Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Prosím, abychom nemuseli my podávati iniciativní návrh, aby tento návrh vyšel ze slavné většiny, aby nařízení bylo opravdu doplněno podrobnými předpisy o povinnosti znáti československý jazyk oficielní - podle dr Kramáře - i ministru tohoto státu. Doporučoval bych, když již tolik a tolik péče a starosti věnuje se problému německému v tomto státě i se strany národně demokratické, aby v této souvislosti povšimli si právě ti, kteří velmi rádi vydávají se za chranitele práv československého jazyka, za bojovníky za všechny nutné znaky československého rázu v tomto státě, aby si všimli také toho, co dnes hrozí na jiném poli, nežli na čistě politickém a státním.

Setkali jsme se v posledních dnech s velice zajímavým zjevem t. zv. kapitalistickým manifestem. Tento kapitalistický manifest, jednotlivé jeho odstavce, mohou konečně sloužiti k doplnění důkazů, které jsem zde předvedl, že není možno k řešení naší hospodářské krise odkazovati pouze na mezinárodní příčiny, že je třeba také všimnouti si i příčin čistě domácích. Jestliže na př. v tomto manifestu se mluví o tom, že za celními přehradami byly vybudovány nové závody významu místního a bez reelní hospodářské základny, které nemohou býti uchráněny před konkurencí jinak, než dalším zvyšováním tarifů, že tarify železniční, jichž stanovení je závislým na zájmech politických, způsobily, že doprava a transit jsou drahé a obtížné, že ceny stouply, že byla utvořena umělá drahota, pak tyto výtky mezinárodních kapitalistů, mezinárodních národohospodářů a finančníků týkají se také bezprostředně našich československých poměrů, týkají se i té neblahé hospodářské politiky, ke které teprve v letním zasedání byl dán přímo podklad, pokud jde o cla. Ale jednomu se divím a s bolestí konstatuji, když už bylo třeba vydávati takovýto mezinárodní manifest, že v tomto manifestu mohlo snad býti ušetřeno hlavně vzhledem k podpisům z československé strany takové nejapnosti a takové těžké urážky. V tomto manifestu, který by měl býti především rázu hospodářského, řekněme tedy také finančního, podepsali také jednu větu za Československo pan dr O. Feilchenfeld - ten asi není Čech - ale Čechem bude asi dr Hanuš Karlík, dr Bohuslav Mařík, Jan Novotný, dr Vilém Pospíšil, snad guvernér Národní banky, dr Jaroslav Preis, dr Václav Schuster. Ostatní dva pánové mají také německá jména, Sonnenschein a Stutz. Zmiňuji se předem o těchto českých podpisech. Tito pánové podepsali tuto větu, která je přímo políčkem, políčkem nám, kterým národní zájem nacionalismu není planým heslem: "Mnoho států, které sledují imaginární ideál národního zájmu, zničilo svůj blahobyt a ztratilo se zřetele společné zájmy celého světa." Tedy československý stát, Československá republika, to je jen takový imaginární ideál národního zájmu. Dobře přichází tento manifest, snad by byl nezapadl do žádné jiné konstelace tak dobře, jako zapadl do konstelace této.

A dovolte, abych jako poslední svědectví o tom, jak se nahlíží na součinnost Němců s československými stranami, citoval ne nějaký stranický orgán - Slezskou Matici osvěty lidové sídlem na Slezské Ostravě. To snad není stranická korporace a instituce. Tato Slezská Matice osvěty lidové zmiňuje se ve svém dopise ze dne 18. října 1926: "Po nastoupení česko-německé vlády rozšířena byla na Hlučínsku právě v těchto dnech sekretářem německé křesťansko-sociální strany zpráva, že v nejbližší době zřízeny budou dvě německé veřejné školy na Hlučínsku, a to prý v Hlučíně a Kravařích. (Slyšte!) Sekretář německé křesťansko-sociální strany ujišťuje obyvatelstvo na Hlučínsku, že dostal o tomto faktu zprávu z kruhů poslanců něm. křesť. sociální strany, která má svého ministra v naší vládě. Zpráva tato vzbudila největší rozruch mezi spolehlivým moravským obyvatelstvem na Hlučínsku a radostné vzrušení mezi našimi nepřáteli v tomto kraji".

Nebudu citovati tento dopis dále, stačí tento hlas pravých hraničářů. Stmívá se, slavná sněmovno, stmívá se nejenom pokud jde o pokrok, stmívá se nejenom pokud jde o zájem státu, o pravé porozumění důležitým hospodářským potřebám širokých pracujících vrstev, stmívá se i pokud jde o pravý nacionalismus, pokud jde o hájení opravdového národního rázu tohoto státu. Kapitalistický manifest, stížnost hraničářských kruhů!

Slavná sněmovno! Pokusil jsem se nezaujatým způsobem zaujmouti stanovisko k prohlášení vládnímu, vytknouti, co v tomto vládním prohlášení dává nám příčinu ke kritice, nesouhlasu, nespokojenosti, ale také vytknouti, co podle vládního prohlášení by mohlo býti aspoň podporou určitého lepšího styku s majoritou.

Abych zabránil jakýmkoliv nejasnostem, které byly umělým způsobem zanášeny o stanovisku naší strany, poslaneckého klubu této strany k vládnímu prohlášení, k této vládě a k této většině, prohlašuji znovu, že je to stanovisko oposiční. Stupeň této oposice bude záviseti především od chování se většiny a vlády k nám, (Výborně!) od toho, bude-li nám umožňovati určitou součinnost v důležitých bolestných otázkách hospodářských, sociálních a kulturních. Aby nebylo žádné pochybnosti, pokud jde o stanovisko k vládnímu prohlášení, kladu si za čest prohlásiti jménem klubu, že budeme hlasovati proti tomuto vládnímu prohlášení. (Výborně! Potlesk poslanců socialistických.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Slovo má dále pan posl. dr Chvalkovský.

Posl. dr Chvalkovský: Pane předsedo! Slavná sněmovno! Pan min. předseda řekl ve svém prohlášení, které jest předmětem nynější debaty, že vláda béře za základ své činnosti v podstatě programové prohlášení z prosince minulého roku, oběma sněmovnami Národního shromáždění prodebatované a schválené. Říkám schválené, poněvadž chci upozorniti na fakt, že letos proti nynějšímu vládnímu prohlášení mluvili někteří páni příslušníci stran, kteří loni pro vládní prohlášení hlasovali a právě předešlý pan řečník, pan dr Franke, viděl v tom kuriosum, že ty německé strany, které jsou dnes ve vládě, nesouhlasily loni s tím prohlášením, které vláda brala a béře dnes za podklad svého nového prohlášení. Chci k tomu jen připomenouti, že to není ani tak velké kuriosum, jako to, že proti tomu novému vládnímu prohlášení budou hlasovati ty strany, které loni byly pro to. (Tak jest! - Výborně! - Výkřiky posl. Sladkého.) Musil jsem s tohoto místa loni říci, že někteří z tehdejších řečníků "kontra" přišli do sněmovny již s textem svých předem hotových řečí, který tu jednoduše přečetli, ale že zapomněli tu čísti prohlášení, které bylo loni předmětem debaty. Snad vzhledem k tomu, že letošní prohlášení je krátké, mohu doufati, že si je přečetli. Říkám to proto, že min. předseda mluvil v novém svém prohlášení o zvýšení tradice důvěry občanstva k obsahům programových prohlášení vlád a já bych také rád, aby konečně jednou u nás v Československé republice se mohlo mluviti o tradici důvěry k programovým prohlášením oposičním.

Letos vedle naprosto nezbytného odmítnutí vládního prohlášení loni schváleného věnovali někteří z pánů oposičních řečníků část svých projevů prorokování. Od té doby - prominete mi, že to tak říkám - co starý Fiala zemřel, proroci místo počasí věnují se nyní politice. (Výkřiky poslanců soc. demokratických a komunistických.) Chci vám ještě říci tolik, že to byl jeden Angličan, který postřehl velmi dobře u nás v Československu všem společnou vlastnost, že si totiž libujeme v malérech, krisích a strašlivých situacích, a charakterisoval ji takto: Co jest Anglosasovi sport, jest Čechoslovákovi funus. Každý se baví, jak umí, a přirozeně byl by měl onen Angličan ohromné zadostiučinění, kdyby byl viděl, kolik se zde našlo proroků, kteří sotva narozené vládě věštili brzký a samo sebou u nás již to jinak nejde, tragický konec. Při této příležitosti chci říci ještě jedno, že u nás v té zálibě pro funusy jdeme někdy tak daleko, že pochováváme někdy i živé. (Slyšte!) U nás jsou proroci, kteří velmi dobře vidí do budoucnosti, ale promiňte, že to tak řeknu, nevědí, co se stane zítra odpoledne. Mírnější proroci tvrdí zatím jenom stydlivě, že to s tou novou vládou nebude dlouho trvati. A ježto neuvádějí konkrétních důvodů pro svá tvrzení, opírají se pravděpodobně o autoritu toho pesimisty, který byl sice úplně zdráv, ale své zdraví označoval za náramně prekérní stav, ježto zdraví nevěští prý nic dobrého, protože každou nemoc předcházelo zdraví. (Veselost.) Jsou tu také někteří páni oposičníci, kteří jsou obavami o tu novou vládu nervosní. Já bych nerad, aby z dlouhého čekání konce této vlády jejich nervosa nebyla zbytečně stupňována. (Výborně!) Předseda vlády ve svém prohlášení nehanil oněch stran (Posl. Prokeš: To není kandidátní řeč ministra zahraničí, pane doktore, to je jenom vtipkování!), které se rozhodly pro setrvání v oposici a také si nevymiňoval žádného uznání za to, že za okolností svízelných převzal na sebe těžkou odpovědnost. Chtěl bych tu připomenouti jenom jedno, abych už přestal s tím vtipkováním, za které tolik nevinně dostávám: Nepovažuji za správné a demokratické, že letos v létě bylo předem některými stranami prohlašováno, že půjdou do oposice a že předem, proti všem pravidlům politických zvyklostí, odmítáno bylo pozvání, o kterém ještě nebylo známo, že přijde. Nebude mi snad vytýkáno, když zde s tohoto místa připomenu slova, která nynější ministerský předseda přednesl 8. listopadu 1924 v rozpočtovém výboru: "Nemám jiného přání, než abych i s oposicí shledal se u kladné práce." (Výkřiky komunistických poslanců.) Já se k vám také vrátím. (Výkřiky komunistických poslanců: Švejk, II. díl!) Švejk, to byl komunista! (Posl. Jílek: A byl také za hranicemi!) A vy ne?

Je jisto, že strany vládní i strany mimo vládu stojící budou se časem různě spojovati a že se konstelace bude čas od času měniti. Je dobře, bude-li se měniti, ale to měnění nemá se díti nikdy pouze pro negaci. Oposice nemá nikdy býti oposicí jenom pro oposici. Určité seskupení nebo přeskupení stran má míti vždy za účel positivní práci a konstrukci, nikdy ne desorganisaci nebo destrukci a při nejmenším vždycky aspoň udržení dosavadního stavu nebo jeho zlepšení. Každá strana odpovídá svým voličům podle toho, jak se u nich ucházela o důvěru a zda jim před volbami slibovala, že bude dělati positivní nebo negativní politiku. Jest jasno, že své sliby daleko lépe plní ta strana, která se účastní positivně na vedení státu, a mělo by proto podle mého skromného mínění býti spíše závoděno v tom, kdo tu majoritu dříve sestaví, nežli v tom, kdo od odpovědnosti nejdále se vzdálí. (Tak jest!) Jíti do oposice není nic nového, je to starý a pohodlný trik. Oposicí nemyslím nynější oposici, nýbrž tu, kterou jsme zde v létě viděli a kterou může dělati každý, kdo dovede mlátiti pultem, nadávati a pískati na píšťalku. (Potlesk.) Proto je mi líto, že musím v této chvíli hledati stále ještě důvody, pro které některé strany jsou v oposici, protože nemohu věřiti, že by tam byly jen z čistého pohodlí, že by tam byly z nezájmu o své voliče. Snad vedle stanoviska negativního k této vládě mají v plánu něco positivního. (Výkřiky posl. Hakena: Švehlův žák!) Na to jsem hrdý - ale pozor, vy jste učitel a já bych nechtěl viděti vaše žáky. (Výborně!) Dovolte mi, abych vyslovil přání, aby nyní mezi stranami, stojícími za vládou i těmi, které jsou proti ní, byl zachován slušný poměr a aby tento poměr založen byl na upřímném respektování přesvědčení druhého a aby také náš politický tisk vypadal podle toho. Nadávkami se nevyřídilo nikde nic a nevyřídí se také nikdy nic u nás. Všem, kterým něco na demokracii a dobrém jménu parlamentu záleží, musí býti jasno jenom jedno: že je u nás k práci pro voličstvo příležitosti dosti pro všechny a že proto všechny strany bez rozdílu učiní dobře, když část oné energie, kterou plýtvaly dosud na vzájemném se potírání, věnují produktivnímu plnění oněch slibů, se kterými v listopadu loňského roku přišly před voličstvo. Také bych rád vyvrátil zde u nás zakořeněný názor, jakoby politika byla uměním dělati druhému to, co nechceš, aby ten druhý dělal tobě. Kdo tak soudí, soudí podle sebe.

Z prohlášení vlády, které vítá každou věcnou a kladnou kritiku, je viděti, že si vláda nepřeje, aby oposiční strany stály stranou a dobrovolně se zříkaly jakékoli práce. Jestliže ovšem ukázky té kritiky, kterou zde za přednesu předsedy vlády dávali k lepšímu někteří moji přátelé na lavicích strany komunistické, jestliže ty vtipy, které jsme zde slyšeli, jsou vzorky toho, co mají komunisté pro budoucnost na skladě, prosím jménem těch, kterým byly adresovány a také svým skromným jménem: když už vtipy, tak nějaké lepší. Ten náš národ je jistě trpělivý a já, který zastupuji chudé horské okresy podkrkonošské, mohl bych o tíží tamního života i trpělivosti těch lidí třeba více říci, než dovedete vy, a učiniti srovnání mezi tím životem našeho chudého zemědělského lidu na horách a vaším, páni komunističtí zástupcové. To by vám nebylo příjemné. Naše nová vláda lidí, kteří jí dávají svou důvěru, nezklame. Její politikou bude posilování a ne zeslabování, její politikou bude zdravý rozum ve všem podnikání a šetrnost, úcta ke každé poctivé práci, ať v dílně, na poli nebo v kanceláři. Ale naše vláda musí míti tolik volnosti, kolik potřebuje, aby stát mohla dobře a bezpečně říditi. Nedovolíme nikomu, aby jí v tom z malicherných příčin překážel. Víme, že bude pracovati nejen k dobru těch stran, které jsou v ní zastoupeny, ale i k dobru všech řádných občanů celé země, tedy i těch, kteří ji dnes zavrhují. A jako by ta naše vláda nynější musila míti proti sobě i ty strany, které ji dnes podporují, i v tom případě, kdyby nekonala své povinnosti, měla by míti na své straně i ty strany, které jsou proti ní, i v tom případě, když bude dělati politiku dobrou. My si tu musíme konečně uvědomiti, že za ty hlouposti (Veselost komunistických poslanců.), které tu v parlamentě děláme, platí ne parlament, ale poplatník a volič. (Výkřiky komunistických poslanců.) Prosím, nechte vždycky domluviti, pánové. Ne nadarmo se říká, že naše politika je naše jmění, tam, kde jde o daně, a naše krev tam, kde jde o revoluce nebo války, ale také naše čest tam, kde jde o dobré jméno našeho parlamentu. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Kdykoliv nás tu předseda volá k hlasování, vždy chce, abychom šli na svá místa. Prosil bych pány, aby si to občas uvědomili i tenkráte, když je předseda k tomu nevyzývá. (Výkřiky posl. Bolena.)

U nás se mnoho mluví o demokracii. Tolik, že už si pomalu pod tím slovem nikdo nepředstavuje nic konkrétního, a že to bude u nás pomalu jako ve Francii, kde demokracii přirovnávají k ženě, která slyšela tolik vzdechů, komplimentů a vyznání, že už nemůže věřiti ani těm, kteří jí mluví pravdu. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Velevážení, když poslanec rozbíjí sněmovní nábytek a ohrožuje své kolegy na zdraví, je to podle některých pánů u nás demokracie, ale není to demokratické, když ten pán má za své činy odpovídati. (Výborně! Tak jest! - Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.) Tvrdím, že povídání o tom, že v takovém případě je potřebí respektovati zásady demokratické svobody parlamentární, jest jenom omluvou bázlivosti, poněvadž právě ochrana této svobody vyžaduje zakročení proti útokům na ni a znemožnění jich opakování. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Pokud jde o otázku řešení hospodářské krise, řekl pan min. předseda, že počítá se součinností obou sněmoven. Bylo tu některými pány řečníky oposice mluveno tak, jakoby to nebyla hospodářská krise evropská, ale čistě naše, omezená jen na tu naši malou republiku a zaviněná podle jedněch naším českým šovinismem a podle jiných zemědělskými cly.

Zdá se mi, že se páni jaksi nejen ve svých názorech podle barvy svých politických brýlí mýlí, ale že se rozcházejí i také v tom, že si pletou i příčinu a že jsou skoro jako ten pán, který svůj barometr obviňoval, že způsobuje bouři. Pan posl. Haken řekl zde hrůzyplně, že se připravuje nová válka. Příčinou této války je přirozeně, když mluví pan posl. Haken, kapitalismus. Chci mu připomenouti jednu věc. Četl jsem poslední knihu slavného francouzského diplomata Jules Cambona, který v době vypuknutí světové války byl v Berlíně francouzským velvyslancem. Ten píše: "Je to imaginace socialistů, že kapitál je jediným zdrojem války. Je to také dělník, který je všude největším ochranářem a je jedním z nejzuřivějších zastánců a vymáhatelů zpevnění hranic proti cizině tam, kde jeho zájmy jsou ohroženy. Je to nejlépe viděti v Americe, kde již dnes na západním pobřeží přes obrovskou propast Tichého Oceánu rýsuje se obrovský konflikt mezi světem americkým a asijským a příčinou toho konfliktu nebude nic jiného než ochrana amerického dělníka před jeho japonskou konkurencí a před jeho japonským soudruhem." (Výkřiky komunistických poslanců: Kdo tam vládne? Dělníci ne!) Pan předseda americké dělnické federace práce Mr. Green je jedním z největších podporovatelů zákazu japonské imigrace!

Mluvilo se zde také o obavách o osmihodinovou dobu pracovní. Myslím, že u nás je skutečně zbytečno o tom mluviti. Není přece třeba u nás ničeho podobného se báti. Já bych chtěl jen upozorniti některé pány, že letos v Curychu konala se exekutiva socialistické internacionály, na které bylo protestováno proti prodlužování pracovní doby v Italii a proti znovuzavedení osmihodinové doby pracovní v anglických dolech. Bylo tam konstatováno také, ale nebylo se strany zástupců našich českých ani německých protestováno proti tomu, že nikde na světě neprodlužuje se pracovní doba tolik, jako v sousedním Německu, a že Německo dodnes ještě washingtonské konvence o 8hodinové pracovní době neratifikovalo. Doufejme, že vám toto upozornění stačí, že budoucně budete energickými tam, kde se skutečně o zájmy našeho dělnictva jedná, poněvadž, je-li nějakým průmyslem naše dělnictvo ohroženo, je ohrožováno průmyslem a výrobností německou.

Pan předseda vlády mluvil ve svém prohlášení také o rozšíření politické základny našeho parlamentu. Bude dobře, bude-li jednou historie o nynější vládě připomínati, že všichni občané bez rozdílu národnosti, konfese a sociálního roztřídění, všechny malicherné a egoistické cíle nechaly stranou a při svém konání necítili se ničím jiným než příslušníky jedné a společné země. Jestliže p. posl. Windirsch zde řekl, že Němci ve vládě zastoupení převzali odpovědnost vůči veškerému německému lidu, dovoluji si dodati, že ji převzali i vůči veškerému československému lidu a že to také vice versa učinili i oni zástupci československého národa, kteří nynější vládu tvoří.

Pan dr Kramář mně promine, že si dovoluji - a je to neskromné ode mne - milou připomínku k jeho apelu, který adresoval u příležitosti dnešní své řeči do lavic slovenských ludových poslanců, když řekl, že postrádá jejich přítomnosti ve vládě. Nevím, proč se p. dr Kramář nezmínil zde o tom, že týž apel dočasně neadresoval na stranu svoji vlastní. Přejeme si jen jedno: abychom jako veliké aktivum nynější nové vlády mohli počítati fakt, že z dosavadních oposičníků stali se spojenci a že naši bývalí spojenci slíbili státotvornou a blahovolnou oposici. Já vám řeknu zcela upřímně s našeho stanoviska, s "drzého stanoviska", jak říkají právě tam na těch lavicích (ukazuje na komunistické poslance), že my bychom byli mnohem raději viděli s našeho kapitalistického hlediska sociální demokraty v oposici již dříve a před mnoha léty - z komunistické oposice, jak je na mně vidět, si mnoho neděláme. Konstatuji dále jako potěšitelný fakt, že zahraniční tisk bez výjimky vysoce oceňuje nynější změnu politické konstelace u nás a vidí v ní důkaz postupující státní konsolidace. (Výkřiky posl. Landové-Štychové.)

Citoval jsem zde loni Němcům Schopenhauera a řekl jsem: "Ein eigentümlicher Irrtum der Deutschen, daß sie, was vor ihren Füßen liegt, in den Wolken suchen." (Výkřiky.) Já lituji, že páni nevědí, že Schopenhauer psal německy. Jejich postup letošního roku ukázal, že Schopenhauer aspoň tam, kde šlo o naše Němce, se mýlil. Německý lid v republice, právě tak jako náš potřebuje a našel muže, jichž oči vidí daleko a vysoko, ale kteří při tom nezapomínají, že mají nohy na zemi a že tou zemí jest půda Československé republiky.

Nynější debata týká se současně i exposé, předneseného zde naším ministrem financí dr Englišem. Exposé jest skvělé a nelze o něm mluviti jinak, nežli s uznáním a obdivem. (Výkřiky komunistických poslanců.) Řekl to také p. posl. Kreibich. Dr Engliš vyslovil zde zásady, které všichni naši občané uvítají z celého srdce: Méně břemen, konec rozhazování, více rozumu, práce a šetrnosti. Vím dobře, že všude tam, kde úspory se prováděti dají a mohou, náš ministr financí je provádí často bez ohledu na odpor, rozklady a výmluvy, se kterými by se u nás už konečně jednou měly dělati menší okolky. Ať nezapomíná, že byl to Napoleon, který škrtnutím péra redukoval rozpočty svých státních sekretářů a na jejich námitky, že to není možné, že nevystačí, odpovídal: Není možné není francouzské, tomu nerozumím. A šlo to, a bylo to v době, kdy francouzská administrativa byla vzorem a předmětem závisti celé Evropy. Chceme jen, aby pan ministr financí provedl větší rovnost poplatníků v tom směru, aby poplatníci nebyli již děleni na dvě skupiny, na ty, co šikovně dovedou fisku ubrati, a na ty, kteří to nedovedou a kterým náhradou za to více ubírá fiskus. Dovoluji si panu ministrovi financí, jehož exposé považuji za povznesené nad každou povrchní kritiku, jen připomenouti, že by naši poplatníci již byli šťastni, kdyby aspoň rozuměli tomu, co se na nich žádá. Dále ho prosím, aby nezapomněl, že tato vláda nesmí míti pro průmysl resp. jeho potřeby prakticky dokazované porozumění a pro naše zemědělství jen akademická, třeba upřímná přání nejlepšího zdaru. Pan ministr financí ví, čím našemu státu zemědělství je. Ve francouzské sněmovně, když šlo o záchranu franku, řekl posl. Chéron: "Nejlepším uložením pro stát je obilné zrno, které dává klas - za jedno 18. Ví-li pan ministr financí o lepším? Ne-li, prosím ho, aby svoji pozornost a ochranu věnoval zemědělství." Vím, jak je těžko najíti u nás poplatníka, který by byl spokojen daní, která ho postihuje. V Americe říkají: chceš-li věděti, jaký kdo má důchod, zeptej se ho, do jaké výše myslí, že by měl býti důchod od daně osvobozen. Francouzi vyslovují tutéž věc jinak. Říkají, že všichni houslisté jsou pro zdanění pian, ale daň z houslí že považují za státu škodlivou. Kdybych měl mluviti dále k tomu, co čtu ve francouzské literatuře, musil bych říci toto: U Sardoua se praví: "Jde o svatou věc, pánové, za kterou jsme ochotni položiti své životy, vy můj a já váš". To přeloženo do debaty o Englišově exposé, by mělo zníti asi takto: Jde o rozpočet a každá strana pro jeho rovnováhu je ochotna obětovati všechno, co má ta strana druhá. A nejvíce ochotny jsou dát z toho, co mají ty druhé strany, ty, které nechtějí dáti nic.

Jméno dr Engliše je mně však v těchto těžkostech zárukou, že najde z jejich spletí východisko, se kterým se všechny strany spravedlivě postižené spravedlivě smíří. Slavná sněmovno! Ke strašlivé bolesti pánů na lavici komunistické končím a mohl bych jim dodati všechny vtipy, které na to moje "končím" chtějí dělati. Býval jsem také pesimistou, jako každý poctivý Čechoslovák, než jsem přišel do Ameriky, kde jsem se stal optimistou. Dnes jsem optimistou a vím, že vedle té většiny, která se postaví za vládní prohlášení a ve které přirozeně bude i klub, ke kterému kladu si za čest náležeti, je v tomto parlamentě dokonce i na lavicích komunistických většina těch, kteří mají poctivou a upřímnou a nejlepší vůli prospěti v mezích možnosti a podle svého nejlepšího vědomí a přesvědčení těm, kteří je sem poslali.

Jestliže je tu však v tomto parlamentě také ještě menšina, která to nemyslí dobře ani s naší republikou, ani s těmi, které slíbila zde zastupovati, připomínám jí slova velkého demokrata amerického, presidenta Abrahama Lincolna, který řekl: "Můžete si dělati blázny ze všech lidí po nějaký čas a z některých lidí po všechen čas, ale nebudete si, drazí pánové, dělati blázny ze všech lidí po všechny časy." (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Tomášek.

Posl. Tomášek: Slavná sněmovno! Jménem klubu poslanců československé sociálně-demokratické strany dělnické dovoluji si ku změně vlády, k nastolení vlády Švehlovy a k projevu, jejž učinila, pronésti toto prohlášení:

Sotva byla ustavena úřednická vláda páně Černého, začaly se na jejím pozadí rýsovati kontury nové většiny, která používala mlčenlivé vládní kulisy k tomu, aby za oslabeného vlivu dělnické třídy provedla celní zákon a kongruu. Po celé 4 měsíce pracovala v zákonodárném sboru i ve správě neblahá ta, ale při tom nejvýše sebevědomá anonymní většina, jejíž exponenti nevystupovali oficielně na veřejnost. Dalo se očekávati, že, když úřednická vláda bude donucena odstoupiti, představí se republice nová vláda, opřená o silnou většinu. Nová vláda se sice předešlého týdne představila, ale nedovedla presentovati státu většinu. Jako parlamentární strana považujeme za svou povinnost otevřeně říci, že s hlediska demokracie i státních zájmů vůbec je na pováženou, že voleným sněmovnám se představila vláda celně-kongruové majority, která však, jak se ukázalo, majoritou nebyla. Po celé léto celně-kongruová majorita vedla si s neobvyklým sebepřeceňováním, jak málo to bylo odůvodněno, ukázalo se již druhého dne parlamentního života nové vlády, když musilo býti hlasování o vládním projevu odloženo. Je nám známo, že pan ministerský předseda snaží se dodatečně nalézti majoritu jednáním se slovenskou stranou ludovou, a nepochybujeme, že se mu to podaří. Ale ať už jednání s ní dopadne pro nynější režim sebe příznivěji, ukazuje to labilnost vlády. Máme za to, že mluvčí orgány nynější vlády nebyly oprávněny mluviti takovým povýšeným tónem o tom, že socialistických stran není potřebí pro vládu v tomto státě. Je proto pochopitelno, že s labilností vlády a nejasností její posice je v přímém poměru nejasnost a mlhavost vládního prohlášení. Pan ministerský předseda oznámil, že nynější vláda přejímá program, jejž předložil zákonodárným sborům předešlý jeho kabinet, ve kterém byly zastoupeny dvě socialistické strany. Považujeme toto prohlášení za politickou chybu. Pokud jsme měli jako součástka vládní většiny příležitost vykonávati vliv na obsah vládních programů, snažili jsme se, aby vládní program neobsahoval nic, o čem jsme neměli za jisto, že za daných politických poměrů může býti provedeno. Snažili jsme se vyvolati v lidu důvěru k programům vládním, jsouce přesvědčeni, že demokracie bez této důvěry ztrácí půdu pod nohama. Snažili jsme se vytvářeti i na tomto poli demokratickou tradici. Pan ministerský předseda, který i ve svém prohlášení kladl na tradici značný důraz, porušil dosavadní zdravý vývoj. Neboť program, který předložila zákonodárným sborům předešlá vláda páně Švehlova, a na jehož sestavení měly poměrný vliv tehdejší vládní strany socialistické, nemohl býti uskutečňován právě pro odpor občanských vládních stran, jejichž síla posledními volbami vzrostla. Tato okolnost vedla k pádu předešlé vlády Švehlovy a k nastolení úřednického kabinetu. Když program ten nemohl býti uskutečňován, ačkoliv vláda nebyla čistě občanská, nýbrž podléhala do určité míry také vlivům stran socialistických, tím méně bude moci být uskutečňován vládou, která se opírá o strany vesměs občanské a která se chlubí tím, že nepotřebuje pomoci socialistických stran.

Pan ministerský předseda označil nastolení této vlády a utvoření této nové většiny jako historický okamžik. A dal také nejen v domácím, nýbrž i zahraničním tisku tlustě podškrtávat okolnost, že po prvé na vládní lavici zasedají vedle zástupců československých také zástupcové německých politických stran. Nepodceňujeme nijak této významné okolnosti. Tato skutečnost sama, ale i způsob, jakým vláda byla přivítána, odůvodňuje správnost našeho tvrzení, že mezi národy, obývajícími Československou republiku, jest připravena půda pro klidné soužití a pro tvůrčí spolupráci. Vždyť vidíme, kterak na jedné straně národní demokracie, která nedávno ještě ústy svého místopředsedy vyhrožovala fašistickým převratem pro případ, že by Němci vstoupili do vlády, smiřuje se s českoněmeckou vládou, když vidí, že je to vláda buržoasní a protisocialistická. (Výborně!) Její třídní protidělnická zaujatost ukázala se silnější než nacionalism, o nějž opírá svoji agitaci. (Výborně! - Potlesk čsl. soc. demokratických a čsl. nár. socialistických poslanců.) Ale ani na opačném pólu této sněmovny neviděli jsme jiné nálady. Také němečtí nacionalisté vzali vstup svých soukmenovců do vlády prostě na vědomí, neprohlásili německých ministrů za zrádce národa, přijali je na milost a budou s nimi na základě dělby práce za kulisami pilně vyjednávat. (Tak jest!) Vidíme tedy už z těchto zevních známek, že jsou u nás opravdu dány podmínky pro počátek jiného způsobu spolužití různých národností v republice. Jest však velkou otázkou, zdali nynější vláda a nynější většina dovedou těchto podmínek využíti. Pan ministerský předseda mluvil o historickém okamžiku. Nevyslovil se však ani o slovenském problému v době, kdy ludová strana vypovídala mu poslušnost, a nevyslovil se ani o problému národních menšin. V čem je tedy historičnost toho okamžiku, kdy pan předseda vlády vstupoval na řečnickou tribunu? Změnilo se opravdu něco na poměru mezi československým národem a národnostními menšinami? Stalo se opravdu něco vážného?