Jako člen výboru pro zemědělské
strojnictví v německém odboru zemědělské
rady znám obzvláště přání
našeho drobného zemědělstva ohledně
zavedení zkoušek zemědělských
strojů a státní podpory při opatřování
strojů. Je mně nepochopitelným, že od
roku 1924 byl státní příspěvek
snížen o 2 miliony, když přece stroj v
zemědělském provozu získává
stále a stále více významu a nacházíme
se v době, kdy podpora státu v této otázce
je velikého významu pro budoucnost.
Na elektrisaci venkova je zařazeno v rozpočtu pro
rok 1927 10 milionů Kč. Když si v rozpočtovém
výboru němečtí zástupci stěžovali,
že na německé kraje nebylo při podpoře
státními příspěvky na elektrisaci
pamatováno podle klíče počtu obyvatelstva,
ani podle nákladů jimi vynaložených,
odpověděl pan ministr zemědělství,
že bylo předloženo příliš
málo německých žádostí.
Proti tomu prohlašuji, že nepřetržitě
po deset měsíců poháním v ministerstvu
zemědělství žádost horské
obce Fojtovice v okrese Benešov nad Ploučnicí
a že nebylo do dnešního dne dosaženo státního
příspěvku na vybudování místní
sítě, ač zákonné podmínky
pro dosažení subvence jsou splněny. Stejně
starám se po měsíce o vyřízení
žádosti o podporu na vybudování místní
sítě horské vesnice Lovečkovice v
okresu Úštěk a malorolnické obce Stará
Oleška v okresu Česká Kamenice ze státních
prostředků, a nemohu dostati vyřízení.
Kdežto do českého kraje přišlo
7,3 milionu Kč na podporu elektrisace venkova, dostaly
německé kraje jen 330.000 Kč k tomuto účelu.
Je oprávněným požadavkem a dlužno
si přáti, a podle výkladu pana ministra zemědělství
možno doufati, že v budoucnosti dojde již se zřetelem
na naši spolupráci k spravedlivějšímu
a rychlému vyřizování takových
žádostí. Pokud jde o zemědělský
ústav pro účetnictví, vyslovuji přání,
aby tam byl zaměstnán další německý
úředník, aby včas byly provedeny uzávěrky
ve značně velikém počtu se připojivších
německých zemědělců. Při
všem tom macešském zacházení s
ministerstvem zemědělství ve státním
rozpočtu musí se uznati, že dotace pro meliorace
je docela přiměřená. Bude úkolem
německého zemědělství, aby
založilo meliorační svazy a vodní družstva,
čímž dostane se mu podílu na penězích
poskytnutých státem.
Nutným je hrazení bystřin a regulace řek,
pokud spadá do působnosti ministerstva zemědělství,
což se letos ukázalo při živelných
pohromách. Zvláště musí býti
zdůrazněna podpora ze státních peněz
pro naše pěstitele lnu, poněvadž tito
horalové musí bojovati o své bytí
za nejtěžších podmínek.
Na konec svých pozorování a věcné
kritiky státních příspěvků
ministerstva zemědělství nemohu opomenouti
poukázati na pozemkovou reformu. Tu nemohu nikterak souhlasiti
s vývody nynějšího předsedy pozemkového
úřadu, který ovšem přišel
nově do tohoto úřadu, dostal hotový
elaborát, mluví-li o spravedlivém přidělení
pozemků a půdy pozemkovou reformou v tomto státě
Němcům. Z 1,089.000 ha rozdělené půdy
a pozemků obdrželi Němci přes potřebnost,
uplatnění nároků a odborné
znalosti jen 70.000 ha. Na jaře tohoto roku jsem s tohoto
místa poukázal na to, že v okresu Bezdružice,
kde žije 80 Čechů a 13.821 Němců,
nedostali Němci ze 685 ha ani hektaru. Zároveň
jsem dokázal, že okres Žlutice má 13.900
obyvatel německých a 547 Čechů, že
z 271 ha zemědělské půdy nedostal
v tomto okrese žádný Němec ani hektaru.
V těchto krajích bylo dosti německých
uchazečů o půdu a pachtýřů,
kteří po léta obdělávali role
a půdu, a byli by zde též Němci, kteří
by převzali zbytkové statky. Subjektivní
právo německých uchazečů o
půdu v tomto kraji vyšlo zřejmě na jevo
při akci drobných pachtýřů,
protože podle zákona o drobných pachtýřích
musely býti pachtované pozemky přiděleny.
Ze 101.119 ha pozemků v dlouhodobém pachtu muselo
by býti odevzdáno 31.000 ha nebo 30 procent německým
uchazečům o půdu, kdežto podle přídělového
řízení podle pověstného "Může
býti přiděleno" dostali Němci
sotva 2%. Družstva, která se utvořila během
pozemkové reformy v tomto státě, aby obdržela
pozemky a půdu, se neosvědčila. Ani většina
českých majitelů zbytkových statků
v německém kraji nestačí na úkoly
zemědělce, stejně i usazení kolonisté
mohou se jen stěží udržeti na svém
nynějším majetku.
Je tedy úplně spravedlivým, jestliže
dnes s tohoto místa opětně kladu požadavek,
aby všechny žádosti německých uchazečů
o půdu v této době předložené,
pokud ještě se přidělování
v německém kraji provádí, došly
plného zřetele. Nemůžeme nikterak pokládati
pozemkovou reformu v tomto státě za skončenou
ani tenkráte, jestliže poslední pozemek a půda
byla státním úřadem pozemkovým
přidělena, protože pro naše zkrácené
německé uchazeče o půdu podle toho,
co dříve bylo řečeno, ještě
stále dána je možnost získati v budoucnosti
pozemky a půdu.
O našich požadavcích ohledně lesní
reformy promluvil kol. Zierhut již ve všeobecné
rozpravě. V r. 1922 činily výdaje v rozpočtu
pro ministerstvo zemědělství 591 milion Kč,
v r. 1923 471 milion Kč, v r. 1924 351 milion Kč,
v r. 1926 207 milionů Kč a pro rok 1927 již
jen 204 miliony Kč. Výdaje ministerstva zemědělství
ve státním rozpočtu jsou výdaje produktivní,
poněvadž přicházejí k dobru ne
jednotlivci, nýbrž celku. Přes to vše,
jak tyto nepopíratelné skutečnosti dokazují,
hraje kapitola zemědělství ve státním
rozpočtu velmi skrovnou roli a zemědělský
stav přes početnou sílu svou, nemá
přednostního postavení v tomto státě,
jak se tvrdí z protivné strany.
Němci tohoto státu vstoupili do vlády, aby
osvědčili svou vůli k spolupráci na
státní správě, vstoupili, aby pomohli
opět napraviti tu křivdu, jež v době
překypujících citů byla spáchána
na německém národu, na základě
rovnoprávnosti německého národa, na
poli veřejného a státního života,
o čemž ministerský předseda Švehla
mluvil ve vládním prohlášení
a jiní vedoucí státníci prohlašovali
při poradách o státním rozpočtu
ve výboru. Jestliže pan dr Hajn označuje
spolupráci dnešní většiny jako
rozkmotření vůdců dvou německých
stran s vůdci některých českých
stran, může býti tento názor zjevem
jedinečným a jen osobním míněním
českého politika naplněného záští
proti Němcům, který nikdy nepochopí
lásky Němců k jejich národnímu
kmeni, jež však není překážkou
rozumné spolupráce a pokojného spolužití
Němců s jinou národností. Náš
vstup do vlády nebyl závislým na prestiži
nebo získání materielních výhod,
nýbrž veden byl myšlenkou, že spolupráce
má vybudovati nedostávající se rovnoprávnost
a právě naše pochopení, že v době
těžkých hospodářských
poměrů nebylo žádáno nic nemožného,
že naše požadavky jsou rázu ideálního
a pohybují se na poli vzdělanosti, reformy lesní
a pozemkové, místa pracovního, otázky
úřednické, práva správního
a jazykového, nutného řešení
nejnaléhavějších otázek finančních
a hospodářských, právě to mělo
býti na české straně zvláště
oceňováno. Proces smíření národů
v tomto státě, řešení jich politických,
národnostních a hospodářských
otázek chceme my, Němci, vstupem do vlády
urychliti. Počněte s odstraňováním
oněch zjevů, jež mohou tuto spolupráci
a toto spolužití německé a české
národnosti v tomto státě rušiti a dokažte
nám tím, že vážně se zabýváte
vyrovnáním národností mezi sebou.
(Potlesk.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Leibl. Dávám mu slovo.
Posl. Leibl (německy): Slavná sněmovno!
Řečník přede mnou byl patrně
ve velkých rozpacích. Nevěděl dobře,
má-li mluviti oposičně anebo pro rozpočet.
(Souhlas na levici.) Upřímným byl
jenom a jeho pravá přirozenost se projevila, když
požadoval škrtnutí položek pro nezaměstnané.
Uvážíme-li však, že právě
v pohraničním území velmi mnoho malozemědělců,
které prý pan Böhm zastupuje, jest odkázáno
v zimě na podporu nezaměstnaných, když
nemají výdělku, pak je pro něho až
příliš pochopitelné, žádá-li
toto škrtnutí. Snad kdyby nebyly vypláceny
podpory nezaměstnaným, bylo by možno dostati
čeleď ještě laciněji než dosud.
Není však pravda, že zemědělství
nemůže dostati čeledě. Žiji v průmyslové
krajině a všichni zemědělci, kteří
s čeledí slušně nakládají,
mají dostatek zemědělských pracovních
sil. Avšak poněvadž agrárníci překážejí
jakémukoliv sociálnímu zákonodárství,
poněvadž nezachovávají ochranných
zákonů, místo osmihodinové doby pracovní
mají šestnáctihodinovou, jest pochopitelno,
že takoví agrárníci mají nedostatek
služebnictva. (Hluk.)
Bylo by pro zemědělce potěšením
mluviti ke kapitole zemědělství, kdyby byl
člověk přesvědčen, že
o návrzích oposice bude uvažováno, jako
se to děje v jiných skutečně demokratických
státech. Zemědělství může
se v tomto státě skvěle vyvíjeti.
Výrobu bylo by možno bez velkých výdajů
zvýšiti o 25%. Především máme,
a to je hlavní podmínka, inteligentní a pilné
venkovské obyvatelstvo.
Máme sice mnoho lehké, avšak i mnoho dobré
půdy pšeničné, nejlepší
chmelnice, skvělou půdu řepnou. Máme
desetitisíce skromných pracovitých malozemědělců,
kteří trpělivě s velkou námahou
a pílí dovedou vždy ještě svůj
výtěžek dobýti ve vysoko položených
drsných horských krajinách na Šumavě,
v Rudohoří a v Krkonoších.
Stát měl by se pokládati za šťastna,
že má takové zemědělce. Bylo
by povinností státu, aby vycházel vstříc
hospodářsky slabému, aby všemi prostředky
a s největší objektivností podporoval
takové těžce zápasící
lidi a pomáhal jejich podnikům. Ministerstvo zemědělství
v tomto směru svých povinností nesplnilo,
naopak malozemědělcům byly předepsány
poměrně vyšší daně než
velkoagrárníkům. Důkaz toho jsme v
této sněmovně opětovně podali.
Zvláště však mělo by se ministerstvo
zemědělství chrániti stranickosti
a jednostrannosti, zejména po stránce národní.
Avšak právě zde musíme tomuto ministerstvu
činiti nejtěžší výtky. Chci
uvésti jenom několik dat. Tak zemědělské
radě v Čechách bylo přikázáno
minulého roku podle rozpočtu 400 tisíc Kč
na opatření a subvencování zemědělských
strojů a nářadí. Z této částky
připadá na odbor německý v nejpříznivějších
případech 40 tisíc Kč, kdežto
na území českého odboru 360 tisíc
Kč. To znamená nesmírné poškozování
němectví, uvážíme-li, že
ze zemědělských podniků jest jedna
třetina německou.
Ještě zřejměji vystupuje stranickost
ministerstva při podpoře elektrisace venkova. Tato
akce byla zahájena v roce 1924 ministerstvem zemědělství
a sleduje účel, aby byla podporována elektrisace
venkova poskytováním příspěvků
k nákladům na výstavbu sekundérních
sítí, domovních přípojek a
transformačních stanic. Výše podpor
byla stanovena na 20 až 40% stavebního nákladu.
Výjimečně může podpora činiti
50% z této sumy. Podle statistiky pana odborového
přednosty dr inž. Horáka v zemědělské
radě české sekce bylo vyplaceno na podporách
3,350.129 Kč do konce roku 1925. V celku bylo do této
doby povoleno 10,786.741 Kč, z čehož připadá
na Čechy 6,261.307 Kč, na Moravu 1,559.441 Kč,
na Slezsko 441.963 Kč a na Slovensko 2,543.760 Kč.
Německý odbor zemědělské rady
v Čechách předložil do konce r. 1925
ministerstvu zemědělství 52 žádostí
o podporu a v r. 1926 do dnešního dne 14 žádostí.
Z toho byla povolena do konce r. 1925 v 8 případech
celková částka 306.674 Kč, z nichž
vyplaceno bylo 226.674 Kč. V r. 1926 v dalším
případě bylo povoleno 24.080 Kč, které
dosud vyplaceny nebyly. Ze zmíněné částky
6,261.307 Kč, která byla povolena pro Čechy
do konce roku 1925, připadá podle toho na území
německého obvodu jenom 4,9%, na území
českého obvodu 95,1%.
Ze článku ve Zprávách českého
odboru zemědělské rady pro Čechy jest
patrno, že v obvodu českého odboru bylo povoleno:
V roce 1924 na 24 žádostí 657.000 Kč,
v roce 1925 na 130 žádostí 5,356.696 Kč,
v roce 1926 na 55 žádostí 1,369.130 Kč,
dohromady 7,382.826 Kč. Srovnáme-li tuto částku
s povolenou celkovou částkou 330.754 Kč pro
činnost odboru německého, vychází
najevo, že obvod německého odboru dostal jenom
4.5%, kdežto obvodu českého odboru bylo přiděleno
95,5%. Tento postup jest jednostranný, nespravedlivý
a nerozumný. Při takovém postupu jsou protekci
a korupci otevřeny dveře dokořán.
Podobné případy jsou v jiných oborech
zemědělství. Jako sociální
demokraté žádáme, aby bez jakékoli
stranickosti bylo co možno podporováno zemědělství,
aby byla co nejvíce stupňována výroba,
jak co do kvality, tak co do kvantity. Žádáme
vybudování zemědělského školství
pro všechny osoby v zemědělství zaměstnané.
Požadujeme také vybudování zemědělského
oddělení na vysoké škole v Děčíně-Libverdě.
Žádáme dále co největší
podporu meliorací, strojnictví, chovu dobytka a
pěstování rostlin bez národnostní
zaujatosti. Dále hrazení bystřin a regulaci
řek, zřizování vzorných hospodářství
a vzorných hnojišť. Nehospodárným
hnojením byla ztracena sta milionů Kč.
Nutno vybudovati družstevnictví, zejména družstva
mlékařská. V tomto směru jsme daleko
za jinými zeměmi. Tak Německo má 3589
mlékáren a 1610 kontrolních spolků.
Výroba mléka činí asi 5 miliard litrů,
hodnota mléka odhaduje se asi na 7 1/2 miliardy Kč
a z tohoto množství jest zpracováno v družstevních
mlékárnách jen 4%. V tom směru poukazuji
na návrh, který jsem podal. My tedy nejenom kritisujeme,
nýbrž podáváme návrhy, které,
budou-li přijaty, znamenají krok kupředu.
V prvé řadě nutno poukázati na nouzi
v horských krajinách, zvláště
na Šumavě. Bramborů byla tam skoro naprostá
neúroda. Žito bylo zničeno pozdními
mrazy. Jest nebezpečí, že v jednotlivých
vesnicích nastane hlad. Podal jsem již návrh
zemědělské radě, jímž
se ministerstvo zemědělství vyzývá,
aby věc vyšetřilo a učinilo ochranná
opatření. Projevy jednotlivých agrárníků,
že prý v horských krajinách není
nouze, zakládají se na nepravdě a mají
jenom zabrániti dovozu laciných bramborů.
V tom směru odmítám ještě jednou
projev poslance Platzera, který prohlásil,
že nouze není tak veliká a že na jižní
Šumavě nelze bramborů prodati.
Nyní ještě několik slov k pozemkové
reformě. Ta jest jednou z nejsmutnějších
kapitol pro německé zemědělství
v tomto státě. Je v dějinách málo
příkladů, kde by bylo spácháno
tolik násilí a způsobeno bezpráví,
jako zde. Tisícům německých malozemědělců
byly odňaty spachtované pozemky. Jejich předkové
velkou část těchto pozemků zdělali.
Tisíce německých zemědělských
dělníků a velkostatkářských
úředníků bylo propuštěno,
velká část bez náhrady, malá
část s odbytným. A tu si dovolí vládní
orgán "Prager Presse" uvésti, že
pozemkový úřad prováděl příděl
půdy ve všech částech státu stejnoměrně,
bez ohledu na národnost, a přiděloval půdu
k účelům komunálním. Tato zpráva
je vypočtena pro cizinu. Po znásilnění
přichází ještě výsměch.
Právě opak jest pravdou. Mnoho obcí a malozemědělců
koupilo půdu od velkostatkářů, udělalo
smlouvu, zaplatilo geometrům, musí platiti úroky,
poněvadž si kapitál ke koupi vypůjčilo,
a pozemkový úřad odpírá schváliti
kupní smlouvy. V jiných případech
pozemkový úřad vůbec zakazuje odprodej
německým obcím, okresům a soukromým
německým uchazečům. Příděly
pozemkového úřadu německým
obcím a okresům jsou směšně malé,
takže nestojí ani za zmínku. Příděl
německým obcím nečiní ani jedno
procento zabrané půdy. Pokud vím, německé
okresy nedostaly ještě vůbec ničeho.
Chci ukázati na několika příkladech,
jak pozemkový úřad postupuje jednostranně.
Obec Kozolupy požádala o stavební místo
pro stavbu dělnických bytů a o kousek půdy
na rozšíření, po případě
na zřízení nového hřbitova.
V této obci jest takový nedostatek bytů,
že lidé bydlí ve stájích a dokonce
v márnici. Celá požadovaná výměra
k těmto účelům činí
sotva 1 ha. Půdy jest tam nadbytek. Avšak obci nedostalo
se na žádost ani odpovědi, ačkoliv byla
čtyřikráte urgována. Naproti tomu
jenom Čechům a českým národním
spolkům bylo přiděleno 76 ha a ti nevědí,
co si mají s tímto množstvím půdy
počíti. Tak vypadá ochota k německým
obcím. To je příklad jeden ze sta. Jestliže
pak někdo myslí, že o přídělu
rozhodují úředníci pozemkového
úřadu, je na omylu. Nejvyšší instancí
v tomto státě jest Ústřední
výbor Národní pošumavské jednoty
v Praze, jehož předsedou jest primátor dr Baxa.
Tento ústřední výbor - je to týž
národní výbor, který byl zřízen
po převratu, patří k němu všechny
české politické strany - má v každém
okrese svoje podřízené organisace a tyto
ustanovují, kdo má půdu dostati. Když
jsem u pozemkového úřadu intervenoval pro
zmíněnou obec Kozolupy, poukázal mne přídělový
komisař na českou národní organisaci,
prosím, přídělový komisař.
Abych se přesvědčil, vydal jsem se do kanceláře
Národního výboru pošumavské jednoty
nebo jak se ta organisace jmenuje, a skutečně prohlásil
mně tamní sekretář Granta, že
je ochoten dáti nám pro obec kozolupskou stavební
místo - český národní sekretář
počešťujícího spolku - zaváže-li
se obec, že aspoň polovici vystavěných
bytů postoupí českým stranám.
Kozolupy jsou ze 75% německé, a my se domníváme,
že byty mají býti přidělovány
těm, kteří jich potřebují a
že nemá býti dělán rozdíl
podle národnosti. Jen že nutno zeptati se ještě
předsedy, tak pravil tajemník. Tímto předsedou
však nebyl předseda pozemkového úřadu,
nýbrž národně-demokratický poslanec
dr Lukavský. (Výkřiky.)
Pánové, často se tu mluví o možnosti
fašismu. Není toto živým fašismem
nejvyšší potence? Tento Národní
výbor pošumavské jednoty a jak všechny
podobné organisace se jmenují, rozhoduje také
v jiných politických otázkách. Rozhodují
o přijímání a propouštění
úředníků, a žádný
ministr se neodváží jednati proti směrnicím,
jež vycházejí od těchto českých
menšin.
Chci se ještě vrátiti k vývodům
nového pana presidenta pozemkového úřadu
inž. Voženílka v rozpočtovém výboru.
Pan president prohlásil, že se při přídělu
půdy nedělal rozdíl v národnosti a
že kolonisace se provádí jenom tam, kde není
domácích uchazečů a kde se nedostávalo
kvalifikovaných uchazečů německých.
To jest od začátku do konce nepravda. V celých
Čechách, na Moravě a ve Slezsku jest ohromný
nedostatek půdy, a patří k tomu již
odvaha říci, že bylo příliš
málo schopných německých uchazečů.
Naopak, z ciziny byli přivedeni cizí čeští
uchazeči, zemědělci, kteří
přišli o hospodářství, kteří
nedovedli vésti vlastní podnik. Ti byli přivedeni
a hospodářství jim přidělena.
My předpokládáme, že inž. Voženílek
byl špatně informován, jinak bychom musili
považovati jeho vývody za podvod a smělé
zkrucování pravdy. Proč nebylo v německém
území vypsáno přídělové
řízení, proč nebyly utvořeny
místní, obvodové a okresní komise?
Poněvadž bylo úmyslem předem rozděliti
půdu jenom českým uchazečům.
Již dávno nelze mluviti o zachovávání
zákonů.
Abych rozptýlil pohádku o objektivním provádění
přídělů půdy, chci uvésti
jenom několik příkladů, jak se jedná
s německými uchazeči a pachtýři.
Drobným pachtýřům z Drahotína
v okrese ronšperském byly propachtované pozemky
odňaty. Někteří byli nuceni prodati
svoji poslední kozu, v Nové Vsi nad Lužnicí
byly 40 malopachtýřům všechny pozemky
odňaty a táž půda rozdělena 7
Čechům. Účelem toho jest počeštění,
zahnání Němců a zničení
tamější školy. Totéž stalo
se v obcích okresů volarského a vimperského.
V Lipně obdrželi půdu jenom členové
Domoviny a Národní jednoty pošumavské,
Němci byli odmítnuti. V Úsově byla
půda náležející knížeti
Lichtensteinovi celá přidělena Národní
jednotě. Němci byli se svými žádostmi
odmítnuti. Jednotě bylo přiděleno
i cvičiště německých hasičů.
V okresu touškovském byly poplužní dvory
Líšťany, Hunčice, Popovice, Radimovice
a Lipno zadány Čechům a českým
kolonistům. Němcům nejenom nebylo nic přiděleno,
nýbrž byly jim ještě odňaty pozemky
pachtýřské. Belegardovo panství Velké
Heraltice má rozptýlené pozemky. Ty byly
po staletí propachtovány pachtýřům
v Sádku. Nynější pachtýři
po vypsání jich zažádali o prodej. Byl
sepsán protokol a pachtýřům prohlášeno,
že mohou nyní pole dále obdělávati.
Zatím přídělový komisař
dostal zbytkový statek a nynější komisař
chce dosavadní pachtýře žalovati pro
rušení držby, poněvadž pole obdělali.
Při intervenci v pozemkovém úřadě
byly jim ukázány dveře. V Lechovicích,
v okresu znojemském, byl tamější dvůr
prodán z volné ruky. Němečtí
zemědělci nabízeli 2,5 mil. Kč. Tato
nabídka schválena nebyla. Dvůr dostal Čech
František Kalab za 545.000 Kč. Ve Studené Loučce
na Moravě bylo uchazečům v této obci
jsou jenom Němci - sděleno tamějším
českým učitelem a pensionovaným českým
strážmistrem z příkazu obvodové
úřadovny v Olomouci, že půda může
býti přidělena jenom těm uchazečům,
kteří se zaváží, že přistoupí
k Národní jednotě a budou posílati
své děti do české obecné školy.
Ve skutečnosti dostali také půdu jenom takoví
uchazeči, kteří se těmto požadavkům
podrobili. V Kučerově v okresu vyškovském
dostala Národní jednota lacino 10 ha půdy
a pronajímá ji těm Němcům,
kteří posílají děti své
do české školy. Komisař státního
pozemkového úřadu žádá
o návrhy na příděl půdy a obrací
se na národní spolky. Zde příklad:
Národní jednota severočeská v Praze
II, Vladislavova 13, rozeslala 31. ledna 1924 pod čj. 194/24
tento přípis: "Velectěný pane!
Obdrželi jsme od obvodové úřadovny státního
pozemkového úřadu důvěrné
sdělení, jímž jsme vyzýváni
úředníkem panem inž. Hrdličkou,
pověřeným prováděním
reformy ve zněmčeném území,
abychom jmenovali spolehlivého, charakterního, místního
znalce, který by mohl dáti tomuto úředníku
úplně spolehlivé, objektivní a věcné
zprávy o místním velkostatku. Žádáme
Vás tudíž zdvořile, abyste spolehlivě
přezkoumal data o nemovitostech, o jichž příděl
se ucházejí místní korporace a jednotlivé
osoby a které slouží k účelům
místních menšin. Do letošního programu
spadají Frýdland, Grabštejn, Lemberk, Nové
Zámky, Liberec, Mimoň, Haňšpach, Doksy
..." Vidíte tedy přímý styk českého
národního spolku s pozemkovým úřadem.
Podpis nečitelný. (Místopředseda
Slavíček zvoní.)
Můj čas uplynul, jsem již napomínán.
Musím však ještě na něco upozorniti.
Mám zde dopis, který dokazuje, že pozemková
reforma neznamená nic jiného než násilí,
porušení práva, nepoctivost, korupci a podplácení.
To pozemkovou reformu charakterisuje. V této zprávě
- jest z Falknova - se praví: Při komisi za předsednictví
okresního hejtmana dr Hohla z okresní politické
správy ve Falknově nad Ohří vyjádřil
se zástupce panství Olgy Haasové v Mostově,
nadlesní Starošek, v že panství Mostov
nebude vyvlastněno ani zabráno. Vyvlastňován
jest jenom ten, kdo nemaže, a my jsme mazali velmi dobře.
(Výkřiky něm. soc. demokratických
poslanců. ) Tento projev prvního zástupce
panství, sám o sobě nevalné ceny,
avšak příznačný, získává
na významu ještě tím, uváží-li
se, že toto panství, které má výměry
přes 1800 ha, bylo dosud od přídělového
komisariátu úplně vyloučeno, ačkoliv
výměra luk a polí činí přes
600 ha. Žádosti obcí a soukromých osob
o příděl půdy zůstaly dosud
nevyřízeny, a veškeré lhůty,
stanovené přídělovým komisařstvím
pro příděl a rozdělení, vůbec
dosud nebyly zachovány. Projev nadlesního získává
však ještě významu většího
tou okolností, že panství Olgy Haasové
bylo dosud zastupováno v Praze u pozemkového úřadu
dr Eislerem, jenž jest dosud ve vazbě. Každý
jednotlivý případ zadání zbytkových
statků přídělu skrývá
v sobě korupci.
Kdyby byli vzati do vazby všichni právníci,
kteří se účastnili pozemkové
reformy, kteří zastupovali své interesenty,
byla by to silná restrikce právníků.
Jest však charakteristické, že se musí
postupovati s úplatky - a to dokazuje tento dopis - chce-li
se člověk vůbec dostati do styku s pozemkovým
úřadem. Nedomnívejte se ovšem, že
z této aféry Eisler-Hodža se něco
stane, největší starost bude o to, jak by se
zase pomohlo Eislerovi z vazby, aby tam nemuseli jíti jiní.
Vy přece vidíte, jak se věc projednává.
Nelze nalézti ani původce, který dělal
zákon. Obraťte se přece na pana posl. dr Lukavského,
který návrh podal. Ať ho zavřou, pak
již vyjde na jevo, kdo text sestavil. Avšak rozhodující
pánové dobře vědí, jak se věc
má. Totiž tak, že ti pánové se
co nejvíce snaží, jak by tuto aféru
mohli sprovoditi se světa.
Za těchto okolností ovšem nemůžeme
hlasovati pro rozpočet. Naše votum bude odhlasováním
nedůvěry a protestem proti vládní
předloze. (Potlesk něm. soc. demokratických
poslanců.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Mach.
Posl. Mach: Slavná sněmovno! Projednávaný
rozpočet státní dává mi příležitost,
abych v rozpočtové debatě zdůraznil
některé zásady, které nutno přivésti
na přetřes v souvislosti s projednávaným
předmětem.
S naší strany bylo již několikráte
zdůrazněno, kolik přání a požadavků
v sobě shrnuje program zemědělského
lidu, pracujícího na půdě, a s ním
těsně spjatého venkovského živnostníka.
Kladu si za čest zastupovati z této skupiny lidi
nejchudší a nejpotřebnější
a proto budu mluviti hlavně se stanoviska venkovského
drobného zemědělského lidu.
Rozpočet ministerstva zemědělství
nevyjadřuje svým skrovným údělem
nikterak skutečnost, že jsme státem, jehož
celá hospodářská struktura spočívá
na zemědělské základně. Proto
nelze na příště v něm nic škrtati,
nýbrž je svrchovaně nutno mnoho a mnoho doplniti.
V loňském vládním prohlášení
o programu vlády, které bylo převzato i vládou
dnešní, bylo zdůrazňováno, že
veškerým otázkám, souvisícím
s povznesením výroby zemědělské,
chce vláda věnovati největší
pozornost a že péče o zemědělství
bude úměrná jeho významu a převážné
zemědělské povaze našeho státu
a že naše samostatnost uložila zemědělství
novou orientaci a pozemková reforma jest jednou z velikých
akcí v tomto směru. Pravilo se dále, že
vyrostla z pevného odhodlání opříti
naši zemědělskou výrobu pevněji
než dosud o malého a středního zemědělce
v duchu skutečné hospodářské
demokracie.
Dovolím si s tohoto místa prohlásiti, že
slib tento ještě do důsledku ani zdaleka proveden
nebyl, čemuž nasvědčuje předložený
státní rozpočet, a my musíme se vynasnažiti,
aby zmíněné hospodářské
demokracii dostalo se náležité parity - rovnocennosti
- i v tomto směru. Mnohé snížené
cifry v kap. 11. Ministerstvo zemědělství,
oproti roku minulému jsou důkazem tohoto tvrzení.
Zapomíná se, že pod tlakem poměrů
stále více vystupovati bude význam výroby
zemědělské pro žaludek domácího
obyvatelstva. Nesmí proto býti přehlížen
sociální význam výroby zemědělské
jako živnosti více než dvou třetin celého
obyvatelstva republiky, a to tím méně, když
na výrobě té zúčastněni
jsou devíti desetinami malozemědělci. Opírajíce
se o drobný majetek pozemkový, nuceni jsou se svou
rodinou tvrdě, mozolně pracovati. Jejich sklizně
a užitek z chovu hospodářského zvířectva
jsou jejich naturální, velmi často nedostatečnou
mzdou, která není žádným podnikatelským,
na spekulaci založeným lichvářským
ziskem, jak často a cynicky jest těmto pracovníkům
půdy předhazováno. A proto mají veškerá
opatření státní, směřující
k zvelebení chovu hospodářského zvířectva,
prováděna býti se zřetelem na jejich
význam i přístupnost drobným a středním
zemědělcům a na vnitřní složení
a vzájemné vztahy výrobních činitelů
v drobných a středních hospodářstvích.
V předloženém rozpočtu ministerstva
zemědělství činí příspěvek
na chov a zpeněžení dobytka 1,300.000 Kč
proti 2,600.000 Kč roku loňského.
Podle zprávy výboru rozpočtového má
býti částka ta postačující
podpořiti úsilovnou snahu ministerstva zemědělství
za docílením soběstačnosti ve všech
oborech produkce živočišné. Dalším
úkolem v produkci živočišné bude
prý zlepšiti jakost hospodářských
zvířat, aby chovná zvířata
skýtala co největší užitek. Toho
úkolu bude možno dosíci pečlivým
výběrem nejlepších zvířat,
k čemuž napomáhá též provádění
užitkové kontroly chlévní. V chovu hovězího
dobytka nutno věnovati plnou péči odchovu,
výběru a udržování vhodných
plemeníků v duchu novodobých výzkumů
a správných zásad plemenářských.
Rovněž chov vepřů má veliký
význam pro otázku soběstačnosti v
produkci masa a tuku, proto snahu o rozšíření
a zvelebení chovu vepřů nutno co nejvíce
podporovati. Na podporu chovu koz a ovcí, jakož i
vepřů a hovězího dobytka jsou určeny
snížené úvěry, ačkoliv
zvelebení všech uvedených chovů nabývá
značné důležitosti pro produkci živočišnou.
Dále zpeněžování, zejména
jatečného dobytka, je nezbytně nutno organisovati
tak, aby prodej masa a masitých výrobků dál
se co možná nejkratší cestou od producenta
ke konsumentu, jemuž se má dostati výrobků
jakostně dobrých za přiměřené
ceny. Výdaje věnované na produkci živočišnou
vrací se mnohonásobně státu jako dobrá
rentabilní investice zpět ve formě zvýšení
národního jmění a zmenšení
vydání za dovoz masa a tuků, za kteréžto
nezbytné životní potřeby plynou ročně
miliardy čsl. korun do ciziny na škodu našich
ponejvíce malých, středních zemědělců.
Nemožno ovšem věřiti, že by na všechny
tyto úkoly měl stačiti určený
snížený úvěr 2,600.00 Kč.
(Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)