Zpravodaj posl. Bergmann: Slavná sněmovno!
Předložená osnova zákona je unifikačním
návrhem zákonodárství platného
pro historické země a pro Slovensko a Podkarpatskou
Rus.
V historických zemích platí zákon
ze dne 17. května 1912, č. 107 ř. z., který
určuje způsob výplaty mzdy horníkům
a zaměstnancům, poskytování pracovních
pomůcek, svítiva, nářadí, třaskavin
atd. Dále také tento zákon předpisuje,
že výplata nesmí se díti v hostincích.
Zároveň řeší také otázku
vypočítávání pracovního
výkonu a mzdy podle počtu a obsahu huntů,
a jak mají býti tyto nádoby označeny.
Naproti tomu na Slovensku a Podkarpatské Rusi platí
v tomto směru dosud zákon ze dne 23. května
1854, č. 146 ř. z., který tyto všecky
otázky neřeší, nýbrž ukládá
pouze zaměstnavatelům povinnost vypláceti
mzdu aspoň každý čtvrtek, a jen při
vystoupení z práce hned.
Toto ustanovení je přežitkem doby a namnoze
zaměstnavatelé sami už se ho nedrží,
a došlo tedy dne 25. května 1925 ke společné
poradě báňských podnikatelů,
resp. organisací zaměstnavatelů s odborovými
organisacemi dělníků v Bratislavě
za předsednictví vládního komisaře
pro báňské a hutní záležitosti,
na které došlo k dohodě. Se strany zaměstnavatelů
nebylo vzneseno žádných námitek proti
tomu, aby platnost zákona ze dne 17. května 1912,
č. 107 ř. z., byla rozšířena
na území Slovenska a Podkarpatské Rusi.
Soc.-politický výbor projednal iniciativní
návrh tisk 306 ve své schůzi konané
dne 23. června 1926, a když zástupce ministerstva
veřejných prací nevznesl žádných
námitek proti znění navrhovaného zákona,
přijal návrh tento v plném znění.
Provedení tohoto zákona nevyžaduje ze strany
státu žádného finančního
nákladu a vyžádá si pouze určité
změny ve vnitřní organisaci administrativy
báňských podniků.
Soc.-politický výbor navrhuje, aby poslanecká
sněmovna schválila usnesení soc.-politického
výboru ve znění dole uvedeném a dala
tím navrhovanému zákonu svoji sankci.
Doporučuji slavné sněmovně, aby osnovu
zákona přijala. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K této osnově
jsou přihlášeni řečníci.
Zahájím proto rozpravu.
Prve však navrhuji podle usnesení předsednictva,
aby lhůta řečnická byla stanovena
20 minutami. (Námitek nebylo.)
Námitek není, navržená lhůta
je proto přijata.
Ke slovu je přihlášen pan posl. Bečko,
a to na straně "pro". Dávám
mu slovo.
Posl. Bečko: Ctená snemovňa! Predloha,
ktorú prejednávame, je síce malou, ale výstižnou
charakteristikou sociálne-politického zákonodarstva
predprevratového na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi.
Ustanovenia §u 206 všeobecného banského
zákona sa už žiaden zamestnávateľ
nepridržuje, menovite nevyplácajú sa mzdy štvrtočne
dozorcom a zamestnancom, taktiež prepúšťanie
alebo výpoveď už či dohliadača
alebo robotníka nedialy sa podľa ustanovenia tohoto
paragrafu a predsa jeho ustanovenia sú v právnej
platnosti až do dnes.
Ale ustanovenie toto má určitú zastrašovaciu
výhodu, a to pre ten prípad, jestli niekto z robotníkov
odvážil sa nejako sebavedomejšie požadovať
zlepšenie svojho stavu, použilo sa tohoto zákonného
ustanovenia k tomu, aby sa podobný prípad neopakoval.
Ďalšie ustanovenie je to, že baník ešte
aj dnes si musí svoje pracovné pomôcky od
zamestnávateľa kupovať za hotové peniaze,
to je karbid, lopatu, čákan, pílu atď.
Tento spôsob sa už dnes neuplatňuje nikde, len
na Slovensku, čo je v dnešnej dobe moderného
sociálne-politického zákonodarstva akoby
urážka, podceňovanie, priame dokazovanie, že
robotník nemá vyvinutý dostatočne
smysel pre zodpovednosť za vec, ktorá mu je sverená.
Dneska už ani na Slovensku táto argumentácia
neobstojí a je preto na čase, že sa toto ustanovenie
všeobecného banského zákona, ktoré
je už v platnosti 72 rokov, zrušuje a nahradzuje ustanovením,
ktoré odpovedá duchu dnešného stavu,
pri čom robotníkovi sa zabezpečuje možnosť
kontroly cien jemu zamestnávateľom dodaných
traskavín a iných pracovných pomôcok.
Tak isto, pokiaľ ide o vypočítavanie pracovného
výkonu k účelu vyrátania mzdy podľa
počtu a obsahu dopravných nádob, dostáva
sa uskutočnením tohoto zákona jednotného
a jasného ustanovenia pre všetky prípady a
možnosť obom stranám dovolávania sa nápravy,
čo dosiaľ nebolo a viedlo k mnohým nedorozumeniam
na závodoch.
Ináč predloha táto nie je žiadné
novum. Jej prijatím rozširuje sa len pôsobnosť
zákona číslo 107 z r. 1912, platného
v zemiach historických, na Slovensko a Podkarpatskú
Rus. Predsa však i v tomto prípade znamená
to určitý krok ku predu v unifikácii zákonodarstva
v celku.
Pri tejto príležitosti je nutné, aby som pripomenul
a upozornil na niektoré prípady, ktoré sa
odohrávajú na Slovensku práve v banskom priemysle.
Jedná sa v tomto prípade menovite o robotníctvo,
provizionistov, invalidov, vdovy a siroty štátnych
baní a hutí. Je stále zdôrazňovaný
a zdôrazňovaný bude ešte ďalej odlišný
stav Slovenska a jeho odlišné pomery hospodárske,
sociálné i kultúrné, až pokiaľ
sa tieto nevyrovnajú naším úkolom je,
a to tak, ako to vyžaduje záujem a potreba s hľadiska
celoštátneho.
Tu v tomto prípade ide tiež o pozostatky, ktoré
sú tu dnes z nedostatku ustanovení sociálne
poisťovacieho zákonodarstva. Treba je brať viac
do ohľadu starý systém poisťovací,
podľa ktorého boli viac právní a menej
právní robotníci. Tento stav zapríčiňuje,
že máme len na Baňsko-Štiavnicku viac
ako 200, približne 300 provizionistov, vdov a sirôt,
ktorým sa od 1. októbra 1924 nedostáva naprosto
žiadnych zaopatrovacích platov. To je dôsledkom
toho, že prišlo k zmene a reorganizácii závodných
bratských pokladieň a dosiaľ nie je urobené
potrebné zákonné opatrenie, ktoré
sa dosiaľ z neznámych nám príčin
ešte neurobilo. Máme tu tiež repatriantov, ktorí
v dôsledku zmeny štátnych hraníc ztratili
svoje oprávnenie na zaopatrovacie platy. Pán minister
ver. prác v odpovedi na interpeláciu zo dňa
15. septembra 1926, uznáva ich nárok týmito
slovami: "Tým provizionistom, ktorí svoju províziu
ztratili len zmenou štátnych hraníc, je nepochybne
treba prispieť, a to, keď nie je možné k
potrebnej pomoci prijímať niekoho iného, zo
štátnych prostriedkov. Dá sa predpokladať,
že bude takýchto osôb približne asi 250
a že priemerný ich zaopatrovací plat bude činiť
asi 1500 K ročne. Bol by teda treba približne ročný
obnos 400.000 Kč. Ministerstvo ver. prác v dohode
s ministerstvom soc. pečlivosti a zahraničia bude
sa snažiť, aby takáto čiastka bola do
rozpočtu štátneho svoj ho času zaradená."
Máme dnes práve predloženú zprávu
rozpočtového výboru, ale darmo tam budeme
hľadať túto položku. Zaradená tam
nie je a niet ani úmyslu v dohľadnej dobe tak urobiť,
čo sa dokázalo aj tým, že v rozpočtovom
výbore rezolúcia vzťahujúca sa na tento
prípad, ktorou sa ukládalo vláde, aby príslušné
opatrenie sa stalo, bola zamietnutá.
Považujeme za samozrejmé znova upozorniť na to,
že v dôsledku zastavenia náhlych a núdzových
výpomocí, ktoré vyplácal štát
dosiaľ zo svojho, je bansko-štiavnické riaditeľstvo
dnes strežené deň zo dňa četníkmi
a len tak je možné udržať tam poriadok.
Aktívni robotníci pracujúci v baniach pracujú
obmedzene, a to mesačne len 22 zmeny, pri čom sa
javí do konca roku úspora 6156 zmien, čo
znamená po stránke finančnej úsporu
184.680 Kč. Obnos tento je preliminovaný v rozpočte
na r. 1926, obnos tento sa ušetruje z tohoto rozpočtu
na biede a utrpení chudobného, pracujúceho
ľudu.
Tu je za každých okolností nutné so
stránky štátu prikročiť k pomoci
týmto, nevlastnou vinou postiženým robotníkom,
provizionistom, vdovám a sirotám. Je potrebné
vziať v úvahu zprávy, ktoré podáva
tamojší okresný úrad alebo županský
úrad župy XVIII. V týchto zprávach úradných
sa dokazujú podľa lekárskych vysvedčení
prípady onemocnení z hladu. To všetko však
neznamená nič. Dosiaľ na všetky intervencie,
na všetky parlamentné reči a všetky memorandá,
ktoré boly podané v tejto veci, sa buď neodpovedalo
alebo sa odpovedalo neurčite, nejasne, takým spôsobom,
aby sa mohlo vyhnúť skutočnému a faktickému
riešeniu tejto boľavej otázky. Najnovšie
máme memorandum usnesené okresným výborom
okresu bansko-štiavnického zo dňa 27. októbra
1926, kde sa hovorí: "Štátné bane
v Banskej Štiavnici a okolí zredukovaly v ostatných
rokoch provoz na najmenšiu mieru. Pred reštrinkciou
bolo zamestnaných robotníkov do 2000, dnes pracuje
len 611. Stá a stá rodín robotníckych
penzistov, t. zv. proviziantov, žilo tu dosiaľ núdzne
z malej provízie (penzie) od revírnej bratskej pokladnice
vo výške 75 Kč do 350 Kč a mimo toho
z jednotného štátneho prídavku drahotného
podľa zák. č. 298 Sb. z. a n. z r. 1920 (posledne
upraveného výnosom min. ver. prác. č.
443/167/2514-VII E zo dňa 24. februára 1925 a čís.
443/187/4596/VII E zo dňa 18. marca 1925) v obnose 71.80
Kč do 199 Kč mesačne. Tento drahotný
prídavok bol a je aj dnes mimoriadne ťažkými
drahotnými pomery stále odôvodnený.
Ministerstvo ver. prác výnosom č. 356/18013059/VII
E/26 zo dňa 27. augusta 1926 zastavilo však koncom
mesiaca oktobra t. r. výplatu drahotných prídavkov
a nezaistilo iným spôsobom náhradu za ztrátu
tejto podstatnej části prýmu k životnej
existencii rodín nevyhnutného. Medzi 1837 provizianty
je väčšina, ktorá má vyžiť
(aj s mnohočlennou rodinou) len z mesačných
75 Kč a najviac 350 Kč mesačne. Len malá
čiasť ich má malý domček a môže
si pásť na pasienku kravu alebo kozu. V tomto chudobnom
hornatom kraji ďaleko niet úrodnej pôdy, len
skaly, lesy a nudzné pasienky. Priemyselné podniky
neprijímajú nikoho, skôr prepúšťajú
robotníkov a nieto v tomto kraji inej možnosti práce
a zárobku. Je tedy možné, aby stá a
stá rodín v meste a najbližšom okolí
mohlo tu vyžiť bez akéhokoľvek príjmu?
Nevyhnutnosť pomoci uznala vláda republiky Československej
sama svojim usnesením z 1. a 8. októbra t. r. po
čiastočnom povolení 30% pôvodného
štátneho drahotného prídavku. Keďže
ale povoľuje prídavok len proviziantom starým
65 rokov a viac, alebo l00% invalidom, v oboch prípadoch
úplne nemajetným a najmenej 10 rokov u štátnych
banských a hutníckych závodoch zamestnaným,
vylučuje vlastne väčšinu tých najpotrebnejších
(najmä 925 vdov a 214 sirôt bez rodičov vôbec).
Baníci, ktorý aj 40 rokov ťažko pracovali
v útrobách zeme vo štát. baniach, nezávidia
robotníčkam v tunajšej štátnej
tabákovej továrne, ktoré po mnohoročnej
práci za to sa tešia zaslúženej, iste
skromnej štátnej penzie. Ale nevedia pochopiť,
prečo oni sú ukrátení, keďže
ich práca bola nebezpečnejšia a ťažia?
Okresný výbor Ban.-Štiavnický je povinný
poukázať na biedu a strádanie banickych províziantov
a ich rodin a prosí vládu Československej
republiky a zodpovedných činiteľov o pomoc:
o povolenie ďalšej výplaty štát.
drahotných prídavkov alebo o náhradu tohoto
k vyžitiu nevyhnutného príjmu iným spôsobom.
- Okresný náčelník, čo predseda:
Podpis nečiteľný."
To je prosím hovor úradu. Úrad týmto
spôsobom poukazuje a neustále upozorňuje sám
na tento neudržiteľný stav okresu Baň.
Štiavnického. Je treba brať v ohľad i tú
okolnosť, že počet provizionistov, ktorí
som uviedol v tomto kraji, tvorí kompaktný celok,
totiž obývajú územie, na ktorom sú
všetci pohromade, a je možné očakávať,
že na Banskej Štiavnici dôjde k prípadom,
za ktoré nebude mať kto niesť zodpovednosť.
To pripadá človeku tak, ako by sa nechcelo chápať,
že psychologia lačného žalúdka
človeka býva filozofiou človeka, a dokonca
v dnešnej dobe nám to pripadá tak, ako by opravdu
už tento spôsob nasvedčoval tomu, že sa
nám navracajú v plnom rozsahu staré predprevratové
pomery, po ktorých volá p. posl. Hlinka,
ako vodca najsilnejšej ľudovej strany. Lebo spôsob,
akým sa táto záležitosť rieši,
nasvedčuje sám tomu spôsobu vybavovania oprávnených
požiadovkov pracujúceho ľudu za starého
režímu: Nedbať na oprávnené požiadavky
tohoto ľudu a na miesto ich riešenia s hľadiska
vecnej potreby postaviť tam stráž s bajonety.
Tak je to dnes v Banskej Štiavnici.
My sa pýtame, kto chce niesť za toto zodpovednosť?
Prečo sa to ženie do tohoto zúfalstva?
My znova upozorňujeme na tento neudržiteľný
stav a žiadame, keď štát doniesol dosiaľ
už tak veľké obeti, čo sa plne uznáva,
aby ešte tento prípad riešil sám na vlastný
účet, čo je jedine možná vec,
a to tým spôsobom, že sa prikročí
k urýchlenému prevádzaniu sledných
a kutacích prác, aby týmto spôsobom
bola urýchlená pravidelná banská ťažba
a prikročilo sa neodkladne k výstavbe úpravné
rúdy, čo je v rozpočte zaradené; tým
nastane možnosť zamestnánia všetkých
tých, ktorí dnes zamestnanie nemajú. V rozpočte
na r. 1926, ako som uviedel, získavá sa úspora,
ale k riešeniu tejto nadmieru palčivej otázky
sa neprikračuje, ale sa nechajú títo ubožiaci
aj so svojimi rodinami trpieť hlad.
Znova upozorňujem zvlášte na otázku
repatriantov, ktorí od 1. októbra 1924 nedostávajú
žiadny zaopatrovací plat. Táto otázka
musí byť riešená na príslušnú
položku ministerstva sociálnej pečlivosti,
lebo ľudia trpia hladom, sú už sami od seba štvaní
k nezodpovedným činom, k čomu im pomáha
sama štátna správa. Znovu zdôrazňujem
rýchlu a neodkladnú potrebu riešenia tejto
záležitosti. Ináče pre predlohu, ktorá
je predmetom jednania, budeme hlasovať, lebo znamená
v sociálne-politickom zákonodárstve pokrok
pre Slovensko a Podkarpatskú Rus. (Potlesk čsl.
demokratických poslanců.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Byl podán pozměňovací návrh
posl. Schmerdy a soudr. Žádám o jeho
přečtení.
Sněm. tajemník dr Říha (čte):
Pozměňovací návrh posl. Schmerdy
a soudr.:
V § 206 a), v odst. 2 buďtež škrtnuta slova:
"Za škody na týchto pracovných pomôckach
spôsobené ručí robotník len
v prípadoch, keď to sám zaviní".
Předseda: Návrh je dostatečně
podporován a je předmětem jednání.
Dávám slovo zpravodajovi p. posl. Bergmannovi
k doslovu.
Zpravodaj posl. Bergmann: Pan posl. Schmerda a soudr.
navrhují, aby v §u 206 a) v odst. 2 byla škrtnuta
slova: "Za škody na týchto pracovných
pomôckach spôsobené ručí robotník
len v prípadoch, keď to sám zaviní".
Vyslovuji se proti přijetí tohoto pozměňovacího
návrhu, poněvadž po mém názoru
neznamená zlepšení osnovy a je plně
zbytečný, neboť každý horník,
který by úmyslně poškozoval majetek
svého zaměstnavatele, po případě
úmyslně poškozoval pracovní pomůcky,
podléhá cestě civilního, po případě
trestního práva. Tedy škrtnutí této
věty by nezlepšovalo nikterak předlohu, poněvadž
horník zůstane odpověden dále podle
civilního i trestního práva. Vyslovuji se
tedy pro zamítnutí tohoto návrhu. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Přistoupíme
ke hlasování.
Při hlasování míním postupovati
takto:
Osnova zákona má 2 články, nadpis
a úvodní formuli. Poněvadž k prvému
článku byl podán pozměňovací
návrh pp. posl. Schmerdy a soudr., dal bych hlasovati
o čl. I nejprve v úpravě návrhu pp.
posl. Schmerdy a soudr., nebude-li přijat, budeme
hlasovati o čl. I podle zprávy výborové.
Pak bychom hlasovali o čl. II, nadpisu a úvodní
formuli zákona podle zprávy výborové.
Jsou proti tomuto způsobu hlasování námitky?
(Nebyly.)
Není jich, přistoupíme tedy k hlasování.
Kdo souhlasí s čl. I osnovy v úpravě
návrhu pp. posl. Schmerdy a soudr., nechť zvedne
ruku. (Děje se.)
To je menšina, úprava ta je zamítnuta.
Kdo souhlasí s čl. I osnovy podle zprávy
výborové, nechť zvedne ruku. (Děje
se.)
To je většina. Přijato.
Kdo souhlasí s čl. II, nadpisem a úvodní
formulí zákona podle zprávy výborové,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina, jest přijato.
Tím poslanecká sněmovna přijala
tuto osnovu zákona ve čtení
prvém podle zprávy výborové.
Druhé čtení navrhnu na pořad schůze
příští.
Tím vyřízen je druhý odstavec pořadu.
Nebude-li námitek, projednali bychom nyní z dnešního
pořadu zprávy imunitního výboru, poněvadž
příslušné soudy urgují vyřízení
svých žádostí.
Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Námitek není. Přikročíme tedy
k projednávání imunitních záležitostí,
z nichž první jest:
4. Zpráva výboru imunitního o žádostí
kraj. soudu v Olomouci za souhlas s trest. stíháním
posl. Schmerdy pro přečin podle §u 17, čís.
1 zákona na ochranu republiky (tisk 168).
Zpravodajem je p. posl. Riedl, dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Riedl: Slavná sněmovno! Krajský
soud v Olomouci žádá za souhlas s trest. stíháním
posl. Schmerdy pro přečin podle §u 17,
č. 1 zákona na ochranu republiky.
Na Antonína Schmerdu, tehdy úředníka
nemocenské pokladny v Šumperku, a společníky
byla stát. zastupitelstvím v Olomouci podána
obžaloba ze dne 17. března 1925.
Obžaloba vinila Antonína Schmerdu a společníky
z přečinu §u 17, č. 1 zákona
na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č.
50 Sb. z. a n., spáchaného prý tím,
že v Šumperku a na jiných různých
místech sev. Moravy během roku 1924 založil
tajné organisace mládeže, jejichž účelem
bylo podvraceti samostatnost, ústavní jednotnost
a demokraticko-republikánskou formu státu.
Rozsudkem kraj. soudu v Olomouci ze dne 23. května 1925
byl A. Schmerda od žaloby osvobozen.
Proti tomuto osvobozovacímu rozsudku podalo dne 8. srpna
1925 státní zastupitelství v Olomouci zmateční
stížnost a odvolání k Nejvyššímu
soudu.
Poněvadž obviněný byl zvolen poslancem
N. S., žádá krajský soud v Olomouci
z příkazu Nejvyššího soudu za souhlas
k dalšímu trest. stíhání posl.
Schmerdy.
Imunitní výbor seznal ze spisů, že posl.
Schmerda je obviněn, že zakládal tajné,
podvratné organisace mládeže komunistické,
krajský soud v Olomouci však odůvodnil svůj
osvobozující rozsudek tím, že nemohl
dospěti k přesvědčení, že
jde o samostatné komunistické organisace, které
by byly pokračováním v r. 1922 rozpuštěných
komunistických spolků mládeže. Obvinění
se hájili, že zakládané jimi organisace
jsou toliko sekce uvnitř komunistické strany a na
podkladě politického programu této strany.
Imunitní výbor navrhuje poslanecké sněmovně,
aby posl. Schmerda k dalšímu trest. stíhání
vydán nebyl.
Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen,
rozprava odpadá a přikročíme ihned
k hlasování.
Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního,
aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání
p. posl. Schmerdy.
Kdo souhlasí s tímto negativním návrhem
pana zpravodaje, nechť zvedne ruku (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla
se nesvoliti k trest. stíhání p. posl.
Schmerdy.
Tím je vyřízen 4. odstavec pořadu.
Přikročíme k dalšímu odstavci,
jímž jest:
5. Zpráva výboru imunitního o žádosti
kraj. soudu v Chebu za souhlas s trest. stíháním
posl. Jos. Mayera pro přečin podle §u 493 tr.
zák. (tisk 377).
Zpravodajem jest p. posl. Košek. Uděluji mu
slovo.
Zpravodaj posl. Košek: Slavná sněmovno!
Krajský soud v Chebu žádá za souhlas
k trest. stíhání posl. Jos. Mayera
pro přečin podle §u 493 tr. z.
V časopise "Deutscher Landruf", chebském
okresním časopisu strany "Bund der Landwirte",
v čísle 25, ze dne 4. března 1926 uveřejněn
byl v rubrice spolkové zprávy článek,
ve kterém se oznamuje, že obchodní cestující
v okresu chebském při nabídkách určitého
desinfekčního prostředku dovolávají
se doporučení správy svazu, zejména
posl. Mayera, a že jeden ze zástupců
prokazuje se doporučením opatřeným
razítkem kanceláře svazu, které však
nikomu dáno nebylo.
Pro článek ten podali dva obchodní cestující
návrh na zavedení předběžného
vyhledávání proti redaktoru zmíněného
časopisu, který rozšířili i proti
posl. Mayerovi. Návrh ten neobsahuje žádných
důvodů ani podezření proti posl. Mayerovi,
že by nějakého trestného činu
se dopustil.
Imunitní výbor usnesl se proto doporučiti
poslanecké sněmovně, aby souhlas s trest.
stíháním posl. Mayera dán nebyl.
Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen,
odpadá rozprava a přistoupíme ke hlasování.
Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního,
aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání
posl. Jos. Mayera.
Kdo souhlasí s tímto negativním návrhem
pana zpravodaje, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím poslanecká sněmovna
usnesla se nesvoliti k trestnímu stíhání
posl. Jos. Mayera.
Tím vyřízen jest 5. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce pořadu, jímž jest:
6. Zpráva výboru imunitního o žádosti
zem. trest. soudu v Praze ze dne 5. února 1926, č.
Tl XX/VH 993/25, za souhlas s trest. stíháním
posl. Johanise pro přečin proti bezpečnosti
cti tiskem (tisk 637).
Zpravodajem jest p. posl. Al. Beneš. Uděluji
mu slovo. (Hlasy: Není přítomen!)
Za nepřítomného pana zpravodaje Al. Beneše
jmenuji zpravodajem předsedu výboru imunitního
p. posl. Votrubu a uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Votruba: Slavná sněmovno!
Zpráva výboru imunitního o žádosti
zem. trest. soudu v Praze ze dne 5. února 1926, č.
Tl XX/VII 993/25, za souhlas s trest. stíháním
posl. Johanise pro přečin proti bezpečnosti
cti tiskem.
Pan Josef Štětka, dělník a člen
poslanecké sněmovny, učinil u zem. trest.
soudu v Praze trestní oznámení proti neznámému
pachateli a J. Beránkovi, odpovědnému redaktoru
časopisu "Naše Obrana", pro přečin
proti bezpečnosti cti spáchaný obsahem článku
s nadpisem "Komunistický kandidát vyšetřován
pro podvod", uveřejněného v čísle
46. jmenovaného časopisu ze dne 13. listopadu 1925.
Odpovědný redaktor oznámil ve lhůtě
soudem mu dané autora článku v osobě
Václava Johanise, člena poslanecké
sněmovny. Poněvadž zmíněný
článek obsahuje výroky, jež zakládají
skutkovou podstatu přečinu proti bezpečnosti
cti, žádá proto zem. trest. soud v Praze o
vydání posl. Johanise.
Ježto běží zde o osobní urážku
na cti, jež nikterak s výkonem poslaneckého
mandátu nemá nic společného, navrhuje
imunitní výbor, aby posl. Johanis k trestnímu
stíhání vydán byl.