Dámy a pánové! Snad někdo namítne
a řekne: Což náboženskému vyučování
není dáno řádné právo
vyučovacího předmětu a nevyučuje
se mu jako předmětu povinnému v našich
školách? K čemu tedy ty stesky a výtky?
Dámy a pánové! Jest pravda, že malým
školským zákonem stalo se náboženství
povinným předmětem učebným
ve školách obecných a občanských.
§ 1 tohoto zákona praví: "Povinné
předměty učebné ve školách
obecných jsou: Náboženství atd."
Ale již odst. 5 §u 3 tohoto zákona má
ustanovení, kterým náboženské
vyučování je degradováno z předmětu
povinného na předmět nepovinný, ba
nepotřebný. Ustanovení tohoto paragrafu zní:
"Žáci vyznání ostatních
budou okresním úřadem školním
sproštěni této povinnosti, požádají-li
o to písemně nebo protokolárně jejich
rodiče nebo jejich zástupci." Co znamená
ustanovení tohoto paragrafu? Toto ustanovení nejen
dovoluje žákům resp. jejich rodičům,
aby kdykoli a často z velmi malicherných důvodů
z náboženského vyučování
se odhlašovali, ale ono je také bodem, kolem kterého
právě se točí celý kulturní
boj ve školách. (Předsednictví převzal
místopředseda Stivín.)
Lidová strana dala, když se projednával tento
zákon, souhlas k tomuto ustanovení, poněvadž
mělo býti ventilem revolučních choutek
školských některých stran, které
žádaly vůbec vyloučení náboženství
ze škol, ale očekávala, že tohoto ustanovení
nebude zneužíváno. Ale po 4letém trvání
tohoto zákona přesvědčili jsme se
s dostatek, že socialisté, pokrokáři,
Volná myšlenka a jak se nazývají všechny
ty společnosti, které jsou živy z protináboženského
štvaní, každoročně před
zahájením školního roku zneužívají
tohoto zákona k prudké a štvavé agitaci
mezi rodiči, aby děti své odhlašovali
z vyučování katolickému náboženství.
A co je nejsmutnější, že i učitelé
a správy škol přes všechna nařízení
a výnosy ministerstva školství aktivně
působí na rodiče, aby děti neposílali
na náboženství.
Máme takových dokladů celou řadu.
Uvádím z nich na př. jednu střední
školu na Smíchově, kde se žákům
letos na začátku roku přímo na tabuli
předepsala žádost o zproštění
od náboženského vyučování,
takže řada žáků, kteří
měli již zakoupené knihy, ještě
dodatečně dali se této povinnosti zprostiti.
Na jiných školách opět ředitelé
škol oznamují při zápisu: Kdo se nechce
učiti náboženství, může
se dáti vypsati, když to předem oznámí.
V České Třebové ředitel při
zápisu agitoval tím, že napsal na vyhlášku:
"Odhláškové lístky z vyučování
náboženství jsou u školníka."
Ano, okresní školní výbory jako na př.
v Lanškrouně poslaly přímo oběžník
po správách škol, že lhůta k odhlašování
z náboženství platí do 25. září,
ačkoliv podle min. výnosu odhláška smí
se státi pouze před začátkem školního
roku. (Výkřiky posl. Roudnického. - Místopředseda
Stivín zvoní.) Jsou to velké nezákonnosti
a přímá sabotáž všech předpisů
o této věci. Při stálém jich
přestupování ukazuje se, že zákon
se neosvědčil a že musí býti
změněn, neboť každý zákon,
jenž se všeobecně nedodržuje a překročuje,
jest vadný a musí býti odstraněn.
Při tom ani neuvádím, jak tato volnost odhlašovati
se z vyučování náboženství
působí zhoubně též na kázeň
žáků, kteří dobře ví,
že mohou se z tohoto předmětu kdykoliv odhlásiti,
a jak známe povahu a psychologii dětskou, právě
tato možnost činí jim tento předmět
nižším a vedlejším, nepotřebnějším,
než jsou předměty ostatní. A jsou ještě
jiné důvody, které ukazují, že
určitá ustanovení malého školského
zákona se neosvědčila, na př. o ručních
pracích, a že jest tudíž potřebno,
aby malý školský zákon byl novelisován
a zvláště aby odstavce jeho, jež jsou
soustavně zneužívány ke kulturnímu
boji ve školách, byly vypuštěny nebo změněny.
Dříve před vydáním nového
interkonfesijního zákona, mohla míti ustanovení
o odhlašování se z náboženského
vyučování jakýsi důvod, ale
dnes, kdy může i nedospělé dítě
kdykoliv církev opustiti, a jest tím eo ipso ihned
sproštěno povinnosti vyučování
náboženství, jest ustanovení o odhlašování
se z náboženského vyučování
zbytečné a každé jeho udržování
bylo by důkazem, že určití činitelé
chtějí z malého školského zákona
míti prostředek k protikatolickému boji ve
školách. Z toho důvodu znovu zdůrazňujeme
a prohlašujeme, že má-li býti docíleno
ve školách náboženského klidu,
musí býti malý školský zákon
opraven a ustanovení o odhlašování se
z náboženského vyučování
odstraněno.
Slavná sněmovno! Mluvím-li již o zákonodárství
našeho školství, nemohu, abych neupozornil, jak
tendenčně za socialistické éry ve
školství sdělávaly se školské
zákony. Byl tu určitý úmysl socialistického
ministerstva školství, aby škola a její
správa byla dána úplně do rukou učitelských
a pod vliv stran a směrů pokrokových a socialistických.
Markantní příklad toho vidíme na příklad
na zákonu ze 4. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n.,
jímž se upravuje správa školství
a zvláště se upravují místní
školní rady. Podle tohoto zákona místní
školní rada skládá se z předsedy,
ze zástupců školy a ze zástupců
obce. Ve školních obcích, kde jest ve škole
méně učitelů ve vsi, vstoupí
do místní školní rady všichni.
Jsou-li na škole 3 až 5 učitelů, zvolí
ze sebe 2 členy. Je-li jich 6 až 9, zvolí ze
sebe 3 členy. Nejvíce jich může býti
zvoleno do místní školní rady 5. Ale
to není ještě všechno! Jako členové
s hlasem poradním, mohou se zúčastniti místní
školní rady všichni správcové veřejných
škol a výchovných ústavů ve školní
obci a učitelky ručních prací. Naproti
tomu zástupců občanstva jest vždy pouze
dvakrát tolik než volených zástupců
školy. Nuže jak to vypadá v takové místní
školní radě? Ve vsi s dvoutřídkou
a dvěma učiteli jest celý místní
personál v místní školní radě,
kdežto ostatní občanstvo jest zastoupeno pouze
4 členy. Ještě horší však
jest to ve velkých městech, kde místní
školní rady podobají se učitelským
konferencím. Tak na př. ve Vys. Mýtě
jest 15 členů místní školní
rady, z toho jest 5 učitelů, volených členů
a pak ještě 5 učitelů s hlasem poradním.
Mezi 20 členy jest tedy 10 učitelů, a přistoupila-li
ještě k tomu ta okolnost, že některé
politické strany vyslaly jako zástupce obce do místní
školní rady učitele, vidíme, že
v této místní školní radě
a takových případů je řada
- živel učitelský má naprostou převahu
a může si činiti usnesení, jaké
se mu líbí.
Slavná sněmovno, tento nepoměrný počet
učitelů v místních školních
radách měl ovšem podle nevysloveného,
ale zřejmého úmyslu socialistického
zákonodárce i ten úkol, aby uměle
rozmnožoval počet pokrokových a socialistických
členů místních školních
rad. Tak na př. v Kamenici n. Lipou má místní
školní rada 8 členů ze stran politických
a 4 učitele. Čeští socialisté
mají mezi zástupci obce 2 členy, ale všichni
4 zástupci školy jsou národní socialisté,
takže tato strana má dohromady vlastně 6 členů,
t. j. celou polovinu místní školní rady.
Ve Voticích lidová strana dostala při obecních
volbách 372 hlasů a jest stranou nejsilnější.
V místní školní radě má
tři zástupce. Národní socialisté
dostali 107 hlasů a mají v místní
školní radě 2 zástupce. Ale z 5 učitelů,
kteří zastupují školu, jsou 3 národními
socialisty, takže tato strana, jež ve Voticích
náleží k nejslabším stranám,
má z 15 zástupců místní školní
rady 5 svých členů. V Neveklově národní
socialisté obdrželi 115 hlasů a lidová
strana rovněž 115. Lidová strana má
2 zástupce, ale národní socialisté
pomocí učitelů mají svých zástupců
5. V Rychnově n. Kněžnou je nejsilnější
stranou strana lidová, neboť obdržela 622 hlasů
a má v místní školní radě
2 zástupce. Národní demokracie dostala 523
hlasy a má v místní školní radě
rovněž 2 zástupce. Ale z pěti učitelů
zastupujících v místní školní
radě školu, jsou 4 jejich stranníci, takže
má celkem 6 zástupců. Tedy nejsilnější
strana má 2 zástupce a strana daleko slabší
6 zástupců. V jiných obcích jsou ještě
křiklavější případy. Mohl
bych je uvésti, ale myslím, že tyto stačí
k důkazu o naprosté nemožnosti tohoto zákona,
vydaného ministerstvem školství za blahé
nebo vlastně neblahé éry socialistického
ministra Habrmana.
Co jest úkolem místních školních
rad, jaký jest jejich účel? Místní
školní rady jsou hlavně orgánem školní
správy a jsou v prvé řadě povinny
spravovati místní školní fond, pečovati
o budovy a nářadí školní, stavěti
školy, sestavovati rozpočet atd. a teprve až
po těch všech úkolech dozírati též
na chování mládeže. Kdyby tedy místní
školní radě příslušel nějaký
výchovný úkol, potom snad by bylo na místě,
aby učitelský živel byl zde větším
počtem zastoupen, ale náleží-li místní
školní radě pouze starost o stavby a vydržování
škol, jest nesmyslem a jest přímo urážkou
občanstva, že toto staví se pod jakousi kuratelu
učitelskou. Občané také velmi si stěžují
na tento zákon a je nutno se vším důrazem
žádati o jeho opravu tak, aby občané
opět v místní školní radě
rozhodovali a učitelstvu dán v ní pouze takový
vliv a místo, jakého je třeba ve školní
správě. (Tak jest!)
Slavná sněmovno! Stejně jako se zákonem
o zřízení místních školních
výborů, je tomu i s nařízením
vlády ze dne 6. listopadu 1920, jímž byly zrušeny
bývalé okresní školní rady a
zřízeny nové okresní výbory
školní. Podle tohoto nařízení
okresní výbory školní se skládají
z přednosty okresního politického úřadu,
z odborných referentů, dále ze zástupců
učitelstva a teprve na čtvrtém místě
též ze zástupců občanstva. Také
okresní výbory školní trpí nadbytečným
počtem zástupců učitelstva, jak jsem
již o tom mluvil u místních škol. rad,
ale jejich hlavní vadou jest, že zástupci občanstva,
jež zasedají až dosud v okresních výborech
školních, byli jmenováni již roku 1920,
a to na základě voleb do poslanecké sněmovny
v dotyčném okresu r. 1920. Od té doby konaly
se volby obecní r. 1923 a volby do Národního
shromáždění r. 1925, ale klíčem
pro zastoupení jednotlivých stran v okresním
školním výboru jsou stále volby z r.
1920, takže tyto školní výbory budou se
záhy čestně řaditi k uměle
udržovaným a svým stářím
jistě úctyhodným výborům okresních
nemocenských pokladen.
Jak vypadá toto zastoupení jednotlivých stran
dnes po 6 letech, kdy okresní školní výbory
byly zřízeny, o tom svědčí
těchto několik příkladů: V
okresu náchodském obdržela lidová strana
v posledních volbách 7901 hlas, a má v okresním
školním výboru 1 člena, kdežto
na př. soc. demokraté dostali 5052 hlasy a mají
dva zástupce, nár. demokracie dokonce 2309 hlasů
a má rovněž jednoho zástupce, tedy týž
počet jako lidová strana, jež jest více
než třikráte silnější. V
okresu N. Městě n. Metují dostala lidová
strana 7035 hlasů a má v okr. školním
výboru jednoho zástupce, agrárníci
6251 hlas a mají dva zástupce, soc. demokracie 1066
hlasů a mají jednoho zástupce, tedy stejně
jako strana lidová, která jest na tom okrese sedmkrát
silnější než strana soc. demokratická.
V okresu Polička lidová strana je nejsilnější,
neboť obdržela 4650 hlasů a má v okresním
školním výboru dva zástupce, nár.
demokracie 600 hlasů a má jednoho zástupce.
V okresu Chrudim dostala lidová strana 9325 hlasů,
a má jednoho zástupce, strana soc. demokratická
10.331 hlas a má 3 zástupce. Tedy lidová
strana, jež jest slabší pouze o 1000 hlasů
než soc. demokratická, má pouze 1 zástupce,
kdežto tato strana má 3 zástupce. V okresu
Benešov lidová strana dostala 4409 hlasů a
má jednoho zástupce, kdežto na př. strana
nár. sociální dostala 3164 hlasy a má
2 zástupce stejně jako republikánská
strana, která má rovněž dva zástupce,
ačkoli dostala třikráte tolik hlasů
na tomto okresu jako strana nár. sociální.
Podobné příklady mohl bych uvésti
téměř ze všech okresů, které
podávají přímo makavé důkazy
o tom, že dosavadní složení okresních
školních výborů je neudržitelné
a nemožné. Pochybujeme, že by socialisté
dali si líbiti, aby jejich zastoupení v takové
důležité korporaci, jako jsou okresní
školní výbory, bylo tak křiklavě
nesrovnatelné a nepřiměřené
jejich politické síle na jednotlivých okresech.
Z toho důvodu apeluji na vládu, aby konečně
již jedenkráte uposlechla všeobecné nespokojenosti
a vydala nové vládní nařízení
o zrušení dosavadních školních
výborů a zřízení nových
školních výborů na okresech, které
by odpovídalo změněným politickým
poměrům a zásadám spravedlnosti, práva
a demokracie.
Slavná sněmovno! Probírám-li již
ty různé zákony a nařízení
z éry socialistického vládního režimu
v ministerstvu školství, musím se zmíniti
ještě o jiném nařízení,
které vyvřelo z prvních popřevratových
dnů a z revoluční protikatolické horečky,
jež tehdy zachvátila určité kruhy a
vrstvy obyvatelstva. Ministr školství, socialista
Habrman, když nemohl hlavně z ohledů
na Slováky rázem vyloučiti náboženství
ze škol, vydával aspoň takové výnosy,
kterými náboženské vyučování
mělo býti degradováno na předmět
nepovinný a vedlejší. Jedním z těchto
výnosů je také výnos Habrmanův
z 25. listopadu 1918, jímž náboženské
úkony, čili cvičení, přestaly
býti integrující částí
náboženské výuky na školách
všech kategorií a účast na nich neměla
míti vlivu ani na známku z mravů nebo z náboženství.
Účastniti se náboženských cvičení
stalo se zcela dobrovolným. Nařízení
tomuto můžeme rozuměti pouze jako výplodu
tehdejšího socialistického režimu školského,
který napáchal ještě více nesmyslů,
a to nejen v oboru náboženském, ale i v oborech
jiných. Anekdot se o tom vypravuje dosti, a některé
jsou velmi šprýmovné. Tak výnos o zdobrovolnění
účasti na náboženských cvičeních
patří do tohoto oboru, poněvadž vážný
pedagog, jemuž jde o skutečnou výchovu mládeže,
by nikdy nemohl dáti žákům na vůli,
chtějí-li se zúčastniti praktického
cvičení oněch předmětů,
jejichž theorie je jim vštěpována, čili
nic. Je tomu právě tak, jako kdyby mezi povinnými
předměty byla chemie nebo fysika, ale účast
na praktických cvičeních chemických
nebo fysických by byla dobrovolná. Kdo zná
mentalitu a psychologii mládeže, ví, že
by jistě jen malé procento žáků
přicházelo na tato zdobrovolněná praktická
cvičení. Podobně je tomu také při
vyučování náboženství.
Bohoslužebné úkony, jež náboženství
ukládá, jsou integrální částí
náboženské výchovy, bez níž
povahová stavba, založená na svědomitém
plnění povinností, není myslitelna.
Uvádí-li se, že každý nátlak
v té věci by omezoval osobní svobodu, potom
je to důvod neudržitelný, neboť osobní
svobodu omezuje každé vyučování
a každá povinná návštěva
školy. Tu nejde o svobodu, nýbrž o to, že
mládež musí býti vedena a vychovávána,
má-li z ní něco býti. Dejte mládeži
volnost vyrůstati, jak se jí uzdá, bez vůdců,
bez dobrých vlivů, jež způsobuje výchova,
a uvidíte, čeho se na ní dočkáte.
A konečně ještě jednu věc chci
říci. Dítě, které koná
náboženská cvičení, to jest,
které chodí do kostela na mši svatou a přijímá
svaté svátosti, nebude nikdy na škodu a hanbu
republiky. Lze důvodně očekávati,
že z takového dítěte vyroste řádný,
své cti a povinnosti dbalý občan, a takových
lidí republika potřebuje. Nehledejte tedy cestičky,
jak byste dítě odvedli od kostela, ale věnujte
více péče a starosti, než katolickým
dětem, dětem bolševickým, vychovávaným
"Kohoutkem" a v komunistických buňkách,
a posloužíte lépe republice a její budoucnosti.
Československá strana lidová nejen z důvodů
náboženských, ale i vůbec z důvodů
vychovatelských a pedagogických, žádá
zrušení Habrmanova výnosu o zdobrovolnění
účasti na náboženských cvičeních
a přeje si, aby vyučování náboženství
mělo táž práva, jako každý
jiný předmět v našich školách.
(Výborně!)
Slavná sněmovno! Mohl jsem se dotknouti pouze některých
zákonů a nařízení školských,
a to pouze v jejich hlavním obsahu, ale z toho, co jsem
řekl, doufám, že je dostatečně
zřejmo, jakého ducha jsou tyto zákony a výnosy
a jaké tendence sledují. Ale i přes jejich
zřejmou škodlivost a přímou snahu, zničiti
ve školách katolického ducha a katolickou víru,
jsou zákony tyto ve svých ustanoveních hotovými
neviňátky, srovnáme-li je s praksí,
jaká na základě těchto zákonů,
výnosů a nařízení se vyvinula
ve školách a školních úřadech.
Prakse tato je hotovou persekucí všeho katolického.
Katolické dítě, katolický učitel
a zvláště katolický kněz jsou
v našich školách hotovými mučedníky.
Boj, který proti nim se vede, je boj podzemní, poťouchlý,
skrytý, ale za to tím nebezpečnější,
zavilejší a nenávistnější.
Je to boj, který je z určitých míst
dirigován, organisován, živen a plánovitě
řízen. Podám o tom některé
důkazy.
Z nepřeberného materiálu, který je
mi po ruce a k jehož probrání bylo by třeba
času, určeného k celé rozpočtové
debatě, uvedu pouze několik faktů o tom,
kterak pokrokové učitelstvo pracuje pro zničení
katolictví ve školách. V červenci loňského
roku konala se valná hromada delegátů učitelských
jednot, sdružených v Zemském ústředním
spolku jednot učitelských a delegáti tam
shromáždění prohlásili jménem
10.000 učitelů a učitelek, jež zastupují,
že dobrovolně a s nadšením chtějí
pracovati ve škole i mimo školu pro zajištění
pokrokové většiny národa, jejímiž
vůdčími ideami budou: Provedení úplné
odluky církve od státu a šíření
a hájení pokrokové vzdělanosti. -
A dále do slova prohlásili: "Klerikalismus
a především římský klerikalismus
je náš největší nepřítel.
Proti klerikalismu a lžináboženství budeme
lidu vštěpovati názor náboženský
v duchu slavné české reformace. Husitství
ještě nebylo ukončeno, budeme pracovati, aby
byl dokončen přerod národa na základě
husitství. Je proto naléhavým příkazem
úspěšné a zdárné výchovy,
aby byla provedena bezodkladná, úplná odluka
cirkve od školy."
Slavná sněmovno! Myslím, že toto prohlášení
10.000 učitelů jest dostatečným důkazem,
vede-li se v našich školách boj o zničení
katolictví čili nic. (Výkřiky:
Škandál!) Nemyslete, že učitelé
zde pronesli pouhé fráse a sliby, ale zajděte
do našich škol a podívejte se na jejich výzdobu,
jež je samý obrázek Husa, Žižky,
a jiných, přečtěte si ve třídách
a na chodbách různé ty nápisy a hesla
a otevřte třídní knihu a přečtěte
si, co pan učitel dětem na příklad
v dějepisných hodinách vykládá
a uznáte, jak oprávněné jsou naše
stížnosti na poměr školy ke katolickému
náboženství. K tomu ještě přistupují
neomalené poznámky a vtipy učitelů
o náboženských výkladech kněze
t. zv. odborné poučování o tom, jak
povstal svět, jak povstal člověk z opice
a Bůh ví co všecko tito pokrokoví učitelé
do těch mladých hlav svým žákům
natloukají, jen aby jim zošklivili náboženství
a odvedli je od víry. Právě v posledních
dnech obdržel jsem od rodičů žáka
na občanské škole v Hrochově Týnci
stížnost proti odbornému učiteli Ant.
Jandlovi, jenž v úterý 9. listopadu 1926 v
první třídě občanské
školy před žáky při měřictví
pronesl tuto perlu: Týden nezavedl Pán Bůh,
ale Babyloňané. Pán Bůh 6 dní
dělal a 7. den šel do hospody a tam pil. (Výkřiky
posl. Roudnického.) Celá třída
dala se při tom, pochopitelně, do smíchu.
(Výkřiky poslanců čsl. strany lidové.)
Zvláště trapným bývají
pro katolické děti ony různé oslavy,
na př. Husa, dále "28. říjen",
svátek presidenta Masaryk a, při nichž
někteří učitelé přímo
štvou nejen proti katolíkům, nýbrž
i proti občanským stranám. K čemu
při takovýchto oslavách obyčejně
docházívá, bylo na př. možno
čísti mezi řádky interpelace p. posl.
kol. dr Patejdla, již podal na ministra školství,
zda ví o tom, že učitelé na Březových
Horách jsou vyšetřováni pro oslavu 28.
října 1925, na níž projevovali věrnost
republice. S touto věrností republice má
se to ve skutečnosti tak, že pokrokové souručenství
si uspořádalo oslavu 28. října v čas
katolických bohoslužeb těsně před
kostelem. Bohoslužby při tom byly rušeny. Na
táboru mluvil dr Louda nevěcně a nepřípustně
o katolících a papeži. To vše musili poslouchati
děti, komandované na tuto pokrokářskou
oslavu. Samy úřady vyšetřily, že
obsah přednášky byl pohoršlivý
a že k takové slavnosti neměly býti
děti komandovány. (Výkřiky poslanců
čsl. strany lidové.) Žádáme
pana ministra školství, aby ve školách
oslavy 28. října konaly se interně a děti
nebyly tahány na veřejné oslavy, které
mají obyčejně charakter politický
a jsou štvanicemi proti náboženství a
katolické církvi. (Výkřiky posl.
Sedláčka a posl. V. Beneše.)
A ještě jeden obrázek z posledních dnů,
jak se v našich školách oslavuje 28. říjen.
V Sázavě-Budě byl svátek 28. října
oslaven přednáškou odborného učitele
p. Václava Váni, s doprovodem světelných
obrazů. Mezi jinými obrazy nehistorickými
a nepravdivými byl shromážděným
dětem od první třídy školy obecně
do III. ročníku školy měšťanské
převáděn obraz, znázorňující,
jak najímány byly nevěstky na koncil kostnický.
Tento obraz ovšem dal podnět p. učiteli, aby
dětem u přítomnosti jejich katechety vykládal
o znemravnělosti duchovenstva. Mezi dalšími
obrazy byl obraz zkarikovaných jesuitů, které
nazýval p. odborný učitel "jezovity".
Obraz znázorňoval, jak jesuita Koniáš
ještě s jinými odtrhává podlahu
a tam z ukrytých beden vybírá bible, aby
je spálil. Celá přednáška i doprovázející
ji obrázky byly tendenční a štvavé
a měly za účel snížiti a potupiti
kněžstvo a církev katolickou před dětmi.
Tak, prosím, se na našich školách oslavuje
národní svátek 28 říjen! (Výkřiky:
Hanba!)
Ještě trapnější pro katolické
děti (Výkřiky posl. Roudnického.)
bývají oslavy Husovy. Jest zvláštní,
že dosud trvá v platnosti ministerské nařízení
Habrmanovo z 12. června 1919, aby se konaly oslavy
tyto na konci školního roku. Nehledě ani k
tomu, že pro katolické dítě oslava Husova
má vždy příchuť a určitou
tendenci, jsme toho přesvědčení, že
rozdávání vysvědčení
není s Husem v docela žádném vztahu
a že je to většinou ohřívání
tisíckráte slyšených frází
nebo dokonce štvaní. Žádáme pana
ministra školství, aby dal také naříditi,
aby na Husovy slavnosti katolické děti nebyly násilně
voděny a aby vůbec tyto stranické slavnosti
na konci školního roku nebyly oficielně a povinně
konány.
Slavná sněmovno! Nebyl by můj referát
o protikatolickém boji ve školách úplný,
kdybych se nezmínil ještě o jednom zdroji,
z něhož vyvírají stále štvanice
proti katolickému náboženství. Jsou
to naše učebnice, schválené školními
úřady, na jejichž základě jsou
děti vyučovány. Jakého obsahu tyto
učebnice jsou a jak jsou proti náboženství
a zvláště katolické církvi zahroceny,
o tom sebral obsáhlý materiál prof. dr Tauber,
jenž také tuto látku uveřejnil ve zvláštní
brožůrce. Zvláště čítanky
vydané státním knihoskladem pro školy
občanské, jsou celé protinábožensky
a protikatolicky zahroceny. Jen namátkou vybírám
články, na př. z čítanky pro
druhou třídu občanských škol
"Máj", kde na str. 133 je článek
od Jiráska: "O odsouzení mistra Jana Husa",
na str. 136 je další článek od Sv. Čecha
"Žižka před Prahou", na str. 137 od
Jiráska "Papežský legát před
Jiřím", na str. 144 od Wintera "Poprava
21. června 1621", na str. 149 od Jiráska "Selský
Otčenáš", na str. 152 od Jiráska
"Koniáš pálí české
knihy, atd. atd. V některých učebnicích
pro obecné školy jsou taková místa,
že bych se je styděl před slavnou sněmovnou
veřejně čísti.
A tu budiž mi dovoleno, abych, mluvím-li již
o učebnicích, zmínil se vůbec o šlendriánu,
který se provádí se schvalováním
a vydáváním učebnic. Mohu uvésti
drastický doklad o tom, jak učitel i dítě
je v tomto oboru obětí přímé
spekulace, v jednom případě i s pikantní
příchutí. Před převratem po
mnoho let učily se dítky národních
škol z Jursových čítánek. Ačkoliv
se liberál Jursa po převratu rychle přeorientoval
a čítánky svoje přecpal husitskými
chvalozpěvy, přece nenalezl zalíbení
u pokrokářského učitelstva. Vyvstal
proti němu konkurent, jeden z vůdčích
činitelů Volné Myšlenky, učitel
Frank Mužík. Tento vydal se schválením
ministerstva školství nové čítánky,
nazvané "Květen", a pokrokové učitelstvo
jalo se je ihned horlivě do národních škol
prosazovati. Samozřejmo, že obsah čítanek
"Květen" svou nevěrecko-husitskou tendencí
a volnomyšlenkářstvím předčí
ještě čítanky Jursovy. Neuplynulo však
mnoho školních roků a strhl se na školách
tajuplný poprask. Pokrokové učitelstvo obdrželo
důvěrný pokyn s vyšších
míst, aby čítanky "Květen"
odstranilo. Co se stalo? Dnes mezi učitelstvem je veřejným
tajemstvím, že velepokrokář a vůdce
učitelstva Frank Mužík prchl do ciziny, aby
ušel následkům trestního stíhání
pro své nedovolené styky se školní dívčí
mládeží. Zhýralec pokrokářský,
který kazil dětská těla, zmizel z
republiky, ale z jeho čítanek dál se kazí
na přemnohých školách ještě
dnes dětská duše.
S vyšších míst byl dán pokyn, hned
jak s Mužíkem se to stalo, aby se pro školy kupovaly
čítanky "Ráno", které sepsal
min. rada Tůma, bývalý vůdce pokrokového
učitelstva a jeden z těch četných
vysokých úředníků v resortu
ministerstva školství bez předepsané
vysokoškolské kvalifikace. Charakteristickým
znakem těchto čítanek "Ráno"
jest, že vedle nevěrecko-husitské orientace
jsou v nich zfalšovány citáty článků
z "Babičky" od Boženy Němcové,
jednotlivá místa ze souvislosti vytrhána,
vynechána, jsou-li jen křesťanského
nádechu. Když však orgán Svazu socialistických
učitelů častokráte si zaútočil
na autory školních čítanek, vyčítaje
jim až statisícové roční příjmy,
připadl čtenář těchto útoků
dr Keprta, takto veliký sociální demokrat
a známý vyhazovač křížů
z pražských škol, patrně na myšlenku,
že když jiní mohou bráti ze školních
učebnic statisícové příjmy,
proč by je nemohl bráti on. I vydal konkurenční
čítanku pod názvem "Jaro" a tak
máme na školách nyní nejen husitské,
nýbrž i čistě socialistické čítanky.
Orgán Svazu socialistických učitelů
však od té doby na statisícové příjmy
autorů školních čítanek již
neútočí.
Učitelstvo však ocitá se nyní jako mezi
mlýnskými kameny. S jedné strany tlačí
se na něho z okolí ministerstva školství,
aby zavádělo čétanku "Ráno",
s druhé strany působí se na něho nepřímo
ze zemské školní rady, aby zavádělo
ty lepší "Jaro". Hlavně však
jsou zde poškozováni rodiče, neboť v mnohých
školách při stálém měnění
čítanek přicházejí na zmar
čítanky dřívějších
autorů, mladší bratři a sestry nemohou
čítanek těchto používati a rodiče
musí kupovati knihy stále nové. Také
úřady a ústavy, jež zakupují
knihy školní a půjčují je chudé
školní mládeži, jsou velmi poškozovány.
Mám za to, a pronáším v té věci
určitý návrh ministerstvu školství,
aby toto dosadilo zvláštní vyšetřující
komisi, která by těmto zlořádům
učinila konec. Mimo to nechť komise tato přísně
vyšetří i obsah všech učebnic a
ty učebnice, jejichž obsah by byl tendenčně
zahrocen proti některému náboženství
neb církvi, nechť jsou z užívání
ve školách vyloučeny. Ministerstvo školství
vydalo již více výnosů o snášelivosti
náboženské ve školách, nuže
ať prakticky plní, co teoreticky doporoučí,
a ať netrpí, aby v učebnicích byl urážen
náboženský cit dítek. Prohlašuji,
že nemůžeme strpěti, aby katoličtí
rodiče museli za své peníze kupovati dětem
knihy, v nichž se jejich přesvědčení
uráží a proti jejich víře štve.
(Výborně! Potlesk poslanců čsl.
strany lidové.)
Prohlásil jsem při své řeči,
že v dnešních školách a školských
úřadech jsou persekvovány nejen katolické
děti, nýbrž i katoličtí učitelé.
Jsem si vědom dalekosáhlosti a odpovědnosti
tohoto obvinění, ale právě proto musím
znovu zdůrazniti, že školské úřady
vědomě a plánovitě persekvují
a ničí katolické učitele tím,
že je zbavují míst, opomíjejí
při postupu, špatně kvalifikují a vůbec
činí všechno, co jest jim jen možno, aby
katolického učitele poškodily anebo přímo
zničily. Tak na př., slavná sněmovno,
letošního roku obsazovala se celá řada
míst ředitelů středních škol.
Mezi kandidáty byli také takoví, kteří
snad jsou příslušníky strany lidové,
která od r. 1921 je stranou vládní. Nuže,
jak se naložilo se žádostmi těchto příslušníků
vládní strany? V zemské školní
radě sestavila se ze žadatelů terna, jejichž
přesné znění mám v rukou. Dámy
a pánové, nedovedete si představiti, jakým
zaujatým a mazaným, a budiž mi dovoleno říci
darebáckým způsobem tato terna byla sestavována,
jen aby kandidáti, kteří jsou snad pokládáni
za příslušníky lidové strany,
nedostali se na prvá místa v ternu, ačkoliv
tam jak svým stářím, tak i svou odbornou
kvalifikací náležejí. Za sestavení
těchto teren činíme odpovědným
pana presidenta zemské školní rady dr Politzera,
kterého varujeme, aby podobným nespravedlivým,
zaujatým a vzdělaného člověka
nedůstojným způsobem nepoškozoval pracovité,
vzdělané a úctyhodné muže pouze
pro jejich náboženské přesvědčení.
(Potlesk poslanců čsl. strany lidové.
Posl. V. Beneš: To je národní demokrat, není
to můj přítel, spíše bych mohl
říci, že je to můj nepřítel,
ale ubližujete mu, není to spravedlivé a není
to křesťanské. - Místopředseda
Stivín zvoní.)