Školy s jednou třídou musí v každém
případě býti nedotknutelny. Ty nejméně
jsou zakládány z přepychu. Přistupovalo-li
staré Rakousko k jejich zřizování,
pak byly zde proto důvody obzvlášť důležité.
Prosíme, ba žádáme, aby existence škol
jednotřídních zůstala zachována,
aby provedená zrušení takových škol
zase byla napravena. K tomu se školská správa
odhodlati musí, i když se většina těchto
škol nalézá v německém území,
což přece z poměrů osídlení
ve státě jest pochopitelno.
Zároveň opětuji požadavek po znovuzřízení
německých občanských škol, za
jejichž zřízení leží žádosti
již dlouho u úřadů, jež přicházejí
v úvahu. Za německé občanské
školy žádají obce: Úštěk,
Něm. Benešov, Brandov, Doupov, Falknov, Františkovy
Lázně, Frimburk, Přebuz, Rtyně, Jindřichovice,
Hostouň, Hořice na Šumavě, Janovice,
Kunštát, Komořany, Košťany, Chřibská,
Kokonín, Luka, Janské Lázně, Libštejn,
Mašťov, Nýrsko, Nové Sedlo, Horní
Ves, Osečná, Boletice nad Labem, Hradiště,
Žibřidice, Hora sv. Šebestiána. Volary,
Bělá nad Radbuzou, Wiesenthal.
Nevím, zdali znáte všechna tato místa.
Kdo tato místa zná, bude věděti, že
jsou tak významná, že jejich žádostem
v tomto ohledu bude asi muset býti vyhověno.
Zřízení těchto německých
občanských škol nepřinese nikterak paritu
v poměru českých občanských
škol k německým, měříme-li
podle počtu obyvatelstva. Ale zlepší poněkud
nemožný stávající poměr.
Stejně přimlouvám se za udržení
stavu německých středních škol
a jejich vybudování, obzvláště
za úpravu otázky trvání německých
ústavů pro vzdělání učitelů
v Liberci, Litoměřicích a Trutnově,
jakož i za řešení otázky zřízení
kursu pro učitelky ženských ručních
prací na Moravě a ve Slezsku.
V programatické řeči nemohou se postačitelným
způsobem zmiňovati o jednotlivém případě.
Ale o případě jablonecké státní
odborné školy musím se přece poněkud
zmíniti. Město i okres jablonecký žadají
od mnoha let vypravení této školy nikoli výhradně
z důvodů prestiže, spíše z důvodů
velice reálních. Škola má jabloneckému
průmyslu poskytnouti bezvadný podklad. To může
učiniti jen při náležitém vybudování
své organisace. Naléhavě nutným jest
zřízení pokusných dílen pro
zpracování v skla a jemnou mechaniku. Jest pro nás
velice smutnou vzpomínkou, o které by lépe
bylo pomlčeti, když si připomínám
slib, který v té v příčině
již před lety dal min. Hotowetz, který
městu Jablonci již proto, poněvadž svou
velikou vývozní činností státu
poskytlo prostředky, část těchto prostředků
chtěl nahraditi ve formě velice ideální.
Části těchto prostředků mělo
se použíti k tomu, aby město Jablonec mohlo
zříditi ústav pro zvelebování
průmyslu a provésti zařízení
umělecko-průmyslové odborné školy.
Od té doby zřízen byl ústav pro zvelebování
průmyslu v Hradci Králové, k vybavení
umělecko-průmyslové státní
odborné školy v Jablonci nedošlo také
proto, poněvadž správa školství
považovala za praktičtější a potřebnější,
vypiplati dříve novy ústav v Železném
Brodě, kde těchto podkladů není, školu
v Jablonci však ponechati na suchu. K této plánovité
methodě vysoušení našich německých
ústavů se ještě vrátím.
Nesplněna zůstala dodnes naše přání
stran vysokých škol. Naše návrhy na zřízení
státní vysoké školy pro obchod a hospodářství,
na zřízení fakulty pro hornictví na
německé technické vysoké škole
v Praze, na zřízení německé
vysoké školy lesnické, zřízení
vysoké školy pro výtvarné a užité
umění, dále na zřízení
zvěrolékařské fakulty a německé
vysoké školy pro tělovýchovu, ty všechny
leží v odborných výborech. Ani zřízení
vysoké školy pro obchod a hospodářství,
jakožto oddělení pražské techniky,
slíbené v jisté resoluci, nebylo uskutečněno.
Jak velice se právě v oboru vysokého školství
musíme cítiti poškozeni, má ukázati,
postavíme-li německý podíl, obnášející
29 milionů korun proti celkové částce
116 milionu korun, která vydána byla pro účele
vysokého školství. Zkracování
německého školství oproti českému
vysvítá obzvláště z investičního
rozpočtu. Menší ohled na německé
ústavy v tomto rozpočtu, který přenesen
byl do rozpočtu ministerstva veř. prací,
představuje přímé vysoušení,
plánovité poškozování.
Investiční náklad pro školství
činí pro historické země a pro Slovensko
97,782.133 Kč, pro Podkarpatskou Rus 3,465.000 Kč,
a to pro vysoké školy: Čechy: 20,535.442 Kč,
z toho pro německé účely 1,227.170
Kč, Morava: 11,806.673 Kč, z toho pro německé
účely 476.673 Kč, Slovensko: 3,475.000 Kč,
z toho pro německé účely nic. Odborné
školy: Čechy: 2.250.000 Kč, z toho pro německé
účely 400.000 Kč, Morava a Slezsko: 3.850.000
Kč, z toho pro německé účely
700.000 Kč, Slovensko: 1,300.000 Kč, z toho pro
německé účely nic. Střední
školy: Čechy: 27,232.271, z toho pro německé
účely 24.278 Kč, Morava a Slezsko: 4,300.109
Kč, z toho pro německé účely
nic, Slovensko: 1,540.000 Kč, z toho pro německé
účely nic. Menšinové školy: Celkem
36,000.000 Kč, z toho pro německé účely
nic. Úhrnem 97,782.133 Kč, německý
podíl 2 mil. v 828.121 Kč, to jest ani necelá
3%. (Výkřiky na levici.)
Právem mluví kol. Patzel k tomu ve svém
článku o rozpočtu takto: Tento nepoměr
nelze ničím odůvodniti, ani domněle
potřebnou péčí pro školské
potřeby českých menšin. Neboť my
víme, že se zde zřizují namnoze jen
budovy na vzdory. Procházíme-li jen jednou územím,
jež osídleno jest Němci, abychom se podivovali
těmto školním palácům, jež
pohltily nesčetné miliony, jež vystavěny
byly pro hrstku dětí, kdežto v našich
školních třídách sedí
v natlačeno 70 až 80 dětí a hynou tam
tělesně i duševně (Výkřiky
na levici.), pak přesvědčíme se
o pravdivosti mých slov. Obzvláště pobuřujícím
způsobem působí však tento školský
program v době, kdy se mluví o spolupráci
Němců a Čechů ve vládě.
Rozpočet byl sice sestaven ještě za min. předsedy
Černého pod zodpovědností jeho
úřednických ministrů a s jeho jménem
a s datem 1. října 1926 předložen parlamentu.
Jeho schválení však žádá
sobě nová vláda od nové národnostně
smíšené vládní většiny.
(Výkřiky na levici.) Vytvořil jsem
pro to výraz "vysoušení". Neváhám
prohlásiti, že tato methoda poškozování
našich školních ústavů, která
se rovnoměrně vztahuje na školy vysoké,
střední a odborné, stejně jest nebezpečná
jako revoluční methoda zabírání
našich ústavů. Působí jen trochu
pomaleji. Ale stejně smrtelně.
Mluvil-li jsem ke zvláštnímu osvětlení
této methody o investičním rozpočtu,
musím se dále zmíniti o tom, že stejné
poškozování vyplývá také
z rozpočtu o věcném nákladu. Preliminovaný
věcný náklad činí: pro university:
česká universita v Praze 6,542.284 Kč, česká
universita v Brně 5,058.900 Kč, německá
universita v Praze 4,108.306 Kč, česká universita
v Bratislavě 3,752.800 Kč; pro technické
vysoké školy: česká technika v Praze
4,021.200 Kč, německá technika v Praze která,
jak známo, umístěna jest v podivuhodné
díře v Husově ulici - 1,913.400 Kč,
česká technika v Brně 1,556.400 Kč,
německá technika v Brně 1,268.710 Kč.
Brněnská česká universita s pouhými
4 fakultami a méně posluchači nežli
německá universita, jest mnohem lépe na tom.
Brněnská německá technika, ač
jest silněji navštěvována nežli
česká, jest také letos zase špatněji
dotována. Zemědělská fakulta v Děčíně-Libverdě,
o kterou by přece měly jisté zájmy
bojovati při nynější konstelaci (Veselost
na levici.), vykazuje minimální věcný
náklad oproti oběma českým ústavům.
(Výkřiky.) Vidíte přece, že
to všechno kritisuji. Německý spolek pro zvelebování
béře jen 2000 Kč subvence, kdežto česká
akademie obdrží 8000 Kč. Požadujeme rovnost,
jakožto jednotlivý požadavek pak pokud jde o
naše vysoké školství také obsazení
uprázdněných míst profesorských
na německé universitě. Také zde musí
v dohledné době býti zjednána náprava.
Abychom vylíčili své jinaké poškození
v rozpočtovém ohledu, poukazujeme jen letmo ještě
na toto: Jest nemožno, tento les cifer v rozpočtu
přiměřeně silně a obsažně
uvésti v rámci přece časově
obmezené řeči. Ústřední
správa jest preliminována částkou
12,777.176 Kč. Zde není německého
podílu. Němci nezasedají v ústřední
správě. Z části 11,750.000 Kč,
kterou vyžaduje školský dozor, lze německý
podíl oceniti nejvýše na 2 1/2
milionu Kč. Jak dalece také pokud jde o školský
dozor stojíme nazpět, ukazuje počet systemisovaných
míst zemských školních inspektorů.
Těch je stanoveno pro Čechy 16, z toho jen 2 nebo
3 němečtí, na Moravě 8, z toho 2 němečtí,
ve Slezsku 3, z toho 1 Němec. Na Slovensku nenalézá
se mezi 54 školními inspektory žadný Němec.
Žádáme rozšíření
a opětné obsazení uprázdněných
míst německých zemských školních
inspektorů v Čechách, systemisaci alespoň
jednoho místa německého školního
inspektora na Slovensku. O znovuzřízení a
administrativním rozdělení německé
zemské školní rady v Brně ještě
promluvím. Z 5 mil. 130.000 Kč pro školské
a kulturní styky s cizinou nebéřou Němci
ani haléře. (Posl. Patzel [německy]: Udržujete-li
styky s cizinou, budete zavřeni!) Zajisté! Z
úhrnné části 7 mil. 420.000 Kč,
věnovaných péči o studující,
činí německý podíl nejvýš
1,000.000 Kč. Kdežto pro české studující
zřizují se v Praze nádherné budovy,
jest bědné postavení německého
studentského domova známo. Doporučoval bych
pochybovačům, aby se podívali na bědné
postavení našeho německého studentského
domu. Totéž zanedbávání německého
živlu shledáváme u tit. 9, ochrany památek,
u tit. 10, umění. Z částky 16,240.786
Kč, pro tyto účely preliminované,
činí německý podíl nejvýš
750.000 Kč. Správa školství musí
pečovati také o vydatnou podporu německé
hudební akademie v Praze a německých hudebních
škol na venkově, jakož i o vydatnou podporu německých
divadel.
Chtěl bych se zde zmíniti ještě o jednom
bodu, o jehož praktickém významu jsem se dnes
mohl přesvědčiti. Pro lidové vzdělání
jest preliminováno 464.090 Kč. My jako Němci
bychom z této částky 464.090 Kč, když
již jest vydávána na lidové vzdělání,
také rádi něco viděli a pocítili.
Přednáším zde tento požadavek,
přeji si, aby k tomuto požadavku také bylo
přihlédnuto.
Jak dojdeme k řešení kulturního boje?
K řešení tohoto kulturního boje můžeme
dospěti jen konečným uskutečněním
svých požadavků po autonomii ve školství.
Splňte požadavek po národnostní samosprávě
v oboru školství! Pan min. Hodža promluvil
v rozpočtovém výboru slova, která,
pokud k nim skutečně bude přihlédnuto,
zahajují nové dějiny státu. "Že
stojíme před řešením této
otázky. Že samospráva jest nutnou", tak
vyjádřil se pan ministr školství a poukázal
tím do budoucnosti svého státu. Navázal
na dobu, kterou lze označiti jakožto nejlepší
pro národy tohoto státu, obzvláště
země české. Ve snaze zmenšiti třecí
plochy mezi oběma národnostmi rozdělena byla
zemská školní rada v památných
vyrovnávacích konferencích ze dne 4. až
19. ledna 1890 ve dvě oddělení, v Čechách
i na Moravě. Každý z obou národních
kmenů, žijících v těchto zemích,
měl míti právo rozhodovati o svém
vlastním školství. Mužové uceleného
charakteru spolupůsobili kdysi na vyrovnávacím
díle, které v sezení českého
zemského sněmu dne 16. května 1890 bylo přijato:
Plener, Hallwich, Schmeykal, Scharschmid, Schlesinger na straně
německé, Rieger, Mattuš, Zeithammer na straně
české. Bylo to cenné dílo, které
vytvořili, počavše s národnostním
rozdělením. Z důsledného sledování
myšlenky, v tomto díle obsažené, mělo
dojíti k samosprávě národů
ve všech oborech veřejného života. V oboru
školství počalo se tedy nejdříve
skutkem. Předpoklady k tomu dány byly ve vzorném
školském zákonodárství starého
Rakouska. To co se stalo roku 1890, nebylo ničím
jiným, nežli provedením možnosti samosprávy,
která již říšským školským
zákonem z roku 1869 a dalšími školskými
zákony byla zaručena. Nejdůležitější
částí školské správy,
jako zřizování škol, ustanovování
učitelů, zjednávání potřebných
prostředků atd., přenecháno bylo říšským
školským zákonem zákonodárství
zemskému.
Dlužno velice litovati, že tato školská
samospráva, která tím v předválečné
době byla vytvořena, zničena byla českou
správou školství a školským zákonodárstvím
doby poválečné. Neboť co dnes vidíme
naproti na Malé Straně v t. zv. německém
oddělení zemské školní rady a
čeho vůbec již nevidíme v Brně,
to jest jasným důkazem toho, kterak se odvracíme
od dobrého ducha, jenž alespoň v oboru školství
tehdy, v tomto uvedeném památném roce 1890,
nás vedl. Kolikerému boji, pocitu záští,
starostem a tísní bylo lze se vyhnouti, kdyby se
správa školství byla mohla pohybovati po kolejích,
které jí staré Rakousko vykázalo!
Můžeme klidně říci: stalo se
mnoho zločinů, kterým bylo lze se vyvarovati,
snad ve prospěch i státu samého.
My jako Němci nemůžeme dnes při projednávání
kapitoly o školství pronésti k vám žádné
jiné základní požadavky nežli:
sem se samosprávou! Ona znamená právo pro
každý národ, aby mohl rozhodovati o svém
vlastním školství v rámci celostátního
školského zákonodárství. Podstatnou
věcí při řešení této
otázky bude nejdříve posvátnost příslušnosti
k některému národu a vybavení této
příslušnosti nedotknutelností: každé
dítě do školy své národnosti,
každý učitel článkem národa,
jemuž škola náleží, každá
škola ve správě národa řeči
této školy, každý haléř
ze státních prostředků rozdělen
pro školy v poměrnou část. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.)
Nežádáme těmito věcmi nemožností.
Poukazujeme na řešení otázky školské
samosprávy v Estonsku. Tento svobodný stát
zjednal si ve svých zákonech a nařízeních
o kulturní samosprávě svých národů
nepomíjející zásluhu, poněvadž
tím nejen ukázal na východisko ze sporů
národů, nýbrž také se jím
skutečně ubíral.
"Stále rostoucí poznání, že
každá národnost má přirozené
právo na ochranu, uznání svého státního
významu a také na pevné zakotvení
tohoto požadavku, převádělo otázku
menšin během posledních desetiletí rok
od roku vždy více s pole politiky čistě
mocenské na pole právně-politické.
Okolnost, že jen v málokterých státech
všichni státní občané jsou příslušníky
jedné a téže národnosti a že hranice
států jen v některých výjimečných
případech přesně souhlasí s
hranicemi jazykovými, postavila problém menšinový
všude do popředí." Tak se praví
v důvodové zprávě k estonskému
školskému zákonodárství. (Posl.
inž. Jung [německy]: Řekni také ještě,
že estonská školská správa odpověděla
na tvůj dopis v jazyce německém!) Tak
jest, věc to, která se mně jakožto německému
poslanci v Československu nemůže vždy
přihoditi. Zajímal jsem se o to, abych poznal toto
zákonodárství, i dopsal jsem tamní
školské správě a obdržel beze všeho
vyřízení svého dopisu v jazyce německém,
což mně v Československu jakožto německému
poslanci není vždy možno. Kráčelo-li
Estonsko v čele, můžeme následovati.
Dnešní vláda, representovaná pány
Švehlou, Hodžou, Spinou atd. má
možnost zvěčniti se v dějinách.
Navažte na ducha z roku 1890! Budujte na tom, co do roku
1918 dáno bylo v samosprávě kulturní!
Přicházíme vám vstříc
se svojí prací. Já ohlašuji návrh
zákona německých politických stran
na zřízení školské samosprávy.
Až do té doby jest naším kategorickým
požadavkem, který jsme ostatně již roku
loňského, sdělujíce své stanovisko
k státnímu rozpočtu, konstatovali: nedotknutelnost
našeho školství. Tento státní rozpočet,
který jsem vám ovšem v míře velice
obmezené osvětlil, samozřejmě přijmouti
nemůžeme. Zamítáme jej! (Potlesk
poslanců něm. nár. soc. strany dělnické.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Schubert. Dávám
mu slovo.
Posl. Schubert (německy): Slavná sněmovno!
Hovoře převážně k věci
sociální politiky, musím pojednati o nejvážnějších
přáních a zvláště vysloviti
náš oprávněný požadavek
po revisi sociálně-politického zákonodárství.
Strana, kterou mám čest zastupovati, nebyla nikdy
a nikterak protisociální, nemusíme si proto
dávati vystavovati v tom směru od ostatních
stran vysvědčení zachovalosti. Nejdůležitější
bod, okolo kterého se budou točiti a musí
točiti naše porady a jednání, jsou oba
zákony o sociálním pojištění.
V těchto zákonech došla uskutečnění
dogmata socialismu, zde se nejzřejmějším
způsobem rozvinula socialistická nauka. Nadšení,
kterým uvítaly masy tyto zákony, vymizelo,
v širokých vrstvách, zvláště
pracujícího lidu a jmenovitě mezi zemědělskými
a živnostenskými dělníky nastalo nejen
vystřízlivění, ne, v těchto
kruzích dlužno nyní hledati nejsilnější
protivníky sociálního pojištění
dělníků. Mohl bych vám přednésti
z těchto kruhů ohromný počet dopisů,
jež se s nevolí vyslovují o tomto způsobu
zákonodárství. Vynikající jeden
člen sociálně-politického výboru
minulého zasedání učinil při
poradách o zákonu o sociálním pojištění
dělníků výrok, že sice při
vyplácení prvních důchodů projeví
se pro jejich nízkou výměru nespokojenost,
že však přes to tento zákon v této
formě je sociální nutností. V debatě
dovolil jsem si tenkráte na to odpověděti,
že se tento předpoklad zakládá na omylu,
neboť tato nespokojenost vypukne s elementární
silou již při placení první premie.
Moje předpověď se do slova vyplnila, a jestliže
se rozhlédnete po venkově, budete moci dojíti
všude k témuž poznání.
Účinky tohoto zákona jsou však ještě
mnohem těžší a dalekosáhlejší.
Tento zákon přímo podporuje nezaměstnanost,
neboť drobný zemědělec a drobný
živnostník naprosto nemohou platiti za své
služebnictvo a učedníky těchto premií
a tím často jsou přímo nuceni své
zaměstnance propustiti, čímž šik
nezaměstnaných právě tímto
zákonem se ohromně rozmnožuje. Úbytek
zemědělské a řemeslné výroby
dostaví se jako další škodlivý
důsledek. Průmysl a obchod vám řeknou
totéž, obojí ztrácejí nad to
svou schopnost soutěže s cizinou. Zůstane-li
tento zákon v této formě v platnosti, jdeme
vstříc hospodářské katastrofě.
Zákon o sociálním pojištění
dělníků byl při tehdejších
poradách ve výborech promrskán. I tato okolnost
se těžce vymstila a vytvořila tento kusý
zákon o sociálním pojištění
dělníků, nikomu k radosti a k všestrannému
bolu. Tomuto zákonu vadí především,
že se opomenulo vybudovati styk mezi nositeli pojištění
a pojištěnci, jakož i obstarávání
místních úkonů přibráním
zemědělských, živnostenských
a obchodnických dobrovolných svazů. Tyto
dobrovolné svazy byly by bývaly zárukou levného,
spravedlivého a věcného vedení. Základní
chyba, kardinální chyba tohoto zákona, který
jsem si kdysi dovolil ve výboru a plenu kritisovati, bylo,
že se stal zákonem o nuceném sociálním
pojištění. Podle přání
svých zemědělských organisací
zastávali jsme zásadu, že každý
nátlak, každá nesvobodnost má býti
vyloučena a že by bylo na místě jen
dobrovolné pojištění, v dohodě
mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Proti dobrovolnému
pojištění nemáme námitek, musil
jsem se však tenkráte a musím se i dnes příkře
a rozhodně opříti tomu, aby se nám
ukládal nějaký nátlak.
Z týchž důvodů bylo by bylo možno
tedy lépe a daleko obsáhleji provésti vybudování
samosprávy. Doufáme, že věcná
spolupráce, k níž přece část
německých a maďarských stran se prohlásila
ochotnou, ponese dobré ovoce i na poli tak potíraného
sociálně-politického zákonodárství,
a při tom odkazuji obzvláště na obor,
v kterém spolupráce by byla zvláště
plodnou. Míním konečnou úpravu poměru
k Červenému kříži. Náležeje
k starému i novému výboru Červeného
kříže německých stran konstatuji,
že již před léty jsme se přiblížili
sjednocení. Zvláštními náhodami,
jichž příčiny nám nikdy nebyly
dosti jasné, rozbila se tenkráte tato jednání.
Bylo by jen doufati, že by se i zde našla nová
schůdná cesta dorozumění, aby ve znamení
humanity splnily se vážné povinnosti. Na naší
straně nemá toho scházeti; přinášíme
tomu dobrou pevnou vůli a počítáme
v této věci, že se nám obzvláště
přijde vstříc. Chceme-li dospěti na
poli hospodářském k vážné
spolupráci, pak musí to snad ještě ve
vyšší míře býti snadno dosažitelným
na tomto poli. Mohou-li se někde najíti národové,
kteří od staletí v jedné zemi spolu
bydlí ke zdaru a zkáze, po staletí se často
do posledních důsledků potírali, a
vždy opětně po dobách bojů hledali
cestu k rozumějšímu a čestnějšímu
spolužití, pak musí to býti tím
spíše možným na poli, jako je pole Červeného
kříže. Je-li Locarno a Thoiry v politice, pak
musí býti tím spíše Locarno humanity,
Thoiry Červeného kříže.
Pan president státu vytýčil výrok
o pokračování tradice Přemyslovců.
Tento výrok vzbudil u nás sice ne sentimentální,
avšak upřímný ohlas. Je to nejšťastnější
období této země, na které navazuje
tento výrok. Je to období německé
svobody měst, první období částečné
svobody v této zemi. Byly to nejšťastnější
doby, kdy byl zachován mír obou národních
kmenů a v poctivém zápolení zkvétalo
blaho a zdar země a zmírnění a zmlknutí
nenávisti mezi národy vytvořilo tenkráte
veliké hospodářské hodnoty a nad to
ještě trvalé vážné hodnoty
kulturní, hodnoty, na které oba národy a
na které zvláště my Němci můžeme
pohlížeti zpět s klidnou, poctivou a čestnou
pýchou. Mír živí, nepokoj ničí,
a dějiny Čech jsou toho snad nejlepším,
nejpádnějším dokladem, je-li vůbec
třeba nějakého dokladu pro tuto větu,
jež zkušeností lidstva stala se dogmatem.
V minulém zasedání dostal se pod střechu
i zákon o sociálním pojištění
pro osoby samostatně hospodařící v
zemědělství, živnosti a obchodu. Přípravný
výbor odevzdal tuto zákonnou látku parlamentnímu
výboru, který v přesně vyměřeném
čase několika málo dnů tuto věc
projednal. Naše německé strany, zastoupené
v nynější většině, nezúčastnily
se tenkráte, když se o tomto zákonu jednalo
v plenu sněmovny, jednání této sněmovny
a mohly proto tenkráte zaujmouti stanovisko k tomuto druhému
zákonu sice ve výboru, nikoliv však s tohoto
místa. To budiž tedy nyní dodatečně
učiněno. Tento druhý zákon neposkytuje
rovněž uspokojujících dávek.
Žádný rolník, ani řemeslník,
obchodník ani nikdo jiný nebude dnes po tomto zákoně
toužiti, naopak, všichni hledí dnes na tento
zákon jako na pokus podniknutý s nedostatečnou
zkušeností, aby rozřešena byla otázka,
pro jejíž řešení v jiných
státech není náležitého vzoru,
takže tento zákon pohybuje se na kolísavé
půdě, na úplně nové půdě
a proto dnes má jenom tu cenu, aby v archivech byl uložen
jako sociálně-politická relikvie, a dnešní
většina bude moci a chtíti najíti nové
cestičky a nové cesty, aby takovým vadným
zákonodárstvím nebyla poškozována
a ubíjena zemědělská, řemeslná,
obchodní a každá jiná výroba.
Méně na této cestě sociálně-politického
zákonodárství bylo by bývalo více.
Jsou-li dělány sociálně-politické
zákony, pak mají býti pro to směrodatnými
a rozhodnými především věcné
úvahy. U nás se topilo dosud v sociálně-politickém
zákonodárství politickým dřevem,
a to se vymstilo. Stará většina zanedbala především,
aby celé sociálně-politické zákonodárství
bylo uvedeno v souhlas s poměry v zemědělství
a živnostech. Ptáme-li se povolaných zemědělských
rad a obchodních a živnostenských komor, podají
stejný posudek. Při poradách o tomto zákoně
o sociálním pojištění osob samostatně
hospodařících dovolil si mezi jiným
i jeden řečník ve výboru výrok:
"Lepší zákon špatný, než
vůbec žádný". Tento klamný
závěr, jenž skryt je v této větě,
mohu dnes opětně s tohoto místa odmítnouti.
Je to lehkovážné pojímání
věci a nazírání na ni, jež se
v těchto slovech projevuje. Vytvořením špatného
zákona - a je to špatný zákon - je sociálně-politické
a každé zákonodárství na dlouhá
léta diskreditováno. Hesly není možno
projednávati zákony, nýbrž dlužno
je naopak zkoušeti s jasným klidem, a železnou
objektivností, pokud jde o jejich obsah a jich následky.
Těmito zákony se odnímá a váže
mnoho milionů národního hospodářství.
Zákonem o samostatně hospodařících
odnímá se národnímu hospodářství
v 10 letech 3, ve 20 letech 5 a ve 30 letech přes 6 miliard.
Takové ztráty nemůže národní
hospodářství trvale snášeti.
S jakými sumami bude musiti stát počítati,
ukazuje již následující zjištění:
státní příspěvky budou činiti
ročně v 5 letech 12, v 10 letech 82 a ve 20 letech
165 milionů. Sociálním pojištěním
dělnictva bude národní hospodářství
postiženo 500 miliony. Neplaveme ve zlatých dolarech
ani v anglických librách. Nás tísní
- jak pan ministr financí praví - především
státní dluhy. Náklad na amortisaci a zúrokování
vzrostl přece již na 2573 miliony. Dnes hledí
mnozí, kteří dříve byli jinak
orientováni, již se zastřenými zraky
na tento způsob ukvapeného a nepředloženého
zákonodárství.
Jako dříve, i nyní musíme žádati
- a také to je základním požadavkem
zemědělství a živností - aby
při všech částkách docházejících
ze všech druhů pojištění, byly
poskytovány půjčky pro majetek pozemkový
a domovní až do 30% ryzí hodnoty na první
a druhou hypoteku a stejně přirozeně i levně
zúročitelné dlouhodobé půjčky
na zemědělské meliorace, živnostenské
úvěry atd. V Bavorsku jsem již dávno
před válkou nabyl zkušeností, že
tam veřejné fondy všeho druhu jsou dávány
přímo vzorně k použití k účelům
zemědělských meliorací a jiným.
Dlouholetých zkušeností Bavorska měli
bychom v tomto směru použíti zde. Peníze
jsou zde uloženy nejlépe, nejjistěji a nad
to způsobem nesoucím největší
užitek. Peníze odevzdané různým
pojišťovnám mají nalézti cestu
zpět k národnímu hospodářství,
z něhož pocházejí a zúrodniti
výrobu. Jimi má býti snižována
úroková míra z dluhů, neboť teprve
pak budou tyto kapitály užitkem a požehnáním.
Snahy, aby jednotlivé pojišťovací ústavy,
jako na př. Ústřední pojišťovací
ústav, byly byrokratisovány jmenováním
velkého počtu tak zv. odborníků, musí
býti vymýceny a musí býti této
věci dána pečeť samosprávy. Šetrnost
je i zde nejlépe na místě. Methody, kterých
užívá zákon při vybudování
jednotlivých pojišťoven, jsou nemožné.
Zde při této látce byl přece již
při tehdejším projednávání
ve výboru celý velký počet zásadně
rozdílných, navzájem si odporujících
mínění, dokonce i uvnitř staré
většiny. Tenkráte byly naše požadavky
po samostatných zemědělských, řemeslných,
družstevních a jiných nemocenských pokladnách
nazvány choutkami mocenskými, kdežto my jsme
v tom spatřovali jen plně odůvodněný
právní nárok, jenž nad to řízen
byl vážnou úvahou, aby nemocenské pokladny
a veškeré sociální pojištění
bylo trvale odpolitisováno.
Postavení zemědělců je dnes takové,
že, tísněno velikými hypotekárními
dluhy, těžkým břemenem daňovým,
ztrátami na válečných půjčkách
a dosud nedostatečnou státní podporou zemědělské
výroby, není s to, aby toto nové zatížení
sneslo, aniž se pod ním nezhroutilo. V posledních
letech vzrostlo zadlužení zemědělského
majetku již o 80% proti stavu z roku 1920. Hospodářská
bída projevuje se nejjasněji ve výši
daňových nedoplatků, jež dosáhly
podle účetní uzávěrky kontrolního
úřadu v roce 1924 výše 2513 milionů
Kč. Zlaté zálohy tvoří, když
cena zlata na světovém trhu poklesla o 30%, nyní
jen zmenšené krytí, krytí pro parádu.
Všude narážíme na překážky
výroby. Propočítání sazeb s
místními drahami bylo by svrchovaně naléhavým
opatřením a otálením s tímto
propočítáním přicházejí
naše nejchudší kraje zemědělské,
jež probíhají jen dráhy místní,
k těžké škodě. Bída mnohých
spořitelen - jak dokazují poměry v šluknovské
spořitelně - volá po rychlém sanování.
I jiné peněžní ústavy ocitají
se tím v obtížném postavení.
Není proto na místě, aby se zde hledělo
na to se založenýma rukama, nýbrž je třeba
nejrychlejší pomoci. Nová novelisace zákona
o válečných půjčkách
je požadavkem, který musíme a budeme klásti,
pokud budeme na tomto místě státi.