Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Malý obrázek o tomto zachraňování bohatých úředníků vypadá takto:

Borovec František, inspektor státních drah, přednosta hospodářské skupiny v Bratislavě - která je již 2 roky v likvidaci - má přes 2 mil. jmění a je ředitelem Svazu akciových společností v Bratislavě s ročním příjmem Kč 46.000. Protože vykonával službu u dráhy jen jako vedlejší zaměstnáni a s ohledem na jeho obrovské jmění, byl navržen k restrikci. Tento pán podal proti své restrikci námitky a byl zachráněn. Je politicky organisován u strany agrární a současně odborově u národně sociální Jednoty zaměstnanců čsl. drah. O jeho záchranu přičinili se zástupce agrárníků, národních demokratů a českých socialistů.

Ing. Arent Emil, vrch. rada stát. drah a přednosta odboru pro udržování dráhy Praha I, jest spoluakcionářem fy Arent. velkoobchod a velkovýroba gumáků v Praze II, Jungmannovo nám., kde má uložen podíl 2 1/2 mil. Kč. Jeho paní je disponentkou fy. Weimann a Petschek, velkoobchod uhlím, kde má měsíčně 3000 Kč. Tento pán byl zachráněn od restrikce na přímluvu nár. demokratů, jejichž je příslušníkem.

Weidenhoffer Jan, vrch. revident odd. V ředitelství Praha-Jih, byl členem restrikční komise, jest majitelem velkostatku a přes to, že nebyl nepostrádatelný, byl ponechán ve službách dráhy. Je organisován u nár. demokratů.

Šmejkal Emanuel, inspektor stát. drah v Táboře, jest majitelem velké vily se zahradou v Táboře v ceně asi 400.000 Kč. Byl ponechán ve službách dráhy.

Budil Karel, vrch. revident v Táboře, jest majitelem velkostatku v Měšicích u Tábora a bude děditi po příbuzných své paní druhý velkostatek u Vlašimi. Je organisován u agrární strany. Byl ponechán ve službách dráhy.

Schreyer František vrch. oficiál stát. drah v Táboře, má jmění na hotovosti 86.000 Kč a hospodářství v ceně 150.000 Kč v Klokotech u Tábora. Podal si rekurs proti restrikci, který byl příznivě vyřízen.

Herejk Václav, inspektor v Mirošově, má hotové jmění 86.000 Kč, velký dům s hospodářstvím a obchodem v ceně přes 200.000 Kč. Byl ponechán ve službách dráhy.

Thiele Emil, vrch. oficiál stát. drah, Sázava-Buda, má velkou vilu v ceně 180,000 Kč a jest spolumajitelem parní pily. Vila sama nese ročně 5000 Kč, které dostává za pronájem v letních měsících. Byl ponechán ve službách dráhy.

Šejvl Rudolf, inspektor stát. drah v Pardubicích, majitel velkostatku v Moravanech v ceně přes 600.000 Kč, nebyl restringován.

Šeffner František, vrchní revident v Pardubicích, majitel velkorestaurace ve vlastním velkém domě u továrny na petrolej v Pardubicích v ceně nejméně 550.000 Kč. Byl ponechán ve službách dráhy.

Držmíšek František, inspektor stát. drah v Pardubicích, sdědil v r. 1925 velkostatek v Čepu u Pardubic v ceně přes 750.000 Kč. Nebyl nepostradatelným a byl ponechán ve službách dráhy.

Zatím co byli na rozkaz vlivných národnědemokratických politikářů zachraňováni restrikčními komisemi boháči, starali se reformističtí vůdcové, aby ve službách dráhy nezůstali zaměstnanci nemajetní, kteří byli zásadními odpůrci všech zrádců socialismu. Tímto způsobem bylo vyházeno veliké množství pilných a služby znalých zaměstnanců a na některá jejich místa byli vzati smluvní zaměstnanci, kteří musili býti zaučováni. Tím se celá restrikce určená k tomu, aby byl zmenšen počet personálu, minula cílem a zvrhla se na pomstu reformistických vůdců proti nespokojenému personálu. A aby bylo dovršeno úplné profanování socialismu těmito vůdci, byli členové restrikčních komisí za tuto katanskou práci ve prospěch buržoasie odměňováni bohatými remuneracemi z pokladny odborové organisace Unie. Kdyby vláda opravdu hájila prestiže zákonů, musela by nejen naříditi revisi provedené restrikce, ale současně musela by dáti zavříti všechny, kteří tohoto zákona zneužili k osobní mstě.

Na vaše hlavy padá kletba těchto tisíců postižených restringovaných státních zaměstnanců. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Petrovický. Uděluji mu slovo.

Posl. Petrovický: Slavná sněmovno! Předešlý řečník zabýval se ve své řeči restrikčním zákonem a přednášel zde seznam těch prý vysokých úředníků hospodářsky silných, kteří prý nebyli restringováni. (Posl. Mikulíček: Těch je ještě několik tisíc!) Ovšem o těch, kteří byli restringováni, jako pan ředitel Šmilaur a ostatní vysocí úředníci, se nezmiňuje, a přece musí uznati, že v těch restrikčních komisích neseděli jen zástupci republikánské, lidové a nár.-demokratické strany, nýbrž i zástupci stran socialistických, kteří jistě usuzovali o každém úředníku a zřízenci, vyhovuje-li předpisům o restrikci. (Výkřiky komunistických poslanců.) Jestliže bychom měli souditi podle toho, jak jednotlivé strany k tomuto státu se staví a jak jejich jednotlivci ve svých služebních povinnostech jednají, nezneužívají-li toho, jistě bylo by povinností v restrikční komisi rozhodovati a propouštěti elementy, které jsou tomuto státu nebezpečné. (Posl. Mikulíček: Keťasové a lichváři to byli!) Myslím, pánové, že největší příklad keťasování byl dán v Rusku, kde kradenými věcmi a zbožím se keťasovalo. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Petrovický (pokračuje): Tímto mne neukřičíte. Vy nejméně můžete v tomto státě naříkati, když právě vaše strana proti tomuto státu jedná. (Posl. Mikulíček: Kdyby nebylo komunistů ...) Kdyby nebylo komunistů, byl by v našem státě klid a pořádek. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)

Posl. Petrovický (pokračuje): Pane posl. Mikulíčku, vy nejméně můžete naříkati. (Posl. Mikulíček: Já si nadělám sám na sebe, ale vy na sebe nenaděláte!) To je pravda, já na sebe nenadělám, to umíte dělati jen vy, že na sebe děláte. (Smích. Hluk. Výkřiky komunistických poslanců.) Pravda pálí a to právě vás rozčiluje.

Slavná sněmovno! Živnostnictvo, obchodnictvo i průmysl má životní zájem na tom, jak se hospodaří v obcích, okresích, zemích i státu. Má někde smutnou zkušenost z hospodářství automních svazků a bolně vzpomíná na hospodářství ve státě v prvních rocích jeho samostatnosti. Dlouho ještě potrvá, nežli budou zmírněny a dokonce odstraněny důsledky dřívějšího státního nehospodářství. Nynější živnostenská generace stěží se toho dočká. To však jí nemůže a ani nesmí odstrašiti a zdržovati od pilné práce k nápravě a zlepšení všude tam, kde se hospodaří s veřejnými příjmy a vydáními.

Bylo u nás málo stran i jednotlivců, jež by od začátku do dnešní doby měli na prvním místě starost o spravedlivé hospodaření a v něm přípustné šetření v rámci státní administrativy, jež by byla měřítkem, směrnicí a dokonce příkladem pro šetrné hospodaření v okresích a v obcích, jež by úporně se snažila o vyrovnání hospodářských cizích protiv mezi právy a povinnostmi. Bylo velmi těžko nám dokazovati od vzniku naší samostatnosti, že zájmy státní musejí jíti před zájmy ostatními, třídními a dokonce osobními. Zesnulý prozíravý, neústupný a Československé republice na život oddaný dr Rašín zle si posloužil, že prohlásil, a také pevně jak svým vlastním životem, tak svým mocným vlivem prosazoval zásadu, že za práci pro vlast a národ se neplatí. Bylo údělem naší strany ukazovati po dobu 8 roků, že státu mladému, z hospodářské bídy zrozenému, je třeba přinésti úměrné oběti všemi stranami československými. Bohužel, tyto oběti, mohou-li se vůbec zváti obětmi, byly některými stranami přinášeny jen dotud, dokud vlastní třídní prospěchy byly nad ně větší, byly bohatší.

A tím smutnějším byl i zjev, že byly strany československé, jež vůbec odpíraly státu poskytnouti v každém roce nutné prostředky k jeho existenci, zakotvení a postupnému vývinu. Dnešní výmluva nebo spíše stydlivá omluva, kterou v generální debatě o rozpočtu pronesl jistý pan kolega, že jeho kolegové a strana zaujímala ke státním rozpočtům stanovisko oposičně-kritické - zamlčel, že hlasovali vůbec do té doby proti každému rozpočtu, neušetří jeho strany výtky a neumenší viny, že mnohé v minulých rozpočtech jimi odmítaných mohlo již býti dříve změněno a zlepšeno ve prospěch státu i jeho poplatnictva. Jest pochopitelné, jest dokonce přirozené, že může býti československá strana proti vládě, že nemusí souhlasiti s jejím programem anebo snad s částí jejího programu, avšak nikdy nemá a neměla býti proti samotnému státu tak nedávno a těžce získanému. Je-li proti jeho rozpočtu, je stranou v tomto směru protistátní.

A takovýto ponurý obraz zminula objevil se zrovna v přítomné době. Dokud stát vycházel vstříc třídnímu programu našich československých stran socialistických, dokud měli u nás socialisté většinu, které často nejenom programově, nýbrž i třídně využívali a občanské vrstvy utlačovali, dotud jednali a hlasovali pro státní nezbytnosti, kterou je státní rozpočet. Jakmile však vyšli z voleb oslabeni, bylo - a jak přítomnost dokazuje, je - u nich po státotvornosti, je po lásce k národu i státu. Najednou je to vychloubavá demokracie, jí se upírá počet, dříve tolik házený na váhu při obsazování vlád a jiných s ním spojených vysokých míst a stranických synekur. Naše strana neodepřela nikdy státu, třebaže byla v oposici, anebo byla mimo vládu, co je jeho životní podmínkou, rozpočtu. (Výborně!) Tím nikdy neprohlásila, že je se vším a v každém případě spokojena, že souhlasí s rozpočtem každého ministerstva a každou rozpočtovou položkou. Byla však na tolik soudná, že vytkla položky zřejmě nehospodárné, že snažila se je obmeziti. Tato soudnost nebyla nikdy ani stínem demagogie, jakou z jiné kritiky dříve i dnes při projednávání rozpočtu vyciťujeme. Stáli jsme vždy při tom na obranu poplatných vrstev, oceňujíce je nejenom v přítomnu, nýbrž bráníce je i do budoucna k dobru státu i veřejnosti. Snažili jsme se celou svou politikou a zejména finanční politikou dr Rašína zachovati živnostenské vrstvy přes kritické otřesy, ze kterých vyvedl náš stát zmíněný velký finančník upevněním naší měny. Od té chvíle je možno právě živnostníkovi, obchodníkovi, průmyslníku i zemědělci jistěji a pevněji kalkulovati, ať již v nákupech surovin a jich zpracování, nebo prodeji. Od této také doby i státní rozpočty se značně snižovaly, kdy po násilné smrti dr Rašína, jeho nástupce ministr financí inž. Bečka předložil prvý státní rozpočet, vykazující aktivum. A po něm tak činí letos p. ministr financí dr Engliš. Znali jsme dopodrobna, jaké těžké oběti přináší živnostník, obchodník, průmyslník na státních daních a daleko ještě větších, někde přehnaných, autonomních přirážkách, zejména obecních. Bojovali jsme proti tomuto nehospodářství a někde docela vyhazování poplatnických peněz a varovali před pokračováním. Vymohli jsme ulevňovací výnosy ministerstva financí v letech 1921 a 1922. Byli jsme pro šetření ve státě, hlavně likvidací ministerstev již vyloženě postradatelných. První jsme se domáhali reformy daňového systému, jehož změnu také prvý vyhlásil dr Rašín r. 1922, ji podnítil a v ní slibně pokračoval jeho nástupce inž. Bečka. Ovšem neslibovali jsme poplatnictvu ani zavedení pouze jediné daně důchodové, z příjmů s celou progresivní škálou z důvodů nynější nemožné proveditelnosti, neslibovali jsme ani zrušení daně obratové jako jistá strana dlouho před volbami a v samotných volbách, nýbrž přičinili jsme se o paušálování obratovné daně, z masa, piva, vína, cukru atd. a domáhali jsme se jeho dalšího rozšíření.

Jsme pro takovou daňovou reformu, jež by opravdu ulevila poplatníkovi a popřála mu nabrání dechu k jeho další vysilující práci. Proto jsme vítali studii reformy daňové, uchystané ministrem inž. Bečkou, která byla pro poplatnictvo v celku i v některých částech lepší, opravdu úlevnější, nežli je "reforma", nyní nám předložená p. ministrem financí dr Englišem. Ta je jenom při všeobecné dani výdělkové o třikráte vyšší proti dani dosud placené. Jsme pro zlepšení daňové reformy nám předložené, a jistě při meritorním projednávání, zejména v příslušném výboru učiníme mnohé dosažitelné změny ve prospěch snad nejen poplatnictva, nýbrž i samého státu.

Očekávali jsme z uzákonění daňové reformy aspoň takovou úlevu, jež by částečně kryla nové, od 1. července letošního roku zavedené břemeno zaměstnavatelů ve formě placení příspěvků na starobní a invalidní pojištění. Reforma daňová mohla tady již býti, kdyby nebyly vyvolány předčasné volby, po kterých volaly a které si vynutily socialistické strany, a s nimi politicko-živnostenská strana, jež sice Bečkovu pro živnostníky lepší reformu odmítala, avšak lepší, jak sám p. kol. posl. Pekárek s tohoto místa prohlásil, v Englišově reformě se nedočkala.

Není divu, že se volá nyní ze zaměstnavatelských kruhů po novelisaci sociálního pojištění, jako: vyloučení učňů, služebných dívek, placení za 6 a nikoliv za 7 dní, při částečném zaměstnání za dny odpracované, paritní zastoupení v okresních nemocenských pojišťovnách, odstranění úhrady kapitálové, jež odnímá a teprve odejme našemu národohospodářství tisíce milionů, a ještě jiné postuláty.

Všem třídám dostalo se úplného neb aspoň částečného splnění jejich požadavků, jenom živnostnictvo čeká marně na kus toho práva, jako první splátku za velké, na ně uvalené povinnosti, jež plní s krajní obětavostí ke státu a ostatním samosprávným svazkům.

Ani dnes ještě nemáme zákona o nekalé soutěži, dvakráte již po jeho úpravě ministerstvem obchodu předloženého. Bude povinností výboru pro obchod, živnosti a průmysl, aby návrh projednal a sněmovně urychleně ke schválení předložil.

Kdo čeká u nás na reformu živnostenského řádu, ten se načeká! Není to práce jednoduchá, není to úkol lehký, který by mohl býti splněn v krátké době. Není to otázka, jež by se týkala jenom živnostnictva a obchodnictva. V reformě živn. řádu jsou a budou obsaženy také zájmy ostatních tříd, jež budou je uplatňovati měrou jistě nebývalou a nemalou. Přes to, že subkomise, k účelu tomu zřízená Státní živnostenskou radou, počne pracovati, přece je daleká doba, ve které bude tato otázka, tolik živnostnictvo zajímající, řešena a vyřešena.

Proto jsem zatím pro parcielní provádění změny živn. řádu, a to té části a v ní toho paragrafu, který nejvíce ohrožuje živnostenské podnikání, a někde sahá dokonce na jeho kořeny.

Takovýmto zlem a ustavičným poškozováním řemeslných živností je nejasnost dosavadního §u 37 živn. řádu. Citovaným paragrafem živn. řádu je otevřena cesta poškozování jednoho řemesla řemeslem druhým, jsou otevřeny dokořán dvéře "fušerství" u nás v míře nebývalé a nečekané. Bylo na ně naříkáno hodně u nás před válkou, avšak co dnes se děje, jak dnes fušerství se rozlezlo jako nejhorší žiravina v legitimním živnostenském podnikání, je do nebo volající a křičí přímo o rychlou pomoc a nutnou nápravu.

Není třeba u nás volati po volnosti výroby a obchodu, ta je plně zavedena úředně trpěným "fušerstvím" a pokoutním nelegitimním obchodem. Nejhorší je na věci to, že sám stát "fušuje" do živností. Knihařství provozuje se v trestnicích, v kasárnách, a to ne snad pouze pro vlastní potřebu jmenovaných ústavů, nýbrž pro příbuzné nebo vedlejší státní úřady. Nedávno jsem interpeloval tento úžasný nešvar, prováděný státem, který má býti ochráncem a prvním plnitelem živnostenského řádu. Co vyrábí a jak obchoduje poštovní nákupna, jak nákladní automobily poštovní pracují výdělečně proti oprávněným povozníkům, jak ve správkárnách státních hotoví se oděvy všeho druhu i pro osoby civilní (Tak jest!), jak v kasárnách t. zv. zátiší nahrazují kantiny a hostince, kde se proti zákazu prodávají alkoholické nápoje všeho druhu, kam mají přístup a se zvou osoby občanského stavu, to vše dokazuje, jak málo záleží samému státu na existenci našich řemesel i obchodu.

V zájmu živnostenského stavu žádám ministerstvo obchodu, by podalo návrh na změnu §u 37 živn. řádu ve prospěch zamořených řemesel. Je potřeba rozřešiti co nejdříve otázku stavebního ruchu, a to cestou svépomocnou, naznačenou samými stavebními živnostmi, jež před válkou byly hybnou pákou ostatního vnitřního hospodářského života.

Živnostnictvo nenatahuje ruce po subvencích, chce však, aby ze své miliardové povinnosti bylo podpořeno ve svých snahách kulturních zřizováním odborného školství denního i pokračovacího. Apeluji na pana ministra školství, aby konečně předložil dávno již vypracovanou osnovu pokračovacího školství. A ptám se: proč tak dosud se nestalo, anebo proč se tak státi nemohlo? I tento odkládací případ dokazuje, že živnostnicko-obchodnické (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) školství mělo by patřiti do kompetence ministra obchodu, stejně jako patří zemědělské školy do kompetence ministerstva zemědělství. Nerozšiřujme středních škol, avšak rozšiřujme zejména školy řemeslné, jimž věnujme, jakož i odborným kursům, celou svoji pozornost, chceme-li výrobně i obchodně kupředu.

Je nutno bedlivě všímati si také našeho výstavnictví. Jak u nás konají se výstavy, jak každého roku rostou jako houby po dešti, nemůže býti naší zvláštní chloubou ani prospěchem. V tomto směru je třeba vypracovati výstavnický program, který by připouštěl výstavy pro větší kraj, území, nežli se děje dosud.

Věřte, dámy a pánové, že vystavující firmy jsou těmito četnými výstavami unaveny a hospodářsky vyčerpány. Nepřepínejme, nýbrž usuzujme, měřme, nežli se do kterékoliv výstavy dáme. Nejsou dnes lehkým břemenem pro živnosti a obchody tarify poštovní, telegrafní a telefonní poplatky a potom tarify železniční. Všude jinde jsou nižší než naše. Živnostnictvo si dále přeje, aby byla rozšířena autonomie společenstev a gremií, zavedeno povinné členství těchto k organisacím vyššího řádu, vybírání příspěvků s výdělkovou daní jako přirážky k obchodním a živnostenským komorám, změněn volební řád ve společenstvech, jednotách a svazcích. Když tyto kardinální otázky budou splněny, živnostnictvo bude uspokojeno, uklidněno. Bude pak jedním z pevných pilířů republiky, o jejímž rozpočtu dnes jednáme a pro který také náš klub poslanecký, jenž stojí mimo nynější vládu, bude hlasovati. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Procházka. Uděluji mu je.

Posl. Procházka: Slavná sněmovno! Při předložení rozpočtu pronesl p. ministr financí Engliš ve svém pozoruhodném exposé některé věci, které zdají se mi povážlivými vzhledem k podnikům, jakým je ministerstvo železnic, jakými jsou železnice vůbec. Řekl ve svém exposé, jehož část dovolím si přednésti, toto (čte):

"Pojmově lze sice říci, že musí býti podnikové investice soukromohospodářsky rentabilními, a proto že mohou a mají býti odkázány na úvěr. Prakticky se však u největšího státního podniku, to jest u státních drah, ukazuje, že jich investice plné soukromohospodářské rentability nenesou, takže by pokračování v politice, odnímající státním drahám čistý výnos pro státní pokladnu a odkazující je ve příčině investic na úvěr, musilo už v krátku přivoditi jich plnou pasivitu a bylo by nutno daněmi uhrazovati jich rostoucí schodek."

Slavná sněmovno! Tento pasus, z podnikání soukromokapitalistického vzato, zdá se mi, že je velmi nebezpečný. Uvědomíme-li si, že měšťanské strany volají a voláme my odborníci po tom, aby železnice pokud možno staly se samostatným podnikem, který by nejlépe rozpoznával své potřeby, pak, pánové, myslím, že devisa i výborného odborníka, jakým je dr Engliš, je přec jen povážlivá, uvážíme-li, znajíce stav, ve kterém dráhy, pokud se týče vývoje, jsou dnes, že tento stav nesnese přesnou devisu, jak byla vyjádřena p. ministrem a jak je také vyjádřena v rozpočtu ministerstva železnic, resp. v předloze rozpočtu celého.

Je nutno rozpoznávati, jaké půjčky obchodní podnik potřebuje. Já souhlasil bych, že by nebylo možno, aby ministerstvo železnic dělalo půjčky, které by byly nerentabilní, t. j. půjčky takové, že by podnik, na nějž by byly udělány, neměl v sobě schopnost, aby je úrokoval a umořoval. Pro takové půjčky naprosto nejsme, ale já jsem přesvědčen, že podnik železniční, podnik, jenž velmi podléhá technickým přeměnám, technickému pokroku, není možno řaditi mezi potřeby železniční, které provázejí provoz, které jsou rázu administrativního a které venkoncem jsou rázu, který by měl zlepšovati poměr provozní, ať jsou to stanice, ať je to cokoliv jiného.

Já mám názor, že je nutno se odvážiti investic, které by logicky za sebou následovaly, doplňovaly celý technický program, který u drah je nutno prováděti, chceme-li zůstati na výši doby a chceme-li zůstati schopni konkurence, která okolo nás je. Zjev, že transportace ze severu na jih míjí naši republiku jen proto, že máme vysoké tarify, jest zjevem, který nutí nejen ony úředníky administrativní, nýbrž zejména techniky, hledati příčiny těchto pasivit. A ty příčiny jeví se v nedostatečnosti dnešního dobudování železnic.

Pan kol. Brodecký ukazoval na různé zjevy mezi jednotlivými státy. Bohužel lituji, že nemám dostatek času, abych mohl tento problém rozvinouti po stránce odborné do šíře, aby tato slavná sněmovna měla možnost podívati se, kde skutečné vady a nedostatky jsou. Ministerstvo železnic postavilo moderní lokomotivy. Tyto lokomotivy slouží k tomu, aby zmohly geografické položení naší země, aby ze západu na východ spojení bylo co nejrychlejší po stránce osobní dopravy. I jiné lokomotivy měly býti uzpůsobeny, aby transportace nákladů děla se rychlým tempem.

To je problém, který pro nás, pro národní hospodářství, pro průmysl a obchod je z nejdůležitějších. Je to nejdůležitější také proto, poněvadž, jak vidíme, dnes konkurence automobilů velmi značně ohrožuje provoz na krátké vzdálenosti. Tím více musíme se starati, aby rychlá, systematická doprava nákladní i osobní byla provedena. Tedy, jak jsem řekl, máme nové lokomotivy, zvané "omikádované". Ale, vážení, i když tyto lokomotivy po stránce technické vybudovány byly co nejlépe, když jejich váha, jejich rychlost a vše je provedeno bezvadně, což můžeme děkovati jenom našim technikům, kteří jsou v projekčních odděleních ministerstva železnic, přes to nemůžeme těchto lokomotiv používati k tomu, k čemu de facto jsou určeny: k rychlejší dopravě. My nemůžeme naši rychlíkovou dopravu zvýšiti na tolik, abychom zkrátili cestu v naší republice. A proč? A tady se ukazuje první nedostatek, na který po mém soudu bude vždycky laborovati ministerstvo železnic, půjde-li se po koncepci, kterou naznačil pan ministr financí Engliš, a to v tom způsobu, že nelze použíti u ministerstva železnic víc, než investic, jež v rozpočtu jsou uvedeny a které určovány jsou čistým ziskem a 25%ním přídavkem z dopravní daně. To je přílišné omezení.

K těmto lokomotivám bylo by třeba upraviti spodek železniční. Tento spodek železniční je naprosto nedostatečný, a mluvil-li kol. Brodecký, že máme ty spodky špatné, dodávám já, že je máme pro dosažení těchto věcí nedostatečné, že je máme slabé. Chceme-li opravdu urychlovati, chceme-li zejména nákladní dopravu urychlovati, pak je nutno, abychom moderně vybudovali naše tratě tak, aby odpovídaly potřebě.

Před námi stojí otázka elektrisace. Kdybych viděl před sebou jen technický problém elektrisace, řekl bych, snad je možno počkati. Ale jestliže zejména elektrisace v oblasti pražské je akutní, pak ukáži na něco jen ze své zkušenosti z hlavního města Prahy, které stará se, aby to, co překáží zdraví města Prahy a celého jejího okruhu, bylo odstraněno. Kouř stává se v Praze po stránce zdravotní velice nebezpečným, kouř stává se obtížným, a abych tak řekl, překáží té kráse, kterou Praha sama sebou poskytuje. Praha stará se co nejvíce, bohužel však není viděti té bystrosti a té píle, aby urychlena byla tato elektrisace, aby odpovídala jmenovaným potřebám. Veřejný problém dopravy stává se dosti obtížným proto, že dnes zde máme otázku dopravy našeho uhlí do cizozemí, máme zmatené zprávy o této otázce. Bombarduje se zbytečně ministerstvo železnic. Toto ministerstvo za to nemůže potud, pokud vázáno je ministerstvem financí na úvěry, které jsou nutny. Dovolte mně, vážená sněmovno, abych ukázal zblízka na ten problém. Svaz středoevropských drah usnesl se na tom, aby veškeré vozy nákladní za účelem zrychlené dopravy byly opatřeny vzduchovou brzdou tlakovou. Co to je? To znamená, že strojvůdce, který jede s takovým vlakem, má celý vlak brzděný se svého místa v moci, on prvý spatří nebezpečí a on první má možnost, aby manipuloval s celým vlakem. Dodnes máme u nás brzdění osobní pomocí brzdařů a případně výpomocných konduktérů. Jestliže transportujeme dnes naše uhlí ve vozech, které bohužel nejsou opatřeny touto brzdou, pak, vážení, nedivte se, jestliže transportujeme toto uhlí do Anglie přes Německo, které ve velké většině má vozy opatřené tlakovou brzdou, že toto Německo nečeká na několik našich 20 až 30 vozů a prostě odděluje svou vozbu opatřenou tlakovou brzdou od vozů, které ji nemají, a prostě sbírá tyto vozy až stačí na tonáž, aby je dopravilo dále. A zrovna tak, když tyto vozy jsou vyloženy, jsou sbírány a dopravovány zpět teprve až stačí na celý vlak. Důsledek toho je zdání, že nemáme dostatek vozů. Že u našich železnic je dostatek vozů, důkazem toho je loňská kampaň, která bezvadně byla provedena bez jediné stížnosti. Proč tedy nemůže býti provedena doprava uhlí, která daleko nepotřebuje tolik vozů? Prostě proto, že nemáme vozy opatřeny tlakovou brzdou. Jsou stížnosti oprávněné a některé i neoprávněné, ale stížnosti jsou i na to, že je třeba neohlížeti se a prostě to zavésti, poněvadž po soudu všech odborně vzdělaných lidí tlaková brzda je něco, co znamená podstatné snížení nákladů pro dopravu, pro obchod a průmysl a zabezpečení vozby, ale tím znamená také možnost zrychlení provozu na tolik, abychom rychle transportovali nejen náklady, ale i všechny ostatní věci, které v nákladním provozu jsou.