Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Slávna snemovňa! Tu by som sa chcel zmieniť ešte o pozemkovej reforme. O pozemkovej reforme daly by sa popísať celé knihy, ale ja sa chcem zmieniť len o zbytkových statkoch a chcem sa zmieniť o kolonizácii. I naša strana má za heslo: pôda patrí malému roľníkovi, ale my ideme ďalej a hovoríme: Slovenská zem, slovenská pôda patrí malému slovenskému roľníkovi. A zatým vidíme práve to, že sa kolonizuje a že žírné slovenské lány dostávajú sa do rúk kolonistom Čechom, ač naší drobní roľníci túžia po kúsku dobrej pôdy. Podobne má sa vec na Slovensku so zbytkovými statky. Najpeknejšie pole dostávajú zbytkári, obyčajní agitátori roľnícki, agitátori agrárnej strany. A naším zemedelcom dostáva sa pôda skalnatá alebo pôda močiarovitá, kde žaby škriekajú. To je hrozná nespravodlivosť. Pozemková reforma musi sa prevádzať spravodlive. Slovenská pôda patrí slovenskému roľníkovi a nie zbytkárovi.

Slávna snemovňa! Pri tejto priležitosti chcel by som sa zmieniť o našej doprave. Slovenské cesty, slovenské dopravníctvo je vo veľmi špatnom stave preto, poneváč dotácie na cesty slovenské nie sú také, ako v Čechách a na Morave. Preto sú tam cesty najhoršie na celom svete. Pýšia sa, že v Čechách a na Morave majú dobré cesty. Ale ja by som doporučoval pánu ministrovi verejných prác, aby šiel do Liptova, Oravy, na cesty medzi Štiavnicou a Nemeckou Ľupčou, alebo nech ide do Pucova. Iste že by zdravé rebrá odtiaľ neodniesol. Cestovanie je tam spojené s nebezpečím života. A práve preto je treba, aby sa pamätovalo v štátnom rozpočte väčším obnosom na naše slovenské cesty. (Předsednictvi převzal mistopředseda Stivín.)

Slávna snemovňa! Chcel by som sa tiež zmieniť o regulácii slovenských riek, o regulácii Oavy, Váhu, Ipľa a Hrona. Každému je známe, že po našich riekach dopravuje sa drevo. A toto drevo, čo je naším slovenským bohatstvom, nemôže mať takú cenu, keď tieto rieky nie sú tak regulované, aby tá doprava bola tam bezpečná. Iste, že keď tieto rieky budú zregulované, naše drevo zvýši sa na cene, a to z hospodárskeho hľadiska iste že bude veľká vec.

Čo sa týče železničnej dopravy na Slovensku, slávna snemovňa, je každému známe, že táto doprava je mizerná. Železnice na Slovensku počas maďarského pánstva všetky viedly smerom k Pešti. Dnes so zmenenými pomery niektoré kraje sú úplne odseknuté, nemajú žiadneho prístupu. Bolo by treba, aby sa sriaďovaly transverzálné železnice ako Handlová-Horná Štubňa, Banská Bystrica-Korytnica-Dolný Kubín, ďalej Modrý Kameň-Margecany, aby tak slovenský juh bol spojený so slovenským stredom, aby komunikácia bola lepšia.

Slávna snemovňa! Iste hospodárska bieda Slovenska je veľká, pomery na Slovensku sú rozhárané a všetko kričí po náprave. Áno, slovenská otázka musí byť riešená a musí ísť do popredia, lebo pomery sú tak napiate, že struna môže rýchle prasknúť. A preto je na čase, aby otázka Slovenska bola riešená, lebo Slovensko to tak ďalej už držať nemôže, a preto: Videant consules, ne quid detrimenti res publica capiat! (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Schäfer.

Posl. Schäfer (německy): Slavná sněmovno! Událost včerejšího dne osvětlila jako blesk politický vývoj, který v tomto státě proděláváme. Tato událost nás nutí k tomu, abychom k ní zaujali stanovisko a podali prohlášení, v němž bychom vyslovili náš úsudek o postupu, jehož svědky jsme se včera stali. (Výkřiky posl. Kaufmanna.) Pražská policie překonala včera vše, co jsme od ní mohli očekávati, svévolností, kterou způsobila československému policejnímu režimu před celou veřejností nesmazatelnou hanbu. Naše pražská okresní organisace chci věc vylíčiti zcela věcně získala na včerejší večer velkou revoluční průkopnici Angeliku Balabanovovu k přednášce o fašismu, Mussolinim a italském dělnickém hnutí. Na četných místech republiky se směla tato přednáška konati, (Výkřiky.) toliko pražské policii zůstalo vyhrazeno ve zbabělé úslužnosti vůči Mussolinimu potlačiti brutálně výkřiky trýzněného proletariátu. (Výkřiky něm. soc. demokratických a komunistických poslanců.) Přes to, že byla přednáška řádně ohlášena a že thema bylo ve vší formě povoleno, byla paní Balabanovová hned při svém příjezdu do Prahy odvedena na policii, aniž jí byla dána možnost odpočinouti si po únavné cestě, najísti se, ba aniž jí bylo možno dorozuměti se se svými straníky (Slyšte! Slyšte!) a tam donucena k podepsání nesmyslného reversu. (Výkřiky posl. dr Czecha.) Je přece nesmyslné a směšné přednášku povoliti a pak od přednášejícího žádati, aby o thematě přednášky nemluvil. Nečekáme u československé policie porozumění pro velikost socialistické průkopnice, nečekáme u ní ani úctu k neštěstí ženy, jež odměnou za svoji působnost ve službách proletariátu byla opětovně hnána do vyhnanství, ale byli bychom čekali alespoň zachování forem, obvyklých mezi slušnými lidmi.(Výkřiky posl. Kirpalově.) Ale policie šla ve své nevážnosti ke všemu právu a mravu ještě dále. Když soudružka Balabanovová začala před nadšeným posluchačstvem mluviti o policií povoleném thematě, zakročil přítomný vládní zástupce ihned s největší bezohledností, rozpustil shromáždění a dal shromážděné připravenou policejní pohotovostí rozehnati. (Výkřiky posl. dr Czecha.) Policejní komisař si počínal způsobem, jaký bychom si za starého Rakouska nebyli dali líbiti a jaký by za starého Rakouska nebyl býval možný. Policejní komisař si vyžádal od předsedy hned po první větě slovo a mluvil ke shromážděni, pravděpodobně, aby odůvodnil toto zbabělé opatření. (Výkřiky: Hanba! - Hluk.) Také druhý policejní úředník si počínal klackovitě, neboť napadl ihned násilně jednoho účastníka schůze pro výrok "To je hanba pro republiku!" a omluvil se teprve, když se ukázalo, že to byl poslanec. Ano, policie zašla tak daleko, že vnikla do důvěrné schůze českých sociálně demokratických důvěrníků a pokusila se ji rozbíti. Musela ovšem od tohoto neslýchaného počínání upustiti. Víme, že se tento přehmat stal na přímý rozkaz ministerstva vnitra a činíme ministra vnitra za tuto hanbu plně odpovědným. Upozorňujeme vládu, že tímto dětinským pokusem o potlačení odpor proletariátu proti krvavému režimu fašismu nezměnila, nýbrž jen posílila. (Souhlas na levici.) Marně zakazuje říci to, co je pro velikost hanby a hloubku neštěstí nevyslovitelným. Mussolinimu touto nedůstojnou otrockou službou neprospěla, ukázala však proletariátu této země velice jasně svůj vlastní, zarytě reakční charakter. Tím vášnivěji budeme bojovati proti tomuto systému a nedáme si brániti ve splnění naší povinnosti vůči trýzněnému italskému proletariátu. Vždyť obžaloba před zahraničním forem, probuzení mezinárodního svědomí je téměř poslední zbraní, kterou bezpříkladné tyranství nechalo italskému proletariátu. Víme, že mezinárodní buržoasie cítí třídním pudem spojení s hanebným režimem Mussoliniho a že by apel na její svědomí byl marným. Ale mezinárodní proletariát nezapomene svých italských bratří. Jsme pamětlivi slov básníkových: "Dobrá rána na severu je také na jihu ranou" a budeme proti reakci bojovati ve své vlastní zemi v naděj, že tím i italskému dělnictvu přineseme útěchu, posilu a pomoc. Ujišťujeme italský proletariát o naší vroucí lásce, o naší hluboké účasti na jeho osudu a o našem žhavém obdivu jeho vytrvalosti. (Potlesk něm. soc. demokratických a komunistických poslanců.)

Má Československo platný důvod pro to, aby ze sebe dělalo obhájce Mussoliniho? (Hluk. Různé výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.) Je tu pražská policie k tomu, aby pomáhala potlačovati pravdu? Nedalo by se spíše čekati, že se všude a i v tomto státě spojí vše, co demokraticky a lidsky cítí, a že se opře tomu, aby se v některé zemi zřizoval i krvavý režim, jak to vidíme v Italii? Poslední zprávy nám opět ukazují hrůzu italských poměrů. K italskému právnímu zástupci a poslanci Labriolovi vtrhla před několika dny tlupa fašistů, zastihla jeho syna chlapce neoblečeného, a v tomto stavu, nahý, byl syn v Italii všeobecně váženého právního zástupce vyhnán na ulici a bičován. (Výkřiky. - Hluk.) V zemi, kde se lidé, děti bičují, kde se dělníci proto, že stojí pevně při své organisaci, uvrhují v pouta, v zemi, kde ženy o dělníků proto, že jejich mužové stojí věrně e při své organisaci, jsou zavlékány, ohrožovány na životech a dopravovány do internačních táborů, v takové zemi není žádné kultury, žádných mravů, leda u těch, kteří se brání, kteří s vynaložením všech sil proti takovému hanebnému režimu zápasí a bojují. Opakuji, jsou-li ještě ve zdejším občanstvu lidé, je-li v občanských třídách ještě jen trochu úcty k lidské důstojnosti, tu by počínání pražské policie museli odsouditi výkřikem rozhořčení, tu by se musilo vítati to, že se ještě najdou v zemi lidé, kteří na schůzích protestují a staví se na odpor fašistickému hanobení kultury a civilisace. Ale zdá se, že jdeme rychlým krokem nazpět, že tu je touha po onom pořádku, o němž se v Italii namnoze mluví, který prý tam od zbudování fašistického režimu vládne, zdá se, že by se také v Československu raději vidělo, kdyby i ta troška demokracie, ze které se přes policejní režim těšíme, nám byla vzata a zničena.

Včerejší události jsou protějškem ke zkušenostem, které jsme za bývalého Rakouska učinili v letech osmdesátých. Kdo byl včera na schůzi, ve které si pražská policie vedla tak, jak jsem to právě vylíčil, musel vskutku věřiti, že jsme se opět octli ve starých dobách nejhorší reakce. (Různě výkřiky. - Hluk.) Při tom chci podotknouti, že se za starého Rakouska proti zvůli úřadů a policejním přehmatům bránila a stavěla nejen strana sociálně demokratická. V době, kdy my dělníci jsme neměli zastoupení v rakouské říšské radě, byli to Pernerstorfer a Kronawetter, kteří stále a stále oznamovali a potírali přehmaty okresních hejtmanů a policejních ředitelů. A po boku těchto demokraticky myslících rakouských poslanců stál dr Kaizl, muž českého občanstva, jenž stejně ostře, jako oba němečtí demokratičtí poslanci, policejní režim rakouský odsuzoval a potíral. Jsem zvědav, najde-li se mezi českým občanstvem takový dr Kaizl, jenž by jako tenkráte za starého Rakouska vystoupil proti policii a jejím orgánům, jež si přisvojují právo zasahovati do práv státních občanů.

Včera však nešlo o ojedinělý přehmat. Nejde tu o pouhé vyšinutí z kolejí, o pouhý čin příliš horlivého, ve svém nitru snad fašisticky smýšlejícího policejního komisaře, nýbrž to, co jsme včera zažili, se stalo za plné odpovědnosti ministerstva vnitra. Ministr vnitra jest odpovědný za to, že ještě včera v noci pátraly policejní orgány po tom, kde se paní Balabanovová zdržuje a že se dnes dopoledne policejní orgány dotazovaly, kdy odjíždí atd. (Posl. dr Czech [německy]: V domě poslance!) Policie vyzvídala v domě poslance. A ještě více! Ministerstvo vnitra vydalo nařízení těm okresům, kde se ještě mají přednášky konati, aby se paní Balabanovové nedovolilo mluviti o politice. (Posl. Kaufmann [německy]: V Chomutově!) Chomutovská okresní politická správa má nařízeno nedovoliti, aby paní Balabanovová mluvila na dnešní schůzi o politice italské a o politice vůbec, přirozeně také o politice v Československu. Nejde tu tedy pouze o hloupost, nebo přehmat policejních úřadů, nýbrž o opatření, jež byla vládou, ministerstvem vnitra nařízena, a bylo by správné, kdyby se ministr vnitra objevil ve sněmovně a řekl nám, proč se takováto opatření stala. (Hluk.) Jest Československo vasalským státem Mussoliniho, či státem svobodným? (Hluk.) Tuto otázku nechť odpoví ministr vnitra. Nechť nám řekne, je-li v Československu dovoleno pronésti slovo o Italii stejně, jako se tu mluví o poměrech každého jiného státu. (Výkřiky.) Jsem přesvědčen, že kdyby do Prahy přijel přednášeti host, jenž by se obracel proti socialismu a vynášel fašismus, kdyby byl zástupcem skupiny reakční, že by se to stalo opačně, že by pražská policie vytáhla na ochranu tohoto muže, kdyby si dělníci chtěli poslechnouti, co chce v Praze o socialismu říkati. (Výkřiky.) Zažili jsme takové události v Československu již častěji. Již často tu byli zahraniční řečníci, kteří se obírali také politickými otázkami, a nebyli-li socialisty, nýbrž měšťáckými reakcionáři, byla jim ochrana policie vždy k službám. (Výkřiky.)

To, co jsme včera v Praze zažili, není ojedinělý případ, nýbrž je to typická známka politických poměrů, do nichž, jak se zdá, i za nynější smíšené, německo-české vlády, stále hlouběji zapadáme. (Výkřiky něm. soc. demokratických a komunistických poslanců.) Není to po prvé, co se policie mísí do práce proletářských shromáždění a dopouští se činů, jež by již dávno neměly býti možny. Vzpomínám si, že před dvěma roky při májové demonstraci v Trutnově dozírající komisař prohlásil, že se nesmí v průvodu nésti tabulka, na níž byla proti sobě postavena dvě čísla státního rozpočtu - dvě úřední čísla, totiž číslo nákladu na potřeby kulturní, na obecnou školu, a číslo, udávající náklad na militarismus. Tato tabule byla zabavena. Na mé námitky odpověděl úřadující komisař, že to má z Prahy nařízeno. (Výkřiky. - Hluk.) Tvrdíme, že i včerejší opatření pocházejí od centrálního úřadu, že jsou za ně odpovědni mužové na vládní lavici, především ministr vnitra.

To, že jsme na každé schůzi pod dozorem špiclů, že nejsme ani okamžik bezpečni před vyslechnutím našeho rozhovoru (Výkřiky.), že zvláště dnes nemůžeme ani promluviti volné slovo, že se naše schůze hlídají právě tak jako za starého Rakouska (Výkřiky.), to je všeobecný zjev, to je systém, to je methoda, kterou se nám v tomto státě se zálibou vládne. Stále se nám mluvilo o odrakouštění. Myslím, že bude-li policie tak pokračovati jako včera, a bude-li ministerstvo vnitra dávati k takovému počínání podnět, že budeme brzy moci říci: "Jsme odrakouštěni, ale jsme zhortysováni!" Jsou tu poměry, jež jsou pro tento stát vskutku hanbou. Myslí-li však někdo, že nám tím zabrání mluvit pravdu a odkrývati nebezpečnost fašismu a nelidskost fašistických method - tu se mýlí! Teď teprve budeme hlásati pravdu a teď teprve budeme poukazovati na to, že občanstvo tohoto státu je v posuzování fašismu daleko horší než občanstvo francouzské. Ve Francii žijí nyní statisíce uprchlíků z trýzněné Italie - většinou chuďasové, dělníci, drobní lidé - lidé zbavení všeho jmění, jimž bylo vše zničeno, kteří byli vyhnáni ze země, lidé, jichž život jest v nebezpečí, vrátí-li se do vlasti. Ve Francii nalezly tyto statisíce lidí útočiště, žijí tam. Československo však nemá nic jiného na práci, než vytáhnouti na záchranu cti Mussoliniho v době, kdy se všude chystají jednati s Mussoliniho Italií s opovržením, které jí patří. (Výkřiky.)

Víme dobře, že italský lid - a proti němu nemíří soud, který pronášíme na shromážděních, obírajících se Mussolinim - nemá nic společného s hanebnostmi takového Mussoliniho a s fašistickým režimem, že s jeho city a politickými názory nemá nic společného to, že se úkladná vražda stala politickou zbraní, že muž, jenž se dnes oslavuje jako diktátor Italie, je spolupachatelem zavraždění Matteottiho. (Hluk. - Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.) Nechť se jen stále dějí pokusy zabrániti, aby se to stále nevyhlašovalo za hanbu civilisovaného světa, nechť se jen o to pokoušejí, nikdy se nepodaří to smazati a potlačiti city, jež se nás zmocňují. Nepodaří se však také znemožniti boj za svobodu, který italský proletariát přes všechna nebezpečí a ohrožení skutečně a vášnivě bojuje. Byť i dnes jeho organisace byly vyhlazeny, byť i jeho nejlepší mužové strádali v žalářích, nebo musili opustiti zemi, byť byli pronásledováni a zbaveni vlasti, nadejde hodina, kdy se i tento systém opotřebí a kdy se lidstvo vzepře poskvrňování kultury fašismem.

Význam věci, o níž se při našem protestu proti poměrům v Italii, proti nesmírným přehmatům pražské policie a proti postupu ministerstva vnitra jedná, vyžaduje, abychom nyní nemluvili o podrobnostech rozpočtu. Co žádáme a co také v interpelaci vládě požadujeme jest, aby se ministr vnitra dostavil do sněmovny. (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.) Má nám vyložiti, zda Mussolini a jeho najatí trabanti mají právo žádati od Československa, aby jeho úřady potlačovaly schůze, na nichž se má vysloviti naše solidarita s italským proletariátem. (Trvalé výkřiky něm. soc. demokratických a komunistických poslanců. - Hluk.) Patří sem do sněmovny, aby nám podal výklad, neboť ani vládě nemůže býti lhostejno, vynáší-li se její hanba do světa, mělo by jí spíše záležeti na tom, aby čest státu byla zajištěna a opatrována. Mělo by jim také záležeti na tom, abychom tu nebyli podomkem Mussoliniho. (Různé výkřiky.) Nepřijde-li ministr do sněmovny a nepodá-li výklad, což je pravděpodobné, pak víme, na čem jsme, pak víme, co nám po případě v tomto státě hrozí, ale víme také, že proti tomu musíme včas nasaditi všechny síly, abychom se ubránili osudu, pod nímž dnes úpí proletariát italský. (Souhlas a potlesk něm. soc. demokratických a komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. inž. Novák.

Posl. inž. Novák: Slavná sněmovno! Především pokládám za svou povinnost, abych ke včerejšímu útoku p. posl. Staška na p. presidenta zemské školní rady dr Politzera konstatoval:

Je všeobecně známo, že president zemské školní rady p. dr Politzer koná svoji povinnost vždy velmi přesně a není také pravda, že by terna při jmenování ředitelů středních škol byla sestavována snad stranicky nebo s ohledem na náboženskou příslušnost. Terna ta sestavována byla naprosto objektivně a nestal se ani jediný případ, že by snad rozhodnou byla politická příslušnost ke kterékoliv straně, tím méně náboženské přesvědčení. Nejlepším dokladem objektivnosti presidenta dr Politzera je fakt, že se ho v plénu poslanecké sněmovny zastal příslušník strany soc.-demokratické, která nejostřeji v rozpočtovém výboru proti nár. demokracii vystupovala, pan posl. V. Beneš.

Nutno také konstatovati, že o sestavení terna nerozhoduje sám president zemské školní rady, nýbrž že o tom rozhoduje gremium, a proto tím méně je možno viniti z nějaké neobjektivnosti p. presidenta dr Politzera. Ohražuji se proti tomuto útoku a znovu konstatuji, že není znám ani jediný případ, že by president dr Politzer jednal neobjektivně nebo snad stranicky, tím méně pak že by bral ohledy na náboženskou příslušnost žadatelů.

A teď k věci. Doba, ve které projednáváme rozpočet na příští rok, má v sobě vedle těžkých hospodářských problémů velké nebezpečí, i když hospodářské krise, které jsme až dosud prožívali, měly průběh mnohem prudší, nežli krise dnešní, a byly provázeny většími cenovými přesuny, takže i nejširší obecenstvo ve svém denním životě pociťovalo je zřejměji nežli dnes. Přes to, že při každé krisi celá veřejnost žádala rychlé odstranění všech příčin, nikdy nedospěli jsme při řešení k příčinám základním a spokojili se vždy jen řešením provisorním.

Dnešní krise, nepoměrně úpornější a jistě trvalejší, je vlastně důsledkem toho, že jsme nedovedli odstraniti základní vady našeho hospodářského života. Velké nebezpečí, o němž jsem se úvodem zmínil, tkví v tom, že nevystačíme dnes s řešením provisorním, poněvadž definitivní řešení nelze již do budoucnosti odsunovati. Musíme změniti způsob svého hospodářského smýšlení, neboť přítomná doba rozhoduje téměř ve všech důležitých odvětvích výroby o tom, mezi které země a v jakém měřítku se rozdělí světový konsum. A průmysl, který si dnes nedovede vybojovati pevnou posici na světovém trhu, bude ztracen na vždy.

Až dosud posuzovali jsme všechny důležité hospodářské, finanční a daňové problémy vždy jen se dvou hledisek, ale opomenuli jsme přihlížeti i ke kriteriu třetímu, jež se dotýká předpokladů nejdůležitějších. Rozhodovali jsme ve věcech daňových, finančních, sociálních a kulturních jen se zřetelem k tomu, abychom měli státní rozpočet v rovnováze a aby při tom nebyl příliš zatížen náš vnitrozemský konsum, ale přes určitá a velmi zřetelně vyslovovaná napomenutí netázali jsme se, snese-li naše výroba všechny důsledky těchto rozhodnutí, z nichž se vyvinul celý systém vládní. Marně upozorňovali odborníci, že naše výroba nemůže se omezovati pouze na konsum domácí, nýbrž že ve svém celku jest odkázána především na cizinu. A poněvadž po léta všechno rozhodování řídil jen a jen ohled na domácí konsum a na rozpočet, jehož příjmy sloužící ke krytí nepřiměřených výdajů byly uměle vzdouvány na úkor zdravého rozvoje hospodářského života, navykli jsme svoji státní domácnost na tak nákladný způsob života, že podstatná část úhrady nebyla kryta výdělkem, jímž se náš hospodářský život mohl vykázati, nýbrž i podstatnou částí našeho základního kapitálu.

Celé bilancování ať státní, ať soukromých podniků, tedy veškeré naše bilancování, bylo založeno na několika základních omylech. Bude úkolem nejbližší doby, aby tyto omyly odstranila. Nejdůležitější podmínkou dalšího ne jen hospodářského, nýbrž i politického vývoje musí býti správné rozpoznání, jak veliké zatížení v budoucnosti naše výroba snese. Tu jest třeba velmi důrazně připomenouti, že to může býti jen zatížení, které neznemožní, aby podstatná část výnosu mohla býti věnována investicím, a při tom nesníží zisk tak, aby nebyl vzpruhou k dalšímu podnikání. Povzbuzován nadějemi na příznivou změnu situace, může se průmysl vyčerpávati záchrannými akcemi svých podniků nejvýše 10 let. Nová generace, která bude volněji rozhodovati, jaké zaměstnání má voliti, bude se jistě říditi zkušenostmi generace starší, která je vázána tradicí a celou svojí mentalitou na podnikání. Jistě uvolní svůj kapitál a opustí podnikání, ukáže-li se, že její otcové ve svých podnicích jen prodělávali. Můžeme už dnes mluviti o celé řadě takových podniků. V posledních letech zanikly mnohé české podniky, které ještě před 15 nebo 20 lety pokládány byly za velmi zdravé, jen proto, že se přestaly vypláceti. Jiné splynuly s velikými společnostmi z obav před nejbližší budoucností, mnohé soukromé podniky, které měly nejzdravější jádro, jsou zakcionovány jen proto, že soukromý podnikatel finančně úplně se vyčerpal.

Není trvale možno, aby břemeno, jež tíží naši výrobní činnost, bylo větší nežli zatížení výroby našich konkurentů. Před tímto příkazem musí ustoupiti všechny ostatní zřetele, poněvadž jinak prohrajeme svoji hospodářskou samostatnost. Zařídili jsme svou státní domácnost na předpokladu, že naše výroba bude zaměstnána téměř plně, nepodaří-li se nám však splniti tento předpoklad, nebudeme moci krýti vydání za nejnutnější potřeby státní a samozřejmě ani za nejnaléhavější potřeby sociální. Nejde dnes o to, jakého je kdo smýšlení politického a má-li kdo porozumění pro otázky kulturní, sociální nebo samosprávné, nýbrž o to, abychom co nejsprávněji rozeznali míru únosnosti naší výroby pro břemena veřejná a podle toho snížili jednotlivé položky našeho vydání. Jestliže po důkladném seznání naší hospodářské situace přijdeme k názoru, že náš řádný rozpočet nemůže přesahovati částku tolika a tolika miliard, pak budeme nuceni omeziti své vydání právě jen podle tohoto rámce. Dlužno především zjistiti, oč jsou u nás náklady výrobní vyšší než jinde, zvláště ve státech s námi konkurujících. Vyšetřování není ještě ukončeno, ale již dnes mohu uvésti některá velmi zajímavá čísla.

Celkové zatížení výdělkovou daní po provedené daňové reformě v Německu je 27% a v Rakousku 28%. Naproti tomu náš vládní návrh daňové reformy navrhuje tak vysoké sazby a autonomní přirážky dosahující až 630%, že dospíváme k zatížení převyšujícímu 39% výtěžku, byla-li pro dotyčný rok celá daň předem zapravena. A to, myslím, že bude ve většině případů. Jestliže však podnik neměl možnosti výdělkovou daň předem zaplatiti, bude zatížen dokonce 64,4%. Zásadní vada návrhu daňové reformy spočívá v tom, že nesnižuje sazby výdělkových daní tak, jako to učinilo prozíravější Německo i Rakousko, aby co nejvíce podporována byla výroba a podnikání vůbec. Německo i Rakousko hledaly úhradu za vzniklý úbytek v tom, že ponechaly vyšší sazby daní důchodových, kterými je postižen nejen důchod podnikatelský, nýbrž důchody všechny. Uvažte, že plných 11 až 36% zisku, které německé podniky mohou věnovati rekonstrukci svých podniků, reservám pro dobu krisí, reklamě, obchodní a exportní organisaci a konečně i snížení cen svých výrobků, musí náš podnik zaplatiti na daních, jejichž výtěžku se obyčejně nepoužívá v zájmu podnikání. Avšak tyto překvapující částky nejsou jedinou příčinou našich neutěšených poměrů výrobních. Je to celý systém daní obchodových, jak je nazval pan ministr dr Engliš, to jest oněch daní, které zatěžují výrobek dříve, nežli přijde na trh nebo překročí hranice našeho státu, ale je to i větší zatížení sociální. Obchodové daně v cizině z části neexistují vůbec anebo jen v míře mnohem menší. Je to předně uhelná daň, jež neexistuje již nikde a která činí u nás 10% z ceny nejdůležitější průmyslové suroviny.

Podobná je daň z vodní síly, jejíž výnos z valné části platí jen několik málo průmyslových závodů, při čemž sazba této daně je ještě vyšší nežli sazba dávky uhelné.

Daň z obratu, pro jejíž odsouzení v důvodové zprávě k návrhu zákona o prodloužení této daně našel pan ministr dr Engliš slova velmi přiléhavá, zatěžuje naši výrobu jednak svou absolutní výší, 2% proti 3/4% této daně v Německu, jednak kumulací, ježto vybírá se několikráte při procesu výrobním z převodu všech surovin, polotovarů i pomocných látek. Ačkoliv vývoz výrobků jest od daně z obratu osvobozen, přece vyvážený produkt je zatížen touto daní ve svých surovinách, pomocných látkách a polotovarech. I toto zatížení jest jednou ze složek naší konkurenční neschopností v cizině. Podobné obtíže působí našemu exportu i daň přepychová, o které se mylně soudí, že je to jen tuzemská daň konsumní, neboť často jest obsažena v součástkách exportovaného zboží, jindy zase vybírá se cizí clo ne z fakturované ceny zboží, nýbrž z ceny zvýšené o všechny tuzemské daně a dávky, tedy i o daň přepychovou.

Dalším zatížením je naše doprava: nejen že je dražší nežli německá, nýbrž tkví na ní dokonce i přepravní daň, jež je nesrovnatelně tíživější nežli jinde. Přepravní daň z dopravy nákladní činí u nás 15%, z dopravy osobní 25%, zatím co v Německu je daň z dopravy nákladní pouze 7%, a to se ještě odpouští při dopravě uhlí, a daň z dopravy osobní pouze 12. V Rakousku, kde přepravní daň činí 5%, vrací se celá spolkovým drahám, takže vlastně ani neexistuje.

Není sporu, že i zatížení sociální jest jednou z příčin drahé výroby. Naše podnikání prostě nesnese dalšího zvyšování těchto břemen, jež přímo podlamují jeho konkurenční schopnosti. Vždyť jen zatížení z titulu soc. pojištění bylo důvodovou zprávou odhadnuto na 1.194,000.000 Kč ročně, z čehož na zaměstnavatele připadá ku placení celá polovina. Vyjádřeno v procentech mzdy, činilo by toto zatížení ze zákona o soc. pojištění pro zaměstnavatele cca 5%. Zatížení toto je však větší vzhledem k dnešní praxi, jak se předpisují příspěvky za pojištění nemocenské.

V pojištění nemocenském mělo totiž býti dosaženo ca 25% snížení dřívějších nemocenských příspěvků, avšak podle praxe Ústřední soc. pojišťovny činí nemocenské příspěvky ze mzdy 5,84% místo 5%, takže proponované snížení pojistných příspěvků v nemocenském pojištění místo o 25% činí průměrně pouze 12,5%. Je tudíž celkové zatížení soc. pojištěním dnes větší, než jak bylo důvodovou zprávou odhadnuto. Při šetření, jaké celkové nové zatížení nastalo po účinnosti celého zákona o soc. pojištění - myslím pojištění nemocenské, invalidní a starobní dospělo se k závěru, že toto zvýšení činí 25% až 45% ze starých příspěvků nemocenských. Vyjádřeno v procentech ze mzdy činí toto zvýšení 1 6% až 2,9%. K tomu přistupuje pojištění úrazové. Podle výroční zprávy Dělnické úrazové pojišťovny v Praze za r. 1924 bylo předepsáno za tento rok na pojistném 160,305.469 Kč. (Posl. Koudelka: Vrací se to národnímu hospodářství!) To je smutné, pánové, že tuto otázku nepokládáte za otázku národního hospodářství. Pánové, kdo vydává, musí se starati také o příjem. To jde všechno na konto dělnictva, poněvadž to činí náš průmysl neschopný konkurence, to znamená, že dělníci přicházejí o práci. Mou povinností je, abych dokázal, oč se výroba zvyšuje. Ovšem, v naší rozpočtové debatě, bohužel, páni řečníci hrozně rádi se vyhýbají číslům, kdežto právě v rozpočtové debatě by tato čísla měla dominovati.