Zpravodaj posl. dr Halla: Slávna snemovňa!
Vláda, vedená úvahou, že obdobie pre
sčítanie ľudu, určené zákonom
zo dňa 8. apríla 1920, č. 256 Sb. z. a n.,
na 5 rokov je príliš krátke, predložila
snemovni osnovu nového zákona o sčítaní
ľudu. Obsahom tejto osnovy je menovite návrh, aby
sčítanie ľudu konalo sa v lehotách desaťročných
preto, že pre vedecké a administratívne ciele
úplne postačuje a nebolo by žiaducné
podnikať tak ohromnú prácu a tak nákladnú
v obdobiach 5ročných. (Předsednictví
ujal se předseda Malypetr.) Administratíva v
začiatkoch štátu obťažená
je mimoriadne veľkou agendou bežnou, na Slovensku rozmnoženou
prevádzaním reformy správnej a voľbami
okresnými a župnými, že bolo by skutočne
škoda úrady vyrušovať a znepokojovať
občianstvo 5ročnýmí sčítaniami.
Nie malo padá na váhu, že štátny
úrad štatistický, ktorému pripadajú
stále nové úkoly spracovávať
dáta pre život hospodárský, nemá
ani dosť možností za 5 rokov spracovať sčítanie
ľudu. Konečne keď ani administratíva,
ani vedecké záujmy nepotrebujú 5ročného
sčítania, nútia nás aj ohľady
finančné zmeniť ustanovenie starého
zákona v tom smysle, aby obdobia sčítanie
predĺžily sa na 10 rokov. Praktické zkúsenosti
poukazujú na účelnosť pri tejto príležitostí
upraviť aj iné ustanovenia starého zákona.
§ 1 dáva vláde možnosť nariadiť
budúce sčítanie v dobe, ktorú uzná
za vhodnú, ovšem nie pozdejšie ako r. 1931. §
2 zmocňuje vládu k vydaniu nariadenia, ktoré
udaje a akým spôsobom majú sa zisťovať,
konečne aj umožňuje vláda z dôvodov
praktických pripojiť k sčítaniu ľudu
aj iné súpisy. Udaje tieto neodporučuje sa
menovať v zákone samom, lebo pomery si ich samy vynucujú
a menia. V paragrafe tomto odchyľuje sa návrh rozpočtového
výboru, ktorému sa výbor ústavne-právny
prispôsobil, od osnovy vládnej v tom smere, že
navrhuje vynechanie slova "vyslechnouc Státní
radu statistickou" ako zásadu samozrejmú. Pokiaľ
sa týka paragrafov ostatných, poukazujem na motiváciu
vládnu v tisku 311 a tlumočím slávnej
snemovní návrh výboru ústavno-právneho
a rozpočtového, aby prijala ho podľa zprávy
tisku 426. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo druhému zpravodaji, p. posl. dr Hnídkovi
za výbor rozpočtový.
Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno!
Rozpočtový výbor v zákoně o
sčítání lidu změnil §
1, který zněl:
"Druhé sčítání lidu koná
se nejpozději do konce roku 1931 a další sčítání
v obdobích desetiletých, a to v den, který
určí vláda nařízením,
vyslechnouc Státní radu statistickou." a změnil
jej tak, že vyškrtl poslední slova "vyslechnouc
Státní radu statistickou", jednak proto, že
je považuje za pleonastická, předpokládaje,
že každá vláda bude prováděti
sčítání jen po náležité
administrativní a technické přípravě,
při níž bez vota Státní statistické
rady nelze se ani vůbec dobře obejíti, jednak
však také z toho důvodu, že ústavně
zodpovědná vláda nemůže zákonem,
byť i jen formálně, býti vázána,
aby některý svůj počin činila
závislým na vyjádření svého
pomocného administrativního orgánu, třeba
by toto vyjádření mělo pouze povahu
dobré rady. Mimo to byly oba citované paragrafy
upraveny tak, aby § 1 obsahoval kategorickou normu zákona
o sčítání lidu, v důsledku
čehož byl upraven § 2, aby zmocňoval vládu
upraviti nařízením, co jednak pro svou rozmanitost,
jednak pro svou časovou proměnlivost nemůže
zákonem bytí dobře normováno. Rozpočtový
výbor odporučuje slavné sněmovně
přijetí osnovy zákona tak, jak byla doporučena
výbory rozpočtovým a ústavněprávním.
(Souhlas.)
Předseda (zvoní): K této osnově
jsou přihlášeni řečníci.
Zahajují proto rozpravu. Prve než udělím
slovo prvnímu řečníku, navrhuji podle
usnesení předsednictva, aby byla lhůta řečnická
stanovena 20 minutami.
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Námitek není, návrh jest přijat.
Ke slovu jsou přihlášeni "proti."
pp. posl. Horpynka a Bolen. Dávám
slovo prvnímu řečníku p. posl. Horpynkovi.
Posl. Horpynka (německy): Dámy a pánové!
Tento vládní návrh, jímž se má
novelovati zákon o soupisu lidu ze dne 8. dubna 1920, č.
256 Sb. z. a n., má především zbaviti
vládu povinnosti poněkud překotně
uložené, aby se druhé sčítání
lidu v tomto státě provedlo již letos, po pětileté
přestávce od prvého soupisu lidu provedeného
dne 15. února 1921. Jako vše, také toto zavedení
desítileté přestávky mezí jednotlivým
sčítáním lidu odůvodňuje
se především úspornými opatřeními,
jichž jest v tomto státě nutno. Neboť
druhé odůvodnění, že se má
nechati státnímu úřadu statistickému
více času, aby mohl důkladněji zpracovati
výsledky sčítání lidu, jistě
ani pisatel důvodové zprávy nemyslil vážně.
Pří moderních pomůckách, jichž
dnes používají takové statistické
kanceláře, musí přece býti
možno zpracovati i nejbohatší číselný
materiál podle nejrůznějších
hledisek v daleko kratší lhůtě než
pětileté. My Němci nemůžeme uznati
toto odůvodnění bez odporu. Nejen proto,
že místy můžeme míti k pracím
státního statistického úřadu,
pokud jde o přesnost a nestrannost, jen málo důvěry
po zkušenostech, jichž jsme nabyli, nýbrž
vedle toho musíme ještě také konstatovati,
že tento státní úřad stojí
mnohdy pod zcela podivuhodným velením. V celém
kulturním světě jsou práce a výsledky
statistických úřadů vždy přístupny
nejširší veřejnosti. Zde, v tomto státě,
musili jsme se však jíž dožíti, že
přímo před tím, než nabyl účinnosti
úřednický restrikční zákon
č. 286/24, státní statistický úřad
vypracoval přesnou statistiku státních úředníků,
která se však úzkostlivě tají.
Pan předseda vlády Švehla, který
nařídil, aby byla držena v tajnosti - státní
statistický úřad aspoň vždy se
dovolával nařízení ministerské
rady - neuznal ani za vhodné odpověděti mi
do dnešního dne na interpelací, kterou jsem
podal dne 18. prosince 1925, a oznámiti důvody,
proč se tato úřednická statistika
tají. A tak musíme také předpokládati,
že se jednou může státi, že výsledky
sčítání lidu zpracované státním
statistickým úřadem, kdyby snad měly
býti nějak nepříjemné panující
soustavě, na rozkaz pana předsedy vlády rovněž
tak musí zůstati v tajnosti, jako svého času
úřednická statistika. I když bychom
my Němci vítali, aby druhé sčítání
lidu bylo provedeno jíž letos, aby silně padělané
výsledky prvého sčítání
lidu z 15. února 1921 byly aspoň poněkud
opraveny, přes to na druhé straně majíce
na mysli obecní a parlamentní volby, které
spadají mezi jednotlivá sčítání
lidu, můžeme se spokojiti i s desítiletým
obdobím a trpělivě očekávati
příštího sčítání
lidu r. 1931. Neboť právě pokud jde o přiznání
národnosti, obecní a sněmovní volby
skýtají nám dosti přesnou kontrolu,
poněvadž hlasování je tajné,
kterážto věc - pro mnoho lidí uklidňující
úplně odpadá pří sčítání
lidu. Přes to však nemůžeme pro celou
spoustu jiných důvodů prohlásiti,
že bychom souhlasili s předloženým návrhem
zákona. Již § 2 jest opět jeden z proslavených
zmocňovacích paragrafů , jím má
se přenechati sčítání lidu
naprosto vládě, která prováděcím
nařízením prý správným
způsobem opatří již vše, čeho
třeba ke sčítání lidu. Rozpočtový
výbor dokonce navrhuje, aby v §u 2 byla škrtnuta
u stanovení, podle nichž má vláda provésti
sčítání lidu "vyslechnouc Státní
radu statistickou" a chce učiniti vládu úplně
nezávislou. K tomuto návrhu připojuje se
i výbor ústavně-právní. My
Němci máme jistě dobré právo
rozhodně protestovati proti příliš velkému
zmocňování vlády při provádění
zákona. Jíž pokud jde o přesnost provádění
zákona, nabyli jsme v tomto státě velmi smutných
zkušeností. V březnu letošního
roku prodloužili jsme zákon o péči o
válečné poškozence, jehož účinnost
skončila 31. prosincem minulého roku. Od 1. ledna
1926 platí úřednický platový
zákon č. 103 a učitelský zákon
č. 104 a u obou zákonů není ani stopy
po prováděcím nařízení.
Veřejní zaměstnanci platí jíž
od 1. srpna t. r. dosti značné příspěvky
do Léčebného fondu veřejných
zaměstnanců. Celé zařízení
však buď nefunguje vůbec, nebo místy jen
velmi špatně, poněvadž do dnešního
dne se ony různé okresní a ústřední
správní výbory neustavily, poněvadž
volby do nich lze provésti dokonce teprve až příštího
roku a poněvadž dnes ještě nejsou ani
úplně vypracovány předpisy, jako na
př. o ošetřování zubů
v rámci Léčebného fondu. Máme
zákon o dvojitých svátcích, ale každý
si dělá, co chce, nikdo se o zákon nestará,
ba ani státní úřady nepostupují
v tomto směru stejně. Máme také zákon
o nedělním klidu, avšak prováděcí
nařízení k němu uvázlo někde
na půl cestě, poněvadž ministerstvo
obchodu a ministerstvo soc. péče dělají
si navzájem největší potíže.
Bude-li zákon o sčítání lidu
patřiti také k této kategorii zákonů,
s nimiž se nakládá tak opovržlivě,
nemusili bychom si pak vlastně jíž dnes lámati
hlavu o příštím sčítání
lidu, nebo usnášeti se na novele k zákonu o
soupisu lidu, č. 250/1920, nýbrž mohli bychom
klidně setrvati na obvyklém stanovisku, že
vláda nechce prostě tento zákon provésti.
Chce-li však vláda nyní, v poslední
chvíli, uprostřed mnohem naléhavějších
prací provésti ještě také novelu
k zákonu o soupisu lidu, jistě by se pak každý
normálně myslící člověk
domníval, že tuto prácí provede hned
důkladně a že pří nejmenším
chce, aby se v novém zákoně nějak
užilo zkušeností z prvého soupisu lidu
r. 1921. Po tom však není v podaném návrhu
zákona ani stopy. Avšak, jak se zdá, vláda
nabyla pří prvém sčítání
lidu jen jedné zkušenosti, že totiž trestní
sankce na vědomé a úmyslné přečiny
proti zákonu o soupisu lidu nepostačovaly. A proto
tedy byl nyní navrhovaný § 6 nového
zákona náležitě rozšířen
proti §u 4 starého zákona o soupisu lidu. Vše
ostatní má však býti přenecháno
jako r. 1921 vládnímu nařízení.
S takovýmto názorem nemůžeme ovšem
my Němci naprosto souhlasiti. Vždyť ve skutečnosti
není důvodu, abychom si počínali tak,
jako by se, abychom mohli vydati bezvadný zákon,
musely zkušeností se sčítáním
lidu v tomto státě teprve ponenáhlu shromažďovati.
Sčítání lidu konalo se již ve
všech státech velké množství. Pravidelné
sčítání lidu koná se ve Spojených
Státech Severoamerických od roku 1790, v Anglii
od roku 1800, ve .Francií od roku 1801, v Holandsku od
1819, ve Švýcařích od 1841 a v Belgii
od roku 1846, vesměs ve státech, od nichž by
se Češi jinak velmi rádi něčemu
přiučili. Mimo to máme zde požadavky
statistického kongresu z Leningradu, které také
Československá republika měla by uznati pro
sebe za závazné, právě tak, jako jiné
kulturní státy této pevniny. Kdyby nyní
vláda vedle toho použila ještě zkušenosti
s prvým zdejším soupisem lidu, byla by jistě
mohla podati návrh zákona, jímž se neurčují
pouze zmocňovací hranice pro vládu, nýbrž
skutečně se také jednou provždy ustanovují
zásady, podle nichž se má prováděti
sčítání lidu. Chápu však,
že vláda vůbec ani neměla v úmyslu
provésti tak důkladnou prácí. Jí
jde jen o to, aby pomocí zákonodárných
sborů vydala zákon, jímž se dostává
v příjemné postavení, aby také
r. 1931 provedla sčítání lidu tak,
jak to vzhledem ke všem možným vedlejším
záměrům bude chtíti. A tak můžeme
očekávati, že i podle nového zákona
o sčítání lidu budou se po desíti
letech opakovati zjevy obdobné sčítání
lidu z r. 1921. V jiných státech má sčítání
lidu vždy vysoký, všeobecný význam
nebo zvláštní cenu vzhledem k určitému
účelu. Tam se vědeckými methodami
zjišťuje domácí nebo právní
obyvatelstvo pro účely branné povinnosti
nebo daně z příjmu, bydlící
obyvatelstvo pro účely nepřímého
zdanění nebo skutečné obyvatelstvo
pro účely všeobecné kontroly. Docela
jinak jest tomu však u nás, zde v Československé
republice. Vzpomínáme-li si my Němci na to,
co jsme musili zažíti při sčítání
lidu r. 1921, jistě každý pochopí, proč
nikdy nemůžeme hlasovati pro navrhovanou novelu zákona
v této nedostatečné formě. R. 1921,
když se zde v tomto státě konalo prvé
sčítání lidu, bylo vládnoucímu
systému úplně lhostejno, jaký význam
má hospodářské a kulturní složení
počtu obyvatelstva pro zákonodárství
a administrativu. Vůdci českého národa
pánů pochopili jen jednu věc správně,
že totiž výsledek sčítání
lidu ve státě, jakým jest Československá
republika, pomyslíme-li na zákon o ochraně
menšin - sám o sobě naprosto nedostatečný,
který vedle toho ještě bude činěn
závislým na tom, je-li v obcí nebo v okrese
20%ní nečeská menšina - stane se nejdůležitějším
základem, na němž by mohla býti budována
práva nečeských národů tohoto
státu. A tak usnesli se vůdcové státního
národa, aby se důležitého zákona
o sčítání lidu použilo k tomu,
aby se jím zastřely pravé poměry sídel
různých národních kmenů, obývajících
v tomto státě, a aby se tak na základě
padělaného výsledku opatřila nová
zbraň proti německému národu. Nejvyšším
cílem Čechů nebyl bezvadný výsledek
sčítání lidu, nýbrž výsledek
uměle opravený, který měl z tohoto
státu, v rozporu se skutečnými poměry,
učiniti naprosto jednotný, český národní
stát a který také všemi prostředky
násilí a klamání ještě
dodatečně měl dosvědčiti, že
jsou pravdivá lživá tvrzení proslulého
memoiru III, podle něhož v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku není jednolitého jazykového
území, a že úřední sčítání
lidu r. 1910, podle něhož v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku bydlí 3,517.000 Němců,
jest paděláno a že se od tohoto čísla
musí odečísti nejméně 1 milion
Němců.
Aby se dosáhlo tohoto cíle, bylo sčítání
lidu 1921 provedeno tak, jak se to v Evropě jistě
ještě nestalo. Pod diktátem proslulých
národních výborů nestyděly
se okresní politické správy v čistě
německém a smíšeném území
postupovati stranicky, přes protest německých
obcí ustanoviti počet českých sčítacích
komisařů a revisorů úplně se
příčící klíči
obyvatelstva, mezi nimi lidi, kteří neuměli
ani čísti a psáti, a pro německé
obyvatelstvo, které vůbec nedovedlo česky,
vyložiti jednojazyčné české popisné
a sčítací archy. Pod pohrůžkou
peněžitých trestů a trestů na
svobodě -v několika případech bylo
docela Němcům hrozeno smrtí - musili se Němci
přiznávati k české národností,
tajně a veřejně byla úředními
činiteli měněna rubrika o národnosti
přes protest německého obyvatelstva, sčítání
bylo místy provedeno popisnými archy, ačkoliv
při vysokém kulturním stavu německého
obyvatelstva nebylo k tomu nejmenšího důvodu.
Zamýšlené soukromé sčítání
německých obcí bylo zakázáno
podle císařského patentu z r. 1854 a uloženy
na ně těžké tresty, naproti tomu však
soukromé sčítání národních
výborů ve smíšeném jazykovém
území klidně ponecháno a použilo
se ho jako náhrady úředního sčítání
lidu. Ani fantasie nemohla by vymysliti takových věcí,
jaké se zde v Československé republice přihodily
při tomto sčítání lidu r. 1921.
Nikdo mi dnes nemůže vytýkati, že přednáším
paušální podezření a že
zde pronáším pustou demagogickou štváčskou
řeč. Dne 19. května 1921 podali posl. dr
Lodgman, Křepek, Böhr, inž.
Junga dr Kafka ve sněmovně interpelací,
sněmovní tisk 3128, v níž jsou všechny
událostí, jež jsem zde vylíčil,
vypočteny na 44 tiskových stránkách
a připojen bohatý průkazní materiál.
Přes to, že tato interpelace byla opakována
jako sněmovní tisk 3781, dodnes jediný ministr
vnitra tohoto státu se nevzmužil, aby odpověděl
na tuto interpelaci a aby vyvrátil události v ní
uvedené. My Němci jsme tedy oprávněni
vyvoditi z toho důsledek, že průkazní
materiál, který jsme přednesli, jest úplně
pravdivý a že není člověka, který
by mohl naše tvrzení byť jen zdánlivě
vyvrátiti. A kdyby ještě bylo třeba
důkazu pro správnost jejich obvinění,
mohu poukázati na volání o pomoc polského
obyvatelstva z tohoto státu, které tenkráte
nemělo ještě žádného sněmovního
zástupce v této budově a které se
tedy v podán i ze dne 4. března 1921 obrátilo
na německé poslance a senátory. V tomto podání
se praví doslova (čte):
"Sčítání lidu ve Slezsku, pokud
jde o polské obyvatelstvo, bylo největším
znásilněním svobodného přiznání
národnosti, paděláním skutečného
stavu věci. Poněvadž my Poláci nemáme
v Národním shromáždění
zástupců, kteří by mohli veřejně
přednésti naše bolestí a stesky, obracíme
se na poslance a senátory německé národností
s pevným přesvědčením, že
vy, jejíchž národ byl podobně znásilněn,
v zájmu pravdy a aby byly uveřejněny šovinistické
machinace Čechů, budete hájiti naše
stížnosti také jako zástupci polského
obyvatelstva. Abychom ukázali, jak jest možno, že
naše obyvatelstvo podlehlo šovinistické české
lačností, přivlastňovati si příslušníky
cizích národů a tak ukázati světu,
že Československá republika skládá
se z jednotného obyvatelstva, musíme vylíčiti
poměry, v jakých toto obyvatelstvo v Československé
republice žije." Tak se dařilo slovanským
bratrům Čechům při sčítání
lidu. Oč věrohodnější jest tento
násilný postup Čechů proti nenáviděným
Němcům. Konečně nechci také
zamlčeti, že nejvyšší správní
soud měl také možnost odsouditi neuvěřitelný
postup českých úředních orgánů
pří sčítání lidu k Němcům,
jak dokazuje na příklad případ paní
Františky Reifové z německé osady Kyselov
u Olomouce.
A výsledek tohoto báječného napětí,
jímž měl býti padělán
výsledek sčítání lidu, byl
přece jen velmi nepatrný. Čechům se
sice podařilo na př. jen v Čechách
odeskamotovati 62.895 Němců. Avšak zda žije
v Čechách 34% nebo jen 33*1% Němců,
má velmi malý význam pro národní
ráz země a celého státu. Tato statistika
naopak znovu dokazuje národně smíšený
ráz tohoto státu, dokazuje však také,
že tvrzení v memoiru III, že sčítání
lidu v bývalém císařství rakouském,
provedené r. 1910, bylo paděláno, bylo vybájené
a vylhané.
Po takovýchto zkušenostech, jichž jsme my Němci nabyli v novém státě pří prvém sčítání lidu r. 1921, nemůžeme ovšem odevzdati své hlasy pro návrh zákona, který ponechává možnost, aby se takovéto zjevy opakovaly také při nejbližším sčítání lidu r. 1931. Pokud stojí před námi vláda, která mlčky trpí, aby čeští úředníci zneužívali úřední moci proti německému obyvatelstvu, nevyšetřujíc stížností, nenapravujíc spáchaného bezpráví, a která potlačuje a pronásleduje svobodně přiznání k jiné národnosti než české, můžeme uznati zákon jen tehdy, až v jeho jednotlivých paragrafech budou až do nejmenších podrobností uvedena všechna ochranná opatření, jichž máme nezbytně třeba, aby v tomto státě bylo provedeno bezvadné sčítání německého národa.
Poněvadž však podaná osnova zákona
tohoto požadavku neplní, bude moje strana hlasovati
proti zákonu. (Souhlas na levici. )
Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Bolen. Dávám mu slovo.
Posl. Bolen: Považuji za nutné konstatovat, že
sněmovní korespondenci dostalo se pokynu potlačiti
oficielní sdělení zástupce ministra
zahraničí, učiněné v rozpočtovém
výboru 17. t. m. večer o aféře Eislerově,
sdělení, které bylo pracováno na základě
dokumentů příslušnými referenty
v ministerstvu zahraničí a které podle našich
záznamů mělo znění, jež
jest uveřejněno v dnešním večerníku
Rudého Práva.
Předseda (zvoní): Žádám pana řečníka, aby mluvil k věci.
Posl. Bolen (pokračuje): Konstatujíce tuto
neslýchanou přímo věc, kterou by si
neměly ani časopisy ani jednotlivé poslanecké
kluby dáti líbiti, prohlašujeme, že je
nápadné na druhé straně, jak mnoho
místa věnovala sněmovní korespondence,
ovšem že opět na pokyn shůry, nesmyslné
řeči ministra nár. obrany, který podle
konceptu některého ne právě nejvtipnějšího
policejního ouřady způsobem velmi primitivním
a průhledným strkal všechny možné
špionážské aféry do bot straně
komunistické.
Předseda (zvoní): Pane posl. Bolene,
prosím, abyste mluvil k věci. (Hluk. Výkřiky
komunistických poslanců.) Posl. Bolen (pokračuje):
Divíme se jen, že nám nestrkal do perek
také aféry generála Gajdy a že zapomněl
na Stehlíka a spol. Potlačení řeči
vyslance Palliera a vyzvednutí řeči ministra
Udržala spolu souvisí. Ubezpečujeme,
že od škaredé aféry Eislerovy, v níž
jsou namočeni velmi vlivní lidé a též
někteří kolegové p. Udržala,
nebude pozornost odvrácena a že se postaráme,
aby byla tato aféra plně odhalena.
Předseda (zvoní): Žádám pana řečníka, posledně, aby mluvil k věci.
Posl. Bolen (pokračuje): Dnes zatím veřejnost
jen upozorňujeme na manévry vlády a na to,
že s aférou Eislerovou odkryjeme i její souvislost
s tím, co se stalo v poslední době ve vnitřním
politickém životě československém.
(Potlesk a výkřiky poslanců komunistických.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je tedy skončena. Poněvadž byly podány návrhy, prosím, aby byly přečteny.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
1. Doplňovací návrh posl. Horpynky a
druhů: V §u 2 budiž připojeno jako druhý
odstavec: " (2) Sčítáním lidu
budiž však svobodně zjištěna národnost
obyvatelstva na základě svobodného přiznání,
na něž nesmí býti vykonáván
naprosto žádný vliv."
2. Pozměňovací návrh posl. Horpynky
a druhů: § 3, odst. 2 a 3 nechť znějí:
" (2) Sčítací komise, komisaře
a revisory ustanoví na návrh obecních zastupitelstev
politický úřad, přihlížeje
k národnosti obyvatelů (3) Výsledek sčítání
lidu zpracuje státní statistický úřad
a během tří let ode dne sčítání
lidu nezkráceně učiní jej přístupným
veřejnosti v tiskopisech."
3. Resoluční návrh posl. Horpynky a
druhů: Vláda se vybízí, aby ve lhůtě
6 měsíců po vyhlášení
zákona o sčítání lidu předložila
ústavně-právnímu a rozpočtovému
výboru obou zákonodárných sborů
prováděcí nařízení vypracované
do podrobností a teprve, až je schválí
ony výbory, aby je uveřejnila.
Předseda: Tyto návrhy jsou dostatečně podepsány a jsou předmětem jednání.
Žádám prvního zpravodaje, pana posl.
dr Hallu, aby se ujal slova k doslovu.
Zpravodaj posl. dr Halla: Páni posl. Horpynka a soudr. navrhujú, aby v §e 2 prípojené bolo ako druhý odstavec:
"(2) Sčítáním lidu budiž
však svobodně zjištěna národnost
obyvatelstva na základě svobodného přiznání,
na něž nesmí býti vykonáván
naprosto žádný vliv." Vyslovujem sa proti
tomuto návrhu.
Ďalej žiada pán posl. Horpynka, aby odst.
2 a 3 §u 3 znely: "(2) Sčítací
komise, komisaře a revisory ustanoví na návrh
obecních zastupitelstev politický úřad,
přihlížeje k národností obyvatelů.
(3) Výsledek sčítání lidu zpracuje
státní statistický úřad a během
tří let ode dne sčítání
lidu nezkráceně učiní jej přístupným
veřejnosti v tiskopisech." Z technických dôvodov
sa vyslovujem proti tomuto návrhu. Rovnako tak navrhujem
zamietnutie prečítanej rezolucie navrženej
p. posl. Horpynkom a druhy. (Souhlas.)
Předseda: Dávám slovo p. zpravodaji
rozpočtového výboru, panu posl. dr Hnídkovi.