Posl. Johanis: Rozpočtová debata jest příležitostí,
kdy se může podrobiti hospodářství
státu různé kritice a já tak chci
učiniti stručně ve třech oddílech.
Nejdříve chtěl bych věnovati několik
slov otázce cenové politiky našeho státu.
Koncem měsíce října konaly se schůze
zásobovacího výboru. Tam se vedla debata
a mohu říci příliš velký
boj o otázce, jestli cla letošního roku uvedená
v platnost měla vliv na zvýšení cen
životních potřeb či nikoliv. Tehdy strany
nedělnické popíraly zdražení
životních potřeb a my dokázali na faktech,
že se životní potřeby skutečně
zdražily. Majorita tehdy ve výboru zamítla
tyto návrhy: Aby byla předložena kalkulace
cen cukru, aby se mohlo zjistiti, zda nynější
cena 488 Kč za 100 kg odpovídá výrobním
nákladům. Návrh na zrušení všech
zatěžovacích opatření, která
způsobují vysoké ceny brambor. Dále,
aby byla zrušena zemědělská cla, aspoň
pro dobu přechodnou, když obilí a mouka stouply
v ceně a tím se zdražil také chléb.
Buďtež zrušena všechna povolovací řízení,
která zdražují dovoz různých
potravin z ciziny. Předložený námi návrh
na povolení 50% ní slevy na dráze na dovoz
brambor bez ohledu na vzdálenost. Aby bylo zakázáno
zpracování brambor na líh a zrušena
cla na tyto poživatiny. Aby bylo zrušeno clo na vepřový
dobytek. Aby bylo zrušeno clo a povolovací řízení
na sádlo, máslo a jiné tuky. Aby bylo zrušeno
clo na hrách, čočku a rýži. Aby
byla povolena 50% ní sleva na drahách na dopravu
jablek z Podkarpatské Rusi. Aby byl zakázán
vývoz ovoce do ciziny, dokud se nezlevní u nás.
Aby byl u nás zostřen dozor protilichevní.
Aby výroba chleba byla typována, cena aby se stanovila
za kilogram. Aby zrušena byla daň z obratu. Dokonce
zamítnut byl návrh na zrušení nařízení
o jednotném vymílání mouky. Tyto a
jiné návrhy byly zamítnuty vlivem českých,
německých a maďarských agrárníků,
českých lidovců, slovenských luďáků,
středostavováků, národních
demokratů a německých křesťanských
socialistů. Tehdy pánové tvrdili, že
přeháníme. Já chci dnes konstatovati,
že socialistické strany tehdy měly stížnosti
odůvodněné. Ač od té doby uplynuly
jen 4 týdny, dosud skutečně předpoklady
našich tvrzení, jimiž jsme své návrhy
odůvodňovali, se nezměnily. Pšenice
tehdy stála 185 až 210 Kč, dnes již 228
až 238 Kč. Žito stálo v lednu 134 až
140 Kč, dnes 170 až 182 Kč. Teď vidíme
ovšem, jaký má vliv cena zrna na pšeničnou
i žitnou mouku ať původu domácího
nebo cizího. Pšeničná mouka nulka stála
počátkem ledna 297 až 302 Kč, dnes stojí
368 až 370 Kč. Pšeničná cizozemská
a americká stála v lednu 367 až 387 Kč,
dnes 420 Kč. Žitná č. 1 stála
v lednu 222 až 227 Kč, dnes 328 Kč. (Slyšte!)
Pro krátkost času se omezuji na konstatování
těchto fakt, abych znovu upozornil státní
správu, že to, co žádaly obě socialistické
strany v zásobovacím výboru, aby vláda
zrušila cla na žito a jiné produkty zemědělské,
zejména na pšenici, bylo plně odůvodněno.
Znovu konstatuji s tohoto místa, že jde o větší
věc, než se na oko zdá, poněvadž
zdražení životních potřeb při
stejných příjmech dělníků,
úředníků a ostatních gážistů
a při nezaměstnanosti jest ohrožením
životní úrovně nejširších
vrstev lidových. Nemusím pro to snášeti
jiné důvody. Odvolávám se na to, co
jsme v zastoupení českých socialistických
stran my i čeští socialisté řekli
a jen bych chtěl dodati, aby si státní správa
těchto okolností všimla a zařídila
podle toho svůj postup.
Musím však poukázati na důsledky, které
může míti zdražení životních
potřeb. Jest to zejména stoupání sociálních
chorob, o čemž budu míti příležitost
mluviti, až bude jednáno o ministerstvu zdravotnictví
a až budou projednávány návrhy, aby
toto ministerstvo bylo zrušeno. Budeme míti příležitost
vysloviti své stanovisko také k těmto návrhům.
Upozorňuji, že tuberkulosa v Československu
je na postupu. Roku 1924 zemřelo v Československu
215.711 osob. Na 100.000 žijících obyvatel
připadá 1535.16. R. 1925 215.766. Na 100.000 žijících
zemřelo tedy 1521.54. Byla tudíž r. 1925 celková
úmrtnost v naší republice relativně
menší. Ale opačná jsou statistická
data, pokud se týče úmrtnosti tuberkulosou.
Roku 1924 zemřelo celkem 26.722 osob. Na 100.000 žijících
190.53. R. 1925 27.619. Na 100.000 žijících
194.76. To jsou data z minulých roků. Rok 1926 bude
ještě horší. Rok 1925 jest první
po válce, kdy - to zvláště nutno zdůrazniti
úmrtnosti tuberkulosou v naší republice neubylo,
naopak přibylo absolutně i relativně. Zdravotníci
vždy tvrdili, že děti narozené a dorůstající
za války, tedy v době všeobecné podvýživy
lidu, ponesou následky na zdravotním stavu teprve
v pozdějších letech. My, kteří
máme co dělati s nimi, vidíme, že zejména
pro ženy a mladé dívky jsou poměry horší
roku 1926. Jak vyplývá ze zprávy státního
ústavu statistického, zemřelo tuberkulosou
v naší republice v prvním čtvrtletí
r. 1924 6306 osob, r. 1925 6449 osob, r. 1926 6850 osob, čili
o 401 osobu, t. j. o 6.2% více než ve stejný
čas r. 1925. Na 100.000 žijících obyvatel
připadalo úmrtí tuberkulosou ročně
průměrně 218.14, čili o 27.61% více
než r. 1924 a o 23.38% více než roku 1925. To
jsou smutná fakta, nad nimiž je nutno se zamysliti
a pátrati po příčinách tohoto
zdravotně sociálního zjevu. Příčin
je několik a my socialisté je nepřehlížíme.
Světová válka je to v prvé řadě,
která podala smutný důkaz, že tuberkulosa
souvisí s podvýživou. Mnozí sociální
hygienikové správně vidí příčinu
tohoto zjevu ve špatné obchodní politice nových
států, zejména ve vysokých clech a
následkem toho v drahotě potravin. "Tuberkulosa
ustupuje lacinému chlebu," tvrdí německý
sociální hygienik prof. Alfons Fischer. Jsou-li
potraviny drahé, musí se dělníci spokojiti
s menší skývou, lacinými a nevyhovujícími
byty, jejich ženy musí jíti za zaměstnáním
do továren, a s tím souvisí pak velká
úmrtnost kojenecká a velká úmrtnost
tuberkulosou. Proto hlavní zbraní v protituberkulosním
boji je zvýšení celkového blahobytu
občanstva a dobrá hospodářská
politika, hlavně úsilí, aby ceny potravin
a životních potřeb byly nízké
a každému přístupny.
Při debatě o skupině zdravotnické
zároveň reklamuji osnovu zákona o úpravě
platových poměrů ošetřovatelek,
sluhů a jiných zaměstnanců v Pražské
všeobecné nemocnici. Pan ministr zdravotnictví,
který zde byl přítomen, dosvědčí,
že tento personál se uchází o úpravu
platovou už mnoho let. Posledně při jednání
o resolučním návrhu k požitkovému
systému bylo personálu slíbeno, že se
mu dostane úpravy. Pokud je nám známo, osnova
tohoto zákona v tuto chvíli je hotova. Proto reklamuji
předložení její, doufaje, že ministr
financí nebude žádati, aby se tak stalo na
účet ošetřovatelské sazby, což
jest příliš vážnou věcí,
nýbrž že náklad uhradí se z řádných
a z běžných příjmů. To
zejména proto, že zdravotní přirážka
sama přináší ministerstvu zdravotnictví
a tím také ministerstvu financí příliš
mnoho prospěchu, takže kryje veliké položky
ve vydáních, zejména v zařizování
různých oddělení pražské
všeobecné nemocnice.
Při rozpočtu ministerstva soc. péče
mám věnovati několik slov k zákonu
o sociálním pojištění. Zákon
tento byl zde již od počátku sejití
se sněmovny na podzim kritisován z různých
hledisek a když dnes při debatě o rozpočtu
vidíme, že jednotliví debatéři
z různých stran přinášejí
kritiku zákona do debaty, je v pochopitelno, že my
sociální demokraté, kteří v
jsme byli starými bojovníky o toto opatření
a kteří jsme také hlavně spolupracovali
na v zákoně, máme povinnost vysloviti v této
věci v také své stanovisko. Sociální
pojištění dělnické, které
1. července t. r. vstoupilo v platnost, narazilo na odpor
stran nedělnických, které nedostatků
zákona, jež ony samy vynutily, využívají
k živení odporu proti tomuto pojištění
i v řadách dělnických. Praktikové
sociálního pojištění byli si
vědomi, že určitý odpor při vstoupení
zákona v činnost se projeví, tak jako se
projevil při zavedení sociálního pojištění
v Německu v letech devadesátých a při
zavedení pensijního pojištění
soukromých úředníků a zřízenců
v bývalém Rakousku. S odporem tímto se stran
nedělnických jsme počítali, neboť
zákon ukládá zaměstnavatelům
povinnosti, které jim nemohou býti vhod. Počítali
jsme i s určitou nervositou dělnictva, která
projeví se v počátcích zejména
v kruzích dělnictva méně uvědomělého,
neboť i dělnictvu ukládá zákon
určité povinnosti. Odpor tento, zejména pokud
dělnictva se týče, se neustále oslabuje
a můžeme směle říci, že
dělnictvo ve veliké převaze pravý
význam zákona pochopilo a také každé
snaze o jeho zhoršení postaví se na houževnatý
odpor.
Měli jsme již bezpočtukráte příležitost
poukázati na pravý význam zákona o
sociálním pojištění a uvésti
na pravou míru útoky proti němu vedené.
Musím-li se zabývati útoky proti sociálnímu
pojištění i na tomto místě, je
to smutným úkazem našich poměrů.
S mnoha stran bylo dělnictvo proti sociálnímu
pojištění popuzováno tvrzením,
že zákon dělnictvu ukládá jen
povinnosti, ale málo práv. Tu bych chtěl
těm stranám, které s těmito argumenty
před dělnictvo přicházely, připomenouti,
že právě zde mají nejlepší
příležitost, aby svůj zájem prospěti
dělnictvu projevily skutkem. Tvrdily-li občanské
strany ve svých listech a na schůzích před
dělnictvem, že zákon je špatný,
mají nyní příležitost vady zákona
odstraniti. Jest to zejména třídenní
karence v nemocenském pojištění. My
jsme poskytli sněmovně možnost, aby tuto závadu
odstranila přijetím našeho návrhu na
změnu § 1154 b) obč. zák. Ale občanským
stranám o úpravu zákona ve prospěch
pojištěnců nešlo, nýbrž zveličováním
nedostatků chtěly dělnictvo proti zákonu
poštvati, aby zaměstnavatelé byli zbaveni povinnosti
přispívati na pojištění dělníkovo.
Neustálé formování návrhů
o vyloučení učňů a mladistvých
dělníků ze sociálního pojištění,
jak to vidíme dnes právě z podaného
návrhu pana kol. Šamalíka - o tomto
návrhu budeme ještě jinde i v této sněmovně
mluviti, zejména o jeho ubohosti po stránce odborné
- o vyloučení služebných dívek
atd. dokazuje, tak jako celá bilance činnosti celněkongruové
koalice, že dnešní většina sněmovny
je vysloveně protidělnická - což dokazuje
zejména návrh Šamalíkův -
a že této situace má býti využito
ke zhoršení pracně vybudovaného sociálního
pojištění, které teprve před
několika měsíci vstoupilo v účinnost.
Že nejvíce útočí proti zákonu
pánové, kteří byli dokonce i členy
užšího výboru, je charakteristické
a bude to přijato a posuzováno také ještě
z jiných hledisek a při jiné příležitosti.
Odpor proti pojištění učňů
je neoprávněný a ničím neodůvodněný.
Nikdo nemůže tvrditi, že učeň nevydělá
svému zaměstnavateli tolik, kolik činí
pojistné příspěvky. V praksi vidíme,
že pracovní doba učňů zejména
v menších živnostech je více než
8hodinová, že po pracovní době učeň
musí často obstarávati potřeby domácnosti
zaměstnavatele, učňů je zneužíváno
k vykonávání prací, které s
učebním poměrem nemají nic společného,
takže vlastně jsou učňové nejvydatnějším
objektem k vykořisťování. Dlouhá
pracovní doba, nedostatek výživy a nehygienické
prostředí pracovní má na mladý
organismus učně nejzhoubnější
vliv právě v jeho mladých letech. Nevyvinutý
smysl pro sebeochranu přivoďuje časté
úrazy učňů a vůbec je učeň
vystaven právě tak velkým risikům
práce jako kterýkoliv dělník dospělý.
Proto je nesociální a nemorální žádati,
aby učňové z pojištění
byli vyloučeni. Zpravidla pocházejí učňové
z rodin chudých. Jejich odchod do života je pociťován
mnohdy jako ulehčení a kdyby risika práce
mladistvého dělníka a učně
nebyla pojištěna, pak celý život takového
mladého invalidy byl by, jako je až dosud, řetězem
utrpení a strádání nejen jeho, nýbrž
i celé rodiny. Je nutno zdůrazniti, že pravé
poslání zákona o sociálním
pojištění spočívá právě
v zabezpečení těchto mladých invalidů
práce před následky trvalé neschopnosti
pracovní, jež namnoze vzniká z učebního
poměru. Se stanoviska lidskosti nemůže nikdo
proti pojištění učňů brojiti.
Kdo tak činí, činí tak na úkor
své pověsti a své lidskosti. Armády
zmrzačených mladých dělníků
musí býti výstrahou všem, kdož
jsou odpůrci pojištění učňů.
Neštěstí nevyhledává jen osoby
starší a proto i učňové musí
býti na výhodách zákona o sociálním
pojištění zúčastněni.
Stejně tak je neodůvodněný útok
na pojištění služek - a vidíme
to ze Šamalíkova návrhu - neboť
argumentace, že většina jich se provdá,
již dávno byla potřena. Také tyto pracovnice
slouží za objekt vykořisťování,
neboť jsou v mnohých případech spíše
námezdními otrokyněmi než řádně
honorovanými pracovnicemi. Také u těchto
dlouhá pracovní doba, špatné bydlení
a namáhavá práce vykonávají
zhoubný vliv na jejich organismus. Většina
jich vrací se ze služeb s podlomeným zdravím.
Jejich chudoba již sama určuje i další
způsob jejich života, a když se provdají,
tedy pravidelně tak, že jsou nuceny domáckou
či jinou prací chléb rodiny spoluvydělávati.
Nejsme proti tomu, aby při provdání vracela
se ženám určitá část splacených
příspěvků, jak jsme to již ve
výboru žádali. Musíme však upozorniti
tyto klamané pomocnice v domácnosti, že placením
uznávacího poplatku zachová si žena
i při provdání nároky na plný
důchod, což je pro ni velikou výhodou proti
tomu, kdyby tato žena měla býti odkázána
na případný důchod vdovský,
který činí jen polovinu. Veliká většina
žen je ještě za plné pracovní schopnosti
mužovy invalidní a neměla by nárok na
důchod, kdyby si vybrala zaplacené prémie,
místo aby si uznávacím poplatkem zajistila
nároky, získané v poměru pracovním
před provdáním.
Upozorňuji zejména, že na schůzích
se tvrdilo o služebných dívkách, že
ony platí zbytečně, že každý
krejcar, který za ně zaplatí zaměstnavatelka
nebo ony samy, jsou peníze utracené a proto nutno
konstatovati, že tato tvrzení jsou nesprávná,
a nutno litovati, že služebným dívkám,
které se nemohou v zákonodárství vyznati
jako jiní činitelé, se na schůzích
nepravdivě o zákoně referuje.
Trváme proto na tom, aby pojištění služebných
dívek a žen, zaměstnaných v zemědělství,
bylo plně zachováno.
Návrhy, které činí určité
strany na snížení příspěvků,
prohlašuji za neupřímné. Bez snížení
dávek nelze snižovati příspěvky
a poněvadž omezování nároků
v této době jest vyloučeno, není možno
návrhy na snížení příspěvků
bráti vážně. Z praxe uvádím,
že snížení nemocenských příspěvků
ze 6 na 5% velmi vážně ohrožuje hospodářství
nemocenských pojišťoven a mnohé pojišťovny
přes krátkou platnost zákona vykazují
již nyní deficity, zvláště vlivem
průmyslové krise. Také snížení
příspěvků starobních a invalidních
není možné, mají-li býti této
generaci zajištěny v budoucnu nároky na důchody.
Za krajně nesmyslný považuji požadavek
strany lidové, aby dosavadní systém úhradový
nahrazen byl systémem rozvrhovým. Tím by
se sice umožnilo snížiti příspěvky,
poněvadž potřeba za první 3 roky, kdy
se vyplácí jen odbytné, ale žádné
důchody, bude nepatrná, ale počet důchodců
a důchody jim vyplácené budou stoupat, až
počet důchodců dostoupí 11/2
mil. a potřeba pro krytí důchodů za
1 rok vyžádá si téměř
3 miliardy. Rozvrh těchto tří miliard na
příspěvky na jeden rok by pojištění
znemožnil. Proto je požadavek lidové strany demagogický
a čistě agitační. A bude zajímavo,
jak sněmovna k návrhu Šamalíkovu
se postaví. Na jakých vratkých základech
staví se argumentace proti sociálnímu pojištění,
dokazují útočné články
některých pánů ze strany republikánské,
zejména p. dr Zadiny a kol. Dubického
v listech této strany. Dr Zadina ve "Venkově"
28. října a 3. listopadu tvrdí, že příspěvky
nemocenské nebyly sníženy, nýbrž
zvýšeny v určitých třídách
a že také v Anglii a ve Švédsku jest sociální
pojištění založeno na systému rozvrhovém,
ač tomu není tak, jak mu to opět ve "Venkově"
ze 14. listopadu prof. dr Schönbaum dokazuje. Musíme
jen litovati, že jsou lidé, kteří mají
vysokoškolské vzdělání, ale ve
sněmovně nebo dokonce v novinách tvrdí
okolnosti o sociálním pojištění
naprosto zvrácené. Jest to novým dokladem,
že sociální pojištění jest
velmi odborným dílem, že kriticky mohou ho
posuzovati jen osoby, které se jím soustavně
zaměstnávají.
Přímo směšna jest argumentace měšťáckých
stran, pokud se týče reserv Ú. S. P. Podle
výkladu těchto stran soustředí Ú.
S. P. po letech veškeré finanční prostředky,
kterých těžce bude náš život
hospodářský postrádati. Jest zbytečno
dokazovati znovu, že reserv Ú. S. P. bude užíváno
na levný úvěr obcemi, okresy, státem
atd. k úkolům všeobecně prospěšným.
Tyto prostředky budou se vraceti do oběhu vyplácenými
důchody a úvěrem, jak jsme ve sněmovně
a ve výboru řekli, který kromě toho
vykoná veliký a prospěšný vliv
na celé naše finanční hospodářství.
Ú. S. P. jako útvar nevýdělečný
bude moci poskytovati úvěr levněji a stát
bude zbaven odvislosti na peněžnictví soukromém
a zahraničním, kamž ve vysokých úrocích
uniká naše národní jmění.
Naše sociální pojištění
je vybudováno na dobrých a zdravých základech
tím, že spočívá na nemocenských
pojišťovnách. To netvrdíme jen my socialisté,
odvolávám se i na živly nesocialistické,
které nejen v tisku odborném doma, ale i v cizině
tyto okolnosti tvrdí. Jest vybudováno bez velkých
obětí a otřesů s ohromnými
úsporami vydání věcných i osobních,
takže Ú. S. P. může dnes téměř
po půlletní platnosti zákona úřadovati
s několika málo úředníky, ani
ne 40ti. Nemocenské pojišťovny znovu dokázaly,
že jejich úřednictvo stojí na výši
doby a třebaže jeho převážná
část vyšla z lidu, prokázalo v zřízení
těchto ústavů větší schopnosti
než značná část byrokracie státní
a veřejné. Charakteristické je, že zájem
o zhoršení sociálního pojištění
projevují právě české t. zv.
vlastenecké strany, zatím co od prozíravých
německých politiků z občanských
stran zaznamenáváme i když kritické,
tož správné úvahy o tomto zákoně.
Poukazuji zejména na úvahu dr Worlička v
"Prager Tagblattu" z 20. listopadu, kterou uzavírá
slovy: "Novelisujme zákon tak, aby chyby byly napraveny,
ale nesmí býti novelisací provádění
zákona znemožněno." Naší pánové,
pokud mluvili v rozpočtové debatě a pokud
píší - vidíme na př. články
p. kol. Dubického a p. dr Zadiny ve "Venkově",
- chtějí nove lisovat, ale všecko k zhoršení
pojištění, ne-li jeho znemožnění.
Pan posl. Dubický ve své poslední
řeči stěžuje si na přílišné
zatížení výroby sociálním
pojištěním, které dle jeho názoru
jest i do určité míry příčinou
dnešní průmyslové krise a nezaměstnanosti.
Poukázali jsme již několikráte, že
náklad na sociální pojištění
včetně nemocenského činí podle
výpočtu prof. dr Schönbauma pouze 11/3%
skutečné mzdy a průměrně zatěžuje
výrobu 0.4% výrobních nákladů,
tudíž obnosem, který při kalkulaci prodejní
ceny nepřichází téměř
v úvahu při porovnání k zatížení
výroby jinými náklady, jako dopravními
tarify, organisačními náklady, dávkami
a daněmi.
Upozorňuji, že také strana středostavovská,
která na ceně životních potřeb
jest spoluzúčastněna tak jako strana dělnická
a gážisté, na zdražování
životních potřeb nikdy nenaříkali,
že se zdražila mouka, cukr a jiné potřeby,
ale že musí platiti živnostník na učně,
to vidíme vytýkat každý den na schůzích
a dokonce se neprávem tvrdí... (Posl. Geršl:
Že sociálním pojištěním
zdražily se všecky životní potřeby.)
Ano. A to již v době před 1. červencem,
když ještě nepůsobil.
Pan kol. Dubický ví, že skutečné
příčiny krise tkví v něčem
docela jiném, než je sociální pojištění,
a to jsou nemravná agrární cla a celkový
systém našeho podnikání. Že zatížení
výroby sociálním pojištěním
neodpovídá tvrzení p. kol. Dubického,
nejlépe vidíme z toho, že dva velké
české pivovary při roční uzávěrce
vyplácejí 17 až 20% dividendy. A prosím,
to charakterisuji jenom jako ukázku z potravního
oboru. Tyto pivovary v docílení tak enormního
zisku nezůstanou jistě osamoceny. Ostatně
poukazuji na Německo, kde pojištění
je v platnosti od roku 1889 a vidíme, že tam nikoho
nenapadne, aby proto, že je v Německu průmyslová
krise a nezaměstnanost, žaloval na pojištění.
Pan kol. Dubický je známý odpůrce
dělnických snah. On dokazoval předevčírem,
že stížnosti proti sociálnímu pojištění
se množí. Zapomněl však dodati, že
tyto stížnosti organisovány jsou některými
zaměstnavateli, jejich tiskem a žlutými organisacemi.
Při tom p. Dubický tvrdí, že
odpor nikdo nevede a neorganisuje, že odpor proti sociálnímu
pojištění je spontánní. Také
toto tvrzení je nepravdivé, jak dokazuje právě
štvaní listů nedělnických, zejména
agrárního časopisu "Venkov", proti
sociálnímu pojištění a případ
p. kol. Šamalíka v Boskovicích, na nějž
ještě ukáži. Já bych, když
kol. Dubický řekl, že je odpor spontánní,
konstatoval, že chodím na schůze o sociálním
pojištění od okresu k okresu a často
měl jsem příležitost viděti,
že řada lidí se tam dala poštvati, takže
přišli mne žádati, aby zákon o
sociálním pojištění byl zrušen.
Řekl jsem jim, aby počkali po schůzi, že
tento požadavek pak vyslechnu a že o něm pojednáme.
Když jsme se po schůzi sešli, viděl jsem
povětšině mladíky 18 až 22 let
staré, kteří byli vehnáni do schůze,
aby brojili proti tomu, čeho neznají. Když
jsem jim zákon vysvětlil, řekli, že
mně děkují za to, a že vidí,
že sociální pojištění i
když se stanou později řemeslníky, má
pro ně velikou cenu. Takový je, prosím, ten
spontánní odpor proti sociálnímu pojištění.
Chci konstatovati, že v tisku nedělnických
stran se organisuje ten odpor a správně řekl
kol. Geršl, že není novotou, že agrárníci
nekonají ničeho, než štvou proti sociálnímu
pojištění. Mám noviny, na kterých
mohl bych to ukázati, na př. na "Mlynářských
Listech", tedy časopisu zaměstnavatelů,
které píší nepravdu vědomě
k vůli tomu, aby zákon snížily. Musím
říci, že zákon je někde v zaostalých
okresích nechápán, ale kdyby tisk bývalé
vládní koalice psal aspoň objektivně,
když už ne příznivě o zákonu,
byl by vešel v platnost za jiných okolností,
nežli jaké jsou dnes.
Je velice zajímavé a pro jednotlivé české
strany politické velice charakteristické, jakým
způsobem proti zákonu o sociálním
pojištění postupují. Kdo sleduje tento
odpor měšťáckých stran v jednotlivých
časopisech, seznává, že demagogie a
nelogičnost jejich nezná mezí. Soudnému
posuzovateli těchto poměrů se zdá,
že se v demagogii jednotlivé politické strany
předhánějí, zapomínajíce,
že snižují veliké dílo sociální
a velikou práci, kterou tento parlament právě
v sociálním pojištění vykonal.
A tu se, jak víte dobře, ve volbách rády
chlubily i strany nedělnické a žalovaly dokonce,
že dělníci odnášejí si veliké
úspěchy a tvrdily: "Dělníci,
vždyť vám socialisté přinesli sociální
pojištění" - ale na druhé straně
chtějí ho despektovati. Nám není na
př. neznámo, že k odporu proti sociálnímu
pojištění není ve straně lidové
jednotného názoru. Kol. Šamalík
ovšem svou ubohost a neznalost dal najevo, ale dal najevo
i ještě jiné věci. Pan posl. Šamalík
štve účastníky k pořádání
projevů proti pojištění jenom proto,
že tito zaměstnanci jsou povinni si na pojištění
platiti, tedy využije neinformovanosti, kterou podepírá
tím, že zákon ukládá vedle nových
práv také nové platební povinnosti.
Při této příležitosti nutno odmítnouti
tento postup nepřátel sociálního pojištění
tím spíše, že tiskem různých
politických stran prochází tvrzení,
jakoby socialisté zatajovali dělnictvu při
projednávání zákona, že si na
toto pojištění bude museti platiti. Je pravda,
že pro tuto demagogii možno získati jen ono dělnictvo,
které si dává našeptávati od
nepřátel takové nehorázné nesmysly.
Dělnictvo třídně uvědomělé
a organisované pochopí ihned, jak veliká
dávka demagogie nachází se v tomto postupu
zaměstnavatelských vrstev, porovnáním,
kolik platí zaměstnavatel a kolik platí služebná,
aby měla nárok. Služebná dívka,
je-li ve službě a je-li v prvé třídě,
platí 2.15 Kč týdně, zaměstnavatel
také. Služebná dívka, jako pojištěnka,
zaplatí 322 Kč a zaměstnavatel také,
dohromady tedy zaplatí oba dva za 150 týdnů
čekací doby 645 Kč. Té dívce
se tvrdí, že nikdy to nedostane zpátky. Chci
jen uvésti, že stane-li se služebná dívka
třeba v 18 letech invalidní, že to, co zaplatila
ona a zaměstnavatelka za 3 roky, t. j. 645 Kč, dostane,
když bude invalidní, za rok zpátky, poněvadž
důchod v první třídě po 150
týdnech činí v základní částce
500 Kč a zvyšovací částce 129
Kč, příspěvek státu 500 Kč,
tedy dostane taková dívka, nejmladší,
s nejnižší čekací dobou 150týdenní
1129 Kč důchodu ročně, ale když
byla pojištěna, zaplatí i se zaměstnavatelkou
za 3 roky jen 645 Kč. Tedy, když to porovnáme,
seznáme, že náš zákon v dávkách
je bohatý, a je to možno jen proto, že stát
připlácí 500 Kč ke každému
důchodu, i nejmladšího pojištěnce
s nejnižší čekací dobou. Ale tyto
věci se neuznávají, nýbrž prostě
se hanobí zákon za každou cenu.
Troufalost kol. Šamalík a vedla tak daleko,
že vedl deputaci služebných dívek, nevědomých,
svedených, na okresní politickou správu v
Boskovicích, že si nepřejí být
pojištěny. Nevíme, jakým způsobem
byly tyto dívky uvítány, ale kdyby úředník
na okresní politické správě úřadoval
tak, jak se na státního úředníka
sluší a patří, pak by byl povinen odkázati
protestanty na to, že zákon jest Národním
shromážděním schválen, a že
jsou povinni zákonu se podrobiti. (Výkřiky
posl. Geršla.) Tak se totiž obyčejně
mluví s dělnictvem, když někdy žádá
liberálnější vykládání
zákona, ať jde o podporu v nezaměstnání,
či o jiné důležité otázky.
V takových případech úředníci
říkají: Pánové, zákon
je zákon, já se mu musím podrobiti. Ale zde
úředník neříká "zákon
je zákon", nýbrž "já váš
protest uznávám a budu telefonovat do Prahy".
Tak jedná okresní hejtman, který by měl
zákon spíše chrániti. (Posl. Bezděk:
Na Boskovicku neagitoval proti sociálnímu pojištění
Šamalík tam proti němu agituje bída!)
Kdo není v práci, nepodléhá pojištění.
(Posl. Bezděk: Tam je podomácké dělnictvo!)
Ale domácký průmysl není jen na Boskovsku,
ten máme také v jiných krajích, a
vidíte v našich továrnách kovoprůmyslových
a textilních, jakou máme nezaměstnanost.
Kdo nepracuje, toho zákon nenutí, aby platil. Zákon
se týká jen pracovního poměru.
Je zajímavo, že agrární kruhy nebránily
se systému pojišťovacímu, jímž
chrání se proti škodám v jejich hospodářství
vzešlým. Pojišťují nejen budovy,
pojišťují nářadí, úrodu,
pojišťují stroje, ba i své stáje
s veškerým dobytkem. To musíme jen chváliti.
Kdo by chtěl prozíravému hospodáři
vytýkati, že pojišťuje svůj majetek
nebo dobytek? Je proto hanbou, že tytéž kruhy,
co uznávají pro dobytek a pro majetek, neuznávají
pro lidi, a zejména lidi chudobné, na jejichž
práci budují svůj blahobyt. (Potlesk.)
Musím proto říci, že je hanbou těchto
našich stran, že neměly odvahu proti zákonu,
když se projednával ve výboru, proti věcným
argumentům, proti věcným důvodům
jiných činitelů ve sněmovně,
proti odborníkům a proti odborné literatuře
se postaviti, ale sotva že zákon vstoupil v platnost,
nedělají v českém lidu nic jiného,
než zákon despektují, snižují a
lidi nevědomé proti zákonu štvou.
Pravda, pojištěním všech hodnot zajišťuje
každý agrární zaměstnavatel sama
sebe. Placením na pojištění sociální
pojišťuje se dělník, pojišťuje
se pracovní síla, které je nadbytek a o níž
se kruhy zaměstnavatelské domnívají,
že není třeba, aby byla zajištěna,
což je však velký omyl, hlavně z důvodů
lidských. Co záleží jim na osudu zestárlého
dělníka a co záleží jim na osudu
invalidy práce? Není-li dělník schopen
práce, prostě jej do práce nevezmou, ať
si dělník žije jak chce. Tato morálka
je příčinou toho, že se vehementním
způsobem proti sociálnímu pojištění
staví. Ale páni zaměstnavatelé musí
si uvědomiti, že tato morálka není možná
v našem československém státě
- a musím konstatovati, že velká část
zaměstnavatelů to uznává. Stát
náš, jako řada jiných dávno před
námi, musí se starati o to, aby dělníci
za svědomitou a poctivou práci ve prospěch
lidstva i národního hospodářství
v invaliditě a ve stáří vysloužili
si více než prostě jen žebráckou
mošnu.
Bylo mnoho dělnictva, které nedovedlo vystihnouti
vývoj poměrů politických u nás.
Veliká řada dělnictva i středních
vrstev domnívala se, že se myšlenkové
nazírání kruhů zaměstnavatelských
změnilo, jestliže jsme v Československé
republice vyrovnali na poli sociálně-politickém
i pojišťovacím dluhy, které dělnictvo
mělo za bývalým státem a celou společností.
Krátká doba trvání zákona o
sociálním pojištění přesvědčila
však dělnictvo i úřednictvo o tom, že
sociální myšlení vrstev kapitalistických
nijak se nezměnilo a že to, co docíleno bylo
v předcházejících dobách, docíleno
bylo zásluhou stran socialistických, které
zájmy dělného lidu, vrstev úřednických
i malého lidu venkovského měly na zřeteli.
Nynější doba přesvědčuje
dělnictvo a ty všechny, kdož sociální
ochrany potřebují, že velice mnoho záleží
na tom, jak silný bude socialistický vliv na státní
politiku. Tyto vrstvy přesvědčily se o tom,
že stačí malý přesun politické
moci ve státě, aby staré protisociální
snahy vrstev kapitalistických nastoupily výbojnou
cestu proti všem sociálním zřízením
našeho státu.