Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Že předložený státní rozpočet vybudován jest na stejných protiněmeckých základech jako všechny dosavadní rozpočty, neodvažuje se popírat také nikdo z členů německých vládních stran, oddávají se pouze naději, že důsledkem jejich ochoty k vládě se Češi napříště odhodlají k tomu, aby sudetské Němce posuzovali spravedlivě. Tak, jak se dosud zachází s české strany s německými vládními stranami, okolnost ta podala nám opětný důkaz, že nelze počítati se skutečným zrovnoprávněním sudetských Němců v rámci tohoto státu. Neboť Češi se stále cítí býti pány, kteří znají jen jediný cíl: učiniti ze sudetských Němců Čechoslováky německého jazyka. Tomu nasvědčuje nedávná řeč pana ministra Udržala, kterou pronesl v pátek dne 29. října t. r. při zahájení instrukčního kursu pro záložní důstojníky v Praze. Prohlásil tam mezi jiným: "Jestliže se legální zástupci národů hlásí ke státu a jsou ochotni v dobrých i zlých dobách za stát se postaviti, pak musíme v jejich příslušnících spatřovati druhy a bratry ve zbrani a s nimi zacházeti jako s rovnými." Tato věta neznamená nic jiného, než že se od členů německých vládních stran očekává, že jsou ochotni jmění a krev dáti za myšlenku českého národního státu, že teprve potom bude ochota považovati nás za rovné a s námi jako s rovnými zacházeti, když se vnitřně odpoutáme od svého velkého německého národa a staneme se Čechoslováky německého jazyka. Rovnost na tomto podkladě slibovaná předpokládala by zánik naší národnosti a musím opětně zdůrazniti, že nechápu, jak mohou se příslušníci národa, jako jest právě jejich národ, na svoji národnost tak hrdého, ukolébávati nadějí, že by vůbec mohl nadejíti tento okamžik. Ba, nechápu to, jak mohou tak nízko o nás smýšleti, neboť v očích sebevědomého Čecha takováto zrada na vlastním národě musila by vzbuditi největší opovrženi.

My sudetští Němci, německo-národního přesvědčení, považujeme svou příslušnost k československému státu pouze za episodu, jsouce si vědomi toho, že znásilňovací a odnárodňovací politika, dosud proti nám Němcům v tomto státě provozovaná, musí jednou přestati. Jest pouze dvojí možnost: Buď se vám podaří přeměniti tento stát na spolkový stát všech v něm bydlících národů, a to na podkladě švýcarské kantonální ústavy, což znamená, že národové jsou dobrovolně a bez nátlaku ochotni k této formě státního soužití - anebo, což bude pravděpodobnějším vývojem, dojde k semknutí veškerého středoevropského Němectva v jediný velký německý národní stát. Také vy nebudete popírati, že hospodářský rozvoj Německa a tím také i politický jeho vliv ve světě jest na postupu a že jest trvale nemožno, aby Německo mohlo strpěti, že těsně před jeho branami jest 3 1/2 milionu sudetských Němců vydáno zániku. Vy, milí pánové, z české strany budete nuceni uvědomiti si brzy vývoj věcí v tom či onom směru. V jedné ze svých posledních řečí v rozpočtovém výboru poukázal jsem již k tomu, že systematické překládání českých úředníků do německého jazykového území, usazování českých kolonistů na německé půdě, není ničím jiným než ostny, které zabodáváte do německého národního těla. Čím více bude takovýchto ostnů a čím hlubší budou rány, teré našemu německému národu zasazujete na poli hospodářském a kulturním, tím mohutnější bude v rozhodném okamžiku obranné hnutí a nebudete pak oprávněni stěžovati si, jestliže záští svévolně vámi rozsévané vyvolá pocity záští, jež v podstatě jsou povaze našeho lidu cizí. Ještě jest čas, abyste se obrátili na cestě dosud vámi nastoupené, ještě může snad příznivý osud poskytnouti vám možnosti, abyste v některém mnou naznačeném směru v zájmu svého národa dosáhli výhodného soužití národů. Tři německé strany, vyslavše své ministry do vlády, provedly důkaz, že část sudetsko-německého národa jest ochotna tuto spolupráci napříště prováděti. Ovšem my sudetští Němci německo-národního přesvědčení budeme se vždy domáhati práva pracovati o dosažení svého práva sebeurčení - přes veškerá pronásledování - pronikuti jsouce skálopevnou nadějí, že také našemu národu nemůže býti toto nejsvětější přirozené právo trvale zadržováno. Ve vašich rukách spočívá rozhodnutí, zda se pak sudetsko-německý lid na základě práva sebeurčení rozhodne pro setrvání v českém státě nebo pro připojení k velké německé vlasti. Předstupujeme otevřeně a poctivě před vás a očekáváme, že vy již v zájmu svého vlastního, vámi stejně vroucně milovaného národa, konečně se rozpomenete a nastoupíte cestu, která jedině může vésti k obapolnému prospěchu. Neboť chcete-li v budoucnosti žíti s naším velkým německým bratrským národem v trvalém politickém a hospodářském míru, pak musíte se snažiti, abyste svojí politikou vnitřně získali většinu sudetsko-německého lidu, neboť musíte s tím počítati, že v boji, který již po staletí zde zuří, bude pokračováno jistě ke škodě všech zúčastněných. Kdybyste chtěli prováděti poctivou politiku, musili byste s veškerým urychlením přistoupiti k činu, pokusiti se, abyste vyléčili těžké rány, které jste německému národnímu tělesu zasadili od r. 1918 a abyste nám poskytli v dohledné době možnosti vykonati právo sebeurčení, které nám bylo odepřeno v r. 1919.

Hlava vašeho státu vyvolila si heslo: "Pravda vítězí". Nevěřte přece, že můžete mocenskými prostředky brutálního násilí trvale potlačovati a odnárodňovati části obyvatelstva proti své vůli do tohoto státu vtěsnané. Nevěřte přece, že se vám může trvale podařiti, abyste mohli sebevelkorysejší propagandou v cizině zastříti před světem pravý stav poměrů v českém státě s jeho 50 % nečeského obyvatelstva. Bylo opětně popřeno, že takovéto klamání světové veřejnosti provádí se systematicky odpovědnými faktory tohoto státu. Náhodou dostala se mi dnes do rukou úřední tisková zpráva zdejšího zahraničního úřadu a jest příznačné, jaké zprávy tiskové zahraniční úřad do světa pouští. Tak mezi jiným opakuje se tu noticka ze "Journal de Geneve" ze dne 18. listopadu. Slyšte a žasněte! V této zprávě sděluje se toto - co zde přednáším, bude zcela zvláště zajímati příslušníky strany ministerského předsedy, poněvadž se také tato noticka této strany dovolává. (Předsednictví převzal místopředseda Slavíček.) "Journal de Geneve" z 18.listopadu zaujímá stanovisko ke vstupu Němců do vlády a praví, že tento vstup znamená více méně vnitřní uklidnění, konsolidování tohoto státu. Dále poukazuje se k tomu, že v době revoluční éry v československém parlamentu nebylo dovoleno, používati jiné řeči než české nebo slovenské, o československé státní řeči není zde zmínky, to musím doznati. Avšak dále praví se, že Němci smějí nyní užívati německé řeči, poněvadž nejsou češtiny mocní. Nyní však přichází to nejhroznější: Dále se sděluje, že jistý člen české agrární strany, ke které - překládám z češtiny - také pan ministerský předseda náleží, podal návrh, ve kterém německým členům vlády bude vyhrazeno právo, užívati při oficielních projevech německé řeči. Tento návrh byl přijat bez odporu ostatních československých stran. Pravděpodobně bude pan generální zpravodaj jako člen této strany s to, aby nám vysvětlil, kdy a kde tento návrh byl podán, kdy a kde tento návrh byl projednán a kdy a kde tento návrh byl přijat. Každým způsobem jest příznačné, že ve sděleních československého zahraničního úřadu dále se rozšiřují takovéto časopisecké hlasy.

Jak se to ve skutečnosti má s vaší poctivostí a s vaší vůlí k vyjednávání, vysvítá nejlépe z vašeho chování k vašemu kmenově příbuznému národu slovenskému, kterémuž jste sice v pittsburské smlouvě slavnostně slíbili autonomii, kteréhožto slibu až dodnes rovněž jste nesplnili. Také samospráva v Podkarpatské Rusi, zaručená ve státních základních zákonech, nebyla do dnešního dne provedena. Naproti tomu po celá léta od založení tohoto státu neštítili jste se žádného prostředku, abyste zlomili sílu odporu těchto částí obyvatelstva a poctivě jste se snažili toto nečeské obyvatelstvo ve svém československém státním kelímku roztaviti.

První bojovník vašeho hnutí za samostatnost a dnešní president státu Tomáš Masaryk zvláště za světové války trpce si stěžoval na berlínský, petrohradský a vídeňský carismus a prohlásil, že tato forma vládní olupuje národy o jejich vlastní kulturní a politický život a že pouze na půdě demokracie mohou se národové volně vyvíjeti. Po převratu zařídili jste na heslu osvobození národů, starým Rakouskem domněle potlačovaných, svou demokratickou svobodnou republiku, avšak již u kolébky tohoto státu kmotrou byla velká lež, když jste v úvodu ke své ústavě uvedli, že národové v tomto státě obývající ze svobodné vůle přikročili společně k utvoření tohoto státu. Masaryk prohlásil ve své knize "Světová revoluce": "Český parlament nesmí se státi vladařem podle starého způsobu, nýbrž musí si býti vždy vědom, že jeho autorita založena jest na delegaci voličů." Poskytněte německým voličům konečně příležitosti, aby svobodně a bez nátlaku určili si svůj státoprávní osud, mějte pak také odvahu jako národ pokrokového smýšlení, za jaký se vždy vydáváte, abyste toto lidové rozhodnutí uznali, jinak však budete jednou nuceni uznati správnost věty, kterou váš duševní vůdce Masaryk pronesl: "Kdo násilí používá, násilím zajde!"

Myslím, že mohu ukončiti s poukazem na své vývody a jako samozřejmou věc prohlašuji, že za daných okolností budeme hlasovati proti státnímu rozpočtu. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Hajn. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Hajn: Ctěná sněmovno! Jako členu klubu, který nemá zastoupení v dnešní vládě a přece bude hlasovati pro státní rozpočet, jenž by tedy mohl býti označen spíše za klub státní než za klub vládní, jako členu tohoto klubu by mně nemohlo býti vykládáno za zlé, kdybych si ve své řeči osvojil právo ke kritice ještě volnější a k taktice ještě smělejší, než jakou byl udělal a jakou nastoupil člen skutečně vládního klubu sen. dr Medinger ve své řeči v Trutnově. Ve skutečnosti však myslím, že zůstanu daleko pozadu za tímto pánem a politikem, už vzhledem k tomu, že právě dnes devisa moje: oddanost ke státu, láska k národu a respekt k zákonu zesílila a přesto, co se stalo 14. října, objektivní loyálnost k československým stranám a k československé vládě se nezmenšila.

O rozpočtu samotném řeknu jen tolik, že jsem si vědom plně cennosti toho, že již po osmé podáváme zavčas státní rozpočet a zavčas jej také vyřizujeme na rok příští a že si hlavně cením toho, že je sestaven ministrem financí a jeho úřednictvem a celkem všemi ostatními ministry i jejich úřednictvem s láskou a svědomitostí. A také si oceňuji obsažnost zprávy hlavního rozpočtového referenta, který tolik oživil suchost cifer svými přílohami.

Kdyby, pánové, byly sebeoprávněnější stížnosti na daňové přetížení, všichni jmenovaní činitelé i Národní shromáždění samo přejímají již jen stav hotový a vytvořený, jehož tíhu je ovšem nutno a možno zmenšovati jenom postupně. Zato přiznám, že lze někdy opravdu postihnouti u nás známky fiskalismu, které pak ovšem mohou znepokojovati i drážditi více než samo přetížení daňové. Uvedu za příklad zákon o dávkách za úřední výkony, jenž byl přece původně zamýšlen, navržen a povolen na určitou dobu k určitému účelu a jenž byl praktikován některými ministry přečasto nerozmyslně a tvrdě a jehož prodloužení beze změn nám vláda právě navrhuje.

Kdybych měl více času, mohl bych ledacos přičiniti ke kritikám proneseným v rozpočtovém výboru. U rozpočtu, na př. České tiskové kanceláře jako státního podniku mohl bych opakovati, že stále tato instituce není na výši situace a poznovu vyřknouti své pevné přesvědčení, že nebude lépe, dokud tato služba se nesvěří soukromému podnikání, jako je tomu právě ve velikých státech ostatních.

Mohl bych dále vytknouti nikoliv solidní konkurenci, nýbrž řevnivost a vzájemné pohrdání a ignorování, jaké je mezi touto kanceláří ministerského předsedy a tiskovým oddělením zahraničního ministra, kterážto dvojí stejná služba přijde našemu státu velmi draho, aniž je proto lepší anebo úplnější.

U kap. X. Ministerstvo školství vzhledem ke zprávám o nařízené revisi středoškolských učebnic bych poznamenal, že revise taková je nutna na prvním místě se stanoviska státní myšlenky, a to u všech učebnic, nejen středoškolských a nejen československých, ale především u německých a maďarských.

Ministr školství, mluvě v rozpočtovém výboru o našich mezinárodních kulturních stycích, vyňal a pojmenoval z neslovanských nespojeneckých sousedů výslovně národ německý a odůvodnil to jeho kulturní velikostí. Používám této příležitosti k tomu, abych připomenul slavné sněmovně i vládě i veškeré veřejnosti našeho státu, že kromě našich Němců jakožto zlomku onoho velikého kulturního národa máme v hranicích svého státu ještě zlomek národa svojí početností daleko většího a svou literaturou, vědou i uměním, jež se staly rovněž majetkem všeho lidstva, stejně kulturně velikého. Jenže o tomto našem ruském zlomku se nejen pramálo mluví, nýbrž byl mu připraven výjimečný úděl tam, kde čekal nápravu a vysvobození. Co školství jinojazyčných zlomků německého, maďarského i polského bylo postaveno bez nejmenšího váhání a pochyb na zcela přirozený základ literárního jazyka německého, maďarského nebo polského, byl pro školství ruského obyvatelstva v Podkarpatské Rusi literární ruský jazyk odstrčen a zakázán a sestaven pro něj zbrusu nový jazyk bez literatury a bez kultury. Má-li každé proč své proto, jaké příčiny jsou asi tohoto protikulturního i protipřirozeného kroku v Podkarpatské Rusi? Souvisí podle mého s koncepcí střední Evropy, v níž by tento zlomek byl rušivým tonem, kdyby zůstal jazykově i kulturně ruský. I z modernějšího hávu Panevropy je vystrčeno Rusko a s ním všecko ruské, jen. t. zv. Ukrajina a všecko, co souvisí s ukrajinským hnutím, jest nejen ponecháno, nýbrž dokonce vřele vítáno a pečlivě pěstěno v programu jak střední Evropy, tak Panevropy. Proto se patrně trpí v Podkarpatské Rusi i iredenta ukrajinská a iredentisté ukrajinští. (Výkřiky posl. Sedorjaka.) Jmenované tři jinojazyčné zlomky, které při nadbytku svých místních dialektů smějí užívati bez závady svých jednotných a jednotících literárních jazyků, mají ovšem vedle sebe, po případě za sebou, mateřské národní státy: Německo, Maďarsko a Polsko. I namanuje se takřka sama sebou domněnka, že se při t. zv. oficielním kursu slovanské politiky u nás dnešního nebytí Ruska jako státu národního a slovanského používá i zneužívá jako vhodné příležitosti proti ruskosti ruského zlomku v našem státě.

Při tom abych tuto kapitolu odbyl - v Podkarpatské Rusi trvá lichva, jež zotročuje venkovský lid slovanský, v přemnohých obcích se praktikuje rokovina a koblina a počet krčem podle zpráv místních vzrůstá, místo co by měl klesati.

Na štěstí se jeví známky stále patrnější u ruského obyvatelstva v našem státě, které hlásají novou rodící se jeho budoucnost. Jeho "Společnost Al. Duchnoviče" v Užhorodě, která má na starosti národní probuzení lidu, jeho osvětu i pěstění ruské literatury... (Posl. Sedorjak [malorusky]: To není žádná literatura, to je směs, kterou jste vytvořili pro balamucení národa!) Mluvíte asi o svém táboru. Tato Společnost Al. Duchnoviče mohla v létě zaznamenávati již na 7000 členů a více než 60 venkovských odborů, ze členstva toho připadá asi tisíc na ruskou inteligenci a v tom tisíci kromě učitelů bylo na 1/2 4 sta ruských duchovních obojího vyznání. Na učitelských ústavech podkarpatských jsou v tomto roce 274 ruští posluchači, na ruských gymnasiích na 1200 ruských studentů, na školách odborných a obchodních přes 200 a mezi 4000 žáky měšťanských škol jest obrovská většina opětně ruské národnosti. Ale jest již i ruské vysokoškolské studentstvo podkarpatoruské které studuje v Bratislavě, Brně, Příbrami a nejvíce ovšem v Praze, zde je ho ve dvou spolcích na 160.

Nedávno prošla novinami zpráva o daru užhorodského duchovního hodnostáře dr Sabova ve výši 40.000 Kč k účelům "Duchnovičovy společnosti". Tohoto daru, pánové, si musíme i vážiti, ač již sám sebou na tamější poměry je poměrně velmi veliký. Nám Čechům rázem připomněl nejkrásnější a nejidealističtější období naší národní historie věku devatenáctého: Naše obrození. Ano, tuto éru podkarpatoruští Rusové již šťastně počali. Již se objevují její slibné známky i na poli hospodářském a v peněžnictví, zde ovšem za pomoci českých peněžních ústavů. Čím radostněji to všecko zní pro nás, tím však nelítostněji se staví před nás otázky: Proč vůči všemu tomu setrvává naše oficielní politika a v čele jejím naše politika školská na své linii protiruské a ukrajinofilské? Proč taková zrovna umíněnost tam, kde ztroskotalo již podobné mnohasetleté úsilí maďarské? (Výkřiky posl. Sedorjaka.) Proč každoročně náklady tolika milionovými zaséváme si v tom jinak pěkném a úrodném území jen sémě nedůvěry i odcizování slovanského ruského obyvatelstva? (Posl. Sedorjak [malorusky]: Pane kolego, řekněte nám, kolik českých škol je tam postaveno na Podkarpatské Ukrajině?) To já všecko vím. S tím nesouhlasím. (Posl. Sedorjak [malorusky]: Ale to nepovíte!) České školy jen pro české děti! Cítím se oprávněn na základě svých znalostí podkarpatoruských poměrů zde konstatovati, že vládní jazyková protiruská politika nadehnala jen vodu na mlýn komunistům, právě tak, jako někdy přímo nepřátelské, vždycky nejasné stanovisko státní správy vůči pravoslavnému hnutí opětně pomohlo jenom komunistům.

Teprve v poslední době se konečně uznává, že pravoslaví v Podkarpatské Rusi i na Slovensku souvisí právně s církví pravoslavnou v bývalém Rakousko-Uhersku. Ale kdo odčiní všecka utrpení, nelady i škody hmotné tamějšímu pravoslaví? Vždyť suma, o kterou bylo zkráceno za těch 5 let na subvencích státních, činí 1 1/2 až 1 3/4 milionu. (Výkřik posl. Roudnického.) Vedle volnosti všem církvím, pánové, chci i stejně spravedlivý poměr státní moci k nim. Souhlasím, aby se uvedla i otázka držení kostelů v právní stav, ale trvati je nám na tom, aby se postupovalo obezřetně a aby se se strany státu napomáhalo při výstavbě nových kostelů pravoslavnému obyvatelstvu rádo a ochotně bez byrokratického šikanování. (Výkřiky posl. Sedorjaka.)

Ale jděme z východu naší republiky trochu na západ, blíže k jejímu středu, a hle! Zahájenou éru národního buditelství vidíme i na Slovensku mezi slovenským lidem. Nechať si provozují jednotlivé osoby na Slovensku sebevyšší politiku a nechať spory a hádky stran si tam nezadávají v ničem naproti tomu, jak je to mezi politickými stranami u nás, nechať tam na poli náboženském a církevním nezavládla posud ona míra klidu a vzájemné šetrnosti, po jakých upřímně toužíme a jaké jsou státním kategorickým imperativem ono buditelské hnutí slovenské, nezávislé na tom, bylo již na Slovensku zahájeno. A zase i na poli hospodářském i peněžním. Ke slovům otevřeného a - možno říci - i statečného uznání českým učitelům, profesorům a úředníkům za jejich všecku práci na Slovensku, jaká byl pronesl v rozpočtovém výboru ministr školství dr Hodža, konstatuji rád a s jistou pýchou, že tito Češi na Slovensku jsou viditelným znamením československé jednoty právě tak, jako bohužel, ještě řídcí úředníci-Slováci v českých zemích a jako oni poslanci a senátoři ze Slovenska, kteří jsou příslušníky československých stran a členy československých klubů. Netajím se ovšem, že československá jednota, její pěstění, prohlubování, rozšiřování a utvrzování vyžaduje i jisté taktiky. Nedoporučuje-li se snad upřílišněně ji forsírovati, myslím, že se přímo zakazuje vědomě jí překážeti nebo vědomě posilovati proudy opačné. S tohoto stanoviska usnesení ministerské rady ze 30. června 1922 nebylo jen nesprávným výkladem §u 4 jazykového zákona z r. 1920, nýbrž výkladem nebezpečným. A nejnovější oběžníky rozposílané župany, opírající se o ono usnesení celé vlády z r. 1922, o opětné připomenutí dnešní vlády ze dne 20. října 1926 a o přípis ministerstva pro správu Slovenska, jsou dokonce již hrubým porušením §u 4 zákona jazykového.

Až posud Slovensko nemá pro svou správu sdostatek vlastního úřednictva a česká výpomoc jest mu nezbytností. Ale vlastní slovenský dorost se již vychovává. Loni studovalo na vysokých školách v Bratislavě, ale bohudíky i v Brně a v Praze na půl druhého tisíce studentů-Slováků, na slovenských středních školách a v učitelských ústavech je zapsáno letos celkem 14.433 žáků. To znamená, že v dohledné budoucnosti bude postačovati domácí slovenská inteligence obsazovati si veškerá veřejná místa své země. Ale to znamená ještě něco jiného, že totiž pak už to nebude trvati dlouho a tato domácí slovenská inteligence ucítí železnou nutnost rozšířiti sobě teritorium pro své povolání a existenci a bude se obraceti tam, kam dosud nerada šla, do českých zemí.

Jsem přesvědčen, že nikomu z nás Čechů pro tuto budoucí chvíli, která přijde, ani nepřipadne myšlenka na obranu češtiny dáti §u 4 zákona jazykového obdobný protislovenský výklad, jaký protičeský výklad mu dal na př. svatomikulášský župan, neboť jsme příliš přesvědčenými stoupenci československé jednoty a příliš máme rádi Slováky jako své bratry. Ve svém optimismu a ve své víře jsme pevni, neboť víme, že příroda a její chod jsou nejmocnějším ze všech činitelů. Proto dosti již o tom, leda že bych snad uvedl citát z jedné práce profesora Škultétyho v "Slovenských Pohľadoch" z loňského roku: "Jednota Čechov a Slovákov môže se stvoriť tiež len mocou spoločného štátu. A štát taký už máme."

Než opustím Slovensko nadobro, upozorňuji naši školskou správu i celou naši vládu, že jsou tam stále ještě ruské obce, které buď vůbec nemají školy nebo, mají-li školu, je to škola jiného jazyka. Právo, spravedlnost a pouhá slušnost vyžadují konečné nápravy a po té zde veřejně volám.

O dnešní vládě bylo zde již hodně mluveno při debatě o exposé min. předsedy i při některých příležitostech jiných. Za krátkou dobu od 14. října t. r., ve kterémžto dni vidí den opravdu významný i stoupenec té vlády dnešní i její odpůrce, každý ovšem se svého stanoviska, byly učiněny mnohé projevy a staly se mnohé věci, které vysvětlily 14. říjen snad více, než bylo mnohému milo.

Exposé, jež toho dne nám přednesl ministerský předseda, bylo již s tohoto místa opatřeno kritickými poznámkami řečníkem našeho klubu, jenž je zároveň předsedou naší strany. Týmž politikem byly veřejně při jiné příležitosti přičiněny stejně kritické poznámky k projevu mluvčího diplomatického sboru v den 28. října na Hradě pražském vůči panu presidentovi. Nemusí tedy tyto projevy býti již předmětem mých dnešních vývodů.

Na německé straně bylo se postaráno o pronikavé osvětlení nové situace několikráte. Dne 28. října v Trutnově promluvil sen. dr Medinger, který dříve jezdil po Evropě a zahrnoval ji žalobami na náš stát a který dnes v témže státě se stal členem vládního klubu. V úvodu své řeči jmenovaný senátor zvážil charakter československého národa a nalezl jej lehkým. Zvážil také charakter svého německého národa a shledal jej bezvadným. Pak načrtl program německý i taktiku německou, a to nejen pro vládní Němce, nýbrž i pro Němce oposiční. Veškero Němectvo v Československu si musí prý pracovati do rukou. Ohlásil dále, když jsou nyní Němci ve vládě, německý nárok na vlastního zástupce německého ve shromážděních Společnosti Národů, nárok na zastoupení Němců v diplomatickém sboru československého státu, nárok pro pozdější dobu na ministerstvo obchodu, jako na třetí německé ministerstvo. Konstatoval také, že vstupem Němců do vlády není rozřešena menšinová otázka, naopak jako nejpočetnější menšinu v Evropě budou ji Němci rozvíjeti dále, a jiné ještě výroky.

Ve sněmovně samé pak mluvčí obou vládních německých klubů v debatě o exposé min. předsedy podali jakési více méně otevřené dodatečné německé ohražení, jehož smysl byl, že nová jejich taktika vládní neznamená odložení starého jejich programu.

V rozpočtovém výboru udály se se strany německých poslanců vládních několikeré demonstrační pokusy proti jednacímu řádu se stanoviska jazykového a podle "Bohemie" podobný pokus se strany samého ministra spravedlnosti, kterýžto případ není zcela jasně a nade vši pochybnost vysvětlen. Jmenovaný německý deník, který tuto zprávu přinesl, začal nazývati naši republiku státem českoněmecko-slovenským. Posléze německý sociálně-demokratický posl. Hackenberg se vyjádřil v rozpočtovém výboru, že se dnešní změněné situace musí použíti ke změně samého jazykového zákona. Sluší tedy v pravdě doznati, že se strany německé, především vládního německého poselstva, zrovna jako v nějaké dohodě a úmluvě poctivě bylo postaráno o to, aby druhá strana, to je náš československý národ, velmi záhy věděl, kdo že to byl vpuštěn - cituji německý tisk "do hradeb národního státu československého".

Všecko, co jsme zde právě byli vypočetli a není to ještě úplné, na př. schází nejnovější projev ministra veřejných prací, opětovný projev ministra spravedlnosti - jest takového rázu, že se ptáme, nestalo-li se to všechno pod utajeným motem z exposé ministerského předsedy tohoto znění: "Jednáme ve státě jako svobodní občané bez cizí patronance, přímo, otevřeně jako rovný s rovným" a s utajeným heslem z rozpočtové řeči našeho ministra školství o rovnocennosti obou národů.

Ale i tato rozpočtová řeč našeho ministra školství pomáhá osvětlovati situaci. Pan ministr prý půjde do ministerské rady a bude žádati, aby při dodržování zákona a předpisů bylo naše školství od dalších restrikčních škod uchráněno. Povzbuzen tím podal vládní posl. Windirscha vládní posl. Bobek v rozpočtovém výboru resoluci, aby tam, kde byly jednotlivé školy zrušeny, byly opět otevřeny, kde se toho objeví potřeba. Resoluce byla většinou v rozpočtovém výboru přijata.

Nesprávná kritika restringování škol českých, nejen německých, nemohla býti provedena v drastičtější formě, nežli se stala samotným ministrem školství. Při tom však statistika dnešního dne, v této hodině, ukazuje stále německou přesycenost všelikým školstvím proti školství našeho národa v československém státě samotném.

Dále pan ministr školství ve své rozpočtové řeči v rozpočtovém výboru řekl, že jazykové nařízení pro profesory německé lékařské fakulty, kteří jsou přednosty klinik, bylo sice správné, ale ministerstvo školství v dohodě s ministerstvem zdravotnictví je změnilo tak, že se již nevztahuje na přednosty klinik. To by ovšem pak znamenalo změnu jazykového zákona, k jaké není kompetentní žádný ministr.

V červnu t. r. přijal kulturní výbor většinou hlasů resoluci, aby vláda předložila co možná nejdříve návrh zákona, jímž se zřizuje na německé vysoké škole technické obchodní oddělení, a v listopadu t. r. náš ministr školství v rozpočtovém výboru projevil s tím souhlas slovy, že německá vysoká obchodní škola musí býti zřízena v době nejkratší.

V partii své řeči o mezinárodních kulturních našich stycích, na prvním místě ovšem s národy slovanskými - to konstatuji rád a pak spojeneckými - to také rád konstatuji - zdůvodňoval a ihned obhajoval p. ministr podobné styky s národem německým a zdůvodňoval a obhajoval to kulturní jeho velikostí, ale, a tu cituji doslova "ovšem na základě rovnocennosti, na základě součinnosti činitelů naprosto rovnocenných".