Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Náš existenční na tu dobu požadavek celní ochrany proti drtivé soutěži ciziny byl teprve po neslýchaném a v našem parlamentním životě nevídaném boji jen částečně splněn. Té tak zvané parity s průmyslem jsme nijak nedosáhli. V oboru daňové politiky je vláda nucena pod tlakem nynějších a ještě snad více pod tlakem budoucích hospodářských poměrů přistoupiti k reformě daňové, neboť daňové zatížení našeho poplatnictva a zvláště tříd výrobních je přepjato, jak uznal sám pan ministr financí, čímž výrobní i obchodní soutěživost naše s cizinou je podlomena. Vláda právě předložila nám svůj elaborát reformy daňové. Nechci předbíhati projednávání této reformy v parlamentě, konstatuji zde jen určitou obavu, že v reformě daňové, tak jak je dosud známa, není s téhož hlediska přihlíženo k potřebám zemědělství a průmyslu. Shrnuji: hledáme-li a musíme-li také nalézti uspokojivou základnu pro svoji soutěživost s cizinou, musíme při tom bedlivě přihlížeti též k výrobě zemědělské. (Souhlas.)

Slavná sněmovno! Vraťme se nyní po tomto krátkém extempore opět k našemu rozpočtu. Naše celková státní potřeba pro rok 1927 činí 9,703.000 Kč. Její úhrada má býti opatřena jednak veřejnohospodářskými příjmy, daněmi, cly, kolky, poplatky a jinými správními příjmy ve výši 8533 milionů Kč, to je přibližně 88%, a dále příjmy t. zv. soukromohospodářskými - jest to výnos státních podniků - ve výši okrouhle 1191 milionů Kč, t. j. 12% celé rozpočtené potřeby. Je zajímavé, že ačkoliv podle daňové reformy, která má vstoupiti v platnost 1. lednem 1927, daně se snižují - zvláště výdělková a důchodová - a lze tudíž očekávati menší jejich výnos, ministerstvo financí vkládá do rozpočtu zvýšený výnos těchto daní. Ministerstvo financí učinilo tak zajisté po zralé úvaze a nelze si tento rozpor vysvětliti jinak, než tím, že účetní závěrka o státním hospodářství za r. 1925, kterou ještě neznáme, vykazuje asi zase ve státních příjmech lepší stav než bylo rozpočteno.

Příjmy soukromohospodářské, t. j. výnos ze státních podniků, rozpočteny jsou, jak právě uvedeno, obnosem 1191 milionů Kč. Uvážíme-li, že z tohoto obnosu připadá na tabákový monopol přes 1 miliardu Kč a že výnos tento není vlastně soukromohospodářský, nýbrž daň spotřební, shledáme, že jednak veškeré státní potřeby jsou hrazeny až na nepatrnou část daněmi a jinými veřejnými dávkami, jednak že tak četné a význačné naše státní podniky soukromopodnikatelsky vedené přispívají na ústřední státní správu obnosem dosud nápadně velmi nepatrným. Jaké poučení, resp. jaké směrnice pro budoucí státní rozpočet z toho vyplývají?

Veřejno-právní státní příjmy basírující na poplatní síle občanstva nemohou podle přesvědčeni samého ministra financí již dále býti stupňovány, naopak dlužno je odbourávati. Počátek je učiněn daňovou reformou u daní přímých. I tu učiněn byl jen první krok, za kterým v dohledné době musí následovati další, neboť i přes reformu zůstane daňové zatížení naší výroby vyšší než tomu je ve státech sousedních, zejména v Německu. Nezbytně musí dále dojíti na úpravu t. zv. daní obchodových, zejména daně z obratu, z uhlí, z dopravy v nejširším slova smyslu.

Na druhé straně jisté výdaje státní nezbytně vzrostou. Odkazuji zde jen na úrokové a amortisační položky, až veškeren státní dluh dospěje do platební a amortisační povinnosti.

Východisko z této dané situace může býti jen jedno jediné: Náš stát musí ještě více šetřiti se svými zdroji příjmů, než tomu bylo doposud, a starati se o lepší hospodářství ve všech státních podnicích. Náš rozpočet po stránce výdajové nemůže ještě dlouho býti stabilisován, nýbrž musí býti snižován, a to především v položkách čistě konsumních, které jsou u nás stále v nepoměru ku položkám produktivním. Myslím, že by bylo velmi vděčným a záslužným úkolem našeho státního statistického úřadu, kdyby statisticky srovnal náš rozpočet s rozpočty sousedních států. Mám za to, že bychom našli řadu dokladů, že náš rozpočet v různých položkách mohl by býti ještě skromnější a šetrnější.

Dovoluji si jen jako příklad poukázati na některá data rozpočtu našeho ministerstva zahraničních věcí s rozpočtem zahraničního úřadu velké německé říše. Mám na mysli rozpočet německý na r. 1925 a použiji tudíž rozpočtu našeho z téhož roku. Po srážce vlastních příjmů činil rozpočet našeho zahraničního ministerstva 116 milionů Kč, německého zahraničního úřadu 219 milionů Kč. Připomínám ihned, že v této cifře jsou zahrnuty zvláštní věcné výdaje ve výši asi 125 milionů Kč. Počet zaměstnanců činil u našeho ministerstva zahraničního v ústřední správě 488 osob, ve vyslanectvích 272 osoby, mezi nimi 25 splnomocněných ministrů, v konsulátech 619 osob, celkem 1.379 osob, mezi nimi však osob znalých zemědělských poměrů a potřeb našich nebezpečně málo. Německý zahraniční úřad zaměstnával v ústřední správě 501 osobu, v legacích a konsulátech 683 osoby, celkem 1.184 osoby. Kromě toho mohl německý zahraniční úřad přijmouti výpomocné síly, a to 119 jen za předpokladu, že se pro ně docílí úspor z jiných položek a 298 výpomocných sil bez tohoto omezení. Měl-li zahraniční úřad německé říše všechny tyto síly pomocné, činil počet jeho zaměstnanců celkem 1601 osob, to jest jenom o 222 osob více než u nás. Srovnáme-li tyto údaje s naším rozpočtem na r. 1927, shledáme, že se poměry valně nezměnily. - Podobně mohly by se uvésti příklady velmi zajímavé i z jiných oborů, avšak to by nás vedlo příliš daleko.

Dalším velmi vážným důvodem pro vzornou nebo dokonce pro bezpříkladnou šetrnost v našem státním hospodaření je stále nejasný stav našeho celkového zadlužení. Dluhy, které přesně známe, jsou tyto: 1. vnitřní státní dluh založený i nezaložený 24.049 mil. Kč, 2. zahraniční dluhy 6.496 mil. Kč, 3. dluhy z mírových smluv 4.400 mil. Kč, tedy celkem 35 miliard. Je to cifra zajisté úctyhodná.

Pan ministr financí ve svém exposé nás ujistil, že jsme dospěli i zde k jisté stabilisační hranici a dokládá to tím, že nebudeme budoucně dělati nových dluhů. Pan ministr financí může býti přesvědčen o vřelosti díků veškerého poplatnictva za tento slib. Bohužel, radost z tohoto slibu pana ministra kazí nám valně pomyšlení, že máme ještě jisté dluhy dosud neznámé, o nichž nebudeme rozhodovati jen my, zda je chceme nebo nechceme, dluhy, jež nám prostě stanoví cizina a reparační komise. Jde zde o dosud nestanovený dluh francouzský z nákupu vojenského materiálu, transportních výloh a podobně. Podle našeho odhadu činí tento dluh asi 250 mil. Kč. Italii jsme dlužní za vydržování našich legií, kterýžto dluh odhaduje se na 180 mil. lir. Loňského roku dluhovali jsme podobným způsobem i Americe (dluh za potraviny, vydržování zahraničního vojska a pod.). My jsme si tento dluh odhadovali na 92 mil. dolarů. Páni Američané předložili nám však s úsměvem jim vlastním účet na 115 mil. dolarů, zato však nám velmi ochotně půjčili další peníze na 8%. Doufám pevně, že při zjištění dluhu francouzského a italského, ani Francie ani Italie nebudou následovati jinak lákavého amerického příkladu.

Konečně u srovnání s tím, co již dluhů máme a co nám hrozí ještě z mírových smluv, jsou úvěry francouzské a italské jen nepatrnými dloužky. A tu jsem u jádra věci velmi podstatné a důležité. Mírové smlouvy uložily nám velmi těžké závazky, jež shrnujeme pod název "Reparace"- Podle mírové smlouvy má Československo přispěti na své osvobození do reparační pokladny spojenců částkou až do výše 750 mil. zlatých franků. Počítáme-li s touto maximální výší, činí tento dluh asi 4 1/2 miliardy Kč. Dále máme zaplatiti za převzaté statky státní a korunní ve prospěch reparací těchto dvou států Maďarska a Rakouska protihodnotu, kterou stanoví reparační komise. My si hodnotu tuto odhadujeme asi na 9 1/2 miliardy Kč. O těchto reparacích mluví se již velmi dlouho. Jsou jistě v živé paměti hrozné cifry, které tuším před 3 léty uvedl sám pan ministr zahraničí. V poslední době vynořila se tato palčivá pro nás otázka znovu. Mínění o věci se u nás rozcházejí. Jedni tvrdí, že reparací těchto platiti nebudeme, protože je platiti jest vůbec nad naše síly. Jsou jiní, kteří závazky tyto se zřetelem na neochvějnost mírových smluv sice uznávají, avšak utěšují se nadějí, že nám budou podstatně sníženy. Ze zkušeností, kterých jsme dosud nabyli, nemohu, bohužel, stavěti se v řadu optimistů a bojím se velmi, že další dluh ve výši nejméně 15 miliard visí jako Damoklův meč nad námi.

V zájmu našeho státu a veškerého poplatnictva jest si toužebně přáti, aby tato dnešní nejistota byla co nejdříve způsobem nám co nejpříznivějším odstraněna. Mám za to, že pan ministr zahraničí zaváže nás k trvalé vděčnosti, věnuje-li této státní existenční otázce svou zvýšenou urychlenou pozornost a vyřeší-li ji způsobem pro nás výhodným.

Dalším oborem naší státní správy, na níž má i naše zemědělství značný zájem, je naše dopravnictví a specielně naše státní dráhy. Všeobecně možno říci, že rozpočet čsl. státních drah pro rok 1927 jeví se v cifrách dosti příznivě. Je tím podán důkaz, že i největší podniky státní lze úspěšně spravovati podle zásad obchodního hospodaření. Na druhé straně ovšem nutno si uvědomiti, že těchto nadějných číslic je dosahováno pomocí poměrně vysokých sazeb, zejména nákladních, a mimo to i tím, že se nevěnuje dostatečná péče zásadě, vyjádřené v §u 2 vládního nařízení ze dne 25. září 1924, č. 206 Sb. z. a n., t. j., že i čsl. státní dráhy mají býti spravovány tak, aby plníce co nejdokonaleji svůj národohospodářský, případně správní úkol a dbajíce všeobecně uznaných zájmů veřejných, byly vedeny podle zásad řádného obchodníka.

V tom směru nemůžeme potvrditi, že by čsl. státní dráhy vyhovovaly plně této zásadě a nemůžeme se přirozeně ani ubrániti dojmu, že tak příznivě vyhlížející rozpočet mohl býti z valné části sestaven jen proto, že čsl. státní dráhy, svůj národohospodářský úkol a zájmy veřejné nebudou forcírovati tak, jak by toho bylo potřebí. Po této stránce těžce doléhá na celé naše národohospodářství zejména ono tarifní opatření, kterým doprava surovin a pomocných látek je tak nebezpečně zdražována, že tvoří jednu z hlavních příčin výrobní krise. Dále těžce je postihována výroba, zvláště v odlehlých krajích od tržních středisk, že není dostatečného železničního spojení, a mimo to i tím, že není dosud jednotné tarifní sítě na čsl. železnicích. Tuto okolnost pociťují v prvé řadě odlehlé krajiny zemědělské chudých pohorských oblasti, které nedostatkem železničního spojení a drahotou jeho jsou ještě více oddalovány od kulturního a obchodního života. Z toho tedy vyplývá, že i při snaze býti soběstačným a tedy spořivým, kteroužto zásadu hospodářsky lze jen vítati, nesmí býti zapomínáno na zájmy veřejné, jimž sloužiti jest také hospodářským ziskem, i kdyby nebyl ciferně vyjádřen.

Opuštění této zásady vytčené vládním nařízením znamenalo by také, že není podstatného rozdílu mezi státem jako podnikatelem a podnikatelem-jednotlivcem, jemuž jen dosažení zisku je nejhlavnější a často jedinou zásadou. Nehledě však ani k těmto okolnostem, zdá se býti při provozu čsl. státních drah vůbec pochybným, zda určitá opatření skutečně přinášejí očekávatelný úspěch. Nemáme aspoň dostatečných dokladů pro to, že názory správou čsl. státních drah zejména v tarifní politice dosud hlásané, t. j. nahrazovati nedostatek zvýšením sazeb, byly by vždy absolutně správné. Naopak skutečnost, že při zvýšených sazbách doprava klesá, jakož i ta okolnost, že nápadně nebezpečně vzrůstá konkurence automobilová, jsou svědectvím, že zásady v tomto směru nebyly vždy šťastné. Kdyby také tento vývoj měl pokračovati, znamenalo by to, že čsl. státní dráhy budou míti sice vysoké sazby, ale že se na nich nebude ničeho, aneb velmi málo voziti. Již z toho je tedy patrno, že každé opatření železniční správy musí přihlížeti k celé struktuře našeho hospodářského života a že musí vyplývati z úvah, které se snaží zachytiti i vývoj našeho národního hospodářství do budoucnosti. Proto také zdá se býti úplně správným požadavek, aby o takovýchto opatřeních nerozhodovaly orgány železniční jen samy, nýbrž aby se tak dělo ve shodě s kompetentními ministerstvy, hájícími zájmy určitých výrob a zejména též ovšem v dohodě s autonomními sbory, jako je na př. železniční rada, jakožto s institucemi, které velmi dobře znají hospodářské poměry a potřeby různých výrobních odvětví přímo z praxe. Je tudíž podle našeho názoru nutno, aby veškerá opatření železniční správy směřující k docílení finančních efektů, pokud se dotýkají výroby, byla náležitě uvažována, a aby československé železniční dráhy řídily se zásadou úspornosti, v prvé řadě tam, kde zájem veřejný je co nejméně dotčen. I v tomto směru bylo by možno docíliti ještě pokroku.

Sluší jen poukázati na příklad na položku o provisích z prodeje jízdních lístků, kterážto položka pro rok 1927 je zvyšována, ačkoliv podle našeho názoru by funkci tuto mohly obstarávati čsl. státní dráhy svými lidmi samy. Posuzujíce takto rozpočet čsl. státních drah, máme přání, aby tak příznivě vylíčené hospodaření stalo se skutkem, při čemž by naše výroba co nejméně utrpěla.

Přecházeje nyní ke kritice některých ostatních ministerstev musím, byť jen letmo, zmíniti se o některých požadavcích, které máme my, zástupci lidu venkovského. Tak pokud ministerstva pošt se týče: Právě na schůzi tuto neděli v Uhlířských Janovicích stěžovali si poplatníci z Mirošovice u Rataj, že dostávají poštu za 2, 3, ba někdy až za 4 dny, ačkoliv jsou od Prahy jen několik desítek kilometrů vzdáleni, mají poštovní spojení tak vadně opatřeno. Všechny kroky ke zmírnění tohoto zla byly dosud bez výsledku. Snad dalo by se účelným šetřením v ústředí, či jinak získati potřebných prostředků k vybudování řádného poštovnictví pro náš venkov vůbec způsobem účelným a užitečným.

Podobně máme příčinu ke stížnosti k ministerstvu veř. prací při provádění regulací na Labi vůbec a v Kolíně zvláště, kde již přes 16 let provádí se úprava Labe tak pozvolným tempem, že to budí údiv a nespokojenost. Vyslovuji důtklivé přání, aby této záležitosti byla věnována zvýšená pozornost.

Dále jako zástupce venkova vyslovuji jistě odůvodněnou žádost na ministerstvo sociální péče, aby z velkých obnosů jemu svěřených bylo pamatováno více než dosud též na sociální potřeby venkova, zejména v chudých horských a odlehlých krajích, kde neřešených sociálních problémů je veliká spousta a co se řeší, neprovádí se takovým tempem a rozsahem, jakým jiné sociální otázky jiných stavů jsou obstarávány. A není pak divu, že úbytek obyvatelstva na venkově se nebezpečně stále a stále stupňuje.

Rovněž starost o zdraví na našem venkově měla by býti předmětem širších bedlivých úvah a účelných opatření ministerstva zdravotnictví tak, aby i v těchto končinách cítila se systematická starost o nejcennější hodnoty národa, t. j. o zdraví lidu, zejména proto, že krajiny tyto jsou s hlediska populačního nejspolehlivější a nejjistější zaopatřiti národu zdraví a dorost.

Přicházím na konec alespoň letmo k rozpočtu ministerstva zemědělství. Na tomto rozpočtu mají naši zemědělci zájem největší. Je to přirozeno, neboť v tom, jak je upraven rozpočet tohoto ministerstva pro ten který rok, zrcadlí a odráží se míra státní péče o základní a největší odvětví našeho národního hospodářství, t. j. o zemědělství. Pro r. 1927 činí rozpočet ministerstva zemědělství z celkového rozpočtu 9.703,000.000 Kč pouze 204,600.000 Kč. U srovnání s jinými obory státní správy je ministerstvo zemědělství s touto potřebou až na místě osmém. Konstatuji s jistou dávkou lítosti, že tento rozpočet není v žádném poměru jak k rozsáhlosti agendy ministerstva zemědělství, tak zvláště k významu a důležitosti našeho zemědělství pro národ a stát. S touto státní péčí o naše zemědělství, jak vyjádřena je rozpočtem ministerstva zemědělství, nejsme a nemůžeme býti spokojeni. Řadu let snižuje se rozpočet ministerstva zemědělství, ačkoli na druhé straně rozšiřují se jednotlivé obory jeho působnosti nebo připadají mu obory nové na podkladě specielních zákonů. Tak rozpočet na r. 1926, přes to, že zvýšena byla položka meliorační z 15 mil. na 30 mil. Kč, byl redukován. Podobně i letos. Na základě zákona ze dne 1. července 1926 o soustavné elektrisaci venkova vložena byla do rozpočtu ministerstva zemědělství nová položka na akci elektrisační, t. j. pro podporu elektrárenských družstev a obcí ve výši 10 mil. Kč, ale i tato položka nezadržela další ze všech ministerstev největší redukci celkového rozpočtu ministerstva zemědělství, a to o více než 11 mil. Kč.

Mohl by mně někdo snad namítnouti, že si ve svých vývodech odporuji, že na jedné straně jsem pro úzkostlivou šetrnost, na druhé straně však brojím proti úsporám ministerstva zemědělství. Aby mně bylo dobře rozuměno, jsem pro nejúzkostlivější šetrnost ve státním hospodářství, ovšem za předpokladu, že tato šetrnost bude prováděna soustavně, úměrně, plánovitě a důsledně ve všech oborech státní správy, že se bude šetřiti zejména v oborech zbytných nebo dokonce luxusních potřeb, že však nebudou při tom nikdy zanedbávány obory potřeb nezbytných a při tom produktivních. Za takový obor považuji na př. státní výdaje v kap. 11, § 2 "Hospodářství polní a lesní". Na položkách sem spadajících spočívá veškerá státní péče o přímé zvelebovací akce celého našeho zemědělství i lesnictví ve všech jeho přerozmanitých, obsáhlých oborech produkčních: tedy polní produkce, lesnictví, vinařství, ovocnictví, pastvinářství, veškerá produkce zvířecí, rybnikářství a konečně družstevnictví.

Ještě r. 1925 činil souhrn těchto položek téměř 48 mil. Kč, na rok 1927 činí však již necelých 38 mil. Kč, a poněvadž sem vřazena jest i výše uvedená položka elektrisační 10 mil. Kč, klesly dosavadní položky tohoto paragrafu na pouhých 28 mil. Kč, z čehož na vlastní zvelebovací akce připadá vlastně jen 10 mil. Kč pro všechny přečetné obory a pro veškeré zemědělství celé naší republiky. Že za těchto poměrů nelze vůbec vyvinouti zvláštní zvelebovací činnost, které jest tak v našem zemědělství potřebí, leží na bíledni.

Podobně je tomu v oboru akcí melioračních, jež netýkají se jen zájmů zemědělských, nýbrž i eminentních zájmů státních. Především je tu položka 6 mil. Kč na meliorační, regulační a zahrazovací práce menšího rozsahu, zejména na práce, které nelze podporovati z melioračního fondu. Uváží-li se, že sem spadají: úprava svážných území, rekultivace pozemků dolováním zpustošených, povážení písčitých pozemků slínem, vodovody, kanalisace atd., nepotřebujeme býti nijakými odborníky, abychom usoudili, jak nedostatečnými jsou prostředky k účelům těmto věnované. Tak tomu jest i s položkou 2 mil. Kč na neodkladné práce regulační a zahrazovací v případě živelních pohrom. Příspěvek na meliorační fond jest, pravda, na základě zák. ze dne 10. července 1925 zvýšen z 15 mil. na 30 mil. Kč. Uváží-li se však, že jenom Slovensko, po stránce meliorační velice zanedbané, má přes 700.000 ha, kterých nezbytně meliorace potřebují, a že více než nejméně tolik bylo by třeba meliorovati ještě v zemích historických, poznáme, jak nepatrny jsou dané prostředky na tento veliký a při tom nezbytný ba akutní úkol státní. Při tom nesmí se přehlížeti, že při chystané reformě daňové mají ve prospěch melioračního fondu odpadnouti 2% přirážky k dani pozemkové, které na základě čís. nařízení z r. 1917 platí si zemědělci k úhradě škod vzniklých živelními pohromami. Poněvadž zemědělci z těchto peněz vlastně nikdy ničeho nedostali, plynul výtěžek z těchto přirážek téměř nezkráceně do melioračního fondu.

Přimlouvám se vřele, aby státní správa akcím melioračním věnovala výjimečnou všestrannou pozornost a opatřila včas tomuto účelu dostatečné prostředky, aby akce meliorační mohly se všestranně vyvinouti a v určité dohledné periodě let také ve velkém celku provésti. Náklad s tím spojený nebude ztracen, nýbrž ponese bohaté ovoce a bude požehnáním jak pro zemědělství, tak i pro celý stát.

Slavná sněmovno! Shrnuje své vývody upozorňuji znovu na to, aby venkovu a zemědělství v něm věnována byla odpovědnými veřejnými činiteli zvýšená, spravedlivá pozornost, tak aby podporování našich zájmů bylo aspoň do jisté míry úměrné našim velkým neudržitelným daňovým a jiným povinnostem a obětem. Vedle toho žádáme, aby veřejný život náš byl v mnohém směru odpolitisován a aby výchova i politika byla usměrněna více ve prospěch národohospodářství. Neboť dobře hospodařiti je nejlepší politikou nejen u jednotlivce, ale i u celého státu, zejména našeho, který si kulturní a sociální potřeby vybavil tak, že k jich udržení a trvalému jich zajištění musí nezbytně každoročně opatřovati značné hodnoty hospodářské v patřičné míře a v pravý čas.

Slavná sněmovno! Starejme se loyálně všichni a všade a vláda naše s námi nejen o kulturní a sociální, ale i hospodářské potřeby! Starejme se o spokojenost všech lidí všech vrstev a stavů, tedy i lidu venkovského rovnocenně a rovnoprávně a spravedlivě a tak nejlépe a nejjistěji splníme v pravdě demokratické poslání a trvalé zajištění naší republiky Československé! (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Listina řečníků k povšechné rozpravě je vyčerpána. Je tedy tato rozprava skončena.

Uděluji slovo panu zpravodaji posl. dr Hnídkovi k doslovu.

Zpravodaj posl. dr Hnídek: Dámy a pánové! Budiž mi dovoleno, abych mohl doslov svůj k debatě o rozpočtu na rok příští pronésti až na konci debaty specielní. Proto navrhuji, aby za podklad debaty podrobné vzat byl návrh rozpočtového výboru. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Podle §u 53 jedn. řádu hlasuje se po skončené rozpravě povšechné o tom, má-li osnova, a je-li několik osnov, která z nich, býti základem rozpravy podrobné, když se předem bylo hlasovalo snad o návrhu na přechod k dennímu pořadu. Pan posl. dr Czech podal mně návrh podle §u 47 jedn. řádu, aby přes osnovu přešlo se k pořadu. Budeme o návrhu tom hlasovati.

Prosím paní a pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.) Sněmovna je schopna se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhem p. posl. dr Czecha, aby se přes projednávanou osnovu přešlo k pořadu, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut.

Dám tudíž hlasovati o návrhu pana zpravodaje, který učinil ve svém doslovu, aby totiž sněmovna se usnesla vejíti o státním rozpočtu v rozpravu podrobnou.

Byl jsem požádán, abych při hlasování tom dal sečísti hlasy. Vyhovuji tomuto přání a žádám pány zapisovatele, aby se ujali sčítání hlasů spolu s panem tajemníkem sněmovny a jeho zástupci, a to pan posl. Špatný v úseku prvém a druhém, pan posl. Dubický v úseku třetím a čtvrtém a na presidiální tribuně, a pan posl. Vávra v úseku pátém a šestém.

Kdo tedy souhlasí s tím, aby osnova finančního zákona a státní rozpočet vzaty byly za základ rozpravy podrobné, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Podle sděleného výsledku sčítání hlasů vyslovilo se pro návrh p. zpravodaje 137 hlasů, proti němu 80 hlasů.

Sněmovna se tedy usnesla přejíti k rozpravě podrobné na podkladě osnovy doporučené zprávou výborovou. (Hluk. - Předseda zvoní.)

Prve však, než tuto podrobnou rozpravu započneme, dám, nebude-li námitek, hlasováním rozhodnouti o návrhu pp. posl. dr Czecha a soudr., aby předseda vlády ve sněmovně podal zprávu o případu Cyrila Koburka, a pak o žádaných dovolených. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Přikročíme tudíž k hlasování.

Pp. posl. dr Czech a soudr. podali návrh podle §u 46, odst. 2 jedn. řádu, aby se sněmovna usnesla, že předseda vlády má se dostaviti do nejbližší schůze sněmovny a podati zprávu o případu Cyrila Koburka.

Návrh ten má předepsaný počet podpisů, vyhovuje jednacímu řádu a podle §u 46, odst. 2. jedn. řádu rozhodne o něm sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním. (Hluk. - Předseda zvoní.)

Kdo tedy souhlasí s návrhem pp. posl. dr Czecha a soudr., aby předseda vlády v nejbližší schůzi podal zprávu o případu Cyrila Koburka, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Tím návrh je zamítnut. (Výkřiky. - Předseda zvoní.)

Rozhodneme ještě o žádaných dovolených.

Pp. posl. Haken a Zápotocký žádají o udělení 3 nedělní dovolené pro cestu do ciziny, p. posl. Jílek rovněž o udělení 3 nedělní dovolené pro studijní cestu a p. posl. Knejzlík o udělení 10denní dovolené, počínaje dnem 24. listopadu t. r., pro neodkladné záležitosti.

Kdo souhlasí s udělením těchto dovolených, nechť pozvedne ruku. (Děje se.) To je většina. Dovolené jsou uděleny.

Tím jsou obě hlasování vykonána a vrátíme se k projednávání 1. odstavce pořadu:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 590) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1927 (tisk 670) - pokračování.

Přistoupíme k usnesené podrobné rozpravě, a to podle částí, jež stanoveny byly ve 49. schůzi.

Ježto pan zpravodaj poslanec dr Hnídek vzdal se slova, které mu v rozpravě podrobné přísluší podle §u 43 jednacího řádu, zahájíme rozpravu o prvé části rozpravy podrobné, to jest o skupině politické, do které náleží tyto kapitoly rozpočtu z I. skupiny rozpočtové: kap. 1. President republiky a kancelář presidenta republiky, kap. 2. Zákonodárné sbory, kap. 3. Předsednictvo min. rady, kap. 4. Ministerstvo zahraničních věcí, kap. 5. Ministerstvo nár. obrany. kap. 6 a 6 A. Ministerstvo vnitra, kap. 7 a 7 A. Ministerstvo spravedlnosti a Nejvyšší soud, kap. 8. Agenda ministerstva pro sjednocení zákonů a organisace správy, kap. 9. Nejvyšší správní soud a Volební soud.

Ke slovu o této části rozpravy jsou dosud přihlášeni tito řečníci: na straně "proti" pp. posl. Moudrý, Kaufmann, Geršl, Kurťak, Heeger, Katz, de Witte, na straně "pro" pp. posl. Pechman, Kunz, dr Tiso, G. Navrátil, Myslivec a dr Slávik. Dávám slovo prvnímu řečníku na straně "proti" panu posl. Moudrému.