Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Posl. Eckert (německy): Slavná sněmovno! Projednávaná část státního rozpočtu obsahující skupinu školství a národní osvěty zavdává mi podnět, abych zhruba promluvil o těchto kapitolách s hlediska své strany. Hned na počátku svých vývodů podotýkám, že bereme na vědomí prohlášení pana ministra školství dr Hodži, namířené proti odnárodňovacím snahám ve školské politice a vyslovující se pro samosprávu školy. Souhlasíme s panem ministrem také v tom, označuje-li jakékoli nucené přiškolování, ať už se děje na české nebo na německé straně, s hlediska právního za trestné, s hlediska mravního za zavržitelné. Nepochybujeme také o poctivé a dobré vůli páně ministrově poskytnouti všem v tomto státě bydlícím národům úplnou rovnoprávnost v tomto oboru. Toto přirozené právo, které jest vlastně samozřejmé a bylo by v souhlase s pravou demokracií, nemá býti darem menšinám, nýbrž jest jejich přirozeným právem a mravní povinností odpovědných činitelů v tomto státě, poněvadž tato povinnost k menšinám jest vtělena a uznána v mírových smlouvách a mimo to jest sankcionována a přísahou stvrzena v dobrovolně přijaté ústavě. Třebas že i na mnohých místech převládá poctiva vůle k spravedlnosti, přece jen musíme my, sudetští Němci, registrovati zvláště smutnou skutečnost, že všemi prostředky vybičovaný český šovinismus všechna tato hnutí všude, i na nejvyšších místech potlačil. Tento stav nejen že vedl k potlačování menšin, nýbrž měl za následek také poškození českého lidu a ostudu pro stát. Jest samozřejmé, že za těchto okolností těžce trpí kulturně všichni národové a hospodářsky všechny vrstvy obyvatelstva. Avšak právě tak jest také jasno, že v takovémto ovzduší nemůže dojíti k žádnému sblížení národů. Každý přemrštěny národní šovinismus v národnostním státě musí dříve či později vésti k záhubě státu. Přejeme si klid, abychom se mohli hospodářsky udržeti, kulturně povznésti a národně vyžíti. Z tohoto důvodu jsme se také přidružili k oněm stranám, které vstoupily do vládní většiny, s úmyslem a dobrou vůlí, abychom tvořivou činností zjednali ony možnosti, které by prospěly právem a spravedlností ovšem občanům tohoto státu, bez ohledu na jejich národnost.

Hodlám-li nyní promluviti o této rovnoprávnosti, pokud se školství týče, musím, bohužel, zjistiti smutnou skutečnost, že se německé školství podobá dnes rozvalinám. Válkou způsobený a těžkou hospodářskou krisí poválečnou podmíněný úbytek porodů měl přirozeně v zápětí úpadek. Avšak přes tento úbytek přesahují drakonická opatření proti německému elementárnímu školství meze nezbytných úspor a pohřešujeme, bohužel, také nestrannost školní správy, poněvadž se proti německému školství postupuje jinak než proti českému. K tomu přistupuje hanebné lovení duší, které se děje ponejvíce pod tlakem úřadů a vyvinul se z něho přímo kulturní skandál prvního řádu. Ohromné rdousení našeho obecného školství a negativní chování zemských samosprávných a státních úřadů k vybudování našich škol občanských musí v širokých vrstvách německého obyvatelstva dáti uzráti myšlence, že cílem této školské politiky jest snaha, strhnouti německý lid na takovou úroveň vzdělání, která musí brzditi každý hospodářský pokrok a každý kulturní vzestup. Proti takovému kultuře nepřátelskému postupu musíme se se vší vášnivostí brániti. Stalo se, že bylo úředně zakročeno a nařízeno odstranění dokonce škol, které jsou vydržovány ze soukromých prostředků a vyhovují všem zákonným předpisům. Střední školství trpí sice méně tímto šikanováním, přece jen však i u něho pohřešujeme onoho nutného a spravedlivého podporování těchto vzdělávacích ústavů, jaké lze logicky v kulturním státě požadovati. Žádosti o povolení zříditi soukromé učitelské ústavy bývají úmyslně po leta odkládány, ačkoli jsou splněny zákonité podmínky, jen aby tím byla u německého lidu potlačena možnost vzdělání. Rádi uznáváme snahy pana ministra školství Hodži, zjednati na tomto poli rovnoprávnost, než víme však také, že tato spravedlivá vůle u většiny míst jeho resortu naráží na odpor a řekl bych, že jest, jak se zdá, přímo sabotována, poněvadž přes jeho prohlášení rdoušení německého školství trvá. Zdá se tudíž, že u mnohých funkcionářů jeho resortu nepronikl ještě duch locarnský. Tím intensivněji se však na těchto místech vládnoucí byrokracie pracuje proti všemu nečeskému v duchu fanatismu a fašismu. Stojíme na stanovisku, že každému národu má býti v plné míře poskytnuta možnost vzdělání. Stojíme však také na stanovisku, že každý národ má dostati úplnou samosprávu na poli kulturním a za tento požadavek budeme se vší vytrvalostí bojovati, poněvadž máme za to, že v demokratickém kulturním státě nemůže býti toto přirozené právo trvale odpíráno.

Jestliže pan generální zpravodaj kol. dr Hnídek ve svém výkladu u kapitoly "školství" prohlásil, že prý o nějakém národním potlačování některé národnosti nemůže býti řeči, nemohu nepodotknouti, že jest to buďto špatný vtip, nebo spíše že se v tom zračí naprostá neznalost oněch úředně napáchaných spoust. Kdo se chce nestranně přesvědčiti o poměrech ve školství, nechť jen navštíví naše pohraniční území a shledá, že naše stížnosti nejsou přemrštěné. V těchto neschůdných horských krajích musejí naše děti často hodiny cesty za každého počasí choditi do školy. A kdo zná silnice a cesty těchto území, potvrdí mi, že tyto ubohé malé bytosti po takovém trmácení sotva mohou sledovati učebnou látku a jistě trpí škodu na zdraví. Uvážíme-li však ještě, že pro docela málo českých dětí - často jen pro dvě nebo tři staví se v našem německém území vlastní školní paláce, musíme spravedlivě, aniž jsme neloyální, označiti tento stav jako kulturní skandál. Výkřik 3¹/₂ milionu sudetských Němců, který ve své oprávněné obavě o své školství pronášejí, nemůže přece u odpovědných vládních míst zapadnouti bez ozvěny, zvláště když dnes již veškerá cizina toto úpěnlivé volání slyší a tato skutečnost jistě nemůže přispěti k prestyži státu. Nedostatky na našich vysokých školách a jejich přehlížení ve srovnání s českým vysokým školstvím jsou rovněž zcela jasně číselně v rozpočtu vyjádřeny a byly s tohoto místa již náležitě charakterisovány. Také zde platí, že jest zapírán odkaz Komenského a není dbáno mravního závazku vlády k hlavě státu. Neboť president Masaryk praví: "Kdo jednotlivci nebo národu v jeho snaze po vzdělání zastupuje cestu, dopouští se smrtelného hříchu. Právo na vzdělání má každý člověk právě tak, jako má právo na život."

Tato snaha o vzdělání jest dnes více než kdy před tím nezbytnou nutností, aby bylo možno obstáti v těžkém boji o existenci. Z tohoto důvodu také směřuje snaha německého obchodnictva a průmyslu a řekl bych celého německého národa k tomu, aby i našim mladým mužům byla opatřena možnost, absolvovati studium na vysoké obchodní škole. Přes to, že různí ministři školství tento oprávněný požadavek uznali a jeho podporu slíbili, nestalo se až do dnes naprosto nic. Není třeba, abych blíže líčil hodnotu a nezbytnost německé vysoké školy obchodní, zvláště když v předešlém zákonodárném období podali Němci příslušné návrhy. Kdežto Češi již léta rozesílají do praxe absolventy české vysoké školy obchodní jako komerční inženýry, musejí Němci stále ještě draho studovati v cizině, což právě chudší studenti, resp. jejich rodiče krutě postihuje. Němečtí obchodní akademikové nemají možnosti, pokračovati ve svém studiu na domácí vysoké škole obchodní a budoucím učitelům obchodních nauk jest tím také bráněno v akademickém vzdělání. Chce-li a má-li také náš vysoce vyvinutý průmysl a náš obchod v zájmu státu udržeti stejný krok s cizinou podporující každý pokrok, pak musí také stát splniti všechny podmínky, aby nezůstal pozadu. Náš obchod a náš průmysl potřebuje nezbytně dobře vyškoleného komerčního dorostu, který však může býti získán jen co nejrychlejším zřízením německé vysoké školy obchodní. Ježto zpravidla na nepravém místě provedená úsporná opatření pana ministra financí a jeho neúprosné lpění na rozpočtových položkách opětně, jak se zdá, zabrání aktivování tohoto vysoce důležitého vzdělávacího ústavu, musíme žádati, aniž snad něco slevujeme se svého zásadního požadavku, aby byla zřízena německá vysoká škola obchodní, aby bylo co nejrychleji zřízeno hospodářsko-vědecké oddělení na německé vysoké škole technické v Praze. Musíme žádati co nejrychlejší jeho otevření i pro ten případ, že by nebylo ještě po ruce vhodných profesorů a bylo by nutno jednotlivá kolegia suplovati.

Pod titulem 10 "umění" shledáváme, že pro obě české konservatoře v Praze a v Brně jest preliminováno celkem 3,202.353 Kč, na podporu hudebních škol 500.000 Kč. Subvence státní pro německou hudební akademii v Praze jest zcela nedostatečná, pročež jest nutno požadovati dostatečný příděl. Přímo macešsky se nakládá s německými hudebními školami na venkově. Příděly, jichž se dostává na př. hudebním školám v Přísečnici v Rudohoří a v Bečově, nelze nazvati jinak než almužnou v skrblíkovou. Prosil bych s tohoto místa a při této příležitosti snažně, aby oběma těmto dobře vedeným školám byla poskytnuta taková podpora, kterou lze označiti za přijatelnou, neboť tyto školy jsou přes nadmíru obětavou podporu některých obcí a soukromníků v takové tísni, že další jejich trvání jest pro nedostatek finančních prostředků ohroženo.

Jak jsem se již zmínil, vychází naše volání po udržení našich vzdělávacích ústavů nejen z čistě právních a ideálních důvodů, nýbrž příčinou jeho jsou také v celé Evropě nastavší sociální a hospodářské převraty. Industrialisace řemesla má za následek, že dříve kvetoucí - odvětví živnostenská dnes již jen bídně živoří, ne-li úplně zanikají. Nastává stále víc a více u se rozvíjejíc specialisace. Avšak tento druh omezování na speciální rukodílné výrobky vyžaduje nejen manuelní zručnosti, nýbrž také i důkladného teoretického vzdělání odborného. Obou vlastností lze však nalézti jen v příslušných odborných školách. Máme po celém státním území řadu takových živnostenských odborných škol, nemohou však vždycky zcela splniti svého úkolu, poněvadž jim chybí to nejdůležitější - dostatek peněz. Skrovné státní příděly stěží zajišťují těmto často s velkou obětavostí samosprávných korporací a soukromých osob zřízeným odborným ústavům další trvání, neřku-li aby tyto státní dotace postačily přivésti je na takovou úroveň, jakou známe v cizině. Zmiňuji se na př. jen o škole, případně o kursech pro paličkování krajek v nejubožejší části republiky, v Rudohoří. Tento staletí starý umělecký průmysl, který jest znám daleko za hranicemi tohoto státu a jehož výrobky jsou rozesílány do celého světa, potřebuje nejblahovolnější podpory. Podobné jsou poměry na odborných školách pro výrobu hudebních nástrojů v Schönbachu a v Kraslicích. Není to jistě žádné neoprávněné přání, jestliže jménem své strany upozorňuji příslušné vládní úřady na tyto odborné školy uměleckého průmyslu a naléhavé žádám, aby všem těmto odborným školám byla poskytnuta v rámci předloženého rozpočtu přiměřená pomoc. Skrovný výnos půdy, lze-li vůbec o nějakém výnosu mluviti, vylučuje přirozeně v Rudohoří zemědělskou činnost. Třebas chudí, přece jen pracovití a snaživí obyvatelé tohoto území jsou činní ponejvíce jako domáčtí dělníci specielních výrobků. Obchodní a živnostenská komora v Chebu, aby opatřila těmto drobným řemeslníkům potřebné odborné vzdělání, jakého vyžaduje dnešní doba, uznáníhodným způsobem zřídila a pokud měla prostředky, financovala odbornou školu v Hoře Sv. Kateřiny pro dřevařský a hračkářský průmysl, provozovaný v horním Rudohoří. Také ministerstvo školství poskytlo příspěvek, avšak ministerstvo obchodu, jehož se věc přece při nejmenším právě tak týká, halí se v ledové mlčení. Bude věcí tohoto ministerstva, aby se probralo ze svého stoického klidu a projevilo nějak svůj zájem o tuto vysoce důležitou věc.

Ministerstvo školství pověřilo město Kynšperk n. Ohří, aby zřídilo novou školní budovu pro odbornou školu pro zpracování dřeva. Tento ústav jest jedním z nejlepších ústavů tohoto druhu v republice a jest v sídle starodávného, známého průmyslu nábytkářského. Obec sama nemá velkého jmění, než přes to oceňujíc význam tohoto ústavu projevila zásadně ochotu vystavěti moderní školní budovu, budou-li jí poskytnuty státem přiměřené příspěvky. Doufám, že lze očekávati, že se ministerstvo školství přičiní, aby byly městu Kynšperku n. Ohří na tuto stavbu školy přiděleny potřebné peníze.

Říšský svaz německých společenstev hostinských správně rozpoznávaje, že i tomuto výdělkovému odvětví musí býti opatřeno náležité vzdělání, zažádal u příslušných správních úřadů a vládních míst o zřízení a dotování školy ze státních peněz. Taková vyšší odborná škola pro živnosti hostinské a vedení hotelů má pro Československo vynikající význam, poněvadž právě zde živnost hostinská a vedení hotelů dosáhlo nejvyššího rozvoje. Podmínkou tohoto rozvoje byl ohromný ruch cizinecký a lázeňský, který dnes tvoří mohutný článek života ve státě. Právě velká západočeská světová lázeňská místa s mezinárodním cizineckým ruchem a s význačným hotelovým průmyslem byla by vhodným místem pro takovou odbornou školu. Že jest takový ústav nutný, jest patrno z toho, že jiné země, jako Anglie, Francie, Švýcarsko atd. mají takové odborné školy, které nejen výborně prospívají, nýbrž jsou navštěvovány také posluchači ze všech zemí.

Mimo odborné vzdělání, které takové učiliště poskytuje, nelze je ani dosti oceniti po stránce propagandy, neboť absolventi takového ústavu stanou se nejlepšími a nejpovolanějšími zprostředkovateli pro návštěvu našich světových lázní a proto také se stanoviska fiskálního musejí býti vítáni. Potřebná k tomu dotace se strany ministerstva školství jest nepatrná, s jistotou lze očekávati, že všechna vládní místa také v zájmu státu se zasadí o tuto odbornou školu.

Živnostenský stav má zvláštní zájem na tom, aby jeho živnostenské pokračovací školy byly vybudovány tak, aby mohly dostáti svým cílům a splniti svůj účel. Bohužel musíme konstatovati, že s německým odborným a pokračovacím školstvím je nakládáno velmi macešsky. Živnostenský stav potřebuje, aby uhájil svoji existenci a dočkal se lepší budoucnosti, v povolání dobře školeného dorostu. Tento úkol mají splniti živnostenské pokračovací školy. Tohoto cíle může však býti dosaženo jen tehdy, dá-li se těmto živnostenským školním institucím poskytnutím potřebných prostředků možnost rozvoje. Žádám tudíž s tohoto místa, aby byly německým živnostenským odborným a pokračovacím školám podle národnostního klíče přidělovány státem přiměřené peněžní částky.

Shrnuji a prohlašuji se vší zřetelností, že trváme na požadavku úplné rovnoprávnosti všech národů v tomto státě. Neboť také jen tak můžeme pojímati jako "rovní mezi rovnými" slova pana ministerského předsedy Švehly. Doufáme, že za těmito slovy ministrovými budou v brzku následovati také skutky, neboť jenom spravedlnost jest trvalým základem tohoto státu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Wünsch. Dávám mu slovo.

Posl. Wünsch (německy): Jednání o školní rozpočet nám dává možnost promluviti nejen o samotných číslech školního rozpočtu a v druhé řadě o chování německých celních stran ke školství, nýbrž můžeme také krátce vyložiti zásadní stanovisko komunistické strany k otázce školní. Nový školní rozpočet, pokud jde o náklad na školství, jest o 11,532.000 Kč vyšší. V této sumě jest však započítáno 68 milionů na kultus, tedy částka, kterou podle našeho mínění nelze ovšem pokládati za výdaj kulturní. Toto zvýšení jest však pouhým klamem a podvodem, neboť ministr financí dr Engliš poukázal již v jedné z posledních svých rozpočtových řečí na to, že jest nutno i v tomto směru provésti určitou revisi a pravil, že se tato revise má státi s ohledem na jeho osobní, kulturní a vědecké ideály.

O tom, jakého druhu jsou ideály ministra financí dr Engliše, se mohlo dělnictvo přesvědčiti v posledních měsících. Tyto ideály záležejí v šetření na kulturních výdajích státu a na druhé straně v dalekosáhlém plnění všech požadavků se strany vojska. Srovnáme-li výdaje na školství s výdaji rozpočtu vojenského, ukáže se příkrá neshoda.

Vojenský rozpočet vykazuje obnos 1.370,000.000 Kč, ve skutečnosti - a to zdůraznilo v rozpočtové debatě více řečníků činí výdaje na vojenské účely celkem 1.711,344.144 Kč. Právě v posledních dnech měl pan ministr nár. obrany řeč, v níž zdůraznil, že v tomto státu jest příliš málo děl, málo strojních pušek a ručnic, že jest nutno koupiti nové, jsme toho mínění, že právě v době stoupající hospodářské krise a hromadné nezaměstnanosti jest tato řeč neslýchanou provokací širokých mas pracujícího lidu. V posledních dnech jsme četli v novinách, že se mají stavěti nová kasárna v Domažlicích a v Nové Kdyni a že samozřejmě mají býti i v jiných částech republiky zlepšeny vojenské ubikace. "Prager Presse" se pokusila před několika dny, ovšem s nezdarem, zkonstruovati příkrý nepoměr mezi kulturními a vojenským: výdaji v ruském rozpočtu pro rok 1926-27. Jest to vědomé klamání veřejnosti a zvláště ciziny, neboť v ruském rozpočtu vykazují výdaje na průmysl, elektrisaci, vodní cesty, zemědělství atd. 51%, 30% na účely kulturně-sociální a toliko 15% na armádu. Pokus "Prager Presse" zkonstruovati příkrý rozpor mezi kulturními a vojenskými výdaji v Rusku se tedy naprosto nezdařil. Podotýkám v této souvislosti, že se dříve za carského Ruska vynakládalo na militarismus 1900 milionů rublů, nyní však toliko 635 milionů. Nový ruský rozpočet vykazuje na kulturní účely obnos 974 milionů, v což nejsou zahrnuty výdaje, spojené hlavně na venkově s učebnicemi, přípravnou školou, zařizováním vesnických škol, spojené s bojem proti analfabetismu atd. Při tom se nesmí zapomenouti, že ruský rubl dnes platí 17.50 Kč. Můžeme tedy právem mluviti o příkrém rozdílu výdajů kulturních a vojenských ne v Rusku, nýbrž v Československu. Tento nepoměr se nám stane ihned jasným a pochopitelným, vzpomeneme-li si, jaký jest účel měšťáckého školství.

V prvé řadě jest cílem měšťáckého školství vychovati dělnické děti v úctě k tak zvanému kapitalistickému řádu a vštípiti jim úctu k bohatství a titulům velkých pánů. Tento druh tak zvané výchovy dělnických dětí doplní se ještě tím, že kněží mohou ve školách, neboť rozluka církve od školy není dosud provedena, pečovati o to, aby děti byly vychovány v duchu pokory a hlouposti. Stejnou tendenci vykazují přirozeně také učebnice, stejnou tendenci najdeme také při zřizování většiny školních knihoven. Jedním z nejdůležitějších prostředků k dosažení tohoto účelu, totiž ohlupování širokých mas, jest výchova učitelstva. Tato jest veskrz tendenční a vzpomínám si, že Bucharin razil velice správný a přiléhavý výraz - pravil, že učitelé na obecných školách mají v kapitalistickém řádu přímo funkci důstojníků lidového vzdělání. Ony postavy byrokratických učitelů, jak jsou charakterisování ve známé hře Oly Ernsta "Flachsmann vychovatelem", jsou v tak zvaném měšťáckém ideálu výchovy neobyčejně užitečné. Učitelé socialisticky orientovaní se pokud možno odstraňují. Zemřelý vůdce rakouské strany křesťansko sociální Lueger řekl, jak známo, kdysi: "Pokud budou Vídní vládnouti křesťanští sociálové, potud nebudou socialisti a Všeněmci přijímáni." Táž metoda se zavádí i v Československu, jenomže nesměřuje již proti nebezpečným socialistům, nýbrž výhradně proti komunistickým učitelům, kteří se restringují, pensionují nebo překládají.

Druhým účelem měšťácké výchovy jest výchova měšťáckých synů k dalšímu provozování kapitalistické produkce a administrativy. Na základě této zásady se vychovávají profesoři, soudcové, státní zástupci a inženýři. Můžeme zde stejně jako ve výrobě hmotné seznati určitou dělbu práce, můžeme seznati, že na jedné straně profesoři, přicházející z universit, píší knihy proti marxismu, že soudcové jsou určeni k tomu, aby užívali trestních zákonů proti dělníkům, bouřícím se proti hospodářské bídě a že na druhé straně jsou tu inženýři proto, aby prakticky užívali v továrnách metod racionalisace. To jsou hlavní účely měšťáckých výchovných metod.

Také organisace školství jest dokonale přizpůsobena potřebám kapitalismu. Vidíme zcela třídní odstupňování celého školství na školy obecné, střední a vysoké, při čemž se přirozeně vynakládá vše na to, aby se pokud možno zabránilo širokým vrstvám dělnickým v návštěvě škol vyšších, neboť materielní předpoklady návštěvy těchto škol se vinou vlády, koalice a celních stran stále zhoršují.

Ještě slovo o obecných školách. Byla by to kapitola velice obsáhlá, vyžadující si důkladného projednání, jež na neštěstí není možné. Pozorujeme, že jest příliš málo škol, a myslím, že slova starého Němce, jenž kdysi řekl, že v okupačním území Bosny a Hercegoviny jest více četníků než učitelů, se dnes hodí pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Školní budovy jsou většinou špatně stavěny, jest málo tělocvičen a k umožnění tělesné výchovy mládeže se děje velice málo. Ale nejsmutnější a nejbolestnější stránkou československé celní politiky, za niž jsou nyní z velké části odpovědny i německé celní strany, jest stále ještě trvající politika restrikční, kterou tato vláda dělá. V tomto školním roce bylo zrušeno 49 německých škol s celkovým počtem 911 německých tříd. Poukazuji na to, že těchto zrušovacích praktik bylo provokativně užito na př. v Karlových Varech a Horní Vsi u Chomutova. Existuje nařízení ze 7. listopadu, jehož užití bude znamenati těžké poškození školství nejen německého, nýbrž také českého - a nad tím nechť se čeští přívrženci koalice zamyslí.

Bude-li tohoto nařízení užito, tu se může státi, že na př. v ryze českém okresu plzeňském bude zavřeno ne méně než 70 tříd. Můžeme zjistiti, že na poli militarismu se neděje žádné odzbrojení, nýbrž že se toto odzbrojeni provádí prakticky plnou parou na poli školství. Zvláště kruté jsou poměry na Slovensku, v Podkarpatské Rusi a, abychom nezapomněli, v polských krajích republiky. Po známém plebiscitním podvodu byla celá řada škol zrušena a na jejich místě zřízeny školy české. Podotýkám, že nemáme nic proti vybudování českého školství, ale na polském území se to dálo způsobem přímo provokačním a to tak, že na místech, kde nebylo téměř žádného českého obyvatelstva, kde bydlí téměř výhradně Poláci, byly zřizovány české školy.

President Masaryk poukázal před nějakým časem v nějaké souvislosti na to, že jest zločinem, brání-li nějaká veřejná instituce tomu, aby všechny části národa měly možnost požívati dostatečného školního vzdělání. Můžeme navázati na slova presidentova a prohlásiti, že se tento zločin páchá denně, co republika trvá, ve všech částech země. Chci poukázati na to, že i v jiných směrech se děje velice málo, ba téměř vůbec nic k vybudování školství a vyučovacích metod. Dle našeho mínění by se měly voditi děti do továren a dolů, aby poznaly skutečný proces výrobní, měly by se voditi do biografů, kde by se jim předváděly přírodopisné a technické filmy, měly by se voditi do uměleckých galerií, aby se podívaly na umělecký obraz nebo plastiku, aby nabyly pojmu o výkonech umělce. To vše se zločinným způsobem zanedbává. Jedinou zemí, kde bylo na tomto poli mnoho vykonáno - a to připouští i měšťácká kritika - jest sovětské Rusko, kde byly zavedeny pracovní a jednotné školy podle zásady, že se pokud možno každému dítěti od 6 do 18 let má dostati požehnání školy. Měšťácké kruhy se ovšem posmívají oněm pokusům ve školství, jež se v Rusku na počátku panství proletariátu činily. Ale právě tím, že jsme na tomto poli experimentovali, že jsme se těchto pokusů nebáli, byly dány předpoklady pro to, že v této tak zaostalé zemi jest vybudováno skutečné, vysoko stojící obecné školství. V Rusku jest v praxi přirozeně provedena od počátku autonomie školství pro všechny národnosti - i pro ty nejmenší národnostní zlomky. Proč? Na to lze snadno odpověděti. Tato autonomie mohla býti provedena proto, že dělníci a rolníci dobyli politické moci a že stát dělnický a rolnický na rozdíl od kapitalistického státu národnostního, jakým jest Československo, nemá ani sebe menší zájem na potlačovací politice proti jiným národům.

Ministr Hodža měl před nějakým časem řeč, která vzbudila velkou pozornost, v níž se zmínil také o školní autonomii a v níž jaksi naznačil, že prý má býti jistá autonomie ve školních věcech dána také menšinovým národům, ale hned několik dní na to prohlásil řečník národních demokratů, kteří jsou v tomto parlamentě vůbec nejsilnějšími reakčníky, že povolení školní autonomie národnostním menšinám by bylo pro stát svrchovaným nebezpečím. To ukazuje, jakou cenu mají papírové koncese, jež svého času Hodža učinil. Odstrčení školství menšinových národností a zvláště Němců jest zřejmé také z toho, že na př. do školního stavebního programu jest pro stavbu českých škol vložena položka 42,169.000 Kč, kdežto na německé školy jest zařazeno toliko 2,519.000 Kč. Němečtí umělci nedostávají žádných subvencí, na německé divadlo se nebere náležitý ohled, jde-li o jeho podporu.

Ještě slovo o občanských školách. Jest připraven vládní návrh, dle něhož mají býti zavedeny újezdní občanské školy. Jsme přirozeně přívrženci tohoto plánu, a to proto, že tu lze předpokládati, že bude zřízeno více škol a hlavně škol občanských, že se budou budovati novostavby. Pokud jde o střední školy, poukazuji na to, že při dnešní všeobecné hospodářské bídě jest jen nepatrné části proletářů a malozemědělců možno poslati své děti na střední školy, prohlašujeme však, že odstraněním školného by se přece určitému procentu těchto živlů návštěva těchto škol umožnila. Pokud jde o vysoké školy, víme, že tu mezi žactvem přichází v úvahu velká část maloměšťáckých živlů. Jde tu o posluchače, jež rodiče posílají na vysokou školu, poněvadž se domnívají, že jim bude takto možno uchrániti své děti před výslovnou proletářskou bídou. To jest přirozeně omyl a poukazuji na to, že jest na př. veliké množství studentů bez rozdílu národnosti, kteří jsou nuceni studovati v největší bídě. Množství českých studentů jest na př. nuceno hledati vedlejší zaměstnání ve státním šekovém úřadě, kdež pracují často po celou noc, aby sehnali těch několik korun, jež potřebují ke svému ubohému živobytí. Žádáme za vyšetření tohoto skandálu. Je to skandál, jenž nemá sobě rovna, že někdo, kdo vědecky pracuje, jest na druhé straně nucen pracovati v noci. V souvislosti s tím poukazuji ještě na to, že poměry na klinikách německé university jsou tak mizerné, že tu lze právem mluviti o skutečném kulturním skandálu.

V souvislosti s tím ještě několik slov o pokračovacích školách. Požadujeme přísné dodržení denního vyučování a žádáme pro proletářskou mládež zavedení volného sobotního odpoledne, aby se tato mládež mohla v sobotu pustiti na výlety, k nimž jest zapotřebí dvou dní a aby i jinak měla možnost s alespoň poněkud odpočinouti. Jest charakteristické, že mluvčí německé strany živnostnické v rozpočtovém výboru, posl. Stenzl, se vyslovil proti zavedení nějakého pokroku ve školách pokračovacích. Tedy také zde jsou reakční úmysly proti dělnické mládeži.

Vyučování duševně zaostalých není v žádném směru zákonně upraveno. Jest nám tu co činiti s následky války. Jest samozřejmé, že by bylo povinností státu alespoň příslušnou sumou zlepšiti tento obor vyučování. Na takové věci nejsou peníze, na druhé straně jest však dost peněz k umožnění vyučování náboženství na širokém základě. Kněží, kteří ještě dnes mohou své rejdy ve školách prováděti, toho používají k tomu, aby prováděli ten nejnestydatější teror vůči bezkonfesním dětem. Na př. v Rybářích u Karlových Varů nutí přímo tamní farář bezkonfesní děti účastniti se vyučování náboženství, a ve Cvikově v sev. Čechách opovážila se fara dokonce dělníkům předkládati k podpisu úřední revers, v němž se měli zavázati, že se vzdají svého zákonitého práva a prohlásiti, že budou i v budoucnu své děti posílati na náboženství. Na jedné straně jest tedy ta největší snášelivost vůči klerikálním boháčům a ničitelům lidu, na druhé straně nejnestydatější sekatura na př. těch dělníků, kteří chtějí cvičiti v rámci FDTJ. v Soudružka Landová-Štychová interpelovala k vůli této sekatuře před nějakým časem ministra školství. Odpověď ministra školství neříkala vůbec nic. To vše jest možné jedině proto, že tu není provedena odluka církve od státu, že přirozeně nebude nikdy možno pro provedení této odluky měšťáckou většinu získati. V Rusku se ukázalo, že odluka církve od státu byla pravým požehnáním pro vývoj školství.