Celní území
Rakouska bylo po válce rozděleno na několik
celních území a tu je samozřejmé,
že na těchto menších celních územích
povstávaly hospodářské obtíže
ve větší míře, nežli se
snad obecně předpokládalo. Bylo to pochopitelné,
poněvadž v daných případech jednalo
se o vytvoření nové tradice hospodářské
politiky, která musila býti po převratu nastoupena.
A tu ani naše republika nebyla uchráněna v
této době hospodářských otřesů,
které přicházely jednak zvenčí,
ze států, jež chtěly svojí celní
politikou emancipovati se od našich dovozů, jednak
tu byly i naše obtíže vlastní, způsobené
změnami názorů na hospodářskou
a sociální politiku našeho státu.
Slavná sněmovno! Naše strana od začátku
poukazovala na to, že nelze na stát dívati
se tak, jako by byl jakýmsi ústředím
pro uskutečňování a provádění
všech dalekosáhlých reforem ve všech oborech
lidského života a že má býti jedině
povinností státu provésti radikální,
úplnou nápravu všeho toho, co jsme sem přinesli,
jako odkaz z doby, kdy jsme nebyli politicky samostatní
a kdy jsme byli národně, hospodářsky
i sociálně potlačeni. Bylo by to stanovisko
velmi pohodlné. Tvrdilo se, že stát má
provésti všecko. Lidé mohou bořiti,
aby stát mohl stavěti. Není-li peněz,
máme důvěru spojenců a na základě
toho dobrý zahraniční úvěr.
Tak pomalu ale jistě přibývaly nám
náklady státních dluhů. Za 8 let naší
státní samostatnosti 35 miliard je cifra jistě
rekordní, ale přesto nedocílili jsme spokojenosti
všech vrstev v tomto státě obývajících.
Musíme tyto dalekosáhlé požadavky, které
jsou na stát kladeny, posuzovati se správného
stanoviska. Nemůžeme zapomínati, že ty
nejkrásnější myšlenky a teorie,
mají-li býti provedeny, vyžadují především
pevné finanční base, silného hospodářského
založení. Na tento předpoklad se v prvních
dobách našeho popřevratového života
často zapomínalo. Tím ovšem nikterak
nechci podceňovati význam reforem, které
byly provedeny, chci však podotknouti, že kromě
idealismu nutno bráti v úvahu i tvrdou praxi, a
že oba tyto světy musí býti v rovnováze
aspoň potud, aby hospodářský život
netrpěl nekonečnými poruchami a vleklými
krisemi, jak tomu bylo až dosud.
Dovolím si nyní promluviti k některým
specielním kapitolám předloženého
rozpočtu. Nemám v úmyslu zacházeti
do podrobností, a to z toho důvodu, že by taková
kritika šla nad časový rozměr k projednání
rozpočtu v tomto parlamentě vyhrazený. Chci
poukázati pouze na věci, které zajímají
mne jako praktického zemědělce, které
mají význam pro naše zemědělství,
které jest jistě základní složkou
našeho národního hospodářství.
Chci poukázati především na to, že
ve veřejnosti uplatňuje se často názor,
že se zemědělství v republice nachází
v hospodářských poměrech velmi příznivých,
že se mu se strany státu věnuje přílišná
benevolence, že zemědělství je bohatě
dotováno i v letošním rozpočtu a že
všechno to se děje na úkor ostatních
vrstev obyvatelstva. Názor tento není oprávněný
a odmítáme jej se vším důrazem.
Já chci zdůrazniti, že rekonstrukci hospodářského
života našeho vykonali jsme především
vlastními silami, těžkou obětavou prací,
kterou koná zemědělec nejen v pracovním
poměru vlastního hospodářství,
nýbrž i v organisaci své práce veřejné.
Právě této vlastnosti máme co děkovati,
že i naše poměry ve státě zkonsolidovaly
se tou měrou, že můžeme klidněji
hleděti do budoucnosti, neboť doufám, že
překonali jsme v naší hospodářské
politice nejtěžší začátky
a že nadejde doba příznivější,
ve které budeme v této konstrukci v zájmu
státu pokračovati. Zemědělství
není v tomto případě přítěží,
nýbrž hlavním, základním kapitálem
pro tyto rekonstrukce a to nejen pro výrobu zemědělskou,
ale i pro průmyslovou, a není pochyby o tom, že
zemědělství silné má svůj
význam i pro lepší existenci dělnictva.
(Souhlas.) Úkoly tyto může však
splniti zemědělství silné, které
může investovati do své výroby, které
má dostatečný provozovací kapitál
a které je s to zvyšovati svoji výrobu. Zemědělství,
které živoří, které se zadlužuje,
není rozhodně s to udržeti zvýšené
niveau našeho národního hospodářství.
Jak vypadá blahobyt na našem venkově? Stačí,
když si všimneme některých příloh
k rozpočtu, kde se mluví o vkladech v peněžních
ústavech a vedle toho o hypotečním zadlužení
zemědělských usedlostí. A tu vidíme,
že průměrný přírůstek
vkladový obnášel dle této statistiky
6%, naproti tomu přírůstek pouze knihovního
zadlužení zemědělských usedlostí
středního typu, které zde především
přicházejí v úvahu, 13%, tedy více
než dvakrát tolik. Není to jistě úkaz,
který by svědčil o nějakém
blahobytu v zemědělství, neboť jestliže
úspornost naše vyjádřena jest koeficientem
6, zadlužení pak číslem 13, měla
by se veřejnost nad tím vážně
zamysliti. Poměr tento zhoršuje se zvláště
v krajinách horských, kde hospodářské
možnosti a poměry jsou ještě nepříznivější.
Slavná sněmovno! Mluvíme o aktivitě
rozpočtu. Chtěl bych při této příležitosti
dodati jen tolik, že chceme-li míti trvalou rovnováhu
v hospodářství státním, musíme
s plným porozuměním pracovati také
k tomu, abychom dosáhli rovnováhy v celém
našem hospodářském životě.
(Výborně!) My zemědělci s touto
tvořivou prací souhlasíme, zvláště
pokud se týká určitého systému
ve věcech daňových. Trvalo to osm let, než
se poznalo, že poplatnictvo nemůže snésti
ohromného tlaku stále nových daní
a dávek. Konečně proniklo mínění,
že naše daňové zatížení
je vypjato do krajnosti a že musí přijíti
rozumná reforma především v těchto
věcech berních. Nebyly to však jen daně
státní a poplatky, nýbrž i celý
řetěz přirážek ke státním
daním, přirážky obecní, školní,
okresní a zemské, celý ten složitý
berní systém, jehož neudržitelnost vynutila
si konečně zpracování a přesnější
systemisace. Z těchto důvodů uvítali
jsme myšlenku berní reformy, nikoli v blahé
naději, že budou daně podstatně sníženy,
ale především proto, že má býti
zaveden pořádek v ukládání
a v předpisování těchto státních
daní. V tomto směru bude zajištěna účast
a spolupráce daňových komisí, tedy
živlu laického, a tu možno očekávati
v předpisování daní náležitou
objektivnost a spravedlnost.