Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Pro nedostatek času nemohu otázku hornickou, otázku pensistů z báňských podniků rozebrati tak, jak by bylo zapotřebí. Učiním tak v nejbližší době u příležitosti projednávání návrhu, který byl v této sněmovně podán. Nemohu také rozebrati otázku péče o naši mládež. K této otázce se ještě vrátíme také u příležitosti podaného návrhu v této sněmovně.

Ke konci zbývá mi jen čas, abych krátce zabýval se otázkou péče o nezaměstnané. Pánové, bylo zde již hovořeno o příčinách nezaměstnanosti, která je v tomto státě zjevem trvalým, a bylo zde také hovořeno o nezaměstnaných. Státní rozpočet vykazuje na podporu nezaměstnaných položku 10 mil. Kč, tedy položku s ohledem na rozpočet desetimiliardový přímo směšnou. (Výkřiky komunistických poslanců.)

V době, kdy továrny jsou zavírány, dělníci vyhazováni po stovkách, kdy dnes zaznamenáváme skorem ¹/₂ milionu nezaměstnaných, přichází vláda v rozpočtu s položkou, která je přímo provokací pracujících tříd. Musíme protestovati proti těm, kteří tak krutě pronásledují dělnickou třídu gentským systémem.

V zásadě jsme proti gentskému systému, neboť lid zmírá hladem pod tímto systémem. Je to přímo strašné porovnání ve státním rozpočtu, kde na dělnickou rodinu nezaměstnaného dělníka přichází tolik, kolik na jednoho policejního státního psa. Kdo by chtěl ještě dnes tvrditi, že gentský systém je dobrodiním pro dělnickou třídu, byl by buď slepý nebo hluchý anebo dokonce vyložený řemeslný lhář. Požadavek dělnické třídy je, aby gentský systém jako systém dělnické třídě škodlivý byl nahrazen zákonem o podporování dělníků v nezaměstnání po celou dobu nezaměstnání státem. (Tak jest! Výborně!)

Za tento požadavek postavila se celá dělnická třída bez rozdílu příslušnosti politické, národnostní i náboženské do jednotné bojovné fronty, kterou nezadržíte žádnými špionskými aférami, které inscenujete na rozražení dělnických sjednocených řad. Dělnická třída prohlédla vaše špinavé plány a proto vám na ně plije.

Jestliže bylo zde ústy zástupce černé reakce prohlášeno, že máte dostatek prostředků, že máte dostatek kriminálů k potlačení dělnických práv, dělnických požadavků, pak nezapomínejte pánové, na jedno: že cesta z Hradčan vede zrovna tak dobře na Pankrác, jako cesta z Pankráce na Hradčany. (Výborně! - Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Hodina. Uděluji mu slovo.

Posl. Hodina (německy): Pánové! Rozpočet ministerstva školství vyžaduje na r. 1927 890,850.176 Kč, částku, jež zajisté ukazuje jasně péči státu o tento veledůležitý odbor státního hospodářství.

A právě na tomto poli školy musil až dosud německý národ dostávat nejcitlivější rány, jež se jen těžce hojí a jež potřebují svrchované péče, nemají-li se opět otevříti a nemá-li se zahojení zdržeti, ne-li zcela znemožniti.

Opětovně, a právem, bylo německé školství srovnáno se zbořeništěm. Sta škol, tisíce tříd bylo zavíráno, u nás se zástupy dětí v místnostech tísnily, zatím co se u Čechů i pro sebe menší počet dětí budovaly nové školy. Nejrozmanitější důvody se uváděly, aby zakryly počešťování německých území.

Jedním z nejoblíbenějších důvodů byla neznalost českého jazyka u německých úředníků, podúředníků, sluhů a dělníků, pokud byli ve státních službách. Zavedené zkoušky z češtiny jsou strašidelný román nejhoršího druhu. Ani šedesáti a sedmdesátiletí Němci, stojící ve veřejných službách, kteří po desítky let věnovali všechny své síly veřejnému blahu. nebyli jich ušetřeni, a tak musil tak mnohý obvodní lékař po 40 až 50leté práci ustoupiti se svého místa, když, byv nejdříve jako školák napomenut censurou, nevykázal při druhé zkoušce, a náležitě neprokázal, že se naučil české řeči.

Tak tomu bylo ve všech oborech. Dráhy, pošty, rozmanité kategorie úředníků, podúředníků a sluhů ve státních i zemských úřadech byly vítanou obětí tohoto počešťovacího tažení. A nejen státní úředníci všech možných kategorií musili přijíti o svůj chléb - sahalo se i na působiště zaměstnanců soukromých. Nedodáváním surovin, znemožňováním vývozu a podobnými prostředky nutila vláda náš průmysl, aby přijímal české úřednictvo a tím zmenšoval působiště duševních pracovníků německých.

Rozhodnutí českých stran rozřešiti pozemkovou reformu jednostranně v českém zájmu, zavádí počešťování na pole zemědělství. Přání českého majitele zbytkového statku na Kravařsku, přijmouti toliko českého hajného se 7 dětmi - se 6 dětmi byl odmítnut, že je jich málo - ukazuje nám plán, který se tu sleduje. A k tomu ještě překládání německých úředníků a restringovaných učitelů do českých území. Německá škola byla tak daleko, že mohla býti pomocí různých zákonů a nařízení a svémocnými činy povolaných i nepovolaných referentů co nejcitlivěji poškozena.

Další útok byl veden proti dělnictvu. Z planých důvodů byly propuštěny tisíce železničních zaměstnanců, a aby se tomu nasadila koruna, byli i němečtí lesní dělníci ve státních lesích nahrazeni koloniemi českých dělníků.

Famosním výnosem o určení národnosti dětí ze smíšených manželství, jež se úplně reklamují pro českou polovinu, byla německým školám odňata sta dětí. Jemný výklad pojmu živitele rodiny nebo mateřské řeči způsobuje, že jsou všechny námitky marné a že reklamace ještě dnes jsou nevyřízeny.

Za důvod rdoušení německého školství v letech 1918 až 1924 se uvádíval pokles porodů následkem válečných let. Faktum, že tento pokles dosáhl roku 1925 svého nejhlubšího bodu, dalo vítaný podnět k tomu, aby se na základě restrikčního zákona počalo s hroznou redukční akcí. Jest samozřejmé, že se postupovalo zcela jednostranně v neprospěch Němců.

Výsledkem tohoto zuřivého útoku na državu německé školy v letech 1918-1925 jest zavření 185 škol a 2913 tříd při úbytku 221.357 dětí.

Při skoro stejném úbytku dětí na straně české (221.357) spatřujeme tu přírůstek o 1646 škol a 2328 tříd.

Z těchto 1646 nově zřízených českých škol jest 900 škol menšinových, a pak 534 školy občanské - část z nich jsou také školy menšinové - tak že zbývá jen zcela nepatrný zbytek na nově zřízené školy obecné, důkaz to, že české obecné školství bylo na českém území v r. 1918 již úplně vyvinuto.

Nedosti na tom, že na vysoce organisovaných německých školách byly rušeny paralelky a třídy spojovány, došlo, přes stále zdůrazňované zvýšení vzdělání lidu, dokonce k přeměnám dvoutřídních obecných škol na jednotřídní a k rušení škol jednotřídních.

Nedostatek vzduchu ve třídách, ohrožený výsledek vyučování a námaha učitelstva, již předem k bezvýslednosti odsouzená, nedovedly zabrániti tvoření tříd o 40 až 72 žácích a rušení jednotřídních škol, majících až 46 žáků (Albrechtice u Sušice).

Na 32 místech čekají na mnoze již od r. 1919 německé děti na znovuotevření původní školy. Z nouze tu vyučují soukromí učitelé Německého kulturního svazu, ježto není možno navštěvovati německou školu sousední, často 6 km vzdálenou. Tito chrabří učitelé, politováníhodní pro svoji těžkou práci, se snaží pod kontrolou četníků, strážců paragrafu o pokoutních školách, nahraditi soukromými hodinami normální vyučování. To jest podpora, jíž se až dosud dostalo německému obecnému školství od státu.

23 německých soukromých škol s 934 dětmi i ve 32 třídách s průměrným počtem 27 dětí vydržuje německý kulturní svaz, jehož osobní i věcné potřeby musí Němci při směšné státní podpoře 30.000 Kč hraditi dobrovolnou daní. Náklad tu činí 1.091,093.280 korun. Náklad na domácí vyučování 38 učiteli v nepovolených soukromých školách činí 354.000 Kč, k tomu ještě 1,117.000 Kč za opatrovny, dá celkový náklad asi 2.6 milionů korun, který musí německý lid sehnati přes své právo na tuto podporu se strany státu za placení daní.

A jak to vypadá v témže školním oboru na straně české? V přírůstku 1646 obecných a 524 občanských škol jest 900 škol menšinových a celá řada státních škol občanských, v zvaných menšinové školy občanské.

Nikdo nebude pochybovati o nutnosti takovýchto škol, je-li po ruce příslušný počet žáků. Jest nutno, aby stát poskytl dostatečné prostředky na stavbu a udržování menšinových škol u kvalifikovaných menšin, ježto by tyto z vlastních prostředků nikdy školu zříditi nemohly. Svévolné počešťování však zcela jasně ukazuje, že ke zřízení české menšinové školy ve městě ryze německém, jako jest Pobučí, okr. Zábřeh, není třeba ani jediného dítěte. Tuto školu navštěvuje nyní 12 dětí ze dvou sousedních českých obcí, z nichž v jedné jest v jednotřídní, ve druhé dvojtřídní obecná škola.

To jest přece již vybičování vášně na vrchol a násilné počešťování v německém území. (Výkřiky poslanců něm. soc. demokratické strany dělnické.)

Z 900 českých menšinových škol dochází jistě do tří šestin škol méně než 10 a do dalších dvou šestin méně než 20 dětí. Nesporné, ministerstvem žádané výkazy žactva toto tvrzení potvrdí.

Proto musili býti němečtí úředníci, sluhové a dělníci připraveni o svá místa a na jejich místa dosazeni jejich čeští kolegové, leckdy proti své vůli? Jen aby se mohly stavěti pro 1, 2, 3 až 10-20 českých dětí ze státních peněz české menšinové školy, musí se vynakládati miliony a miliony daní, placených všemi národnostmi, obývajícími tento stát (Výkřiky posl. dr Witte.) v době, kdy se z úsporných důvodů na německé straně zrušují školy až o 43 žácích a kdy se ve třídách německých škol tísní 60, 70 a 80 dětí? Aby jen na oko se dokázala odůvodněnost existence českých menšinových škol, musí se německé dětí do těchto škol vháněti a musí se pak ve výkazech vésti jako děti české.

Vyjímám ze statistiky několika míst v jižních a západních Čechách, že pro 705 dětí bylo zřízeno 35 českých tříd. Z těchto 705 dětí jest 439 Němců, tak že ze zbytku 266 českých dětí připadá průměrně na jednu z 35 českých menšinových tříd 7.6 českých dětí. Nedosáhne se však namnoze ani tohoto průměru, ježto jak v Pobučí na Moravě, tak v Novosedelských Hutích mezi 6, ve Fuchsově Huti mezi 30, ve Glaserwaldě mezi 7 a v Srní mezi 10 dětmi ani při nejlepší vůli nelze nalézti dítě české národnosti. Nechci ani vypočítávati nesmírný počet menšinových škol zřízených pro 1, 2 a méně než 10 českých dětí.

Nedoporučovalo by se ze šetrnosti konečně utlumiti pocit zášti a rozhlédnouti se po světě a vzíti si konečně příklad z některého cizího státu?

Norsko zavedlo ve svých daleko od sebe roztroušených osadách 14denní putovní vyučování. Putující učitelé vyučují vždy po 14 dní jednu skupinu dětí, a vrací se k nim za dalších 14 dní od skupiny druhé, aby se vyučování opět ujali a v něm pokračovali. Naše poměry dovolují jistě intensivnější vyučování, než jest tomu u Norů. Není pochyby, že každé dítě má právo na vyučování ve své mateřské řeči. Má-li toto právo dítě české, má je jistě i dítě německé a dítě ostatních národů v tomto státě. Menšinové školy se budují pro děti příslušné menšiny a proti všemu právu a spravedlnosti se nutí lákáním, lstí a násilím německé děti do českých menšinových škol. Menšinové školy mají krok za krokem prováděti odnárodňování. Vždyť vůdcové české menšiny prohlašují při otevření české menšinové školy v Brodku: "Usadili jsme tedy školu do tohoto zněmčeného území. Máme tím školu v moci. Kdo má školu, dostane i děti. Naším dalším úkolem jest získati tyto pro naši školu. Budoucnost náleží tomu, kdo má v moci děti".

To, co se děje při zřizování českých menšinových škol občanských, dává všude znáti tento úmysl. Proto se také dle možnosti ztěžuje vyučování češtině na německých školách, neznemožňuje-li se docela, aby německé obyvatelstvo povolněji posílalo německé děti do českých škol.

Překládání českých občanských škol na německé jazykové rozhraní nebo do německých obcí blízkých tomuto rozhraní ukazuje soustavnost počešťovací akce.

Na př. v Heřmanicích, okr. Hranice, v obci s 270 obyvateli a německou většinou se mají zříditi dvě české menšinové školy občanské pro hochy a dívky. V místě samém lze nalézti toliko 6 českých dětí, jež jistě nejsou dostatečným podkladem ke zřízení občanské školy v obci, v níž byla německá škola se 36 dětmi zavřena a přeložena do 3 km vzdálených Kozích Louček, jen aby udělala místo menšinové škole pro 6 příslušných českých dětí. Přirozeným místem pro tuto újezdní občanskou školu jest 3.2 km vzdálená Hustopeč, jež svojí, v této krajině nejvýše organisovanou 4třídní školou, skýtá přirozený základ pro školu občanskou. Děti této obce, tvořící větší část žactva této občanské školy, stanou se obětí počešťovací vášně, jež bez ohledu na místo, čas a ostatní poměry vnucuje i českému obyvatelstvu školy ležící mimo vlastní české území. Dlouholeté žádosti takovýchto českých sídel újezdních občanských škol zůstávají nepovšimnuty, ježto si čeští radikálové slibují od tohoto postupu ty nejlepší výsledky. Jistě to není láska k Němcům, co nutí Čechy vnucovati dorůstající německé mládeži český jazyk, aby pak těmto jazykově dokonale způsobilým Němcům poskytli rovnoprávně místo ve veřejné službě.

Také pokud jde o občanské školy, jest zkrácení nesmírné. Aby se dosáhlo toho poměru občanstva a občanských škol, jenž jest na české straně, bylo by v Čechách třeba ještě 72 německých občanských škol. Opět číslo, vykazující neobsazení asi 350 míst pro naše duševní pracovníky.

Z těchto několika hrozných obrazů trosek německého školství lze snadno seznati úmysl trvalého stlačování úrovně všeobecného lidového vzdělání. Následující čísla nám ukáží tento obraz v barvách ještě hroznějších. V roce 1918 bylo na Moravě 412 jedno a dvojtřídních obecných škol, 334 o 3037 třídách, poměr byl tedy 55.2%:44.8%.

R. 1926 vykazuje německé školství 400 obecných škol o 1 a 2 třídách, 227 obecných škol o 3 a více třídách, t. j. 63.8%:36.2%.

Zajímavá jsou také následující data školské statistiky: 1918: 1 třídních škol 244, t. j. 32.7%, 1926 1 třídních škol 238, t. j. 38%. 1918: 2 třídních škol 168, t. j. 22.5%, 1926 2 třídních škol 162, t. j. 25.8%. 1918: 3 třídních škol 95. t. j. 12.7%, 1926: 3 třídních škol 86, t. j. 13.7%. 1918: 4 třídních škol 61, t. j. 8.2%, 1926: 4 třídních škol 67, t. j. 10.7%. 1918: 5 třídních škol 148, t. j. 19.9%, 1926: 5 třídních škol 67, t. j. 10.7%. 1918: 6 třídních škol 28, t. j. 3.8%, 1926: 6 třídních škol 6, t. j. 1%. 1918: 7 třídních škol 2, t. j. 0.2%, 1926: 7 třídních škol 1, t. j. 0.1%.

Letos se opět stav žactva zvedá a odpadá tedy jako důvod zavírání škol malý počet žáků. Poslední úsporný výnos ministerstva školství jest zastaven a čeští vůdcové mají možnost dokázati svoji poctivou vůli. Říkám výslovně vůdcové, ježto tuto vůli pronásledovati, jejíž korunou mělo býti úplné vyhubení Němců, nemá většina českého obyvatelstva, hlavně obyvatelstva venkovského.

Toliko političtí profesionálové na obou stranách, kteří se snaží předstihnouti ostrostí svých řečí, ale většinou se lekají každého vážného a odpovědného činu, aby jen zůstali neodpovědnými a aby mohli křičeti: "Chyťte zloděje!" dovedou spatřovati v našem kroku zločin, spáchaný na obou národech.

Přijali jsme poctivě ruku nám nabídnutou a slíbili jsme, že pomůžeme vytáhnouti káru státního hospodářství z bahna, v němž vězí, a do něhož jí zavezla všečeská koalice. Čeští vůdcové měli odvahu přiznati se otevřeně před celým světem k tomu, co při lepším naslouchání se již dávno mohlo mezi českým lidem slyšeti: "Jest nutno přibrati ke spolupráci Němce, nemá-li socialistické vydírání v české koalici zničiti celé národní hospodářství v tomto státě".

Po celých minulých 8 let dovedla česká koalice udržeti heslo "proti Němcům a všem ostatním menšinám" přes všechny obtíže, jež tu byly. Teprve poznatek, že potíráni německého národního hospodářství nevyhnutelně vrhá v záhubu také národní hospodářství československé, přivedl konečně české občanské strany na jiné cesty. (Výkřiky poslance de Witte.) Škody, (Hluk na levici. - Místopředseda inž. Dostálek zvoní.) jež byly učiněny, nutno opět napraviti. (Výkřiky posl. de Witte, Windirsche a Böhma.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Hodina (pokračuje): Vláda musí věnovati zvýšenou péči zvláště povznesení všeobecného německého lidového vzdělání. (Stálé výkřiky posl. de Witte.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Volám pana posl. de Witte k pořádku.

Posl. Hodina (pokračuje): Z ohledu na ztížené učební poměry na níže organisovaných obecných školách nutno pro venkovské školy získati kvalitativně nejlepší síly učitelské. Bylo by nutno zrušiti pro venkovské učitele trestní sankci, obsaženou v zákoně o učitelských platech a vláda by se měla postarati, aby pokud možno již na rok 1927/28 byla škrtnuta IV. třída místních přídavků pro učitele, úředníky v malých místech.

Kvalifikovaným učitelům jednotřídních škol nechť ministerstvo přizná za jejich velice namáhavou duševní práci každoroční přídavek, jehož lze snadno ušetřiti v titulu Menšinové školy.

Rovnost ženských učitelských sil při ucházení se o místa se neosvědčila hlavně na školách níže organisovaných a budiž odstraněna. Zkušený odborný učitel se 26 až 28 služebními lety, podřízený odborné učitelce s 10 až 15 služebními lety, jest znamením ukvapených snah socialisačních.

Vyučování ručním pracem budiž omezeno na nejnutnější minimum.

Zemědělské pokračovací školy nejsou školami odbornými, a učitelé, neznalí hospodářské prakse, nesmějí tam chtíti na základě 3 až 6měsíčního studia na nějaké hospodářské střední škole šířiti odborné znalosti hospodářské.

Buďtež zřizovány odborné školy hospodářské pro chlapce i dívky a buďtež během doby měněny ve školy povinné. Nemajetným žákům z kruhů malozemědělců a zemědělského dělnictva nechť se dostane stipendií. Venkovskému lidovému vysokému školství budiž při nejmenším věnována stejná materielní podpora jako městskému.

Vzdělání učitelstva, hlavně venkovského, budiž věnována zvláštní péče a buďtež zastaveny restrikce na učitelských ústavech. Vzdělávacím snahám učitelstva občanských škol nechť se vyjde všemožně vstříc (vysokoškolské kursy), což jest tím snadnější, když stát ke studijním účelům a k opatření náhradních učitelských sil nežádá žádných materielních výkonů. Restrikce na středních školách všech oborů budiž zastavena a budiž zachován alespoň stav z r. 1924/25.

Budiž upuštěno od jednostranného podporování českých středních škol a od zanedbání středních škol národních menšin a těmto středním školám buďtež poskytnuty částky odpovídající počtu obyvatelstva.

Zemské školní rady se svým národnostním rozdělením se osvědčily. Právě škola potřebuje při počínající spolupráci zvláštní oddělené péče, má-li nastati klid, umožňující trvalou spolupráci. Provisorní doplnění dočasně uprázdněných míst u zemských školních rad jest naléhavé, ježto na př. na Moravě venkovské obce od smrti sen. Fritsche nemají zástupce. Rovněž zemřeli mnozí zástupci učitelstva škol obecných a občanských, reálek a gymnasií a jejich místa jsou od té doby neobsazená. Výborům zems. školních rad buďtež opět přikázány porady a rozhodování o důležitých věcech školských, jež jim byly odňaty, a buďtež pro ně opět stanoveni němečtí referenti.

Tím se připraví půda pro autonomii školy a vnese se klid a důvěra mezi lid. Právě citlivé pole, škola, jest nejzpůsobilejší znenáhla obnoviti důvěru, zničenou užitím násilného systému.

Zemským a okresním inspektorům budiž ministerstvem vyučování přiznán funkční přídavek, jímž by se ocenil jejich odpovědný vyšší věcný výkon, takže by svými příjmy nestáli za řídícími učiteli na stejném stupni s nimi stojícími nebo mladšími. To způsobí, že se o tuto hodnost budou ucházeti také kvalifikovaní učitelé a zabrání tomu, aby toto odpovědné místo obsazovali toliko ctižádostiví snaživci.

Také na vysokých školách jsou Němci krutě zkráceni. Nejen že se vydávají miliony na stavbu paláců českých vysokých škol, jež jim konečně k těmto účelům rádi přejeme, nejen že na německé straně mužové světové pověsti jsou často nuceni vykonávati své povolání v místnostech lidí nedůstojných, nýbrž německá věda všech oborů rdousí a omezuje se v tomto státě také tím, že na 3 německých vysokých školách zůstává asi 50 stolic trvale neobsazeno. Již od let povolené stolice se neobsazují, třebaže jmenování jsou připravena.

Vypravení klinik, hlavně chirurgické a orthorhinologické, jest naléhavé. Universitní budovy fakulty právnické a filosofické mají zapotřebí stejné péče a štědrosti, jako je tomu na straně české. Na vysoké škole technické nutno užiti i záchodů, má-li býti možna montáž strojů.

Odstrkování vysokých škol jest viděti hlavně v Brně.

Přes to, že počet posluchačů na německé technice jest daleko větší, jest počet obsazených stolic na německé brněnské technice daleko menší než na české. Laboratoře, které jsou na českých technikách zařízeny, chybějí na německých téměř úplně, na př. laboratoř pro stavbu strojů, elektrotechnická, pro stavby vodní a mostní, na zkoušení pevnosti a pro stavby betonové. Přes daleko větší počet posluchačů na straně německé, o němž jsem se v již zmínil, jest poměr ploch k disposici stojících budov brněnské techniky německé a české jako 3:5, v čemž jsou započteny plochy jednotlivých poschodí.

Jest nutno uvolniti německý chemický ústav v Praze na Slupi přeložením české vysoké školy obchodní, jež se v něm nyní nalézá.

Na zemědělském oddělení pražské techniky v Děčíně-Libverdě jest řada důležitých stolic neobsazena. Doporučuji vládě, aby tamní badatelské a pěstitelské práce podporovala stejně intensivně jako na straně české. Jest nutno v zabezpečiti tento oddíl vysokého učení technického konečným zakoupením budov.

Připojení vysoké školy obchodní lze snadno provésti obsazením několika málo ještě nutných stolic a jest nutno v dohledné době uskutečniti slib ministra školství.

Otázka možnosti německého vzdělání na poli zvěrolékařství, lesnictví, hornictví a hutnictví čeká již po léta na příznivé rozřešení. Miliony se vyvážejí do ciziny, ježto na domácích vysokých školách jest studium znemožněno neobsazováním těch několika nutných stolic.

Aby i v tomto oboru bylo upíráno Němcům pracovní pole, dělají se při nostrifikaci těchto studií, nuceně odbytých následkem okolností v cizině, neuvěřitelné potíže. Vzhledem k tomu, že právě v těchto oborech vědění se i na českých vysokých školách užívá děl německých profesorů, stačí zajisté pouhé upozornění, aby se ministerstvo dalo až do zavedení příslušných oddělení na domácích vysokých školách pohnouti k blahovolnějšímu postupu při nostrifikacích.

Německá hudební akademie byla ihned po převratu s celým svým majetkem zabrána a má od té doby jen zcela nedostačující dotaci, zatím co na české straně jsou dvě skvěle zařízené hudební akademie. Německý majetek na umělecké akademii budiž zachován a příště nechť jsou při státním oceňování prací přibrána ve stejné míře také díla německých básníků a umělců.