Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Mzda pro pojistné započtená naproti tomu činila 6.618,392.469 Kč, takže pojistné příspěvky ze započtené mzdy činí 1,6%. Dále sem spadá pensijní pojištění, jež činí přibližně 6,5% ze služebních platů. Dlužno uvážiti, že pojistné příspěvky jsou každého roku na základě zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 299 Sb. z. a n., zvyšovány k úhradě drahotních přídavků, vyplácených k důchodům pojištěnců. Od r. 1920 z tohoto titulu pojistné příspěvky zvýšeny takto: r. 1920 1%, r. 1921 4%, r. 1922 4,5%, r. 1923 7,25%, r. 1924 10%, r. 1925 13,5%.

Ale i placená dovolená výrobu značně zatěžuje. (Posl. Koudelka: Kolik činí dovolená u zaměstnavatelů?) Prosím, já nemluvím proti dovolené, nýbrž mluvím o tom, že při sestavování rozpočtu musíme přihlížeti na tyto sociální vymoženosti, které jsme odhlasovali. Jestliže myslíte, že se může jen vydávati a ne upravovati podle toho rozpočet, pak jste velcí umělci. Rozumný národní hospodář toho nedovede.

Za předpokladu, že se v roce pracuje 300 dnů a že 90% stavu dělnictva je na dovolené zúčastněno, činí zatížení z titulu dovolené 1.98% ze mzdy. Nárok na náhradu mzdy ušlé následkem nezpůsobilosti ku práci podle §u 1154/b obč. zákona činí z titulu nemoci asi 0,34% z vyplacených mezd, z titulu důležitých příčin 0,14%, z tit. §u 1155 obč. zákona, to je když dělník byl ochoten k práci a nemohl pracovati z příčin, spadajících do sfér zaměstnavatelských, činí 1,7%. (Výkřiky čsl. soc. demokratických poslanců.) Je to velice nepříjemné poslouchati, když se účtuje.

Sečteme-li všechna tato zatížení, přicházíme k výsledku, že sociální břemena činí u zaměstnavatele 11,58%, u zaměstnance 5,82%, tudíž úhrnem 17,40% vyplacené mzdy. (Posl. Remeš: A to je všecko pane inženýre? Kde máte bankovní úroky, jaké ty dělají procento?) Prosím, na všechno přijdu, pane kolego, počkejte.

Již souhrn těchto zatížení ukazuje, kde jsou příčiny dnešní naší krise. Jestliže náš průmysl i přes to dovedl se až do nedávné doby obhájiti proti konkurentům nejsilnějším, jest to důkaz nejen o jeho opravdu vynikající vyspělosti a schopnosti přizpůsobiti se změněným poměrům, nýbrž i o odvaze dodávati za podmínek, které jeho konkurenti pokládají již za nepřijatelné. Bylo-li to možno pro přechodnou dobu, jest vyloučeno, aby se v normální době náš průmysl udržel na světových trzích proti konkurenci německé, veřejnými dávkami nepoměrně méně zatížené, která nad to má světové trhy mnohem blíže a ke své dopravě k disposici moře.

Ještě na jednu okolnost třeba poukázati. Celý oficiální hospodářský život německý se soustředil, aby podporoval vývoz hotových průmyslových výrobků, ačkoliv jedna z největších podpor tohoto vývozu leží v samém poměru mezi velikostí domácího konsumu průmyslu německého a domácího konsumu v průmyslu československého, neboť německý průmysl i v dobách nejhorších má vždycky k disposicí obrovský konsum domácí, nejen v důsledku větší hospodářské intensity, nýbrž i vyšší průměrné životní úrovně.

Tím vším, co .jsem až dosud uvedl, se vysvětluje pokles našeho vývozu, jenž právem vzrušil v létě veškerou hospodářskou veřejnost, ačkoliv byl nejrůznějším způsobem vysvětlován. Bylo by chybou, kdybychom se domnívali, že se tento pokles zastaví a že se vrátíme k původním vývozním množstvím, nebudeme-li míti dosti síly a odvahy, abychom odstranili pravé příčiny.

Především musíme napříště změniti své stanovisko k rozpočtu. Nesmíme se tázati jednotlivých resortů, jakou úhradu pro své potřeby požaduji, nýbrž musíme předem zjistiti, jaké zatíženi naše hospodářství snese, a v rámci této úhrnné částky posuzovati, která vydání jsou nejnutnější. A tu jest třeba zdůrazniti, že ani daňová reforma, bohužel, nepřihlíží k tomu, aby neukládala výrobním vrstvám břemena větší, než snese další hospodářský vývoj státu.

Vývoj hospodářských událostí v letošním roce nebyl nikterak příznivý našemu průmyslovému podnikáni. Vedle jiných příčin, o nichž jsem se již zmínil, jest to jednak pokles cen zboží na světovém trhu, jenž hraje v našem obchodním podnikání úlohu velmi důležitou, jednak vývoj obchodně-politických poměrů v Evropě.

Pokles cen na světovém trhu poškodil hlavně náš průmysl cukerní, jenž jest tak důležitou složkou našeho průmyslového podnikání. R. 1925 vyvezli jsme za prvních 9 měsíců 562.388 tun cukru v ceně 1.569,000.000 Kč, r. 1926 v téže periodě 683.355 tun v ceně 1.522,000.000 Kč. Vykazuje tedy náš průmysl cukrovarnický ve vývoze ztráty za prvních 9 měsíců oproti r. 1925 celkem 48 mil. Kč, ačkoliv vývoz sám byl téměř o 1/5 co do množství větší.

S obdobnými poměry setkáváme se u průmyslu sklářského, který má vedle konkurence světové, t. j. zvláště soutěže belgické, německé a americké, i konkurenci vlastní industrie jednotlivých států. Domácí vlastní industrie v některých státech se buduje a její vývoj jest již na rychlém postupu. Ve všech těchto státech můžeme konstatovati vysokou celní ochranu, a při tom okolní státy stále ještě pomýšlejí na další zvyšování cel.

O celních obtížích v celní praksi zařazováním skla do vyšších položek ani nechci mluvit. Jest to prostě umělá nástavba na stávající vysoké celní hradby.

Letošní podzimní lipský veletrh vykazuje pro československé sklářství nejslabší obchod v posledních letech. Je příznačno, že Německo tentokráte strhlo na sebe v Lipsku největší část zámořských objednávek. Jugoslavie má rovněž clo přehnané a při tom ztěžuje vyclívání nesprávnou interpretací celních sazeb. Zde vyvíjí se sklářská industrie za nucené podpory našich dělníků, následkem čehož v hromadném levném zboží ztrácíme toto odbytiště. A pánové, je zajímavo, že narážíme již v Rakousku i na jihoslovanskou soutěž ve skle. Rumunsko zvýšilo cla na tabulové sklo a připravuje nový vysoký celní tarif, Norsko zvýšilo nedávno cla na sklo. Rakousko tlačí na revisi a žádá rovněž zvýšení cel. V odvětví plochého skla tísní zvláště dumpingová soutěž belgická, která vytlačuje nás z posic za ceny až pod našimi výrobními náklady. Francie za nucené podpory našich kvalifikovaných sklářů zavádí výrobu různých druhů skla, jako na př. osvětlovacího, jichž bylo do nedávna výhradním dodavatelem Československo. Také odbyt hromadného zboží, jako na př. syfonových lahví a cylindrů trpí citelně. Polsko, bývalé naše odbytiště, zvláště v Haliči, je pro nás netoliko ztraceno, nýbrž povstává již jako konkurent v Maďarsku a v Orientě. (Slyšte!) Italie pracuje na úplném osamostatnění ve sklářství, zavádí již strojní výrobu a praktikuje celní chikany. V Bulharsku nedávno zvýšena cla. Anglický průmysl usiluje o zavedení celní ochrany.

Dovolte mi ještě několik slov o průmyslu jabloneckém, tudíž průmyslu eminentně exportním. Jeho velký obchodní a vývozní rozmach, který se projevoval až do r. 1922, dávno je skoro zapomenut starostmi o budoucnost. Hodnotné zboží bylo vytlačeno z trhu. Pokles cen je přímo závratný. Ze 36 Kč klesla cena u některých artiklů až na 1,60 Kč. Ceny indických kroužků poklesly o 90 Cizozemští nakupovači zkupovali celé sklady za směšné ceny a pak nízkými cenami vytlačili hodnotné zboží z trhu. Je to velmi názorné využití krise cizinou na úkor naši produkce a našeho exportu. A při tom jsme plni obav, že bude výroba těchto kroužků přenesena za hranice, kde zařídilo se již několik firem. I tu je třeba státi na stráži a sledovati cizí nakupovače a vyzvědače aspoň tak, jako to činí Německo.

Vedlo by příliš daleko, kdybych se měl zabývati i ostatními industriemi, ale ujišťuji vás, že s lepšími poměry nesetkáváme se v průmyslech porculanářském, chemickém a mnohých jiných. Poznamenávám pouze, že za 9 měsíců letošního roku poklesl vývoz skla o 49 mil. oproti prvním devíti měsícům roku loňského, a vývoz zboží hliněného o 10 mil. Kč, ačkoliv v obou případech je množství vyvezeného zboží větší nežli roku minulého.

Jak jsem již řekl, je to především obchodní politika některých států, která působí nepříznivě na naše průmyslové podnikání. Řadou obchodních smluv snížili jsme sazby svého celního tarifu velmi podstatně. Naproti tomu jiné státy evropské přistupují stále a stále k dalšímu zvyšování celních sazeb. Uvádím jen, že r. 1925 a 1926 zvýšily celní sazby průmyslových výrobků Jugoslavie, Německo, Polsko, Bulharsko, Rumunsko, Francie a Rakousko, a při tom se nám stále, ovšem zcela neprávem, vytýká nesmírné ochranářství. Ba, jsou u nás lidé, kteří ozdravění hospodářských poměrů spatřují v úplném otevření hranic.

Okolnosti tyto vyvolaly zajisté velmi nepříznivý vliv na naši obchodní bilanci s některými státy, a to hlavně se státy, s nimiž jsme byli vždy ve velmi čilém obchodním spojení: Náš dovoz do Německa činil v prvních 9 měsících r. 1925 přibližně asi 3 miliardy, r. 1926 pouze něco málo přes 2 miliardy, tedy pokles skoro o jednu miliardu. Do Rakouska 2.301 milionů r. 1925 a r. 1926 pouze 1.982 mil., tedy pokles o 319 milionů, do Polska jeví se pokles o 325 mil. Kč atd. atd.

Okolnosti tyto nezbytně se projevily v naší obchodní bilanci. Náš vývoz r. 1926 za prvých 9 měsíců byl přibližně asi 12 miliard oproti 13,5 miliardám r. 1925, vykazuje tedy pokles o 1.335 mil. Jestliže naše obchodní bilance nevykazuje tak velikého poklesu proti aktivitě r. 1926, dlužno to přičísti hlavně na úkor poklesu dovozu, který činil r. 1925 za prvních 9 měsíců 11.991 mil. Kč, naproti tomu r. 1926 jen 10.962 mil. Kč, tedy pokles o 1.028 mil. Kč. Uvážíme-li však, že příčinou toho mezi jiným byl pokles dovozu bavlny v částce 649 mil. Kč r. 1926 proti r. 1925, důležité to suroviny pro náš průmysl textilní, nemůže nás naplniti zmenšená číslice dovozu přílišnou radostí. Dovezli jsme totiž za prvních 9 měsíců o 246.228 q bavlny méně, což zajisté není příznivou prognosou pro zaměstnanost našich textilních závodů. (Tak jest!)

Nechci vás, velevážené dámy a pánové, unavovati číslicemi, nemohu se však nezmíniti, jak dovoz z ciziny k nám v poslední době vzrůstá způsobem přímo úžasným. Nahlédnete-li do přehledů našeho zahraničního obchodu za měsíc září, shledáte, že, kdežto r. 1924 činil dovoz od ledna do září 91,097.000 Kč a v téže době r. 1925 pak činil 107,807.000 Kč, vzrostl tento dovoz v těchže měsících r. 1926 na 147,482.000 Kč. Tyto číslice mluví velmi jasně a vzbuzují dojista obavy nejvážnější.

Rovněž nemohu při této příležitosti nezmíniti se o malém pochopení mnohých veřejných korporací pro náš domácí průmysl. Mohl bych uvésti celou řadu elektráren, které používají výhod podniků všeužitečných, i měst, zvláště v severních Čechách, které pravidelně československé firmy nevyzvou ani k soutěži. A nejsou to jen turbogenerátory, které ve velkém počtu byly sem z ciziny dovezeny, nýbrž i menší stroje, jako na př. počitadla, rtuťové usměrňovače atd., ačkoliv domácí továrny nabízejí tyto stroje při stejných zárukách značně levněji. Není tomu dávno, co bylo zjištěno, že jistý svaz elektrárenský, který jako podnik všeužitečný je povinen odbírati domácí výrobky, dal všem obcím, na jeho síť připojeným, pokyn, aby kupovaly počitadla od jisté cizí firmy, ačkoliv tato počitadla v dokonalém provedení vyrábějí se doma a ačkoliv je tím zaměstnáno mnoho tisíc dělníků. Při tom se pranic nehledí k tomu, že proti naší výrobě stojí středoevropský kartel továren počitadlových, který za každou cenu chce ovládnouti celé odbytiště střední Evropy a vystupuje velmi bezohledně proti našim mladým závodům, které zaměstnávají slušný počet dělnictva. (Výkřiky.) Tu máte důkaz, jak si mnozí páni v Evropě představují to hnutí panevropské. Leč, vraťme se k druhé příčině našich neutěšených poměrů na průmyslovém trhu, kterou je nesporně vývoj obchodně-politických záležitostí Evropy.

Uvážíme-li potíže, které je nám překonati při uzavírání nových obchodních smluv, na př. s Německem, Švýcarskem a Maďarskem, a uvážíme-li i hrozby Rakouska, které, jak známo, vypovědělo nám neočekávaně tarifní smlouvu, musíme doznati, že naše obchodněpolitická situace není nejpříznivější. Vymezenost času brání mně, abych se tu obšírněji nati, že jsou na omylu, kteří se domnívají, že příčinou neutěšených poměrů jsou letos uzákoněná cla obilní.

Dovoluji si naopak tvrditi, že tato cla s ohledem na ustanovení čl. 2 zák. ze dne 22. června t. r. jsou velmi účinnou zbraní našich zástupců při projednávání obchodně-politických smluv, což se ukázalo nejen při jednání s Maďarskem, nýbrž i s Kanadou. (Potlesk.) V obou případech umožnila nám sjednání určitého modu vivendi, na základě kterého nebyl obchodní styk s těmito státy vůbec přerušen. (Výkřiky posl. Geršla.)

Zvyšují-li cizí státy své celní sazby a není-li nám možno obchodními smlouvami dosíci snížení těchto cel, je nezbytně potřebí uvažovati, jakým způsobem bychom snížili výrobní náklady, neboť luštěni otázky účelného zaměstnání dělnictva je dojista nejdůležitějším a zvláště pro mladé státy nejnaléhavějším problémem sociálním. (Tak jest!)

Uvedl jsem příčiny naší hospodářské krise a upozornil na naše mimořádné výrobní náklady, které značně převyšují výrobní náklady jiných zemí, s nimiž na světovém trhu soutěžíme. Je proto naším samozřejmým a jistě velice skrovným požadavkem, aby naše výrobní podmínky, pokud má na ně vliv stát, nebyly horší než v jiných zemích. To není požadavkem jen vrstev výrobních, to je ve svém jádru požadavkem ryze sociálním. (Tak jest!), poněvadž jen tak můžeme dojíti klidu v podnikání.

Proto také musíme se ze všech sil snažiti, abychom své dělnictvo zaměstnali tak, aby jeho výdělek odpovídal alespoň nejnutnějším životním potřebám. Po sociálních vymoženostech, které zůstávají jen na papíře, dělnictvo už dávno netouží. Kdo žije z ruky do úst, vidí před sebou vždy jedinou a nejstrašnější příšeru, a tou je nezaměstnanost, kterou zažehnávati je nejpřednější povinností všech, jimž nejde jen o nahodilé úspěchy rázu agitačního, nýbrž jimž jde především o budoucnost tohoto státu. (Posl. Geršl: A co úroky?) Mluvil jsem o nich. (Potlesk. - Výkřiky posl. Geršla.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Molík.

Posl. Molík: Slavná sněmovno! Generální zpravodaj rozpočtu na r. 1927 posl. dr Hnídek ke konci své zprávy zdůraznil, aby kritika o státním rozpočtu vedla se v tom směru, aby přinesla kladné hodnoty. Budiž i mně dovoleno, abych poukázal v této rozpočtové debatě na některé důležité položky našeho státního rozpočtu, který na rok 1927 preliminován jest částkou 9.703,505.151 Kč. Porovnáme-li obnos, který je ze státního rozpočtu na rok 1927 věnován našemu zemědělství 204,600.000 Kč, shledáme, že zemědělství našemu uděluje se ze státních prostředků jen nepatrná část přes to, že toto odvádí státní pokladně obrovské sumy na daních přímých a nepřímých a je podmínkou vydatných daní, zvláště průmyslu. Uvádím to jen proto, abych na pravou míru uvedl všechny útoky a pochybnosti o tom, jak bohatě je dotováno naše zemědělství ze státních prostředků.

Slavná sněmovno! Několik slov k rozpočtu Státního pozemkového úřadu. Na výtku činěnou Státnímu pozemkovému úřadu zde uvádím, že pan předseda Státního pozemkového úřadu dr Voženílek v rozpočtovém výboru na pravou míru uvedl všechny výtky a pochybnosti učiněné Státnímu pozemkovému úřadu o provádění pozemkové reformy. Prohlašuji, že pozemková reforma je největším konsolidačním dílem tohoto státu a žádáme proto, aby i reforma lesní urychleným způsobem se provedla.

Pozemková reforma ve svém celku, kde do dnešní doby bylo převedeno na nové majitele 532.000 osob okrouhle 580.000 ha půdy, přenesla i odpovědnost za výrobu zemědělskou na středního a malého zemědělce. V důsledku toho musí i ministerstvo zemědělství své rozpočtové položky přizpůsobiti tak, aby tyto nezpůsobily poruch našeho národohospodářského života. Zvláště nutno zdůrazniti, že drobní zemědělci trpce nesou snížení položky rozpočtu ministerstva zemědělství k podpoře chovu dobytka o 1,300.000 Kč, tedy o 50% proti rozpočtu na r. 1926, neboť především je nutno u drobných a středních zemědělců dbáti toho, aby byl zaveden intensivní chov domácího zvířectva a podnikání ve velkém. To, co dnes na venkově vidíme, je až na malé vyjímky nepostačující. Zde nutno zavésti odbornou stájovou kontrolu za účelem docílení účelného krmení a dojivosti. Neboť zemědělci, až uvidí z akcí těchto svůj hospodářský efekt, jistě rádi ze svých vlastních prostředků pomohou tento důležitý národohospodářský problém řešiti. Zatím je potřeba, aby stát na kontrolu krmení přispíval větším obnosem než dosud, aby ji propagoval a tím řádně načal řešení velkého problému národohospodářského, jakým skutečně krmení hospodářských zvířat je.

Se zavedením kontroly chlévní úzce souvisí zřizování mlékařských družstev a výroba másla, jež by mohla zatlačiti milionové ztráty v mezinárodní obchodní bilanci. Dalším oborem zhospodárnění zemědělského podnikání je podpora státní při zavádění racionelního chovu vepřového dobytka u drobných zemědělců. Dále podpora při zavádění ušlechtilého drůbežnictví, pěstování obilí po zahradnicku a semenářství. Proto vřele vítám přijatou resoluci rozpočtového výboru, která žádá, aby v rozpočtu na rok 1928 bylo pamatováno na přiměřené zvýšení položky 29, totiž na zvelebení mlékařství, jakož i kontrolu chlévskou, a resoluci dr Černého, která ministerstvu zemědělství ukládá, aby účelům uvedeným v rozpočtu v kap. 11, tit. 3, § 2, pol. 10 totiž zemědělské dělnictvo a malozemědělci, podpora při pádu dobytka, zprostředkování práce, odměňování dlouholeté služby a podpory, pol. 33 - subvence na nákup strojů a soutěže strojů a pol. 18 - lnářství, byla věnována zvýšená pozornost a tak existence našich drobných lidí posílena. Neboť v prvé řadě je třeba, aby půda drobných zemědělců byla intensivně obdělána. (Předsednictví převzal místopředseda Slavíček.).

Je třeba dále věnovati pozornost a podporu se strany státu našemu ovocnářství. Jižní Moravě a západnímu Slovensku zabývajícímu se pěstováním ovoce a zeleniny hrozí hospodářská zkáza. Neboť zákaz vývozu a pozdní povolení, kdy už vídeňský trh je zásoben čerstvým ovocem, ochromuje naše ovocnáře a zelináře v těchto krajích tak, že hrozí jim hospodářská zkáza, a stát je tím zbavován ohromných příjmů na daních těchto pěstitelů. Proto je nutno, aby byl zrušen zákaz o uzavření hranic proti Rakousku pro vývoz čerstvého ovoce a čerstvé zeleniny.

Převahu v ovocnářské výrobě má ovoce peckovité, hlavně švestky, které zabírají plných 45 %. Tu je otázka zhodnocení této produkce, jelikož konsum tohoto čerstvého ovoce je poměrně malý a žádá jen zboží prvotřídní. Sušení ve větší míře je nemožné z důvodů zahraniční konkurence a tak zbývá jedině zhodnocení na zpracování slívovice. Vzhledem k nařízení ministerstva financí z r. 1924 činí se však pálení slívovice takové potíže, které se prostě nedají zdolati. Proto se domáhají producenti švestek, aby zemědělcům ovocnářům bylo povoleno páliti nezdaněně 60 litrů 50%ní slívovice pro vlastní spotřebu z vlastní sklizně. Dále se domáhají, aby paušalování pálení bylo nadále zachováno, a aby v zákoně lihovém jasně bylo uvedeno, že zemědělci ovocnáři, smějí bez překážek páliti kvas z vlastních švestek v jakémkoliv množství na paušalovaných kotlích. Prodej selské slívovice budiž uvolněn. Licenční poplatek nařízený ministerstvem financí z 1. srpna 1923, čís. 173, jako odporující §u 111 ústavní listiny budiž zrušen, a přeplatky daní při nehodách a nepálení buďtež bez průtahů vráceny. Tohoto budiž dbáno v zájmu rozkvětu našeho ovocnářství.

Slavná sněmovno! Vzhledem k prosperitě našeho zemědělství je nutno, aby ministerstvo zemědělství vyřešilo otázku levných umělých hnojiv dusíkatých a aby pracovalo k tomu, aby na př. síran ammonný se nevyvážel, nýbrž zůstal v zemi zachován, případně, aby stát vyřešil otázku výroby umělého ledku.

Dále jest nutno k zvelebení výroby zemědělské, aby náš meliorační ruch byl podpořen co nejvíce a aby komasace děla se s podporou státní a urychleně.

Ne na posledním místě zvýšení zemědělské výroby jest vzdělání zemědělce a proto vřele vítáme akci p. min. zemědělství dr Srdínka na zavedení studijních stipendií, aby drobným zemědělcům byla umožněna návštěva hospodářské školy. Žádáme však, aby se těchto stipendií dostalo v prvé řadě zemědělským posluchačům v krajích horských, chudých a pohraničních. (Tak jest!) Při této příležitosti bych chtěl ministerstvo zemědělství upozorniti, aby pamatovalo příště na budování školních internátů, neboť konsolidace státu není možná bez silného zemědělství.

Slavná sněmovno! Je nutno i poukázati na neudržitelnost zákona o soc. pojištění ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., který vešel v platnost dne 1. července 1926. Zákon tento po 5 měsících ukázal, že jest v zemědělství neudržitelný a nesociální. Je třeba, aby byl urychleně změněn v tom směru, že by bylo pojištění soustředěno a odstraněno pojištění úrazové a že by pojišťovací prémie byly zlevněny a pro zemědělské dělnictvo, zvláště sezonní a nestálé a učně přizpůsobeno jejich zvláštním poměrům.

Slavná sněmovno! Přicházím k rozpočtu ministerstva veř. prací. Intensita a rentabilita zemědělského podnikání je rovněž odvislá od náležitého hospodaření s vodními toky. Zvláště letošní povodně znovu nám připomenuly, že nesmíme nadále zůstati při dosavadním příštipkování vodních staveb, nýbrž že musíme urychleně pracovati proti škodlivým účinkům vod, a to jednak vhodnými regulacemi vodních v toků, jednak stavbami údolních přehrad. Jednou z nejdůležitějších otázek v této věci na Moravě je stavba údolní přehrady u Vranova na Dyji., na kterou jsem už několikráte při rozpočtových debatách poukázal a která po letošních katastrofách na západní a jižní Moravě stala se tím aktuálnější.

O přehradě a využití řeky Dyje jedná se veřejně od r. 1907, kdy se dne 28. července konala ve Vranově schůze zúčastněných obci: z Podyjí a úřadů, na které byly předloženy generelní plány podyjské přehrady a kde bylo usneseno, aby stavba přehrady provedla se na náklad státu, země a zúčastněných obcí a soukromníků, neboť šlo zde o zájem veřejný. Roku 1912 byla Podyjským závodům, zaps. spol. s r. o., udělena koncese s právem využití na 90 let, s podmínkou, že se se stavbou započne nejpozději do 31. prosince 1920. Bohužel, světová válka přerušila a znemožnila tuto tak pro západní a jižní Moravu důležitou údolní přehradu.

O stavbu vranovských přehrad jevil po převratu zájem moravský zemský výbor, který projekt s koncesí koupil r. 1922 za 860.000 Kč a přenesl jej na Západomoravské elektrárny v Brně. Zemský výbor moravský společně s ministerstvem veř. prací, s technickými znalci a na základě geologických revisí provedl zmodernisování celého projektu jak přehrady, tak systematického využití vodní síly. Vranovská přehrada, jež má význam pro zemědělství na jižní Moravě, ovládla by úplně odtok Dyje, zachytila by škodlivé povodně a zvýšila by odtok v době sucha a mimo to získala by se značná vodní síla. Podle sestavení moravského zemského stavebního úřadu získají se stavbou vranovské přehrady tyto výhody: zachycením 160.8 mil. m³ vody ve vranovské nádrži dá se zmenšiti dosavadní velká voda ze 300 m³/S na nejvýše 190 m³/S.

Jelikož břehy Dyje jsou ponejvíce štěrkovité a písčité, bývají po každé povodní podemlety a odplaveno mnoho hektarů půdy, což způsobuje jinde na lukách a polích ohromné škody nánosem štěrku a písku, a proto zde je nutna regulace řeky, která by se však uspořila, zřídí-li se vranovská přehrada. Tím by byl i ušetřen ohromný náklad této regulační stavby, která byla rozpočtena od Znojma po Mušov na délce 64 km, jež by pojala velké vody o 350 m³/S, na obnos 64 mil. Kč. Škody, vzniklé zátopami při větších vodách než 350 m³/S ničící úrodu polí a luk, odhaduje zemědělský úřad na dalších 24 mil. Kč.

Vranovská přehrada přinese i nemalý prospěch dolnímu toku Dyje a i samotné řece Moravě, zejména když se k ní přidruží blahodárný vliv dalších přehrad v povodí Jihlavky a Švarcavy. Na dolním toku Moravy od ústí Dyje po Dunaj uspořilo by se při délce toku 75 km vlivem vranovské přehrady na regulačních pracích následkem zmenšeného průtoku za povodní okrouhle 20 mil. K předválečných.

Tak jako povodně přicházejíce v nepříhodné době letní, způsobují mnohamilionové škody na produktech zemědělských, působí katastrofálně i nedostatek vody v podyjském území, jak na př. panoval v létech 1901, 1904, 1911 a 1918. Vranovskou přehradou možno i po 6měsíční dobu sucha získati ještě alespoň v 7 m³/S vody pro vydatné zavodňování luk a pozemků zelinářských, jejichž celková výměra určená k zavlažování měří asi 14.000 ha, z toho je 9070 ha luk, při čemž by se zvýšil čistý výnos z 1 ha luk asi o 1715 Kč, z polí asi o 1740 Kč z 1 ha.

Dále jest využití vodní síly v hydrocentrále vranovské přehrady, kde roční výroba elektrické energie bude činiti průměrně 32,4 mil. Kw hodin, jež se dá za výhodné ceny přímo zpeněžiti. Obnosu tak získaného dá se užíti k rychlému umořování kapitálu do stavby investovaného. Vranovskou přehradou získají na síle, též veškerá vodní díla na Dyji pod Znojmem a celý kraj západní a jižní Moravy.

Jak z předchozích dat jest zřejmo, jest rentabilita vranovské přehrady úplně zajištěna a je všeužitečným dílem prvého řádu, nesoucím nejen trvaly užitek pro široké vrstvy obyvatelstva usídleného v údolí řek Dyje a Moravy, rentující se nepřímo a vracející státu zisk daní ze zvýšeného výnosu a úsporami na škodách neupraveným tokem Dyje rok co rok způsobovaných a z prodeje vodní silou získané elektrické energie.

Stavební náklad má býti rozdělen podle návrhu dohody mezi státem, zemí moravskou a Západomoravskou elektrárnou takto: 60% stát, 40% země, které přispějí Západomoravské elektrárny asi 16%. Platil by tedy stát 42.6 mil. Kč, země Morava 28.4 mil. Kč a Západomoravské elektrárny 16 mil. Kč, celkem 87 mil. Kč. Hydroelektrárnu rozpočtenou s příslušenstvím na 15 mil. Kč vystaví Západomoravské elektrárny nákladem vlastním.

Moravský zemský výbor opatřil si potřebné peníze půjčkou u Moravské hypoteční a zemědělské banky v Brně. Stát měl až dosud v úmyslu opatřiti si potřebné peníze na přehradu obyčejným způsobem rozpočtovým. Ovšem směšná částka 500.000 Kč, která je na r. 1927 v rozpočtu ministerstva veř. prací preliminována, znemožnila by výstavbu vranovské přehrady a zdá se nám, že Morava v našem státě je tak opomíjena a zkracována, jako v bývalém Rakousku.