Vstoupili jsme do vlády, abychom spolupracovali na výstavbě
tohoto státu. Chceme, aby hospodářství
státu bylo zdravé, aby poměr národů
obývajících v tomto státě byl
na podkladě spravedlnosti a vzájemné loyality
dobrý. Avšak zákony o pozemkové reformě
v a jejich dosavadní provádění způsobily
hospodářství našeho státu nejtěžší
škody, pošlapaly národní mír a
národní spravedlnost, uvalily na náš
stát ohromné dluhy a zahraničně-politicky
nás jen poškodily. Očekáváme,
že z těchto premis bude učiněn příslušný
závěr a že bude především
učiněn konec nehospodárné akci postátňování
lesů. Náš stát má dosti lesů,
nechť se nejprve naučí učiniti je aktivními
a řádně je spravovati. Všechny dosavadní
experimenty s vyvlastňováním lesů
odmítáme. Všechna opatření prohřešující
se proti zásadám rozumu, spravedlnosti a národohospodářství
buďtež zastavena. Jen tak může tento stát
trvale zkvétati a dáti všem svým národům
mír.
Ve svém výkladu, který měl pan ministr
financí dr Engliš v senátě v
říjnu t. r., zdůraznil zejména nutnost
zvýšení produktivity. Zemědělství
má v každém státě nejdůležitější
úkol, poněvadž poskytuje obyvatelstvu potraviny.
Čím laciněji, lépe a hojněji
zemědělství ve státě dodává
své výrobky, tím lépe to bude pro
stát. Stát, který sám vyrábí
všechny potraviny, jest pevněji zbudován a
založen, než je to možno vojenskými a politicky
šovinistickými opatřeními. Celá
léta, co tento stát trvá, mluvilo se a mluví
se stále o soběstačnosti státu, pokud
se týče zemědělství, a národohospodáři
si lámali hlavy tím, zda zemědělství
může při poněkud větší
intensitě uživiti obyvatelstvo. Výsledek závodních
a státně-hospodářských úvah
zní, že zemědělství snadno by
mohlo krýti spotřebu potravin, ba ještě
více, že při aspoň trochu důkladné
zemědělské práci mohlo by býti
vyrobeno zboží jakostní, které by mohlo
jakožto zboží vývozní soutěžiti
s výrobky ostatních států. Většinu
výrobců v zemědělství tvoří
malá a střední hospodářství,
jejichž majitelé sami z vlastních sil nemohou
podnik rychle a důkladně vybudovati, jak je to pro
zvýšení výroby nutno. Tyto malé
a střední selské podniky jsou odkázány
na státní podporu, která jest právě
v horách oprávněna, neboť horský
rolník trpí při nepatrné výnosnosti
horského hospodářství nedostatkem
kapitálu.
Státní rozpočet na r. 1927 snižuje opětovně
dotace proti loňsku o 30 až 60%, mluví ovšem
řečí, která odporuje slovům
ministra financí dra Engliše o nutnosti zvýšiti
produktivitu, pokud se týče zemědělství.
Pan ministr financí, který jest sám o sobě
důkladným finančním politikem, má
jistě porozumění pro požadavky zemědělství,
zejména pro požadavky horského zemědělství.
Četné snahy, dospěti k vyšší
zemědělské výrobě jsou bezúčelné,
pokud bude pan ministr financí předpisovati panu
ministru zemědělství spotřebu peněz.
Bylo by přece nutno, aby si také ministr zemědělství,
jak to vyžadují potřeby zemědělství,
již v zájmu státu zjednal sluchu v ministerstvu
financí. Jako horský rolník dovolím
si s několika hledisk osvětliti neúčelnost
státního rozpočtu pro zemědělství,
aby slavná sněmovna mohla blíže seznati
také nebezpečí a škody státního
rozpočtu pro zemědělství.
My, horští rolníci, hospodaříme
obtížněji než rolník v rovině,
kterému pomáhá příroda delším
obdobím vegetačním. My se nemůžeme
v věnovati pěstování obilí.
Těžisko našeho podniku jest pěstění
travin, které poskytují dobrou a bohatou píci.
Píci proměňujeme v maso, mléko a tuk
a zpeněžujeme tudíž toto netržní
rostlinstvo tržními výrobky. Všechna zvířata
nejsou, pokud se týče výkonu a schopnosti
zhodnotiti píci, stejná. Umění hospodářovo
záleží tudíž v tom, aby vychoval
a držel jen ty krávy, při nichž se píce
nejvíce vyplatí. Toto zjištění
mléčnatosti a zhodnocení píce nemůže
průměrný zemědělec předsevzíti
sám, k tomu se mu nedostává teoretických
vědomostí. Také by snad při šetřeních,
která by konal horský rolník sám,
trpěla objektivita zjištění. Z tohoto
důvodu zavedlo ministerstvo zemědělství
r. 1923 rozsáhlým způsobem kontrolu krav
co do jich dojnosti, kteroužto kontrolu obstarává
pravidelně každých 14 dní teoreticky
zvláště k tomu vyškolený zemědělec.
Zatížení jednotlivého hospodáře
v horách, který pracuje bez rentability, kontrolou
krav, jest nyní příliš velkým
břemenem. Také stát má zájem
na dodávání dobrého a dostatečného
mléka. Kontrola mléka se vžila a osvědčila,
výkony krav stouply o více než 500 l u 1 kusu
za rok. Nyní přichází ministerstvo
zemědělství a prohlašuje, že prý
jest nuceno pro úsporná vládní opatření
snížiti příspěvky na vydržování
kontrolních spolků. Rolník v horách
věnuje se pěstování hodnotného
hovězího dobytka, vyrábí tudíž
jakostní zboží, které přenechává
rolníku v rovině, který zas pro přírodní
poměry musí pěstovati obilí, řepu
a chmel a tímto směrem výrobním jest
ve výhodě. Není zde zapotřebí
jezditi do ciziny a vyvážeti tam naše peníze
za chovný dobytek. Můžeme zrovna tak vyráběti
chovný dobytek jako Švýcarsko a země
alpské. Vlastním prostředkem k tomu jest
mléčná kontrola. Řekne-li se, že
si má horský rolník platiti náklady
této kontroly ze svého, svědčí
to o neznalosti poměrů. Pěstitelé
dobytka nedostanou zaň dnes tolik, kolik činí
výrobní náklady. Nemohou si při své
bídné situaci dovoliti, aby mimo schodek vznikající
z chovu krav platili ještě náklady kontroly
mléka. Jest povinností státu, aby zakročil
a poskytl peníze, jichž jest zapotřebí
k tomuto jakostnímu chovu v horském hospodářství.
Kdyby se bylo bývalo upotřebilo k tomuto produktivnímu
účelu nákladů, které každoročně
pohltí nakladatelství Orbis, byl by požadavek
mléčné kontroly zajištěn na několik
let. Stát by z toho měl mnohem větší
prospěch. Podotýkám, že o tutu otázku
má zájem netoliko německé horské
zemědělství v Sudetách, nýbrž
že jest to starostí všech horských území
celé republiky.
Avšak také spotřebitelé ve státě
jsou na ní velkou měrou zúčastněni.
Státní rozpočet na r. 1927 obsahuje pro podporu
mlékařství a chlévní kontrolu
částku 3 milionů Kč. Slouží
hlavně k subvencování nově založených
a dosavadních mlékařských družstev.
Počet v Československé republice zřízených
mlékařských družstev jest ještě
poměrně nepatrný. Z množství
mléka vyrobeného v Československé
republice za jeden rok zpracují se v mlékárnách
sotva 4%, ačkoli podmínky pro zřizování
takových podniků v hornatých částech
republiky, kde se pěstuje hodně píce, jsou
velmi příznivé. Jiné země,
které vděčí za svůj blahobyt
z největší části mlékařství,
mají mnohem více mlékařských
družstev a kontrolních spolků, tak na př.
Německo v r. 1926 má 3589 mlékařských
družstev a 1610 kontrolních spolků. Počítáme-li,
že se v Československé republice vyrobí
nyní ročně kolem 5 miliard litrů mléka
a že litr stojí jen 1,50 Kč, dostáváme
částku 7,5 miliardy Kč. Naproti tomu částka
3 miliony Kč na podporu mlékařství
v celém státě jest velmi nepatrná
a bylo by bývalo nezbytně nutno tuto částku
nejméně dvojnásobně zvýšiti,
aby bylo možno vyhověti aspoň nejnaléhavějším
žádostem mlékařských družstev
o podporu a aby bylo možno poskytnouti přiměřenou
podporu zemědělským radám, mlékařským
svazům, ústavům atd. Horský rolník
může se od přírody věnovati získávání
travinných semen. Ovšem, že se to nedaří
s počátku tak, aby mohl chudý horský
rolník činiti nutné náklady z vlastních
prostředků. Jest povinností státu,
aby zakročil, poněvadž má největší
prospěch z pěstování travinných
semen, které zlevňuje a zvyšuje výtěžky
na lukách a pastvinách. Státní rozpočet
snižuje tuto položku pro celé území
republiky z 280.000 Kč na 80.000 Kč, což je
částka, která nemá pro zvýšení
produktivity žádného významu, naopak
maří účel a účinky dosud
vykonaných prací. Státní rozpočet
by přece neměl činiti, co se zemědělství
týče, takové kroky zpět. Horské
zemědělství trpívá zpravidla
tím, že na podzim nelze skliditi píci suchou.
Má tudíž největší zájem
na skladištích pro konservování píce
(silo). Zvýšení výkonu zvířat,
rozmnožení stavu dobytka závisí na opatření
píce.
Zavedení vhodných malých skladišť
v horách jest nezbytností, na kterou však v
rámci rozpočtu není pamatováno. Či
se na tuto důležitou věc na úředních
místech vůbec zapomělo? Horský rolník,
který sám o sobě nemá dostatek, aby
mohl kulturně žíti, nemůže na se
vzíti risika spojeného se zavedením nějakého
technického opatření. Zvláštní
kapitolou, která zavdává podnět k
těžkým nářkům horského
zemědělství, jsou meliorace, které
v hlavní věci sice jakž takž příznivě
odměřují, avšak s horským zemědělstvím
zacházejí nespravedlivě. Především
jest nutno, aby napříště byly poskytovány
v horách větší subvence na jednotlivé
meliorace. Horské podniky bývají položeny
zpravidla tak, že nemohou býti vždycky prováděny
meliorace na podkladě družstevním. To už
je následek majetkových poměrů a jest
třeba toho dbáti. Považuji-li větší
subvencování než dosud z tohoto důvodu
za nutné, jsem si vědom, že tím nesmí
trpěti újmu tvoření soustavných
melioračních družstev. Ani maličký
fond utvořený pro účely jednotlivých
meliorací není dostatečný. Podporuje-li
dnes ministerstvo zemědělství jednotlivé
meliorace právě jen pokud stačí peníze
z tohoto fondu a po jeho vyčerpání všechny
další žádosti zamítne, děje
se tím kapitálově chudým horským
podnikům velká křivda, která neposílí
produktivitu, jejíž zvýšení si
přeje pan ministr financí. Bude-li maličký
fond vyčerpán, musejí k jeho doplnění
přispěti jiné rubriky. Subvenční
sazby jsou pro horské kraje absolutně i relativně
příliš nepatrné. Horský rolník
vzdělává půdu dráže než
rolník v rovině, který nad to má ještě
příznivější majetkové
poměry. Připomínám velké meliorační
podniky na Královéhradecku, Pardubicku a Chrudimsku
v srdci Čech a zjišťuji, že na př.
v pohraničních územích Čech
je mnoho okresů, kterým se nedostalo dosud ani jediné
subvence k účelům melioračním.
Jest nutno subvence na meliorace v horském území
vzhledem k nepatrné výnosnosti zemědělství
zvýšiti a vyměřovati je nejméně
80% nákladu. Také mají býti povoleny
úlevy při zhotovování projektů
pro horské končiny a má býti hleděno
k tomu, aby horský zemědělec mohl použíti
při provádění těchto projektů
lacinějších a kvalifikovanějších
podniků. Považoval bych za vhodno, aby toto provádění
převzali vodomistři, které má na mysli
kterýsi návrh zákona. Ti by pracovali jistě
s menším nákladem a absolventi lukařských
škol našli by tím zaměstnání.
Kéž jen by byl zákon o zřízení
vodomistrů rychlejším tempem uskutečněn!
Proč jsme v poválečné době
ve věcech melioračních v německých
pohraničních okresech nedospěli dále,
to má jistě svůj důvod také
v tom, že úředníci přes svoji
technickou způsobilost a dobrou vůli neměli
potřebné znalosti země a lidí. Jest
to vážný požadavek německých
zemědělců, aby se technická porada
dála německými úředníky
a aby zejména v ústředích byli náležitě
zastoupeni Němci podle klíče obyvatelstva.
Úředníci činní při podporování
zemědělství musejí pracovati iniciativně
a podmínkou toho jest znalost místních a
jazykových poměrů. Samozřejmě
kladu zvláštní váhu také na to,
aby bylo usnadněno a zlevněno opatření
úvěru. I zde bude nutno použíti peněz,
které poskytne fond pro sociální pojištění.
Vždyť přece povstal z příspěvků
zemědělců, které by byly asi částečně
vplynuly do domácích Raiffeisenek.
V oboru meliorací bývalo německé horské
zemědělství často zkracováno,
což by bylo lze z části zase napraviti, kdyby
ministerstvo zemědělství také rychle
a příznivě vyřídilo četné
ještě nevyřízené žádosti.
Práce v oboru meliorací rovněž zajišťují
horským zemědělcům existenci a jsou
tudíž nejlepším prostředkem, jak
bojovati proti vylidňování venkova, které
i u nás nabývá stále větších
rozměrů. Horští zemědělci
dovedou plně oceniti význam odborného školního
vzdělání. Jako je povinná docházka
do školy za účelem všeobecného
vzdělání, tak bude jednou také povinné
v odborné vzdělání.
Jest to smutná kapitola, že stát nemá
peněz na zakládání nových odborných
škol. Kdyby bylo bývalo zemědělství
dostalo jen zlomek peněz, které dostalo neproduktivní
vojenství, bylo by bývalo možno zříditi
mnohem více odborných škol než nyní.
Rád přiznávám, že jsme v novém
státě dostali více odborných škol,
avšak ty nepostačí. Musíme se přiblížiti
k cíli, aby v každém okresním městě
byla odborná škola, kterou by mohli rolničtí
synové a dcerky bez obtíží navštěvovati.
Jen touto cestou dojdeme k průkazu způsobilosti
v zemědělství, což je požadavek
doby, jemuž neujdeme. Ministerstvo zemědělství
založilo v poslední době velmi málo
odborných škol. Zakládáním zemědělských
škol pokračovacích se zemědělské
výrobě příliš neposlouží.
Jest potřebí utvořiti zde něco pořádného
a trvalého, a to jest škola odborná.
Při této příležitosti poukazuji
na zacházení s vysokou školou zemědělskou
v Liebverdě, kde jsou nejdůležitější
učitelské stolice neobsazeny. Kde se mají
za takových poměrů studenti, kteří
mají jednou jako průkopníci zemědělství
vstoupiti do života a pracovati ve smyslu zvýšení
produktivity, něčemu naučiti? Není
tato forma odborného vzdělání zemědělské
inteligence věcí svědomí vlády,
chce-li tuto i pro státní hospodářství
důležitou otázku vážně řešiti?
Samozřejmě i vyučování na obecných
školách na venkově musí se změniti.
Mládež musí nabýti jen takového
trvalého vzdělání, kterým se
v životním povolání zhodnotí
to, čemu se v obecné škole naučila.
Obchodní politika má velký význam pro státní hospodářství. V rozpočtu ministerstva zemědělství není tohoto vynikajícího významu obchodně politických opatření dbáno. V rozpočtu ministerstva zemědělství jsou v tit. 3, II uvedeny tyto položky: A) osobní
náklad: 2. statistická šetření
a publikace, zemědělské ankety a účast
na zemědělském ústavě v Římě:
řád. 30.000 Kč, 3. předporady k obchodně
politickým akcím: řád. 20.000 Kč.
B) Věcný náklad: 4. zemědělské
poradní korporace -- Kč. 5. statistická šetření
a publikace, zemědělské ankety a účast
na zemědělském ústavě v Římě:
řád. 174.000 Kč, 6. předběžné
porady k obchodně politickým akcím: řád.
80.000 Kč. Tyto částky jsou v poměru
k rozsahu a významu prací, jež mají
býti vykonány na poli obchodní politiky,
příliš nepatrné, tím spíše,
že tyto práce nemohou býti vykonány
pouze omezeným počtem úředníků
ministerstva zemědělství, nýbrž
že k těmto pracím dosud vždycky vynikající
měrou byly přibírány a také
v budoucnosti budou přibírány zemědělské
rady.
Především jest v bodě 3 uvedená
částka 20.000 Kč na předběžnou
poradu k obchodně politickým akcím nedostatečná.
Úspěšná činnost v oboru obchodně
politickém předpokládá, že příslušní
funkcionáři z vlastního názoru znají
hospodářské poměry cizích států.
Jest nutno, aby jim byla dána příležitost
k studijním cestám. Dosud však chybí
ministerstvu zemědělství peníze, aby
poskytlo za tím účelem zemědělským
radám přiměřené příspěvky.
Jako zvláštní nedostatek jest vytknouti, že
pro zemědělské poradní sbory není
v rozpočtu zařazena žádná částka
ani na osobní ani na věcné výdaje.
Při tom jest zejména vzpomenouti na stálou
delegaci zemědělských rad. Směrodatné
osobnosti kdys přiznaly, že novelu o celním
sazebníku nebylo by možno v tak krátké
době vypracovati a parlamentu předložiti, kdyby
nebyla bývala předcházela dlouholetá
práce stálé delegace zemědělských
rad. Zemědělské rady jsou ve svých
prostředcích nadmíru omezeny, takže
ze svých normálních dotací naprosto
nemohou hraditi výdaje, bez nichž jest zpracování
obchodně politických otázek vyloučeno.
Budiž poukázáno jen na opatření
zahraničních celních sazebníků
a jejich změn, statistických pomůcek, literatury
atd. Bylo by bývalo tudíž na místě,
aby položka pro osobní a věcný náklad
na porady obchodně politické byla stanovena částkou
nejméně 100,000 Kč.
Ještě chci připojiti několik slov o
zemědělských radách a o žádoucím
zintensivnění porad dělnicko-odborných.
Má-li zemědělská rada plniti své
poslání jakožto odborná korporace, musí
se to státi především skutečným
zlepšením produkce po stránce technické.
S právními opatřeními, na př.
zavedením přiměřených agrárních
cel, úpravou obchodu se zemědělskými
výrobky, podporou při provádění
velkorysých meliorací atd. nelze těchto cílů
podle přání dosáhnouti. Zemědělská
rada jakožto odborná korporace musí dbáti
toho, aby osvětou a poučováním naváděla
zemědělce k časovému způsobu
hospodaření. (Místopředseda inž.
Dostálek převzal předsednictví.)
Odborný úředník zemědělské
rady musí tudíž býti ve stálém
spojení se zemědělskou praxí. To platí
se zvláštním důrazem zejména
pro obor pěstování rostlin, který
nelze podporovati od psacího stolu, nýbrž který
potřebuje opětujícího se zakročování
na místě samém. Přednášky
a poučování vztahující se k
tomuto oboru nesmějí se opírati pouze o zkušenosti,
které byly učiněny v jiných zemích,
s jinými místními a hospodářskými
poměry, nýbrž nutno je dokládati pracovními
výsledky, kterých bylo dosaženo v domácím
zemědělství, nejlépe před zraky
posluchačů samotných nebo aspoň v
územích jim poněkud známých.
Pokusnictví a zkušebnictví jest tudíž
v oboru pěstování rostlin nezbytnou pomůckou
pro povznesení a zlepšení hospodářství.
Polní pokusnictví má za úkol, zaváděním
hnojiv, pěstění a pokusů s kulturami
vyzkoušeti nová hnojiva, očkovací látky,
ochranné prostředky pro rostliny atd., aby je bylo
možno teprve tehdy doporučiti zemědělcům,
když není již žádných pochybností
o jejich účincích. Zkušebnictví,
které se musí vztahovati především
na zemědělské stroje, musí pečovati
o to, aby byly zaváděny opravdu jen upotřebitelné,
také pro domácí půdu a povětrnostní
poměry vhodné stroje. Obě opatření
jsou s to, aby zachránila velké hospodářské
hodnoty, které by jinak používáním
nevhodných opatření byly ztraceny, aby uchránila
zemědělství a tím veškeré
národní hospodářství ztrát,
aby zlevnila a vybudovala zemědělskou výrobu,
jak toho vyžaduje nynější doba.
O výstavách mohou býti výsledky této
odborné práce učiněny přístupnými
širším vrstvám zemědělců
potřebujících poučení. Takovéto
podniky bývají však většinou omezeny
na příliš krátký čas,
dávají příležitost příliš
k odvracení pozornosti a bývají také
málo vyhledávány právě těmi
zemědělci, kteří by tohoto poučení
nejvíce potřebovali, takže nelze od těchto
podniků očekávati velkých účinků.
Mnohem větší úspěch lze očekávati
od úzké spolupráce mezi odbornými
silami a výkonnými zemědělci prací
osvětovou při přednáškách,
prohlídkách polí a poučování.
Tento způsob osvětové služby vyžaduje
však pokud možno velkou pohyblivost odborných
sil zemědělské rady, jichž pracovním
místem nesmí býti psací stůl
v kanceláři velkoměsta daleko vzdáleného
od zemědělského hospodářství,
nýbrž pole praktikovo, na němž se mají
s tímto raditi o střídání plodin,
hnojení, obdělávání, ochraně
rostlin atd., jakož i družstevní skladiště,
v němž dochází k odbývání
zemědělských výrobků a kde
má zemědělec nárok, aby se mu dostalo
rady, pokud se týče zpeněžení
jeho výrobků a účelnosti vyzkoušených
prostředků k provozu hospodářství.
Tyto práce vyžadují tudíž především
cest, při jejichž povolování nesmějí
nadřízenému úřadu býti
směrodatnými úvahy o spořivosti, nýbrž
naopak přesvědčení, že odborný
úředník může prospěti
zemědělství tím více, čím
více se pohybuje mezi druhy v povolání a
jejich podnicích. Dosavadní způsob dotování
referátu německé sekce zemědělské
rady pro pěstění rostlin byl k uskutečnění
takovéhoto způsobu práce v mnohých
směrech nedostatečný. Bylo nutno upustiti
od četných plánů, jichž provedení
se prokázalo příliš nákladným,
mnoho podniků musilo býti zastaveno na půl
cestě, ježto nebylo možno opatřiti ani
potřebných sil, ani dostatečných prostředků.
Takto brzděná činnost osvětová
může míti za následek jen omezenou činnost
podpůrnou a nedostatečný úspěch
práce. Jestliže však, jak lze očekávati,
tyto prostředky nemají býti dále omezovány,
znamená to, že už vůbec nelze mluviti
o nějaké skutečné podpůrné
práci v hořením smyslu, naopak, že zemědělská
rada bude postavena pak před nutnost, aby přihlížela,
jak jest zemědělství prostě i nadále
provozováno takovým způsobem jako dosud a
dávala zemědělci nanejvýš pokyny,
kterých nebylo možno na domácí půdě
vyzkoušeti a osvědčiti. Odborní úředníci
musili by pak býti pouze opakovateli cizích nauk
a následek by byl, že by ztratili všechnu vážnost
a důvěru v kruzích praktiků.
Jestliže už v zemědělství výhodněji
situovaných území, jako na př. v krajích,
kde se pěstuje cukrovka, chmel a zejména obilí,
bývá často chybováno a upotřebením
nesprávně použitých pomůcek,
nevhodného způsobu práce atd. bývá
dosaženo jen prostřední sklizně, ačkoli
právě ona území mohla by vysokou produkcí
povznésti veškerou produktivitu tuzemska, platí
to, co bylo řečeno, zejména pro horské
polohy. Tam jest zemědělství vzhledem k místní
poloze, ke vzdálenosti od proudícího života
rušnějších končin zejména
odkázáno na práci osvětovou. Horská
území jiných zemí, jako ve Švédsku,
Švýcarsku, v jižním Německu svědčí
přímo o tom, že horská poloha sama o
sobě není ještě žádným
důvodem pro nižší produkční
schopnost. Právě tak, jako lze v takových
zemích podporou živností dosáhnouti
kvetoucího blahobytu, lze i v zemědělství
zevrubným návodem dosáhnouti lepších
výtěžků. Není naprosto třeba
odsuzovati horské kraje k menší produkční
síle, nýbrž mohou jako národohospodářský
pracovní článek státi jako rovnocenné
po boku rovin.
Tudíž šetřiti v oboru podpory zemědělství
jest se stanoviska národohospodářského
pochybeným počínáním, které
by mělo velmi brzy ten účinek, že zemědělství
československé by bylo odsouzeno k ubohé
úloze ve srovnání se sousedními zeměmi
a dále že by vtisklo tomuto přece jen silně
agrárnímu státu pečeť chudoby,
zaostalosti a neschopnosti k vyšší produktivitě.
(Potlesk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Matzner. Uděluji mu slovo.
Posl. Matzner (německy): Dámy a pánové!
Jako zástupce německých národních
rolníků této republiky, majících
své středisko v říšské
úřadovně německé strany národní
v Žatci, ujímám se slova ke kapitole státního
rozpočtu na r. 1927 nadepsané "zemědělství"
a vyložím a odůvodním stanovisko německé
strany národní k této kapitole.
Zásadně se ohražujeme proti tomu, že návrh
rozpočtu byl vržen do sněmovny, aniž byla
před tím německým zemědělcům
poskytnuta příležitost, aby mohli prostřednictvím
svého nejvyššího nepolitického
odborového sdružení, t. j. německé
zemědělské úřadovny se sídlem
v Praze, podati své návrhy,
Ohražujeme se proti tomu, že návrh byl podán jen česky, čímž byla většině německých
poslanců, kteří neznají této
řeči, odňata možnost věcné
spolupráce, a to tím spíše, že
doba, která zbývala k prostudování
návrhu, byla příliš krátká,
než aby bylo lze návrh zevrubně prozkoumati
a zpracovati.
Žádáme se vším důrazem a
opakuji tím jen požadavek vznesený již
při vstupu Němců do pražského
parlamentu r. 1920, také od nynějších
německých vládních stran, aby každý
návrh zákona, který se ve sněmovně
poslanecké a v senátě projednává,
byl předložen v zástupcům německého
lidu v řeči německé. Ohražuji
se jako slezský sedlák ze sousedního území
domoviny našeho velikého "Kudlicha" v proti
urážce německého národa, ke které
došlo při projednávání rozpočtu
a která byla bohužel zástupci vládních
stran tak klidně a odevzdaně přijata. S takovým
jednáním se německo-národní
sedlák nikdy nespokojí.
Žádáme úplnou rovnoprávnost němčiny,
ať v je to kdekoli.
V rozpočtu jeví se tak jako ve všech jeho v
předchůdcích přímo nápadné
zanedbávání německého zemědělství,
k němuž nesmíme mlčeti. Žádáme,
aby do ústřední správy byli přijímán
také němečtí úředníci,
a to podle národního klíče a domáháme
se tím jen svého v dobrého práva.
Vláda se vybízí, aby i v německém
území zřizovala a udržovala zemědělské
odbočky, ježto německé zemědělství,
které je rozloženo veskrze v horních územích
republiky, potřebuje mnohem nezbytněji zvláštní
péče o jednotlivá odvětví,
než čeští zemědělci žijící
v nejlepších polohách.
Na zemědělské zpravodajství rozvržena
v částka 15.000 Kč jest naprosto nedostatečná
a žádáme, aby byla zvýšena na 30.000
Kč, aby bylo lze zaříditi obsáhlé
zpravodajství, v což je pro zemědělství
velmi důležité.
Pro úřední potřebu ústřední
správy jest rozpočteno 900.000 Kč. Žádáme
vysvětlení, které výlohy se hradí
z úředního paušálu, poněvadž
po různých zkušenostech stali jsme se nedůvěřivými
a chceme tudíž věděti, co se s touto
částkou vlastně děje. Žádáme
jasné vyúčtování jejího
použití.
Chceme jednou konečně věděti, kolik
vlastně vynášejí státní
lesy a statky, po případě, jaký je
schodek v účtech těchto státních
podniků.
Dosud se nedostalo o tom obyvatelstvu nikdy žádného
vysvětlení, každému poplatníku
jest však jasno, že jest nutno každoročně
na tyto státní podniky dopláceti těžké
miliony. Žádáme, aby státní hospodářské
podniky, které ničeho nevynášejí,
byly propachtovány a ohražujeme se co nejrozhodněji
proti tomu, aby se z daní doplácelo na schodky státních
statků a panství.
Pokud se týče zemědělského
školství, jest pamatováno na německé
zemědělství macešsky. Ze 44 státních
zemědělských škol není ani jediné
s německou řečí vyučovací.
Pro státní zemědělskou školu
v Opavě jest v rozpočtu stanoveno 1/4 milionu Kč,
dále dostává státní škola
ovocnářsko-vinařská v Mělníce
částku 897.660 Kč, dohromady činí
potřeba pro české zemědělské
státní školy 7 8 milionů Kč,
z kteréžto sumy nedostanou Němci ani haléře,
naproti tomu jsou však Němci přidržováni,
aby platili daně na úhradu této sumy.
Na nestátní školy zemědělské
jest pamatováno částkou 38 milionů
Kč; z tohoto titulu dostávají i německé
zemědělské školy částky,
které je člověku stydno vypisovati. Tak dostala
zemědělská odborná škola v Žatci,
ústav o 2 ročnících, na rok 1926 drobeček
7.500 Kč, který má býti pro rok 1927
snížen na 5.600 Kč. To jest výsměchem
zemědělskému školství v německém
území a my žádáme, aby i v tomto
oboru byla zjednána rovnoprávnost, o které
se zmínil pan min. předseda Švehla ve
vládním prohlášení. Právě
chudší německé zemědělství
potřebuje, má-li si udržeti tu skrovnou hroudu,
obsáhlého odborného vědění
a stát musí přispěti, aby to umožnil.
Miliony pro tento účel jsou jistě užitečněji
uloženy, než když se za ně opatří
děla a prach. Vzpomenu-li zejména na své
chudé, převážně hornaté
Slezsko a severní Moravu, kde pracuje tak snaživé,
pilné a pokrokově smýšlející
v německé obyvatelstvo na poli obchodu, živností,
průmyslu a zemědělství, nemohu zde
nepřipomenouti, že daňové břemeno,
pod kterým úpí obyvatelstvo, jest prostě
nesnesitelné.
V podobě přídělů z veřejných
státních prostředků musí býti
aspoň poněkud učiněno vyrovnání
rozhodně všude tam, kde jest podání
v pomocné ruky naprosto nezbytné. Velmi vyvinutý
průmysl odnímá zemědělství
nejlepší síly, což znamená nesmírné
ztížení provozu v zemědělství.
Nesmyslným zatížením, t. zv. sociálním
pojištěním, které neposkytuje pracujícím
silám po 65 letech dostatek ani k životu ani k smrti,
věc se ještě mnohem zhoršuje. Slezské
a severomoravské zemědělství musí
tudíž obrátiti svůj všechen hlavní
zřetel na pěstění polních pícnin
a na kulturu luční, ježto více než
60% veškeré zemědělsky používané
plochy země náleží k hornatým
končinám a jen nepoměrně malá
část plochy jest v úrodných rovinách.
Odedávna se nakládá se Slezany velice macešsky.
Žádám tudíž především,
aby se dostalo chudým, s obtížemi všeho
druhu zápasícím horským územím
už předem vydatnější podpory ze
státních prostředků. Vždyť
se od nich vybírají také daně. Zdá
se mi také velmi důležité, aby byla
opatřována v příležitost k práci
při regulování potoků a řek,
na stavbách silničních a železničních.
Při této příležitosti musím
však poukázati na to, že právě
tak jako s námi ve Slezsku a na sev. Moravě, nakládá
se macešsky s německými horskými sedláky
i v ostatních pohraničních územích
- vzpomínám na jejich těžkou práci
na příkrých svazích v Krkonoších
a v Rudohoří, ale také i na celé německé
Šumavě. Vybízím německé
selské zástupce z těchto krajů, aby
společně se mnou učinili konec tomuto neudržitelnému
stavu a hlasovali pro naše zlepšovací návrhy.