Proč pan ministr vzal právě rok 1920/21 za
dobu vysokých čísel, jest hádankou,
neboť závěrečný účet
vykazuje vysoká čísla r. 1922/23 a nikoli
r. 1920/21. Platba na dani výdělkové a důchodové
činila r. 1920 424 1/2 mil., r. 1921 440 3/4
mil., r. 1922 537 3/4 milionu a r. 1923 539 2/3 mil.
Při pozemkové, domovní, třídní
a činžovní dani jeví se stejný
vzestup v roce 1922/23 jako u daně výdělkové
a důchodové.
Nechci tvrditi, že by právě rok 1920/21 byl
volen v exposé pana ministra za příhodnou
dobu vysokých čísel a konjunktury za tím
účelem, aby mohlo býti prstem ukázáno
na pro ty, jimž všeobecné obecní volby
z r. 1919 otevřely brány radnic, dosud jim privilegovanými
volebními řády uzavřených,
a jimž demokracie otevřela nové, dosud upírané
pole působnosti.
Účetní uzávěrky 1920 až
1924, připočteme-li k celkové náležitosti
za tato léta vykázané nedoplatky a odečteme-li
celkovou platbu, vykazují při dani pozemkové,
domovní, třídní a činžovní
nedoplatek 265,671.13 Kč, při daních v výdělkové
a důchodové nedoplatek 237,446.234 Kč, celkem
tedy při daních přirážkám
podrobených nedoplatek 503,117.747 Kč, kterých
nezavinila samospráva, nýbrž administrativa
státní.
Počítáme-li z těchto nedoplatků
jen průměrně 400% samosprávných
přirážek, znamená to, že v roce
1925 měla samospráva za poplatnictvem, lépe
řečeno za nedochvilnou berní administrativou
2.012,470.980 Kč, mimo ušlé úroky z
prodlení. Vypočteme-li stejným způsobem
nedoplatek na dani obratové per 1.034,464.655 Kč,
na nichž 40% podíl samosprávy činí
412 milionů Kč, a připočteme-li k
tomu nedoplatek na přídělech per 45,644.626
Kč, přijdeme ke konečné číslici
2.472 mil. Kč, jež samospráva měla v
roce 1920 až 1924 obou, držeti od poplatníků,
vlastně od berní administrativy, která jedině
vyměřuje a vybírá daně s i
přirážky. S tímto příjmem
samospráva posečítala, ale z větší
části jí unikl na odpisech ni atd.
Kdyby byl pan ministr financí tuto skutečnost uvážil,
byl by musel při nejmenším v zájmu nestrannosti
postaviti také na místo hanby toho činitele,
který daně a přirážky samosprávné
vyměřuje, předpisuje a vybírá,
od jehož dochvilnosti a přesnosti jsou odvislými
příjmy naší samosprávy a který
dosud vůči samosprávě ukázal
málo pochopeni a blahovůle, ale zato tím
více liknavosti v časném vyzabírání
samosprávných přirážek a často
mnoho ohleduplnosti k některým poplatnickým
vrstvám, jimž prominul a odepsal miliony na daních,
také na přirážkách, aniž
by se úzkostlivě ohlížel, jak přímo
vražedně bude dotčeno hospodářství
samosprávných svazků.
Podle účetních závěrek činily
nedoplatky na v přímých daních v r.
1919 Kč 577 milionů, r. 1920 Kč 837 milionů,
r. 1921 Kč 1.347 byl milionů, r. 1922 Kč
1.253 milionů, r. 1923 Kč 1.794 milionů,
r. 1924 již Kč 2.513 milionů! Z těchto
nedoplatků ucházely samosprávě slušné
přirážky, zdroj příjmů,
který musel býti nahrazován vytloukáním
klínu klínem za obrovských ztrát na
ušlých úrocích.
Byla-li by tedy obžaloba samosprávy oprávněnou,
měla by na lavici obžalovaných býti
v při nejmenším jako spoluvinník na
neutěšeném stavu samosprávných
financí posazena také berní administrativa.
Proti výtce nehospodárnosti naší samosprávy
měl by se v prvé řadě ohraditi p.
ministr vnitra a sám p. ministr financí, neboť
na str. 226 důvodové zprávy k návrhu
finančního zákona o státním
rozpočtu pro r. 1927 čteme poznámky: "Ministerstvo
vnitra vykonává dále za spolupůsobení
ministerstva financí dozor nad hospodářstvím
samosprávných svazků územních".
Doufám, že oba tyto resorty nebudou se vyhýbati
odpovědnosti, neboť demokracie znamená odpovědnost.
Zdá se, že úlohy žalobce a obžalovaného
byly zúmyslně zaměněny ofensivním
vystoupením representanta finanční správy,
aby pravému vinníku zajistil se předskok
a obviněnému ztížila se obhajoba.
Budiž mi dovoleno na některých konkrétních
případech osvětliti jako v zrcadle příčinu
neutěšených hospodářských
poměrů našich obcí. Město Košice
vykazuje v r. 1925 nedoplatků na přirážkách
11,600.000 Kč, Souš na Mostecku 583.800 Kč,
Brandýs n./L. 1,271.885 Kč, Louny 2,212.523 Kč.
(Slyšte!) Sta a tisíce obcí mohlo by
býti takto jmenováno, u nichž nedoplatky přirážek
jdou do statisíců, ba milionů korun. Statistika
těchto nedoplatků, kdyby nám ji byl p. ministr
financí úředně opatřil, mluvila
by mluvou velmi jasnou pro obhajobu samosprávy a pro obžalobu
státní berní administrativy. Tato statistika
snad méně by zajímala finanční
správu, ale zato tím více by zajímala
naši samosprávu.
Opět na konkrétním případě
chci demonstrovati variaci předpisování zejména
výdělkové daně, aby vynikla obtížnost
spořádaného samosprávného hospodářství.
V naší obci bylo předepsáno největší
podnikatelské firmě r. 1918 Kč 91.398, r.
1919 Kč 75.977, r. 1920 Kč 152 955, r. 1921 Kč
107.448, r. 1922 Kč 64.756, r. 1923 Kč 306.211 a
r. 1924 pojednou jen 11.500 Kč, ačkoliv dotčená
firma netrpěla katastrofální nezaměstnaností
a soustavně přístavbami závod rozšiřuje.
Žádá nyní o odpis daně za léta
minulá. (Slyšte!) V Lounech odepsala berní
správa Waltrovým závodům, které
v posledních letech investovaly 20,000.000 Kč, takový
obnos, že obec ztratila 2 miliony Kč na přirážkách.
(Slyšte!) V Kostelci n./L. vynutil si cukrovar, který
měl předepsáno 300.000 Kč daně
výdělkové, žalobou u Nejvyššího
soudu snížení na 90.000 Kč, a následek
- že obec okamžitě upadla do dluhů 2 miliony
Kč, mezitím co menší poplatníci
jsou bezohledně exekvováni, poněvadž
nemohou si vydržovati advokáty, kteří
by je z daňové povinnosti vysekali. Opět
by bylo možno takovýchto výmluvných
případů přednésti celou řadu.
Statistika v tomto směru byla by jistě stejně
zajímavou, kdyby nám ji chtěl p. ministr
financí předložiti.
Před nedávnem propukla u berní správy
v Praze II. veliká korupční aféra
podvodného vyměřování daní
za úplatky berním ředitelem Janem Voglem
a finanč. komisařem dr Kalfusem. (Výkřiky
posl. Zeminové.) Víme, že nelze tento případ
generalisovati na celou berní administrativu a že
tato ve svém celku je poctivou a spolehlivou. Pan ministr
financí pominul tento případ mlčením
a celá aféra dnes byla zapomenuta, ačkoliv
by veškeré poplatnictvo a zajisté i slavnou
sněmovnu zajímalo: 1. jaký rozsah má
tato aféra? 2. budou-li potrestáni nejen úplatkáři,
ale i ti, kteří úplatky dávali a budou-li
jim dodatečně správně daně
vyměřeny a bezohledně také vymáhány?
Ani veřejnost poplatnická, ani my v jsme se o tom
ničeho nedozvěděli.
Pan ministr financí obrací se na adresu samosprávy
vůbec a obcí zvlášť s výzvou,
že v musí stůj co stůj restringovati
své rozpočty a své výdaje. Statistika
by p. ministra přesvědčila, že se tak
již po několik let soustavně v děje.
Pan ministr podotýká, že by se obce dopustily
těžkého omylu, kdyby se domnívaly, že
je úkolem státu, jejich schodky prostě hov
norovati a že není myslitelná metoda, aby parlament
a stát přejímaly odpovědnost za daně
a břemena, jichž upotřebení a distribuce
se provádí někým, kdo této
odpovědnosti nemá a že zase musíme dospěti
k tomu, aby každá obec byla odpovědna za své
úkoly a plnila je jen podle své možnosti a
nikoliv na cizí účet. "Dávejte,
co jest božího, Bohu, a co je císařovo,
císaři!" odpověděl Kristus farisejům.
Naše samospráva má právo říci:
"Dávejte, co jest státu, státu, a co
jest samosprávy, samosprávě!" (Výborně!)
Dokázal jsem ciferně, že se vždy samosprávě
nedává, co jest její, zejména ne,
pokud se týče zdroje příjmů,
ale že se jí namnoze v ukládá stále
více a více úkonů v přenesené
působnosti, aniž by se jí poskytlo náhrady,
a poskytne-li se jí určitá refundace ve formě
zákonem stanovených přídělů,
nelze jí vyčítati, že by plnila svoje
úkoly na cizí účet.
Připomíná-li se samosprávě
odpovědnost, nelze ničeho proti tomu namítati,
ale odpovědným může býti jen
ten, kdo je naprosto svéprávným a samostatným,
kdo však stojí pod kuratelou někoho jiného,
který stále jeho svéprávnost soustavně
zkracuje, stává se na konec nesvéprávným,
zaň stejně pak odpovídá jeho pěstoun,
opatrovník, dozorce a kurátor.
"Demokracie je konec konců nejen vláda, nýbrž
i odpovědnost," praví pan ministr financí
a má plnou pravdu - odpovědnosti nechce se jistě
samospráva vyhýbati, ale má právo
připomenouti, že demokracii tvoří všichni
svéprávní občané tohoto státu
a že nelze v demokracii stavěti samosprávu
proti státu, ba naopak, neboť titíž občané,
kteří tvoří samosprávu, tvoří
i stát, čili v demokracii samospráva a stát
jedno jsou, poněvadž samosprávu netvoří
jiní občané, než ti, kteří
tvoří v stát.
Kdo by pak uměle a soustavně chtěl stavěti
proti sobě stát a samosprávu, stavěl
by proti sobě občany tohoto státu a neprokazoval
by ani státu ani samosprávě dobré
služby.
Tuto tendenci pozorujeme v našem státě teprve
v poslední době. Po převratu byla zde očividná
snaha po upřímné spolupráci státu
a samosprávy, o čemž svědčí
zejména § 20 zákona ze dne 7. února
1919, č. 76 Sb. z. a n., který zní: "Širší
sbory samosprávné, po případě
státní správa, převezmou tyto obory
posavadní působnosti obecní: 1. věcný
náklad na školství obecné, 2. policii
bezpečnostní a polní, 3. policii zdravotní
a mravnostní, 4. stavbu a udržování
silnic, 5. správu chudinskou a ústavy dobročinné."
Podle §u 21 měla vláda do jednoho roku předložiti
příslušné návrhy. Stát
zde projevil ochotu k vzájemné spolupráci,
ale i snahu ulehčiti úkoly samosprávy, a
dlužno jen litovati toho, že zůstalo jen při
dobrém úmyslu, protože se finanční
správa státu necítila dostatečně
silnou a schopnou, vzíti na sebe břemeno samosprávy,
uvedené v § 20 citovaného zákona, ale
cítí se dostatečně silnou i legitimovanou,
mentorovati a odsuzovati samosprávu, která i nadále
tato obrovská břemena hospodářská
hrdinně a úspěšně nese na svých
bedrech, třebaže by někde pod tíhou
jejich klesala. (Výborně!)
Naše samospráva je sborem zralých, životem
zkušených lidí, kteří, byť
i vždy neměli potřebné školské
průpravy a akademických, v hodností, prošli
tvrdou školou života a jsou vyzbrojeni dobrou vůlí,
poctivou a nezištnou snahou a obětavostí a
prodchnuti ctižádostí, vésti naši
samosprávu ku blahu občanstva i státu a nezaslouží
si paušálního obvinění z nehospodárnosti,
nýbrž spíše laskavých slov spravedlivého
a objektivního uznání.
Pranýř byl kárným prostředkem
středověku, a rákoska výchovnou pomůckou
starých paedagogů a ani skutečnost, že
demokratické volební řády otevřely
brány radnic vrstvám privilegovanými volebními
řády ze samosprávy vyděděným,
neopravňuje nikoho, aby těchto kárných
a výchovných prostředků středověku
používal proti těm, kteří mají
plnou oprávněnost kritisovati namnoze smutné
dědictví působnosti privilegovaných
vrstev v samosprávě, s jehož blahodárností
mnohá obec ještě dnes těžce zápasí.
Z úst politického agitátora dá se
podkopávání důvěry občanstva
k samosprávné representaci omluviti nevybíravostí
volebního zápasu, z úst vědátora
a národohospodáře významného
jména poslouchá se jako disharmonický tón
falešného akordu. Podle zpráv v stát.
statistického úřadu činila břemena
státní 1911 až 1913 769,118.000 K, r. 1922
- 8.924,744.000 Kč. Zvýšila se tedy 11 1/2krát,
, samosprávná břemena činila roku
1913 - 248,919.000 K, r. 1922 1.190,152.000 Kč, zvýšila
se tudíž jen 4 1/2krát.
Čísla tato jsou vysvědčením
hospodárnosti, samosprávy. Překvapuje proto
prohlášení p. dr Kramáře na
sjezdu samosprávných pracovníků národní
demokracie, v němž se přimlouvá za reformu
volebního práva do obcí ve smyslu privilegovaných
volebních řádů rakouských poskytnutím
všeobecného sice, ale kuriátního nebo
sborového volebního práva, t. j. nerovného
volebního práva do obcí, jímž,
by se vrstvám t. zv. poplatnickým přiznalo
zastoupení většího a vrstvám
přímé daně neplatícím
zastoupení menšího, a odůvodňuje
tuto reformu volebního práva obviněním
těchto posledních vrstev, že v samosprávě
dobře ne, hospodařily nebo hospodařiti nedovedly.
. Nebudu tento argument p. dr Kramáře
vyvraceti, neboť k vyvrácení jeho stačí
již to, co jsem uvedl zpředu, nemohu se zbaviti dojmu,
že p. dr Kramáře i účastníky
národnědemokratického sjezdu svedla na tuto
cestu spíše politická nenávist k socialistům
a mentalita přítomné doby, charakterisovaná
sklonem k paušalismu, než věcné důvody.
Kdybych nečetl tento pasus řeči p. dr Kramáře
v "Národních Listech" a v "Národě"
černý na bílém, nechtěl bych
věřiti, že vůdce národní
demokracie mluví proti demokracii v obcích, vůdce
národní demokracie, který zde v této
sněmovně tak často a při každém
svém politickém projevu s této tribuny akcentoval
své zásluhy o uskutečnění všeobecného
tajného přímého a rovného volebního
práva v Rakousku a který v této sněmovně
tak často vystupoval jako vášnivý obhájce
demokracie. (Tak jest! - Slyšte!)
Náš daňový systém jest nejen
nesociální, ale i proti samosprávě
zahrocený, neboť zavádí vysoké
daně spotřební, aby přímé
daně byly co nejmenší, a nutí i samosprávu
k tomu, aby hledala hlavní zdroj svých příjmů
v dávkách spotřebních a nikoliv v
přirážkách k přímým
daním, přesunuje tudíž veřejná
břemena na vrstvy konsumentské a nejchudší,
chráníc vrstvy majetkové.
To dosvědčují následující
číslice účetních uzávěrek
za r. 1920 až 1924. V těchto letech byly rozpočteny
daně přímé na 7.547,675.780 Kč,
náležitosti byly o 1.288,679.211 Kč a platby
o 1.179,159.396 Kč, tedy jen o 1/6 rozpočtové
částky vyšší, částky
tyto resultují ponejvíce z daně příjmové
a daní přirážkám nepodrobených,
kdežto daně přirážkám podrobené
vykazují minus. Nedoplatky činily 2.459,449.668
Kč, více než 1/3 rozpočtených
obnosů. Finanční správa nahrazuje
si úbytek na daních přirážkám
podrobených zvýšením předpisů
na daních ostatních, takže přijde vždy
ke svému. Hůře se vede však samosprávě,
která nemůže takto své příjmy
regulovati.
U daní přirážkám podrobených
jeví se také největší blahovůle
finanční správy v odpisování
daní velkým poplatníkům a největší
pokulhávání ve včasném předpisování
a vybírání daní. Obce své rozpočty
sestavují na pravděpodobné berní základně,
kterou nemohou regulovati ony, nýbrž berní
správa, ačkoliv tato základna je především
regulátorem zdrojů příjmů obce,
zklame-li tato, zklame i zdroj příjmů.
Cla, v podstatě daň spotřební, byla
rozpočtena na leta 1920 až 1924 obnosem 2.734,948.800
Kč, náležitosti byly o 1.302,911.088 Kč,
platby o tutéž sumu, tedy o 1/2 vyšší,
než rozpočtené částky, nebylo
tudíž nedoplatků vůbec.
Daně spotřební byly rozpočteny na
9.253,863.026 Kč, platby vyšší o 122,794.484
Kč, nedoplatky však činily jen 119,652.385
Kč, tedy jen asi 1/23, byly tedy daně spotřební
vybírány s největší rigorosností,
poněvadž nejsou podrobeny obecním přirážkám.
Poplatky rozpočteny na 11.761,551.381 Kč, náležitosti
o 2.483,67 4.311 Kč a platby o 1.507,554.583 Kč,
vyšší než rozpočtené částky,
tedy téměř o 1/4 - vyšší.
Nedoplatky činily pouze 851,888.358 Kč, tedy asi
1/13, byly tedy i poplatky, na nichž samospráva neparticipuje,
velmi rigorosně, vybírány. Nedoplatky u daní
přirážkám podléhajících
činily více než 33%, u daní spotřebních
a poplatků pouze 4%. Daně přímé
činily v, 7.547,675.780 Kč, daně spotřební
a poplatky - 23.873,157.691 Kč. Na clech, spotřebních
daních a poplatcích sešlo se za těchto
5 let a o 3.687,671.187 Kč více než se počítalo,
kdežto daně přímé vykazují
2.459,449.668 Kč na nedoplatcích. Tato čísla
dokazují nesociální tendenci našeho
daňového systému a jeho zahrocení
vůči samosprávě i jednostranný
jeho ochranářský směr pro vrstvy majetkové.
Budiž mně dovoleno v závěru řeči
dotknouti se otázek, o kterých v debatě rozpočtové
vůbec nebylo mluveno. Jde o poměry soukromého
zaměstnanectva a úřednictva, které
se v poslední době daleko více přiostřily
nežli poměry dělnictva proto, poněvadž
inteligence v soukromých službách trpí
daleko více nezaměstnaností, jak dokazují
zejména statistické zprávy brněnského
úřadu pro zprostředkování práce.
Zákonem č. 286 jsme ještě tuto nezaměstnanost
soukromého zaměstnanectva zvýšili, poněvadž
těch 30.000 státních zaměstnanců,
kteří byli restringováni, hledají
jiné náhradní zaměstnání
v soukromých službách a nabízejí
své služby daleko levněji než může
dělati zaměstnanec, který považuje toto
zaměstnání za svoji výživu. Tím
způsobem jsme přiostřili poměry na
trhu práce, zejména proti inteligenci v soukromých
službách.
Daňová reforma, kterou předložil pan
ministr financí v této sněmovně, svým
zásahem, kde se má zakázati, aby zaměstnavatel
platil za soukromého zaměstnance daň a sociální
srážky, ohrožuje také platnost kolektivních
smluv, poněvadž v těchto kolektivních
smlouvách byly daně a srážky ujednáním
mezi oběma kontrahenty zaručeny soukromému
zaměstnanectvu. Následkem toho zasahuje tu stát
hrubě do soukromého práva soukromých
zaměstnanců a jest obava, že zaměstnavatelé
použijí této příležitosti,
aby kolektivní smlouvy vůbec rozvázali a
ještě více zmenšili než o tu sumu
daní a sociálních příspěvků.
Otázka nemocenského pojištění
je jistě jednou z nejbolestivějších
otázek, poněvadž zejména otázka
nemocenského pojištění visí vlastně
ve vzduchu, jestliže bylo dnes upraveno pojištění
v pro státní a veřejné zaměstnance,
bylo ponecháno nemocenské pojištění
soukromého zaměstnanectva a úřednictva
úplně náhodě na pospas, aniž
by bylo novelisováno.
Soukromé zaměstnanectvo má dále oprávněné
své dlouholeté požadavky. Volá po uzákonění
kolektivních smluv, volá po pracovních soudech,
volá po rozšíření pravomoci závodních
výborů, zejména po zavedení závodních
výborů v bankách, aby mohlo také poněkud
kontrolovati obchodování bank a počínání
si některých velkých pánů ředitelů,
kteří mají 12ti milionové příjmy,
jak nedávno proběhla novinami zpráva dosud
nevyvrácená o panu dr Preisovi. Domáhají
se také novelisace gentského systému, dále
také zákona o pracovním poměru soukromých
zaměstnanců, o němž podle poznámek
uvedených ministerstvem spravedlnosti v důvodové
zprávě finančního zákona se
uvádí, že tato osnova byla vypracována
již před delší dobou, byla zaslána
také zájmovým korporacím všem
zaměstnavatelským k dobrozdání a dosud
takové dobrozdání nedošlo, tedy ministerstvo
spravedlnosti nepředkládá tuto osnovu k ústavnímu
projednání.
V závěru své řeči dovolil bych
si zmíniti se stručně jen lapidárními
slovy o situaci, ve které se nalézá státní
zaměstnanectvo po uzákonění nového
platového systému.
Situace tato dokazuje, že mýlil se pan ministr financí,
jestliže při projednávání nového
platového zákona prohlašoval, že zákon
tento na moderních směrnicích vypracovaný
povzbudí ambice státního zaměstnanctva.
Já naopak ze svých zkušeností mám
obavu, že zákon tento, byla-li zde nějaká
ambice a chuť ku práci, úplně ji ubije,
poněvadž vyřešení v otázek,
které mají celé dílo dobudovati, trvá
příliš dlouho.
Nové platové zákony při provádění
naprosto neuspokojily, poněvadž více než
70 státních u zaměstnanců při
provádění zákona dostalo velké
vyrovnávací příplatky, na které
bude ještě dlouhou dobu sloužiti než je
příštím postupem zkonsumuje, tedy nedostane
vlastně z nic. Já bych se ptal, kam se podělo
oněch 700 a milionů, o nichž se stále
mluví. Pan ministr financí se stále vyhýbá
tomu dokázati nám statistikou, že náklad
činil skutečně 700 milionů. Já
tomu nevěřím a nemohu věřiti,
poněvadž by nemohlo 70% státních zaměstnanců
tvrditi, že dostali jen vyrovnávací příplatek.
A nyní se situace ještě přiostřila
tím, že v ceny životních potřeb
značně stouply. Jestliže v uvážíme,
že k novému platovému zákonu má
býti vydáno neméně než 33 vládních
nařízení, k učitelskému 7 a
k lékařskému 1, táži se, kdy
bude vlastně vláda s těmito nařízeními
hotova, aby již konečně byl proveden nový
platový zákon státně-zaměstnanecký.
Vyřízení služebních řádů
pro podnikové zaměstnance, zejména železniční
se zdržuje, zdržuje se také otázka systemisace,
z níž vláda při projednávání
nového platového zákona udělala fetiš,
který má tvrdosti požitkového zákona
odstraniti. Nyní čekají státní
zaměstnanci marně na systemisaci. Komise nemůže
býti s ni hotova, poněvadž si s ní neví
rady. My jsme při projednávání na
to poukazovali, že bude těžko otázku systemisace
vyřešiti a ptáme se nyní, když
slyšíme zprávy, jak má tato systemisace
dopadnouti, že má býti daleko horší,
než z r. 1914 za starého Rakouska. Kde jest ten fetiš,
který by odstraňoval všechny tvrdosti platového
nového zákona?
Pensisté volají již několik roků,
aby již konečně jejich bídě a
zoufalství byl učiněn konec. Vláda
prohlásila, že připravuje nový pensijní
zákon. Ten se ovšem nemůže omeziti jen
na unifikaci rozháraných pensijních požitků,
nýbrž musí přinésti také
unifikaci veškerých pensí, poněvadž
máme nic více a nic méně než
17 druhů pensistů v našem státě.
Také vláda otálí s přeřaděním
míst do vyššího činovného
zejména u těch míst, kde je to doloženo
tím, že již za Rakouska měla tato místa
vyšší místní příplatek,
že jsou ve spojení s většími místy
jako Sedlec u Kutné Hory, Rybáře u Karlových
Varů atd. Otálí se s přeřazením
míst, kde železniční zaměstnanci
mají jiné činovné, jiné učitelé
a jiné ostatní státní zaměstnanci.
To všechno čeká na své vyřízení
a stále se odkládá. Také se odkládá
započítávání vojenské
služby a předslužby do postupu, otázka
velmi bolestná, když uvážíme, že
máme spoustu státních zaměstnanců,
kteří sedí vedle mi sebe a jedněm
se to započítá, druhým nezapočítá.
Vyvolává to pak nespokojenost a řevnivost
a nemůže to všechno naši situaci zlepšiti,
jestliže se s tím vším otálí.
Otázka slovenské a podkarpatoruské výhody,
zvláštního přídavku pro toto
území tluče neúprosně na dveře
a vláda nepromluvila dosud, jak se míní k
této otázce zachovati.
Jsou zde ještě jiné otázky, které
nebyly upraveny, ačkoliv tu jsou resoluce, s nimiž
vláda souhlasila. Nedávno vůči jedné
deputaci zaměstnanectva dovolil si jeden byrokrat říci,
že do resolucí se dává to, co se nemá
státi skutkem. (Slyšte!) My zde nehrajeme komedii,
když vláda souhlasí s takovou resolucí,
aby nemusila respektovati vůli velké většiny
tohoto parlamentu. Lituji, že zde v lavicích nesedí
žádný člen vlády, že mluvím
k prázdným lavicím vládním.
Táži se na adresu vlády a důtklivě
ji vyzývám, aby již jednou laskavě řekla,
kdy míní všechny tyto otázky vyřešiti.
Varuji před protahováním, neboť nespokojenost
v důsledku těchto poměrů, které
jsem jen stručně vylíčil, stále
a stále roste. Tětiva trpělivosti je příliš
napjata a praskne-li, dojde k nebezpečnému výbuchu,
který ovšem odnese na konec stát sám.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Jiráček. Uděluji mu slovo.
Posl. Jiráček: Slavná sněmovno!
Vláda předložila jako každého roku
státní rozpočet na r. 1927. Srovnáme-li
tento rozpočet s rozpočty minulých let, kdy
strana naše ještě ve vládě nebyla,
je viděti, že tato vláda nastoupila cestu,
kterou strana naše hlásala, cestu šetrnosti.
Státní rozpočet nám poskytuje úplný
obraz státního hospodářství
a je to snad první rozpočet, kdy je aktivní,
a to 20 miliony Kč. Není to mnoho, ale každý
občan, který to poctivě s tímto státem
myslí, musí schvalovati, že naše finance
a státní rozpočet se konsolidují,
což je velice žádoucno. Není přece
možno nadále náš stát stále
zadlužovati, jak se dělo po celá dřívější
léta. Touto špatnou nehospodářskou politikou
po převratu přišli jsme k tomu, že náš
stát má svého vnitřního dluhu
podle zprávy p. ministra financí 35 miliard Kč.
Pouze na úrokování tohoto státního
dluhu potřebujeme hnedle na celé 3 miliardy, tedy
obnos ohromný. K tomuto dluhu musíme připočísti
ještě dluh reparační, který ve
skutečnosti ani neznáme, který můžeme
pouze odhadovati, zvláště podle zprávy,
kterou zde přednesl býv. p. ministr Stříbrný,
že máme zaplatiti za 1 km drah 2,000.000 Kč.
Dále máme reparační komisi ve zlatě
zaplatiti v plné hodnotě státní a
korunní statky, takže náš reparační
dluh bude činiti na 25 miliard, 10 miliard dluh Rusku,
6 miliard dluhu samosprávného, jak přednesl
sám pan ministr financí. Činí tedy
náš státní dluh i na 76 miliard. Velectění
přátelé, tu si musíme, dáti
důležitou otázku, je-li možno, aby náš
i stát takovýto ohromný dluh, nad kterým
nutno se pozastaviti, snesl. Pěkný odkaz zanecháme
těm, kteří po nás přijdou,
aby viděli, jak se v tomto státě od převratu
hospodařilo. Kdyby toto hospodářství
mělo trvat dále, každý občan
tohoto státu byl by pouze správcem svého
majetku, jelikož dluh státní a samosprávný
byl by větší, než činí majetek
tohoto státu. Máme-li tak velký vnitřní
dluh, musíme si dáti otázku: Což poplatnictvo
tohoto státu nekonalo svou povinnost a neplatilo? Byl jsme
svědky, že právě v této době
bylo poplatnictvo nejvíce zatěžováno.
Živnostnictvo, obchodnictvo bylo tak daněmi zatíženo,
že tíži těchto daní snésti
nemohlo a nesneslo. Zvláště v poslední
době počíná si naše finanční
správa a berní úřady způsobem,
který nutno odsouditi. Pan ministr financí v rozpočtové
debatě i ve své důvodové zprávě
zmínil se o berní morálce. V této
slavné sněmovně mluvil o berní morálce
též p. posl. dr Patejdl. Mluví-li se
u nás o berní morálce, mohu prohlásiti
s plnou odpovědností, že největší
berní morálka byla právě u drobného
živnostnictva, obchodnictva a rolnictva. (Tak jest!) Nebylo-li
u nás berní morálky, pak ta berní
morálka nebyla u našeho průmyslu, našich
velkostatkářů a našich těžkých
kapitalistů. (Souhlas. - Posl. Pekárek:
Morálku neměly berní úřady!)
Ano, morálku neměly berní úřady.
Velectění přátelé! Můžeme
přímo dokázati, že této morálky
nebylo u těch, které jsem jmenoval, a že tím
stát byl o velké obnosy ošizen. Bylo by záhodno,
aby všechny tyto případy, které finančním
úřadům jsou známy, byly vyšetřeny
a vinníci potrestáni.
Při poslední své řeči v rozpočtové
debatě poukázal p. posl. Marcha na mnohé
případy, kde velcí velkostatkáři
daně neplatí, ba že jim ani daně nebyly
předepsány.
Předešlý p. řečník, který
je z řad socialistických, i s tohoto místa
přímo jmenoval tyto velké kapitalisty, kterým
daň nebyla předepsána a kteří
daně přímo defraudovali. A to je, prosím,
v době, kdy malé živnostnictvo, obchodnictvo
a rolnictvo je pronásledováno! Tážeme
se, proč tito kapitalisté, těžký
průmysl a velkostatkáři jsou finanční
správou chráněni v době, kdy střední
stav je šikanován a daně a daňové
nedoplatky jsou na něm exekučně vymáhány?
V poslední době využívají strany
socialistické na schůzích i v časopisech
tohoto pronásledováni živnostnictva a rolnictva
a útočí na stranu naši, že, co
jsme ve vládě, daňové zatížení
jest větší. Pánové, čí
je to vina? Oni jsou spoluvinníky. To je zbytek té
jejich politiky, kdy měli moc a vládu ve svých
rukách. My jsme varovali před tímto berním
chaosem, před tím špatným berním
systémem a dožadovali jsme se nápravy. K těmto
koncům muselo jednou dojíti, neboť hlas náš
nebyl vyslyšen a proti protestům našim a tisíců
živnostnictva a obchodnictva řádilo se dále.