Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

S tohoto místa znovu varuji před takovou politikou. Nemůžeme takovýmto způsobem hospodařiti, my si nepomůžeme scizením drah. Slyšel jsem, že plány na odstátnění drah jsou do puntíku vypracovány a vše že je vypočítáno. Pan Löwenstein, resp. jeho kompanie dokazuje, že dráhy budou výnosné, budou-li předány do soukromých rukou. My však máme své zkušenosti. Nemůžeme dráhy prodati se zatížením těmi 2000 mil. Kč. A budeme-li míti přes 2 miliardy Kč čistého výnosu odlehčeno, dovedeme hospodařiti sami. Pak nepůjdeme vstříc té obavě, že ty 2 tisíce milionů Kč budou nějak promarněny, my je budeme moci dáti do investic, do zařízení, do pozvednutí podniků na podnik konkurence schopný. Nemusíme se pak obávati, že za 10 roků přijde p. Löwenstein et cons., jako to dělali kapitalisté s jižní dráhou, s Elisabetkou a Rudolfovou dráhou, které téměř zadarmo převzali, poněvadž stát nevěděl, co si má s nimi počíti. Stát odpustil kapitalistům téměř všecky investice, a když tito svým hospodářstvím dobili toho, co v této dráze bylo, byl stát donucen dvakrát tak velikým obnosem tyto dráhy koupiti zpět. Za Rakouska jsme tímto způsobem prodělali více než polovinu miliardy zlatých korun. Na tento způsob, resp. nezpůsob laborovala jižní dráha, laborovaly celé zestátněné tratě rakouských železnic. Nám se po tom stýská? My chceme také takové slepé investice do kapes p. Löwensteina? Prosím, pánové, poslužte si! Nesmí však potom titéž pánové přijíti a s vážnou tváří nám zde chtíti dokazovati, že vlastně tento celý stát jde na mizinu, poněvadž máme sociální politiku a velké požadavky dělníků, při kterých dělníci umírají v pravém slova smyslu hladem. Jest nutno poukazovati tam, kde věci skutečně jsou. Tento stát se stal v pravém slova smyslu dojnou krávou - ač myslím, že ani kráva nemůže tolik najednou dojiti - stal se otevřeným dolem pro několik jednotlivců, na jejichž zisku celý národ má hynouti.

Myslím, že se nenajde v této sněmovně většina těch, kteří by klidně přihlíželi k tomu, jak největší podnik státu, železnice, chlouba všech států a životní nerv všeho národohospodářského života, tím hospodářstvím, které již z několika rozpočtových číslic vidíme, soustavně se ničí.

Nemám nyní možnosti dedukovati z těchto číslic, snad bude k tomu příležitost později. Je-li účet dělán tak, že zase železničáři mají zaplatit na kap. 16 několik set nových milionů, myslím, že mohu prohlásiti docela klidně, že pan ministr financí dr Engliš dělal účet bez hostinského a my jsme právě na nejzažší mezi, kam se nám až podařilo poměry udržeti. Nenastane-li okamžitě náprava a obrat v tomto hospodářství, myslím, že není síly, která by to, co přijíti musí, udržela. To nemá býti vyhrůžkou, nýbrž velmi vážným upozorněním, že i když číslice se všelijak zastrčí do rozpočtu, na konec přece vyjde, že polovina příjmů čsl. státních drah má býti dána docela jiným účelům, než pro které zde železnice jsou, že o této polovině musíme nějakým způsobem mluviti a pak teprve budeme mluviti o obchodním hospodaření na čsl. železnicích! (Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem jest p. posl. Krumpe. Dávám mu slovo.

Posl. Krumpe (německy): Slavná sněmovno! Hlasuje-li německá křesťansko-sociální strana lidová pro předložený rozpočet, nedává tím snad najevo, že všechny položky rozpočtu jsou jí schvalovány a uznávány. Naopak, předložený rozpočet ponechává ještě mnoho nesplněných požadavků a oprávněných přání. Jsem si vědom, že rozpočet předkládaný vládní většinou, jejíž zájmy pro její sociální a národní rozdíly nejsou vždy jednotné, bude moci sotva kdy uspokojiti všechny strany. Rozpočet takové vlády bude vždy musiti býti výsledkem dohody a býti sestaven v dohodě. Aby se tato dohoda projevila způsobem našemu německému národu příznivějším, to bylo příčinou naší spolupráce a účasti na vládě.

Stěží snad jiný obor potřebuje tak dobře uvážené, prozíravé péče státu jako obor našeho národního hospodářství. Neboť na našem národním hospodářství spočívá celý rozpočet. Nynější krise, nebude-li jí učiněn konec nebo jestliže se bude ještě dále šířiti cestami dosud započatými, byla by s to, aby zvrátila i ten nejlepší a nejlépe podložený rozpočet, neboť očekávaných příjmů není možno dosíci a mimořádná pomocná opatření pro ochuzení dělnických mas mohla by přivoditi silné kolísání rozpočtové rovnováhy. Hospodářská krise je všeobecným zjevem v Evropě. Jest odůvodněna nerozumným rozstříštěním velkých hospodářských území, jež staletým zvykem srostla v hospodářskou jednotku a určovala povahu obchodu a průmyslu, rovněž i místo a krajinu jich sídel a stanovišť. Roztříštěním hospodářských území a zřízením jakéhosi hospodářského zahrádkaření ztratil jmenovitě tento stát odbytiště. Právě náš stát trpí tím nejtíže, poněvadž je obdařen přebytkem průmyslu, jenž je zařízen na větší odbytiště, než nám jsou po ruce. Vedle této všeobecné krise můžeme mluviti o zvláštní československé krisi, jež jest odůvodněna jednáními a opomenutími dřívějších vlád, rozhodujících činitelů naší zahraniční a obchodní politiky a jež má hlavně důvod v neupravených obchodních poměrech s našimi spotřeby schopnými sousedy.

Je pravda: československá politika zahraniční dovedla si udělati ve světě jméno a zajistiti si v Radě národů význačné místo. Nositelům této politiky dostalo se cti a uznání, které mohou sice značnou měrou uspokojiti osobní ctižádost, i osobní ješitnost vůdců této politiky, jež však bohužel nepřinesly hmatatelných výsledků na poli státního hospodářství a jmenovitě na poli národního hospodářství zůstaly bez jakéhokoliv ohlasu. Za rozpočtové rozpravy bylo několikráte poukázáno na vysoké náklady našeho zahraničního zastoupení, na náklady, jež nejsou k velikosti státu nikterak ve správném poměru. Pokládal bych tyto náklady za oprávněné, kdyby tyto zahraniční zastupitelské úřady nespatřovaly svůj úkol v tom, rozvíjeti nákladnou a zbytečnou propagandu a reklamu pro stát a vštěpovali cizině vším úsilím klamné názory o zdejších poměrech, nýbrž kdyby byly průkopníky našemu hospodářskému životu. Poněvadž však skutečné poměry zabraňují vésti nákladnou politiku velmocenskou, mělo by se těchto sil používati především ve prospěch národního hospodářství. Že by naše zahraniční zastupitelské úřady měly šťastnou, nebo i jen čilou ruku pro navazování hospodářských styků, nebude si snad nikdo ve věci obeznalý troufati tvrditi.

Poukazuji zde především na Francii. Francie, jež patří mezi nejhlavnější obdivovatele a poživatele zahraniční politiky tohoto státu, jedná s námi v obchodní politice přímo jako s nepřáteli. Francouzský celní tarif přímo zabíjí náš vývoz do Francie, a náš průmysl textilní, jenž jinak ve Francii nalezl hojně vděčného odbytiště, naráží na nepřekročitelné celní zdi. Při tom jedná Francie s československým státem neobyčejně špatně proti jiným státům evropským, kterým většinou poskytla největší výhody, a s určitostí možno očekávati, že si Německo pravděpodobně mnohem dříve vydobude obchodní smlouvu na podkladě největších výhod s Francií, než spojenecká a spřátelená Československá republika.

Když před časem vypovědělo Rakousko dodatkovou úmluvu k celnímu sazebníku, ozvaly se kritisující hlasy a poukazovaly na opominutí ministerstva obchodu, bylo veřejně oznámeno, že vleklý chod jednání o obchodní smlouvu spočívá z velké části v technických potížích, poněvadž se nedostává nutného personálu. Byla-li kdy ve státní správě šetrnost nevhodnou a škodlivou, pak je to v tomto oboru, neboť náš veškeren průmysl a veškeré naše hospodářství má ohromný zájem na tom, aby neupravené poměry s našimi sousedy byly co nejdříve uspokojivě upraveny. Již od ledna se táhnou jednání o obchodní smlouvu s Německou říší. Musí se přiznati, že tato jednání narážejí vzhledem k stejnorodosti průmyslových zájmů na zvláštní potíže. A přece mají pro naše národní hospodářství ohromný význam, poněvadž přece 30% z celkového našeho dovozu a 23% z celkového vývozu připadá na Německo. Dovoz z Německa činil r. 1925 2,486.000 tun a 57.000 kusů v ceně 5.497,000.000 Kč, náš vývoz naproti tomu 6,193.000 tun a 528.000 kusů v ceně 4.223,000.000 Kč. Tyto imposantní číslice utrpěly ovšem zatím značné snížení, náš veškeren obchod s Německem vykazuje povážlivý pokles. Prvá tři čtvrtletí roku 1926 činily tyto položky: 1,476.000 tun a 2,341.000.000 Kč v dovozu a 3,272.000 tun a 2.183,000.000 Kč ve vývozu. Tyto číslice ukazují zřetelně, že náš průmysl má na oživení obchodního styku s Německem první a nejdůležitější zájem.

S největším očekáváním pohlíží náš průmysl na jednáni s Maďarskem, s kteroužto zemí jsme žili v jakémsi politickém nepřátelství, jež se hlavně projevilo v autonomních celních sazbách na poli obchodní politiky škodlivě pro náš průmysl, takže jsme ztratili velikou část maďarského trhu, poněvadž Maďarsko poskytlo ostatním státům evropským značně lepší podmínky dovozní než pro zboží z Československa. Pro nátlak zemědělských cel bylo v létě tohoto roku dosaženo obchodního provisoria, jež nám ovšem zaručuje také přednost největších výhod. Bohužel, toto obchodní provisorium jest omezeno dnem 1. ledna 1927. Vzhledem k té okolnosti, že desetina celkového našeho dovozu jde do Maďarska, při čemž polovina připadá na textilie, je nejvýše důležito, aby toto provisorium se proměnilo v trvalou obchodní smlouvu. Při tom je přirozeně předpokladem, že nedojde se strany naší zahraniční politiky k zbytečnému dráždění politického a národního cítění maďarského státu, čímž by přátelské uzavření smlouvy bylo ztíženo a rušeno.

Naše obchodní bilance s Rakouskem je nyní ještě aktivní, avšak vývoz do Rakouska stále klesá, kdežto dovoz z Rakouska stále stoupá. Proto má Rakousko na celně-tarifní úpravě svého poměru k Československu největší zájem, poněvadž přece tento stát, pokud jde o vývoz, stojí na druhém místě, hned za Německem. Při jednáních s Rakouskem nepůjde tak příliš o zřízení nových celních zdí, jako spíše o vzájemné zmírnění oněch cel, na nichž mají obě smluvní strany oprávněný zájem. Závažným předpokladem úpravy našich obchodních poměrů je skutečné obnovení obchodní svobody. Zrušení různých omezení dovozu a vývozu je naléhavou nutností. Vysoká ochranná cla zaručují domácí výrobě takovou ochranu, že opatření, jež vyplynula ze staré myšlenky cechovní, jsou zbytečná. Proto je požadavek veškerého národního hospodářství po rychlém odstranění všeobecného řízení povolovacího úplně oprávněným, již proto, poněvadž právě povolovací řízení poskytuje jen přespříliš možnosti individuelního zacházení s jednotlivými žadateli. Ruku v ruce s tím musí jíti zrušení omezení v pohraničním styku. Dnešní povinnost pasová a visová vzrostla přímo v sadistickou činnost byrokracie a ruší velmi citelně obchod a styk, že se při tom z nucenosti visa dělá vymáhací prostředek pro berní úřady, to je přímo zvrácený výstřelek. Je přímo protismyslné viděti v každém obchodníku, který má v tuzemsku dobře založený podnik a jehož podnik přes jeho cestu do ciziny jde nerušeně dále, uprchlíka před daněmi, který musí býti nejostřejšími prostředky donucován k zaplacení daní, jichž výše mu obyčejně ještě není známa.

Ustanovení v drobném pohraničním styku rozrůstají se v pravou šikanu a mohou velmi citelně poškoditi cizinecký ruch. Mnohé kraje pohraniční, jmenovitě Českosaské Švýcarsko, jsou přímo na pohraniční styk odkázány a nalézají v něm obživu a výdělek. Ustanovení o drobném styku pohraničním vadí cizineckému ruchu a podvazují jej úplně, takže můžeme pozorovati zavření hranic proti Sasku v pravém slova smyslu. Zákon o vybírání dávek za úkony úřední přivedl to tak daleko, že za malé povolení překročení hranic ve zcela úzce ohraničeném obvodu musí se složiti částka 13 Kč, což přirozeně úplně znemožňuje příliv větších mas do našeho kraje. Mimo to se pohraniční policie, jmenovitě v politickém okresu Děčín-Podmokly, snaží přísným projednáváním jednotlivých případů přechodu každému pobyt znechutiti, poněvadž při překročení kilometrového obvodu i jen o několik kroků ukládají se ihned velmi přísné tresty. Tu si to tak mnohý cizinec rozváží, má-li vůbec navštíviti tak pohostinné místo, kde stále je v nebezpečí, že přijde do rozporu s pohraniční policií.

Musí se přiznati, že v oboru železniční dopravy je úsilí vyhověti oprávněným přáním provozu a je uspokojiti. Při této příležitosti musím ovšem poukázati na kraj, který je z této péče provozní téměř úplně vyňat, totiž na severní Čechy, území politických správ Šluknov, Rumburk a Varnsdorf, měst ohromného průmyslového významu, jež však mají naprosto nedostatečné spojení s Polabím a téměř žádného spojení mezi sebou. Veliká past na lidi, nádraží ve Chřibské, je přímo výsměchem všem dopravním poměrům. Je to opravdu div, že kronika úrazů není nucena stále jmenovati jméno Chřibská. Jest jen zcela pochopitelno, že se kraje touto bídnou dopravou postižené namáhají opatřiti si svépomocně dostatek dopravních prostředků, a to zavedením dobře fungujících automobilových tratí. V této snaze byly ovšem citelně omezovány odporem ministerstva železnic, které v automobilových tratích vidí značnou soutěž, a obává se z toho snížení příjmů, snad nikoliv neprávem. Avšak nesprávná je cesta vylučovati soutěž lepšího a levnějšího dopravního prostředku zákazem. Železniční správa se má naopak snažiti, čeliti soutěži zvýšenou zdatností, zvýšenou výkonností drah, větší pohyblivostí v přepravě zboží atd. Bylo by zpátečnickým, vyřazovati novější a lepší dopravní prostředky jen proto, protože železniční správa nemůže stačiti novým požadavkům a nemůže držeti krok s pokračujícím vývojem. Zvýšení příjmů železniční správy možno dosíci jen tak, že hospodářské podniky státu, jak železnice, tak pošta, budou v oněch osobách, jež používají těchto podniků, viděti především obchodní zákazníky, a ne snad jen předměty vhodné k úředním jednáním. Dráha a pošta jsou obchodními podniky, a ti, kteří jich používají, jsou zákazníci, a v tom smyslu dlužno také na ně pohlížeti a s nimi jednati. Není bohužel ojedinělým zjevem, že zvláště mladí zaměstnanci u pošty a dráhy se cítí jen úředníky a uplatňují úřední charakter při každé příležitosti, ba cítí v sobě především nutkání, především jednou už zvyknouti obecenstvo na užívání státního jazyka a obecenstvo k tomu vychovati, i když to je na škodu podniku. Jak málo se hledí na hospodárnost těchto podniků, ukazuje okolnost, že často do německých měst, jichž soukromý telefonní styk z více než 90% vede se v německém jazyce, posíláni jsou telefonní úředníci a úřednice, kteří se nedovedou ani jediným slovem dorozuměti s domácím obyvatelstvem.

Při této příležitosti poukázal bych rád na jeden nešvar, jenž je zvláště křiklavý, na tak zvaný telefonní sazebník. Máme sazebník pro meziměstské hovory, a když dnes někdo zařizuje telefonní stanici, dostane doručen tento sazebník jako nabídku poštovní správy. Nuže, jsou to však tarify, za jaké se nemůže vésti telefonní rozhovor, poněvadž při zaostalosti naší celé telefonní sítě není možno nikdy dostati rozhovor za normální sazby a každý předplatitel se upozorňuje na spěšný poplatek. Je to požadavek obchodní slušnosti, aby nabídka učiněná poštovní správou v seznamu sazeb byla také vůči jednotlivým předplatitelům dodržována. Při této příležitosti poukázal bych na jeden zvláštní nešvar našich nádraží, totiž na příjezdy k nádražím, pokud jsou v majetku železniční správy. Jednotlivá města se vynasnažila, ač nacházejí se v hospodářské tísni, vynikajícím způsobem uvésti ulice, vedoucí k nádraží, do pořádku, vydlážditi je a přizpůsobiti poněkud moderní dopravě. Na těchto snahách nebrala železniční správa nikde podílu a je přímo ostudou, jestliže vstoupíme z krásně udržovaných ulic obecních na území nádražních cest, pokud jsou ve správě drah. Železniční správa se sice velmi úzkostlivě snaží uhájiti si vlastnické právo k těmto ulicím, bohužel většinou jen tak, že dává dobrý pozor, aby se snad na okraji ulice nenašel nějaký německý nápis. Avšak sjízdnost těchto ulic leží jí méně na srdci a můžeme v městech, jako Děčín, Rumburk a Podmokly, jež mají jinak velmi dobře udržované ulice, mluviti přímo o silniční ostudě, pokud jde o takové nádražní ulice železniční správy.

Následuje zvyklosti většiny řečníků v rozpočtové rozpravě, chci se ještě zabývati jedním předmětem, jenž ani tak mnoho nepatří k předloženému předmětu, jenž však podstatně přispěl k oživení rozpočtové rozpravy, totiž aférou koburskou. Předem bych rád zdůraznil, že němečtí křesťanští sociálové nemají na koburské aféře a na lex Cyrill ani přímo, ani nepřímo zájmu. Neměli jsme účasti na vzniku tohoto zákona, nemáme zájmu na výhodách vzniklých z toho jednotlivcům, nemáme ani zájmu na politickém vytloukání tohoto případu a na využití jeho k účelům reklamním a agitačním. Máme na tom zájem jen do té míry, že máme přání a klademe požadavek, aby se právu dostalo nerušeného průchodu a aby všem vinníkům v tomto případě dostalo se před trestním soudem odsouzení. (Posl. Schweichhart [německy]: Nu, to můžete přece snadno dokázat!) O to se už postaráme. Zákon Cyrill jako takový, byť byl sebe nehoráznější, není snad ojedinělým zjevem. Duch, který vytvořil lex Cyrill, vytvořil i jiné zákony, jež byly stejně jako lex Cyrill určeny k poškození práv a jmění jednotlivých státních občanů. Týž duch, který vytvořil lex Cyrill, vytvořil i řadu jiných zákonů, provedl i rozdělení půdy. Lex Cyrill jest jen malým dílem z celé sumy těchto zákonů, které končily zničením hospodářské existence jednotlivců. V ovzduší pozemkového úřadu mohlo se dařiti koncernu dr Eislera, jen v této atmosféře mohlo se učiniti osobní čachrování jakýmsi státním zařízením, v tomto ovzduší mohly také tyto hyeny, jež se seskupily kolem Eislera, žíti. A, pánové, není to jediný koncern, ten, který vedl dr Eisler. Na této půdě žije v Praze ještě několik takových koncernů a koburské miliony nejsou jedinými, jež padly do kapes těchto kořistníků. Stud a zdrželivost brání mnohým kruhům, jež se staly obětí tohoto vykořisťování, jmenovati dnes ty sumy, které u těchto politických kšeftařů ztratily. Veliký počet lidí v Praze žije z toho, že proměňují skutečné nebo i jen předstírané politické styky v peníze a vykořisťují osoby, hledající pomoc. Bude nutno těmto pokoutním existencím vzíti na půdě pražské možnost života. Ve všech státech byly popřevratové řetězové obchody již všeobecně vymýceny jakousi konsolidací hospodářských poměrů, bohužel dosaváde provozovanou politikou bylo umožněno, že na pražské půdě tyto keťasské existence, tyto převratové hyeny, mohou ještě dále žíti a řáditi. Aby tyto poměry byly znemožněny, je nutno provozovati jasnou, ostře ohraničenou politiku, jež nečiní splnění požadavků a přání závislým na osobních náladách, nečiní závislým na šovinistických vlivech, nýbrž pouze na oprávněnosti těchto přání, a politiku, jež především dovede přesně oddělovati správu a obchod. V tomto smyslu chceme spolupracovati k očistě politického života, chceme spolupracovati k ozdravění našeho hospodářského života a ku prospěchu našeho německého národa, který dosud touto politikou utrpěl nejtěžší škodu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Čermák. Dávám mu slovo.

Posl. Čermák: Prvé moje slovo je slovo nejostřejšího protestu proti neslýchanému postupu policie ve schůzi, kde italská socialistka Balabánová měla promluviti o poměrech v Italii a o fašistickém režimu Mussoliniho. Včerejší události jsou novým dokladem toho, že československá vláda a reakční režim, ztělesněný v osobě min. předsedy Švehly a jeho sluhy ministra Černého, ve své zbabělosti před fašistickým režimem jde tak daleko, že porušuje zákony této země. Ústavou zaručená svoboda slova byla v případě Balabánové hrubě porušena. V Československu neexistuje zákon, který by zakazoval, že nesmí býti mluveno o politice jiných států, o representantech jiného státu. Zákony Československé republiky nechrání representanta žádného státu před jakoukoliv kritikou. Fašistický režim, v jehož čele stojí krvavý bandita a náčelník hrdlořezů...

Předseda (zvoní): Volám p. řečníka k pořádku za tyto urážlivé výroky.

Posl. Čermák (pokračuje):....... není chráněn československými zákony. (Potlesk poslanců komunistických.) V Československu má každý občan právo říci o režimu v Italii, co uzná za vhodné. Takové jsou zákony. Ve skutečnosti vláda plazí se po břiše před katy italského pracujícího lidu a dopouští, aby došlo k takovým škandálním zjevům, jako byl při včerejší schůzi. Protestujeme co nejostřeji jak proti krvavému fašistickému režimu, tak proti jeho sluhům v Československu a činíme za tyto události zodpovědna přímo ministerského předsedu Švehlu. A já volám s tohoto místa veškeré pracující třídy k vybudování jednotné fronty proti stoupající reakci v Československu a proti reakci fašistické vůbec. (Výborně! - Potlesk komunistických poslanců.)

Přejdu k samému rozpočtu. Probíráme-li rozpočet pro r. 1927, ať kterýkoliv paragraf, vidíme jeho třídní charakter. Jest zpracován s hlediska měšťáckého, kapitalistického, ve prospěch tříd majetných, a v celku je rozpočet protilidový. Při této příležitosti ukáži jenom na skupinu II. Správa státních podniků, oddíl 3. Podíváme-li se na jednotlivé položky, uvidíme hned třídní charakter tohoto rozpočtu. Na str. 8 "Osobní výdaje ředitelstev státních drah", je položka pro r. 1927 na 152,469.200 Kč proti položce 148,005.550 Kč r. 1926. Tato položka se zvyšuje o 4,463.650 Kč. Jenom tam, kde je vyšší úřednictvo, se položka pro r. 1927 zvyšuje, ale není tomu tak při jiných odvětvích, kde jsou v převážné většině kategorie nižších zaměstnanců. Tu se jeví pravý opak. Na př. u položky: jízdní služba osobní výdaje v r. 1926, tedy před úpravou požitků státních zaměstnanců, byla položka 254,993.760 Kč a pro r. 1927 se položka osobních výdajů pro jízdní personál snižuje na 247,974.980 Kč, méně o 7.018.780 Kč. U služby vozební - zaměstnanci dílen - je to ještě křiklavější. Zde se snižuje položka z 351,111.220 Kč na 335,173.900 Kč, snižuje se tedy o 15,937.320 Kč. A tak jest i u jiných kategorií nižšího zaměstnanectva. Zde jest viděti nejlépe měšťácká demokracie, kde se malým béře a velkým přidává. Totéž se jeví i v jiných položkách, na př. odměny a výpomoci. Celková položka na tyto odměny jest 6,446.470 Kč. Pro ústřední službu ředitelství státních drah je položka pro odměny 3,842.360 Kč, kdežto sekce pro udržování dráhy má v položce jenom 668.000 Kč. My víme, že z těchto položek dělníci a zřízenci neobdrží ničeho. Nepatrnou částku obdrží zasloužilé protekční děti a ostatním si vypomohou páni mezi sebou. Dále chci ukázati na položku "Paušální potřeba na platovou úpravu". Ze 720 mil. Kč na úpravu státních zaměstnanců zařazuje se položka 180 mil. Kč. Máme celkem 164.000 železničních zaměstnanců mimo smluvních. Toto rozdělení je krajně nespravedlivé s ohledem na celkový počet státních zaměstnanců a proto v zájmu spravedlnosti požadujeme zvýšení této položky na 360 mil. Kč.

Nyní chci ukázati v rozpočtu na statistiku ujetých vlakových kilometrů za poslední léta. A tu vidíme, že po provedené restrikci vykazují průvodčí vlaků větší výkon r. 1926 proti r. 1924, kdy restrikce personálu provedena ještě nebyla, o 7.801.740 vlakových km, to znamená, že při sníženém počtu zaměstnanců průvodčí vlaků a strojní personál jsou mimořádně přepínáni zhoršenými turnusy a prodlužováním osmihodinové doby pracovní.

Znám případy, kde zákon o osmihodinové době pracovní není v celé řadě míst dodržován, a nejvíce vykořisťovány jsou výpomocné síly, které nejsou v četách zařazeny. Čety nejsou zúmyslně celé sestavovány a doplňují se výpomocnými silami od vrchní stavby nebo ze skladiště. Když četa má pravidelné volno, tito lidé toto volno neobdrží, nýbrž jsou přiděleni vlakové četě jiné, která nastupuje službu. Tyto výpomocné síly na př. v Č. Budějovicích vykazují výkon místo 192 hodiny za 28 dní až 250 -260 za měsíc. Do těchto výkonů se průvodčím vlaků nezapočítává žádné zpoždění vlaků a jiné případy. A totéž, a ještě horší jest u personálu strojního, hlavně topičů, kteří musejí o dvě hodiny i více jíti dříve do služby, aby připravili stroj, a také o dvě až tři hodiny později ze služby, a započítává se jim však jen jedna hodina do výkonu.

Největší oběti musí železniční zřízenci přinášeti v dobách různých slavností a sjezdů, jako při posledním sletu sokolském, kde zvláště jízdní a staniční personál musil mimořádně napnouti své síly a nervy. Ale odměny za tento mimořádný výkon se jim nedostane, leda pokuty. Ústřední výbor důvěrníků podával návrh na mimořádnou odměnu zaměstnanců drah za jejich mimořádný výkon při sokolském sletu, ale byl zamítnut, kdežto obec pražská uznala těžkou práci i svých zaměstnanců a také je mimořádně honorovala.

Nesmyslným šetřením a přetěžováním zaměstnanců službou stoupá počet nehod a neštěstí na drahách a z tohoto nesmyslného šetření zvyšuje se na druhé straně položka náhrad za zranění a usmrcení a náhrady za poškozené věci. Tyto položky figurují v rozpočtu 10,800.000 Kč. Slušný obnos! To, co pánové ušetří na zaměstnancích, aby ukázali svoji důležitost, musí se na druhé straně platiti milionovými obnosy.

A nyní jiný příklad, jak se šetří na dělnících a kdo se o to dělí. R. 1924 měl ještě dílenský zaměstnanec 16 Kč úkolového nadvýdělku a položka na udržování vozidel byla 211.754.321 Kč. R. 1925 se dělnictvu na úkolovém nadvýdělku 3 Kč denně vzalo a položka se tímto snížila na 174.863.255 Kč. Ušetřilo se na zaměstnancích v dílnách 36.891.066 Kč. A podíváme-li se na položku mzdy, uvidíme, že se zvyšuje z 38,100.819 Kč r. 1924 na 68.998.006 Kč, proti roku 1925 tedy o 30.897.187 Kč, ale, jelikož služné těchto zaměstnanců bylo stejné r. 1924 jako 1925, vidíme potom, že co bylo dílenským zaměstnancům ubráno, páni sobě demokraticky rozdělili. Tak se to vůbec praktikuje na drahách. Co se na zaměstnancích vydře a ušetří, dá se na druhé straně ve formě remunerací a novoročních gratifikací byrokracii a různým popoháněčům na úkor zaměstnanců a podniku.

Pánové, slibovali jste v důvodové zprávě požitkového zákona státních zaměstnanců úpravu pense vysloužilým státním zaměstnancům a jak nyní viděti ze samotného rozpočtu, nepamatovalo se na tyto největší ubožáky, kteří dali své zdraví a síly tomuto státu. Chcete je nechati vymříti bídou a hladem, abyste se jich nejlépe zbavili.

A nyní se zmíním krátce, jak byl prováděn restrikční zákon čís. 286. (Výkřiky poslanců komunistických.)

Když byl dne 29. prosince 1924 odhlasován vládními socialisty zákon č. 286 o úsporných opatřeních ve veřejné správě, který zrušil nárok železničních zaměstnanců na definitivu a povyšování a vyházel 19.000 většinou chudých zaměstnanců ze služeb dráhy, byl tento v dějinách socialismu neslýchaný čin prohlašován reformistickými vůdci za vítězství nad buržoasií. Odborový časopis soc.-demokratické Unie železničních zaměstnanců ze dne 10. ledna 1925 napsal o tomto zákoně, že r. 1925 bude se musiti reakce děliti o svou vládu s odborovými organisacemi železničářů v čele s Unií železničních zaměstnanců. Obrat v rozhodování o osudech železničářů v hodině dvanácté zasažením Unie způsobený musí se státi radostným poselstvím do řad železničářů pro rok 1925. Státní a železniční zaměstnanci mohou býti zcela bez obav, jejich osudy střeží zase Unie. Odborový časopis nár.-socialistické Jednoty zaměstnanců čsl. drah ze dne 20. prosince 1924 napsal na adresu tohoto zákona: "Komunističtí řečníci ve čtvrteční schůzi posl. sněmovny zbytečně děsili státní a železniční zaměstnance propouštěním. Svědomitý a schopný zaměstnanec nechť je prost obav. Přesloužilí páni radové s copy, jakož i lenoši a úmyslní ignoranti služební řeči se ovšem právem mohou báti důsledků zákona, kterým stát otvírá okna do své administrativy, aby mohl dovnitř čistý vzduch." Takovým způsobem doporučovali reformističtí vůdcové tento reakční zákon. Toto psaní odborových časopisů mělo železniční zaměstnance přesvědčiti, že když restrikce bude prováděna za součinnosti vůdců reformistických odborových organisací, nebudou vyhazování chudáci, nýbrž hospodářsky zajištěni zaměstnanci, tak jak to nařizoval § 14, odst. 4 zákona č. 286. Tyto předpoklady se však nesplnily, ba naopak, za součinnosti reformistických vůdců zvrhl se tento zákon v zachraňování bohatých národně-demokratických úředníků, zatím co chudáci povětšině zmrzačení ve službách dráhy byli bez milosti s několika Kč odbytného neb s nedostatečnou pensí vyházeni na ulici.