Rozpočtový výbor se usnesl na resoluci, jíž
se ministerstvo školství a nár. osvěty
vyzývá, aby tam, kde byly jednotřídní
školy zrušeny, byly opět tyto školy otevřeny,
kde se toho objeví potřeba. K tomu nutno říci
tolik: Roku letošního nebyla zrušena na př.
v Čechách žádná jednotřídka.
Jednotřídky, a to jak německé, tak
české, byly rušeny r. 1925. Činilo se
tak z důvodů úsporných v takových
případech, kde bylo dětem možno choditi
bez velkých obtíží do blízké
školy. (Předsednictví převzal místopředseda
Slavíček.) Uplynula-li 14denní rekursní
lhůta, je nutno pokládati školu takovou za
neexistující. Má-li se zříditi
v témže místě opětně jednotřídka,
je nutno provésti komisionelní řízení
a dopadne-li dobře, nutno dosíci souhlasu zemského
správního výboru jako vydržovatele škol.
Budeme-li obnovovati jednotřídky, kde před
rokem byly zrušeny, bude se každý ptáti,
proč jsme je rušili, bude se ptáti, zda jsme
je zrušili z důvodů věcných a
zda je dnes neobnovujeme z důvodů politických.
Zřizování nových škol je vždy
možné z důvodů věcných
i bez resolucí, jen když pro to jsou zákonné
podmínky. Proti zřizování škol
z důvodů politických nutno se postaviti co
nejrozhodněji, neboť se tím sledují
cíle docela jiné, než je skutečná
potřeba. My za Rakouska zažili mnoho křivd,
které byly páchány tím, že byly
proti nám zakládány školy z důvodů
politických. Chceme-li správně posouditi
restrikci v našem školství, musíme vzíti
za základ skutečné cifry. Podle stavu z 31.
října 1925 bylo celkem tříd, v nichž
bylo nejvýše 10 dětí, 54 československých
a 57 německých tříd, kde bylo 11 až
20 dětí, bylo československých tříd
1286 a německých 598. Je z toho viděti, že
obé jest nepoměr, skutečný stav byl
velikou výhodou Němců. Zcela jiný
je na př. poměr při počtu dětí
ve třídách 70 až 80 dětí.
Tu jest již takových tříd 407 československých
a jen 58 německých, při 81 až 90 dětech
125 československých a jen 5 německých
atd.
Vítáme úmysl ministerstva školství
a nár. osvěty rozřešiti otázku
slovenských nestátních učitelů.
Nepodařilo-li se tuto otázku rozřešiti
při platovém zákonu učitelském,
je nutno řešiti ji zvláštním zákonem.
Již tehdy byl dán slib vlády, že poměry
učitelů nestátních budou upraveny
obdobně jako u učitelů státních,
ovšem za předpokladů, že státu
bude zaručen také vliv na jmenování.
Důvodová zpráva praví, že byly
již vypracovány normální osnovy pro
školy obecné a bylo zahájeno jednání
o nových osnovách pro školy mateřské.
Připravují se učebné osnovy pro třídy
závěrečné, učebné osnovy
pro školy hluchoněmých a slepých, výchovné
a vyučovací směrnice pro školy pomocné.
Tedy jistě úkol veliký a důležitý.
Přáli bychom si, aby tyto osnovy byly připraveny
co nejpečlivěji a aby dobře uváženy
skutečné poměry, za nichž naše
národní škola žije. Vyučovací
správa zavedla nedávno vyučování
ručním pracím, jistě to vyšlo
z pohnutek nejlepších, z nových myšlenek
o úkolech školy. Ale skutečný efekt
toho zklamal, musel zklamati, ježto tento nový předmět
byl zaveden nepřipraveně, bez zřetele na
to, jsou-li učitelé k tomu připraveni či
nikoliv, dá-li se to prováděti v předepsaném
rozsahu, či nedá. Při každé novotě
nutno dobře promysliti cíle, k nimž míří,
a prostředky, zda je možno jimi těchto cílů
dosáhnouti.
Na menšinové školy shledáváme v
rozpočtu ministerstva veřejných prací
celkem 36 mil. Kč, a to na stavby a pozemky menšinových
škol 26 mil., a na koupi novostaveb menšinových
škol národních 10 mil. Kč. Částka
tato nemůže dostačovati. Nedostatečné
umístění našich menšinových
škol je vážnou překážkou našeho
kulturního a národního rozvoje právě
v těch místech, kde musíme býti vůči
sousedům aspoň rovnocennými z důvodů
státních.
Nedostatečné umístění našich
menšinových škol, neustálé odklady
nezbytných staveb pro tyto školy způsobují,
že rodiče čeští nechtějí
posílati dětí svých do místností
nezdravých a nevhodných, v mnohých případech
nemůžeme pro nedostatek místnosti školní
vůbec otevříti školu.
Je ještě mnoho českých dětí,
které chodí do škol německých,
buď proto, že nemají v místě české
školy, nebo též z důvodů jiných.
Podle zpráv Státního statistického
úřadu docházelo do československých
škol národních v celé republice Československé
včetně Podkarpatské Rusi 31. října
1925 0.8% dětí německých, do německých
škol národních však docházelo 0.97%
českých dětí! Stejně jest vyšší
docházka dětí polské národnosti
do německých škol, absolutně i relativně;
jest jich 777; do československých jen 585; to činí
více než 0.21%.
Naší povinností národní je zachraňovati
každou českou duši, především
pak v území národnostně smíšeném,
a státní správa je povinna tu pomáhati,
neboť je to také za daných poměrů
příkaz státní. Za žádných
okolností se nevzdáme práva zakládati
menšinové školy, nedáme si je také
ničím vykupovati, neboť bychom nebyli v pravdě
svobodným a státním národem. Vláda
by si měla všimnouti těch státních
zaměstnanců, Čechů sloužících
státu ve zněmčených krajích,
kteří nemají pro své děti českých
škol, a zabraňovati tomu, aby tito zaměstnanci,
sloužíce vlastnímu státu, nepřicházeli
k těžkým škodám na svých
dětech, jednak, možno-li zřizováním
menšinových škol českých, není-li
to pak možno, přemísťováním
takového státního zaměstnance do českých
krajů.
Doufáme také, že vláda - a podle nového
platového systému má k tomu možnost
- vyřídí kladně požadavek našich
učitelů menšinových škol za menšinový
přídavek, jenž jest odůvodněn
mimořádnými poměry, v nichž musejí
působiti. A jako je spravedlivo upraviti funkční
přídavek okresním školním inspektorům,
je také nezbytno řešiti otázku funkčního
přídavku menšinových školních
inspektorů.
Ministr školství a nár. osvěty promluvil
v rozpočtovém výboru tak, že vyvolal
naděje Němců po zřízení
školské autonomie u nás. Němečtí
sociální demokraté, opírajíce
se o tato slova ministra dr Hodži, naléhají
na to, aby byl v kulturním výboru projednán
jejich návrh na zavedení národní školské
samosprávy podaný v prosinci r. 1925. V odůvodnění
tohoto návrhu se praví, že o školství
národních menšin u nás rozhoduje byrokracie
cizího národa, že lidu na školství
není vyhrazen žádný vliv. Každému
národu je prý nutno odevzdati správu jeho
vlastního školství, částky vydávané
dosud na školství rozdělily by se mezi jednotlivé
národy v poměru k počtu jejich obyvatelstva.
Podkladem školské autonomie by byl národní
katastr, na základě jeho ustavili by se příslušníci
každého národa v samosprávné
školní obce a nadřízené samosprávné
sbory (okresy, země, nebo župy), jejichž účelem
by bylo obstarávati školské a osvětové
záležitosti každého národa. Říšská
školní rada by převzala obor působnosti
ministerstva školství a nár. osvěty,
pokud se týká národa, pro nějž
je příslušna, jí by byly také
podrobeny vysoké školy tohoto národa. Zákon
o menšinových školách má býti
zrušen. Místní, okresní a zemské,
resp. župní školní rady by se skládaly
ze dvou třetin ze zástupců obyvatelstva a
z jedné třetiny ze zástupců učitelstva.
Říšskou školní radu každého
národa by volily okresní školní rady
a po zřízení župních školních
rad tyto rady. Školy by se vydržovaly z peněz
přikázaných podle národnostního
klíče ze zvláštních národních
osvětových daní, které jest každý
národ oprávněn vybírati od svých
příslušníků. K požadavku
Němců o školské autonomii prohlašujeme,
že je nepřijatelný a také neproveditelný.
Chápeme, že vzhledem k našim menšinám
ve zněmčených krajích a pak ovšem
také vzhledem k německým menšinám
v českých krajích nemohou Němci žádati
teritoriální školskou autonomii, ač
tuto zase podle svého názoru o sebeurčení
národů pro sebe žádají! Uchylují
se tu k personální školské autonomii
založené na nacionálním katastru. Takováto
školská autonomie má jednak stránku
finanční, jednak administrativní, ale ani
z oné stránky, ani z této se nedá
provésti, má-li školská správa
býti prováděna spravedlivě a má-li
škola sloužiti tomu poslání, které
v kultuře má. Když se před válkou
jednalo o pakt mezi Čechy a Němci v Čes.
Budějovicích, byla v něm obsažena též
personální školská autonomie, ale, ačkoliv
šlo o tak omezené teritorium, jako jest obec, nebylo
možno tento návrh přijati. Je skutečně
pozoruhodné, že mohou sociální demokraté
navrhovati, aby na př. německý továrník,
zaměstnávající české
dělníky, platil jen na německé školy,
a nikoliv také na české. A což podniky
národnostně smíšené? Což
manželství národnostně smíšená?
Návrh německých sociálních
demokratů navrhuje tresty, jestliže by se vykonával
vliv na to, aby se poplatník zapsal do toho neb onoho nacionálního
katastru, ale celý návrh by byl nejúrodnější
půdou pro vykonávání takového
vlivu, byl by to otevřený boj od domu k domu, ba
od rodiny k rodině. A po stránce administrativní
nutno konstatovati, že laický živel má
úplně ve svých rukách místní
školní rady, dále má většinu
v okresních školních výborech, je význačně
zastoupen v zemských školních radách,
které jsou rozděleny v národnostní
sekce a jedině v nejvyšší instanci, v
ministerstvu, rozhoduje živel byrokratický, jehož
se Němci bojí jako živlu cizáckého.
Kdyby tu rozhodovali jen němečtí úředníci,
jistě by této námitky neměli. Kdyby
školní úřady byly složeny jen ze
zástupců občanstva, je při dnešním
zpolitisování celého veřejného
života vydána škola na pospas úplně
politickému stranictví. Její duch by byl
určován v tom neb onom kraji podle toho, jak silnou
by byla ta neb ona strana, a jsem přesvědčen,
že by brzo volali němečtí sociální
demokraté na pomoc vládu tam, kde by rozhodovaly
o škole strany, proti nimž vedou politický boj.
Škola by byla předmětem politických
zápasů ještě více, než je
dnes. Žádná státní správa,
myslí-li na budoucnost svého státu, nemůže
se vzdáti přímého vlivu na školy,
a nejméně ta, která vidí, že
tu jsou tendence, aby se škola dostala do proudu směřujícího
proti existenci státu. (Výborně!) V
sousedním Německu zakázala vláda našim
dělníkům emigrantům i soukromé
vyučování jazyku mateřskému.
Děti českých rodičů musejí
tam navštěvovati německé školy,
ale není ani dovoleno, aby je mimo tyto školy někdo
učil jazyku mateřskému, aby se neodnárodnily.
Tak hluboko zasahuje německá vláda do školství,
a neslyšíme nikde, že by tamější
němečtí sociální demokraté
proti takovéto byrokracii protestovali. Návrh německých
sociálních demokratů žádá,
aby všecky školní úřady úřadovaly
výlučně v jazyku národa, pro který
jsou příslušné. Vzpomínáme
při tom, jak se chová k českým menšinám
Rakousko, pro něž platí podle mírové
smlouvy obdobná ustanovení o ochraně menšin,
jako platí pro nás. Jsou na vídeňských
českých školách spisovány úřední
spisy česky? Jsou tam vydávány listiny, vysvědčení,
výnosy, dekrety atd. v jazyku českém? Němci
žádají, aby zákon o menšinových
školách byl zrušen. Naproti tomu s plnou rozhodností
prohlašujeme, že nepřipustíme nic, čím
by vývoj našich menšinových škol
byl ohrožen, naopak pokládáme za svou povinnost
učiniti vše pro jejich rozkvět a zakládati
je všude, kde toho jak z důvodů národních,
tak státních potřebujeme. Od té cesty
nás nikdo neodvrátí, neboť naše
osvobození by nebylo úplné a ukázali
bychom neodpověditelnou lehkomyslnost k celé budoucnosti
našeho státu. Budeme pak zvláště
nyní státi na stráži! (Výborně!)
Pokud jde o lidovýchovu, nelze zapírati, že
tu byl vykonán velký kus práce, ale nejsme
u konce, neboť potřeby kulturní jak rozsahem,
tak obsahem rostou. Rádi bychom věděli, jakou
měrou se plní zákon o obecních knihovnách
pro české menšiny obcemi většinou
německými, a zda mohou okresní vzdělávací
sbory plniti to, co se od nich při tvoření
zákona očekávalo. Rovněž je důležito
míti obraz o tom, jaký jest efekt zákona
o místních kronikách. Překvapilo nás,
že důvodová zpráva nic nepraví
o tom, že ministerstvo školství a nár.
osvěty předloží osnovu zákona
o ochraně historických a přírodních
památek, ačkoliv tento návrh dříve
slibovalo.
Také soudíme, že je nutno věnovati studiu
československých příslušníků
v cizině větší pozornost než dosud,
již se zřetelem k tomu, jakou péči této
výchově věnují jiné kulturní
státy.
Ministerstvo školství a nár. osvěty
oznamuje, že sleduje úpravu hranic diecesních,
aby byly ve shodě s hranicemi státními. Na
nezbytnost rychlého vyřízení této
otázky náš klub již několikráte
upozorňoval. Jest litovati, že k vyřízení
této nesrovnalosti nedošlo už dávno, neboť
stav, jaký jest, vážně poškozuje
zájmy našeho státu. Očekávali
jsme, že ministerstvo školství a nár.
osvěty je tak daleko, že v nejbližší
době věc bude ve prospěch našeho státu
již vyřízena, ale vyjádření,
jaké nám ministerstvo o své práci
v tomto oboru podává, o tom bohužel, nesvědčí.
Ve své kritice mohl jsem se dotknouti jen některých
otázek. Byla by to velká kapitola, jež by obsahovala
oprávněné tužby týkající
se povolání učitelského. Chci jen
dotknouti se toho, že je podle malého školského
zákona nespravedlivé, jestliže se opravy úloh
učitelů na občanských školách
nepočítají aspoň určitou měrou
do zákonného výměru vyučovací
povinnosti, jako to bylo do vydání malého
školského zákona. Jiná věc, která
tísnivě působí na povolání
učitele, je to, že byly zrušeny učitelské
konference, jež byly veřejným forem kritiky
poměrů školských a osvětových.
Je nutno však říci všeobecně, že
by bylo těžkým hříchem na celé
naší budoucnosti, kdybychom otázkám
kulturním nevěnovali stejný zřetel,
jako otázkám hospodářským a
sociálním, již také proto, že úspěšné
řešení oněch podmíňuje
úspěchy těchto. Málo by nám
byly platny veliké hodnoty hospodářské
a vymoženosti sociální, kdyby náš
lid nebyl mravně silný a rozumově, jak ve
smyslu všeobecném, tak odborném, vyspělý
se zřetelem k potřebám nynější
doby, (Výborně!) zvláště
my dnes ve vlastním státě máme již
k tomu státu povinnost systematicky pracovati o to, abychom
svoji kulturou budovanou školami a též mimo školy
stáli v prvé řadě kulturních
národů! (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dále má slovo p. posl. Simm.
Posl. Simm (německy): Slavná sněmovno!
Jest tomu více nežli rok, kdy jsem jménem své
strany mluvil o školské politice. Bylo to při
debatě o loňském školním rozpočtu
dne 29. září 1925. Právem poukazoval
jsem v tehdejší své řeči, že
boj v této síni nikdy není tak prudký,
jako když jest rozprava o školské politice českého
státu, části to státní politiky
vůbec. Spatřujeme pak vždy navenek zřetelně
znatelné vyvrcholení zápasu nečeských
národů o náležitý zřetel
k jejich životním požadavkům, proti kterým
se pak ovšem vždy staví argumenty státní
správy s úmyslem, aby naše stížnosti
byly vyvráceny. Toto vyvrcholení tohoto zápasu
zde v této síni jest pochopitelné, škola
jest již jednou nejdůležitějším
životním požadavkem kulturního národa.
Slouží absolutně potřebné funkci
vzdělání, jejíž porušení
rovná se porušení veškerého organismu
národa. Čím kultivovanější
jest národ, tím zřetelněji projevuje
se snaha, aby právě v této funkci nebylo
překážek. Jest na tisíci příkladech
prokázáno, jak takovéto překážky
vrhají zpět a vedou konečně k zániku.
Sociologové vědí, že musejí vyhověti
národu v jeho požadavku po vzdělání.
Nedovedl bych na důkaz toho uvésti nic lepšího,
nežli k tomu se vztahující slova presidenta
státu, který v jednom ze svých děl
o vzdělání praví: "Jest prvním
požadavkem lidskosti, první normou sociologie, aby
každému byla dána možnost se vzdělávati.
Kdo některému národu překáží
ve snaze po vzdělání, dopouští
se smrtelného hříchu. Právo na vzdělání
má každý člověk právě
tak jako právo na život." Chtěl bych tato
slova zdůrazniti v jejich zvláštním
významu, v konstatování, že vzdělání
jest předpokladem života.
Jest tedy pochopitelno, když se při projednávání
školního rozpočtu, který ani letos se
neřídí lepším poznáním,
vzbuzuje citový a rozumový odpor těch národů,
jejichž životní práva jsou dotčena.
To platí především všeobecně:
ponecháme-li důkaz oprávnění
svých zvláštních stížností
jakožto Němců především
stranou, chceme-li míti za to, že to, co nazýváme
porušením funkcí vzdělání,
ve skutečnosti postihuje stejnoměrně národy
ve státě následkem jeho nepříznivých
poměrů, již tu nebylo by to žádným
pomníkem, který by sloužil ke cti. Není
po našem nározu žádného důvodu
pro zmenšování školství, jež
vytvořeno bylo v době volného smýšlení.
Toto odůvodnění muselo by státi teprve
ke konci státu samého. Program státu, jeho
ústavní zákony mají býti něčím
nedotknutelným. Každé jejich porušení
jest jedním z nejtěžších poklesků.
Ale není to porušením dobrého ducha,
jenž vám byl kmotrem, jestliže se neustále,
aniž pro to bylo důvodů, neodpovědným
způsobem postupuje proti školství, buňkám
funkce vzdělání, jestliže ode dnů
účelně vytvořeného, revolučního
i porevolučního školského zákonodárství
rozbito bylo na tisíce buněk vzdělání
a trvá-li tato herostratická práce dále?
Zde slaví rozpor mezi theorií a praxí v řízení
státu největší orgie.
Stěžujeme-li si s pokrokovými živly státu
v do ducha reakce, který se projevuje v opatřeních
školské správy, zejména presidií
zemských školních rad, musíme si jakožto
Němci stěžovati dále do jednostrannosti,
se kterou se tento duch obrací obzvláště
proti nám. Ponecháme-li oprávněnost
každé stížnosti do ztráty některé
školy, některé třídy, ať
české, ať německé, podáváme
dnes opětně důkaz, že naše stížnosti
vznikly pod tlakem nejtěžších následků,
jaké tak těžko žádný národ
nenese. Již to, co se stalo roku loňského,
byla svrchovaná míra neoprávněného
zasahování do naší kultury, jehož
tendence sotva zůstala nepoznatelnou některému
laikovi, tím méně politikovi, národnímu
hospodáři a sociologovi. Co se dnes přes
to vše děje mimo to, jest zkrátka nesnesitelné.
Opětuji několik již roku loňského
podaných číslic: my jako Němci ztratili
jsme do konce školního roku 1924/25 z původních
11.747 tříd v celém státním
území 2779 tříd, to jest 24%. Kolektivní
rdousící výnos z r. 1925 přinesl nám
jen v Čechách další ztrátu 635
škol resp. tříd, počet to, který
se zrušením několika případů
uzavření škol ztenčil na 535. Ale již
tehdy dlužno bylo zaznamenati celkovou ztrátu německých
škol a tříd počtem 4000. Počet
tento nebyl popřen, podle toho právem zajisté
platí. A ještě prý se dosti nevykonalo.
V posledních týdnech vydána byla nová
opatření o zavírání škol.
O tom nemůžeme posud udati přesná čísla,
ale zdá se, že alespoň novými opatřeními
s konečnou platností ztraceno bylo oněch
100 tříd, které jsme loňského
roku ještě mohli zachrániti. Podle sdělení
moravského školního výboru jedná
se na Moravě samotné o zrušení 22 tříd.
V této zemi bylo od převratu zrušeno 106 škol
obecných a 25 škol občanských s úhrnným
počtem 771 tříd na německých
školách obecných a 83 na německých
školách občanských.
Toto nové zavírání škol jest
účinkem ministerského výnosu, jehož
autor posud nebyl nalezen. (Posl. inž. Jung [německy]:
Deus lex. Sto osob hledá autora!) Tak jest! Jedno jest
jisto, že tento ministerský výnos, tedy kolektivní
výnos podobně jako předloňský
výnos o zavírání škol existuje.
Odpovědní funkcionáři presidií
zemských školních rad omlouvají se jím
za svá správní opatření. Při
posledních intervencích v zemských školních
radách, jež platily korektuře nového
rdousení školství, slyšeli jsme tak. Výnos
a jeho autorství zajímá nás již
vzhledem k tomu, že jeho obsah jest opakem obsahu posledních
projevů šéfa školské správy
v rozpočtovém výboru. Jest pan min. Hodža
autorem nového rdousícího výnosu a
zjednal si tím, že při jeho vydání
se dostal do rozporu se svými slovy, nepříznivý
poměr k nám vědomě? Či jest
autorem výnosu někdo jiný? Slyšeli jsme,
že datem výnosu jest 1 říjen. Expedován
však byl teprve později. Kdo je tedy autorem? Nám,
kdož provádíme kritiku, jest velice zapotřebí
to věděti. Pan Hodža nemá býti
od nás nezaslouženě kritisován.
Projevil jsem tuto kritiku již na moravském příkladě.
Číslice zde jmenované dlužno však
ještě zvláště osvětliti:
školy, které ještě před 4 lety
měly 6 tříd, klesly loňského
roku na 3 třídy, nyní na 2. Věci mají
se dnes tak, že o řádném vyučování
vůbec již nelze mluviti. Ve zbylých třídách
stísněni jsou pestře dohromady žáci
nejrůznějších školních roků.
(Posl. Krebs [německy]: Měli by tam poslati pány
ze zemské školní rady!) Tak jest! Který
učitel mohl by za takovýchto okolností, jaké
dnes jsou, ručiti za výsledek vyučování?
Sám jsem se příležitostně osobně
podíval do jednotlivých školních tříd
a pravím zde bez přehánění,
že jsem užasl nad tím, co jsem viděl.
Nemohu se při studiu důvodů posledních
opatření zbaviti dojmu, jakoby v roce před
platností mírnějších podmínek
o počtu žáků, stanovených v §u
5 malého školského zákona - od r. 1928
platí počet 70 místo 80 - využita býti
měla poslední možnost poškození
našeho školství. Zdá se - v této
příčině neptal jsem se pana Hodži
bezdůvodně po autorství posledního
rdousícího výnosu - jakoby hrstka lidí
ve školské správě přímo
vědomě se přenášela přes
opatření vlády, jež sloužiti mají
tomu, aby polevila atmosféra, která tu jest mezi
národy ve státě. Zdá se, jakoby této
hrstce lidí sabotáž míru byla orgií.
Kdo jen poněkud z vlastního názoru zná
poměry ve školské správě, ví,
co tato slova mají znamenati.
Zmenšení počtu obyvatelstva a finanční
pouze mohou jen pokrytecky býti uváděny k
odůvodnění posledních opatření.
I když depopulaci, přiznejme to, při loňských
opatřeních konečně bylo lze uváděti
za důvod, jest na druhé straně přece
jisto, že letos zmenšený počet porodů
jakožto následek války již zase přestává.
Obráží se to přece právě
zase v nynějším počtu žáků.
Ostatně uvedli jsme již také dříve
na pravou míru odůvodnění redukčních
opatření poukazováním na depopulaci.
A finanční nouze státu? Neměla by
se tato raději projevovati v jiných rozpočtových
položkách nežli při položce školství?
Do omrzení skoro sobě samým klademe opětně
tuto otázku.
Mluvil jsem o tom již v úvodě, že jsme
ztratili od převratu na 4000 německých tříd
na školách obecných a občanských.
Předpokládáme-li, že průměrný
plat učitele činí ročně 20
tisíc korun, dá to obnos 80 milionů korun,
který státu ročně již na německém
školství zbude. Myslím, že mohu říci,
že tímto způsobem dostatečně
byl vzat zřetel na kategorický imperativ státních
financí, pokud jde o německé školství.
Konstatovali bychom to všechno s mnohem menším
vzrušením, kdybychom viděli, že se stejně
zdůrazňují nesnáze státu také
vůči českému školství.
Ale co se zde neděje právě naopak?
Zajisté také českému národu
odňaty byly školy a třídy. Ale kolik
se českému národu od r. 1919 dalo, to se
plánovitě zamlčuje, poněvadž
se na vládní straně chystají k tomu,
aby se odškodnili. R. 1925 a r. 1926 nenalezli jsme o tom
spolehlivých zpráv ani ve státních
rozpočtech. Státní rozpočet na r.
1927 jest trochu upřímnější.
Udává počet menšinových škol
cifrou 954, z čehož jen 16 jest německých.
Češi tedy od převratu dostali 938 nových
škol, což zajisté činí asi dvojnásobný
počet tříd. Není to žádné
poškozování německého lidu, jež
z toho vyplývá? (Posl. inž. Jung [německy]:
Tím spíše, že v celé řadě
těchto menšinových škol jest velmi mnoho
německých dětí a v některé
vůbec jen němečtí žáci!)
Zajisté, existence těchto menšinových
škol jest přímo vybudována na vynucené
návštěvě školy se strany německých
dětí. Dovídáme se ze státního
rozpočtu, a to z jeho kapitoly o školství,
ža náklad na národní a menšinové
školy činí 220 milionů korun, z kteréžto
sumy německý podíl lze oceniti nejvýš
částkou 2 milionů korun.
Žádáme, aby školská správa
konečně vyřídila naše žádosti
podané o německé menšinové školy,
aby se však také odvážila zřizovati
potřebné německé obecné a občanské
školy na Slovensku.
Obrátíme se v budoucnosti na školskou správu
také s novými žádostmi o zřizování
německých menšinových škol. Jsou
výsledkem překládání německých
úředníků do českého
území, které patrně zůstává
trvalým. (Souhlas na levici.) Jejich dětem
musí býti dána možnost navštěvovati
německé školy, právě tak jako
dětem českých úředníků,
kteří se nalézají v německém
území, zaručeno jest vyučování
v českých školách. (Potlesk na levici.)
Zde jest alternativa: buďto bude německý
úředník přeložen zpět
do německého území, a to jest nám
zásadnějším požadavkem, anebo se
založí německé menšinové
školy v českém území. Tento požadavek
jest přiměřený vzhledem k době,
kdy shledáváme u vesla vládu, která
sobě stanovila zásadu, že stejně bude
nakládati se všemi kulturami ve státě.
Mluvil jsem o účincích depopulace na školy
a o tom, že jakožto následek války vždy
víc a více přestává. Zmizí
po našem názoru úplně, až nastanou
spořádané bytové poměry a zlepšení
životních podmínek občanů ve
státě. O to může jen stát přiměřeným
způsobem pečovati. Ve škole počínáme
obrat již pociťovati. Můžeme v letošním
školním roce vykázati třídy se
60. 70 a více dětmi, i vyplývá z toho
nutnost zříditi pobočky k těmto třídám.
Malý školský zákon předpisuje
pro zřízení nové třídy
pro tento rok ještě 80 žáků. Teprve
školní rok 1927/28 přináší
úlevu potud, že se tento počet snižuje
na 70. Avšak naše třídy nejsou tak veliké,
aby snesly také jen 70 žáků. (Výkřiky
posl. Krebse.) Musí tudíž přes ustanovení
malého školského zákona, třebas
tichou praxí, dojíti ke zřízení
odboček u všech tříd, které roku
1926/27 vykazují přes 70 žáků.
Opětně poukazuji na 80 milionů korun osobního
nákladu jakožto úsporu ze 4000 zrušených
německých tříd na obecných
a občanských školách.
Od ministra vyučování slyšeli jsme krásné
slovo o tom, že se vyvaruje každého dalšího
zrušování škol. Ale je třeba toto
slovo rozšířiti. Jest nutno, abychom mohli
dospěti k zakládání nových
škol. Největší odpor bude nutno očekávati
od zemských výborů. Také ministerstvo
financí bude chtít brzditi. Oproti tomu konstatujeme
sociologickou sílu svých požadavků.
Vzhledem k tomu musím se tedy zabývati poněkud
blíže zemskými výbory. Praktiky, kterých
obzvláště používá český
zemský výbor, zajisté ve spolku s českou
zemskou školní radou - dlužno to, bohužel,
zde konstatovati - jsou zkrátka neudržitelné.
Nelze je nikterak odůvodniti zákonem. Co nejostřeji
budeme potírati zvláštní výklad
zákona u těchto obou korporací, označil
jsem jej loňského roku slovem "právnické
úskoky". Kritisujeme obzvláště
provádění nemožného výnosu
ministerstva školství ze dne 15. května 1925.
č. 16137/I. Kritisujeme dále praxi, že se definitivní
paralelky na občanských školách, stávající
u tříd, jejichž počet dětí
v letošním školním roce obnáší
méně než 75, avšak ještě přes
60. řadí k oněm třídám,
které mají provisorní paralelky, aby na základě
toho mohly býti provisorní paralelní třídy
zrušeny. V této praxi spočívá
zřejmé obcházení §u 7, odst.
2 a §u 6, odst. 2 zákona ze dne 13. července
1922. č. 226 Sb. z. a n. Rozpuštěním
postiženy bývají namnoze také prozatímní
paralelky, které vlastně již na základě
posledních vět odstavců 2 §ů
5 a 6 uvedeného zákona měly býti vedeny
jakožto definitivní třídy. Zákon
ze dne 13. července 1922. č. 226, nezná žádných
obtíží, jako jest obtíž, že
trvání prozatímní paralelky vyžaduje
jako předpoklad, že by se tato třída
každoročně musela vždy znovu zřizovati
na základě zákonitých ustanovení,
to jest při počtu žáků přes
80. Proti tomuto výkladu platných školských
zákonů se strany zemského výboru a
zemské školní rady protestujeme zcela energicky.
Zemskou školní radu resp. její zodpovědnou
správu žádáme, aby se příště
chovala jako školský úřad. Shledáváme-li
u ministerstva financí a u zemských výborů
fiskální náladu ve věcech školských,
lze to konečně ještě pochopiti. Zemská
školní rada však má býti obhájcem
školy, má se společně s námi
stavěti proti úmyslům škole nepřátelským.
To jest nejen jejím právem, nýbrž také
její největší povinností. Ale
jak to vypadá, když zemská školní
rada pro třídy, jež zemský výbor
povolí, nedá k disposici učitelské
síly? Že se tento případ stal, zavdává
nám příčinu s největší
nedůvěrou pohlížeti na vedení
zemského školního úřadu.