Proto je potřeba nešněrovati a já uvedu
další okolnosti. Státní dráhy
mají celou řadu pomocných ústavů.
Mám na mysli zejména dílny. Pro krátkost
času nemohu se jim věnovati. Tyto dílny nejsou
vybudované moderně. Co by tento pomocný ústav
mohl vykonati, to se dá těžko vyjádřiti
v milionech, které by se uspořily. To může
odhadnouti jen technik, který v těchto věcech
je sběhlý. I tu je potřeba, aby se nešetřilo
a aby se investovalo, poněvadž jsem přesvědčen,
že za to rychlejší provoz nejen bude úrokovati
a umořovati, ale přinese i kýžený
zisk také pro státní dráhy.
Ani letmo - bohužel jsem vázán lhůtou
nemohu se dotknouti různých těch věcí
dalších signálních dílen a zabezpečovacího
zařízení. Směšný obnos
pro tyto dílny určen je v rozpočtu jedním
stotisícem. To je obnos, který nemůže
naprosto dostačiti. To uzná každý, kdo
ví, co to dílny jsou.
Jednou z nejhlavnějších věcí,
slavná sněmovno, je otázka personálu.
Jestliže poměry na železnicích několika
těmito ukázkami po stránce technické
vzbuzují obavy odborníků, že nastane
stagnace v normálním vývoji, jež bude
zhoubně působiti na politiku tarifní a finanční
prosperitu jakož i na bezpečnost cestování,
pak přistupuje jeden z nejdůležitějších
problémů dalších, to jest personál
železniční a vůbec podnikový.
Jeho oprávněný nepokoj je plně pochopitelný,
vždyť od r. 1922 systematicky a stále jest mu
ubíráno. Od zákona č. 495 až
k zákonu č. 394 stále jsou žádány
finanční oběti, ač hladina drahoty
neklesla, ba spíše stoupla. Zákon č.
286 jen napjal trpělivost do nemožnosti. Jeho uspořádání,
logicky i věcně nesprávné, způsobilo
zmatek a roztrpčení nejen proto, že provedeno
bylo proti duchu zákonodárce, aby byly odstraněny
živly státu nepřátelské a majetkově
silné, nýbrž i tím, že restrikci
bylo odstraněno mnoho těch, kteří
mohli ještě dlouho sloužiti, jsouce však
označeni za zaopatřené, když mnohý
z nich měl rodinný domek a několik korců
polí, byli restringováni, dáni na nucený
odpočinek, aby za ně byla přijata armáda
bezprávných smluvních dělníků.
Jak trpko je člověku, jestliže slyší,
že včerejším dnem propuštěno
bylo 15.000 těch nešťastníků jen
proto, že ministerstvo železnic neopatřilo si
včas úvěr, ač potřeba práce
je zde evidentní a ač obavy odborníků
jsou takového rázu, že mnohý z nich
zříká se odpovědnosti, jestliže
nebude míti toto dělnictvo k ruce, aby upravil trať
na zimu, kdy toto nebezpečí je největší.
A tu, vážení, na jedné straně
personálu, ale lépe placeného. Na druhé
straně však v praksi děje se něco zcela
protichůdného.
V tomto stavu vznikl zákon č. 103, jehož projednávání
vleklo se drahnou dobu, a nyní? Jsme u konce r. 1926 a
vládní nařízení k tomuto zákonu
dosud nejsou vydána. A to, co proskakuje na veřejnost
železničářskou, zrovna podpaluje k nespokojenosti.
Při projednávání zákona bylo
zaručeno, že bude dána možnost poslancům,
aby spolupůsobili při projednávání
těchto nařízení, ale nestalo se tak.
Vládní nařízení zpracovávána
jsou za zavřenými dveřmi bez slyšení
úředních institucí zaměstnaneckých,
bez slyšení organisací, které prokázaly
při i po převratě tolik porozumění
pro svůj podnik. § 210 zákona č. 103
přímo určuje hodnocení výkonu
železničáře, jejž v žádném
případě nelze srovnati s pragmatikálním
zaměstnancem. Výkon tento nutno hodnotiti vzhledem
k námaze, nebezpečí, práci při
špatném počasí, ve dne, v noci, jistě
i po stránce finanční výše. Rozvrstvení
personálu vyžaduje rozšíření
stupnic a finanční zvýšení jejich,
aby byla dána možnost správného ocenění
jak úřednictva, tak i podúředníků,
zřízenců a stálých dělníků.
Rovněž i systemisace musí býti dostatečně
velká, aby umožnila všem déle zaměstnaným
dosáhnouti kýženého cíle, totiž
definitivy. Současně nutno upraviti poměry
hospodářské smluvnímu zaměstnanectvu.
Dosavadní stav těchto zaměstnanců
jest státu demokratického naprosto nedůstojný.
Musíme trvati na tom, aby do příštího
služebního řádu pojaty byly i t. zv.
naturální výhody a musíme odmítnouti
každou snahu o jejich zkrácení nebo odnětí.
Činovné, naprosto nesprávně zákonem
řešené, musí býti co nejdříve
vládou opraveno v jednotlivých místech dle
jejich hospodářského významu.
Řešení slovenské a podkarpatoruské
výhody musí býti řešeno podle
původní úmluvy. Je nutno přiznat,
že tato výhoda je jen malou odměnou těm,
kteří po 8 roků za tak svízelných
a mnohdy i životu nebezpečných poměrů
sloužili poctivě státu. Pořádek
v železnictví na Slovensku nutno přičísti
tamním zaměstnancům k dobru.
Všechny tyto požadavky musí býti řešeny
v rámci zákona č. 103. Od července
t. r. čekají zaměstnanci trpělivě
na vydání vládního nařízení.
Snažili jsme se všemi prostředky, ať politickými
nebo organisačními, uspíšiti věc,
ale marně. Slavná sněmovna nemůže
se diviti, jestliže železniční zaměstnanci
ztrácejí trpělivost a důvěru
k vládním činitelům, kteří
tak lehkomyslně zahrávají s tímto
nebezpečím. Mohl by kdo z vás, pánové,
i čsl. veřejnost se divit, kdyby zoufalost těchto
lidí propukla v činy, o nichž jsme dodnes věřili,
že v tomto našem státě jsou pro vždy
nemožny?
Hluboce musím litovati, že vládní orgány
nevidí a neslyší kolem sebe výbuchy
nespokojenosti a ponechávají je na pospas živlům,
kteří této roztrpčenosti používají
ku svým temným politickým cílům
proti státu. Jen cynik může s klidem přihlížeti
k tomu, jak tento poctivý, hluboce národně
cítící lid je sváděn z cest,
na nichž jsme jej po celou řadu let vedli a které
přinesly tak krásné činy heroismu
při rození naší svobody národní.
To má býti uznání? Varujeme před
touto politikou vlády a měšťanských
stran. Nedozírné následky mravní,
hospodářské i politické mohou býti
toho výsledkem. Varujeme před snahou snížiti
dosavadní příjmy beztak nedostatečné
pomocí vysokých vyrovnávacích přídavků,
špatnou systemisací, varujeme před zlou vůlí
oproti zaměstnancům, před snahou, aby obnos
180 mil. Kč v rozpočtu obsažený se snížil
a ušetřilo se za cenu poškození tohoto
personálu. To, co dosud proniklo z hermeticky uzavřených
dveří, jest lehkovážný pokus
odbourati rozdíl finanční mezi železničáry
a ostatními pragmatikálními zaměstnanci.
Jestliže výkon a vzdělání bude
směrodatným, pak jest jen zákonnou povinností
ohodnotiti poctivou práci. V tom případě
jsme přesvědčeni, bude-li se tak díti,
že poškození není možné.
Slavná sněmovno! Nesmíme na konec přehlížeti
palčivý problém našich veteránů
práce, staropensistů, vdov, sirotků a rentistů.
Účiny zákona č. 287, který
tak těžce zklamal tyto rentisty a pensisty, musí
býti odstraněny. S největším
urychlením budiž předložen návrh
zákona pensijního, aby byla odčiněna
spáchaná křivda. Rovněž i neupravené
poměry u Košicko-Bohumínské dráhy
volají po uspíšení jejího zestátnění,
aby pensijní chaos byl odstraněn a postiženým
škody nahrazeny.
Končím se žádostí: Nechť vláda nezapomíná, že ztráta důvěry státních zaměstnanců,
zejména železničních, způsobí
největší škodu našemu státu.
Její politika nesmí se říditi povahou
jejího složení, jež ji žene k utiskování
pracujícího lidu. Ubližovati státním
zaměstnancům znamená oslabiti stát.
(Potlesk poslanců čsl. strany nár.-socialistické.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
dr Rosche. Uděluji mu slovo.
Posl. dr Rosche (německy): Dámy a
pánové! Bylo mi uloženo mou stranou, abych
promluvil ke stati o státních podnicích.
Podle vládního prohlášení ze
dne 24. října 1926 pod titulem "Rovní
s rovnými" semkly se německé a české
strany, aby vytvořily harmonické soužití.
Vládní prohlášení klade na to
důraz, že jest vítána každá
zdravá kritika a každá věcná
positivní spolupráce a že bude respektována.
Chci použíti kritiky, a to ne málo, a i když
bude ostrá, přes to budu se snažiti zůstati
věcným. Nepokládám parlamentní
tribunu za pravé forum, kde bych pronášel své
mínění o vstupu německých stran
do vlády, avšak to jedině konstatuji, že
jsem dospěl ke skalopevnému přesvědčení,
že české občanské strany nemají
nikterak poctivou vůli, vytvořiti ono harmonické
soužití, k jakémuž účelu
se seskupily, neboť pak by bylo potřebí jiných
předpokladů, pak musili bychom viděti důkazy.
Naopak myslím, že české občanské
strany za daných okolností naléhavě
potřebovaly, aby Němci vstoupili do vlády.
Rozpočet je nejdůležitější
zákonnou předlohou celého roku, jsou to v
číslicích na rok vyjádřené
předpoklady pokroku nebo úpadku národního,
kulturního, sociálního a hospodářského
života. Tato důležitá předloha
promrskává se v kvapném tempu ve výboru
i ve sněmovně, patrně v úmyslu již
předem ustáleném: Změny ve státním
rozpočtu nejsou nikterak přípustny! Toto
zkrácené řízení, tato zkrácená
řečnická doba jest nemožností,
přeje-li si druhá strana, jak se tvrdí, věcné
spolupráce. Jest naprosto nemožno fysicky i duševně,
aby se chtělo tímto způsobem takovouto látku
probrati. Ovšem v zákoně, v ústavní
listině jest již předem v §u 43 na to
pamatováno, že se chce rozpočet tímto
tempem vyřizovati, neboť senátu nedává
se pro výborovou práci a pro sněmovnu více
času než měsíc, a nevyřídil-li
jej do měsíce, platí rozpočet za přijatý.
Tím se snižuje parlamentarismus v pravou komedii,
v pouhý stín své existence. To jest nemožný
stav, jaký vůbec není v žádném
evropském státě. Tvrdí-li se však,
že spolupráce německých vládních
stran jest vítána, pak si představuji projednávání
rozpočtu docela jinak. Pak by musil býti předkládán
rozpočet při nejmenším současně
se státní účetní závěrkou
předchozího roku dne 1. září,
a to klubům, kulturním, sociálním
a hospodářským svazům ke spolupráci,
k rozpravě, ke kritice, k vysvětlivkám a
změnám, přirozeně, má-li to
býti spolupráce, také v německém
překladu. Bylo by potřebí vytvořiti
ústředí, lhostejno, zda při ministerstvu
financí nebo při jiném ministerstvu, kde
by si mohl každý jednotlivec vysvětlení
opatřiti. Tak si představuji jinakou kritiku, jinakou
spolupráci pro rozpočet, a pak musil by býti
výboru a sněmovně ponechán čas
nejméně jednoho měsíce ku projednání
a jednotlivým řečníkům umožněno,
aby nebyli nuceni říditi se podle minut a vteřin,
neboť při chvatném myšlení nelze
nikdy vykonati prospěšnou práci. Nebude-li
sněmovna s rozpočtem hotova, najde se ihned provisorium
pro rozpočet.
Pan generální zpravodaj dr Hnídek považuje
to za příliš důležité, že
rozpočet jest aktivní 20 miliony, vlastní
silou, vlastní prací bez cizí pomoci. Bez
čí pomoci?
Na cizinu nelze při tom mysliti, poněvadž žádné
výpůjčky v cizině učiněny
nebyly. Tvrdí-li se však, že bez cizí
pomoci byl vytvořen aktivní rozpočet, pak
pravím: Není správné, tvrdí-li
se to, neboť k příjmům rozpočtovým
přispívá nikoli v poměru obyvatelstva,
nýbrž v poměru docela jiném německý
hospodářský život, čímž
se stává rozpočet 20 miliony aktivním.
Každý obchodník ví docela dobře,
že mohu ve stejném okamžiku učiniti rozpočet
také 20 miliony pasivním, jest to čirá
náhoda, závislá na mé vůli.
Zabýval jsem se na chvíli rozpočtem a výkladem
p. finančního ministra. Konstatuji, aniž bych
s ním souhlasil, že pan finanční ministr
dr Engliš jest zajisté skvělý
theoretik a odborník. Konstatuji to, nikoli abych se snad
jemu zalichotil, k tomu nemám příčiny,
nýbrž jsem vždy ochoten konstatovati objektivní
skutečnost. V praxi používá však
svých theorií jinak. Z rozpočtu a výkladu
nevane duch hesla "Rovní s rovnými". Dr
Engliš praví ve svém výkladu
na poslední stránce: "Nazval jsem finanční
období, ve kterém žijeme, obdobím konsolidačním,
avšak tato konsolidace nebude jen dílem vlády
a parlamentu, poněvadž předpokládá
spolupráci celého národa. Čerpám
naději z obětí, které jsme v minulosti
přinesli pro svou svobodu, pro stát, pro finance
i měnu. Čerpám ji z bohatství země
a z pracovitosti i ukázněnosti lidu."
Kdyby dr Engliš mluvil jako rovný k rovným,
pak musilo by po mém názoru státi: "spolupráce
národů", nikoli "spolupráce národa".
Neboť nesporně míní pan finanční
ministr přece jistě jen Čechy. Nemá
ve svém rozpočtu ani slůvka pro spolupráci
Němců. Dávám si otázku: Nemůže,
nechce nebo nesmí? To, vážení, jest
úplně stejné! Na poslední stránce
svého výkladu praví dále: "V
úplném přiznání pravdy jest
síla." Volám k panu finančnímu
ministrovi: "Buďte zmužilý a řekněte
jednou veřejnosti, v jaké míře německé
obyvatelstvo, v jaké míře německé
hospodářství až dosud k tomu přispívalo,
abyste mohli všechny ony výdaje učiniti ve
vašem jednostranném smyslu." (Souhlas poslanců
něm. strany národní.)
Souhlasím úplně s p. finančním
ministrem, praví-li, že nejen státní,
nýbrž i hlavně autonomní celkové
zatížení jest u nás přespřílišné
a na delší dobu neudržitelné. V tom má
úplně pravdu. Avšak nevyšetřuje,
proč. Spatřuji důvod toho v úplně
pochybeném státním problému, v jednostranném
pojímání národního státu,
v pokračování ve vnitřní válce
proti všemu, co jest německé, a na druhé
straně v plýtvání a mrhání
penězi, ve velikášském šílení,
ve kterém se nalézáte se svými nesmírnými
výlohami na vojsko, zahraniční propagandu
atd. Tu béře se z hromady a rozdává
se plnýma rukama. Co však prohlásil na druhé
straně pan finanční ministr dr Engliš,
když byl svého času rektorem brněnské
vysoké školy? Tu zněla jeho řeč
docela jinak. Tehdy prohlásil v úvodníku
"Lidových Novin" doslovně: "Máme
sice přirozené předpoklady pro finanční
rozkvět, pro hospodářský blahobyt,
avšak octli jsme se za nynějšího systému
státní finanční hospodářské
politiky a organisace pracovní na šikmé ploše,
jež povede ke zhroucení, ač-li si neuvědomíme
včas vývoj věcí a nedáme se
jinou cestou." Pánové! Nic se nezměnilo,
z vlastních slov pana finančního ministra
seznáváme, kam spějeme. Pan finanční
ministr prohlašuje ve svém výkladu: "Obraz,
který jsem takto předvedl, není dojista zrovna
růžový, avšak jeho předností
jest, že jest v pravdivý." Jest to u mnoha věcí
pravda. To je jisté. Avšak o mnohých faktech
pochybuji, zda jsou pravdivé.
Pravdivým jest každým způsobem celkové
roční zatížení 15,5 miliard,
z čehož připadá 9,7 milard na státní
správu a 5,8 na správu autonomní. Zda rozpočet
jest v rovnováze, t. j. zdali bude rozpočet podle
účetní uzávěrky za rok 1927
v rovnováze, o tom za všech okolností pochybuji.
Vždyť přece sám finanční
ministr podmiňuje rovnováhu tím, že
rok 1927 bude právě takový jako 1926. K tomu
ještě přijdu, že tato možnost snad
daleko méně jest dána, než opak. Pan
ministr podmiňuje tuto rovnováhu také tím,
že bude v jeho smyslu vyřízen zákon
o válečných poškozencích. Konstatuji
zde - nikoli proto, že jsem sám 13 měsíců
ležel jako těžce raněný - že
jest to naprosto nesociální, začínati
s úsporami právě u válečných
invalidů. Dříve přece mělo
by se začíti u organisace, která konec konců
dělá z lidí mrzáky, válečné
invalidy. A tu se nemělo v sedmi letech vyhoditi 23 miliard!
Mám pochybnosti také z jiného důvodu,
poněvadž nemáme dosud dostatečně
vysvětlen tajný rozpočet o mimorozpočtových
výdajích ve způsobu zápůjček
nebo záloh. Neboť podle státní účetní
uzávěrky za r. 1924 - za rok 1925 ještě
ji nemáme shledáváme, že bylo vydáno
4,9 miliard na zlikvidovanou již obilní ústřednu,
256 milionů finanční správě
ruských legií, 1,6 miliard zemským správám,
920 milionů na košicko-bohumínskou dráhu.
Ano, jsou to pohledávky, to jest zcela správné,
avšak jako obchodník musím vám říci:
Tyto pohledávky musím ihned do posledního
haléře jako dubiosní, jako nedobytné,
odepsati. Kam to spějeme? Jsem zvědav, kam se tyto
miliardy poděly. Finanční ministr prohlašuje,
že tato zálohová politika musí přestati.
S tím zcela určitě souhlasíme.
Přicházím ke dluhu. Dluh uvádí
pan finanční ministr 35 miliardami. Obnos 35 miliard
jest vzhledem k velikosti státu zajisté - to dlužno
konstatovati - úžasná suma. (Německé
výkřiky: Taxa za osvobození!) Pardon,
pánové, nepředbíhejte, uvidíte,
jaký obraz vám předvedu. Těch 35 miliard
vyžaduje na úrocích 2.572,937.582 Kč.
Z toho připadá na vnitřní dluh 24
miliardy, na zahraniční dluh 6 1/2 miliard,
předválečný dluh 4,4 miliardy, to
činí dohromady 34,9 miliard. Pan finanční
ministr praví, že malý zbytek předválečných
dluhů a pak francouzské a snad italské pohledávky
činí dohromady ještě nanejvýš
1 miliardu, ta k tomu ještě přijde a dělalo
by to pak 35,9 miliard. Pro mne jeví se však účet
jinak. Pan finanční ministr nezmiňuje se
při výpočtu dluhů ani slovem o reparačním
dluhu, který musíme ještě zaplatiti.
Dluh ten ještě vázne, činí dle
dohadu pouze při převzatých drahách
15 miliard. K tomu přijde ještě pošta,
budovy a státní statky atd. Sečtu-li to skrovným
obnosem 25 miliard, odhaduji státní dluh ve výši
60,9 milard. Tento dluh vyžaduje při 7 1/4% zúrokování
- to odpovídá úrokovému klíči
- na úrocích 4515 milionů. Počítal
jsem mimo to ještě špatně, poněvadž
to může jinak dopadnouti. Pan finanční
ministr nezmiňuje se ani slůvkem o tom, že
počítá předválečné
dluhy, to, co máme Rakousku platiti, 4,4 miliardy, v poměru
1:1. Je také možno, že bude použito poměru
1:6. Je také možno, že budeme nuceni platiti
reparační dluh vyšším obnosem.
Za tohoto předpokladu vychází pro mne obnos
92,9 miliard na státních dluzích. To znamená
úrokovou potřebu 6 miliard 735 milionů.
Jen mimochodem budiž učiněna zmínka
o nezaloženém dluhu 4,6 miliard. Nuž, proč
ne s pravdou ven, táži se pana finančního
ministra, proč nepředvésti veřejnosti
tento obraz? Obchodníku v obyčejném životě
venku, když přišel k berní správě
a prohlásil: "Pro Boha, s tak vysokými daněmi
jsem přece nepočítal" - dostalo se odpovědi:
"Ano, můj drahý, s daněmi musil jste
počítati, nemůžeme za to, vezme-li vás
čert." Nic si nenamlouvejme, ven s pravdou, pravím
panu finančnímu ministrovi, bude to kapka studené
vody na velikášství, na zpupnost, na jednostranné
stanovisko národního státu, které
vláda až dosud najevo dávala. Prokáži,
jak bylo až dosud špatně hospodařeno.
Výkaz nezaměstnaných není správný,
nejsou v něm zahrnuti vyřazení a neorganisovaní.
Pan finanční ministr mluví o krisi a jest
ovšem právě takovým optimistou jako
ostatní resorty. Praví: "Krise není
nijak katastrofální, zdá se, že krise
překonala svůj vrchol." Vážení!
Přicházím z praktického života,
přicházím z hospodářského
odvětví, které asi 80% jest odkázáno
na vývoz. Prohlašuji vám zde, že žijeme
ve státě, od té doby co trvá, v nepřetržité
krisi. Nemohli jsme ještě nikdy prokázati,
že naše hospodářství jest vůbec
uzpůsobeno pro normální poměry na
světovém trhu. Náš výrobní
aparát pracoval až dosud většinou na podkladě
abnormálních poměrů v jiných
zemích, ať to bylo obsazení Poruří,
či stávka v Anglii nebo pokles valut atd. Nemáme
ještě praktických zkušeností pro
normální poměry. Podivíme se, povznese-li
se naše okolí, jak vidíme, hospodářsky.
Nemohu proto pochopiti, prohlašuje-li pan ministerský
předseda jednoduše o tom ve svém vládním
projevu: "Důvody krise musíme vyšetřiti."
Nemohu také pochopiti, že pan ministr financí
praví: "Stát má vážnou povinnost,
aby nerušil chod obchodu svými daňovými
a tarifními systémy, nelze však při
každé krisi žádati na státu, aby
přinášel positivní oběti."
Usuzuji opačně a pravím: "Ty státe,
kdybys nebyl tak špatně hospodařil, pak my
všichni byli bychom na tom jinak. Neboť stát
hospodářsky konsolidovaný přestojí
krisi daleko, daleko snadněji."
Vážení! Radí se nám: Ekonomisujte,
racionalisujte, vyzbrojte se technicky, zařiďte si
lepší administrativu! Pro technickou výzbroj
jest potřebí, aby nejdříve zbyly tu
prostředky a nesmí býti již předem
činěny překážky. Poukazuji na
př. na vývoz strojů atd. Pan ministr obchodu
pořádá ankety a zkoumá, pokud zaviňuje
krisi světová hospodářská krise
a pokud vnitřní příčiny. Konstatuji
jen jedno: zaujímám stanovisko, že má-li
se krise zdolati, tu dlužno podniknouti něco docela
jiného, tu dlužno rozpoznati jádro věci,
totiž přetížení hospodářství
státními dávkami a na druhé straně
odstraniti nedostatek spojitosti s okolím, jehož hospodářsky
potřebujeme. Krise jest zde trvalá a pokračuje,
nesmí nás zmásti občasný záblesk
obratu.
Přicházím nyní ke měně.
Pan finanční ministr praví: "Stabilní
měna jest největším štěstím
pro národ". Je to pravda. Situace naší
měny je úplně pevná a skvělá.
Táži se pana finančního ministra předně:
"Zůstane to tak, nepodaří-li se prosaditi
soutěživost hospodářství? Jak
bude pak vypadati naše obchodní bilance, jež
jest přece základním činitelem pro
naši platební bilanci? Jak to bude vypadati, přijdou-li
věřitelé našeho státního
dluhu a prohlásí: "Račte platit!".
Pan finanční ministr mluví o stabilisaci
vydání. Ne, chci od něho slyšeti: "Dolů
s výdaji!" Ano, ale kde? Pro mne jest tu položek
dosti. Začnu rozhodně při velkých
břemenech, jež požaduje na nás vojsko.
Ministerstva, ta systemisují, ekonomisují, racionalisují
- dokonce i kulturu, jak ve výkladu slyšíme
stabilisují a konsolidují státní hospodářství
na úkor národního hospodářství.
Jestliže jste zničili národní hospodářství,
ptám se vás, co je se státním hospodářstvím?
Myslím, že konečně jest zde přece
nejužší souvislost. Vždyť přicházím
z německého hospodářského života
a prohlašuji zde jedině toto: Kdyby nebylo bývalo
německé hospodářství tak pevné
a tak pilné, pak byste byli se svým uměním
již dávno v koncích. Pan finanční
ministr slíbil nám občasné publikování
nepřímých daní a po depuračním
období také publikování přímých
daní. Táži se zde pana finančního
ministra: Chce nám říci, jaký obnos
od r. 1914, pokud se týče za další léta,
byl předepsán německému hospodářskému
životu? Táži se: Jaké daně odvedl
německý hospodářský život
za tato léta? Současně ptám se pana
ministra obchodu: Jakým procentem zúčastněn
jest německý hospodářský život
Československa na vývozní bilanci?
Chci vám těmito číslicemi prokázati,
na jakém scestí v hospodářství
jste se octli. Čas nedovoluje mi, abych se dále
tím obíral. Použiji nejbližší
příležitosti, abych vám podal přehled
o hospodářství od počátku státu
až dodnes se zřetelem k národním, kulturním
a sociálním poměrům. Dokáži
také, jakým zvráceným systémem
jste pracovali. Pan finanční ministr píše
velmi často do cizozemských novin. Napsal nedávno
velmi zajímavý článek v londýnském
finančním časopisu "Evropské
finance" o státních financích Československa
a končí slovy: "Ukončil jsem svoji poslední
zprávu před parlamentním výborem prohlášením,
že stav československých financí jest
uspokojivý. Avšak ještě významnější
jest, že nynější stav chová v sobě
zárodky budoucího vzestupního vývoje".
Ukončil svou řeč k rozpočtu ve sněmovně
slovy: "Mám plnou důvěru do budoucnosti".
(Výkřiky na levici.) Lituji, nemohu se nikterak
připojiti k těmto myšlenkovým pochodům.
Obraz, který jsem zhruba nastínil, vypadá
docela jinak. Není to obraz záští, ale
strohé skutečnosti. Můj obraz není
také růžový, ale je pravdivý.
Tu pak stojí pravda proti pravdě a budoucnost nechť
nás poučí, kdo má pravdu. Na všechen
způsob konstatuji ze zkušenosti, že vůbec
hospodářsky bezpodmínečně ocitáme
se na sklánějící se větvi,
hospodářsky bezpodmínečně tím,
že opatření, jež proti německému
hospodářskému životu jako hlavnímu
činiteli byla a jsou podnikána, postihují
všechny, ať zaměstnance, ať zaměstnavatele,
či průmysl, obchod, živnosti a hospodářství,
souhrnné hospodářství ve státě.
Kráčíme vstříc hospodářskému
úpadku, nedojde-li v tomto směru k jinému
systému. Kráčíme bezpodmínečně
úpadku vstříc, a to v okamžiku, kdy
se naši sousedé rozvíjejí. Myslím,
že neobstojíme ve zkoušce pro normální
poměry. Pravím jedině toto: vaším
systémem pracuje čas hospodářsky proti
nám, jako Němcům a proti vám, jako
Čechům, národně politicky pracuje
čas pro nás, avšak proti vám. To jest
mé stanovisko bez ohledu na nynější
politické seskupení, bez ohledu na vstup Němců
do vlády. Vzhledem k vašemu dosavadnímu chováni
nemůžeme naprosto míti důvěry
v národním, kulturním a hospodářském
ohledu.
Přecházím nyní ke státním
podnikům. Jako státní podniky uvádí
se tabáková režie, státní loterie,
mincovna, pošta, telegraf a telefon, poštovní
šekový úřad, státní dráhy,
státní statky, lesy atd. Rád bych předem
řekl několik slov o výnosnosti těchto
podniků, resp. bych se rád zeptal, do jaké
míry lze vzíti zřetel na podniky státní,
pokud jde o úhradu státních vydání.
Podniky státní uhražují pouze 12,25%
veškerých státních vydání.
Uváží-li se však, že k podnikům
státním náleží také tabáková
režie a státní loterie, kteréž
samy vynášejí 1.100 milionů korun, že
tudíž všechny ostatní podniky mají
odvésti státní pokladně jen asi 50
milionů a že vlastně tabákový
monopol jest pouze formou spotřební daně,
dospějeme, jak finanční ministr ve svém
výkladu poznamenává, k závěru,
že státní podniky s výjimkou tabákového
monopolu a státní loterie nemají pro úhradu
státních vydáni žádného
významu. U železnice a u pošty stráví
čistý zisk investice, státní statky
a lesy slibují výnos 50 milionů, z čehož
16 milionů odpadá. Státní závody
hornické a hutnické upotřebí celého
očekávaného čistého výnosu
pro účely investiční. Státní
správa jest tudíž téměř
úplně odkázána na cla, poplatky a
daně. Podle zákona č. 404 z 18. prosince
1922 bylo vysloveno, že podniky budou vedeny podle obchodnických
zásad. Tímto zákonem měla býti
odstraněna zaostalost a nehospodárnost státních
ústavů, podniků a závodů. Měl
přijíti do nich obchodnický duch. Přirozeně
jsou stěžejními zásadami obchodnického
ducha píle, jednoduchost, pružnost, spolehlivost,
schopnost přizpůsobiti se, výkonnost, dochvilnost,
přesnost, rychlost, solidnost, organisace, ekonomisace
a racionalisace, zbavení se byrokratismu, ustanovování
a udržení zdatného, osvědčeného,
vyškoleného personálu, zdvořilost a
vlídnost. Tyto obchodnické stěžejní
zásady, kdyby byly v podnicích prováděny
národohospodářsky, musily by jistě
přivoditi jejich výnosnost. Tím, že
se zavede dvojité účetnictví, že
se rozpočet vyjme ze všeobecného správního
rozpočtu a rozdělí na provozní a investiční
rozpočet, není ještě všecko vykonáno.
Naše státní podniky naprosto nesplnili v plné
míře svého národohospodářského
významu. Nejsou provanuty duchem hospodárnosti,
jsou to úřady, zaopatřovací a počešťovací
ústavy přes veškerá opačná
tvrzení resortních ministrů. Nejdříve
byl vyplněn správní aparát, všechna
odvětví správní, zejména dráhy
a pošta, přirozeně bylo dlužno splniti
city vděčnosti, národní povinnosti.
A pak započato s restrikcí zcela výlučně
na účet Němců. Ustanovení §u
128 úst. listiny zaručuje sice úplnou rovnoprávnost
v každém směru také co do vstupu do
státní služby bez ohledu na řeč,
co to však znamená? Ve starém Rakousku měla
správa asi 432.000 úředníků
bez učitelstva, my jsme měli dne 30. června
1924 bez učitelstva 342.000 úředníků.
Podle počtu obyvatelstva patřilo by nám Němcům
tudíž asi 89.000 služebních míst,
ve skutečnosti měli jsme jich 54.000. Jestliže
tudíž 10% z nich odečtu, kteří
měli býti restringováni, bylo by nám
patřilo ještě 72.000. Ve skutečnosti
však bylo asi 26.000 až 27.000 Němců restringováno
a za ně ustanoveni Češi.
Popatřte jednou na obraz, jaký se jeví u
drah. Dráhy měly před restrikcí 164.807
zaměstnanců a po restrikci 164.686, to znamená
restrikci 201 osoby. Při restrikci 26.000 až 27.000
lidí! Věc jest přece zcela jasná.
Němci byli restringováni a Češi nově
ustanoveni. Byly také prováděny přesuny,
kdo byl u dráhy, přišel k poště
atd. Ještě lepší jest to u pošty.
V r. 1912 bylo ve skupinách A, C a D poštovního
úřednictva v ředitelských okresech
Brně, Praze a Opavě bez podúředníků
a sluhů 8808 úředníků. V r.
1924, tudíž před restrikcí, 15.034 a
v r. 1926 po restrikci 14.706. K tomu přistupují
volné síly zjednané na denní plat,
asi 400, a ještě spousta lidí zjednaných
za hodinovou mzdu. Vidíte zde bezpodmínečný
přírůstek.