Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

K této skepsi vedou nás některé projevy, zejména slovenských agrárních politiků z poslední doby. Nikomu přece neušlo, že tito k řešení některých otázek všeobecně kulturních, zejména církevně politických zaujali jiné stanovisko, než činili dříve. Tak význačný kulturní pracovník strany agrární na Slovensku dr Štefánek vytýká otevřeně ministru zahraničí, že nejednal s nunciem Marmaggim o konkordátu, doporučuje horlivě dorozumění s Vatikánem a je toho názoru, že "lepší je konkordát než špatná rozluka". Podle všech známek p. dr Štefánek není v těchto názorech osamocen a myslím, že se nemýlíme, když řekneme, že tyto názory převládají u vedení agrární strany na Slovensku. Tak pozorujeme, že vývoj nové koalice směřuje rychle k uzavření konkordátu s Římem a přijímá rychle koncepci církevní politiky Šrámkovy. Za takových okolností nikoho ovšem nepřekvapí, že s novými poměry, s novou vládou u nás vyslovil Vatikán velmi živě své uspokojení. "Popolo d'Italia" v rubrice "Vatikánské poznámky" píše: "Zdá se, že vytvoření nového ministerstva je současně předehrou k odstranění rozporů se Svatou stolicí!" Také my jsme téhož názoru. Potvrzuje to nejen kongruová tradice této majority, nýbrž i projevy význačných politiků, a to nejen pravého, nýbrž i t. zv. liberálního směru v koalici.

Na tuto odvahu agrárních politiků, vstoupiti v jednání o vyrovnání s Vatikánem, je dlužno pokrokovou veřejnost upozorniti, neboť dnes není v nové majoritě žádné strany, která by se opravdově postavila proti tomu a úspěch takového jednání s Vatikánem je velmi problematický. Vyrovnání s Vatikánem za dnešní situace bude lidem chápáno jako ústup, a tak porážka je velmi pravděpodobnou nejen po konfliktu s nunciem a jeho průběhu, ale také po zkušenostech s poválečnými konkordáty, když všude státní suverenita byla nucena podrobiti se právu kanonickému.

Zápas o školu a dítě šel u nás hlavně dvojím směrem. První byl nacionálně-politický a druhý kulturně-politický. Boj nacionálně školský za minulých vlád vyrovnával se hlavně venku na školách, v obcích, samosprávách a vůbec mezi lidem.

Druhý směr boje vyrovnával se za koalice všenárodní s výjimkou některých význačných momentů, jako byla aféra nunciova, v salonech vládních. Vstupem Němců do vlády hlavního prvního proudu zápasu převedena byla do salonu min. předsedy a min. rady.

Novou černozelenou koalicí byla rovnováha sil v nové vládní konstelaci podstatně porušena. Pokrokové vrstvy národa jsou z moci rozhodující vyloučeny. Je tu sice majorita početní, ale nic více. Půldruhého milionu českých voličů, smýšlejících republikánsky, demokraticky a státotvorně, bylo vyloučeno z podílu na státní moci a je to některými lidmi považováno dokonce za správný čin. V koalici vládní bude v otázkách kulturních dorozumění snadné v oněch zmíněných salonech, ale kulturní zápas venku bude znovu podnícen a veden se značnou houževnatostí. Vstupem pak slovenských ludových poslanců do vlády tvářnost nové vlády ještě více vyniká. Majorita, v níž zasednou slovenští ludáci, bude činitelem vysloveně reakčním. Zatím nevíme, jakých ústupků se straně ludové už dostalo a jakých se jí dostane a kolikráte ještě bude si nových ústupků vyžadovati a vymáhati. Víme jen, co žádali zatím, a je toho dosti. Navrácení církevních statků biskupům a školská automonie jsou hlavní jejich požadavky kulturní vedle celé řady politických a hospodářských. Nikdy ještě vláda nedisponovala tak drahými hlasy, a dlužno souditi, že tyto požadavky byly přijaty, neboť požadovaná školská autonomie má býti na Slovensku zavedena novým rokem. Pan ministr školství o této věci se vyslovil takto: Samospráva bude provedena jednak v okresích, jednak na území zemí. Tam, kde župní zřízení již funguje, to je na Slovensku, chce ministr provésti tuto reformu, pokud jde o zemskou samosprávu školskou, již tohoto roku nebo nejdéle začátkem roku příštího. Doufám, že rozumím dobře, že tu má býti zřízena nová zemská školní rada pro Slovensko. Nepochybuji, že strana ludová uplatní již svůj požadavek, aby tuto zemskou školní radu vedl její příslušník a tak vydáno bude školství slovenské do rukou strany ludové na dlouhou dobu. Nelze dobře očekávati, že nová sněmovní majorita, v níž zastoupeno je 71 hlasů stran klerikálních, bude dělati slušnou kulturní politiku. Musila by zapříti svoji přirozenost, ale toho jednak nedovede a jednak ani nechce. Jde tu o většinu, která bude představovati kurs reakce nejen sociální, nýbrž i kulturní.

Strana čsl. sociálně-demokratická nemá touto dobou účasti na vládě, nemá také přímé kontroly, jak bude použito peněz, v rozpočtu školském uvedených. K nové majoritě, která zahájila svůj vstup do politického života kongruovým zákonem, která vyloučila 1¹/₂ milionu pokrokově a státotvorně smýšlejících voličů z účasti na vládě, důvěry nemáme a pro její rozpočet hlasovati nebudeme.

Pokrokovému občanstvu připomínáme, že jest jeho povinností jíti aktivně do politického života, pomoci dělnictvu stavěti hráze proti kulturní reakci. Neboť síla demokracie a úspěch pokrokové myšlenky nespočívá pouze na jednotlivcích, nýbrž především na pevné organisaci. (Potlesk poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)

Místopředseda Stivín (zvoní). Dalším řečníkem je pan posl. Greif. Uděluji mu slovo.

Posl. Greif (německy): Slavná sněmovno! Německá křesťansko-sociální strana lidová vstoupila do vládní většiny s vážnou vůlí spolupůsobiti ve vážné práci, aby se tento stát stal snesitelným bydlištěm pro sudetsko-německý národ, bydlištěm, ve kterém sudetsko-německý národ spoluužívá práv jemu jako vlastníku náležejících. Jsme si dobře vědomi, že bude ještě těžkou káru zmoci a vleklou práci podstoupiti, než bude lze tohoto cíle dosáhnouti. Také rozpočet nyní projednávaný ani zdaleka nepředstavuje takový obraz, jenž by sliboval brzké uskutečnění našeho cíle. Živou však máme víru, že společné zájmy národů tohoto státu jsou tak silné, že nezbytně musejí překlenouti zájmové rozpory a tím konečně podnítiti spolupráci pro blaho všech občanů státních.

Takovouto prací ve službách obecného blaha jest především práce ve službách sociální péče, jest jí zdravá sociální politika. Jestliže si zde dovoluji právě k této kapitole vymeziti stanovisko své strany, děje se tak nikoliv v poslední řadě proto, že právě náš vstup do nynější vlády stal se podnětem demagogických útoků proti sociální politice naší strany. Jest více než příznačno pro naše politické odpůrce, předhazují-li nám zpátečnické protisociální smýšlení, ba dokonce nám upírají poctivou vůli k vážné spolupráci pro zdravou sociální politiku, jen proto, že stojíme na základně protichůdného světového názoru a rozpoznali jsme, že cesty jejich jsou falešné a nevedou ke kýženému cíli.

Nepopíráme, že se uplatňují mohutné síly, usilující, aby všude, a také v tomto státě, zabočila politika do protisociálního směru. Uznáváme překážky a obtíže, které stojí v cestě uskutečnění našich programových sociálně-politických cílů. Ohražujeme se však proti demagogickému způsobu, kterým nám předhazují zpátečnické protisociální smýšlení a nedostatek dobré vůle právě ti protivníci, kteří za dlouhá leta své moci sami nebyli s to, aby dosáhli toho, co označují jako splnění svých minimálních požadavků. Právě, abychom zabránili protisociálnímu kursu, bylo spolurozhodujícím důvodem pro vstup naší strany do vlády. Hlasujíce pro kapitolu sociální péče ve státním rozpočtu nedosvědčujeme tím, že nás bezvýhradně uspokojují číslice pro tento účel zařazené. Stavíme se tím pouze na půdu reálních skutečností, nezapomínajíce, že také naše státní sociální zákonodárství vykazuje ještě velké mezery, jichž vyplnění co nejrychlejší také široké vrstvy našeho sudetsko-německého národa očekávají. Jsme stále ještě uprostřed mohutné hospodářské krise, jež tisíce a tisíce ruk a mozků z jejich povolání vyrvala a tisíce a tisíce rodin vydala na pospas nouzi a bídě. Úkolem rozumné hospodářské politiky, podporované vydatnou sociální péčí bude, aby se vynasnažila zmírniti smutné následky této hospodářské krise. Pouze vnitrostátně nelze vyřešiti této tak palčivé otázky vydatné péče o nezaměstnané. Bude především přední starostí naší vývozní politiky, aby opatřila našemu průmyslu nová odbytiště a tím umožnila větší zaměstnanost, myslím tu především také na velikou odběru schopnou oblasť sovětského Ruska. S hlediska vnitrostátního jeví se naléhavě nutnou novelisace zákona o státním příspěvku na podporu nezaměstnaných. Tento zákon, jenž vytvořen byl pro doby normálního hospodářského života, zatěžuje dnes nesnesitelně odborové organisace a jest za nynější trvalé hospodářské krise co do lhůty, po kterou se podpora poskytuje, příliš úzce omezen. Rádi budeme podporovati v tomto směru úsilí ministerstva sociální péče, kterému ostatně odborové organisace podaly již příslušné návrhy. Odborové organisace vykonaly od doby účinnosti tohoto zákona státotvornou činnost takového rozsahu, že zasluhují plného díku a podpory svých snah.

Ani pro normální doby nepředstavuje tento zákon ideální stav péče o nezaměstnané. Naše snahy musí směřovati k tomu, aby vytvořeno bylo pojištění proti nezaměstnanosti, na které by přispívali dělníci, zaměstnavatelé, obec i stát. U nezaměstnaných dlužno odstraniti tísnivý pocit, že jsou pouhými almužníky. Současně s vybudováním pojištění proti nezaměstnanosti jest nutně zapotřebí zříditi zákonné povinné zprostředkování práce a vypracovati velkorysý program, jak opatřiti práci. Úsporná opatření na tomto poli jistě nejsou na místě, neboť tyto výdaje jsou produktivní a jsou s to, aby zmenšily položky neproduktivních podpor v nezaměstnanosti. Tu poukazuji jen na velké plochy, zničené dolováním, jež při soustavné rekultivaci za finanční podpory majitelů dolů mohly by pro sta a sta rodin poskytnouti práci i chléb. Oživení stavební činnosti padá rovněž na váhu jako nikoliv bezvýznamný činitel při otázce nezaměstnanosti. Vláda předložila nám osnovu zákona o stavebním ruchu, o jejímž důkladném a odborném propracování jistě není pochyby, jež však za nynějších hospodářských poměrů - které sotva snesou ještě dalšího zatížení - naráží jak u majitelů domů tak i u nájemníků na prudký odpor. Není o tom pochybnosti, že také otázku bytové péče lze vyřešiti jen v duchu pravé lidové solidarity (Posl. Katz [německy]: Jak má vypadati tato lidová solidarita?) Pane posl. Katzi, to vy, bohužel, nevíte! (Různé výkřiky.)

Oběti, které bude dlužno zde přinésti, jsou opravdově oběti pro obecné blaho lidu.

Sociální pojištění, dílo to co do základní své myšlenky jistě velkolepé, setkává se po většině rovněž s oprávněným odporem. Pokládám za předčasné mluviti takovým způsobem, jak se to dnes již děje opětovně v mnohých kruzích, o novelisačních plánech co do zákona o sociálním pojištění, dokud nelze na základě delších zkušeností posouditi účinky tohoto zákona.

Nepopírám, že již dnes mohou jisté tvrdosti a nespravedlivosti býti odstraněny, naprosto však nemůžeme souhlasiti s novelisací, jež by ubírala tomuto zákonu sociální jeho charakter. Politické seskupení v této sněmovně sotva bude asi kdy takové, aby zákony zde usnesené bezvýhradně uspokojovaly na všech stranách. Úkolem zákonodárství musí však i býti, aby odstraňovalo zjištěné již jednou nespravedlnosti. Za takový čin označil bych zejména nutnost, aby konečně byli na roveň postaveni a zrovnoprávněni tak zvaní staropensisté a novopensisté, aby na roveň byli postaveni dělníci a zřízenci ve státních podnicích, zejména v tabákových a hornických závodech, s ostatními kategoriemi státních zaměstnanců, dále aby konečně bylo rozšířeno povinné úrazové pojištění na zemědělské a lesní dělníky.

Pro omezenou lhůtu řečnickou mohu ze souboru prací, jež dlužno v oboru sociálně politickém provésti, vyjmouti jen několik otázek, jichž vyřešení zdá se mi býti nejnutnějším. (Různé výkřiky poslanců něm. soc. demokratické strany dělnické a něm. křesť. sociální strany lidové. - Místopředseda Stivín zvoní. - Posl. Katz [německy]: Pane Greife, podáte také vhodné návrhy?) Počkejte jen! (Hluk.)

Valná hromada Svazu křesťanských odborových organisací vznesla dne 16. října požadavek, aby ministerstvo sociální péče zahájilo následující sociálně politické práce: Okamžitou novelisaci zák. č. 267 o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných v tom smyslu, aby lhůta určená pro podporu byla prodloužena a odborovým organisacím jejich obrovská břemena ulehčena. Brzké uzákonění pojištění proti nezaměstnanosti, na kteréž by přispívali dělníci, zaměstnavatelé, obec i stát, neodkladné uskutečnění zákonného povinného sprostředkování práce (Nepokoj.), okamžité vypracování velkorysého programu na opatření práce, směřujícího zvláště k tomu, aby zavedl soustavnou produktivní péči o nezaměstnané. Vydání nové předlohy o stavebním ruchu, zvýšení dani nepodléhajícího příjmu na předválečný stav, závaznost kolektivních smluv, konečně změnu §u 82 živn. řádu. (Předsednictví převzal místopředseda Slavíček.) Novelisaci zákona o svátcích, zejména zákonné stanovení dvojitých svátků, vydání prováděcího nařízení k zákonu o dovolených, konečné uzákonění starobního pojištění osob, které překročily 60. rok svého života a proto nespadají již do oboru sociálního pojištění. Novelisaci pensijního pojištění soukromých zaměstnanců, konečně zrovnoprávnění staropensistů s novopensisty, zrovnoprávnění dělníků a zřízenců zaměstnaných ve státních podnicích, zejména dělníků tabákových továren a horníků, s ostatními kategoriemi státních zaměstnanců a konečně rozšíření povinného dělnického úrazového pojištění na zemědělské a lesní dělníky. Tyto požadavky vzala za své německá křesťansko-sociální lidová strana v plném vědomí odpovědnosti. (Různé výkřiky. - Posl. Grünzner [německy]: Na agrárních clech jste také spolupracoval! Hluk. Výkřiky posl. Windirsche.)

Uznáváme, že mnoho jest vykonati práce a budeme vždy s vážnou vůlí k spolupráci ochotni, vždyť právě ve společné práci všech stavů národa ve službách sociální péče spatřuje německá křesťansko-sociální lidová strana splnění svého nejvznešenějšího úkolu ve smyslu svého německého, křesťanského a sociálního programu. Ve znamení této vážné vůle k další práci pro blaho našeho národa budeme hlasovati pro tento rozpočet. (Potlesk.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Dále má slovo pan posl. Kopasz.

Posl. Kopasz: Rozpočet na rok 1927 môže byť aktívny len tak, keď sa budú redukovať podpory válečným poškodencom, ako to vidno z rozpočtovej predlohy.

Pán minister financií síce minule prehlásil deputácii válečných poškodencov, že váleční poškodenci sú invalidmi starého Rakúsko-Uhorska a nie Československa.

To by bolo síce najspravnejšie, že by poškodenci a ich pozostalí boli v takej utešenej situácii, teda tak zabezpečení Čsl. republikou, aby neboli odkázaní na tú almužnu, ktorú dnes berú, ale i o tú ich chce pripraviť dneskajšie česko-nemecko-maďarsko-slovenská kapitalistická panujúca trieda.

Prečo pán minister financií neprehlási, že sme štátom demokratickým a že staré dlhy, tedy dlhy starého Rakúsko-Uhorska vôbec nebudeme platiť?! Že žiadnemu starému rakúskemu dôstojníkovi nedáme ani haliera penzie?! Vtedy by sme mali naozaj náš rozpočet aktívny a nemuselo by sa siahať na almužnu mrzákov, ktorí krvácali na bojišti, teda boli stavitelia dnešnej republiky.

Ale pokiaľ uznáva náš štát dlhy reparačné, vypláca ohromné sumy len na úrokoch, 30 až 90 tisícové penzie platí ročne bývalým rakúskym oficierom, vtedy nemožno, aby sme naších spoluobčanov odsúdili na smrť hladom len preto, aby sa predošlím dostalo viac, lebo veď sme už viackrát boli svedkami, že generálom penzie sa polepšujú a válečným poškodencom sa podpory odoberajú.

Veď zase chystá sa drakonický zákon, podľa ktorého by sa mali vylúčiť tisíce a tisíce válečných mrzákov, ktorí sú klasifikovaní menším procentom. Veď máme u nás invalidov klasifikovaných na 20% takých, ktorí sa pohybujú len mechanickými vozíky.

V rozpočte vôbec nie je pamätané na novoprihlásených invalidov a pozostalých, ktorý zákon je potrebný, aby sa čím včaššie odhlasoval, lebo veď nemožno trestať tých invalidov a pozostalých za chyby, ktoré urobili dnešní a bývalí úradníci tým, že zákon nebol dostatočne publikovaný ohľadom prihlásenia sa invalidov. Medzi týmito invalidmi je spústa takých, ktorí sú až 100 %, ale podľa toho, že sa opozdene prihlásili, sú jednoducho odmietaní.

Pán minister soc. pečlivosti v rozpočtovom výbore prehlásil, že je to asi nie tak špatné s tými invalidy v našom štáte, ako sa hovorí, dokonca popieral to, že by sme boli na poslednom mieste ohľadom vyplácania podpôr válečným poškodencom, ako sa to konštatovalo na ženevskom medzinárodnom sjazde válečných poškodencov v septembri t. r., a že sa to používa jedine len ako agitácia. Aby som dokázal p. ministrovi soc. pečlivosti, že je tomu tak, dovolím si prečítať rezolúciu tam vynesenú ohľadom československých podpôr válečným poškodencom: "Konferencia konštatuje opäť, že zákonodarstvo o válečných poškodencoch v Československej republike nedoznalo zlepšenia a rôznym kategoriám válečných obetí nedostalo sa nepostrádateľného existenčného zaopatrenia, hoci konferencia roku 1925 výslovne podpory válečných poškodencov v Československu na nedostatočné poukázala."

Ďalej dokazoval pán minister, že v Rakúsku vyplácajú podporu až od 35%. Týmto chcel dokázať to, že sme naozaj nie na poslednom mieste. To je pravda, že v Rakúsku vyplácajú len od 35% podpory, ale to zabudol povedať, že v Rakúsku celkom ináč klasifikujú válečných poškodencov ako u nás. Tam je klasifikovaný invalida na 35% na tú chorobu, na ktorú mu u nás komisia určí 15%. Prečo nepripomenul pán minster Poľsko alebo Francúzsko, kde podporu berú invalidi už od 15 % vyššie. U nás dostane 100%ný invalida 300 Kč, v Rakúsku dostane 100 %ný invalida 1000 Kč mesačne, tedy o 700 Kč viac než u nás. Medzinárodný úrad práce zaslal srovnávajúcu tabulku medzinárodnému sjazdu v Ženeve o podporových pomeroch a o sile nákupu vymeranej podpory válečným poškodencom v jednotlivých štátoch. Merítko podpory k sile nákupu potravín je vyjadrené číslicou 100 z mesiaca apríla 1926. Válečný poškodenec dostane na priemernú životnú potrebu v jednotlivých štátoch: V Spojených štátoch amerických 225.56, v Anglicku 112.59, v Taliansku 109.25, v Nemecku 104.20, v Belgicku 102.83, v Rakúsku 100, Francúzsku 76.27, v Poľsku 50.42 a Československu 40.25. Teda i z týchto číslic vidno, že sme predsa len na poslednom mieste medzi všetkými štáty, pravda nie vo všetkom. S militarizmom sme na prvých miestach, čo sa týka všelijakých korupčných afér, s tými sme určite na samom prvom mieste.

Či by nebolo dobre, keby sa tých 315 milionov, ktoré majú slúžiť ako rezerva pre militarizmus, dalo na účet ministerstva soc. pečlivosti a tak by sme sa skutočne postarali o invalidov? Veď predsa žiadna válka už nemá byť, odzbrojovacia komisia medzinárodná funguje, a len za to, aby sa naší synkovia učili strielať do povetria, to by bol predsa len drahý šport. Keď sa tak zamyslíme, nuž prijdeme k tomu, že vlastne pan minister financií pracuje plnou parou proti minmsterstvu nár. obrany, a to tým, že sa stále uberá z dôchodov válečných poškodencov a tým sa chce docieliť toho, že počas války aby nikto nešiel na bojište a nedal sa zmrzačiť, lebo podpory sa mu potom nedostane.

Pán minister soc. pečlivosti hovoril tiež o tom, že v našej republike je dané invalidom asi 16.000 trafík, že zväčša ako vypadajú tí trafikanti, o tom sa presvedčíme, keď sa prejdeme po niektorých dedinách, na príklad pozrite sa (ukazuje obrázek), tu mám jeden obrázok, jedného takého dedinského trafikanta invalidu. On je bosý a žena tiež bosá a čakajú, kto k ním prijde tú trafiku kúpiť. Za to, že sa dal ofotografovať, že vraj robí škandál Československej republike, dostal 14 dní väzenia.

Ďalej hovoril tiež o pôžičkách, veď každý jeden halier musí sa štátu vrátiť, teda ani banka sa nevie tak zabezpečiť na požičané peniaze ako štát. Uvediem na ukážku aspoň jeden prípad, a to Františka Kuchára, trafikanta-invalidu z Kunčíc. Toho človeka ärár žaloval a dal exekvovať na požičaný mu obnos 7996 Kč 76 h, do tohoto času už 434 Kč 52 h súdnych a 244 Kč 8 h exekúčnych trov. Aby ale ärár bol zabezpečený, tak jednoducho súd zaslal výrok dotyčnému invalidovi, že dokiaľ nebude vyplatený výšmenovaný obnos, zatiaľ sa mu bude strhovať polovica provízie hneď v hlavnom sklade tabáku vo Frýdku. Menovaný mal hrubého zisku za 10 mesiacov od 1. januára do 31. októbra tohoto roku 6226 Kč 55 h. Odčítajúc z toho režiu, ktorá činí asi 2400 Kč, teda pre rodinu na výživu mu ostane 3826 Kč, mesačne tedy 382 Kč 62 h. Týmto sposôbom je o polovicu dôchodku zbavený a musí svoju rodinu vydržiavať, ktorá pozostáva zo ženy a dvoch dietok, z mesačného príjmu 191 Kč 30 h. Podotýkam, že menovaný invalida je 75%, práce neschopný, má ženu a dve nezaopatrené deti a pohybuje sa len mechanickým vozíkom.

Pán ministr financií dostal udajne dopis od niektorého zúfalého invalidu, ktorý keď sa dopočul, čo sa chystá na invalidov, tak chytil pero a na výstrahu napísal, že sa s ním to isté stane, čo sa stalo s dr Rašínom. Nie sme priatelia vrážd, i to vieme, že keď by k tomu došlo, že by sa invalidom nepomohlo, ale musíme uznať, že čo cíti taký človek, ktorý dostane mesačne nejakých 80 až 100 Kč, ktoré použije na chlieb pre deti a doporučuje sa, že i o tieto má byť olúpený len preto, aby sa na druhej strane dostalo viac farárom, generálom a všelijakým špiclom. (Výborně! - Potlesk.) Je to síce i podivné, možná že ten dopis bol objednaný na poštvanie širokej verejnosti proti válečným poškodencom. Veď sme už moc ráz boli svedkami takýchto vecí, ako špionáž, atentát na prezidenta republiky atď., a to všetko sa valilo na stranu komunistickú len preto, lebo ona stále odhaľovala a odhaľovať bude zločiny, ktoré páchajú vládnuce strany na pracujúcej triede, zkrátka, aby bol podklad na persekvovanie tejto strany a pozornosť celej verejnosti bola odrazená od škandálov, ktorým sme denne svedkami.

Pred pár týždňami tiež prichytili jedného človeka pri tom, keď chcel vlasť zapredať a pri každom vzpomenutí jeho mena bolo tam dodané, že je válečným invalidom. Či to tiež nesúvisí s chystaným zákonom ohľadom odobratia podpôr válečným poškodencom? Viem a som presvedčený, že nie preto sa majú válečným obetiam podpory odobrať, že by nevedela vláda najsť prostriedky k tomu, aby mohla spravodlive tieto vyplácať tým obetiam, ktoré dnešnej panujúcej triede vlasť vybojovali, ale sa to robí preto, aby sa dokázalo kapitalistickým vydriduchom, že keď sa im podarilo rozbiť jednotu robotníckej triedy už pred časom, tak že sa podarí i otázku válečných poškodencov zlikvidovať tým, keď sa odhlasuje ten chystaný drakonický zákon, potom minister soc. pečlivosti hneď nariadi nové prehliadky a komisie budú klasifikovať 80 až 90% invalidov za 25 až 30%. Keď bude toto prevedené, tak potom postavíte pomník válečným obetiam nie na pamiatku týmto, ale len z radosti, že už viac podpôr sa nebude musieť vyplácať a tým viac ostane pre psov, ktorí sú dnes viac cenení ako válečné sirotky. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Dále má slovo pan posl. Al. Beneš.

Posl. Al. Beneš: Slavná sněmovno! Zvyk, který v naší sněmovně zavládá při debatách, zejména o státním rozpočtu, kdy mluví se o všem možném jiném, jen ne o rozpočtu samém, počíná míti u nás již svoji ustálenou tradici. Nechci říci, že je to snad špatný zvyk, jsou-li tyto debaty vedeny alespoň v tom směru, který by naznačoval nové cesty a podněty k ozdravění našeho finančního hospodářství a upozorňoval sněmovnu na některé nezdravé zjevy, které stojí v cestě naší konsolidační finanční politice.

Musím však rozhodně s tohoto místa odsouditi nebývalé zneužívání této tribuny k projevům, které nejen že s předmětem státního rozpočtu nesouvisí, nýbrž, které mají za účel nejen pověst našeho státu, ale pohříchu i také čest jeho vedoucích činitelů snížiti a zlehčovati. Podle mého názoru není to důstojné tohoto fora, kterého nesledují a nekritisují jen občané našeho státu, ale hlavně, což je velmi závažné, taky cizina, která podle na tomto foru pronesené kritiky našeho rozpočtu a všech těch projevů, které - jak jsem již řekl - se rozpočtu ani netýkají, posuzuje nejen naše finanční hospodářství, nýbrž hlavně také usuzuje a činí si vlastní představy o našich vnitřních poměrech, ve kterých žijeme, a jež jsou potom také dle toho líčeny v cizím a hlavně nám nepřátelském tisku takovým způsobem, dle něhož si nezasvěcená a poměrů neznalá širší veřejnost nemůže učiniti jiný úsudek nežli úsudek nám krajně nepříznivý.

My, kteří bedlivě sledujeme tyto debaty, dobře jsme si vědomi, jaké úmysly a tendence se za těmito projevy skrývají. Nic jiného než pomáhati nepřátelům našeho státu v jich podvratné a podkopné práci na zničení naší samostatnosti hospodářské i politické. To vše má za účel co nejvíce snížiti nás v očích spřátelených států, ztěžovati naši zahraniční obchodní politiku, která jest jedna z nejhlavnějších podmínek naší hospodářské existence a o niž hlavně také naším nepřátelům jde, aby nám byla co nejvíce znemožňována.

Ale co nás velmi zaráží a co nás musí boleti je to, že s těmito všemi nepřáteli našeho státu se dnes spojují také ti, kteří o sobě přesto stále tvrdí, že patří ke státotvorným stranám, stále mluví mezi lidem, jak velmi jim leží blaho našeho státu na srdci, ale zde na tomto foru staví se výhradně na stanovisko oposiční tam, kde bychom měli všichni státi jednotni a svorni, jde-li o nezbytné potřeby státu, jichž schválení se na nás požaduje, ježto jsou pro jeho udržení nezbytny.

Nelze ani logicky dobře si srovnat a chápat toto změněné stanovisko, tento náhlý obrat u těch, kteří ještě nedávno tento stát vedli, kteří odpovídali také za jeho finanční hospodářství a jejichž mluvčí ještě loni, kdy byl projednáván státní rozpočet na r. 1926, odsuzovali oposiční stanovisko jiných, dokládajíce, že pro rozpočet jakožto státní nezbytnost budou hlasovat vždy a v každém případě, ježto v tom spatřují samozřejmou povinnost, kterou jsme všichni bez rozdílu našemu státu zavázáni. Vedlo by příliš daleko, kdybych chtěl kritisovat hlavní motivy, které přivodily tento stav vyvěrající ze změněného poměru politické prestiže. Mně však jde dnes o zcela jinou věc, jistě mimořádné důležitosti, o které zde bylo až dosud ještě nepříliš mnoho pověděno: Jest to zejména naše živnostenské školství, instituce, která má v sobě tak nesmírnou důležitost pro stát a na níž také proto lpí s největším zájmem hlavně naše živnostnictvo, které velmi těžce nese, že právě toto školství zůstalo až dosud v našem kulturním souboru nezbytné výstavby a budování našich škol pravou popelkou.