Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Vážení pánovia! Keď vláda v takejto otázke mlčí, nie je divu, že sa rozširujú ďalej tie zprávy a že sa často verí i nesmyselným obvineniam v neinformovanej verejnosti. O čo sa jednalo vlastne v lex Cyril? Vidím, že vo verejnosti sú nedorozumenia a že tieto nedorozumenia sú šírené nielen so strany tých, ktorí majú záujem na tom, aby z tejto aféry bolo ťažené, ale že tieto nedorozumenia sú tiež vo stranách, ktoré by maly byť o celej veci dôkladnejšie informované.

Vážení pánovia, v lex Cyril sa jednalo o nasledujúcu vec: Bol to zákon o zrušení sverenstva. Tento zákon sledoval tendenciu, aby majetky sverenské dostaly sa do ruky jedného človeka. Zrušenie sverenstva podľa toho zákona nemá absolútne nič do činenia s pozemkovou reformou. Tým, že zákon o zrušení sverenstva ustanovuje a označuje osobu, ktorá má sverenský majetok obdržať do vlastníctva, neznamená, že týmto ustanovením majetok ten vyňatý by bol zpod prevádzania pozemkovej reformy a zpod záboru. Zákon o zrušení sverenstva je vlastne iba zákonom dočasného rázu a praktického významu má iba na tú dobu, až na dotyčných majetkoch prevedená bude pozemková reforma podľa záborového zákona.

Vážení pánovia! Pri takomto stave veci, ak nechcela sa vypovedať konfiškácia sverenských statkov - a to myslím, nebolo v tom čase už možné ani nebolo nikdy zamyšľané musela sa ustanoviť osoba, na ktorú po zrušení sverenstva vlastníctvo sverenských statkov prejde. Tu sa jednalo o otázku, akým spôsobom má byť to ustanovenie učinené, menovite vzhľadom na koburgský veľkostatok, kde podľa všeobecných ustanovení zákona sverenstvo to dostalo by sa do rúk Joziáša Koburga, o ktorom bolo známe, že je členom prebúdzajúcich sa Maďarov, že je jedným z vodcovských činiteľov legitimistov v Maďarsku, ktorí chcú dosadiť Habsburgov nielen v Budapešti, nielen vo Viedni, ale ktorí majú v plane rekonštrukciu celého bývalého Uhorska. Jednalo sa tedy o otázku, či má byť pririeknuté vlastnícke právo tohoto veľkostatku až do tej doby, až záborový zákon prakticky bude prevádzaný na týchto veľkostatkoch, tomu človeku, ktorý je nepriateľom republiky, nebezpečím republiky, alebo nejakému inému členovi tej samej rodiny, s menom a osobou, ktorého takého nebezpečia pre republiku spojené niesú.

Vážení pánovia! Jestli nejaká strana, ktorá stojí na základoch Československej republiky, postavená bola pred otázku, pre koho má byť vlastnícke právo pririeknuté, pre toho, kto je členom iredentistického a legitimistického hnutia alebo pre iného člena rodiny, s ktorým takéto nebezpečia zo štátneho stanoviska spojené nie sú, tedy myslím, pre žiadnu stranu republikánsku nemôže byť sporné, aké stanovisko má zaujať, a preto, vážení pánovia, jestli vyšiel taký podnet, aby ustanovenie zákona znelo v takom smere a smysle, ako sa to pozdejšie stalo, vtedy každá republikánska strana zaujať musela len to stanovisko, ktoré sa zaujalo. (Výkřiky posl. Mikulíčka.) Vážení pánovia, ja som snáď dostatočným spôsobom vysvetlil tú okolnosť, že otázka tá či Koburgský veľkostatok dostane podľa zákona pririeknutý Joziáš a či Cyril Koburg, nemení absolútne nič na záborovom zákone a že ten veľkostatok ostáva naďalej a je naďalej v zábore.

Vážení pánovia! Akonáhle táto otázka stojí takto, vteda podľa môjho názoru bolo povinnosťou pána ministerského presedu hneď, keď takéto ťažké obvinení bolo vznesené na hlavy niektorých ľudí verejne činných v tejto republike a keď tieto obvinenia odoznely nielen v dennej tlači, ale aj v parlamente, aby predstúpil pred parlament a prehlásil pravý stav týchto vecí a takýmto spôsobom zamedzil, aby v tejto otázke vznikaly ďalšie nedorozumenia a zmätky, ktoré prirodzene vzniknú a rastú vtedy, keď stojíme pred zjavom, že temer každý sekčný šéf každého ministerstva v parlamentných výboroch alebo v tlači prehlašuje niečo iného, protiviaceho sa. Pán ministerský predseda má veľmi ľahkú možnosť, aby pozval všetkých týchto činiteľov, ktorí v tejto veci mali prácu, že by zistil v niekoľko hodinách pravý stav veci a podal o tom snemovni kategorické prehlásenie a takýmto spôsobom znemožnil, aby sa šírily zprávy, ktoré neslúžia ku cti verejného života, ani záujmom republiky. (Výkřiky posl. inž. Nečasa.)

Vážení pánovia, ja myslím, že pán ministerský predseda mal túto povinnosť nielen z ohľadu na ťažké obvinenie, ktoré v tejto afére pozdvihnuté bolo proti zákonodarným sborom a proti zákonodarným činiteľom, ale i preto, že tie ťažké obvinenia boly prenesené aj proti členovi kabinetu, proti členovi toho kabinetu, ktorému je on ministerským predsedom.

Pri tak vážnej otázke, vážení pánovia, myslím, že bolo povinnosťou pána ministerského predsedu, aby podal v tejto veci jasné a kategorické prehlásenie i preto, aby takýmto spôsobom auktoritatívne zamedzené bolo, že by vláčené bolo meno jedného člena kabinetu po republike, po schôdzach a v dennej tlači. I z ohľadu na tohoto člena kabinetu jeho vlády mal pán ministerský predseda samozrejmú ľudskú a politickú povinnosť aby takéto prehlásenie snemovni dal.

Tedy, slávna poslanecká snemovňa! My vidíme v tomto mlčení pána ministerského predsedu veľkú chybu a jednu príčinu toho, že takéto aféry môžu vôbec verejnosť zaujímať. Keby vláda vo vhodnej dobe podala v takýchto veciach jasné osvedčenia, vtedy by nikdy takéto aféry tak ľahkým spôsobom vzniknúť nemohly. My hovoríme vždycky o odrakúštení, ale my sa neodrakúšťujeme, naproti tomu Rakúsko sa odrakúšťuje. I v republike rakúske boly v poslednej dobe aféry. Vážení pánovia! Tam rakúsky parlament zvolil si vyšetrovaciu komisiu a táto vyšetrovacia komisia predložila parlamentu zprávu a do veci bolo prinesené jasno, hoci i v tej veci boly spomenuté mená členov rakúskeho kabinetu. Vážení pánovia! V Rakúsku dnešný ministerský predseda rakúsky, ríšsky kanclér, ktorý neprináleží k tej strane, ku ktorej mám ja česť prináležať, ale ktorý je na opačnom politickom póle, veľmi energicky postupuje proti všetkým zjavom vo verejnosti, ktoré by mohly byť donesené potom do súvislosti s korupciou, nakoľko nariadil podriadeným úradom, aby mu predložily mená všetkých intervenujúcich poslancov s označením záležitosti, v ktorej dotyčný poslanec intervenoval a túto listinu intervenujúcich poslancov a vecí, v ktorých sa intervenovalo, predložil posl. snemovni rakúskej, aby takto znemožnené boly intervencie také, ktoré nie je možné urovnať so zákonodarným účinkovaním.

Vážení pánovia! Ja by som ešte v jednom vzťahu chcel spomenúť celú túto aféru. Bolo tu tvrdené v časopisoch a nebolo dementované, že v Koburgskej veci so strany ministerstva spravedlnosti vyžiadané boly spisy a že tam zadržané boly až do tej doby, keď zákon o fideikomise vstúpil do života. Ja by som k tejto veci chcel povedať toto: Považujem za veľmi nebezpečný a nezdravý zjav praks, že ministerstvo spravedlnosti nielen v tejto veci, ale i v iných veciach, často nie v celkom odôvodnených prípadoch, vyžaduje si spisy od súdnych úradov, od súdov. Máme v našej ústavnej listine vypovedanú zásadu neodvislosti sudcov. To je stará zásada nielen republikánska - justitia est fundamentum regnorum. Do agendy sudcovskej nemôže sa správa verejná zamiešať, sudca stojí nad ministrom, súdca povinný je poslúchať jedine zákon, sudcovi nemôže nariadiť v jeho sudcovskom účinkovani nič žiadná vláda, žiadné nariadenie, sudca je opravnený skúmať i platnosť vládneho nariadenia, sudca stojí nad vládou.

Vážení pánovia! Keď ministerstvo spravedlnosti vyžiada si spisy určitého sporu, tak vidím v tom určitý zásah i do tej sudcovskej agendy, ktorá musí byť neodvislá od verejnej správy, ktorá musí byť neodvislá od samého ministerstva. V trestnej veci sa má vec ináč, poneváč v trestnej veci je ministerstvo spravedlnosti najvyšším pánom obžaloby, ministerstvo spravedlnosti je oprávnené dať príkaz štátnym zástupitelstvám a ministerstvo spravedlnosti v poslednej inštancii rozhoduje, či má byť nejaká trestná obžaloba vedená, či nie. Keď ministerstvo spravedlnosti vyžiada si spisy v trestnej veci, proti tomu nemožno nič namietať, ale keď vyžiada si spisy v civilných veciach, je to zjav veľmi povážlivý. V civilných veciach pánom sporu sú civilné stránky a rozhoduje tento spor súd a žiadna vládna správa nie je oprávnená, aby sa do tohoto sporu vmiešala, nie je oprávnená, aby stavala súdcovi otázku, akým spôsobom mieni konkrétny spor rozriešiť a ja by som veľmi varoval od toho, aby zbytočným spôsobom boly súdné spisy vyžadované od súdov v civilných záležitostiach, poneváč to má vždy ten náter, ako by v určitej miere chcel sa robiť nátlak na sudca, ktorý má súdiť jedine podľa zákona a podľa vlastného svedomia a presvedčenia.

Vážení pánovia! My síce nadávame na to staré Maďarsko, ale ja by som s tohoto miesta konštatovať chcel, že v bývalom Uhorsku takéto prípady boly veľmi ťažko možné. (Výkřiky komunistických poslanců: Slyšte! - Posl. Mikulíček: Tak mluví bývalý ministr Československé republiky! Kdybychom to řekli my, byla by to vlastizrada!) Je pravda, že v bývalom Uhorsku vyvinutá bola v podriadených úradoch určitá rezistenčná sila voči centrálnej štátnej moci, čo sa zakládalo na starých tradíciach a vo vývine uhorských dejín a dejín triedy zemianskej, džentríckej, ktorá mala úrady i súdné úrady obsadené a následkom toho hájila vždy ich samostatnosť voči centrálnej štátnej správe. A táto tradičná rezistenčná sila džentry prešla v Uhorsku pozdejšie i na uhorské súdy, i na uhorských sudcov. Vážení pánovia sa pamätají na prípad, ktorý sa stal pozdejšie po prevrate, keď som bol pridelený k prvému ministrovi pre správu Slovenska dr Šrobárovi ako referent pravosúdia, s úlohou preberať a organisovať súdy na Slovensku. Pamätám sa, že vtedy stál som ešte veľmi silne pod vlivom tejto starej tradície uhorskej, za ktorú by sme sa nemuseli hanbiť a neškodilo by, keby sme túto tradíciu prevzali. Vtedy obrátila sa na mňa súkromná stránka, ktorá mala veľké zásluhy v oslobodzovacím hnutí, ale ktorá mala súkromný spor, ktorý bol v behu pri nitrianskej sedrii, a sťažovala si, že dotyčný súd dopustil sa udajne určitých inkorektností, ktoré sa netýkaly formálnej, ale meritórnej stránky veci. Tá stránka vtedy žiadala, aby som zadovážil si tie spisy, preskúmal ich a že by som dal dotyčnému súdu úpravu. Ja vtedy ešte pod vlivom tej starej tradície stojac, odoprel som ten zásah a vyslovil som, že do civilného sporu žiadné ministerstvo zasahovať nemôže a žiadné ministerstvo nie je oprávnené, aby zadovážilo si v civilnom spore spisy, keď sa jedná o zásah do merita veci. V zákone o organizácii súdnictva čís. 217 r. Z. z r. 1906, ktorého platnosť bola rozšírená po prevrate i na Slovensko, je na tieto prípady pamätané a zákon tento dáva ministerstvu spravedlnosti najvyšší dozor nad súdnymi úrady a nad správnym behom súdnickej agendy. Ale to sa vztahovať môže len na beh, len na formálnu stránku pokračovania súdu, nikdy na meritórnu stránku. A jestli sa vyžadujú spisy od civilného súdu za tým účelom, aby sa skúmalo, ako postupuje dotyčný súd v merite záležitosti, vážení pánovia, tak to musí byť považované za veľmi povážlivý zjav a je radno, aby od takého postupu v budúcnosti bolo odhliadnuté. Ak má ministerstvo spravedlnosti vykonávať dozor nad podriadenými súdnymi úrady, tedy nech postupuje v takýchto veciach obezretnejšie a nech radšej užije ustanovenia zákona, že vyslať môže k dotyčnému súdu k prehliadnutiu agendy svoje orgány alebo nech to učiní skrze kompetentný vyšší súdny úrad.

Vážení pánovia! My následkom týchto zjavov musíme sa ozvať v záujme neodvislosti sudcovskej na Slovensku. Nesmíme zapomenúť, že do aprila t. r. bola neodvislosť sudcov na Slovensku v určitej miere suspendovaná preto, že sudcovia do konca apríla t. r. mohli byť preložení na Slovensko a v záujme reorganizácie súdov mohli byť sudcovia preložení s jedného miesta na druhé. Keď tomu sudcovi hrozí také nebezpečie, že by mohol byť presadený do penzie daný, alebo že by iným spôsobom by mu mohla byť učinená ujma, keď pri takom stave veci interesuje sa ministerstvo spravedlnosti o stave civilného sporu, iste je to povážlivou záležitosťou, a je to povážlivejšie tým viac, lebo materielný stav nášho sudcovstva nie je závidenia hodný a jeho rezistenčná sila proti podobným zásahom oslabená. Naší súdruhovia v rozpočtovom výbore poukázali na to, akým spôsobom sú sudcovia na Slovensku agendou preťažení, že kým v historických zemiach od prevratu agenda súdov klesá, alebo aspoň ostáva na jednej výške, dotiaľ na Slovensku je všeobecný zjav ten, že agenda súdov, počet sporov stúpa, pri niektorých súdoch až o 80 %, na pr. u bratislavskej sedrie. A u všetkých súdov slovenských vidieť, od roku 1921 počnúc, zvýšenú agendu. Nie je div tedy, že výkon sudcovský stáva sa čím ďalej tým ťažší na Slovensku, tým viac, že ubúda počet sudcovských síl. Pod touto ťarchou musí niesť tú ťažkú ťarchu sudcovskej agendy personál na Slovensku. Pri tom veľmi úzkoprse postupuje sa menovite v rezorte ministerstva spravedlnosti pri priznávaní slovenskej výhody, i tam, kde tá slovenská výhoda bola určitým osobám priznaná. Pri prepočítavaní rokov, pri novom systematizovaní pokračuje sa veľmi úzkoprse, miesto čo by práve pri tomto stave maly byť vzaté do ohľadu veľké ťažkosti, v ktorých sa tento stav tam nachádza. My v tomto ohľade slávnej poslaneckej snemovni predneseme pri podrobnej debate určité pozmeňovacie návrhy, poťažne rezolučné návrhy, aby materielným zabezpečením sudcovského stavu chránená bola neodvislost sudcovská, ktorá je základným fundamentom našej republiky.

Vážení pánovia! Uviedol som niektoré okolnosti, pre ktoré chováme sa s krajnou nedôverou voči dnešnej vláde. Ja by som mohol uviesť ešte ďalšie veci. Je tu otázka prehlásenia, ktoré učinil pán minister národnej obrany ohľadom podržania 18mesačnej vojenskej služby, sú tu osvedčenia pána ministra školstva a národnej osvety pri prejednávaní v rozpočtovom výbore ohľadom tých smerníc, akým spôsobom si on predstavuje konštruktívny nacionalizmus, akým spôsobom si on predstavuje kultúrnu politiku v tomto štáte, kde zjavne poukazuje na to, že musíme sa odchýliť od nekonštruktívnych smerov kultúrnej politiky, ktoré nekonštruktívné a deštruktívné smery podľa neho sa uplatňovaly po prevrate, po revolúcii v našej republike. V tom vidíme zase len odklon od dosavádnej línie, i kúltúrne politickej línie predošlých vlád v republike, čo zväčšuje len našu nedôveru voči dnešnej vláde.

Slávna poslanecká snemovňa! Spomenul som, že nie len nedôvera ku dnešnej vláde určila nám naše stanovisko proti rozpočtu, ale i vecné ohľady, to, že rozpočet neodpovedá programu, prianiam a požiadavkom našej strany i triedy, ktorú naša strana zastupuje.

Nie je to mojim úkolom, aby som bližšie toto uvádzal. Naší rečníci v podrobnej debate sa o tom zmienia, každý pri dotyčnej kapitole rozpočtovej. Ja tu len poukázať chcem, že rozpočet tento obsahuje i tie položky, proti ktorým naša strana ešte len pred niekoľko mesiacmi najvehementnejšie bojovala, že rozpočet obsahuje zvýšené clá, a obsahuje i tie položky, ktoré vzťahujú sa na zvýšenie kňazskej kongruy. My vtedy, keď tieto otázky boly na tapete v poslaneckej snemovni, postavili sme sa proti týmto vládnym predlohám, poneváč videli sme v nich odklon od dosavádnej politiky sledovanej v tomto štáte. My sme v nich videli jednostranú hospodársku politiku, ktorá popri tom, že jednostranným spôsobem slúži určitej vrstve, znamená z celkového hospodárskeho hľadiska štátneho ujmu a škodu pre štát a jeho národné hospodárstvo, čo objavuje sa i v zahraničných stykoch nášho štátu, nielen politických, ale hlavne hospodárskych. Následkom našej colnej predlohy muselo Rakúsko predložiť v lete tohoto roku svoju novú colnú osnovu a následkom tejto osnovy museli sme zažiť toho ponižujúceho zjavu pre našu republiku, že to Rakúsko, ktoré ešte pred niekoľko rokmi tým samým kanclérom objavilo sa v Prahe a čo najpokornejším spôsobom prosilo smerodajných činiteľov našej republiky, aby pomohli Rakúsko vytiahnuť z ťažkej situácie, do ktorej sa po vojne dostalo, to samé Rakúsko dnes vypovedá nám obchodné smluvy a hrozí nám, že jestli smluva tá nebude taká, ako to vyžaduje rakúsky záujem, môže nastať bezosmluvný stav medzi nami a Rakúskom. Teda jednostranná hospodárska politika, ktorá vedie k dôsledkom škodlivým pre republiku, pre štát, je inkorporovaná v tomto rozpočte.

A v tomto rozpočte je inkorporovaná nová kultúrna politika, ktorá započala sa odhlasovaním kongruy. Rozpočet tento znamená tedy ztelesnenie tých sporných bodov, pre ktoré rozpadla sa všenárodná koalícia, pre ktoré opustili sme bývalú vládnu väčšinu, pre ktoré vypovedali sme dnešnému vládnemu režímu a dnešnej vláde opozičný boj a preto i z tohoto dôvodu nemôžeme tento rozpočet akceptovať a budeme hlasovať proti rozpočtu. (Potlesk poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Burian. Uděluji mu slovo.

Posl. Burian: Ctěná sněmovno! V tomto roce nastaly v hospodářském i politickém životě v Československu určité změny, které tudíž také v debatách o rozpočtu jsou předmětem všeobecných úvah. Po mém názoru přicházejí pro naše nazírání a konání v úvahu tři nové směrodatné otázky: 1. Hospodářský život v Československu dostal se v tomto roce do prudké průmyslové a cenové krise, takže zklamány jsou naděje všech, kteří očekávali překonání poválečných hospodářských poruch. 2. Měšťácké strany bez rozdílu národnosti a bez ohledu na své bývalé spory o pokrokovost, svobodomyslnost a náboženství zahájily společnou třídní vládu proti dělnictvu. 3. Bývalé socialistické vládní strany jsou v oposici, a zajímá tedy, jak budou o rozpočtu hlasovati, jak vůbec si představují svůj další postup.

Máme všechnu příčinu, abychom tyto otázky pečlivě prozkoumali.

Pohodlné politické stanovisko zaujímají vládní strany. Vyhodily reformistické strany z vlády, bezohledně snížily životní úroveň všeho dělnictva, zvýšením platů kněžstva, nedbaly duševního přesvědčení obrovských mas čsl. občanstva, ale nyní přísně a důrazně obracejí se na bývalé vládní socialisty voláním, že jest jejich povinností hlasovati pro rozpočet. Kdo hlasuje proti rozpočtu, nehlasuje prý proti vládě, nýbrž hlasuje proti republice, proti státu. Proti politickému měšťáckému šlágru pokusím se uvésti opravdové, věcné hledisko.

Prof. Masaryk v "České Otázce" uváděl o poměru politika ke státu toto realistické stanovisko (čte): "Musíme si zvykati pojímati stát (a podobně společnost, národ, lid atd.) konkrétně a reálně: tolik a tolik obyvatelů s určitými vlastnostmi duchovními a fysickými, shromážděných ve stát, mají mezi sebou tolik a tolik úředníků politických, tolik ministrů a mají svého určitého vladaře, ti úředníci a všichni, kdo vládnou, řídí se tou a tou ústavou, ale také těmi a těmi zvyky atd., zkrátka musíme učiniti pokus, každé kolektivum, tedy stát, církev, národ, lid atd., pojímati ve své časově dané plnosti, tedy ne: stát in abstracto, nýbrž tolik set úředníků soudcovských, tolik administrativních, tolik ministerských, tolik členů dvora, tolik vojáků atd., jedním slovem: míti názor o státu učleněný, plný, ne mlhavý a prázdný, nebo abstraktní (všeobecný). Kdo tak věc pojímá (kdo tedy zná politickou, hospodářskou atd. statistiku své země, funkce jednotlivých úřadů atd.), prohlédne, že politická funkce jest jednou z různých sociálních a kulturních funkcí určité společnosti, pochopí, že státní, politická činnost souvisí s ostatní činností kulturní a že určitý stát odpovídá určité církvi a názorům náboženským, zároveň názorům literárním a vědeckým, hospodářským a obchodním atd."

Cituji úmyslně tyto věty, poněvadž jejich autor je autoritou širokým vrstvám nekomunistickým, které Marxe a Lenina zavrhují jako cizácké ideology. Nuže, přidržme se učence Masaryka.

Měšťácké strany utvořily si určité všeobecné abstraktní pojmy, jako: republika, stát, češství, němectví. Pojmy ty odpovídají určitým ideálním představám, fantasiím, illusím a láskám národa, a tak buržoasie osvojením si nálad lidových chce pak pomocí takových abstraktních pojmů celý politický veřejný život komandovati. Abstraktně se na př. mluví o češství. Vlastenec se honosí češstvím, politik i spisovatel připisuje češství všechny možné krásné vlastnosti, čímž vším široké masy národa jsou uvedeny v opojení a vytržení, ale konkrétně má český pracující lid bídu a hlad a umírá předčasně tuberkulosou. Buržoasie miluje jen abstraktní mlhavé pojmy státu, republiky, češství či němectví, ale konkrétně se o konkrétní národ, o pracující lid nestará. Abstraktní pojmy jsou velkolepé, ale konkrétní poměry jsou trpké, hořké, smutné, v každém případě vážné. Je zcela správné, že nemáme se dávati ovládati sebe krásnějšími abstraktními pojmy, nýbrž že náš postup má býti určován poznáváním holých skutečností ve smyslu Schillerových slov: "Lehko tancují v hlavě myšlenky, ale tvrdě na sebe v prostoru narážejí věci."Masaryk praví, že lehko se to mluví o státu a národu, ale že to nestačí, že je potřebno zaujmouti jiné stanovisko ke státu, který je ovládán církví, jiné ke státu, ovládanému zájmy obchodními, či vědeckými atd.

Proto nejednají správně reformističtí socialisté, kteří jsou podmaněni jmenovanými abstraktními pojmy, nýbrž správně jednáme my, když nevidíme jen stát, republiku, národ vůbec, nýbrž když přesně rozlišujeme a když vidíme a posuzujeme stát feudální či kapitalistický, republiku maloměšťáckou či republiku velkoměšťáckou a j. v. Konkrétně musíme se také dívati na dnešní sociální a politické poměry v Československu a jen rozborem těchto konkrétních poměrů můžeme rozhodovati o správném postupu dělnické třídy.

Rozpočet nepovolujeme jakémusi čistému pojmu státu vůbec, republiky vůbec, nýbrž určitému režimu, určitému státu, ovládanému tak či onak. Mluvím-li o tom či onom konkrétním režimu, nemíním tu prostě jen tu či onu dočasnou a snad i přechodnou vládu, nemíním nahodilé seskupení politických stran v parlamentě, nýbrž míním to, které třídy celkově vládnou ve státě, v parlamentě i mimo parlament. Politické strany v parlamentě jsou pouhými vykonavateli vůle těch či oněch vrstev mimo parlament. O to jde: ne, které strany rozhodují zde v parlamentě, nýbrž které vrstvy rozhodují o politice dnešních vládních stran a v dalším také o politice oposičních stran. A to je právě zvláštností dnešního období politického života v Československu, že všechny vládní strany byly voleny hlasy značných mas nemajetných vrstev pracujícího lidu, ale všechny vykonávají výhradně vůli kapitalistů agrárních, průmyslových a finančních. Dnešní celkový vládní režim je silně namířen a absolutně zahrocen proti pracujícímu lidu. Není zapotřebí zvláštního bystrozraku, aby pravda tato byla poznána. Zájmy literární a vědecké v Československu jistě nevládnou. Všude občanstvo vidí a cítí, že se prosazují zájmy církevní, vojenské, byrokratické a agrárnické. Hlavně však je všude zřejma a zřetelna vláda zájmů a prospěchů v peněžnictví. Přes to však namlouvá mnoho politických stran lidu, že v Československu nade vším svou moc rozprostírají zájmy jakéhosi čistého a krásného pojmu vlasti, státu a národa, stále ještě je mnoho dobrodušných lidí, kteří přes všechny trudné zkušenosti jsou při každé příležitosti ochotni hlaholu patriotickému uvěřiti a nepoznati, co za tímto četnému lidu milým pojmem se skrývá, takže z této příčiny je potřebno uvésti řadu důkazů o věci, o níž by se zdálo, že je na první pohled odkryta.

Podívejme se na některé konkrétní skutečnosti, které jen tak nahodile vybírám. Nejde o úplný výpočet skutků proti dělnické třídě, nýbrž jen o ukázky, ilustrace působení kapitalistického a státního aparátu.

Ministerstvo vnitra je nespokojeno. Republika prý má příliš málo četníků a policajtů, četníci dostanou přilbice, pistole a šavle. Obecní samospráva má býti více ještě okleštěna.

Spokojeno je ministerstvo spravedlnosti. Československá justice jest opravdu znamenitá. Její rozsudky mohou býti hrbolaté, mohou naprosto odporovati zdravému rozumu, mohou býti sebe více křiklavé, povážlivé, podivné, nepochopitelné a záhadné, ale německý ministr spravedlnosti má přece jen pravdu, že justice československá je dobrá a že jí může buržoasie plně důvěřovati. Vždyť československá justice posílá komunisty pilně, horlivě a vydatně do kriminálů. Za to si zasluhuje důvěru měšťáctva, za to je chválena i německým ministrem.

Budiž mi dovoleno při té příležitosti, abych také učinil poznámku o tom, co zde právě řekl předešlý řečník pan kol. dr Dérer. Je to také otázka jakéhosi práva a jakési spravedlnosti, co nyní je v politickém životě jistě aktuelní důležitosti. Divil jsem se výkladu, který zde učinil pan dr Dérer. Proč? Poněvadž se mně zdá, že naprosto nevystihl podstaty celé té koburské záležitosti. On řekl: "Ten jeden Koburg je Koburg habsburský a probuzených Maďarů a proto prostě a jednoduše má se Švehla sem dostaviti a říci: Ano, všechno je v pořádku, tak to mělo býti, taková předloha musila býti učiněna." Já míním, že tyto věci jsou přece jen poněkud jiné a že bychom zde musili zkoumati v podstatě tři otázky: V první řadě je to otázka politická, která spočívá v tom, že to bylo prapodivné a je to prapodivné v Československé republice: jakmile se objevil v Československé republice jakýsi princ bulharský, okamžitě tehdejší vláda spěchala a velmi horlivě pro něho pracovala a pracuje se i dnes, jde-li o to, aby dostal dědictví ve výši 500 milionů Kč. Ale naprosto se ignorují zájmy pracujícího lidu, ba naopak pracuje se proti nim v každém ohledu a v každém směru.

A další věc: Jak je to s otázkou neodvislosti soudcovské, se soudcovstvím a justicí vůbec? Mohu vám říci, že právě teď jsem přijel z Brna, kde jsou rozšířeny pověsti, že tam u Nejvyššího soudu v této otázce koburského dědictví se vyskytli dva páni, kteří navzájem - řeknu to mírným slovem - se tahali o spisy v této otázce. Prý jeden chtěl zaujmouti stanovisko pro Joziáše a druhý stanovisko pro Cyrila. (Výkřiky komunistických poslanců.) Je nad tím veliké podivení, poněvadž je názor, že stalo se to za ovlivňování těchto činitelů Nejvyššího soudu. Očekávalo by se, když ve veřejnosti takovéto názory jsou a je vyslovováno takovéto podivení, že plným právem by měl býti v poslanecké sněmovně zvolen vyšetřující výbor, který by tuto celou záležitost řádně a správně vyšetřil. (Předsednictví převzal místopředseda Slavíček.)

Jestliže by zde bylo nějaké habsburské nebezpečí maďarských probuzenců, pak zajisté ten Cyril Koburg je zase jiným probuzencem. Není-li to probuzenec maďarský, bude to probuzenec jiného rázu. Pan posl. dr Dérer líčil věc tak, jako by pan ministerský předseda měl prohlásiti: "Ano, je to správné." To by znamenalo léčiti ďábla Belzebubem. A konečně zde přichází tato otázka: Když jsem pana posl. dr Dérera takto slyšel - zajisté že to tak nemínil, nechci ho podezřívati - činil jeho výklad takový dojem, že by sem měl přijíti pan min. předseda a docela klidně prohlásiti: "Ano, ono to bylo tenkrát všecko v pořádku." Ale pak by byl nucen učiniti puntík ještě na ty výklady p. dr Dérera a ten puntík by byl, že bylo také v pořádku to, jakými vlivy se zde působilo, za jakých okolností se to stalo, že zde působily vlivy krásných paní, peněz atd., atd. A tu myslím, že všechny tyto věci svalovati s beder vládních stran minulosti nelze pouhým vládním prohlášením zde, nýbrž že je třeba zde zjistiti pravdu vyšetřujícím výborem posl. sněmovny. (Výkřiky komunistických poslanců.)