Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Zemská školní rada má však více podobných hříchů na svědomí. Tak na př. příslušník naší strany zastupoval po 7 let místo ředitele občanské školy. Na jiných školách definitivní místa byla vypisována, toto se však stále suplovalo. Teprve letos bylo nařízeno všechna uprázdněná místa vypsati, vypsalo se také toto, ale obsadilo se silou daleko mladší. Našemu učiteli slíbeno ředitelské místo v sousedním městě a skutečně jeho jmenování bylo ve vládním věstníku uveřejněno. Ale dříve než došel dekret, byl upozorněn, že se zamýšlí přeložiti ho na odpočinek jako odborného učitele. Když postižený zajel do Prahy, aby se proti tomu bránil, referent vládní rada Zelinka přijal ho nevlídně a prohlásil, že jmenování ředitelem prostě zruší. (Posl. V. Beneš: Jen kdybyste byli tak spravedliví jako Zelinka! Zase to není sociální demokrat, je to spíše váš člověk, ale je to nejspravedlivější člověk u zemské školní rady!) Na tom nezáleží, když dělá nespravedlnost. (Výkřiky posl. V. Beneše. Místopředseda Stivín zvoní.) Jestliže pan kol. Beneš se rozčiluje, ukáži mu ještě jiný příklad nespravedlivosti zemské školní rady: Učitel katolík žádal na tři místa v okrese. Na dvou z nich žadatelé starší vzali žádost zpět, protože jim kynulo lepší místo. Na třetím žadatel, který byl na prvém místě a byl nejstarší, měsíc po projití konkursu zemřel. Tak náš učitel byl nyní nejstarší na všech třech místech. Byl zavolán k okresnímu školnímu výboru a tu ho zástupce okresního školního výboru vybídl, aby vzal na dvou místech žádost nazpět, aby bylo obsazování snažší. Žadatel se tedy přirozeně rozhodl pro místo, které je nejblíže k městu a druhé dvě žádosti odvolal. Nyní však žádal učitel, který tu byl v pořadí po něm, aby odvolal žádost i na tuto třetí školu, že by ji chtěl dostati sám. A když tak neučinil, rozeštval proti němu socialisty a členy čsl. církve, a ti majíce převahu v místní školní radě, se usnesli požádati zemskou školní radu, aby konkurs zrušila. Ale stalo se ještě něco více. V kvalifikační tabulce v rubrice pro vedení správy školy byla náhle známka 2 přepsána inspektorem na 3, aby jen kandidát místa onoho nemohl dosáhnouti. Zemská školní rada, která měla rozhodnouti po právu a spravedlnosti pro tohoto učitele-katolíka, tak neučinila a referent, opět vládní rada Zelinka, zcela zřejmě pracuje k tomu, aby konkurs byl znovu vypsán a učitel-katolík místo správce školy nedostal.

Nebo jiný příklad: Učitelka-katolička působí jako učitelka ad personam 11 let na témže místě, na dívčí škole. Nyní nařízeno vypsati na místo konkurs, ale poněvadž učitelka místo to by musila dostati, bylo místo to vypsáno pro muže.

Jestliže stížnosti takového druhu - a to uvádím pouze z obsáhlého velkého materiálu, který máme po ruce, jen ukázky, poněvadž nechci unavovat - máme na centrální úřad školský, jaké stížnosti bychom teprve mohli pronášeti na okresní školní výbory a zejména na okresní školní inspektory, z nichž většina jest až chorobně zaujata proti katolictví! Tak na př. v Plzni mají okresního školního inspektora pro město - pan kol. Beneš ho bude znát, jak známo, v Plzni mají dva okresní školní inspektory, jednoho pro město a jednoho pro venkov - který od té doby, co dostal velké stipendium na studijní cestu vlivem sociálních demokratů - pan kol. Beneš bude vědět, že dostal velké stipendium - činí všechno, co vidí socialistům na očích. (Výkřiky posl. V. Beneše.)

V Plzni působí mladý učitel, těžce churavý, který je redaktorem našeho katolického časopisu "Dětský Svět". Plzeňský pan inspektor jest opět spoluredaktorem pokrokového dětského časopisu. Nuže, jakého gentlemaství se dopustil vůči svému kolegovi redaktorovi? Poslal jej letos na začátku roku za učitele do Podkarpatské Rusi na poslední vesnici v Československé republice na hranice rumunské. (Výkřiky: Hanba!) Bylo třeba přísného zásahu ministerstva školství, aby toto nařízení bylo zrušeno pro ohrožený zdravotní stav mladého učitele.

Druhý inspektor plzeňský, pro venkov. Uhlík - pan kol. Beneš ho zase jistě zná přímo nenávidí naše učitele a svou nenávistí se nikterak netají. Ten prohlásil, že na svém okrese nestrpí jediného klerikála. Jakou kvalifikaci měl sám pro svůj úřad, patrno z protestu zemské školní rady proti jeho jmenování. Ovšem ministr školství Bechyně prohlásil důvody tyto za malicherné, ačkoliv šlo dokonce mimo jiné o jistou nekorektnost při úředním šetření, a tak proti návrhu zemské školní rady byl Uhlík jmenován do Plzně, aby tu pokračoval a dělal protiklerikální a socialistickou práci.

Zuřivým peotiklerikálem jest na příklad také okresní školní inspektor Frant. Dlouhý v Prachaticích, tedy v okresu čistě katolickém. Ve Vlachově Březí na tomto okresu působil učitel Pešek, jenž se dopustil toho zločinu, že loni při slavnosti Božího Těla zpíval jak v kostele, tak i při oltářích. V brzku po Božím Těle konala učitelská jednota Budeč schůzi, kde řídící učitel z Těšovic prohlásil, že si učitelstvo nedá tuto potupu líbit a že tento zpátečník musí ze školního okresu pryč za každou cenu. Toho také skutečně se dosáhlo. Před koncem školního roku 1925 propustil jej inspektor Dlouhý ze služby a dal mu špatnou kvalifikaci. Jmenovaný Pešek proto, že při oltářích zpíval, byl zbaven chleba a existence. Naproti tomu však na témže okresu ve Zdíkově byl učitel J. Pilát, který byl notorickým alkoholikem a dělal jen ostudu. Opilý přicházel do školy a tam před dětmi dokonce jednou zvracel, takže děti byly nuceny jej vyvésti ze školy. Přesto, že se strany občanstva bylo žádáno, aby byl odstraněn, nestalo se tak a inspektor na žádost občanů vůbec nedbal. Teprve letos v červenci byl přesazen do Lomce, odkud však řídící učitel k vůli tomuto učiteli zažádal pryč.

Slavná sněmovno! Z galerie obrázků činnosti okresních školních inspektorů, jichž většina působí přímo zhoubně a jest z hlavní části vinna úpadkem dnešního školství, uvedl jsem jen několik. Ministerstvo školství a zemská školní rada jsou úplně apatické k činnosti těchto inspektorů a nechají je řáditi na okresech, jak sami chtějí. Důkazem toho je pověstný inspektor Chýna, jehož působení již z důvodů paedagogických jest na Kamenicku nemožné, poněvadž největší část rodičů jest proti němu přímo rozezlena a přece súráva školní vůči tomuto člověku, jenž mimo to každého týdne štve v některém spolku učitelském, a i jinak zanedbává prý své povinnosti, jest úplně nečinná.

Žádáme, aby otázka zestátnění okresních školních inspektorů byla konečně rozluštěna a vyřešena a aby inspektoři školní byli vymaněni z různých vlivů, jež se školstvím nemají nic společného, a postaveni do služeb nikoliv politických stran a Volné Myšlenky, ale do služeb národa, státu a toho nejdražšího, co stát má, jeho školy a jeho dětí. (Potlesk.)

Slavná sněmovno! Uvedl jsem jen malou částku stížností, ale jest z nich zřejmo, jakou křížovou cestou béře se dnes v našich školách katolické dítě a katolický učitel. Vláda má první a největší povinnost, aby se již jednou zabývala otázkami výchovy a školy a zavedla do škol klid a postarala se o to, aby byl ve školách zastaven kulturní boj. Žádáme tak nikoliv proto, že bychom se toho boje báli, vždyť z boje jsme vyrostli a v tom boji žijeme, ale žádáme tak pro stát a školu a prohlašujeme zde otevřeně, že kdyby v kulturním boji ve školách mělo býti pokračováno, kdyby ve školách se neměl udělati pořádek, museli bychom zanechati své dosavadní určité reservovanosti a ohledů a musili bychom nastoupiti takový způsob boje v našich školách, jenž sice svou formou by byl drsnější a bezohlednější, ale jenž by poučil směrodatné činitele, že dosavadní poměry školské jsou pro katolíky neudržitelné a že 78% katolického obyvatelstva v Československé republice nedá si prostě líbiti drzé a bezohledné pronásledování katolického dítěte a učitele ve školách, které udržuje svými penězi. (Potlesk.)

Ovšem na jednu věc upozorňujeme a jedné věci jsme si vědomi. Při různosti světových názorů učitelů, dětí a rodičů bude velmi nesnadno poměry ve školách tak zkonsolidovati, aby nastal v nich kulturní klid a pokoj. Znám však jednu cestu, která by vedla k radikální nápravě a rázem by vyřešila u nás těžkou otázku školskou, a to jest uskutečnění našeho požadavku, aby nevěrecké a bezkonfesijní děti byly posílány do bezkonfesionelních škol státních a katolické děti do konfesionelních škol státních, čili beznáboženské děti do beznáboženské školy a katolické děti do katolické školy. (Potlesk.) Tím byly by odstraněny všechny překážky a obtíže, jež plynou jak pro učitelstvo, tak i pro děti a rodiče z různosti světových názorů, dostavila by se zdravá kulturní konkurence a byly by zde přesně vyhraněné složky, z nichž by se dal uskutečniti ten velký program pana ministra školství, konstruktivní politiky kulturní v čsl. státě.

Československá strana lidová bude hlasovati pro položky školského rozpočtu, ale žádá s největším důrazem, aby vláda zabývala se opravdově školskými poměry a vyřešila školskou otázku tak, aby z ní kynul prospěch státu a národu. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dávám slovo p. posl. Jašovi.

Posl. Jaša: Slavná sněmovno! Dříve než přikročím k meritu projednávání rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty, jsem nucen odmítnouti nekvalifikované útoky předřečníka p. posl. Staška na pokrokové učitelstvo a inspektory a zejména na bývalého ministra školství Habrmana. Na učitelstvo proto, poněvadž p. kol. Stašek se vyjádřil, že učitelstvo toto nejeví ve školách dosti kázně a píle ve své školní práci. Bylo to za rakouských klerikálních ministrů školství, zejména za ministra Hussarka, kdy to byly desítky a sta hodin, které jsme jako učitelé a správcové škol byli nuceni nahrazovati jiným předmětem za učitele náboženství, kteří své povinnosti nekonali.

Pokud se týče ministra Habrmana, o němž vyslovil se p. posl. Stašek, že byl ministrem "neblahé paměti", chci prohlásiti, že význam ministra Habrmana, jak v resortu ministerstva školství, tak ministerstva soc. péče, je daleko povznesen nad všecky tyto útoky, a zejména již nad ony farářské anekdoty, o nichž p. posl. Stašek zde hovořil jako o nějakých dokumentech.

Slavná sněmovno! Jsme toho názoru, že rozpočet ministerstva školství a nár. osvěty má býti vysoký, i když jeho elaborát je veden plně zřeteli úspornými. Představitel ministerstva školství nedávno se vyslovil, že další vývoj národa jest otázkou plánovité výchovy lidu. Má tedy býti kulturní rozpočet obrazem, jak si vláda a stát vzdělání svého lidu hledí.

Ve skutečnosti rozpočet ministerstva školství na r. 1927 je nižší, než byl na r. 1926, jakkoliv vláda v doprovodu k němu tvrdí opak. Podle vysvětlivek vlády k rozpočtu preliminují se výdaje na rok příští částkou vyšší o 15¹/₂ mil. Kč. Ale z tohoto rozpočtu vláda vyňala náklad na potřeby investiční a přeložila jej do rozpočtu ministerstva veř. prací. A právě tento náklad školních investic činil r. 1926 124 mil. Kč, a pro rok 1927 našli jsme v rozpočtu na investice školské pouze 97 mil. Kč. Je tedy přes opačné tvrzení vlády rozpočet na školství nižší, a to v oboru investic.

Podle toho zdálo by se, že snad naše školství roku příštího bude potřebovati investic méně, ale kdo zná skutečné poměry, potvrdí, že pravý opak je pravda. Úsporný systém postihl tentokráte školství na místě nejcitlivějším, a to v oboru investic.

Myslím, že zejména školy střední a školy menšinové pocítí tyto úsporné škrty v oboru investic velmi těžce. Nepřehlížíme nikterak ono veliké a záslužné dílo, které ministerstvo v oboru školství menšinového vykonalo, jak ve výstavbě budov, tak ve vnitřním zařízení škol. Ale ještě zdaleka nejsme u cíle.

Vypočítávání nedostatků zejména u škol menšinových stále ještě tvoří velmi truchlivou kapitolu našeho školského života, a je nutné zejména při projednávání rozpočtu připomenouti, že ani v době největšího šetření nelze hazardovati se zdravím mládeže a učitelů.

Ze středních škol jen výdaje na ústavy učitelské jsou menší než roku minulého. Jinak školství střednímu na výdajích věcných i osobních něco se přidalo. Ale úsporný systém zasáhl přesto velmi citelně školy střední. Paušálním zákazem přijímání nových sil na tyto školy vznikl naprosto nemožný stav: bez nových sil, když profesoři umírají, stůňou, odcházejí do pense, když na Slovensku zřizují se nové a nové paralelky, to prostě nejde. Proto se přijímají tak zv. výpomocní učitelé s poloviční, ba i celou aprobací, kteří za hodinu vyučování "požívají" královské odměny 192, 240 až 300 Kč ročně. Výpomocný učitel na střední škole, s plným závazkem učiti 20 hodin týdně, s poloviční aprobací má ročně platu 4800 Kč, tedy měsíčně 480 Kč, čili denně 16 Kč, a tento plat dostane v 10 měsíčních lhůtách, o prázdninách ovšem ničeho! A co horšího, nejsou tito učitelé chráněni nijakým právním poměrem v nemoci a mohou býti každou minutu propuštěni bez jakéhokoli závazku se strany státu.

Národní školství a zejména jeho budoucí vývoj je velmi vážně ohrožen. S výjimkou části obecného školství na Slovensku, t. j. škol státních a církevních a školství menšinového, platí věcné výdaje na obecné školství obce. Dlužno říci, že stát již vzhledem k větším prostředkům má v tomto směru větší možnost a také svoji povinnost lépe může plniti než některé obce venkovské, zejména v chudých horských krajích. Proto jeví se často velmi oprávněná snaha, utéci v takových místech ze vlivu místních činitelů a volá se po zestátnění školství. Jest ovšem nejen přáním učitelstva, nýbrž i samosprávy, aby také věcné výdaje na školství převzal stát, neboť zejména v obcích venkovských tvoří školní přirážky největší díl veškerého vydání. Ve 2935 obcích na Moravě činí výdaje na školství 80¹/₂ mil. Kč, t. j. 20¹/₂% všeho vydání. Parlament svého času uznal povinnost státu v tomto směru, ale stát této povinnosti nedostál, ba neprovedl dosud §u 35 zákona 292 z r. 1920, t. j. aby převzal aspoň osobní výdaje národního školství.

Pan ministr financí, který vyniká všestrannou otevřeností, netají se však názorem, že věcné náklady školní stát nepřevezme vlastně nikdy. Vidí v tom prospěch finanční, neboť obce prý mu zaručují, že ušetří na školách více, než by mohla státní správa. Je dobře, že pan ministr to říká zcela otevřeně, zbavují se tak vydržovatelé škol mnohdy ještě převládajících ilusí, že státní správa přece jenom vykoná ke škole národní svoji povinnost.

Ale tím dává pan ministr financí našim obcím - ovšem se stanoviska finanční správy a úspornosti - velmi dobré vysvědčení, že ani v oboru školském si nezvykly marnotratnosti. Jakkoliv tím pan ministr financí projevuje, že obce i na nákladech školských šetří více, nežli by mohl šetřiti stát, kdyby školy obecné převzal, přece nutí je k šetrnosti ještě větší, k šetrnosti takové, že podle našeho mínění jest ohrožen sám základ našeho obecného školství.

V nejbližší době má se projednávati v souvislosti s daňovou předlohou také osnova zákona o hospodaření samosprávných svazků (obcí). Předloha je takového charakteru, že jde o samou existenci samosprávy, a tím také o další existenci a vývoj obecného školství. Ona omezuje přirážky obecní bez ohledu na skutečné potřeby a nezabezpečuje obcím ani takové příjmy, jichž je potřebí ku vydání, ke kterým jsou obce podle zákona povinny. Školní přirážky osnova ruší. Nařizuje, že i při limitu přirážek na 200, resp. na 300% mají býti školské výdaje zařazeny do rozpočtu obecního. Toto striktní ustanovení bez náležitého zřetele k různým poměrům krajinným, hospodářským i školským je takového rázu, že platební potence mnohých obcí bude podlomena tou měrou, že školství jejich bude ubito. Zejména stane se tak v obcích venkovských.

Jen nedostatek času mně překáží, abych na celé řadě případů z různých okresů ukázal na finanční důsledky tohoto zákona. Je zjištěno, že podle původního návrhu zákona, jestliže přirážky školní budou limitovány na 200%, a vezmeme-li v úvahu příděly státní, nedosáhnou tyto takové výše, aby obce aspoň poněkud mohly slušně dostáti svým zákonným povinnostem a učiněným již závazkům ku svému školství. Jsou obce, kde by z takto limitovaných přirážek přídělů neuhradily ani náklady otopu. A kde jsou ostatní potřeby školy a obce? Je přece potřebí zkoumati vážně, kam až může tak zvaný úsporný systém jíti. K čemu zcela jistě povede tato úsporná praxe? Že obce budou donucovány vyřazovati z rozpočtu položky na pomůcky školní, na různé potřeby pro nemajetné žáky, jako jsou psací potřeby, že budou donucovány rušiti osvobozování žáků od školného a zaváděti znovu školní plat a budeme se ve školství vraceti do poměrů, jako byly před 50 lety. Celý takový úsporný systém vymstí se v první řadě na chudém lidu. Snad je to také účelem tohoto návrhu, jako všechny činy celně-kongruové koalice, která tímto návrhem zesiluje jen svůj třídní a nenávistný charakter vůči chudým pracujícím vrstvám.

Zákon ten je hrobem naší školské samosprávy, je v ohledu kulturním krokem zpět, a my tomuto návrhu vypovídáme boj v zájmu školství a v zájmu lidu, který má býti opětně zatěžován novými nepřímými dávkami a jemuž mají býti vzaty vymoženosti, pro které zápasil po desítky let.

Je zde jeden důležitý závazek a dluh, který vláda republiky nesplnila, ale musí splniti velmi brzy. Je to jednotná úprava bědných a neuspořádaných poměrů státních a veřejných zaměstnanců pensistů a staropensistů, počítaje v to samozřejmě učitele. V posledních letech veliký počet učitelů odcházel do pense za okolností velmi nepříznivých, zejména ti, kteří byli dáni na odpočinek podle zákona restrikčního. Všichni ti, kteří dostali písemné oznámení o svém přeložení na odpočinek do dne vydání zákona č. 104, t. j. do 24. června t. r., dostávají pensijní požitky vyměřeny podle zákona starého na základě staré pensijní základny. Tím jsou velmi poškozeni proti těm, kdož půjdou do pense v měsících a letech dalších. Vláda a sněmovny měly by ve smyslu sociální spravedlnosti provésti příslušnou změnu zákona č. 104, a zabývati se konečně již vážně konečnou úpravou poměrů všech t. zv. staropensistů. Jde tu o velký počet lidí, učitelů i vdov, jejichž osud ve vysokém věku je ztrpčován poznáním neodůvodněné křivdy. Je chyba, že naše platové zákony pravidelně pomíjejí staropensisty a tak vzniklo nám několik kategorií pensistů učitelů se stejnou kvalifikací, se stejnou vykonanou celoživotní prací, za stejných drahotních poměrů, ale s nerovnou odměnou za svoji práci.

Tento stav příčí se zásadám spravedlnosti, poněvadž jde tu o lidí, kteří vedle politiků, spisovatelů a žurnalistů vykonali za posledních 40 až 50 let obrovskou práci kulturní a uvědomovací nejen ve škole, ale i v životě veřejném. Toto učitelstvo pracovalo před válkou za nejtrudnějších poměrů platových, nastupovalo do služby za 25 zl. měsíčně, konalo těžkou a nevděčnou práci vychovatelskou pod stálým tlakem šikán úřadů monarchie, a přes tyto obtíže tito bezejmenní idealisté položili základy k našemu osvobozenskému hnutí a naší svobodě svými ideami, myšlenkami a těžkou praví průkopníků. Dočkali se splnění svých ideálů, ale strádají nedostatkem hmotným. Žijí ve stálé nejistotě a chaotické jejich poměry hmotné jsou nezaslouženou odměnou za jejich celoživotní dílo. V tomto směru nechť vláda a sněmovny konají svoji povinnost.

Na sociální péči o studentstvo zařadila vláda do rozpočtu položku 7¹/₂ mil. korun, a to pro studentstvo vysokoškolské 4 mil., pro studentstvo středoškolské a škol odborných 2¹/₂ mil. Kč, na zařízení kolejí a internátu 730.000 Kč.

Přáli bychom si, aby zejména v kolejích studentská samospráva, která nejen že přispěla k udržení, ale také ku rozšíření kolejí v dobách nejtěžších, zůstala zachována už vzhledem k důležitému jejímu výchovnému momentu. Až dosud státní subvencování kolejí, zejména koleje Masarykovy, bylo zcela nedostatečné, zvláště když přihlížíme k tomu, že v koleji jest 23% studentů úplných sirotků a 46% polosirotků, když dále uvážíme, že všichni studenti jsou z vrstev hospodářsky velmi slabých a tak jsou nuceni vydržovati se výdělečnou činností buď úplně nebo částečně. Je povinností státu, aby nemajetné studenty podporoval tak, aby se mohli věnovati plně studiu. Zatím vidíme, že subvence na koleje jsou soustavně snižovány a kolejné v důsledku toho musí býti zvyšováno. Je žádoucno také, aby do kolejí přijímáni byli toliko nemajetní studenti, aby jim bylo umožněno získati také podpory mimo kolej jsoucí, jako státní studijní podpory a z různých fondů.

Vzdělání má býti všeobecné a proto také všem přístupné. Má se díti nákladem veřejným. Poslední činy vlády úřednické i celněkongruové majority jsou s tímto dávným lidovým požadavkem v příkrém rozporu. Bylo zavedeno zvýšení zkušebních tax na školách vysokých, a to až o 100%, byl opětně zvýšen školní plat na školách středních. Pro osvobození od školného máme od převratu již čtvrtý způsob. Nový zákon o hospodaření samosprávných svazků povede nepochybně k zavedení zrušeného školního platu i na školách obecných. Těmito opatřeními je sledován starý reakční a lidovému vzdělání nepřátelský cíl: aby vzdělání stalo se výsadou jen zámožných a aby zabránilo se přístupu ku vzdělání nemajetným. Demokratisace vzdělání, dlouholetý požadavek lidu, má býti zašantročena novou majoritou. Pan ministr školství ve svém exposé ve výboru rozpočtovém pravil, že veliké problémy sociálního rázu, zejména tedy bezplatná výučba, budou moci býti řešeny teprve po úplné konsolidaci státních financí a během příštího roku nebude možno ještě tou věcí se zabývati tak, jak bychom si přáli. Je to vyhlídka velmi smutná, poněvadž je provázena praxí, která nasvědčuje, že cíle bezplatné výučby se vlastně vzdalujeme. Školní plat, poplatky a taxy jistě neznamenají pro pokladnu státní takový příjem, aby jimi byly finance státní sanovány. Spíše se jich používá za tím účelem, aby počet studujících se omezil, ale důsledek toho je, že chudí žáci nemají možnosti dosáhnouti určitého vzdělání.

Položky na kultus jsou v rozpočtu tentokráte rozděleny. Dominuje kultus římskokatolický s 54 miliony Kč, dále evangelický s 9 miliony, řecko-katolický s 2 a ¹/₂ mil. Kč, československá církev 1¹/₂ mil. Kč, židovský ¹/₂ mil. a jiná náboženská vyznání ¹/₄ mil. Kč, to ovšem vedle kultových položek pro Podkarpatskou Rus, kterými se náklady na kultus zvyšují o další 4 mil. Kč.

Náklady nového kongruového zákona v rozpočtu ministerstva školství vykázány nejsou a důvodová zpráva obsahuje pouze stesk, že provedení zákona kongruového bude vyžadovati r. 1927 značné práce. My jsme toho názoru, že kromě práce stoupnou také vydání na kongruu velmi podstatně. Vezmeme-li ještě v úvahu různá vydání na církve, na fakulty theologické, a to fakulty bohoslovecké při české i německé universitě v Praze, dále na bohosloveckou fakultu v Olomouci, je tu opětně 1¹/₂ mil. Kč výdajů osobních kromě vydání věcných.

Nová vládní většina již kongruovým zákonem projevila se jako útvar vysloveně reakční. Rozhodla, že církve má napříště platit stát. Ale ona šla ještě dále. Ona rozhodla, že stát má napříště povinnost hradit osobní i věcné náklady na školství církevní. Ona jednak svým postupem při zákonu kongruovém, a platovém pro učitelstvo, postátnění církevních škol a učitelů na dlouhá léta zahrabala a stanovila pevně zásadu, že stát je povinen platiti, ale vlivu nemá.

Žádná strana ani korporace jiná nedopracovala se těch úspěchů, jako strany klerikální za trvání černozelené koalice, neboť dostaly z pokladny státní dary, o jakých jiným, jistě užitečnějším korporacím se ani nesní. Připočteme-li k položkám na kultus nová vydání na kongruu, položky na ústavy theologické a různé semináře, dále náklady osobní i věcné na školy církevní ve formě platů i dotací, dospějeme k výsledku, že církev je zařízení pro stát a tím i pro kapsu poplatníkovu velmi drahé, že spoluúčast klerikálů na vládě, v majoritě, zejména je-li znovu a znovu vykupována, jak vidíme u slovenské strany ľudové, přijde státu a poplatnictvu dráže než všechen náklad na př. na stavební ruch nebo na válečné poškozence, na kterážto vydání strany buržoasní tolik žehrají.

Nás však nezajímá pouze to, kolik tato nová většina vydává na kultus, ale hlavně jaký jest a bude její duch, jaký jest její školský a kulturní program! V tom směru cla a kongrua zůstanou na věky vůdčím nápisem a heslem této většiny.

Kromě zdraví potřebuje občan ku své existenci v podstatě tři věci: Střechu nad hlavou, chléb jako odměnu za svoji práci a ukojení určitých potřeb duchovních, které řídí se jeho kulturní vyspělostí. Tato majorita pro první potřebu občanstva, pro bytovou péči neučinila dosud ničeho, skývu chleba dělníkovi zmenšila a zmenšuje a v oboru kulturním je neschopna dohodnouti se na nějakém positivním programu, neřku-li jej provésti. Poslední vládní prohlášení přednesené panem min. předsedou vyniklo v tom směru naprostou málomluvností a on odvolal se na prohlášení vládní z 18. prosince minulého roku. Tenkráte vyslovil se předseda vlády pěkně pro neodvislost školy, pro náležité uplatnění školy měšťanské. Pravil: "Vláda předloží co nejdříve osnovu zákona o školních újezdech, kterou bude upraven náklad na tyto školy. Reforma středního školství, jakož i reforma vzdělání učitelstva škol národních jsou zralé ku provedení. V řešení otázek, vyplývajících z poměrů mezi státem a církvemi, bude vláda pokračovati co do obsahu i metod v postupu vlády předešlé." Ale od té doby, z prosince minulého roku, se změnilo velmi mnoho. Duch dnešní koalice projevil se přece zcela jinak než koalice všenárodní a plnění tohoto programu narazí na nepřekonatelné překážky uvnitř koalice dnešní. Nechceme pochybovati o dobré vůli ministra provésti to, co přislíbil ve svém rozpočtovém exposé, že stanoví nové směrnice kulturní politiky, kterých dosud tato politika nemá. Stalo se také, dík jeho energii, že na tyto směrnice bude uplatňovati také svůj vliv 71 hlas poslanců klerikálních, a budiž nám proto prominuto, že pochybujeme o pokrokovém duchu těchto směrnic, i když bychom se postavili na stanovisko takového výkladu pokroku, jak bylo vyloženo v exposé.

Pan posl. Stašek se strany lidové vyslovil se zcela jasně, že strana lidová bude v nové koalici žádati odstranění nedostatků píle a kázně ve školách, ale ona má určité požadavky v ohledu zákonodárném, je pro novelisaci malého školského zákona, je pro zavedení povinného náboženského vyučování, ale také pro zavedení povinné návštěvy náboženských cvičení, pro reorganisaci místních i okresních školních rad. Tedy za dobu posledního roku změnilo se nejen složení koalice vládní, nýbrž i pracovní metody nové koalice. Jejich zažívací orgány a vkus jsou jinak uzpůsobeny.

Viděli jsme rozpaky při řeči předešlého řečníka, exponenta strany lidové. Tak zvaná liberální naše buržoasie, liberální část nové majority, agrárníci, strana živnostenská a nár. demokratická bude sotva jednotnou a sotva najde v sobě dosti resistentní síly, aby snahy kulturní reakce mařila. Je také otázka, zda jest u našich stran liberálních k tomu dosti chuti.