Posl. Mlčoch (pokračuje): S radostí
a zadostiučiněním vítáme ujištění
p. ministra, ze naše koruna je pevnější
než kdy jindy. Měnová stabilisace však
nebude moci se opírati pouze o měnovou reservu.
Ke složkám, z nichž vyplývá, patří
daleko víc, mimo pokojný vývoj státu
též konsolidace jeho poměrů vnitřních
a vnějších a především také
aktivita naší finanční bilance. V této
zase hraje hlavní roli náš vývoz. Mělo
by býti co nejrychleji a co nejenergičtěji
podniknuto vše, co snižuje výrobní náklady
naší domácí výroby. Jsme exportním
státem. Blaho našeho hospodářství
závisí na tom, zda budeme na světovém
trhu soutěže schopnými. Německo stává
se stále mocnějším soutěžitelem
našeho průmyslu, který s politováním
vidí, že zatím co říšskoněmecký
konkurent odstraněním daně přepychové,
snížením daně z obratu, dopravními
výhodami všeho druhu, slučováním
průmyslů, stále je posilován, u nás
děje se velmi málo k tomu cíli, abychom mohli
vstoupiti s nimi v úspěšný soutěžný
boj. Právě s tohoto hlediska je na uváženou
ministrem financí oznámené opatření
spočívající ve zdražení
pasů. Nehledě k tomu, že sousední státy
by odpověděly ihned represaliemi, bylo by zdražení
pasových poplatků do ciziny pramenem šikan
občanstva. V praksi jsou často cesty do ciziny,
i když jich účelem je zotavení, v prvé
řadě cestami obchodními. Bohatý tuzemec,
který se chce v cizině baviti, zaplatí lehce
zvýšený pasový poplatek, ale živnostník
a obchodník bojující o svoji existenci bude
vždy vystaven nejvýš trapnému výslechu,
aby prokázal, že návštěva ciziny
znamená obchodní jeho prospěch, zejména
jde-li o návštěvu cizozemských mezinárodních
veletrhů.
Chceme-li zabrániti nadměrnému odplývání
našich peněz do ciziny, tu nejsou na místě
šikanosní a nevčasná opatření
pasových předpisů, nýbrž co největší
podpora našich tuzemských lázeňských
míst. Čím lépe zařídíme
se v našem domově, tím menší bude
počet těch, kteří chtějí
cestovati do ciziny, a tím větší přitažlivost
pro cizince k nám.
Nadějná koncepce pana ministra financí nemůže
bohužel nalézti obdivovatele a uznání
u nás, kteří hledíme na hospodářské
poměry tak, jak se fakticky vyvinuly a jakými jsou.
Jestliže dřívější vlády
předaly nám státní i veřejné
hospodářství tak zadlužené, že
dnes máme 35 miliard státního dluhu, nepočítaje
k tomu ještě reparace, na kterých se požaduje
od nás na 20 miliard, a uvážíme-li,
že samosprávné dluhy činí asi
10 miliard, je to obnos 45 miliard Kč, který zúročuje
a amortisuje občanstvo a poplatnictvo této republiky.
Připadá tedy, jak jsem již řekl, na
hlavu jednoho občana 3.000 Kč veřejných
dluhů. Uvážíme-li pak, že na veřejnou
správu státní potřebujeme 10 miliard,
na samosprávu 6 miliard a na sociální pojištění
2 miliardy, je to dohromady 18 miliard veřejných
dávek, které musí převzíti
na sebe občanstvo tohoto státu. To znamená,
že při celoročním národním
důchodu, jak jej odhaduje pan ministr financí na
60 miliard, je to celých 30%, které připadají
na veřejnou správu a sociální pojištění.
Každá třetí koruna každého
občana v tomto státě připadá
na veřejnou správu. V tom jeví se příčina
ohromné drahoty životních potřeb u nás
a to si musí uvědomiti ony vrstvy, které
takovéto hospodářství fedorovaly a
prováděly.
Daně přímé, které musí
odváděti výrobci, representují dnes
30% vyplacené mzdy. To je ohromná číslice,
kterou zdražuje se naše výroby, která
stává se následkem toho konkurenčně
neschopnou vůči cizí výrobě,
poněvadž tak vysoké zdanění jako
my nemá žádný stát v Evropě.
Jak jsou rozvržena tato veliká vydání?
Výdaje na kulturní potřeby činí
2.412,000.000 Kč, t. j. 15 % státního rozpočtu.
Vydání sociální obnášejí
4400 milionů, a to státní 1200 milionů,
samospráva 600 milionů, pense 600 milionů
a sociální pojištění 2.000 milionů.
(Posl. Pik: Jsou to chudobince, sirotčince, péče
o dítě!) Já jen chci ukázati,že
o sociální potřeby se jistě v naší
republice vysoce staráme a že není druhého
státu, který by takovým způsobem se
staral o sociální potřeby. (Výkřiky
posl. Prokeše. - Odpor čsl. soc. demokratických
poslanců.) Divím se pánové, vašemu
zbytečnému rozčilování, když
konstatuji jenom fakta. To neznamená, že to odsuzují
a že chci odstraniti sociální pojištění.
(Posl. Prokeš: Ale tendence vaší řeči
to jest! - Posl. Remeš: Můžeme za to, že
jsme národem žebráků? Máme si
to tady vyčítati?) Ale pánové, musíme
pamatovati, jak nám kapsa stačí, a posle
toho disponovati. (Posl. Chalupník: Dejte dělníkům
vydělati, aby si mohli ušetřiti na stará
léta!) Vždyť jim také dáváme
vydělávati . (Posl. Prokeš: Pak, že
jsou u nás tak skvělá sociální
opatření!) Ale vyžadují půl
páté miliardy. To myslím stačí.
Jsou-li nedostatečné, račte dáti návrhy,
aby se zlepšily. (Posl. Prokeš: To je směšné!
Jak jste k té číslici přišel?)
Budu vám to opakovati: Podle prohlášení
ministra financí stát přispívá
na sociální účely 1200 miliony, samospráva
posle prohlášení ministra financí 600
miliony, pence vyžadují 600 milionů. (Posl.
Prokeš: Tak se podívejte, co dáváte
té žebrotě!) Je-li to dostatečné,
jest vaší věcí, ale já konstatuji,
že na pense podle prohlášení ministra
financí přispívá stát 600 miliony,
to je dohromady až 2400 milionů. (Posl. Chalupník:
Pense jsou také sociální péče?)
To je sociální zabezpečení. Jakou
pensi má živnostník za to, že pracuje
do 70 let? Tedy to dohromady je 2400 milionů a k tomu sociální
pojištění odhaduji na 2000 milionů Kč.
Pojištění dělnické obnáší
přes miliardu...(Výkřiky: Už zítra?)
To přece víte, když se projednávala
novelisace sociálního pojištění,
že bylo konstatováno, že přes miliardu
bude státi. (Posl. Zápotocký: Za kolik
let?) Za rok. Pojištění úrazové
a pojištění pensijní soukromých
zřízenců a úředníků
representuje druhou miliardu. (Výkřiky posl.
Pika, Haruse a Landové-Štychové.)
Dále výdaje veřejného dluhu obnášejí
3 1/2 miliardy, na vojsko
okrouhle 2 miliardy. Veřejná správa politická,
justiční, dopravní 2 miliardy a naproti tomu
na účely vyloženě hospodářské,
které podpírají vůbec hospodářský
základ této republiky, směšně
nízké obnosy jako na živnosti, obchod a průmysl
34 milionů Kč a z toho pouhých 9 milionů
Kč na povznesení živností, které
tvoří daňový základ existence
tohoto státu. (Posl. Remeš: Práce je základem
státu, pane kolego!) Ano, a ta práce se soustředí
právě u živnostníka jako samostatného
podnikatele. Konstatuji, že tato vydání na
účely povznesení živností a obchodu
jsou naprosto nedostatečná a jest povinností
této vlády, aby napravila chyby a nedostatečná
opatření v tomto směru dřívějšími
vládami provedená. (Výkřiky posl.
Haruse.)
Přes to, že očekáváme, že
tato vláda přičiní se všestranně
o další největší úspory
ve státním a veřejném hospodářství,
musíme bohužel konstatovati, že dobrý
úmysl p. ministra financí pro r. 1927 v tomto směru
se zatím nerealisuje. (Posl. Remeš: Přečtěte
si základny nové berní reformy a budete hovořit
jinak!) Hned o ní budeme mluviti.
Daně budou zvýšeny o 1.044 milionů korun,
snížena má býti pouze daň výdělková
o 30 milionů, daň z masa o 6 milionů, dávka
za úřední výkony o 44 milionů
a dávka z uhlí o 70 milionů Kč. Vysoké
daně samozřejmě způsobují velkou
drahotu a proto je naším úkolem i této
vlády, aby ze všech sil se přičinila
o další odbourávání daní.
(Výkřiky posl. Mikulíčka.) Očekáváme,
že první krok k tomu bude podniknut daňovou
reformou, o níž žádáme, aby vešla
v platnost od nového roku 1927. (Posl. Remeš:
Tak, jak byla předložena, pane kolego?) Tak
jak byla předložena nám nevyhovuje, poněvadž
tak, jak předloha je dnes zpracována a předložena
k posouzení, znamenala by přesunutí daňového
břemene na střední poplatníky ještě
větší měrou, než jaká je
poplatnost dnešní. (Výkřiky posl.
Chalupníka a Zápotockého.) To znamená,
že se musíme přičiniti o to, aby tato
daňová reforma opravdu byla taková, aby skutečně
vyhovovala spravedlivým a oprávněným
požadavkům malých a středních
poplatníků a aby zejména poplatníci
střední a malí byli níže zdaňováni,
nežli jsou dnes. (Výkřiky posl. Kříže.)
Předloha reformy daňové předložená
k posouzení hospodářským korporacím,
vypracovaná ministerstvem financí, znamená
pouze úlevu v dani důchodové. dnešní
příjmové a sice průměrně
snížení o 40%. Bohužel pro vysoké
poplatníky milionové znamená až 60%
snížení a bude se musiti v tom směru
učiniti náprava. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Při dani výdělkové
břemeno poplatníků vydělávajících
přes 20 tisíc Kč by se podle této
daňové reformy zvýšilo a bude naší
snahou, a o to se ze všech sil přičiníme,
by byla zjednána náprava, aby poplatníci,
ti, kteří by měli opravdu býti zdaněni
výše nežli dnes, takto zdaněni nebyli,
naopak, aby reforma tato znamenala snížení
daně pro ně. (Posl. Remeš: Ale zhoršeni
pro samostatně existence i pro námezdně pracující!)
Pro námezdně pracující je značná
úleva, poněvadž se zvyšuje existenční
minimum dokonce při četnější
rodině na 13 tisíc Kč, kdežto dnes je
pouhých 6 tisíc Kč. Ty odpočty na
sociální účely se budou museti přiznati
zase dále.
Dále jistě se zasadíme o to, aby také
daňové komise znamenaly určitou samosprávu
poplatníků a žádáme také,
aby kruté tresty, dokonce žalářem, byly
odstraněny.
Očekáváme od této vlády, že
také účinně zasáhne proti velikým
výdajům samosprávy a že se postará
o to, jak zákon je předložen, že samosprávné
přirážky nebudou směti býti vyšší
jak 200%. Pánové, kteří měli
většinu na radnici a šroubovali přirážky
až na sta procent a dokonce i 1000%, budou musiti býti
tímto zákonem donuceni k tomu, aby jinak hospodařili,
poněvadž poplatnictvo tak ohromného břemene
na sebe převzíti nemůže. (Výborně!
- Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Je to smutné ovšem, že vláda bude
musiti tímto přikročiti k určitému
okleštění samosprávy, proti čemuž
jsme se za Rakouska bránili. Ale uvážíme-li,
že jsme ve státě, který je náš,
jistě nemusíme míti obavy, že by okleštění
samosprávy znamenalo nějakou újmu na právech
občanstva tohoto státu. (Výborně!)
Dále upozorňuji ještě na jednu smutnou
položku státního hospodářství:
na státní podniky. Všecky státní
podniky, kromě železnic, pošt a uhelných
a solných dolů, jsou pasivní - vysoce pasivní.
Jsou dokonce jednotlivé podniky železářské
na Slovensku, kde stát ročně doplácí
30, ba v jednom roku 80 milionů korun deficitu (Slyšte!)
na udržení jediného státního
závodu, v němž zaměstnává
průměrně 3000 dělníků.
(Posl. Chalupník: Jenom k vůli dělnictvu
doplácí? Tak je pošlete na žebrotu!) Jenom
proto ne, ale opatření se v té věci
musí státi. Dělníkům se musí
opatřiti práce i výdělek, poněvadž
musí býti živi, ale je faktem... (Posl.
Pechman: Jiné vedení!) Ano. Je faktem, že
za tohoto vedení a této správy, jak byly
dosud vedeny tyto podniky, kdybychom celou mzdu dělnictvu
v těchto závodech dali zadarmo, že na tom ještě
v takovém podniku nejméně 10 mil. Kč
vyděláme. To je smutný fakt.(Posl. Remeš:
Ale ten podnik tam nespravují socialisté!) Spravují
jej zejména také socialisté. (Posl. Kyncl:
Neschopni lidé!) Ano, tyto podniky spravují
neschopní lidé, i socialisté. Ale je faktem,
že trvale nelze držeti ve státní správě
podniky, které znamenají ohromný deficit,
jdoucí okrouhle na 100 milionů korun ročně.
(Slyšte! Slyšte!) To je břemeno, pánové,
o němž bude musiti velmi bedlivě vláda
i zákonodárný sbor uvažovati. (Posl.
Brožík: Teď jste to sanovali, že jste těm
pensistům rzali pensi!) I v tom se bude musiti učiniti
náprava, aby jakákoliv privilegia státních
zaměstnanců v podnicích státních,
pokud je mají proti podnikům soukromým, byla
odstraněna, poněvadž na to nemají práva.
(Výkřiky poslanců komunistických
a čsl. soc. demokratických.) Nikdo nesmí
mysliti, že stát je k tomu, aby mu dával větší
mzdu nebo výhodu než kterýkoliv jiný
zaměstnavatel. (Posl. Chalupník: Když si
toho zaslouží, má nárok a právo!)
Stát není zaopatřovacím ústavem.
Bude musiti býti uvažováno o tom, aby byl nalezen
jiný způsob provozu i správy pro vedení
těchto pasivních státních podniků,
a nepůjde-li to jinak, bude se musiti uvažovat o tom,
aby tyto podniky byly pronajaty soukromému podnikání.
(Výborně! - Výkřiky poslanců
komunistických a čsl. soc. demokratických.
- Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid!
Posl. Mlčoch (pokračuje): Očekáváme
od této vlády další snižování
státního rozpočtu, provedení hospodářské
a sociální stability, další snižování
počtu přebytečných úřadů,
zejména nejvyšších, tedy také ministerstev,
zjednodušení veřejné správy a
další restrikci počtu vojska. Budeme usilovati
- a to prohlašuji pánům ze socialistických
stran otevřeně také o novelisaci sociálního
pojištění. (Posl. Chalupník: Aby
tu ohryzanou kost těm dělníkům ještě
mohli vzíti!) Nikoli, nýbrž aby skutečně
sociální pojištění stalo se tím,
co od něho očekává dělnictvo,
aby se opravdu nestalo karabáčem pro podnikatelské
vrstvy. (Výkřiky posl. Chalupníka.)
Konstatuji, že pánové v sociálním
pojištění pracující šli
velmi daleko nad naše síly hospodářské,
že šli tak daleko, jak nešel žádný
jiný stát na kontinentě. V žádném
státě od 14 roků neplatí se na starobní
pojištění, jen u nás, a nápad
na toto pojištění má až od 65 let,
tedy takový učeň, za něhož musí
platiti mistr starobní pojištění, bude
míti to potěšení, že bude platiti
51 let, aby dostal 2000 korun ročně, čili
ani ne 200 korun měsíčně starobní
renty. Jest jasno, že když mohou v Anglii a v Německu
na sociální opatření a stáří
platiti až od 16 roků, nebylo u nás potřebí,
aby se platilo od 14 let. (Výkřiky posl. Chalupníka.)
Pánové, jest sice velice chvályhodno a můžeme
se tím chlubiti, že taková sociální
opatření jako jsme provedli my v této republice
za sedm let, neprovedl žádný jiný stát,
ale musíme také uvažovati o tom, zda jsme skutečně
hospodářsky tak silni a konkurenčně
tak vyspělí, abychom si takovýto způsob
sociální politiky mohli trvale dovoliti. Bude se
musiti novelisovati tato osnova zejména tím, že
sociální pojištění starobní
na učně bude musiti býti z této osnovy
vyřazeno. (Výborně!) Jest také
nespravedlivo, aby lidé dočasně pracující
jako zaměstnanci, pojištění na stáří,
na př. služky, které se za pár roků
provdají, ztratily tím, když se provdají,
okamžitě nápad na starobní rentu. (Různé
výkřiky.) To není v žádném
jiném státě, aby se tak ohromným břemenem
zatěžovalo zbytečně občanstvo
a dělnictvo, které z toho ve skutečnosti
nic nemá. Bylo by spravedlivým, aby zejména
dělníci živnostenští, jakmile se
stanou samostatnými (Výkřiky.), dostali
to, co do sociálního pojištění
dali, nazpět, aby si mohli svoji existenci opravdu samostatnou
založiti.
To budou požadavky, které budeme klásti na
novelisaci sociálního pojištění,
a rovněž tak žádáme, aby podle
toho, jak kdo platil, také poroučel. Podle placení
ať se v tom zřízení poroučí.
Když zaměstnavatel platí polovinu, ať
má polovici zástupců. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Budeme usilovati o reformu živnostenského řádu
a v této veliké reformě o splnění
všech oprávněných živnostenských
požadavků. Zasadíme se ze všech sil o
samostatné a řádné vybudování
živnostenského odborného školství,
jakož i o odstranění privilegií konsumů
a podobných ústavů, které jsou konkurenční
a výdělečné stejně jako soukromé
podnikatelství. (Posl. Chalupník: Svobodnou živnost
zaveďme a nebude třeba konsumů!) Až
budete míti tu většinu, pak ji můžete
zaváděti. Zatím ji máme my! (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Budeme žádati ochranné zákonodárství
pro maloživnostníky proti velkokapitalismu, jakož
i zákonodárství, které zabezpečí
majetek a soukromé podnikání v tomto státě.
Očekáváme, že tato vláda bude
opravdu vládou spravedlnosti, rovnoprávnosti vůči
všem občanským vrstvám bez rozdílu,
tedy také vůči středním stavům
živnostenským, a proto také z těch důvodů,
že vidíme, že v této vládě
budeme míti zajisté značnou ochranu i pro
potřeby středních vrstev, budeme tuto vládu
poctivě podporovati a vládní prohlášení
schválíme. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Kreibich, dávám
mu slovo.
Posl. Kreibich (německy): Vládní
prohlášení, jež nám zde přečetl
pan předseda vlády Švehla, nehledě
k poslednímu prohlášení, jež jsme
zde slyšeli z úst tehdejšího předsedy
vlády Černého, dosahuje rekordu nejen
krátkostí, nýbrž také bezobsažností.
Ale pročítáme-li toto vládní
prohlášení, jest v něm zajisté
nejdůležitějším úvod, onen
úvod, kde se praví: Vláda bere za základ
své činnosti v podstatě programové
prohlášení tehdy přednesené,
t. j. programové prohlášení, jež
druhá Švehlova vláda přednesla
zde v této sněmovně asi před 10 měsíci.
Co znamená tato věta? Neznamená nic jiného,
než zřejmé doznání, že úkolem
této vlády jest udržeti spojitost hospodářské
a politické reakce všenárodních vládních
koalicí. Neboť když blíže pohlížíme
na program nebo na činy této vlády, které
dosud byly ohlášeny, shledáváme, že
zde nejde o nic jiného než o pokračování
v oné politické a hospodářské
reakci, kterou zahájily všenárodní koaliční
vlády od roku 1920. Neboť od roku 1920 celá
politická činnost všenárodních
koaličních vlád byla jedině rušením
nejdůležitějších vymožeností
dělnické třídy z doby přímo
po převratu. Změna nastala jen v jednom bodě
a jemu vděčíme, že na místo národní
vládní koalice nastoupila dnes všeobčanská
německo-česká vládní koalice,
totiž že se tak zostřila krise kapitalistické
soustavy, že naléhavě vyžaduje rychlejšího
tempa v kapitalistické stabilisační politice.
Buržoasie dospěla k mínění, že
krise kapitalismu vyžaduje pronikavé stabilisační
politiky, že tempo, které bylo podmíněno
účastí socialistických stran ve stabilisační
politice kapitalismu se zřetelem na dělnickou třídu,
jest příliš pomalé, že se stabilisační
politika musí prováděti rychleji. To jest
jediná změna. A to bylo tempo, při němž
socialistickým stranám hrozila závrať,
a to pro jejich proletářské voličstvo.
Proto byly vyhozeny z vlády, na jejich místo dostali
jsme nyní čistě občanskou koalici,
vládu zrychlené hospodářské
a politické reakce.
Planých řečí o spolupráci národů,
která prý má býti ztělesněna
touto vládou, nelze ovšem bráti vážně,
tyto plané řeči mají jen za úkol
zastříti skutečný obsah vládní
politiky, totiž kapitalistickou politiku zisku. Máme
zde důkaz pro ráz politiky této vlády
také ve slovech, jež pan předseda vlády
Švehla ve svém vládním prohlášení
proslovil o krisi. Pan předseda vlády nám
slíbil, že vláda bude krisi studovati. Sama
o sobě byla by tato věta jen směšná.
Jest prostě směšné, prohlašuje-li
vláda v době, kdy se hospodářská
krise den ze dne přiostřuje, kdy se stále
šíří hlad v dělnické třídě,
prohlašuje-li vláda v této době rychle
pokračující krise, že chce krisi studovati.
Ale skutečným smyslem této věty jest,
že vláda není s to, aby podnikla něco
kladného proti krisi, poněvadž tato krise jest
nejen následkem politiky všenárodní
vládní koalice a z velké části
také dnešní vlády, t. j. její
většiny, jež se ustavila v této sněmovně
již na jaře, nýbrž poněvadž
tato krise a její zostření jest přímo
položkou na účtu politiky této nové
vlády. Neboť nezaměstnanost a hlad mají
býti prostředkem, aby dělníci byli
zdrceni, poraženi a aby jim byla vnucena stabilisační
opatření, na něž tato vláda pomýšlí.
Že tato vládní většina nepomýšlí
na to, aby provedla nejnepatrnější opatření
ke zmírnění krise, slyšeli jsme s tohoto
místa z úst pana dr Viškovského,
mluvčího českých agrárníků,
jenž mluvil o uznání sovětské
vlády. Pan Viškovský nám zde
objasnil, že vláda snad případně
byla by ochotna uznati sovětskou vládu de jure,
že však chce vyčkati, tedy klásti jakési
politické podmínky. To ovšem není vážný
útok proti sovětské vládě,
neboť sovětská vláda není ve
skutečnosti odkázána na uznání
Československa a česko-německé občanské
většiny, jde spíše o hluboce zasahující
opatření proti hospodářské
krisi, proti odbytové krisi československého
průmyslu, jejichž nutnost uznávají také
kapitalisté. Kdežto tato vláda podle prohlášení
pana Viškovského není ochotna uznati
sovětskou vládu a tím obnoviti normální
politické a obchodní styky se Sovětským
Ruskem, prohlašuje vláda zkrátka, že není
s to, aby provedla byť jen jediné účinné
opatření proti krisi, proti nezaměstnanosti,
právě poněvadž krise a nezaměstnanost
mají býti prostředkem ke zdolání
dělnické třídy. Vládní
strany vědí zcela dobře, že v tomto
boji jde nyní o to, aby byla nasazena celá hospodářská
moc kapitalismu a celá politická moc státu,
aby prorazila, a vládní strany vědí
právě tak dobře, a dělnické
strany měly by to právě tak dobře
věděti, že s druhé strany proletariát
může zabrániti, aby plány této
německo-české vládní koalice
nebyly provedeny, jen tehdy, hodí-li na váhu svou
celou hospodářskou a politickou moc jako třída.
Ale vidíme, že tak hned k tomu nedojde, aby proletariát
byl tak daleko, neboť slyšíme z rozličných
řečí a článků českých
socialistů, že nejsou ochotni tuto celou moc proletariátu
vrhnouti proti dnešní německo-české
vládní koalici, nýbrž že hrot svých
oposičních projevů otupují svými
prohlášeními, že proti této vládní
koalici chtějí prováděti loyální
oposici. (Výkřiky posl. Wünsche.)
Jediná reální věc z dosavadních
projevů vlády jest to, co nám přednesl
pan ministr financí dr Engliš o rozpočtu,
o státních financích a co jsme se dosud dověděli
o návrhu na daňovou reformu, na kterou vláda
pomýšlí. Vzpomínáme si, že
když před skoro jedním rokem pan ministr dr
Engliš převzal obor ministra financí,
že jej tehdy jako ministra uvítaly také socialistické
strany s odůvodněním, že jest autoritou
v oboru finanční vědy, že jest s to,
aby zavedl pořádek v rozpočtu a ve státních
financích. Tak byl jeho příchod tehdy pozdravován,
se zcela neurčitého všeobecného hlediska,
že dlužno zavésti pořádek ve finanční
vědě státu. Mohli jsme pozorovati první
kroky pana ministra financí. Z čeho se skládaly?
Především ze zvýšení cukerní
daně, za druhé z návrhu na daň z lihu
a konečně z návrhu o prodloužení
rozličných přirážek k různým
daním, jakož i v naprostém odmítnutí
každého zmírnění daně
z příjmů pro pracující třídu.
Připomínáme si, jak naše návrhy,
podané v lednu letošního roku a týkající
se snížení přímých daňových
břemen pro pracující třídy,
zvýšení existenčního minima atd.,
byly zamítnuty a jak místo toho pan ministr financí
dr Engliš provedl známé tažení
proti dělnické třídě ve formě
daňových srážek ze mzdy, a bohužel
připomínáme si rovněž tak dobře,
že jsme nenalezli pomoci u obou socialistických a
tehdy vládních stran, že tehdy panu ministrovi
financí dr Englišovi v tomto úsilí
pomáhaly a rovněž se postavily na stanovisko,
že daňové břemeno pracující
třídy nesmí býti ani v nejmenším
sníženo, a že všechny naše podané
návrhy zamítly. Tak tehdy ministr financí
dr Engliš nalezl pro prvé kroky své
daňové a finanční politiky souhlas
obou socialistických stran a to, co nám dnes předkládá,
není nic jiného než logické pokračování
v politice, kterou zahájil tehdy krátce po svém
nastoupení úřadu. Již tehdy jsme řekli,
že jsme k tomu nepotřebovali jako ministra financí
vědeckého pracovníka řádu dra
Engliše, že to, čím nás
tehdy obdařil, byl by stejně dovedl každý
libovolný Bečka nebo nějaký
jiný příručí bankovního
kapitálu. Ale dnes musíme býti již jiného
mínění. Dnes musíme plně uznati
schopnost pana ministra financí, neboť co nám
zde předložil, pokud jde o rozpočet, co nám
ohlašuje, pokud jde o daňovou reformu, to jest skutečně
mistrovské dílo, to jest skutečně
pokrokem v celé daňové politice tohoto státu,
jest skutečně mistrovským dílem proti
břídilství pana Bečky a dosavadních
ministrů financí. Ale ovšem s jakého
hlediska jest to mistrovským dílem? Tento rozpočet
a tato daňová reforma jsou mistrovským dílem
s hlediska kapitalismu, jsou mistrovským dílem s
hlediska zájmů majetných tříd
a jsou mistrovským dílem jako útok na pracující
třídy. Nejen rozpočet, nýbrž
především ohlášená daňová
reforma jsou přistřiženy pro zájmy majetných
tříd a proti třídám pracujícím.
A tak máme znovu jednou skvělé potvrzení,
že to, co se v dnešní občanské
společnosti jmenuje vědou, není ničím
jiným než děvkou kapitalismu a především
jest to finanční věda, která jest
nejbližší celému kapitalistickému
hospodářství. A tuto službu vědy
v zájmu kapitalismu, toto snižování
vědy na děvku kapitalismu provozuje pan dr Engliš
jako ministr financí tak dalece, že se dává
dokonce strhnouti, aby nám zde o krisi, o nezaměstnanosti
a o drahotě přednášel zřejmé
nepravdy, věci, jež jsou v příkrém
rozporu se skutečnostmi v hospodářském
životě, v živobytí pracujících
tříd. Uvádí nám číslice
o nezaměstnanosti, jež bijí fakta v tvář,
vykládá nám názory o krisi, jako že
jsme prý již překročili vrchol krise,
když přece den ze dne jest vyhazováno na ulici
sta a tisíce dělníků. Uvádí
nám o drahotě číslice, kdežto
zkušenost denního života nám ukazuje,
že drahota dosahuje stále horších rozměrů.
A pokud jde o patolízalství této vědy
vůči majetným třídám,
vidíme, že vrhá své stíny dokonce
do jeho konceptu. Poukazuji na př. jen na ustanovení
v novém daňovém zákoně, v tak
zvané daňové reformě, o pozemkové
dani. Vědecké přesvědčení
pana dr Engliše musilo by mu ovšem říci
jasně a zřetelně, že dnešní
forma předpisování pozemkové daně
jest naprosto zastaralá, že by zde byla nutna reforma.
Ale odpor agrárníků dosáhl toho, že
pan dr Engliš do tohoto svého reformního
díla pojal pozemkovou daň v její staré
formě, podle níž se vyměřuje
na základě katastrálního čistého
výnosu. Diktát agrárníků jest
také zde rozhodující pro učence. Tomu
se ovšem nesmíme diviti, neboť zde jde o otázky,
jež nejsou otázkami vědy, otázkami vzájemného
přesvědčování důvody,
nýbrž zde jde o vyslovené otázky třídního
zájmu, a to nejsou otázky vědy, otázky
diskuse, nýbrž otázky moci, zrovna jako všechny
hospodářské a politické otázky
této společnosti jsou čistě otázkami
moci. Při této příležitosti budiž
poukázáno na to, že s téhož hlediska
dlužno posuzovati také jiné otázky,
jako otázku racionalisace, otázku celní a
obchodní politiky nebo otázku bankovního
úvěru. A o všech těchto otázkách,
když se začne mluviti ve veřejnosti a když
čteme velké rozklady - rozklady, v nichž se
také dělnické listy a činitelé
dělnického hnutí pokoušejí vyložiti,
jaké dnes jsou rozličné ideje o racionalisaci,
obchodní politice atd. - vidíme na druhé
straně, že toto dovozování jest úplně
marné, poněvadž v každé otázce
jde o mocenskou otázku. Racionalisace jest velice pěkná
věc, racionalisace celé vyrobní organisace
v každém podniku. Ale jak se mají věci
dnes? Věci se mají tak, že o způsobu
provádění racionalisace a o tom. v čí
prospěch racionalisace dopadá, komu přináší
zisk a komu škodu, dokud kapitalisté volně
nakládají s výrobou, rozhodují ovšem
tito na základě své hospodářské
moci a každá racionalisace, jež se provádí,
dokud kapitalisté mají v rukou výrobní
aparát, bude ovšem racionalisací v zájmu
zisku kapitalistů a racionalisací, jež dělníkům
přinese zhoršení jejich pracovních podmínek,
snížení jejich životního postavení.
Máme na druhé straně celní a obchodní
politiku, avšak aniž bychom se musili příliš
šířiti o této věci, právě
dnešní projev pana dr Viškovského
o uznání Sovětského Svazu nám
zřetelně ukazuje, že majetné třídy
posuzují tuto otázku podle svého čistě
politického třídního zájmu
a také při této otázce, při
které kladné stanovisko, totiž jednoduše
uznání, obnovení normálních
politických a obchodních styků bylo tak jasně
na bíledni, vidíme, že nejsou s to, aby přisvědčily
na tuto otázku, nikoliv s hlediska jejich hospodářského
názoru, poněvadž snad by byly příliš
hloupé, aby to nahlédly, nýbrž protože
to odporuje jejich politickému zájmu. Zde jsme s
otázkou racionalisace počali mluviti také
o otázce obnovy našeho výrobního aparátu,
o otázce zlepšení našeho výrobního
aparátu. Také to jest krásná věc
theoreticky, ale klade-li se tato otázka prakticky, vidíme,
že velkou překážkou provedení všech
těchto plánů jest otázka bankovního
úvěru, diktatura bankovního kapitálu,
jenž poskytuje průmyslu jistiny jen za hrozně
vysoké úroky a hrozně vysoké náklady,
a jest to znovu otázka moci: Kdo jest s to, aby donutil
bankovní kapitál poskytovati průmyslu levného
úvěru, kdo jest s to, aby zlomil diktaturu bankovního
kapitálu a diktaturu finančního kapitálu?
Pokud jde o otázku celní a obchodní politiky,
vidíme jednak, že naši kapitalisté výtečně
dovedou kořistiti i ze stinných stránek celní
a obchodní politiky, vidíme, že naši kapitalisté,
nejsou-li s to, aby vydělávali na vývozu
našich průmyslových výrobků do
Jugoslavie a do Maďarska, prostě jdou do Jugoslavie
a do Maďarska a investují tam svůj kapitál
při zřizování podniků, což
znovu zostřuje soutěž tamějšího
průmyslu s naším. A kdo chce je, tyto kapitalisty
donutiti k rozumnější, jak se praví,
celní a obchodní politice, je-li jejich zájem
spojen s rozkvětem, zdarem a zisky podniků, jež
žijí z naší špatné obchodní
politiky? A dožíváme-li se v poslední
době útoků velkokapitálu proti této
celní a obchodní politice, útoků,
směřujících k odstranění
všech těchto celních závor, útoků
ve směru zahájení politiky svobodného
obchodu, jež jdou až k požadavku spojených
států evropských - s hospodářského
hlediska, bez celních závor, vidíme, že
ještě než byly učiněny první
kroky k uskutečnění této ideje, velkokapitál,
kapitál velkého průmyslu učinil již
přípravy utvořiv ohromné železářské
trusty, aby také, kdyby tohoto cíle bylo dosaženo,
užil ho, aby užil nových hospodářských
mocenských poměrů v Evropě k monopolisování
celé výroby. A když se nyní v manifestu,
jenž byl dnes uveřejněn, právě
zástupci mezinárodního bankovního
kapitálu zasazují o svobodný obchod, ukazuje
to jasně a zřetelně, že se také
tato otázka neřeší s hlediska nějaké
nerozumné nebo rozumné obchodní politiky,
že budou-li zachovány nynější hospodářské
a politické mocenské poměry, přirozeně
velkokapitál bude s to, i když bude proveden tento
úkol, jejž si kladou rozliční ideologové
- spojené státy evropské při odstranění
celních závor - v těchto dnech se již
ozbrojiti a tak dosažení tohoto cíle přinese
užitek nikoliv dělníkům, nýbrž
jen velkokapitálu. Buržoasie u nás ví
zcela dobře, že zde nejde o žádné
vědecké otázky, nýbrž jen o otázky
třídního zájmu, o otázky moci,
a z tohoto důvodu provedla německá a česká
buržoasie spojení svých zájmů
v této vládní většině
a v této vládní koalici.