Žádný stát na světě nedal
by si tuto zločineckou propagandu líbiti a už
nejméně trpělo by něco podobného
bolševické Rusko. Uvažme jen, co by se stalo
v Rusku mužíkům nebo socialistickým
revolucionářům nebo i dnešní
oposici Zinověva či Trockého, kdyby někdo
z nich pronesl podobný výrok na sjezdu sovětů.
Žádné vyšetřování,
žádné soudní řízení,
zmizel by takový jedinec v propadlišti, napitém
lidskou krví, jako desetitisíce ostatních,
kteří měli odvahu postaviti se proti bolševismu.
A u nás je dosud, slavná sněmovno, málo
odvahy k tomu, aby lidé, kteří protistátní
rejdy organisují, nesli také za své zločiny
plnou odpovědnost. Je zejména málo odvahy
a upřímnosti v socialistických stranách,
které sice vedou s komunisty urputný boj, ale jakmile
vláda přikročí k důsledkům
a dá komunistické agenty zatknouti, hned křičí
o porušení svobody shromažďovací
a nerozpakují se docela v novinách napsati, že
vláda vyvolala si usvědčenou poslední
bolševickou špionáž sama.
V poslední době dokázáno bylo komunistické
straně několik případů na poškození
státu a rozvrat v armádě. Zatím co
v Rusku vybudovali si bolševici nejsilnější
ruskou armádu s dvouletou služební dobou, zatím
co ji sešněrovali přísnou kázní
a poslušností, podpalují u nás rozvrat
ve vojsku a volí k tomu různé prostředky:
dnes štvavé projevy v parlamentě, zítra
útoky v novinách a na schůzích, a
když to nepomáhá, kupují za peníze
ničemy, kteří zastupitelskému úřadu
sovětské vlády prodávají tajné
vojenské listiny.
Branná moc nás ročně stojí
na 2 miliardy. Je to oběť velmi těžká,
ale neseme ji rádi, poněvadž víme, že
armáda jest jedním z hlavních předpokladů
národní svobody a samostatného života.
Teď však přichází strana, která
organisuje podzemní akce a míří na
hlavní oporu státu a ústy svých zástupců
prohlašuje v parlamentě, že bude ve špionáži
pokračovati. Naskýtá se přirozeně
otázka, co učiní vláda, co učiníme
my. Mám za to, slavná sněmovno, že v
takovýchto nebezpečných akcích musí
jíti všechna sentimentalita stranou. Čekáme
v prvé řadě důstojné činy
od naší vojenské správy. (Výborně!)
Ministr národní obrany správně
na tyto bolševické rejdy poukázal v rozpočtovém
výboru a oznámil všechna opatření,
aby vojsko naše zůstalo netknuté.
Pořádek musí býti v prvé řadě
zjednán ve vojenských úřadech. Není
přece možné, aby v důležitém
oddělení vojenské správy zaměstnáni
byli lidé, již několikráte podezřelí
ze špionáže. Kde je tu úřední
odpovědnost, kde je opatrnost, kde nutná kontrola?
Chceme, aby naše armáda byla zárukou státní
svobody a bezpečnosti do budoucna. Právě
proto však nesmí býti zrazována špiony
a placenými emisary, nýbrž musí tu státi
pevně, prostá vší politiky a silná
jen jednou vírou: t. j. sloužiti národu, brániti
stát a jeho svobodu proti všem domácím
i zevnějším nepřátelům.
Že je nutno, aby mezi zaměstnanci všech vojenských
úřadů byla provedena přísná
kontrola a aby lidé státu a branné moci nepřátelští
byli propuštěni, považujeme za samozřejmé.
(Výborně! - Potlesk.) Ať komunisté
křičí sebe více, jejich povyk a hrozby
jsou tím nápadnější. Proto tato
ozdravovací methoda musí býti provedena za
všech okolností.
Pravil jsem, slavná sněmovno, že si přejeme
armádu prostou veškeré politiky. Zkušenosti,
které jsme učinili s propůjčením
volebního práva vojákům v presenční
službě, nejsou po žádné stránce
příznivé. Proto vláda podá
osnovu zákona, kterou se volební právo v
armádě ruší. Ten, kdo sledoval volební
boje v místech, kde jsou vojenské posádky,
dobře ví, jak na mysl vojáka působila
agitace volebními letáky a různými
sliby. Kdo sliboval vojenskou službu nejkratší
a nejpohodlnější, měl největší
naděje u vojska na úspěch. V kasárnách
rozvracen byl klid, mnohde i kázeň, poněvadž
20 a 21letí hoši nedovedli často pochopiti,
co je vojenská povinnost a co jest demagogie.
Se stran socialistických se namítá, že
odnětím volebního práva vojínům
nezamezí se tomu, aby vojáci měli určité
politické přesvědčení. To je
pravda. Nejde však, slavná sněmovno, o politické
přesvědčení vojína, nýbrž
o to, aby politické strany pozbyly zájmu o vojáka
jako o voliče, aby umělou volební agitací
nebyly v kasárnách vyvolávány rozbroje
a ničena kázeň. Na příklad
jak k tomu přijde obec, kde je vojenská posádka,
aby při volbách bylo poplatnictvo majorisováno
hochy, kteří při krátkosti pobytu
nemají na vedení obce žádného
zájmu a přece určují směr obecní
politiky na 3 léta. Mám takový případ
ve své župě v Milovicích u Lysé,
kde vojsko může si zvoliti celé obecní
zastupitelstvo. Za několik měsíců
vojáci odjedou, nikdy se více do Milovic nevrátí,
ale rozhodli o hospodaření a správě
celé obce na několik let. (Posl. Bolen: Tak jste
to mizerně udělali?) Právě proto,
stala-li se chyba, bude odčiněna, p. Bolene.
Jsou to divné květy demokracie, to je ukvapenost,
jakých se, bohužel, u nás po převratu
spáchalo více. Chceme, aby vojsko, četnictvo,
rotmistři a důstojníci nebyli exponováni
politicky, tím méně stranicky. Chceme, aby
vojsko pohlíželo na existenční otázky
národní s vyššího hlediska, nedotčeného
stranictvím a záštím. Čím
kratší bude presenční služba, tím
více je potřebí, aby v kasárnách
bylo více smyslu pro intensivní práci, pro
výchovu vojáka a jeho povinnost ke státnímu
celku. Rozumni vojenští gážisté,
rotmistři a důstojníci plně tuto pravdu
uznávají. Nejde jim o volební právo,
jako vůbec nemají o politické boje zájem,
ale jde jim o takové existenční zabezpečení,
které by jim umožnilo, aby svůj úkol
mohli plniti s radostí. Toto zabezpečení
musí jim dáti stát, nikoli politická
organisace, které by snad odevzdali při volbách
svůj hlas. Vítáme proto ohlášenou
vládní předlohu o zrušení volebního
práva vojínů jako jednu z podmínek
pro ukáznění armády a jeji odpolitisování.
Slavná sněmovno! Řadu let mluví se
u nás o těžkopádnosti administrativy
a přílišné nákladnosti veřejné
správy. V době, kdy celou Evropou letí heslo
o šetrnosti, kdy v Jugoslavii v zájmu státních
úspor ruší se 5 ministerstev, kdy Belgie tmavším
chlebem snižuje dovoz pšeničné mouky,
kdy v Italii zakazuje se přepych a ve Francii snižuje
se i počet poslanců, v době, kdy bolševické
Rusko musí podstatně škrtati položky v
rozpočtu, se kterými se komunisté do nedávna
před světem chlubili, je nutno, aby i u nás
došlo k pevné a jednotné linii hospodářské
a k úpravě správy, která by výdaje
zmenšila. Má-li se tak státi, je nutno, aby
byly v prvé řadě položeny jednotné
základy, na kterých by veřejná správa
spočívala. Sjednocením správy umožní
se její zjednodušení a zlevnění.
Máme již 6 roků zákon o zřízení
úřadů župních a okresních.
Byl však proveden pouze na Slovensku. U nás podle
prohlášení pana ministra vnitra musí
býti zákon dříve novelisován
a tak patrně bude ještě dlouho trvati, než
se dočkáme jednotné správy.
Na Podkarpatské Rusi spočívá nynější
správa na základech ústavy uherské,
na Slovensku máme župy, v Čechách, na
Moravě a ve Slezsku i po zrušení zemských
sněmů máme dvojí správu veřejnou:
politickou a autonomní. Netřeba ani dokazovati,
že tato různotvárnost a s ní souvisící
složitost jest hlavní příčinou
přílišné nákladnosti naší
administrativy. Ulehčení a zmírnění
veřejných břemen nelze provésti bez
jejího zjednodušení. Je proto nutno, aby tyto
závady byly co nejdříve odstraněny,
a to buď všeobecným provedením župního
zákona nebo vydáním zákona jiného,
který by byl jeho náhradou.
K uvažování o této otázce, myslím,
že bylo času již dosti. Jest příkazem
všeobecného prospěchu, aby bylo učiněno
konečně jednou potřebné rozhodnutí
a zabránilo se škodám, které z dosavadního
stavu vznikají. Jest to tím více potřebí,
čím svědomitěji je nutno prováděti
šetrnou politiku ve státě a samosprávě.
Pravda, státní rozpočet na příští
rok jest aktivní částkou 20 1/2 mil.
Kč, ale nikdo neví, do jaké míry se
projeví důsledky stávající
hospodářské krise i na hospodaření
státní. Musí-li na př. Národní
banka československá konstatovat, že tvoření
nových kapitálů postupuje u nás tempem
zvolným, je v tom výstraha i poučení.
Jsme státem přepolitisovaným a málo
dbáme staré rady národohospodářů,
že jen tam se daří lépe, kde se víc
a lépe vyrábí. U všech evropských
států vidíme, že se v prvé řadě
zabývají řešením problémů
hospodářských. Když v Německu
dohodly se strany na hospodářském a konstruktivním
programu, počal se zvedati tamní průmysl,
který dnes konkuruje v celém světě
jako před válkou. Ve Francii po prudkých
politických bojích, které měly v zápětí
nevídaný pokles franku, nastolena byla vláda
koncentrační, která řeší
hospodářsko-finanční otázky
s positivním výsledkem. Předvčerejší
řeč premiéra francouzské vlády
je toho klasickým dokladem. V Anglii má každá
vláda, ať kanservativní nebo dělnická,
v prvé řadě na zřeteli činy
hospodářské. U nás tomu až dosud
nebylo. Zabývali jsme se buď čistě politickými
problémy, nebo ukvapeně schvalovali jsme celou řadu
zákonů sociálně-politických,
které zatížily výrobu a v neposlední
míře spoluzavinily nynější hospodářskou
krisi. Teprve nynější vláda prohlásila,
že chce raziti nové dráhy hospodářské
politice a že za přední úkol považuje
řešiti hospodářskou krisi. V čem
tato krise spočívá, slavná sněmovno?
V poklesu výnosnosti soukromého podnikání.
(Souhlas.) To je ono bolavé místo, od něhož
se šíří únava a ochablost v hospodářském
životě. Úbytek vývozu, práce
a výdělku. Naše výroba ať zemědělská,
průmyslová, nebo živnostenská, je přetížena
daněmi, drahotou úvěru, tarifní politikou
a sociálními břemeny. Jen tak se mohlo státi,
že v prvém pololetí letošního roku
poklesl náš vývoz o 1 miliardu a že jsme
v cizině ztratili trhy, které těžko
budeme zpět dobývati. Není divu, že
za takových okolností roste u nás nezaměstnanost.
A tu právě socialistické strany měly
by objektivně zkoumati příčiny této
krise. Je velmi pohodlné křičeti na stát,
aby vyplácel další podpory nezaměstnaným,
jako před zavedením gentského systému.
Gentský systém, po němž jsme my nevolali,
který byl aktivován na přání
socialistických stran, nabyl u nás platnosti loňského
roku dnem 1. dubna a dle statistiky ministerstva sociální
péče vyplatil stát na podpoře nezaměstnaným
od této doby do konce března t. r. téměř
4 mil. Kč. Před uzákoněním
gentského systému dal stát na podpory nezaměstnaným
123 mil. Kč. Ale podporami, slavná sněmovno,
se přece krise neodstraní. Zde je nutno jíti
k jádru věci, podívati se na pravé
příčiny úbytku práce a společně
pracovati k nápravě. Hlavní chyba vězí
v naší poválečné politice hospodářské.
Přeceňovali jsme nosnost národního
hospodářství a zařídili jsme
se v ohledu sociálním i kulturním tak, jako
bychom patřili k nejbohatším státům
Evropy. (Výkřiky posl. Vávry.)
Zapomínalo se, že stát jsou v prvé řadě
poplatníci, jejich hospodářské statky
a výroba, která musí býti schopna
konkurence, aby se zachránil export. Pokud bylo možno
dělati nové státní dluhy na podkladě
rozpočtových deficitů, nebyla situace aspoň
zdánlivě tak zlá. Nyní však je
jinak. V hospodářské politice nesmějí
se dělati experimenty, neboť každá chyba
krutě se mstí. Boj proti nezaměstnanosti
musí se v prvé řadě projevovati snahou
po zvýšení výroby a zajištění
exportu. Proto musí se přestati s prováděním
nových a nových zákonů sociálních,
které ani silné a velké státy dosud
nemají a musí se prováděti rozumná
politika produkční, která dává
národu chléb a zajišťuje jeho soběstačnost.
Nezaměstnanost je v prvé řadě chorobou
hospodářskou, která nedá se léčiti
placením podpor, ale účelným opatřením
práce. Je pozoruhodné, že v době, kdy
se tolik píše o nezaměstnanosti ve městech,
je na venkově stále nedostatek pracovních
sil (Výborně! - Výkřiky
poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.),
což zejména patrno bylo při letošním
dobývání řepy. (Tak jest!) Tady
je, slavná sněmovno, nutno provésti nápravu.
Kdo je bez zaměstnání ve svém oboru,
nesmí pohodlně čekati, až se z fabrických
komínů opět zakouří, ale musí
vzíti každou poctivou práci, kterou je schopen
vykonati, třeba na venkově v zemědělství.
(Tak jest! Potlesk poslanců republ. strany zeměděl.
a malorol. lidu.)
Z přítomné krise, v níž se octlo
naše hospodářství, je tedy pouze jedno
východisko: Zvýšiti rentabilitu soukromého
podnikání, umožniti výrobě -
úpravou věcí daňových, tarifních
a sociálních, - snížení nákladů
a tím možnost konkurence. Tak umožní se
dělnictvu práce a státu trvalý zdroj
finančních příjmů.
Velmi důležitou hospodářskou otázkou
je i naše sociální zákonodárství
a jeho důsledky pro praktický život. Pokud
žili jsme v záplavě papírových
peněz a nehrozila nám hospodářská
konkurence ciziny, daly se mnohé sociálně-politické
zákony unésti. Dnes však, kdy je nutno počítati
s každou korunou a kdy uplatňuje se jediná
pravda, že platiti může jen ten, kdo si vydělá,
cítíme velmi těžce, kam jsme až
s některými sociálními zákony
zabředli. Je to v prvé řadě zákon
o sociálním pojištění dělnictva.
(Posl. Koudelka: Roku 1911 na sjezdu zemědělských
společenstev ve Vídni sami jste žádali
ten zákon. Ti lidé tenkrát byli pokrokovější,
než vy dnes!) Pane kol. Koudelko, já k
tomu ještě přijdu, jen mě nechte laskavě
domluviti. Když, slavná sněmovno, v září
1924 byl zákon tento v parlamentě projednáván,
nikdo netušil, že zatížení, které
z jeho provádění vznikne, bude tak velké
a podstatné, jak se ukazuje dnes. (Výkřiky
poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)
Padesát milionů korun měsíčně,
které jsou odváděny v našem státě
na nemocenské, starobní a sociální
pojištění od 1. července t. r., je obnos,
který výroba a celé národní
hospodářství důkladně cítí
a nelze se proto diviti, že v době... (Odpor a
výkřiky poslanců čsl. soc. dem. strany
dělnické.) Prosím, pánové,
nebraňte se rozumným vývodům. Já
přijdu k dalším otázkám. Nelze
se proto diviti, že v době nedostatku a drahoty peněz
dochází k oprávněným stížnostem...
(Výkřiky poslanců čsl. soc. dem.
strany dělnické. - Posl. Koudelka: Pane kolego,
jste sám pojištěn?)
Předseda (zroní): Prosím o
klid.
Posl. Dubický (pokračuje): To je stará
otázka vašeho kolegy Johanise. Tedy prosím,
za takových okolností nelze se diviti tomu, že
se množí stížnosti nejen od zaměstnavatelů,
ale i od zaměstnanců.
Zákon o sociálním pojištění
je dílo veliké. Vzniklo za loyální
součinnosti všech stran bývalé sněmovny,
která zákonem obírala se velmi důkladně.
Po této stránce byl nejlépe podán
důkaz, že občanské strany splnily program,
na kterém se dohodly se socialisty, a že nezakolísaly
ani tam, kde šlo o zákon významu tak dalekosáhlého.
Jak se naproti tomu zachovali socialisté k požadavkům
zemědělského lidu, když šlo o jeho
hospodářské požadavky, zvláště
o ochranu jeho práce, je všeobecně známo,
ale to je už kapitola jiná.
Zákonem o sociálním pojištění
vyvrcholilo u nás celé sociálně-politické
zákonodárství. Předstihli jsme na
tomto poli řadu velkých a bohatých států,
kde zákony tak velké řeší se
tempem mnohem pomalejším. Poukazuji pánům
ze socialistických stran jen na příklad Francie.
Francie začala jednati o sociálním pojišťování
r. 1920 a zákon odhlasovala v dubnu 1924, a to jen pro
dělnictvo v mateřských zemích, nikoliv
v koloniích, které jsou z tohoto zákona vyňaty.
Současně však přijal francouzský
parlament ustanovení, které vtělil do zákona,
že sociální pojištění ve
Francii vejde v život tehdy, až to finanční
a hospodářská situace státu dovolí.
O zákonu jednal ve Francii také senát, který
učinil řadu podstatných změn. Mělo
se za to, že zákon o sociálním pojištění
bude ve Francii aktivován aspoň letos na podzim,
ale senát odepřel o něm vůbec jednati,
poněvadž je prý násilným lámáním
francouzského individualismu a doba není pro jeho
aktivování příznivá. (Hluk.)
Tak je ve Francii. U nás aktivovali jsme zákon
v době vážné hospodářské
krise nejen v průmyslu, ale i v zemědělství
a živnostech a hlavně v zemědělství,
kde letošní úžasné živelní
katastrofy krisi ještě enormně zvýšily.
Lze proto pochopiti, že proti jednotlivým ustanovením
zákona jeví se značný odpor a že
je voláno po nápravě. Nikdo toto hnutí
nevede, nikdo je neorganisuje a přece je spontánní.
Zákonodárci musí proto velmi svědomitě
zkoumati a hledati příčiny tohoto odporu
a pracovati k tomu, aby stesky byly odstraněny.
Bylo by velmi nebezpečno pro dílo tak velké,
kdyby muselo býti udržováno násilím,
kdyby pojišťovací prémie musily býti
vymáhány exekučně a kdyby lid nevěřil,
že ze zákona plyne mu dobro a prospěch. Nikdo
nepomýšlí na zrušení tohoto zákona,
ale budeme opravovati všechno, co ukázalo se v životě
praktickém neudržitelným, a v tom spočívá
(Hluk. Výkřiky.) smysl naší snahy
po novelisaci zákona. (Posl. Koudelka: Žádáte
i zrušeni nemocenského pojištění!)
Pane kol. Koudelko, nevím, odkud máte
zprávy. Já vám prohlašuji zcela oficielně,
že naše strana trvá na nemocenském pojištění
veškerých zaměstnanců a že je pouze
spor o t. zv. mzdové třídy a o účelnost
starobního a invalidního pojišťování
pro zvláštní kategorie zemědělských
dělníků. (Hluk. Výkřiky.)
Řekl jsem tedy, že nikdo nepomýšlí
na rušení zákona, ale v tom, co jsem naznačil,
je smysl naší snahy po nápravě.
Jde v prvé řadě o zlacinění
starobního a invalidního pojištění,
jde o zjednodušení administrativy. (Posl. Chalupník:
Chcete nové pokladny a pojišťovny!) Pane
kol. Chalupníku, poněvadž dosavadní
okresní nemocenské pokladny nám dokázaly,
že jsou pašalíkem socialistických agitací.
(Tak jest! - Různé výkřiky.)
Jde dále, slavná sněmovno, o to, aby
pojištěnec měl v ruce průkaz, nejlépe
knížku a věděl, jaký nárok
z pojištění má. Jde o to, abychom zákon
upravili s ohledem na zvláštní postavení
zaměstnanců zemědělských a
jejich rodin, aby dělníci pracující
pouze v dobách sezóny, nepodléhali povinně
starobnímu pojištění, aby učňové
byli z pojištění vyjmuti, aby skupině
zaměstnavatelské dostalo se ve všech orgánech
sociálně pojišťovacích paritního
zastoupení, aby ukládací politika (Hluk.
Různé výkřiky.) ústřední
sociální pojišťovny byla vedena s ohledem
na podporu produkčních úkolů atd.
To vše bude předmětem našeho návrhu
na novelisaci. (Posl. inž. Nečas: Dokazujete, že
jste centrem sociální a hospodářské
reakce!)
Pánové, je mně trochu divné, že
při vývodech, které vyplývají
z pravého stavu věci, dochází k takovým
výkřikům. Je nutno, aby si celá sněmovna
uvědomila, že každá výroba, každý
stav a každá politická strana má plné
právo, aby reálním způsobem stipulovala
své požadavky zejména k zákonu tak významnému,
jakým nesporně sociální pojištění
jest. (Potlesk. - Výkřiky posl. Koudelky.)
Protestuji proti tomu, aby v každém tomto počinu,
který má na zřeteli dobrou věc, byla
hned hledána sociální reakce a nepřátelství
proti dělnické třídě. Dokázali
jsme vám, pánové, za 7 roků našeho
státu, že máme plné pochopení
pro potřeby širokých vrstev lidových,
hlasovali jsme pro všechny sociálně-politické
zákony, které znamenají úspěch
dělnické třídy, ale nikdo na nás
nemůže chtíti, abychom ubíjeli výrobu
a ohrožovali hospodářskou existenci poplatnictva
jen proto, že zákon o sociálním pojištění
proveden byl příliš šablonovitě,
aniž by bral zřetel na zvláštní
charakter jednotlivých povolání, zejména
zemědělců a živnostníků.
Při jednání o zákoně o soc.
pojištění v září 1924
prohlásil jsem v této sněmovně: "Má-li
sociálním pojištěním býti
odstraněna tvrdost nynějšího hospodářského
řádu, nesmí se zapomínati, že
jedna jeho tvrdost zlomiti se nedá. To je nutnost, že
národ na zlepšení své sociální
úrovně musí si vždycky sám vydělati
- čili jinak řečeno: zavedení sociálního
pojištění je zároveň příkazem
k zvýšení výroby, národní
energie a podnikavosti". (Výborně!)
Tato pravda, kterou jsem řekl r. 1924, jeví se právě
dnes časovou a podle toho bude nutno při novelisaci
postupovati. Pravil jsem, že se dovoláváme
zlacinění tohoto pojištění. Máme
za to, že k zlacinění došlo by v neposlední
míře také tím, kdyby pojištění
úrazové bylo sjednoceno s pojištěním
sociálním. (Výkřiky posl. Chalupníka.
- Hluk.) Pokud se týče výtky panu
kol. Chalupníkovi prohlašuji, že jsem
v soc. politickém výboru výslovně
plaidoval proto, aby úrazové pojištění
v bývalých zemích koruny svatováclavské
bylo spojeno s pojištěním sociálním.
(Výkřiky. - Hluk.) Ostatně,
pánové, ještě na jednu okolnost poukazuji.
Zpravodajem zákona o soc. pojištění
v r. 1924 za rozpočtový výbor byl přítomný
pan ministr zemědělství prof. dr Srdínko.
Jeho řeč vyšla ve zvláštním
spise a celé pasáže této řeči
mluví o tom, že není ekonomické, zachovati
existenci úrazového pojišťování
v době, kdy přikročujeme k aktivování
starobního a invalidního pojištění.
(Výkřiky. - Hluk.) Ale, slavná
sněmovno, tomuto požadavku vzpírají
se úrazové pojišťovny samy, které
vůči všem unifikačním snahám
zařizují se pro sebe na trvalo. Jinak nemohlo by
se na příklad státi, aby Úrazová
pojišťovna v Praze stavěla právě
nyní nový palác v Bělského
třídě za 25 mil. Kč. Dala-li vláda
k této stavbě souhlas, bylo patrně zapomenuto
na nutnost unifikace úrazového pojištění,
a to je chyba.
Mám tedy za to, slavná sněmovno, že
naše stanovisko, aby úrazové pojištění
vsunuto bylo do rámce zákona sociálně-pojišťovacího,
jest odůvodněno vším způsobem.
Celkem nutno říci, že v sociálně-politickém
zákonodárství musíme započíti
nový směr. Ne reakční, ne proti dělníkům.
Nynější vláda výslovně
prohlásila, že chce hájiti zájmy všech
vrstev lidových, které tvoří stát.
Zákony tyto nesmějí se však posuzovati
jen se stanoviska prospěchu jedné třídy,
nýbrž hlavně se stránky celohospodářské.
Parlament musí si uvědomiti, že nemůžeme
žádati od naší výroby více,
než co může učiniti s ohledem na své
náklady a na uhájení konkurence na trhu mezinárodním.
To je fakt diktovaný tvrdými zákony hospodářskými,
které jsou silnější než každá
teorie.
Na vládu čeká velký kus práce
v otázkách hospodářských. Má
pevnou vůli provésti úkol svůj tak,
aby z toho měl prospěch v první řadě
stát. V této dobré snaze bude vláda
podporována všemi rozumnými lidmi, kteří
ve šťastných poměrech hospodářských
vidí i štěstí své.
Na ztroskotání veliké stávky anglických
horníků je nejlépe vidno, že ne násilím,
ale smírně, ne diktátem, ale rozumem nutno
řešiti hospodářské a sociální
problémy, a to bude vodítkem i pro postup náš.
Chceme, aby vláda při svých činech
byla silná a spravedlivá. 14 milionů obyvatelstva
této republiky chce viděti rozumnou práci
směřující k hospodářskému,
kulturnímu a sociálnímu zvelebení
širokých vrstev lidových. Taková práce
může se konati jenom v klidu a za podpory všech,
kdož mají rádi svůj stát. Řemeslné
vyvoláváni afér všeho druhu, spílání
a podezřívání odpovědných
činitelů, úmyslné kalení vod
a házení blátem po lidech poctivých,
je práce pro temné podzemní živly, které
mají ďábelskou radost z toho, když veřejný
život v republice se zmítá v chaosu, neboť
je to nejlepší okamžik pro jejich rozkladnou
práci. Dopustí-li se kdokoliv nezákonného
činu, ať je podle zásluhy přísně
potrestán. V této republice máme ještě
dosti soudců, kteří usvědčené
darebáky odsoudí, máme dosti kriminálů,
aby je spravedlivá justice pozavírala. - (Potlesk.
- Výkřiky poslanců strany komunistické:
A zloději sedí tu!) Nejenom zloděje,
ale i bolševické štváče, kteří
nám ničí stát, nutno pozavírati.
To je třeba říci pro celou veřejnost.
Řemeslně štvát, uměle vyvolávat
aféry, napadat a podezřívat, nic však
nedoložiti, toť počínání
lidí zlých, kterým nejde o věc a nápravu,
nýbrž o chaos a rozvrat, a to je (obrácen
k poslancům strany komunistické) vaším
účelem.
Slavná sněmovno! Nedávno vyšel u nás
román plukovníka Medka: "Ostrov v bouři".
Tímto ostrovem v bouři bylo československé
vojsko v Rusku za revoluce roku 1917. Když všecko leželo
v potopě, když bouře a horečka zachvátila
velkou říši, zůstali Čechoslováci
moudří a klidní. Ostrov náš v
bouři vydržel a přetrval všechno. Obstál
a zvítězil, protože to byl lid zdravý
a rozumný. Dokud bude československý lid
takovýmto ostrovem v bouři, dokud bude pevnou skálou
zdraví a lásky ke svému státu, není
se čeho obávati. Přestáli jsme doby
zlé, přežijeme i obtíže dnešní,
zvláště když máme svůj stát
a dovedeme si v něm poměry upraviti tak, jak to
odpovídá zájmům všech lidí,
kteří republiku tvoří. Končím
a prohlašuji: Jsme optimisty a věříme,
že za pevného vedení dnešní vlády
jdeme lepším časům vstříc.
V tom znamení budeme rádi pro státní
rozpočet hlasovati. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je p. posl. dr Dérer.
Uděluji mu slovo.