Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Nechci zůstati na povšechném nějakém tvrzení a chci okamžitě zase toto své tvrzení dokumentárně provésti.

Jak se mohlo státi, jestliže českoslovenští národní socialisté rozbili koalici a zavinili definitivní rozklad tohoto koaličního souručenství už za úřednické vlády, že s representanty této strany bylo jednáno vůdčími činiteli bývalé koalice všenárodní? Odkud pramenila důvěra ke mně, jako předsedovi poslaneckého klubu, že mne mohl vyhledati po podání t. zv. Donátova návrhu v senátě představitel republikánské strany v poslanecké sněmovně a sděliti mně, representantu klubu, který "rozbil" koalici, že strana jeho nepomýšlí na to v poslanecké sněmovně prosazovati návrh způsobem, jakým to uznali za vhodné senátoři ze strany republikánské, nýbrž že jeho strana, pokud jde o její frakci v poslanecké sněmovně, chce to učiniti způsobem takovým, že by předem snažila dohodnouti se? (Slyšte! Slyšte!)

Jak to, že předák republikánské strany neuvádím jeho jména jenom proto, že zde nesedí, aspoň ho zde nevidím v první lavici mohl přijíti a chtěl s námi se pokusiti o uzákonění takové, které by spočívalo na dohodě?

A zase bez obavy, že toho může býti agitačně proti mně a proti mé straně zneužito, pravím výslovně: Nejen že nebyla na naší straně vina za rozbití koalice, pro kterou jsme se stali neschopnými, aby se s námi jednalo, i když koalice se rozešla, ale bylo známo otevřené stanovisko naší strany ke clům. My jsme ani vůči svým přátelům ze strany sociálně-demokratické nikdy nezapírali, že naše strana svým nejvyšším legálním sborem, brněnským sjezdem, byla oprávněna k tomu jednati nikoli o agrárních clech, tím méně o požadavku agrárních cel podaném ultimativní formou, ale byla oprávněna jednati svými zástupci v koalici o celním sazebníku a tím implicite o clech jak průmyslových, tak také agrárních. (Výborně!) Prosím, kdo dnes zkresluje tyto základní věci, ten buď vědomě nebo nevědomě nemluví pravdu.

Ale nejenom že se mnou jako s předsedou poslaneckého klubu - opakuji, již po podání Donátova návrhu - mohl předák republikánské strany zahájiti jednání o tom, zda na podkladě dohody tento problém, jistě velmi svízelný, bychom mohli provésti, nýbrž také předák lidové strany československé nepovažoval mne za tak protikoaličního a zatíženého snad rozbitím koalice, aby mi nesdělil, že bude potřebí sejíti se a jednati zase o obnovu koalice ať už v té nebo v oné formě. (Odpor poslanců čsl. strany lidově.) Tak byla posuzována naše strana ještě ve chvíli, kdy už v senátě měli odhlasován Donátův návrh a kdy zde ještě nebylo rozhodnuto o tom, že budou cla prováděna tak, jak potom provedena byla. A my jsme byli vinni tím, že místo ubezpečení se strany republikánů, že budeme se pokoušeti o dohodu, bez nového uvědomění našeho poslaneckého klubu setkali jsme se jednoho krásného dne s návrhem na zavedení pevných agrárních cel, s návrhem, který byl podepsán novými pomocníky, zakladateli nové koalice? (Odpor.)

Pánové, vy jste neměli toto obvinění, kdo rozbil všenárodní koalici, s takovou jistotou přednášeti a zahrocovati proti socialistům. Vy jste si tuto novou koalici udělali pro prosazení svých stavovských požadavků. (Odpor poslanců čsl. strany republikánské.) Vážení pánové, to neoddisputujete, že vy jste vinni tím, že nejenom koalice byla rozbita, ale také tím, že socialisté vedle meritorního důvodu nechtěli již jíti do takové koalice, která uzákoňuje tak neblahé zákonné předlohy, že zde byl pro nás nový důvod nejíti do koalice. Lituji, že to říkám dnes před členy, kteří tuto koalici dosud neznají, jen jedinou mám útěchu, pokud za novou koalici je zde jeden její člen, pan ministr spravedlnosti, že ten mně vůbec nerozumí, poněvadž on česky neumí a že tudíž, nepřeloží-li se mu to, snad ho to nezastraší.

Vážení pánové, druhý důvod, pro který jsme museli z této koalice jíti, když jste nám takovým způsobem zde předložili projednávání cel a dokonce kongruy, byl, dáti vám jednou pro vždy na vědomí, že v koalici, která representovala stát a jejíž pýchou bylo, že se dovede v zájmu státu a celku přenésti přes různosti stran a světového názoru, musí panovati především určitá loyálnost, která vylučuje, abyste z koalice mohli prostě... (Smích poslanců čsl. strany republikánské a čsl. strany lidové.) Pánové, tímto smíchem nesmyjete to, co jste udělali, že jste rozbili minulou koalici, ale každý musí býti vůči vám také opatrný a rozvážiti si, zdali může s vámi jakékoliv nové souručenství tvořiti. (Výkřiky posl. Mašaty.) Nebudu hovořiti o tom, jakým způsobem nová většina se uvedla zde při provádění celní osnovy a kongruy. Zůstane jistě špatným, řekl bych, svědectvím pro státnickost těch, kteří vedli toto jednání, že Msg. Šrámkovi, který by byl býval šťasten, kdyby byl dostal § 211 v požitkovém zákoně, byl se strany republikánské a strany národnědemokratické atd. povolen dokonce zákon, který spatřil světlo světa pod názvem kongruové osnovy. Proč bylo potřeba vykupovati požadavek agrární kongruovým zákonem, (Výkřiky posl. Roudnického.) na to odpovídejte, pánové, k tomu se zde přiznejte. Měli jste tak špatné svědomí, že poprvé v dějinách našeho parlamentu konfiskovali jste listy naší strany a sociálně-demokratické (Výkřiky posl. Jiráčka.) proto, že tvrdily, že kongrua bude státi několik set milionů Kč. (Odpor poslanců čsl. strany lidové.) Ale, vážení pánové, ta původní osnova, kterou jste předložili, opravdu znamenala náklad několika set milionů Kč. Smiloval se nad vámi resortní ministr a přepracoval vám tuto osnovu, takže potom náklad, který ostatně není dodnes znám - proč nefiguruje v novém předloženém rozpočtu, proč nenalezneme tuto položku v příslušné kapitole pod položkou kultu, dodnes nemáte tuto sumu určenu - byl snížen, takže teprve tímto přepracováním - opakuji - obešli jste určité potíže. A dodnes jste, pánové, nevysvětlili, proč jste musili tuto kongruovou předlohu podávati s obejitím ústavy, ježto jste nepodali podle ústavy předepsaného výkazu nákladů, ani příslušného rozpočtu. Tak byla prosazována vaše kongruová předloha.

A, vážení pánové a dámy, dovolte, abych odpověděl na poslední výtku, která se v tomto ohledu naší straně dělá. Naše strana prý zavinila, že nejednáním o clech nezabránila vysoké výměře celních sazeb tak, jak byly uzákoněny. Především smím se odvolati na to, že jsem neodmítl jednati, když jsem k tomu byl vybídnut. A když už v jednání nebylo pokračováno, nebylo mou vinou, že jsme se positivně do jednání o snížení celních sazeb nedostali. Ale mohu zde sděliti, že v kabinetě úřednickém o snížení celních sazeb jednal ministr dr Beneš. A jak to, vážení, jak to slavná sněmovno, že vláda úřednická nesměla nejen ve výborech, nesměla v plénu sněmovny, ale nesměla dokonce ani v sezení ministerské rady jakýmkoliv způsobem zaujmouti stanovisko k této vámi předložené, vámi prosazované celní osnově? (Posl. Roudnický: Kdo jim to zakázal?) Ano, kdo jim to zakázal? Zeptejte se na to, až budete vy, noví koaličníci, v komůrce, kde my ostatní nemůžeme poslouchati. Já to vím a vy to také víte. (Výkřiky posl. Roudnického.)

O mrtvých má se mluviti pouze dobře (Veselost.) a já nebudu proto hovořiti více o tom, jakým způsobem úřednická vláda podporovala vás i v jiných věcech. (Výkřiky posl. Roudnického.) Vládě jste nedovolili, aby směla býti vládou, ministrům jste nedovolili, aby směli býti ministry, a odborníkům jste zakázali, aby řekli něco odborného, když nejvyšší zájmy státu a československého lidu vyžadovaly, aby odborníci odborně mluvili. Úřednické vládě jste bránili i v tom jediném působení, které jste jí před tím snad dovolili, totiž administrovati. Jakmile vláda chtěla administrovati, jakmile vláda měla resortně, na př. ministerstvo nár. obrany, vyřešiti záležitost gen. Gajdy, pak jste této vládě nedovolili ani administrovati. (Posl. Machník: Vy jste to zakázali v parlamentě předsedovi šuplíky!) Ty šuplíky byly na vás ještě moc slabé. Vy jste zasluhovali daleko důraznějších prostředků. Vy jste měli jenom jedno velké štěstí, že po uzákonění cel a kongruy přišel Všesokolský slet a že Všesokolský slet zakryl hanbu některých poslanců Sokolů, kteří se zde tolik angažovali pro kongruu.

Vážení pánové a dámy, dovolte, abych po tomto historickém vylíčení zcela stručném, zaujal stanovisko k této nové většině, ze které vzešla také nová vláda. Skoro se mně zdá, že mám-li mluviti o vzniku nové většiny dnešní vlády, obě tato adjektiva "nová", "dnešní" i to substantivum "většina" zní téměř ironicky. Vláda je opravdu dnešní a já si nepřeji, abych do tohoto slova "dnešní" zanesl jakýkoliv jiný význam nežli čistě časový. Vláda je dnešní a dík tomu, že debata v této slavné sněmovně neděje se zrovna nejrychlejším tempem, může býti snad i vládou zítřejší a vládou pozítřku. Ale tato vaše nová většina, pro kterou pokusil se i mnou velmi vážený pan předřečník dr Kramář hledati odůvodnění a osvětlení v určitých mezinárodních věcech, nezasluhuje, aby se na ni vrhalo tak jasne světlo. Vaše většina... (Výkřiky čsl. lidových poslanců: Vždyť je tam Beneš!) Jednou pro vždy pravím toto, vážení pánové: Pokud máte ve vládě svoje poslance z jednotlivých stran, smíte to kritisovati, protože tam byli dosazeni teprve tenkráte, když jste panu min. předsedovi dr Švehlovi, tehdejšímu posl. dr Švehlovi řekli za svou stranu: takové a takové resorty si přejeme, takové a takové poslance pro tyto a ony resorty navrhujeme. Mluvíte-li o dr Benešovi, mluvíte zde zbytečně, protože víte, že nikdo ze strany čsl. národních socialistů nebyl u ministerského předsedy, aby žádal ten neb onen resort a navrhoval toho nebo onoho poslance. (Výkřiky odporu.) Nikoliv, pánové. Chcete-li kritisovati... (Posl. Onderčo: Tak je váš, či nie je váš? - Veselost.) Dovolte, abych nejdříve odpověděl na prvé, nač jsem byl tázán, buďte ujištěn, že je-li váš či náš, za to se nemusíme styděti nebo skrývati. (Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.) Horší posici bych měl, kdybych měl o panu dotazovateli se tázati, je-li náš nebo váš. (Hluk.) Já zatím prosím o možnost, abych odpověděl na prvou otázku. Nebuďte tak netrpělivými, poněvadž by se mohlo zdáti, že nechcete, aby celá slavná sněmovna slyšela o té věci pravdu.

Já tedy opakuji, že vy můžete kritisovati, kdo za vás z vaší strany je ve vládě v tom či onom resortu, ale nemáte tohoto důvodu parlamentárního vůči dr Benešovi. Tu věc jste si měli spraviti s panem min. předsedou, ale ne s námi. Naše strana oficielně nemohla nikoho do kabinetu vyslat, protože s naší stranou nikdo o toto oficielní vyslání nejednal. (Výborně!) A dovolte již, aby ústavní činitel mohl do vlády jmenovat odborníky, i když jeden z těch odborníků se jmenuje dr Beneš. (Posl. Mašata: Dali jste jako strana svému místopředsedovi souhlas, aby vstoupil do vlády?) Konstatuji, že dr Beneš místopředsedou naší strany není, když pořád o tom mluvíte. To je zase taková pravda.

Vážení pánové, tato většina jenom v jedné positivní věci se dobře - pokud možno o ní slova "dobře" užíti - uvedla. Touto novou většinou, jakmile byla její existence, její formace oznámena, bylo totiž dvakráte zaraženo ono ošklivé a hanebné vzrušení myslí, jak zde po celé dlouhé neděle panovalo. Pravím dvakráte: předně kampaň byla zaražena a za druhé fakt této většiny sám má a musil míti ten dobrý výsledek, že se musilo přestati mluviti o jakékoli diktatuře, o jakýchkoli pokusech chtíti u nás uváděti věci do pořádku jiným než předepsaným ústavním, demokratickým způsobem. Nejsem tak zaujat, abych neuznal tento okamžitý dobrý výsledek většiny na celou naši veřejnost a její jistě dobrý odraz na to, co u nás veřejnost uvádělo tak dlouho ve zmatek. Diktatura, pokusy o diktaturu, o převrat, musí okamžitě býti zasaženy ve svém koření, jakmile se prohlásí: jest zde majorita, jest zde většina, která chce v tomto státě vládnouti, která chce representovati výkonnou a zákonodárnou moc.

Myslím však, že je to zatím jediné positivum, třeba velmi cenné, a že tato většina, o které chci nadále hovořiti naprosto klidně, pokud mně to páni sami laskavě dovolí, měla by co nejrychleji přejíti ze svého přechodného stadia, které jest opravdu především stadiem mechanického počtu, mechanického součtu, ve stadium poněkud silnější. Ani tak výborný matematik, kterého máte, vás dosud úplně nesečetl a vedle tohoto čistě mechanického podkladu pro svoji většinu nemáte vykázati se zatím ničím, než svojí tradicí celněkongruovou.

Již jsem naznačil, že pan dr Kramář lichotí této většině, hledá-li její odůvodnění v reflexu, který musil vrhnouti k nám do našich vlastních poměrů vývoj mezinárodní otázky, smím-li ji tak nazvati, Němců v Evropě. Bylo by na snadě se domnívati, že po Locarnu, po Ženevě a Thoiry musí u nás jako přirozený důsledek nastoupiti seskupení širší než bylo dosud, že jako přirozený důsledek tohoto velkého mezinárodního fakta, ať již je hodnotíme tak či onak, musí býti změna t. zv. aktivismu Němců a Maďarů k našemu státu. Ale to jest právě nejžalostnější, že není zde pro vstup Němců a Maďarů do většiny tohoto podkladu mezinárodního, že stále a stále musí většina budovati na své tradici celněkongruové z letního zasedání.

Podívejte se dámy a pánové! Kdyby zde byl onen přirozený důsledek, který by měl býti u nás očekáván po Locarně, Ženevě a Thoiry, pak by přece naši Němci byli musili, odpovídajíce tomuto mezinárodnímu vlivu, přímo slavnostním způsobem přihlásiti se ke státu. A tím přicházíme k druhému vnitropolitickému odůvodnění, které by měla míti většina složená také z Němců.

Němci u nás rozdělovali se do nedávna na pasivní tábor a na t. zv. aktivistický. Mluvčím tohoto aktivistického tábora byl především p. dr Spina, který je dnes za Němce v kabinetě. Pan dr Spina naposledy hovořil jako příslušník německé agrární strany na sjezdu této strany. Pan dr Spina na tomto sjezdu své strany definoval nejenom teoreticky základy německého aktivismu, nýbrž p. dr Spina podle zpráv novinářských definoval také cíle německého aktivismu v praktických důsledcích. A p. dr Spina v této praktické definici německého aktivismu označil jako cíl německé aktivistické politiky rozložení československé jednoty na pravici a levici.

Vážení pánové! Pan dr Spina nemohl přece míti na mysli, když mluvil na sjezdu své strany o pravici a levici, nějaké bloky určované na příklad kulturním stanoviskem k velikým otázkám státním. Pan dr Spina jistě měl na mysli pod pravicí a levicí to, čemu říkáme my ve své terminologii měšťanský a socialistický blok. A pokud se týče p. dr Kramáře, budiž mi odpuštěno, řeknu-li upřímně svůj dojem: bylo mi líto p. dr Kramáře, že musel tak abstraktním způsobem mluviti o problému německém, aby co nejméně byl nucen zaujati stanovisko jasné a konkrétní k dnešní situaci. A p. dr Kramář úplně pominul tuto otázku, neřekl nám - ač bychom to byli rádi právě z jeho úst slyšeli zda tento takto formulovaný cíl aktivistické politiky německé dr Spinou byl nějakým způsobem změněn, zda Němci při svém vstupu do této většiny formulovali svou aktivistickou politiku tak, jak ji možno jedině formulovati, totiž naprostou svojí vnitřní nefalšovanou státností? Může z vás někdo popříti, že tento cíl, rozložiti československou jednotu na pravici a levici v tom smyslu rozděliti československou jednotu na buržoasní a na socialistickou část bez rozdílu národů, se vám prozatím aspoň v této vaší většině skvěle splnil?

Tato národní jednota československá byla opravdu rozložena třídně a byla rozložena stavovsky a pomáhá tak rozděliti státotvorné socialisty od těch, kteří především mají na mysli zájem svůj jako třídy výrobní, producentské. A byl bych velmi nešťasten, kdyby k tomuto na čas snad už dokonanému dílu rozložení československé národní jednoty, pokud jde pouze o toto splnění aktivistické politiky Němců, mělo přistoupiti další rozložení československé jednoty samotné tím, že by odstupem luďáků měl nastati rozlom, ne už pokud jde o rozchod na dva tábory, měšťanský a socialistický, nýbrž pokud opravdu jde o dvě větve jediného národa, národa československého. Nedivím se, jestliže na pouhém matematickém, tedy čistě mechanickém podkladě a jestliže bez vyslovení osvědčeného stanoviska státnosti, pro stát zejména stanoviska Němců, ve vládním prohlášení nemáme přes všechna vzletná slova jediné věty, která by nás správně orientovala a která by nás zbavovala těžkých starostí.

Domnívám se, že této většině nekřivdím, že nezkreslím její tak již dosti slabé stránky, když ji označím za většinu čistě konjunkturální. Tak jako na sklonku letního zasedání bylo využito náhodnou většinou konjunktury, která se poskytovala, která se zde nabízela pro uskutečnění cel a kongruy, právě tak tyto strany - a platí to v prvé řadě o Němcích a Maďarech a platí to také o ludácích, - používají především této konjunktury,aby se řadily v tábor, pyšně označovaný jako většina. A nám budiž dovoleno, abychom vyvodili jasné pro nás závěry. Tato většina je většina konjunkturální, tato většina znamená tedy nedbání zájmů širokých vrstev konsumentských, znamená především dbání zájmů producentských a podnikatelských.

Dovolte nyní, abych po těchto všeobecných výkladech přešel v podrobnosti k prohlášení pana min. předsedy. Řekl jsem již, že v něm naprosto postrádáme jakéhokoli jasného charakterisování postavení Němců a Maďarů k této většině. A jestliže můžeme se dovolávati passu pana min. předsedy, že tato vláda a tato většina přirozená, o kterou se vláda opírá, chce se držeti především programu, který pan dr Švehla před 10 měsíci v této slavné sněmovně přednesl, budiž mi dovoleno, abych vyslovil svoji skepsi, dobře odůvodněnou. Nechápu, jak je možno přenésti se přes tento rozpor tak jasný a zřetelný v prohlášení pana min. předsedy. Na jedné straně pan ministerský předseda ujišťuje, že tato vláda bere za základ své činnosti v podstatě programové prohlášení tehdy přednesené a bude se jím říditi. Na druhé straně o něco dále praví však pan ministerský předseda: Snahou o tuto činnost parlamentu vedeny byly strany, které na jaře letošního roku seskupily se k vyřízení určitého programu, a z tohoto vývoje vzešla také nynější vláda. Nechápu, jak je možný tento optimismus, že by strany, o kterých se jasně praví, že vzešly pokud jde o jejich seskupení většinové, z těch stran, které na jaře vyřizovaly cla a kongruu, že tyto strany by měly býti dnes zárukou, že bude plněn onen program, který pan min. předseda tenkráte přednesl před 10 měsíci jako program koaliční. Bylo zde již se strany německé, se strany německých sociálních demokratů, velmi trefně odpověděno, pokud jde o tábor německý, jak se mohou na př. němečtí agrárníci a němečtí křesťanští socialisté ztotožňovati s určitými jasně formulovanými názory v tehdejším vládním prohlášení, jak se mohou oni dnes jako složka této nové koalice ztotožňovati s tímto společným novým programem?

Ale, vážení pánové a dámy, nepostrádáme v tomto vládním prohlášení pouze jasného a zřetelného charakterisování stanoviska našich Němců ke státu. Narážím v tomto vládním prohlášení nejenom na rozpor, který jsem si právě dovolil přednésti, že totiž na jedné straně má zde platiti program, který měl platiti pro docela jiné seskupení, zcela rozdílné seskupení, a na druhé straně, že máme věřiti, že Němci a Maďaři ztotožňují se s tímto programem, nýbrž právě z celkové této nejasnosti programové této nové většiny vyplývá jako přirozená chyba, jako přirozený důsledek také naprostý nedostatek jakéhokoliv jasného hospodářského programu.

Pan min. předseda spokojuje se, že vůči tomu, co dnes znamená bolest, bolest tisíců a desetitisíců, co dnes straší desetitisíce pracujícího lidu, co dnes straší především ty, kteří by rádi pracovali a nemohou pracovati, kterou ti, kteří jsou jí stiženi, označují stručně a vyčítavě slovem drahota, nezaměstnanost, pan min. předseda vůči tomuto bolestnému, nejbolestnějšímu problému našemu, který je současně velikým mezinárodním problémem, má pouze chudá slova. V přímé souvislosti s těmito naléhavými úkoly nejbližší doby je otázka řešení krise hospodářské, která, ač povahy mezinárodní, přece na nás doléhá a vyžaduje nejobezřetnějšího studia a zákroku, aby se mohlo učiniti vše, co by mohlo plně zmenšiti tíživé důsledky této krise pro náš hospodářský a sociální život. Že tato krise má také mezinárodní povahu, nebude z nás popírati nikdo, ale my bychom chtěli od představitele československé vlády a československé většiny slyšeti něco o tom, co není mezinárodní povahy a co má výhradní příčinu naši československou. (Tak jest!) Což je toho, dámy a pánové, málo, co činí tuto krisi čistě československou? (Výborně!) My bychom byli očekávali, že vláda velice vážně promluví o tom, co je přímo kořenem naší hospodářské krise, co má vysvětliti, že v naší Československé republice, která převzala tak ohromnou většinu exportního průmyslu, stroje nepracují a lidé nedovedou najíti práci a že není kapitálu, který by lidské ruce a stroje uvedl v nutný chod, k vyrábění nových statků? Strojů máme dosti, továren máme dost, až nadbytek - tak nám to hlásají - lidu schopného a pracovitého, máme nadbytek kapitálu - vždyť čtete týdenní výkazy a skoro denně slyšíte o laciných penězích, o nadbytku peněz. Peníze leží ladem, nejenom že se shromažďují v bankách, ale leží také ladem v Národní bance samotné na žírových účtech atd. Vůči tomuto těžkému problému, který se přímo vtírá každému rozumnému člověku, nenalézáme odpovědi. Vláda byla by povinna říci, zdali chce v poslední chvíli ještě odstraniti z kořene vše, nebo především to, co zaviňuje dnešní naše těžké poměry a co právem lze označiti jako kořen veškeré naší hospodářské mizerie, zdali chce odstraniti neblahé důsledky nesprávně prováděné u nás deflace, jak je odsuzována již dnes nejlepšími národohospodáři za hranicemi? Ani slova o tom a stejně v exposé p. ministra financí ani slovíčka o tom. Z vládní strany naznačuje p. ministr financí, i když nepřímo, některé příčiny naší hospodářské krise. Ale povinností vlády je docela otevřeně poukázati na zaostalost našeho podnikání, které až na čestné výjimky zuby nehty brání se vlastní reorganisací přispěti k určitému zlepšení. Tato slabost vlády říci pravdu na adresu těch, kterým to má býti řečeno, projevuje se i v tom, jak se chová na př. k cukrovarnickému průmyslu.

Pan ministr financí správně mluvil v kapitalistickém řádě o volné soutěži jako o hlavním regulativu. Ale pak ať tato volná soutěž jest uplatňována v kapitalistickém řádě i proti podnikatelům i proti cukrovarníkům. Jaká je to volná soutěž, dovoluje-li se kartelu, aby určitým způsobem využíval situace a vyháněl cenu cukru do výše naprosto nepřiměřené?

Mělo se také poukázati na další kořen zla, a to ten, že podnikatelé, ať už úmyslně nebo z nedbalosti, prostě ztěžují širokým vrstvám obyvatelstva situaci, snižujíce kupní sílu širokých vrstev přímo lehkomyslným zvyšováním výrobních nákladů a stejně lehkomyslným snižováním mezd a platů. Právě od pana ministra financí byl bych rád slyšel vysvětlení a když ne vysvětlení, tož aspoň výtku toho, co naplňuje u nás rozumné národohospodáře a především cizince přímým zmatkem. Nikde na světě nenalézáme takového kuriosa které nám skytá bankovní politika československá. Nikde na světě nenalezneme takové kuriosa, které se zračí v rozpětí mezi t. zv. oficielní diskontní sazbou naší národní banky na jedné straně a mezi úrokem debetním bank soukromých na druhé straně. Toto kuriosum není nikde na světě. Je ryze československé, zaviňuje především naši hospodářskou mizerii a není o něm jako o určité důležité složce hospodářské naší bídy bohužel ani jednoho slova.

Nechci býti nespravedlivým a nechci nezmíniti se o tom, že my v tomto vládním prohlášení p. min. předsedy spatřujeme aspoň jedno světlé místo. Mluví vládní prohlášení těmito slovy: "Jsme vládou parlamentní a proto součinnost obou sněmoven Národního shromáždění při řešení těchto všech úkolů je věcí samozřejmou." Zdůrazňuji, že každá zdravá iniciativa právě tak, jako věcná a kladná kritika bude vždycky vítána a respektována.

Prohlašuji jménem klubu čsl. nár. socialistů, že v těchto slovech vládního prohlášení spatřujeme přímo klíč k situaci oposice k většině. Bude-li většina prováděti tato slova min. předsedy, bude-li opravdu se snažiti, abychom mohli v oposici prováděti positivní součinnost, především v hospodářských, sociálních a kulturních věcech, může poměr nové většiny a nové oposice býti přiveden na lepší pole.

Ale budiž mi dovoleno říci, že právě událost posledních dnů, netaktnost většinových stran v senátě, nedává nám právě mnoho důvěry k tomu, že tato slova pana min. předsedy, šéfa také nové koalice, budou opravdu vodítkem většině a jejím jednotlivým složkám.

Dovolte ještě, abych se několika slovy zmínil o tom, co se nám vytýká vedle oněch výtek, o kterých jsem se zmínil na počátku svých vývodů. Nejenom, že naše strana byla obviňována křivě z toho, že rozbila tuto koalici, že znemožnila jakékoliv jednání mezi stranami, nýbrž naše strana je také naprosto neodůvodněně obviňována, jestliže se jí vyčítá, že bezprostředně před seskupením této nové většiny, před utvořením této nové vlády zavinila svým stanoviskem vstup Němců do většiny a do vlády. Náš brněnský sjezd formuloval velmi jasně a neobojetně naše stanovisko k oposici a součinnosti ve vládě.

Proti víceméně škodolibé výtce, že s naší stranou nikdo neuznal za vhodno jednati, podotýkám suše, že jsme po sjezdu byli požádáni tím, který tvořil většinu, o rozmluvu, že v této rozmluvě bylo prostě konstatováno naše stanovisko oposiční a že bylo vysloveno politování, že toto naše stanovisko zabraňuje nám nějakou jinou součinnost než positivní oposici. Ale nám byla sjezdem uložena oposice státotvorná a věcná. Na sjezdě bylo formulováno nejenom stanovisko k rozpočtu a vojenským předlohám, na sjezdu bylo výrazně zaujato též stanovisko k celně-kongruové většině Němcům a Maďarům, a bylo tam zdůrazněno nejenom, proč jsme v oposici, ale byly tam také formulovány záruky, za kterých by naše strana mohla vstoupiti do jiného souručenství než oposičního. Na většinových stranách bylo tedy vybrati si mezi tím, zda tíživější je přijetí Němců a Maďarů do této většiny, nebo zda jsou tíživější ony záruky, které naše strana formulovala.

Chtěl bych velmi otevřeně zde prohlásiti, že se jako oposiční složka neoddáváme nijaké illusi, že bychom mohli používati oněch metod oposičních, kterými se na konec rozuzluje situace mezi oposicí a vládou, které jsou dovoleny stranám jiných demokracií, především kde panuje systém dvou stran. Tam konec konců oposice může skončiti svojí oposiční činnost tím, že buď převezme vládu nebo že prosadí nové volby. My nezapíráme, že na tuto první možnost nemáme vůbec žádného důvodu pomýšleti a že také na onu druhou možnost, na to, čím rozřeší strana oposiční v jiných demokratických státech svou situaci definitivně, vyvoláním voleb, zde nemůžeme počítati pouze s vlastními svými silami, poněvadž k tomu je třeba sil daleko větších. Ale my věříme, že vnitřní slabost této většiny, její určitá bezprogramovost, pokud jde o zásadní politické věci, především její slabost hospodářského programu bude tím, co bude pracovati za nás, co bude pomáhati k proražení našich určitých oposičních potřeb a hledisek. Rozhodně bychom se nemohli spokojiti podobným nazíráním na součinnost Němců ve vládě a většině, jako to učinil k velkému mému překvapení pan dr Kramář. Pan dr Kramář za národní demokracii znovu nám opakoval, že nikdo nepracoval pro Němce tolik, jako ti, kteří s ním nesouhlasili v nazírání na jazykový zákon. Pan dr Kramář tedy považuje tento jazykový zákon za nedostatečný. Ale já bych si přál, aby tak nedokonalý zákon, jako je tento jazykový zákon z 20. února 1920, aby tento nedokonalý zákon - podle názoru pana dr Kramáře - aspoň v této republice a v tomto státě platil, a aby pan dr Kramář se ho dovolával ve chvíli, která toho nanejvýš vyžaduje. Zdálo by se to býti přebytečným, ale já považuji za nutno, abych, když pan dr Kramář toho neučinil, aspoň za svoji stranu připomněl zde, že § 1 tohoto jazykového zákona zní: "Jazyk československý je státním oficielním jazykem republiky". Jest tedy zejména jazykem, v němž s výhradou toho, co ustanovuje se v §§ 2 a 5 a s vyjímkou toho, co bude podle §u 6 ustanoveno pro Podkarpatskou Rus, děje se úřadování všech soudů, úřadů, ústavů, podniků a orgánů republiky, konají se jejich vyhlášky a zevní označení..." Ptám se, platí opravdu tento zákon? Platí tento § 1 a jeho odstavec pro všechny úřady, pro všechny podniky a orgány republiky, anebo máme spoléhati na to, že tato slavná většina vynutí si, aby jazyková nařízení, pokud již byla k tomuto zákonu vydána, byla doplněna ve smyslu posledního odstavce zákona §u 1? Tam se praví: "Podrobnější předpisy o povinnosti úředníků a zřízenců státních, jakož i úředníků a zřízenců státních ústavů a státních podniků, aby uměli československy, upraveny budou nařízením".