S otázkou spolužití národů v
tomto státě nemá přirozeně
tato německo-česká vládní koalice
naprosto nic společného. Jest to otázka spolužití
buržoasií v tomto státě. Česká
buržoasie jest příliš slabá, než
aby nynější období stabilisační
politiky vlastní silou dovedla k úspěšnému
konci pro kapitalismus a proto byla donucena přibrati si
na pomoc buržoasie jiných národů. Při
tom ovšem rozhodovaly také mezinárodní
zřetele, jako na př. státního úvěru
atd. Německá buržoasie přistoupila ovšem
s radostí na tuto nabídku, na tuto možnost
ke společné práci s českou buržoasií.
Znamenalo by příliš dávati za pravdu
německé buržoasii v její argumentaci,
kdybychom chtěli říci, že tento krok
byl v nějakém příkrém rozporu
k dosavadní politice německé buržoasie.
Víme, že se po převratu německá
buržoasie chopila rovněž hesla o právu
sebeurčení, ale víme rovněž tak
dobře, že německá buržoasie až
do převratu nikdy nechtěla nic věděti
o právu sebeurčení, že německá
buržoasie stála vždy na straně politiky
znásilňování jiných národů.
Známe válečné cíle, jež
si vytkla německá buržoasie tam v říši
a zde ve starém Rakousku. Tyto válečné
cíle mluvily velice zřetelně. Jest jasné,
proč německá buržoasie přišla
s právem sebeurčení teprve tehdy, když
se zhroutily její celé válečné
plány, toto heslo bylo pro německou buržoasii
jen lží v nutné obraně. A němečtí
kapitalisté nebrali tohoto hesla nikdy vážně.
Od samého začátku, od založení
tohoto státu připravovali své hospodářské
vyrovnání s českou buržoasií
a s českým státem. Krok za krokem usnášeli
se němečtí kapitalisté na společné
práci v hospodářském oboru s Čechy,
s českými kapitalisty organisovali, organisovali
tak dalece, že dnes nemůžeme vůbec mluviti
o přesném ohraničení německého
a českého kapitálu, takže dnes již
hranice mezi německým a českým kapitálem
jsou smazány. Čeští agrárníci,
jako vůbec agrárníci v tomto státě,
dovedli rovněž organisovati hospodářskou
spolupráci. Poukazuji na spojení českých
a německých agrárních hospodářských
družstev, a pokud jde o věci politické, viděli
jsme dosti zřetelně, že německá
buržoasie již v letech 1918 a 1919 v každém
případě, když jí německé
dělnictvo šlapalo na paty, volala po české
státní moci. Německá buržoasie
smiřovala se vždy s českou státní
mocí, když české státní
moci potřebovala proti německým dělníkům.
Připomínám jen na př. prosinec 1920,
kdy se všechny německé strany v tomto velkém
boji postavily na stranu českého státu, na
stranu všečeské koalice. Připomínám
rok 1923, kdy se německé strany vzdaly úplně
svého odporu v této sněmovně proti
přijetí zákona na ochranu republiky. Připomínám
rok 1924, kdy se rovněž provedlo parlamentní
spojení německých stran v době rozpočtových
porad, ale nikoliv aby byl veden boj proti tomuto státu
a proti této soustavě, nýbrž jak to
kdysi tvrdil karlovarský časopis "Volkswille",
jen proto, aby pro případ, že by se rozpadla
všenárodní česká vládní
koalice, byl zde jednotný německý činitel,
jenž by mohl začíti vyjednávání
o vytvoření nové vládní koalice.
Proto to, co němečtí agrárníci
a němečtí křesťanští
sociálové dnes učinili vstupujíce
do vládní většiny a dokonce do vlády,
nemůže pro nás přirozeně býti
překvapením. Může to býti překvapením
s našeho stanoviska revolučního, proletářského
třídního boje, může to býti
něco nového, ukazuje-li se tak zřetelně
fakt, že buržoasie svůj třídní
zájem staví nade vše, nad všechna svá
jiná politická hesla? Proto nesmíme se stavěti
překvapenými a nesmíme pronášeti
žalob o tomto bodě, měli bychom přemýšleti
o něčem jiném, o tom, že nepříjemné
v této celé věci jest jen to, že jsme
se dali překvapiti a že všechny dělnické
strany nepracovaly toutéž rychlostí jako občanské
strany o zrušení, odstranění a přemožení
národních rozporů a že nepostupovaly
společně směrem k mezinárodnímu
spojení. Největší chybou jest, že
občanské strany předběhly většinu
dělnických stran, pokud šlo o přemožení
těchto národních rozporů a dosažení
mezinárodního spolupůsobení ve třídním
zájmu buržoasie. Každá vláda, jež
se nyní utvoří, každá vláda,
jež stojí na půdě kapitalistické
soustavy a kapitalistického státu, může
býti jen vládou politické a hospodářské
reakce, poněvadž jinak než útoky proti
pracující třídě, jinak než
snížením životní úrovně
pracujících vrstev, jinak než zřízením
režimu proti pracujícím třídám
nelze provésti stabilisaci této kapitalistické
soustavy. A můžeme se diviti, když v době,
kdy občanští politikové žádají
nejostřejší hospodářské
a politické reakce, že právě v této
době vidíme, jak německá buržoasie
vstupuje do vlády? Tato německá buržoasie,
jež jest, abych tak řekl, klasickou třídou
reakce, německá buržoasie, jež nehledě
k několika episodám, jež byly velice krátké,
byla vždy v Evropě po desítky let a ještě
jest nejsilnější hradbou politické a
hospodářské reakce? Vidíme také,
že ve chvíli, kdy němečtí ministři
vstoupili do vlády, ihned jsme ucítili hospodářskou
a politickou reakci. A nemíním tím jen celní
politiku jako znamení hospodářské
reakce. V tomto bodě zůstala německá
buržoasie jen věrná tradicím své
politiky v devadesátých letech v Německu.
V posledních desetiletích minulého století
a v prvních deseti letech tohoto století byla vždy
německá buržoasie v čele hospodářské
reakce, vždy v čele politiky vysokých ochranných
cel. Míním tím také kulturní
reakci, a zde nesmíme také zapomenouti na jednu
věc, že se tato kulturní reakce projevila v
kongruovém zákonu přece jen ve zvýšení
číslic. To, že kongrua musí býti
placena za církev z daní státních
občanů, jest dědictvím všenárodní
české koalice. Ani u nás, ani v Německu,
ani v Rakousku všenárodní vládní
koalice neměly odvahu provésti odluku církve
od státu.
Vidíme však, že také v oboru národní
politiky od té doby, co Němci mají tak zvaný
podíl na moci v tomto státě, reakce jest
horší, než byla dříve. Je to úplně
zbytečné a je to tolik jako nepřiznati pravdu
plně, mluví-li se zde o tom, že německé
měšťácké strany vstoupily do vládní
většiny nežádajíce ústupků
pokud jde o zmírnění národního
utlačování. Naopak, připomínám
zde jen článek v časopisu "Deutsche
Presse" při vstupu německých občanských
stran do většiny, kdy se v tomto časopise psalo:
Jest nesmysl, žádati národní ústupky,
naopak jdeme do vlády bez podmínek a bez ústupků,
poněvadž ústupky mohou přijíti
teprve na konci naší vládní politiky.
Avšak nehledě vůbec k tomu, dostavil se zde
přece ten účinek, že Němci ve
vládní většině jsou symbolem
reakce v oboru národní politiky. Poukázal
bych jenom na dvě okolnosti. První věc se
ukázala v jarním zasedání této
sněmovny, kdy Němci seděli ve vládní
většině jen zatímně. Víte,
že se to stalo krátce po vydání jazykových
nařízení, krátce po této provokaci
národních menšin v tomto státě,
krátce po činu vlády, kterým byl vztýčen
Gesslerův klobouk státního jazyka, státního
národa, privilegovaného národa a jazyka v
tomto státě. Tenkráte chovali se Němci
na venek tak, jako by protestovali proti tomuto znásilnění.
Co však udělali v praxi? V tomto jarním zasedání
podala naše strana pilnou interpelaci o užívání
jazykového nařízení na Podkarpatské
Rusi, kde vláda provádí jazykové nařízení
tak, že to úplně odporuje výslovným
ustanovením ústavy a St. Germainského míru,
poněvadž, jak známo, autonomie Podkarpatské
Rusi jest zajištěna jak ústavou, tak také
mírovými smlouvami, kdežto prováděcí
nařízení k jazykovému zákonu
tuto záruku bije přímo v tvář.
Naše strana podala tenkráte naléhavou interpelaci,
v níž bylo poukazováno na to, že vláda
nezachovává ani vlastní ústavy ani
mírových smluv, které podepsala, že
naopak po všem tom šlape, aby prováděla
národní utlačování. Tenkráte
obrátili jsme se výslovně na všechny
německé strany, upozornili jsme je na tuto naléhavou
interpelaci a vyložili jsme jim, že v této věci
musí zde s námi hlasovati, že jest to jejich
povinnosti hlasovati proti vládě, která šlape
po oné trošce národní autonomie, kterou
zajistila, a to podpisem zakladatelů tohoto státu.
Upozornili jsme je, že to musí býti společnou
věcí všech potlačovaných menšin.
Co jsme však viděli? Německé strany
hlasovaly proti naléhavosti naší interpelace
a tím německé vládní strany,
než ještě vstoupily do vlády, odevzdaly
své hlasy pro jazykové nařízení
a proti národní autonomii. A jest to tedy přímo
přikrašlováním i jen vytýkati
jim, že nedostaly žádných výhod.
Máme zde však ještě druhou věc.
Máme německého ministra spravedlnosti. A
co se stalo v poslední době? Jak v rusínském
orgáně naší strany pro Podkarpatskou
Rus v "Pravdě" v Užhorodě, tak také
v "Rudém Právu" byl zabaven článek
jen proto, že v tomto článku většina
tamějšího obyvatelstva byla nazvána
svou národností "Ukrajinci". Pracující
obyvatelstvo na Podkarpatské Rusi je toho mínění,
že jest národnosti ukrajinské. Avšak pouhé
konstatování, pouhé užití názvu
Ukrajinec postačilo, aby tyto články byly
zkonfiskovány za německého ministra spravedlnosti.
Vidíme tedy: Právo sebeurčení jest
tak deptáno, že se dokonce předpisuje národnostem,
jak se smějí jmenovati, a že dokonce pod německým
ministrem spravedlnosti odnímá státní
zástupce národním menšinám právo
nazývati se tím národem, kterým chtějí.
To jsou zřetelné důkazy, že po této
stránce nesmíme očekávati od německého
ministra spravedlnosti a německých vládních
stran nic, nýbrž naopak, že jejich ministrovství,
jejich přítomnost ve vládě a ve vládní
většině znamená zhoršení
soustavy národního utlačování.
Kašlou nejen na národní právo sebeurčení,
nýbrž německá buržoasie, němečtí
agrárníci kašlou také na národní
autonomii, jde-li o jejich třídní zájem.
Máme však ještě další, mnohem
pádnější důkaz, a není
to jen episoda, jen interpelace, jen konfiskace, nýbrž
jest to důkaz, že právě s dosazením
německo-české vlády v tomto státě
začíná se ostřejší kurs
proti zásadě a myšlence autonomie. Jsou to
ustanovení vládního návrhu na daňovou
reformu jednající o samosprávě. Tato
ustanovení, o nichž bude dlužno ještě
velmi mnoho mluviti, také s tohoto místa, jsou zdůrazněna
ještě vývody pana ministra financí,
které věnoval ve svém výkladu samosprávě.
Tato část vládního návrhu o
daňové reformě neznamená nic jiného,
než že tato vláda, v níž sedí
nyní také Němci, chce dále vybudovati
soustavu reakce ve správě. Tu musíme konstatovati,
že také to, co zde tato vláda podniká,
není nic jiného než pokračování
v reakční politice všenárodní
vládní koalice v otázce samosprávy.
Není to nic jiného, než důsledek zákona
o župním zřízení, na kterém
se usneslo v roce 1920 tak zvané revoluční
Národní shromáždění a
který zatím byl proveden jen na Slovensku a který
neznamená nic jiného než zrušení
samosprávy a odevzdání veškeré
veřejné správy do rukou státní
byrokracie. Avšak nynější návrh
daňové reformy neznamená nic jiného,
než že nyní má býti zrušena
také obecní samospráva, že také
zde má býti zřízena úplná
moc státní byrokracie. Neboť tento návrh
znamená především konec rozpočtového
práva obcí, znamená, že obce úplně
ztrácejí svou pravomoc, pokud jde o sestavování
jejich rozpočtu, a že po této stránce
přicházejí nejen pod kontrolu, nýbrž
přímo pod poručnictví a vedení
státní byrokracie, takže až se tento zákon
uskuteční, - naprosto nehledě ke strašlivému
omezení obecních příjmů, čímž
působnost obce bude samozřejmě také
podstatně poškozena obecní správy a
její orgány nebudou nic jiného než orgány
státní byrokracie a nebudou již volenými
orgány obyvatelstva. Toto nepřátelství
k myšlence samosprávy musilo by poněkud upozorniti
právě německou buržoasii s hlediska
národního.
Na venek, zvláště při obecních
volbách dělají ze sebe přátele
samosprávy. Mám leták německé
křesťansko-sociální strany k obecním
volbám ve Střekově, které se konaly
v neděli, a tu čteme v tomto letáku: "Žádáme
tedy plnou samosprávu obcí a odstranění
všech zákonů a nařízení
omezujících samosprávu, svobodné spravování
obecního jmění, právo vybírati
všeobecnou, odstupňovanou obecní daň
atd." Vidíme tedy, že jde-li o to, podvésti
voliče, vydávají se němečtí
křesťanští sociálové za
přívržence svobodné, bezpodmínečné
samosprávy, chtějí, aby byly zrušeny
zákony omezující samosprávu, chtějí
svobodnou správu obecního jmění. Avšak
vláda, v níž tato strana sedí, připravuje
zákon, který znamená konec veškeré
obecní samosprávy. Jest to jen důkazem naprosté
prolhanosti politiky německé křesťansko-sociální
strany. Kdybychom však chtěli posuzovati tuto otázku
s národního hlediska, musili by si německé
občanské strany a politikové přečísti
jednou úvodník v "Národních Listech"
ze 14. října, úvodník z péra
dra Pilaře s nadpisem "Berní reforma a samospráva".
V tomto článku píše dr Pilař:
"Osnova, pokud se týká obecních financí,
obsahuje totiž těžké zásahy do
pravomoci samosprávných svazků, které
by za Rakouska vyvolaly nejtěžší odpor
nejen všech samosprávných činitelů,
nýbrž všech českých politiků
vůbec, neboť územní samospráva
byla institucí, které bez obav nesměla se
dotknouti žádná rakouská vláda.
A tento odpor proti jakémukoliv zásahu byl plně
odůvodněn. Samospráva byla nám nejenom
školou politické a správní výchovy,
oborem, kde mohli jsme se volně pohybovati a opatřovati
své kolektivní potřeby, samospráva
byla nám také hradbou na odboj a výboj proti
státu, jehož vlády nás téměř
soustavně ubíjely politicky, národnostně
i kulturně a vysávaly hospodářsky.
Národně-politické zřetele pro nedotknutelnost
samosprávy nyní, kdy máme svůj stát,
rozhodující slovo ve vládě, pominuly,"
- to nám již dr Viškovský před
chvílí také vyložil "naopak mohou
to býti právě důvody národně
a státně politické, které vyžadují,
aby stát viděl do správy a hospodaření
samosprávných svazků, a aby mohl vykonávati
účinnou kontrolu, neboť naše národní
menšiny nepostavily se dosud úplně na půdu
našeho státu. Dnes proniklo již také přesvědčení
o správnosti učení, že obce i ostatní
samosprávné svazky mají právo i obsah
svého života od státu." Z těchto
vět - především zmínil bych se
o poslední větě - vidíme opět,
jak se buržoasie vrhla úplně do náručí
reakce. Vzpomeňme si jen, že kdysi staré Rakousko,
tento absolutistický, reakční, feudální
stát, vydal říšský obecní
zákon, v jehož čele stála věta:
"Svobodná obec jest základem státu."
K této větě, k níž se povzneslo
staré Rakousko po revoluci, nemůže se již
povznésti česká buržoasie, veškeré
její činy a její zákonodárství
zřejmě ukazují, že dnes již není
s to, aby v otázkách veřejné správy
byla aspoň tak demokratická, je-li to slovo ještě
dovoleno, jako staré Rakousko. Lze to vysvětliti
důvody sociálními a národními.
Důvody sociálními, poněvadž režim
kapitalismu a buržoasie nesnáší již
demokracie, poněvadž kapitalismus a buržoasie
jsou ve skutečnosti nuceny demokracii omezovati, aby udržely
vládu nad pracujícími třídami.
Česká buržoasie nemůže si ze sociálních
důvodů dovoliti již ani luxusu demokracie ve
správě, jejž si mohlo dovoliti staré
Rakousko.
Po stránce národní prozrazuje se však
v tomto článku národně-demokratického
orgánu zcela zřetelně, že účelem
tohoto zákona, tohoto zničení obecní
samosprávy, jest zachovati režim národního
utlačování, ba ještě jej zostřiti.
Tak vidíme, že v době krátce po vstupu
německých ministrů do vlády, nejen
nedošlo k žádným ústupkům,
pokud jde o národní samosprávu, národní
autonomii, nýbrž že vstup německých
ministrů do vlády jest povelem k úplnému
odstranění samosprávy, aby se ve veřejné
správě mohl usídliti režim nejostřejší
demokratické, státně-centralistické
reakce. Neboť německé buržoasii - vysvítá
to z toho zřejmě - nejde naprosto o to, aby dosáhla
sebe nepatrnějšího uvolnění,
sebe nepatrnější úlevy národního
útisku, nýbrž o to, aby došel výrazu
stejný její zájem na stabilisaci kapitalistického
hospodářství, na zhoršení situace
pracujících tříd. Jde o záchranu
kapitalismu a nikoli o záchranu německého
lidu, a nejde také o národní dorozumění.
Buržoasie jest samozřejmě nezpůsobilá
- celé dějiny to dosvědčují
- řešiti národní problémy, odstraniti
národní potlačování. Že
však jest velmi dobře způsobilá k tomu,
sama se mezinárodně dorozuměti, to dokazuje
také česká a německá buržoasie
tím, že utvořily tuto vládu.
Po této stránce jest vládní prohlášení
páně Švehlovo velmi upřímné,
čteme-li v něm správně místo
"dorozumění národů" "dorozumění
buržoasie", pak praví nám toto vládní
prohlášení úplnou pravdu. Německá
a česká buržoasie provádí tuto
politiku týmž tempem a touž měrou a z
týchž důvodů, z nichž mezinárodní
buržoasie v evropském měřítku
provozuje politiku t. zv. dorozumění a smíření
národů, která není nic jiného,
než politika dorozumění mezinárodní
buržoasie k potlačení pracujících
tříd. Účelem těchto snah jest
úplně vybudovati diktaturu kapitalismu a k tomuto
účelu shromážditi síly buržoasie
všech národů v tomto státě a
také v mezinárodním měřítku.
Naším úkolem musí býti starati
se, aby pracující třídy skutečně
také jasně poznaly podstatu měšťácké
politiky, naším úkolem musí býti
starati se, aby si pracující třídy
nečinily ilusí o politice mezinárodního
dorozumění buržoasie, ani v měřítku
evropském, ani v československém. Proto jest
tedy nutno strhnouti iluse, které bohužel rozšiřují
také různé dělnické strany
o mezinárodním dorozumění buržoasie
v evropském měřítku, o Svazu národů,
o Locarnu atd. Teprve rozptýlíme-li tyto iluse,
dosáhneme, že dělnictvo jasně pozná
celou podstatu tohoto mezinárodního dorozumění
buržoasie také u nás v Československu.
Pak je však také třeba, aby dělnická
třída nejen poznala podstatu mezinárodního
dorozumění buržoasie jak v měřítku
evropském, tak také československém,
jak se projevuje ve vládním prohlášení,
nýbrž aby dělnická třída
a strany dělnické třídy strhly také
všechny mosty k buržoasii, aby se vzdaly rozšiřování
ilusí o podstatě mezinárodního dorozumění
buržoasie, aby však také přestaly pomáhati
mezinárodní buržoasii při dorozumívací
akci proti proletariátu, jak to činili zástupci
dělnických stran ve Svazu národů a
při podobných příležitostech
a jak to činí ještě dnes. Jest nutno,
abychom tím vyjádřili, že dělnická
třída a dělnické strany strhují
všechny mosty k buržoasii a že jasně poznávají,
jak škodlivá jest kompromisní politika s buržoasií.
Zde v Československu máme jasné příklady,
jak škodlivě působí tato kompromisní
politika. Dnes se zde konstatuje, a konstatují to také
ti, kteří dosud spolupomáhali a tento systém
kryli. Ve výkřicích na pana Viškovského
socialisté odhalili pravou podstatu pozemkové
reformy. Dnes odhaluje se také pravá podstata celé
gentské soustavy, dnes také vidíme v útocích
na sociální pojištění skutečný
účel, k němuž směřovala
buržoasie, když činila ústupky v oboru
sociálního pojištění. Ale když
dnes vyzýváme dělnickou třídu
k obraně proti těmto záměrům
buržoasie, jest bohužel tato defensivní síla
proletariátu již většinou zlomena. V otázce
pozemkové reformy místo vyvlastnění
velkého majetku pozemkového a rozdělení
půdy obyvatelstvu, nemajícímu pozemků,
došlo ke špinavému kompromisu, tak že pozemkový
úřad zdiskreditoval celou myšlenku pozemkové
reformy v nejširších vrstvách pracujících
tříd. Proto odpor proti praxi, jak se provádí
pozemková reforma, není tak velký. Vidíme
to také v otázce sociálního pojištění.
Proč se mohou občanské třídy
a strany odvážiti k útoku na sociální
pojištění, k záměru zhoršiti
tento zákon? Z toho prostého důvodu, že
vznik zákona byl doprovázen takovou kompromisní
politikou, poněvadž kompromisem, který tenkráte
socialistické vládní strany uzavřely
s vládou, bylo sociální pojištění
tak zaneřáděno, že dnes jest těžko
ukázati dělníkům, že jest to
přece vymoženost a že se musejí vzchopiti
k boji proti každému zhoršení. To dokazuje
zřetelně, že kompromisní politika vždy
opět a opět láme odpor pracujících
tříd proti buržoasii.
Totéž musíme také zdůrazniti,
pokud jde o vytýčení cíle našeho
boje. Máme-li povolati do boje pracující
davy, máme-li proti ohromné hospodářské
moci kapitalismu a proti ohromné moci státní,
kterou buržoasie vrhá na váhu v boji proti
pracujícím třídám, organisovati
odpor pracujících tříd, máme-li
u proletariátu dosíci odporu až do nejzazších
mezí, chceme-li zachrániti ducha takovéhoto
odporu - a jen tehdy, odhodlá-li se proletariát
k odporu do nejzazších mezí, může
se podařiti zmařiti tyto záměry buržoasie
- pak nestačí vytýčiti v tomto boji
pracujícím davům tak omezený cíl,
jako to dělá tak zvaná loyální
oposice, kterou dnes provozují socialistické strany.
Nikoliv myšlenka reforem, která byla v očích
dělnických davů úplně zdiskreditována
kompromisní politikou, nikoliv myšlenka na zlepšení
vzbudí v dělnictvu ono nadšení, jež
by je probudilo k odporu do nejzazších mezí.
Chceme-li probuditi dělnictvo k odporu do nejzazších
mezí, pak nestačí vytýčiti
heslo reforem, racionalisace atd., naopak musíme vytýčiti
požadavek socialisace. Abychom vzbudili v davech nadšení
pro boj, nestačí ukázati jim možnost
míti opět účast na vládě,
jak to dělají české socialistické
strany, musíme davům vytýčiti jako
metu odstranění buržoasní a kapitalistické
vlády, vytýčiti jako metu vládu dělníků
a rolníků, socialistickou republiku. Dnes nelze
získati dělnické třídy pro
nový 28. říjen. Jen heslo nového 14.
října může naplniti dělnickou
třídu nadšením pro boj, ovšem 14.
října, který by musil vypadati jinak, než
onen ubohý náběh, který učinily
roku 1918 obě české socialistické
strany. Heslo musí býti vytýčeno jasně
a zřetelně: Socialistická republika na místo
republiky kapitalistické! Pokud pak jde o boj proti národnímu
utlačování, nemůžeme vyzvati
do boje davy heslem punktací nebo koncesí v otázkách
národních, jedině heslo práva sebeurčení
jest s to, aby přivedlo do boje davy pracujícího
obyvatelstva národních menšin. A v zahraniční
politice nikoliv heslo měšťácko-kapitalistické
Panevropy podle přání mezinárodních
bankéřů jako rámec, jako státní
poklad pro utvoření velkých kapitalistických
trustů, nýbrž jen heslo spojených socialistických
republik evropských jest s to, aby přivedlo k boji
davy proletariátu proti dnešní celní
a obchodní politice, proti balkanisaci Evropy, zvláště
střední a východní Evropy, která
byla provedena po válce. Proti buržoasii můžeme
vésti davy do boje s úspěchem jen tehdy,
nebudeme-li předem od pracujících davů
žádati, aby se zastavili před majestátem
kapitalistického státu, nýbrž naopak,
jestliže rozptýlíme u davů respekt před
majestátem kapitalistického státu, vytýčíme-li
heslo zničiti kapitalistický stát a na místo
státu kapitalistického zříditi stát
socialistické republiky, pracujících tříd.
(Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Přerušuji
rozpravu a projednávání pořadu schůze
vůbec a přistoupím k ukončení
jejímu.
Před tím však učiním některá
presidiální sdělení.
Hlášena byla změna ve výboru imunitním.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Klub poslanců čsl. strany lidové vyslal do
výboru imunitního posl. Koška za posl.
dr Mičuru.
Předseda: Mezi schůzí byly tiskem
rozdány a současně přikázány
výboru iniciativnímu návrhy.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
614. Návrh posl. Al. Petra a druhů na změnu
zákona ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb.
z. a n., o státním příspěvku
k podpoře nezaměstnaných.
616. Návrh posl. Johanise, Kleina, Hampla, Geršla
a soudr. na vydání zákona o zaopatření
osob, překročivších 65. rok svého
věku.
617. Návrh posl. Koudelky, Biňovce, Karpíškové,
Johanise, Kříže a druhů, jímž
se ukládá vládě zakročiti k
zmírnění hospodářské
tísně vrstev lidových a provedení
opatření protidrahotních.
Předseda: Mezi schůzí byly tiskem
rozdány odpovědi.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
576. Odpovědi:
I. min. financí a min. zemědělství
na interp. posl. Szent-Iványho a spol. o pěstování
tabáku (tisk IX./215),
II. min. financí na interp. posl. Koczora a spol. o ukládání
daně důchodkové u expositury finančního
ředitelství v Komárně (tisk XII./351),
III. min. nár. obrany a min. zemědělství
na interp. posl. Füssyho a spol. o cvičení
ve zbrani jednotlivcův zemědělských
(tisk XII./215),
IV. min. financí na interp. posl. dr Korlátha a
spol. o poskytování stálého daňového
zproštění inundačnímu obvodu
močálu Szerně (tisk V./215),
V. min. financí na interp. posl. Windirsche a druhů,
že zcela nevýnosná domácí práce
drobných zemědělců byla podrobena
dani výdělkové (tisk XVIII./285),
VI. min. veř. prací na interp. posl. Hodiny a druhů
o jednostranném postupu příslušného
úřadu při složení okresní
silniční správní komise v Mor. Třebové
(tisk XIV./249),
VII. min. financí na interp. posl. Kreibicha a soudr. o
sanaci bank (tisk 271) a na interp. posl. Remeše, R. Chalupy,
Koudelky a soudr., týkající se poměrů
v bankovnictví (tisk II./331),
VIII. min. školství a nár. osvěty na
interp. posl. dr Spiny, dr Luschky, Horpynky, Simma Stenzla a
druhů o zrušení německé občanské
školy v Hrušově (tisk V./249) a na interp. posl.
dr Spiny, dr Feierfeila, Horpynky, Simma, Eckerta a druhů
v téže věci (tisk XXI. /285),
IX. min. železnic na interp. posl. inž. Junga a druhů
o zamýšleném zvýšení cen
za osobní dopravu (tisk XV./285),
X. min. vnitra na interp. posl. dr MayrHartinga, dr Spiny, dr
Luschky, inž. Junga, Stenzla a druhů o zatykačích
na zločince (tisk XVI./227),
XI. min. nár. obrany na interp. posl. Heegera, Kaufmanna
a druhů, že prý pomýšlí
prodloužiti vojenskou služební dobu (tisk IV./125),
XII. min. financí na interp. posl. Gregorovitse a spol.
o postupu sledovaném finanční expositurou
v Komárně při vyměřování
zárobkové daně III. třídy (tisk
IV./229),
XIII. min. obchodu na interp. posl. Koczora a soudr. o zřízení
pokračovacích a odborných kursů v
jazyku maďarském a o zřízení
maďarského odboru ústavu pro zvelebování
živnosti (tisk XX./358),
XIV. min. průmyslu, obchodu a živností na interp.
posl. dr Korlátha a druhů ve příčině
poměrů u živnostenského společenstva
v Užhorodě (tisk XX./181),
XV. min. veř. prací na interp. posl. Bečko,
Brožíka a soudr. o provisionistech báňských
bratrských pokladen provisionovaných cizozemskými
bratrskými pokladnami (tisk III./ 285),
XVI. min. školství a nár. osvěty na
interp. posl. dr Korlátha a spol. o požitcích
vdov a sirotků po církevních učitelích
(tisk XXV./358),
XVII. min. financí a zemědělství na
interp. posl. Füssyho a spol. o dvojitém zdanění
obyvatelů obcí na hranicích československo-maďarských
v dolině Ipoly a Hronu (tisk I./229),
XVIII. min. zemědělství na interp. posl.
dr Korlátha a spol. o pracovní příležitosti
pro obyvatelstvo obcí Dolní, Horní a Střední
Apša, Bílá Církev a Solotvina (tisk
IX./443),
XIX. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Windirsche
a druhů, aby byly změněny poplatky za samostatné
telefonní připojení (tisk XVI./285),
XX. min. pošt a telegrafů a min. spravedlnosti na
interp. posl. dr Keibla a druhů, aby byla vyšetřena
věc s trestním spisem Františka Kosáka
a jak pošta dopravuje důležité spisy (tisk
V./227),
XXI. min. vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů
o zabavení čís. 8. časopisu "Neue
Weiperter Zeitung" ze dne 18. ledna 1925 (tisk X./443),
XXII. min. financí, školství a nár.
osvěty a veř. prací na interp. posl. Bergmanna
a spol. o nesprávném vyměřování
peněžitých náhrad za používání
emolumentů, jakož i o přehnané výši
nájemného z bytů, používaných
ve státních budovách zřízenci
a podúředníky vysokých škol,
jakož i o zpětném placení nájemného
od 1. ledna 1924 (tisk X./285),
XXIII. min. nár. obrany na interp. posl. Macháčka
a druhů o prodeji dříví z vojenských
lesních podniků v Malackách (tisk II./351).