Posl. Moudrý: Slavná sněmovno,
případ, o kterém chci mluviti, dotýká
se především ministerstva spravedlnosti, do
jisté míry ministerstva zahraničí
a v této souvislosti také ministerského presidia.
Má býti jaksi odpovědí na interpelaci,
která byla právě zamítnuta, neboť
všichni pociťujeme, že je potřebí,
aby také s parlamentní tribuny bylo otevřeně
a věcně mluveno o aférách, které
v poslední době tak neobyčejným způsobem
rozvířily náš politický život.
Jde mi zde o tu aféru, která bývá
nazývána aférou Koburkovou nebo také
Eislerovou nebo také Hodžovou.
My jsme podali interpelaci, poněvadž se nám
dosud nedostalo odpovědi, a poněvadž ani naše
interpelace nebyla vyložena, chceme kriticky podívati
se na celou věc. A nám prohlašuji hned - jde
o to, abychom, pokud je to možno, dopracovali se aspoň
částečně jistých pravdivých
skutečností. My nepotřebujeme nic bájit,
nic přidávat, jde nám o to, abychom se přiblížili
aspoň v některých částech ke
skutečnosti, pokud je to v těchto případech
možno.
Tedy při aféře Eislerově nebo Koburkově
musíme míti na zřeteli dvě stránky:
Především jde zde o peníze, a to o velké
peníze, a za druhé jde zde o určité
politické cíle. První bod směřuje
k zásadám politické mravnosti, ale druhý
bod ukazuje na politickou stránku celé věci.
Myslím, že v první stránce měli
by dojíti k jednotnému názoru všichni
řádní lidé. Jsou zde určité
zásady politické mravnosti, o kterých by
jaksi mezi námi nemělo býti rozporu. Ovšem
v posuzování politických cílů
a metod se můžeme přirozeně rozcházeti.
Aféra celá zasahuje velmi široké jeviště
a na toto jeviště vystupuje velmi dlouhá řada
osob, vystupuje Praha, ministerstvo zemědělství,
jsou tu vily, soukromé vlastnictví určitých
politických osob, je tu Budapešť, je tu Vídeň,
tedy zajisté velmi široké jeviště
pro tuto hru ze života českých politiků.
Ovšem, rekonstrukce této hry jest velmi obtížná,
poněvadž se konala s vyloučením veřejnosti.
Tím se tedy liší od ostatních her, jak
je obyčejně vídáme na divadle. (Posl.
Koudelka: Kdo má autorské právo?) Nevím,
kdo si je nakonec přiřkne, pochybuji, že se
někdo najde. Možná, že postav bude více
než šest, jako při známé hře
Pirrandelově, přeložené do našeho
jazyka. Možná, že se nikdy nedovíme všech
podrobností, které by nás velmi zajímaly.
Chtěl bych zdůrazniti jednu věc. Když
o této věci mluvíme s politické tribuny,
nejsme před soudem, neposuzujeme případ podle
trestního zákona, nýbrž politicky, ale
jsou činy, které nepatří před
soud a přece politicky usmrcují. Vedle kladných
tvrzení zajisté se nám zde naskytne řada
otázek, a myslím, že máme právo
a povinnost tyto otázky klásti, tam kde sami nemůžeme
dokazovati. Jde nám tedy o věc velmi důležitou,
neboť v případech tohoto druhu chráníme
základy republiky. Kdo domyslí celou tuto událost,
kdo vidí spojitost všech těchto událostí
mezi sebou, také mi dá za pravdu, že jde o
velmi důležité věci. Takový jest
náš zájem, o nic jiného nám nejde.
Chtěl bych v této hře rozeznávati
tato hlavní jednání: Jednání
prvé, t. j. až do vydání zákona
o fideikomisích se známým zákonem
lex Cyril. To bylo poměrně jednání
nejklidnější. Nyní přijde druhé
jednání, to se týká onoho období
po vydání zákona o fideikomisu a představuje
úsilí, aby administrativní cestou bylo docíleno
výhod, kterých nebylo docíleno zákonem.
Ve třetím jednání přichází
desekvestrace statků koburských a církevních.
Čtvrté jednání jest celkem nejkratší
a z toho jsme se nejméně dověděli,
to jest úsilí vysoké římské
hierarchie zachrániti statky před pozemkovou reformou.
Vidíme, že interpelace, kterou jsme podali, rozdělila
náš politický svět na dva díly,
přesně tytéž, které jsme pozorovali
při aféře Gajdově a Stříbrného.
Pan ministr Hodža ve svém prvním projevu
sám se připojil k těmto jménům.
Ukazuji jen na programové dělení, v němž
se právě projevují vyběravé
příbuznosti, abych mluvil s básníkem.
Toto rozdělení obou táborů jde dále
ještě jiným směrem. Strany celně-kongruové
většiny stále vytrvale a s jistou tvrdošíjností
se vrací k zákonu o fideikomisu a lex Cyril. Ukáži
na příčiny, proč se tak děje.
Má to své důvody. My a ostatní strany
oposiční vidíme v přípravě
a odhlasování zákona jen episodu, a to ne
příliš významnou. To, co následovalo
po zákonu o fideikomisu, snahy Koburků a jejich
náhončích, politické úsilí
spojené se snahami o obohacení jednotlivců,
politiků, advokátů a žurnalistů,
vliv mezinárodních agentů na českou
politiku, vlivy vysokého kleru - případ Bubničův
- celá síť mezinárodních monarchistických
podzemních spojů a intrik, celá soustava,
která se částečně projevila
na veřejnost při zatčení Eislerově,
jest především předmětem našeho
zájmu a naší kritiky. Tedy jest nutno, jak
vidíme, připomínati samozřejmosti.
Aféra vypukla až po zatčení Eislerově
a nikoli při hlasování o lex Cyril. To je
důležité si připomenouti a vidíme,
že při prvních počátcích
objevené aféry jsme nejdříve viděli
v pozadí tahačku o miliony. A teď bych chtěl
říci otevřené slovo o průběhu
všech těch politických událostí,
které vedly k zákonu lex Cyril. Lex Cyril byl dílem
koalice a k té koalici jsme patřili i my, my jsme
také proň hlasovali. Vidíte tedy, že
chci říkati pravdu. Tedy není potřebí
nic zapírati a také se nemohou určité
věci zapírati. Co se stalo, stalo se. Ale proti
tomu protestuji hned ze začátku, aby se tento zákon
hodil na krk našemu zahraničnímu ministru.
(Výborně!) Touto postranní cestou
se chtěli někteří pánové
z černozelené koalice dostati ven z té rozvětvené
monarchisticko-církevní akce, která ovšem
velice neblaze zatěžuje jednotlivé jejich politiky.
Pan ministr dr Hodža měl býti očištěn
tím, že odpovědnost za lex Cyril měla
býti přenesena na zahraničního ministra
dr Beneše. Je to onen z těch křiklavých
dokladů, kterých jsme zažili mnoho od aféry
Gajdovy, je to jeden z dokladů pro ty způsoby, nebo
lépe řečeno nezpůsoby žurnalistické
a politické, jak oklamati veřejné mínění
a zešmodrchati a zatemniti celou věc. Co se stalo
s výkladem vyslance ministra Palliera v rozpočtovém
výboru, to vzbudilo pozornost i naší i zahraniční
veřejnosti. Je to neslýchaný případ,
který jsme viděli, neslýchaný případ,
aby se censuroval a zadržel výklad pronesený
ve výboru parlamentním na obranu ministra, případ,
jenž podle pravdy a podle přesných dokladů
úředních objasňuje účast
jeho na této věci. A při tom musím
zdůrazniti, ministra nepřítomného.
(Tak jest!) To by snad mělo trochu útočiti
na rytířskost těch pánů, kteří
rozhodovali. Tak daleko však nepůjdu, že bych
myslel, že mohu nějakým způsobem na
jejich rytířskost působiti. Tedy z výkladu
Pallierova vychází najevo, že iniciativa pro
lex Cyril vyšla z ministerstva spravedlnosti a že dodatek
byl vytvořen v ministerském presidiu a byl pouze
redigován v ministerstvu zahraničí. Tu stojíme
před úžasnými fakty. Pan sekční
šéf ministerstva spravedlnosti dr. Hartmann prohlásil
v "Prager Tagblattu", že v ministerstvu spravedlnosti
dodatek vypracován nebyl. Ale ze zprávy vyslance
Palliera vychází najevo, že před zahájením
schůze ústavně-právní "Pětky"
konala se porada mezi sekčním šéfem
dr Bobkem z ministerstva vnitra, sekčním šéfem
dr Hartmannem z ministerstva spravedlnosti a ministerským
radou Hálou z ministerstva zahraničí a že
v této předporadě dr. Hartmann navrhl dodatek.
(Slyšte!) V ústavně-právní
"Pětce" prohlásil zástupce ministerstva
zahraničí, že ministerstvo není proti
dodatku, když je rázu všeobecného. Dne
21. června 1924 podle sdělení Pallierova
ministr dr Beneš sdělil referentovi dr Hálovi,
že dodatek o subkomitétu padl a že on nemá
na věci zájmu. (Slyšte!) "Za této
situace", tak to bylo doslovně řečeno
v potlačeném výkladu vyslance Palliera, -
"intervenovali zástupci jednotlivých politických
stran u ministra zahraničí dr Beneše a
poukázali na to, že nebude-li uskutečněna
zmíněná již vsuvka pro Cyrila, dostane
celé dědictví maďarsko-německá
linie, nám nepříznivá." (Slyšte!)
Tedy já lituji, že ministr zahraničí
není přítomen, neboť pak bych na něj
učinil dotaz, aby nám sdělil jména
oněch zástupců politických stran,
kteří u něho intervenovali pro Cyrila, abychom
věděli, jak to vypadalo. Podle výkladu Pallierova
bylo dále upozorňováno z kruhů politických
a hospodářských, že "bude-li vsuvka
přijata, získáme dodávky pro průmyslové
podniky". Při tom říkám otevřeně,
že jednalo se o Škodovku, o dodávku vagonů.
(Posl. Špatný: Kdo je předsedou Škodovky?
Agrární senátor Šimonek!) Referent
zahraničního ministerstva přišel do
výboru pozdě, když osnova zákona byla
odhlasována bez této vsuvky. Byl proto dodatek podán
v plénu a ovšem podal jej ministr zahraničí.
A z této jeho funkce, že to podal, byla vytvořena
a uměle zkonstruována zpráva, že byl
iniciátorem celé věci. Tak vypadá
pravda.
Jaký zájem měl dr Beneš na této
věci? Jest především jasno, že
se nemohl vyhnouti součinnosti s "pětkou"
a tehdejšími vůdci koaličními
vůbec. Nemohl se vysunouti z celé akce. Vlivy zahraniční
tu na něho působily, ale nebyly povahy rozhodující
a konečně zde byl vliv hospodářský.
Bulharsko objednávalo u Škodovky lokomotivy a činilo
nátlak. Myslím, že nátlak na ministerstvo
zahraničí činilo také ministerstvo
obchodu a také ze zájmu čistě hospodářského.
Šlo o velké objednávky, které měly
význam nejen pro dělnictvo, nýbrž i
pro celé naše národní hospodářství.
Ale přes to nezúčastnil se ministr Beneš
iniciativním způsobem této věci.
Když měl voliti mezi Cyrilem a Josiášem,
to je tou maďarskou větví Horthyovskou, nám
nepřátelskou, mezi Josiášem, který
skutečně usiloval v Maďarsku společně
s Horthym o to, aby zase politicky rekonstruoval staré
Maďarsko, tu z politických důvodů přirozeně
volil toho, kdo představoval v zahraniční
situaci menší zlo, a to byl Cyril. Tak to vypadá.
A ovšem rozhodovaly i hospodářské zájmy.
Mluvím podrobněji o těchto věcech,
poněvadž se právě z tohoto případu
snažila známá skupina žurnalistická
- "Venkov", katolické "Lidové Listy"
",Národní Listy" - všechno stáhnouti
na lex Cyril, aby boj o tento dodatek odvrátil pozornost
od pozdějšího bahna, které zde vyvřelo.
Konstatuji tuto věc, aby byla dokumentárně
a jasně řečena celé veřejnosti.
Hned zase loyálně říkám, že
zde vidím dva druhy politiků a iniciátorů.
Jedněm nezáleželo na hmotných zájmech
a ti šli z politických důvodů. Arciť
byli zase druzí lidé, kteří pracovali
pod vlivem milionů koburkovských. Podstata tohoto
případu netkví v historii o lex Cyril. Proto
má pravdu "Venkov", že ministr Hodža
v této politické akci neměl účastenství.
Ovšem nás zajímá otázka, proč
neměl účastenství ministr Hodža
v této věci. Tato neúčast ministra
Hodži a její příčina je,
myslím, politicky významnější
než účast a pro posouzení celého
případu nadmíru důležitá.
Na této neúčasti je založena jeho obrana
a manévr, svrhnouti odpovědnost za lex Cyril na
ministra Beneše. Ministr Hodža nezúčastnil
se žádné akce nijakým způsobem
pro Cyrila Koburka, protože pracoval on a vedle něho
strana ludová pro Josiáše. Pracoval pro něj
až do té doby, než došlo ke smíru
obou bratrů. Ovšem říkám hned,
nevím... (Hlas: Tak netvrďte!) Počkejte
co nevím -: Nevím, zda mezi Hodžou a
exponenty strany ludové bylo vzájemné dorozumění.
To tvrditi nemohu.
Chcete slyšeti detaily. Řeknu nějaký.
V politice v takových věcech se nepíšou
protokoly. To se rozumí, že ministr Hodža
nenapsal protokol, že pracuje s Josiášem. Tedy
takový protokol nikde nenajdeme, ale víme, že
se ministr dr Hodža v létě 1924 sešel
v Karlových Varech s maďarským advokátem
dr Nagyem, který je zástupcem Josiášovým.
Proč se sešel se zástupcem Josiášovým
v Karlových Varech, o tom tenkráte prošla zpráva
v "Prager Tagblattu". Přešlo se přes
ni. Ovšem ti lidé, kteří, znali pozadí,
věděli hned, oč se zde hraje, třebas
bylo to maskováno zájmem o dorozumění
a o prospěch styků československo-maďarských.
Když se československý politik schází
se zástupcem Josiášovým, nám
to stačí pro posouzení jeho politiky. To
byly styky až do smíru obou Koburků. Do styku
s Eislerem se dostal ministr Hodža až po smíru
obou bratrů, a to je už druhé nebo třetí
jednání.
Když se projevilo, že dodatek pro Cyrila je neúčinný,
začala prudká ofensiva na naši administrativu.
My jsme četli, a to bude dokázáno, jak se
působilo na bratislavskou sedrii. Jak jsme slyšeli,
věci budou předmětem líčení
proti dr Stránskému a nebudu předbíhati
soudnímu líčení. O těch věcech
se dočteme ještě více. V této
době začíná to, co činí
podstatu a souhrn obvinění, která proti jednotlivým
politikům, úředníkům a žurnalistům
se vyskytují pod titulem aféry Eisler-Koburské.
Teď začíná nové jednání.
Na jeviště vystupuje půvabná dáma,
již starší, ale kosmetickým uměním
obratně konservovaná. Ovívá ji kouzlo
mezinárodních manýrů, jichž nabyla
ve světových salonech, stejně jako vůně
nejdrahocennějších voňavek. Paní
von Einem nejde pro peníze, paní von Einem má
automobil, měla dokonce velkostatek na Slovensku. Má-li
jej dosud, nemohl jsem zjistiti. Zdržuje se v nejpřednějších
hotelích. (Hlas: Pod policejním dozorem!) Ano,
budiž to řečeno ke cti naší policie,
ovšem, co policie na konec s ní udělala, proti
tomu musíme protestovati. Víme na příklad,
že měla styky s velkostatkářem Hunyadym
a že také v jeho zájmech intervenovala v Praze
v různých pozemkových otázkách.
To je jedna velmi zajímavá, interesantní
postava. To se rozumí, u nás se říká,
že my nemáme politické tradice. Já bych
tuto věc nechtěl vždy tak tvrditi, ale jednu
stránku bych řekl: Ten nedostatek politické
tradice se jeví u mnohých našich politiků
především v tom, že jsou tak málo
odolnými proti kouzlům podobných mezinárodních
krásných žen. Vedle této dámy...
(Hlas: Ta je stará!) Je stará a přece
získává náklonnost vynikajících
politiků, tedy tento půvab musil býti ještě
větší.
Vedle ní vystupoval pan Steiner. Říkal si
obyčejně dr Steiner nebo také von Steiner.
Říkal, že je šlechtického původu.
Oba tyto typy jsou političtí agenti, vyzvědači,
podloudníci vysokého společenského
rázu. My jsme je charakterisovali ve své interpelaci
a ta charakteristika sedí a čím více
detailů se dovídáme, tím více
vidíme, že byla správná. V cizině,
ve Švýcarsku, v Německu, všude věděli
o paní von Einem, že jezdí přes hranice.
Víme, jak to v těch dobách vypadalo, jak
se pašovalo přes hranice a vydělávaly
se velké peníze.
Steiner pracuje pro monarchisty a iredentu maďarskou, Einemová
odvolala se občas na mocné vlivy v Německu
a v Anglii, a s touto dvojicí se stýkal československý
ministr. Pro posouzení role, kterou zde hraje československý
ministr, bylo by důležito, kdy a kde se s nimi seznámil,
také jak je přijímal a kde je přijímal.
Podle mých informací byla tato známost navázána
již ve Vídni. Bylo by velmi důležito,
kdybychom mohli - neříkám, že se nám
to podaří - vyšetřiti účel
a smysl všech těch zájezdů p. ministra
Hodži do Vídně. Styky p. ministra s
Einemovou a Steinerem byly velmi časté a dlužno
zdůrazniti, že to nebyly jen styky v úředních
místnostech.
Konstatuji, že ministr Hodža věděl,
kdo je Einemová, a že byl svým okolím
na to upozorněn a přes to nepřestal se stýkati....
(Hlasy: Kde se stýkali?) Stýkali se v různých
společenských místnostech. Já jsem
je fotografovati nemohl, fotografický aparát nemám.
Pan dr Hodža se těmito styky nijak netajil
a proto také, když vypukla tato aféra, v prvém
svém prohlášení mu nic jiného
nezbývalo, než se k těmto stykům přiznati.
To jste mohli čísti a myslím, že to
pro politika stačí.
Chci dále uvésti nejdůležitější
skutečnosti, týkající se případu
a pře p. dr Eislera proti p. ministru dr Hodžovi.
Z dopisů poslaných Eislerem dr Hodžovi lze
vybrati základní skutečnosti, nutné
pro posouzení těchto poměrů, především
pro posouzení poměru mezi Eislerem a Hodžou,
dále poměru Einemové a Steinera k Eislerovi.
Tyto skutečnosti nám vysvětlí různá
policejní opatření, která se stala.
Dopis Eislera Hodžovi byl předložen ministerské
radě. Poněvadž je ten dopis velmi významný
pro posouzení celého případu, i věcně
i politicky, myslím, že máme plné právo
požadovati, aby nám také obsah tohoto dopisu
byl věrně sdělen. Když tento dopis byl
předmětem jednání v ministerské
radě, nemůže býti považován
jen za soukromou věc p. ministra Hodži a za
jeho soukromý dopis. Tím se stává
politickou věcí. Netýká se pouze dr
Hodži, nýbrž zároveň ministra
Československé republiky. (Tak jest!) Současně,
kdy podnikány byly kroky proti Eislerovi, učinil
Eisler udání na Einemovou a Steinera. Obsah toho
udání není přesně znám.
Podle mých informací obsahoval obvinění
z podvodného vydírání na velkostatkářích.
Zase se to točí kolem pozemkové reformy.
Víme, že pozadí není pouze finanční,
nýbrž i politické, ale odmysleme si politické
důvody. Poněvadž právě jde o
toto těžké obvinění, z něhož
nemůže býti politické pozadí
patrno, tím více překvapuje, že byl
takový chvat s propuštěním obou těchto
mezinárodních monarchistických agentů.
Postup šel tímto směrem: Eisler byl volan k
výslechu i zatčen na udání dr Rosenbauma,
nového zástupce Koburkova. Byl obviněn z
podobných trestních činů jako Einemová
a Steiner, že vydíral na Cyrilu Koburkovi a ne dobře
hospodařil s jeho jměním. Einemová
se Steinerem prý vydírali na velkostatkářích,
Eisler na velkostatkáři, to byl ten rozdíl.
Einemová a Steiner byli propuštěni během
18 hodin, Eisler sedí dosud. Zde se právem táže
celá veřejnost, jaké vlivy působily,
komu na tom záleželo a kdo měl na tom zájem,
aby Einemová a Eisler mohli tak rychle zmizeti za hranice
Československé republiky. Chci podati trochu bližší
vysvětlení těchto vztahů a zájmů.
Einemová a Steiner z počátku pracovali s
Eislerem, ale později se obrátili proti němu.
Chtěli se dostati na jeho místo.
Šlo o miliony, to se rozumí. A teď nám
přichází do styku dr Hodža s
Eislerem. Jak se dostal ministr Československé republiky
do styku s Eislerem a proč vznikly ty dopisy? Obsah prvého
dopisu, v němž připomíná Eisler
Hodžovi určité závazky povahy
mravní a finanční, nenechává
nás v pochybnostech. Mezi Hodžou a Eislerem
musilo se o určitých závazcích jednati,
když jej o ně upomíná. Proto si dr Hodža
vynutil na zatčeném ve vězení
druhý dopis. Satisfakci si nechal psáti z vězení
od zatčeného člověka. To jest ovšem
věcí vkusu, jak bylo řečeno, ale pro
nás to nestačí. My tu věc musíme
posuzovati se stanoviska věcného a máme při
tomto postupu odůvodněné námitky a
pochybnosti.
Výklad byl zde dán tento - bylo také již
řečeno a napsáno: Hodža slíbil
luďákům 2 miliony a když je nemohl později
dostat, slíbil obchod, a když tento politický
obchod nešel, Eisler upomínal Hodžu o
tyto miliony a zároveň upomínal také
o sliby, které dal Hodža prostřednictvím
jeho luďákům. Tedy tak ta celá věc
vypadala. To se rozumí, zde se vyjednávalo prostředníky,
v takových případech nevyjednává
se přímo. Každý, kdo trochu do podobných
politických věcí vnikl, ví, že
se to dělá pokoutně. (Hlas: Jsem zvědav,
jak budete toho Šaldu vykládat!) My jsme to vyložili
už, dále to bude vykládat soud. (Výkřiky.)
Ano! (obrácen k posl. dr Slávikovi) Vždyť
jsem vám to řekl na začátku. Pane
kolego, tam je soukromá věc, a zde jsou monarchistické
rejdy. Tady jde o ohromnou politickou věc a já jsem
hned na počátku řekl, že tyto případy
nebudu projednávati se stanoviska trestního zákoníka,
nýbrž jen potud, pokud nás politicky zajímají
a politicky se nás dotýkají.
Tedy Einemová a Steiner se specialisovali na vydírání
velkostatkářů, ale sledovali při tom
i určité politické cíle. Einemová
se odvolávala na zahraniční styky anglické
a německ a snažila se dělati určitou
náladu v zahraničí. Steiner pracoval pro
monarchisty. Netajil se tím, že koná podzemní
práci v naší republice pro maďarskou iredentu
a monarchisty. Dostával z ciziny peníze pro své
cíle, pracoval pro politický rozvrat. Po měsíce
se v kruzích vídeňských žurnalistů
veřejně hovořilo o částkách
peněžních, které byly za tím
účelem do Čech posílány. Jak
se pracovalo? (Výkřiky.) To se rozumí,
ten člověk nešel před 10 lidmi a nedával
před nimi peníze. Tolik zkušeností byste
mohl míti, pane kolego, že kdo podplácí,
podplácí mezi čtyřma očima
a nenechá se přece zavřít.
Vidíme, že se působí především
na fašistickou veřejnost. Mám zde "Lecha",
13. číslo, ve kterém máme inserát,
na pohled neasné oznámení ve formě
inserátu. Zní: "Kdo jest paní von Eim
(za války členka "propagačního
oddělení"), která intervenuje u S. P.
Ú. za uherské magnáty v záležitostech
pozemkové reformy? Má veliké a důvěrné
známosti s vysokými hodnostáři v S.
P. Ú. Kdo k vůli ní šel z P. Ú.
pryč? Hádejte!" Tento inserát byl naprosto
lidem nesrozumitelný, nikdo mu nemohl rozuměti,
vždyť ani jména neužil správně,
bylo ho vědomě nesprávně užito.
Ale ten, kdo jej do Lecha dával, dobře věděl,
proč jej otiskl. Tento inserát měl působiti
určitým směrem ve sporech mezi Eislerem a
mezi Einemovou, právě když docházelo
ke známým událostem. Zde vidíme takovou
cestičku, jakým způsobem a kde se peníze
uplatňovaly. (Posl. dr Slávik: Tak ľuďáci
nedostali nič!) Já jsem při tom nebyl,
jestli dostali, já dosud také neřekl, že
luďáci dostali. Tedy cílem těchto podvratných
směrů a cílem této agitace, jejíž
cestičku můžeme stopovati v "Lechu",
je samozřejmě podvrátiti důvěru
v demokracii a vůdce našeho politického života.
Ale k tomu směřuje úsilí nepřátel
naší republiky velmi dlouho. (Předsednictví
převzal místopředseda Stivín.)
Pozadí politické kreslí zprávy polských
listů ze dne 13. a 14. listopadu o plánech monarchistických.
Já jsem měl některé listy v rukou.
U nás se to též otisklo, ale celkem se tomu
ani typograficky nepřikládalo mnoho významu,
ale polské noviny měly ohromné zprávy,
vysázené tučnými, nejsilnějšími
typy, které mohly v tiskárně najíti.
Bylo viděti na úpravě, jakou tomu přikládají
důležitost. Smysl oněch zpráv byl, že
prý dva význační politikové
národně-demokratičtí, český
a polský, sešli se v Polském Těšíně
a jednali o personální unii česko-polské
ve formě království, nebo nevím, jak
se to mělo jmenovati. Cyril Koburk tedy byl zkrátka
kandidátem. Tato zpráva nebyla pro informované
politiky ani velkým překvapením. Již
při jednání o "lex Cyril" byla
dotčena také otázka o panovnictví
prince Cyrila. Ale jednalo se tehdy o vhodnou velkokněžnu
ruskou, aby se sňatkem s ní stal princ "tronfähig".
Ovšem, to se ví, že velkokněžnu bylo
by dost snadno najíti, ty jsou dnes v inflační
hodnotě. (Veselost.) Tuto zprávu rozeslala
agence polská a "Dzienik Ludowy" ze 17. listopadu
praví o zmíněné politické schůzce
toto: "Že se v hlavách takových zneuznaných
geniů jako je Dmowski a Kramář rodí
nesmysly, to nikoho nepřekvapí. Takovíto
političtí vysloužilci si mohou po dobrém
obědě neškodně povykládati, ale
že to telegraficky agence posílá listům?
Příliš zřejmý projev duševní
slabosti." Tedy vidíme, že naše veřejnost
a naše žurnalistika politicky byla zralejší,
když těmto plánům nepřikládala
významu, ale vidíme, jak podobná zpráva
působí na cizinu. Myslím, že bylo povinností
našich politiků, aby se ozvali a aby alespoň
popřeli tuto schůzku, pakli se nestala. My nevíme,
zdali nějaký význačný národní
demokrat český se této schůzky účastnil,
ale můžeme se domnívati, že tato zpráva
byla hozena do veřejnosti, aby se připravila půda
pro případ některých monarchistických
plánů.
U nás se stále mluví o tom, jak to zle vypadá
v Československé republice. Jednou se klade důraz
na nebezpečí komunistické, po druhé
na fašistické a není divu, že monarchistické
organisace propadají ilusím a že příliš
často se nechají unésti svou fantasií,
jakoby skutečně již republika dozrála
k rozvratu a jakoby byl již čas, aby se sondovala
možnost, zda by se takový nějaký princ
mohl postaviti na místo těch lidových presidentů,
politiků z lidu atd. Tedy myslím, že takto
bych mohl tuto zprávu politicky hodnotiti, kdybych nechtěl
doslova bráti zprávy, které jsou do novin
poslány. A tu prosím, ať na nás nechodí
nikdo s nějakou předpojatostí vůči
Slovákům. Autonomia nepomůže tam, kde
se jedná o čest. Láska k Slovensku a slovenskému
lidu nedovoluje mlčet k tomu všemu, co se před
námi odehrává. Političtí vůdcové
na Slovensku stojí před odpovědným
úkolem udělati pořádek ve svých
řadách. My můžeme jenom litovati, že
zatlačiti se dali do pozadí lidé, od kterých
jsme čekali, že zůstanou v popředí
a osvědčí více odhodlanosti a odpovědnosti.
(Posl. dr Slávik: Chcete odstraniť každého
Slováka!) Již jsem vám to řekl.
Jen si přeji, aby se právě na Slovensku dostali
do popředí lidé, kteří jsou
si vědomi toho velkého odpovědného
úkolu nejen vůči státu, ale také
ke slovenskému lidu. (Posl. dr Slávik: Poslali
ste špionov na Slovensko, aby stopovali privátne rodinně
veci patričného pána. To je škandál!)
Nevím, kdo kam posílal nějakého
špiona, za to nemohu, ale mne velmi zajímá,
jestli nějaký politik, ať je to Slovák,
Němec nebo kdokoliv, to jest jedno, se stýká
s monarchisty a jedná s nimi. Zde se jedná o stát.
To není věc autonomie, to je, myslím, otázka
politické mravnosti, kde bychom se všichni pořádní
lidé měli shodnouti, ať patříme
do toho neb onoho tábora. Proti těmto zlořádům
byste měli vytáhnouti do boje, když mluvíte
o nějakých špionech, agentech atd.
Jak to vypadá i u nás, řekněme i na
Slovensku, o tom nám podává zajímavý
doklad toto: Interkontinentala, dopravní společnost
akciová, dovezla před jedním a půl
rokem vagon půjček a rent. Deklarovány byly
jako staré papíry, ale finanční ředitelství
v Bratislavě se o tom dovědělo, začalo
pátrati, a tu patrně páni, kteří
to odesílali, věděli, že jest nebezpečí,
a tedy nikdo se nepřihlásil. Ještě donedávna
tento vagon rent a půjček byl uskladněn,
a přirozeně ten, kdo by se hlásil, měl
by zaplatiti velký skladní poplatek, po případě
penále. Vím, že se nehlásil jen k vůli
tomu, ale že má ještě jiné důvody.
Když se tak mluví o těch půjčkách
a rentách, prosím, zde máme přímo
románový příklad. Z českého
popřevratového života slyšeli jsme o vynikajících
českých politicích podobné zprávy.
Týká se to nejen Slováků, ale i českých
politiků, kteří to tak dovedli dělati.
Tím bych tedy chtěl přijíti ke konci
celého výkladu. Upozorňuji, že tato
věc souvisí s aférou Gajdovou, s celým
bojem, který vedeme v českém životě.
(Posl. dr Slávik: To je pomsta s vašej strany!)
Žádná pomsta. Zde vidíte dva tábory,
na jedné straně lidi, kteří dovedli
hájiti Gajdu takovým způsobem, jak se to
dělalo, kteří dělali agitaci takovým
způsobem, že sváděli nezralé
hochy, aby chodili po Praze a volali hanbu Masarykovi a
slávu Gajdovi. Tak daleko to došlo o prázdninách,
a dnes, prosím, Gajda, člověk, který
byl "Národními Listy" ",Venkovem"
a "Lidovými Listy" vyličován jako
národní geroj, jako spasitel a jako bůhvíco,
najednou se objeví jako člověk, o kterém
je dokázáno, že špehoval pro sovětské
úřady.
Tito vlastenci, tato celně-kongruová většina
dovedla si tak napráskati, že není v dějinách
příkladu pro to, jak to udělaly zmíněné
strany a jejich žurnály. Podaly dotaz na ministra
národní obrany a ten jim podle pravdy musel tak
odpověděti, že jim přešla všecka
chuť. Tedy tak to vypadalo s Gajdou. Vidíme nebezpečí
v českém životě, jak se u nás
tvoří umělé mythy a iluse. Naším
cílem je ukazovati skutečnost a pravdu, bourati
romantické iluse a ukazovati, kde je poctivost a pravda.
To je naše, abych tak řekl, povinnost a projevuje
se jako státotvorná oposice, oposice věcná.
Nehodláme a nemůžeme k těmto zjevům
mlčeti. Musíme žádati, aby byly vyšetřeny
a vyjasněny až do posledního puntíku
a musíme žádati, aby z toho politické
kruhy udělaly důsledky, a to v zájmu existence
našeho státu.
Tedy podle toho my se stavíme věcně k rozpočtu.
My podle svého uznání a důvěry
budeme hlasovati pro jednotlivé části rozpočtu,
ovšem že také v některých částech
odepřeme své hlasování.
Tím končím a přál bych si,
aby skutečně tyto trapné události
byly tak dalece vyšetřeny, aby nám přinesly
skutečně očištění a podmínky
k novému a lepšímu životu v našem
státě. (Potlesk.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo pan posl. G. Navrátil.