Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Žádáme dále, aby byl na německých zemědělských učilištích ustanovován stejný počet v učitelských sil jako na školách českých a aby byla uprázdněná místa vždycky hned obsazována, ježto každá mezera v učitelském sboru znamená velmi značnou škodu pro žáky, kterou v nelze již nikdy napraviti.

Jest však také nutno povoliti vydatné prostředky pro zemědělské kočovné vyučování, aby i praktičtí zemědělci, pro něž už škola nemá významu, byli obeznamováni s novotami v a výsledky badání. Zejména musí býti rozšiřováno po venkově zemědělské účetnictví, což má pro nynější obrat v zemědělství přímo nesmírný význam. Dále dcerám zemědělců, které nemohou choditi do zemědělských hospodyňských škol, musí býti poskytnuta příležitost v k dalšímu vzdělání pořádáním hospodyňských kursů, jest však nutno ustanoviti tolik učitelek hospodyňských nauk, aby bylo lze vyhověti vší potřebě země.

Většina německých zemědělských škol má povážlivý nedostatek učebných pomůcek; tato závada musí býti odstraněna, ježto úspěšné vyučování bez nejdůležitějších učebných pomůcek jest nemožné. I v tomto směru žádáme zrovnoprávnění s českými ústavy.

Jest zcela nepochopitelné, že potřeba pro zemědělské školství na r. 1927 mohla býti proti roku loňskému snížena o 5 milionů Kč. Musíme žádati, aby byl pro tento titul povolen celý potřebný náklad, který by měl býti stanoven podle návrhů zemědělských učilišť, aby zemědělské školy mohly splniti svůj vysoký úkol pro domácí zemědělství a národní hospodářství. Zemědělství potřebuje vzdělaného dorostu, aby bylo lze přivésti zemědělské výrobky k nejvyššímu rozvoji, to jest nejen v zájmu zemědělců samotných, nýbrž získá tím i celé národní hospodářství, pročež smím snad doufati, že moje příslušné požadavky dojdou plné podpory.

Věstník ministerstva zemědělství vychází dosud jen v řeči české. Žádáme, aby byl vydáván také německy, za kterýmž účelem má býti zatímní částka 20.000 Kč zvýšena na 30.000 Kč. Také němečtí zemědělci mají plné právo, aby byli v německé řeči obeznámeni s úředními zprávami ministerstva zemědělství.

Nechápeme, proč byla částka na zemědělské pokusnictví proti roku loňskému snížena o 2 miliony Kč. K tomu nutno podotknouti, že zemědělské pokusné ústavy jsou veskrze v českém území. Žádáme tudíž důrazně, aby i na tomto poli byla zjednána rovnoprávnost a aby se i německému území dostalo jemu příslušejících pokusných ústavů, to jest nyní tím nezbytnější, když byli pozemkovou reformou rozbiti němečtí velkostatkáři, kteří dosud dávali příklad a byli vzorem německým zemědělcům, nebo když velkostatky přešly do rukou, od nichž nelze očekávati podpory pro německé zemědělce.

Mezi pokusnými ústavy jest také česká pokusná stanice chmelařská v Děštnici u Žatce. Žádáme, aby co nejdříve byl zřízen německý pokusný ústav chmelařský, a to v Žatecku, kde jest světové středisko chmelařství a pěstování žateckého chmele od Němců bylo zavedeno a na dnešní výši vybudováno. Jest důležité také upozorniti, že pro českou pokusnou stanici chmelařskou v Děštnici jest vykázán náklad 599.000 Kč a že tatáž hospodářská jednotka figuruje mezi státními příjmy částkou 1,303.000 Kč. Jest to urážkou pro všechny německé pěstitele chmelu, že v dřívějším Dreherově dvoře v německé obci Děštnici byl zřízen český chmelařský pokusný ústav, a že německé chmelařství nemá dosud německého pokusného ústavu chmelařského. Žádáme, aby byl co nejdříve zřízen. Žádáme, aby výsledky v pokusů zemědělských pokusných ústavů byly úředně oznamovány také německy, neboť teprve tím bude dosaženo účelu pokusných v ústavů.

Jest to vyzývavost, že se v rozpočtu určuje na výstavbu a znovuzřízení lihového sdružení 4 miliony Kč. Žádáme, aby tato položka byla škrtnuta, poněvadž nemůžeme uznati, aby lihovému sdružení pozemkovou reformou způsobená škoda byla nahražována penězi z daní. Na tomto místě žádám se vším důrazem, aby pozemkový úřad předložil konečně jasný přehled, resp. přesný účet o celém obchodu, který v pozemkový úřad udělal s dosavadní pozemkovou reformou. Toto vyúčtování budiž předloženo parlamentu. Škody způsobené pozemkovou reformou buďtež pozemkovým úřadem nahraženy, nesmí tím však býti zatížena státní pokladna. Zemědělské výrobky nutno podporovati všemi prostředky, ježto zemědělství znamená národní hospodářství. Částka 600.000 Kč na semena jest zcela nedostatečná, a to tím spíše, že německá území ve vyšších polohách byla v tomto roce postižena neúrodou žita a bramborů. Žádáme, aby byla ihned zahájena podpůrná akce a poškozeným zemědělcům musí býti přenechána zdarma semena. Avšak také v oněch územích, kde byla úroda zničena živelními pohromami, musí býti postiženým hospodářům přenechána potřeba chlebovin a píce nutná pro výživu dobytka, po případě potřebné k tomu účelu peníze a musí býti povoleny vydatné slevy na daních.

Žádáme vydatnou podporu pěstění travních semen, které má pro německé pohraniční území velkou důležitost. Semenářství zasluhuje plné státní podpory. Zejména musí býti věnována plná pozornost pěstování lnu a žádáme zřízení pokusného ústavu lnářského a státní podporu pro tento obor zemědělský, který se vyskytuje po většině v německém v území, a to tím spíše, že len nepožívá celní ochrany. Vydatná podpora se vyžaduje pro potírání škůdců rostlin (bramborová sněť), peranospory u chmele a vína, pilouse, který se velmi silně vyskytuje na severní Moravě a ve Slezsku, pak pro hubení myší a pod.

Plné podpory potřebuje chov dobytka povznesením výroby mléka, čehož lze nejlépe dosáhnouti kontrolními spolky a žádáme, aby příslušné návrhy úřadovny pro zemědělství, dále zemědělských rad pro Čechy a Moravu a zemědělské společnosti pro Slezsko v Opavě došly plného porozumění. Žádáme, aby bylo znemožněno podloudnictví s cizím dobytkem, aby bylo možno odbýti domácí chovy. Také družstva pro zhodnocení dobytka, která na př. v Dánsku prokázala plně svůj národohospodářský význam, musejí dojíti u nás plné státní podpory. Jimi bude vymýcen nereelní meziobchod, který působí jen zdražování. Žádáme také státní podporu pro německé oblasti chovného dobytka (Kravařsko, Hřebečovsko, severomoravsko-slezské území, kde se pěstuj e dobytek), aby dovoz cizího chovného dobytka byl omezen a bylo možno viděti vysoce hodnotná domácí chovná zvířata, což bude opět velice ku prospěchu domácímu zemědělství a národnímu hospodářství.

Také rozpočtené částky na zemědělské strojnictví (zkoušky), na stavebnictví, po případě na porady zemědělců v těchto věcech jsou vyměřeny příliš nízko.

Naléhavě žádáme, aby byly neprodleně uvolněny dávno splatné podpory pro odvodňování a zavodňování a vznášíme nejostřejší odpor v proti .tomu, že státní příspěvky mají býti vypláceny teprve v posledním kalendářním čtvrtletí.

Dále chov koní, který tak jako tak je vážně ohrožen automobily a motory, potřebuje zvláštní státní podpory a musí býti odstraněno státní nucené dělení na obvody a pěstiteli musí býti ulehčena, po případě na vůli ponechána volba směru chovu poskytnutím vhodných hřebců.

Krátká doba, která jest mi vyměřena, nedovoluje mi bohužel, abych uvedl ještě další body, o nichž by mělo býti při této kapitole pojednáno. Musím se omeziti jenom na nejdůležitější. Na konec musím upozorniti ještě na v případ, který jasně svědčí, že němečtí drobní zemědělci jsou úmyslně vylučováni z pozemkové reformy. Český přídělový komisař Linhart z Loun přikročil nedávno k rozdělení černínského dvora Petrohradu v okresu jesenickém. Ani jediný Němec nedostal půdu, ačkoli velmi mnoho německých uchazečů se o půdu hlásilo. Němcům se dostalo přímo výsměchu češi dostali více půdy než požadovali. Českému bednáři, který nemá ve chlévě ani jedné kozy, bylo přiděleno 6 ha nejlepší půdy. Jednomu Němci bylo prohlášeno, že prý musí předložiti potvrzení českého menšinového spolku a předseda tohoto spolku žádal na v onom Němci, aby posílal děti do české školy.

To jsou poměry, které vybízejí k nejostřejšímu odporu a žádám, aby president pozemkového úřadu zaujal k tomu stanovisko, poněvadž takové případy jsou v příkrém rozporu v s jeho nedávným prohlášením.

Žádáme, aby bylo vyhověno našim návrhům v podaným k této kapitole a aby se dostalo německému zemědělství v tomto státě plného v práva, které mu podle jeho významu přísluší. Zvláště těžkou jest pro německé zemědělce myšlenka, že za tímto státním rozpočtem, v který jich tak málo dbá, stojí také jeden německý ministr, který vyšel ze zemědělců a beze vší pochyby musí býti označen za velmi vynikajícího jejich zástupce. Volám nejen k jeho německému, nýbrž i k jeho selskému smýšlení v očekávání, že se u své strany přičiní o to, aby tento státní rozpočet v této zemědělství tak poškozující formě nebyl přijat. (Potlesk poslanců německé strany národní.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Janovský. Uděluji mu slovo.

Posl. Janovský: Slavná sněmovno! Nemám v úmyslu opakovati názory jednotlivých řečníků, pokud v rozpravě rozpočtové se vyslovili pro schválení státního rozpočtu. Ale nebudu ani kritisovati po způsobu řečníků stran oposice ty položky rozpočtu, jež mne, jako poslance strany lidové - a, na co kladu zvláštní důraz, jako zástupce třídy domkářské a malozemědělské - nemohou nejen plně uspokojiti, nýbrž - konstatuji vykazují mezery a nedostatky, jež v budoucím státním rozpočtu by se již neměly objeviti.

V kap. 12 státního rozpočtu uvedena je celková číslice 26,691 355 Kč, kde shrnuty jsou výdaje Státního pozemkového úřadu, vztahující se i na Podkarpatskou Rus. Jako státní příjem v této kapitole se uvádí částka 27,126 355 Kč. Připomínám, že se jedná o rozpočet hospodaření Státního pozemkového úřadu. A když pozorně pročítám v podrobném výkazu položku za položkou, přicházím na položku 25,089.695 Kč, která z titulu 3 a ní v mimořádných příjmech přichází tam s položkou 1 jako: Příspěvek fondu náhradového (§ 77 zák. z 8. dubna 1920, čís. 329 Sb. z. a n.). Již tato jediná položka dostatečně prokazuje, že aparát Státního pozemkového úřadu vyžaduje obrovské s umy na udržení činnosti, která naší malozemědělskou veřejností je velmi nelichotivě posuzována. Zákon záborový z 16. dubna 1919, tuším v §u 3, mluví docela zřetelně, že nárok na půdu z nezabraných velkostatků mají také "bezzemci". Ve výkladu zákona jeví se ovšem veliké diference a bylo by zajímavo slyšeti autentický výklad tohoto pojmu a jak na existenci "bezzemka" pohlíží Státní pozemkový úřad.

Bezzemkem v běžné mluvě není na venkově žádný, kdo se ve vlastním hospodářství zabývá zemědělstvím. Každý takový má větší či menší výměru půdy. Tato půda je buď vlastní anebo pachtovaná. Úplným bezzemkem tedy může býti jen zemědělský dělník, který nemá budov ani inventáře a dává se jen za mzdu k práci zemědělské najímati. A právě tato kategorie uchazečů o půdu zpravidla stroskotala. Neznám případu, kde zemědělský dělník, bezzemek, obdržel půdu, s výjimkou řídkých případů u legionářů. Ale tito výhradně dostávali půdu z tohoto titulu legionářského, a nikoliv že by byli bezzemky. Znám však mnoho případů, že členové zámožných rodin rolnických, kteří měli od rodičů značné věno a naději na dědictví, dostali nepřiměřeně veliké příděly půdy ze zabraných velkostatků v poměru k ostatním uchazečům a také k celkové výměře, jež byla určena pro drobný příděl, že to budilo úžas a rozhořčení u všech ostatních přídělců, kteří měli rodiny, o jejichž existenci se musili starati a za těchto poměrů neobdrželi vůbec žádnou půdu, nebo jen nepatrnou výměru. Neříkám ostatně nic nového. Současný tisk tepal nemilosrdně tyto nešvary. V této sněmovní síni při různých příležitostech velmi důrazně od řečníků naší strany voláno po spravedlivém provádění pozemkové reformy. Naši poslanci nesčíslněkráte zakročovali, ale to všechno nemělo téměř žádného výsledku. Mám v rukou doklady o tom, jak zacházeli úředníci SPÚ. s drobnými uchazeči o půdu, kteří již napřed byli předurčeni k tomu, že neobdrží žádného přídělu proto, že jsou příslušníky čsl. strany lidové. Z kraje holešovského píše mi jeden náš občan mezi jiným toto: "Výsledek mých proseb a žádostí byl ten, že jsem opět nic nedostal. Pan starosta i členové poradního sboru říkali, že již to vše bylo tak připraveno. Když z druhého přídělu dostávali nové příděly i ti, co měli dostatek vlastního pole a mimo to i vedlejší zaměstnání, poukázal jsem v hovoru s p. starostou na tu nespravedlivost a on mi na vysvětlenou pravil: Tím vším je vinen p. komisař SPÚ., poněvadž mi řekl: Vy se v té věci odvolávejte na mne, a kdo přijde za mnou se stížností, budu se zas já odvolávati na Vás. Tímto přiznáním došel jsem k úsudku, že se mnou bylo jednáno takovým způsobem nečestným proto, že jsem lidovec, a z toho důvodu mi také byl příděl půdy odepřen."

V tomto tenoru nese se sta stížností na nespravedlivě prováděnou parcelaci, resp. přidělování půdy zámožným lidem a opomíjení existencí přičinlivých drobných zemědělců a domkářů velmi často z té příčiny, že jako příslušníci politické strany čsl. lidové neskrývali svého přesvědčení.

Pozoroval jsem velmi dobře, že při stejné kvalifikaci uchazečů o půdu rozhodoval komisař SPÚ. velmi často o přídělu ve prospěch příslušníků soc. demokracie proti lidovcům. Zjistil jsem, že tam, kde nebylo zájmové organisace, strany republikánské, byl p. komisaři informátorem soc. demokrat, který v číselném přídělu obdržel nejlepší pozemek a největší výměru. Nebudu uváděti, jaké kvality a jakého druhu byly takto zjednané informace, ale výmluvné svědectví o tom vydávají poznámky, uvedené při jménech některých uchazečů, zanesených v hlavním seznamu uchazečů téhož komisariátu.

Reforma pozemková se končí v zemích historických, ale nevyřízených stížností jsou celé haldy. Důvěry v pozemkový úřad to nepřidá. Uvádím některé:

Obec Vítová na Holešovsku má zvláštní smůlu. Žádala o příděl a dostala jej. Byl to sice pozemek jen o výměře 1 ha, ale čekali naň nejchudobnější lidé v obci, kterým měl býti rozdělen do pachtu na brambory, ale stalo se, že o tentýž pozemek žádala paní Brázdová, manželka rolníka, který má také obchod a povoznictví, a této paní Brázdové dostalo se pozemku, který už napřed měla přidělený obec Vítová. Stalo se to škrtnutím péra. Obvodová úřadovna v Olomouci zrušila příděl obci a přidělila jej jednoduše pí. Brázdové. Obec protestovala a podala stížnost k SPÚ. do Prahy. Když vyřízení po několik měsíců nešlo, obrátila se obec Vítová na poslance svého kraje a prosila za intervenci. Poslanec zakročil a zjistil, že stížnost leží na SPÚ. a ve stížnosti že jsou opravdu uvedeny věci, na něž měl býti brán mimořádný ohled. Bylo tam mimo jiné uvedeno, že manžel pí. Brázdové, která obdržela příděl, určený původně obci, byl v letech válečných starostou obce a že přivodil zatčení 3 členů obecního zastupitelstva, kteří byli po několik týdnů drženi ve vazbě na Špilberku. Po dlouhém a trapném vyšetřování pro velezradu byli tito občané z Vítové z vazby propuštěni a prokázána jich nevina. Mimo hmotnou škodu, pokoření a poruchu zdraví všech tří následovala u jednoho z nich smrt. To zavinil tehdejší starosta Jan Brázda a nyní snad jako odměnou za jeho špiclovství za Rakouska dává mu SPÚ. v republice - příděl nejlepších pozemků.

Dále ve stížnosti se uvádí, že Brázda před několika roky odprodal svých vlastních pozemků přes 20 měr. Na zákrok poslance vyšetřil konečně Státní pozemkový úřad stížnost obce Vítové a nařídil přidělení pozemků obci. Sdělení o tom dostal poslanec sice hned 26. dubna t. r., ale přes to, že obec složila také požadovanou splátku, užívá pozemek dosud Brázda a obci nebylo dosud nic definitivního oznámeno.

V obci Lažínkách u Mor. Budějovic obdržel starosta obce nedíl o výměře přes 30 měr, ač má vlastní soběstačné hospodářství a řada drobných uchazečů o půdu byla odmítnuta. V obci Křtomil u Bystřice p. Host. obdržel velký rolník Skřivánek, jehož výměra pozemků činí 120 měr, prý záměnou, velký nedíl v obci Tečovicích v téže výměře jako jeho dosavadní hospodářství. Užívá nedílu již druhý rok a současně i vlastní hospodářství ve Křtomili, a cynicky prohlašuje, že ho žádný nepřinutí dát nějakou výměru pro drobný příděl. V obci Skašticích u Kroměříže dostal největší příděl ze všech uchazečů Pelíšek, který nemá ani vlastních budov ani inventáře. Byl v té době stálým zřízencem zemědělské pokladny v Kroměříži a po obdržení přídělu propachtoval si velké hospodářství u Val. Meziříčí ve výměře cca 300 měr. Přes to, že z obce se odstěhoval, obdělává přidělenou půdu ve Skašticích dále.

Připomínám, že jest bezdětný, kterážto okolnost zhusta byla příčinou, že takovým uchazečům, zejména se strany lidové, se půda nepřidělila. To jsou některé z mnoha případů, jež charakterisují postup jednotlivých úředníků ve Státním pozemkovém úřadě. Nedivím se tedy proto pranic, že pozemková reforma je zdiskreditována a projevuje se nedůvěra ke Státnímu pozemkovému úřadu zvláště v tom směru, že od vydání zákona záborového a za celou dobu provádění praktického tohoto zákona nikde a nikdy ještě nebyla předložena bilance dosud provedené pozemkové reformy, aby veřejnost mohla posouditi, zda také finančně znamená provádění pozemkové reformy pro náš stát určitě plus. Nedivím se pranic, že předpovídá se hospodářství Státního pozemkového úřadu bankrot a že ztotožňuje se s hospodářstvím válečného, tak smutně skončivšího Státního obilního ústavu a tukové ústředny. Opatřil jsem si zaručené zprávy o tom, jak byla provedena pozemková reforma na jednom velkostatku na Moravě, kde bylo převzato Státním pozemkovým úřadem na 90% půdy velkostatkářské. Parcelace provedená u tohoto velkostatku na 28 dvorech a převzato celkem 3793 ha orné půdy a luk kromě 739 ha půdy za přejímací cenu 7,338.792 Kč. Průměrná cena za 1 ha činí 1935 Kč. Zjistil jsem, ze přídělová cena zaplacená drobnými přídělci činila maximálně 11.000 Kč a když béřem v úvahu minimální cenu přídělovou, která činila 6000 Kč, přicházíme k závěru, že hrubý zisk minimálně jeví se číslicí 4680 Kč za 1 ha. Maximální zisk je značně vyšší a činí 6836 Kč při 1 ha.

V rozpočtovém výboru p. předseda Státního pozemkového úřadu dr Voženílek uvedl číslici výměry půdy převedené na nové majitele na 1,089.000 ha. Při průměrném hrubém zisku 5758 Kč, tak jak jsem nahoře uvedl číslice, docházíme k závěru, že Státní pozemkový úřad měl by vykázati tento hrubý v zisk z provedené doposud pozemkové reformy ohromující částkou 6.270,462.000 Kč. Že tato číslice vykázána nebude, jest více než jisto. Vždyť stát vlastně poskytuje ještě finanční podporu na provádění pozemkové reformy, a to v ohromných částkách.

Z kolonisačního fondu povoleno 12 1/2 mil. Kč úvěru pro zbytkové statky, jež obdržela socialistická družstva na svých 37 zbyťáků.

V těchto zbytkových statcích jest dán stranám socialistickým obrovský majetek, neboť 1 ha půdy byl jim dán za přídělovou cenu cca 3000 Kč, kdežto úvěr z kolonisačního fondu povolen jim při 1 ha na 4000 Kč. Už tato okolnost mluví jasně, že strany socialistické, jichž družstva přes tak ohromnou a účinnou pomoc státní jsou v úpadku, dostaly z pozemkové reformy present na účet opravdu potřebných jednotlivých žadatelů z řad domkářských a že postiženi jsou v tomto ohledu v zase jen malozemědělci a domkáři strany lidové. Dnes stojí strany socialistické na v straně oposice a prohlašují se živly vysloveně protistátními za solidární. Za ty koncese, dané stranám socialistickým v pozemkové reformě, odpírají vlastnímu státu prostředky k jeho zabezpečení. Dobře náš lid ve své prostotě a jednoduchosti říká: Čiň čertu v dobře a peklem se ti odmění.

Za věrnost ke státu žádáme, aby veřejní činitelé ve státě dali nám, drobným zemědělcům, také všechno, co k udržení své existence potřebujeme. Jsme skromní, a to je snad v chyba. Nevyvoláváme veřejných projevů ve prospěch své třídy. Postěžujeme si a nerevoltujeme. Považujeme své požadavky za v samozřejmé a chceme jen, aby byly uznány a už jedenkráte realisovány.

Nesmírně nás tíží nepřiměřený v této době úrok, jenž ze svých dluhů platíme bankám. Vítáme krok učiněný k snížení míry úrokové. Je potřebí ohledů při ukládání poplatků, při převodu nemovitostí a zejména dávky z úředních výkonů. Má to, prosím, smysl, při podpoře stavebního ruchu uložiti za výkon převodu dluhu v částce 50.000 Kč stavebníku, který těžko se odhodlal stavěti a nepočítal, že tak těžkými obětmi bude vykupovati svůj vlastní krov, a exekučně dobývati téměř v 1100 Kč za pouhý převod v pozemkové knize?

Je potřebí zabezpečiti malému lidu půdu do vlastnictví i do pachtu zvláštním zákonem o distribuci půdy " aby bylo zabráněno tvoření nových velkostatků a omezena chamtivost t. zv. silných jedinců. Je potřebí takového zákona už také proto, že pozemková reforma v nepřinesla drobnému lidu to, co od ní tak toužebně čekal.

My, drobní lidé na venkově, jsme nevyčerpatelní ve svém optimismu. Milujeme svou republiku i když nám hned nedává to, co loyální občan po právu a spravedlnosti od státu žádati musí. A když dovoláváme se svého svatého práva ve státě a chceme zabezpečení existence svým rodinám na té tvrdé hroudě, stejně důtklivě upozorňujeme naše vládní činitele: Chraňte drobný lid venkovský, chraňte před rozkladnou prací bolševiků! Zbolševisovaný a zdemoralisovaný lid na venkově byl by pohromou našeho státu. Věřící a do krajnosti trpělivý - a nezapomínejte, že i trpělivost má své meze tento náš lid ve svém gros jest nejbezpečnější záštitou státu i v dobách zlých a možno na něj plně spoléhati. V této své víře a důvěře v budoucnost hlasuji se stranou lidovou pro rozpočet. (Potlesk.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Bergmann. Uděluji mu slovo.

Posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Pan ministr financí zmínil se ve svém exposé, jímž doprovodil předložení státního rozpočtu na rok 1927, o hospodářství naší samosprávy způsobem, který se trpce musil dotknouti všech pracovníků samosprávy svou jednostranností a paušálností, nepodloženou přesvědčujícími fakty. Pan ministr prohlásil: "Zdá se, že samospráva, ale obzvláště obce neukládají si oné neúprosné reservy ve svých výdajích, jaká je naprosto nutna, má-li býti veřejné břemeno pro naše hospodářství snesitelným".

Panu ministru financí, který pravděpodobně neměl příležitosti pracovati v naší samosprávě, se na základě relací podřízeného úřednictva, nemajícího praktických zkušeností o samosprávné činnosti pouze zdá, že samospráva příliš mnoho vydává. Nepochybuji, že projevem pana ministra financí bude toto zdání vyvoláno i v celé naší širší veřejnosti a proto pokládám za svou povinnost ujmouti se v této debatě těch deseti- ba statisíců samosprávných pracovníků proti nepodloženému nařčení z nehospodárnosti a předestřením některých zajímavých fakt na obranu naší samosprávy uvésti projev pana ministra financí na pravou míru.

Zapomnělo se již, že tak, jako jsme 28. října 1918 převzali úplně hospodářsky vysílený, ba téměř zhroucený stát, převzali jsme také úplně vybrakované obce. Obecní budovy, ulice, cesty, podniky přímo devastované, po celou válku neopravované školní budovy, které za války byly přetvořeny na vojenské nemocnice, musely býti velikým nákladem znovu pro školské účely upravovány.

Bylo přijato mnoho zákonů pro obce závazných a s výdaji spojených, aniž by se kdo staral o úhradu. Stát za války i po válce ukládal obcím nové a nové úkony přenesené působnosti spojené s vyšší režií. Statistika v tomto směru byla by jistě zajímavou a byl bych býval panu ministru financí vděčen, kdyby nám byl vedle statistiky o vydání samosprávy opatřil také statistiku nových úkonů přenesené působnosti obcím uložených.

Rakousko nenávidělo naši samosprávu, poněvadž v ní stejně jako my vidělo zbytek naší samostatnosti, ale přece si netroufalo soustavně samosprávu naši rdousiti, jak se to děje v našem samostatném státě, neboť dovedlo býti objektivnějším v posuzování významu samosprávy pro stát v hodinách osudových.

Nenadsazuji, prohlásím-li, že Rakousko bez organisace samosprávy bylo by válku prohrálo již v r. 1915, protože by nebylo mohlo organisovati mobilisaci lidského i technického materiálu a zásobování obyvatelstva i armády. Spočívalo tedy vedení války z velké části na bedrech samosprávy a neulehčilo se jí ani po převratu neboť na ni v prvé řadě dolehly všechny hospodářské i sociální důsledky války. Obce to u nás byly, které jako primérní kolektiva naší státní společnosti a organisace svou činností umožnily hladký průběh politického převratu a lvím podílem přispěly k vnitřní konsolidaci poměrů v našem státě.

Když téměř ve všech okolních státech vzplanul v mnohých obcích požár nepokojů, bouří, rabování, drancování, pálení vraždění a loupení, u nás panoval poměrný klid. Troufá si někdo popříti nesporné zásluhy naší samosprávy v tomto směru? Mouřenín vykonal svou povinnost, mouřenín může jíti, kde kdo po něm dnes hodí kamenem.

Pan ministr financí došel k svému zdání o nehospodárnosti obcí na základě statistiky o výdajích samosprávy. To ovšem je poněkud nedostatečné měřítko pro posouzení hospodárnosti nebo nehospodárnosti samosprávy, není-li také zkoumána potřeba, účelnost, oprávněnost, produktivnost a působnost výdajů pro budoucnost, výše majetku a zadluženosti naší samosprávy. Ministr financí, nejvyšší hospodář, státní správce a strážce státního pokladu je nejvíce vystaven veřejné kritice, máme pro jeho obtížný úkol a postavení plné pochopení a proto byli bychom od něho očekávali také plné porozumění pro exponované činovníky samosprávné, kteří hospodaří majetkem druhého důležitého činitele naší veřejné správy, aby bez usvědčujících fakt nepronesl ani zdání podezření nehospodárnosti, poněvadž nemůže býti úmyslem vysokého státního činovnika vyvolávati nedůvěru občanstva k těm, které si postavilo občanstvo v čelo naši samosprávy tím více, když zákon sám postaral se o přísnou kontrolu instancí, jež schvalují rozpočty našich obcí, rozhodujíce o výši přirážek. Jsou to okresní správní komise, zemské správní komise, zemská finanční ředitelství a finanční ministerstvo samo, a zákon postavil samosprávné činovníky pod daleko přísnější kontrolu každého jednotlivého občana, než hospodářství státní, neboť státní rozpočet a státní účty nejsou tak veřejně přístupny a vyloženy ke kontrole jednotlivých občanů, jako rozpočty a účty obecní, podléhající pro předepsanou dobu veřejnému vyložení, proti nimž má každý občan právo podati námitky a o nichž se vlastně rozhoduje téměř lidovým referendem. Tato kontrola sama je dostatečnou zárukou, aby si obce ukládaly neúprosné reservy ve svých výdajích. Pan ministr financí prohlásil dále: "V době vysokých hospodářských čísel a dobré konjunktury v letech 1920/21 nepoužily obce vzrůstající základny daňové k snižování přirážek, nýbrž často k nepředloženému rozpětí svých úkolů a výdajů, a ocitají se nyní v krisi a dluzích. Pravím na adresu samosprávy vůbec a obcí zvlášť, že musí stůj co stůj restringovati své rozpočty a své výdaje, a že by se dopustily těžkého omylu, kdyby se domnívaly, že je úkolem státu jejich schodky prostě honorovati."