Úterý 19. října 1926

S otázkou spolužití národů v tomto státě nemá přirozeně tato německo-česká vládní koalice naprosto nic společného. Jest to otázka spolužití buržoasií v tomto státě. Česká buržoasie jest příliš slabá, než aby nynější období stabilisační politiky vlastní silou dovedla k úspěšnému konci pro kapitalismus a proto byla donucena přibrati si na pomoc buržoasie jiných národů. Při tom ovšem rozhodovaly také mezinárodní zřetele, jako na př. státního úvěru atd. Německá buržoasie přistoupila ovšem s radostí na tuto nabídku, na tuto možnost ke společné práci s českou buržoasií. Znamenalo by příliš dávati za pravdu německé buržoasii v její argumentaci, kdybychom chtěli říci, že tento krok byl v nějakém příkrém rozporu k dosavadní politice německé buržoasie. Víme, že se po převratu německá buržoasie chopila rovněž hesla o právu sebeurčení, ale víme rovněž tak dobře, že německá buržoasie až do převratu nikdy nechtěla nic věděti o právu sebeurčení, že německá buržoasie stála vždy na straně politiky znásilňování jiných národů. Známe válečné cíle, jež si vytkla německá buržoasie tam v říši a zde ve starém Rakousku. Tyto válečné cíle mluvily velice zřetelně. Jest jasné, proč německá buržoasie přišla s právem sebeurčení teprve tehdy, když se zhroutily její celé válečné plány, toto heslo bylo pro německou buržoasii jen lží v nutné obraně. A němečtí kapitalisté nebrali tohoto hesla nikdy vážně. Od samého začátku, od založení tohoto státu připravovali své hospodářské vyrovnání s českou buržoasií a s českým státem. Krok za krokem usnášeli se němečtí kapitalisté na společné práci v hospodářském oboru s Čechy, s českými kapitalisty organisovali, organisovali tak dalece, že dnes nemůžeme vůbec mluviti o přesném ohraničení německého a českého kapitálu, takže dnes již hranice mezi německým a českým kapitálem jsou smazány. Čeští agrárníci, jako vůbec agrárníci v tomto státě, dovedli rovněž organisovati hospodářskou spolupráci. Poukazuji na spojení českých a německých agrárních hospodářských družstev, a pokud jde o věci politické, viděli jsme dosti zřetelně, že německá buržoasie již v letech 1918 a 1919 v každém případě, když jí německé dělnictvo šlapalo na paty, volala po české státní moci. Německá buržoasie smiřovala se vždy s českou státní mocí, když české státní moci potřebovala proti německým dělníkům. Připomínám jen na př. prosinec 1920, kdy se všechny německé strany v tomto velkém boji postavily na stranu českého státu, na stranu všečeské koalice. Připomínám rok 1923, kdy se německé strany vzdaly úplně svého odporu v této sněmovně proti přijetí zákona na ochranu republiky. Připomínám rok 1924, kdy se rovněž provedlo parlamentní spojení německých stran v době rozpočtových porad, ale nikoliv aby byl veden boj proti tomuto státu a proti této soustavě, nýbrž jak to kdysi tvrdil karlovarský časopis "Volkswille", jen proto, aby pro případ, že by se rozpadla všenárodní česká vládní koalice, byl zde jednotný německý činitel, jenž by mohl začíti vyjednávání o vytvoření nové vládní koalice. Proto to, co němečtí agrárníci a němečtí křesťanští sociálové dnes učinili vstupujíce do vládní většiny a dokonce do vlády, nemůže pro nás přirozeně býti překvapením. Může to býti překvapením s našeho stanoviska revolučního, proletářského třídního boje, může to býti něco nového, ukazuje-li se tak zřetelně fakt, že buržoasie svůj třídní zájem staví nade vše, nad všechna svá jiná politická hesla? Proto nesmíme se stavěti překvapenými a nesmíme pronášeti žalob o tomto bodě, měli bychom přemýšleti o něčem jiném, o tom, že nepříjemné v této celé věci jest jen to, že jsme se dali překvapiti a že všechny dělnické strany nepracovaly toutéž rychlostí jako občanské strany o zrušení, odstranění a přemožení národních rozporů a že nepostupovaly společně směrem k mezinárodnímu spojení. Největší chybou jest, že občanské strany předběhly většinu dělnických stran, pokud šlo o přemožení těchto národních rozporů a dosažení mezinárodního spolupůsobení ve třídním zájmu buržoasie. Každá vláda, jež se nyní utvoří, každá vláda, jež stojí na půdě kapitalistické soustavy a kapitalistického státu, může býti jen vládou politické a hospodářské reakce, poněvadž jinak než útoky proti pracující třídě, jinak než snížením životní úrovně pracujících vrstev, jinak než zřízením režimu proti pracujícím třídám nelze provésti stabilisaci této kapitalistické soustavy. A můžeme se diviti, když v době, kdy občanští politikové žádají nejostřejší hospodářské a politické reakce, že právě v této době vidíme, jak německá buržoasie vstupuje do vlády? Tato německá buržoasie, jež jest, abych tak řekl, klasickou třídou reakce, německá buržoasie, jež nehledě k několika episodám, jež byly velice krátké, byla vždy v Evropě po desítky let a ještě jest nejsilnější hradbou politické a hospodářské reakce? Vidíme také, že ve chvíli, kdy němečtí ministři vstoupili do vlády, ihned jsme ucítili hospodářskou a politickou reakci. A nemíním tím jen celní politiku jako znamení hospodářské reakce. V tomto bodě zůstala německá buržoasie jen věrná tradicím své politiky v devadesátých letech v Německu. V posledních desetiletích minulého století a v prvních deseti letech tohoto století byla vždy německá buržoasie v čele hospodářské reakce, vždy v čele politiky vysokých ochranných cel. Míním tím také kulturní reakci, a zde nesmíme také zapomenouti na jednu věc, že se tato kulturní reakce projevila v kongruovém zákonu přece jen ve zvýšení číslic. To, že kongrua musí býti placena za církev z daní státních občanů, jest dědictvím všenárodní české koalice. Ani u nás, ani v Německu, ani v Rakousku všenárodní vládní koalice neměly odvahu provésti odluku církve od státu.

Vidíme však, že také v oboru národní politiky od té doby, co Němci mají tak zvaný podíl na moci v tomto státě, reakce jest horší, než byla dříve. Je to úplně zbytečné a je to tolik jako nepřiznati pravdu plně, mluví-li se zde o tom, že německé měšťácké strany vstoupily do vládní většiny nežádajíce ústupků pokud jde o zmírnění národního utlačování. Naopak, připomínám zde jen článek v časopisu "Deutsche Presse" při vstupu německých občanských stran do většiny, kdy se v tomto časopise psalo: Jest nesmysl, žádati národní ústupky, naopak jdeme do vlády bez podmínek a bez ústupků, poněvadž ústupky mohou přijíti teprve na konci naší vládní politiky. Avšak nehledě vůbec k tomu, dostavil se zde přece ten účinek, že Němci ve vládní většině jsou symbolem reakce v oboru národní politiky. Poukázal bych jenom na dvě okolnosti. První věc se ukázala v jarním zasedání této sněmovny, kdy Němci seděli ve vládní většině jen zatímně. Víte, že se to stalo krátce po vydání jazykových nařízení, krátce po této provokaci národních menšin v tomto státě, krátce po činu vlády, kterým byl vztýčen Gesslerův klobouk státního jazyka, státního národa, privilegovaného národa a jazyka v tomto státě. Tenkráte chovali se Němci na venek tak, jako by protestovali proti tomuto znásilnění. Co však udělali v praxi? V tomto jarním zasedání podala naše strana pilnou interpelaci o užívání jazykového nařízení na Podkarpatské Rusi, kde vláda provádí jazykové nařízení tak, že to úplně odporuje výslovným ustanovením ústavy a St. Germainského míru, poněvadž, jak známo, autonomie Podkarpatské Rusi jest zajištěna jak ústavou, tak také mírovými smlouvami, kdežto prováděcí nařízení k jazykovému zákonu tuto záruku bije přímo v tvář. Naše strana podala tenkráte naléhavou interpelaci, v níž bylo poukazováno na to, že vláda nezachovává ani vlastní ústavy ani mírových smluv, které podepsala, že naopak po všem tom šlape, aby prováděla národní utlačování. Tenkráte obrátili jsme se výslovně na všechny německé strany, upozornili jsme je na tuto naléhavou interpelaci a vyložili jsme jim, že v této věci musí zde s námi hlasovati, že jest to jejich povinnosti hlasovati proti vládě, která šlape po oné trošce národní autonomie, kterou zajistila, a to podpisem zakladatelů tohoto státu. Upozornili jsme je, že to musí býti společnou věcí všech potlačovaných menšin. Co jsme však viděli? Německé strany hlasovaly proti naléhavosti naší interpelace a tím německé vládní strany, než ještě vstoupily do vlády, odevzdaly své hlasy pro jazykové nařízení a proti národní autonomii. A jest to tedy přímo přikrašlováním i jen vytýkati jim, že nedostaly žádných výhod. Máme zde však ještě druhou věc. Máme německého ministra spravedlnosti. A co se stalo v poslední době? Jak v rusínském orgáně naší strany pro Podkarpatskou Rus v "Pravdě" v Užhorodě, tak také v "Rudém Právu" byl zabaven článek jen proto, že v tomto článku většina tamějšího obyvatelstva byla nazvána svou národností "Ukrajinci". Pracující obyvatelstvo na Podkarpatské Rusi je toho mínění, že jest národnosti ukrajinské. Avšak pouhé konstatování, pouhé užití názvu Ukrajinec postačilo, aby tyto články byly zkonfiskovány za německého ministra spravedlnosti. Vidíme tedy: Právo sebeurčení jest tak deptáno, že se dokonce předpisuje národnostem, jak se smějí jmenovati, a že dokonce pod německým ministrem spravedlnosti odnímá státní zástupce národním menšinám právo nazývati se tím národem, kterým chtějí. To jsou zřetelné důkazy, že po této stránce nesmíme očekávati od německého ministra spravedlnosti a německých vládních stran nic, nýbrž naopak, že jejich ministrovství, jejich přítomnost ve vládě a ve vládní většině znamená zhoršení soustavy národního utlačování. Kašlou nejen na národní právo sebeurčení, nýbrž německá buržoasie, němečtí agrárníci kašlou také na národní autonomii, jde-li o jejich třídní zájem. Máme však ještě další, mnohem pádnější důkaz, a není to jen episoda, jen interpelace, jen konfiskace, nýbrž jest to důkaz, že právě s dosazením německo-české vlády v tomto státě začíná se ostřejší kurs proti zásadě a myšlence autonomie. Jsou to ustanovení vládního návrhu na daňovou reformu jednající o samosprávě. Tato ustanovení, o nichž bude dlužno ještě velmi mnoho mluviti, také s tohoto místa, jsou zdůrazněna ještě vývody pana ministra financí, které věnoval ve svém výkladu samosprávě. Tato část vládního návrhu o daňové reformě neznamená nic jiného, než že tato vláda, v níž sedí nyní také Němci, chce dále vybudovati soustavu reakce ve správě. Tu musíme konstatovati, že také to, co zde tato vláda podniká, není nic jiného než pokračování v reakční politice všenárodní vládní koalice v otázce samosprávy. Není to nic jiného, než důsledek zákona o župním zřízení, na kterém se usneslo v roce 1920 tak zvané revoluční Národní shromáždění a který zatím byl proveden jen na Slovensku a který neznamená nic jiného než zrušení samosprávy a odevzdání veškeré veřejné správy do rukou státní byrokracie. Avšak nynější návrh daňové reformy neznamená nic jiného, než že nyní má býti zrušena také obecní samospráva, že také zde má býti zřízena úplná moc státní byrokracie. Neboť tento návrh znamená především konec rozpočtového práva obcí, znamená, že obce úplně ztrácejí svou pravomoc, pokud jde o sestavování jejich rozpočtu, a že po této stránce přicházejí nejen pod kontrolu, nýbrž přímo pod poručnictví a vedení státní byrokracie, takže až se tento zákon uskuteční, - naprosto nehledě ke strašlivému omezení obecních příjmů, čímž působnost obce bude samozřejmě také podstatně poškozena obecní správy a její orgány nebudou nic jiného než orgány státní byrokracie a nebudou již volenými orgány obyvatelstva. Toto nepřátelství k myšlence samosprávy musilo by poněkud upozorniti právě německou buržoasii s hlediska národního.

Na venek, zvláště při obecních volbách dělají ze sebe přátele samosprávy. Mám leták německé křesťansko-sociální strany k obecním volbám ve Střekově, které se konaly v neděli, a tu čteme v tomto letáku: "Žádáme tedy plnou samosprávu obcí a odstranění všech zákonů a nařízení omezujících samosprávu, svobodné spravování obecního jmění, právo vybírati všeobecnou, odstupňovanou obecní daň atd." Vidíme tedy, že jde-li o to, podvésti voliče, vydávají se němečtí křesťanští sociálové za přívržence svobodné, bezpodmínečné samosprávy, chtějí, aby byly zrušeny zákony omezující samosprávu, chtějí svobodnou správu obecního jmění. Avšak vláda, v níž tato strana sedí, připravuje zákon, který znamená konec veškeré obecní samosprávy. Jest to jen důkazem naprosté prolhanosti politiky německé křesťansko-sociální strany. Kdybychom však chtěli posuzovati tuto otázku s národního hlediska, musili by si německé občanské strany a politikové přečísti jednou úvodník v "Národních Listech" ze 14. října, úvodník z péra dra Pilaře s nadpisem "Berní reforma a samospráva". V tomto článku píše dr Pilař: "Osnova, pokud se týká obecních financí, obsahuje totiž těžké zásahy do pravomoci samosprávných svazků, které by za Rakouska vyvolaly nejtěžší odpor nejen všech samosprávných činitelů, nýbrž všech českých politiků vůbec, neboť územní samospráva byla institucí, které bez obav nesměla se dotknouti žádná rakouská vláda. A tento odpor proti jakémukoliv zásahu byl plně odůvodněn. Samospráva byla nám nejenom školou politické a správní výchovy, oborem, kde mohli jsme se volně pohybovati a opatřovati své kolektivní potřeby, samospráva byla nám také hradbou na odboj a výboj proti státu, jehož vlády nás téměř soustavně ubíjely politicky, národnostně i kulturně a vysávaly hospodářsky. Národně-politické zřetele pro nedotknutelnost samosprávy nyní, kdy máme svůj stát, rozhodující slovo ve vládě, pominuly," - to nám již dr Viškovský před chvílí také vyložil "naopak mohou to býti právě důvody národně a státně politické, které vyžadují, aby stát viděl do správy a hospodaření samosprávných svazků, a aby mohl vykonávati účinnou kontrolu, neboť naše národní menšiny nepostavily se dosud úplně na půdu našeho státu. Dnes proniklo již také přesvědčení o správnosti učení, že obce i ostatní samosprávné svazky mají právo i obsah svého života od státu." Z těchto vět - především zmínil bych se o poslední větě - vidíme opět, jak se buržoasie vrhla úplně do náručí reakce. Vzpomeňme si jen, že kdysi staré Rakousko, tento absolutistický, reakční, feudální stát, vydal říšský obecní zákon, v jehož čele stála věta: "Svobodná obec jest základem státu." K této větě, k níž se povzneslo staré Rakousko po revoluci, nemůže se již povznésti česká buržoasie, veškeré její činy a její zákonodárství zřejmě ukazují, že dnes již není s to, aby v otázkách veřejné správy byla aspoň tak demokratická, je-li to slovo ještě dovoleno, jako staré Rakousko. Lze to vysvětliti důvody sociálními a národními. Důvody sociálními, poněvadž režim kapitalismu a buržoasie nesnáší již demokracie, poněvadž kapitalismus a buržoasie jsou ve skutečnosti nuceny demokracii omezovati, aby udržely vládu nad pracujícími třídami. Česká buržoasie nemůže si ze sociálních důvodů dovoliti již ani luxusu demokracie ve správě, jejž si mohlo dovoliti staré Rakousko.

Po stránce národní prozrazuje se však v tomto článku národně-demokratického orgánu zcela zřetelně, že účelem tohoto zákona, tohoto zničení obecní samosprávy, jest zachovati režim národního utlačování, ba ještě jej zostřiti. Tak vidíme, že v době krátce po vstupu německých ministrů do vlády, nejen nedošlo k žádným ústupkům, pokud jde o národní samosprávu, národní autonomii, nýbrž že vstup německých ministrů do vlády jest povelem k úplnému odstranění samosprávy, aby se ve veřejné správě mohl usídliti režim nejostřejší demokratické, státně-centralistické reakce. Neboť německé buržoasii - vysvítá to z toho zřejmě - nejde naprosto o to, aby dosáhla sebe nepatrnějšího uvolnění, sebe nepatrnější úlevy národního útisku, nýbrž o to, aby došel výrazu stejný její zájem na stabilisaci kapitalistického hospodářství, na zhoršení situace pracujících tříd. Jde o záchranu kapitalismu a nikoli o záchranu německého lidu, a nejde také o národní dorozumění. Buržoasie jest samozřejmě nezpůsobilá - celé dějiny to dosvědčují - řešiti národní problémy, odstraniti národní potlačování. Že však jest velmi dobře způsobilá k tomu, sama se mezinárodně dorozuměti, to dokazuje také česká a německá buržoasie tím, že utvořily tuto vládu.

Po této stránce jest vládní prohlášení páně Švehlovo velmi upřímné, čteme-li v něm správně místo "dorozumění národů" "dorozumění buržoasie", pak praví nám toto vládní prohlášení úplnou pravdu. Německá a česká buržoasie provádí tuto politiku týmž tempem a touž měrou a z týchž důvodů, z nichž mezinárodní buržoasie v evropském měřítku provozuje politiku t. zv. dorozumění a smíření národů, která není nic jiného, než politika dorozumění mezinárodní buržoasie k potlačení pracujících tříd. Účelem těchto snah jest úplně vybudovati diktaturu kapitalismu a k tomuto účelu shromážditi síly buržoasie všech národů v tomto státě a také v mezinárodním měřítku.

Naším úkolem musí býti starati se, aby pracující třídy skutečně také jasně poznaly podstatu měšťácké politiky, naším úkolem musí býti starati se, aby si pracující třídy nečinily ilusí o politice mezinárodního dorozumění buržoasie, ani v měřítku evropském, ani v československém. Proto jest tedy nutno strhnouti iluse, které bohužel rozšiřují také různé dělnické strany o mezinárodním dorozumění buržoasie v evropském měřítku, o Svazu národů, o Locarnu atd. Teprve rozptýlíme-li tyto iluse, dosáhneme, že dělnictvo jasně pozná celou podstatu tohoto mezinárodního dorozumění buržoasie také u nás v Československu. Pak je však také třeba, aby dělnická třída nejen poznala podstatu mezinárodního dorozumění buržoasie jak v měřítku evropském, tak také československém, jak se projevuje ve vládním prohlášení, nýbrž aby dělnická třída a strany dělnické třídy strhly také všechny mosty k buržoasii, aby se vzdaly rozšiřování ilusí o podstatě mezinárodního dorozumění buržoasie, aby však také přestaly pomáhati mezinárodní buržoasii při dorozumívací akci proti proletariátu, jak to činili zástupci dělnických stran ve Svazu národů a při podobných příležitostech a jak to činí ještě dnes. Jest nutno, abychom tím vyjádřili, že dělnická třída a dělnické strany strhují všechny mosty k buržoasii a že jasně poznávají, jak škodlivá jest kompromisní politika s buržoasií.

Zde v Československu máme jasné příklady, jak škodlivě působí tato kompromisní politika. Dnes se zde konstatuje, a konstatují to také ti, kteří dosud spolupomáhali a tento systém kryli. Ve výkřicích na pana Viškovského socialisté odhalili pravou podstatu pozemkové reformy. Dnes odhaluje se také pravá podstata celé gentské soustavy, dnes také vidíme v útocích na sociální pojištění skutečný účel, k němuž směřovala buržoasie, když činila ústupky v oboru sociálního pojištění. Ale když dnes vyzýváme dělnickou třídu k obraně proti těmto záměrům buržoasie, jest bohužel tato defensivní síla proletariátu již většinou zlomena. V otázce pozemkové reformy místo vyvlastnění velkého majetku pozemkového a rozdělení půdy obyvatelstvu, nemajícímu pozemků, došlo ke špinavému kompromisu, tak že pozemkový úřad zdiskreditoval celou myšlenku pozemkové reformy v nejširších vrstvách pracujících tříd. Proto odpor proti praxi, jak se provádí pozemková reforma, není tak velký. Vidíme to také v otázce sociálního pojištění. Proč se mohou občanské třídy a strany odvážiti k útoku na sociální pojištění, k záměru zhoršiti tento zákon? Z toho prostého důvodu, že vznik zákona byl doprovázen takovou kompromisní politikou, poněvadž kompromisem, který tenkráte socialistické vládní strany uzavřely s vládou, bylo sociální pojištění tak zaneřáděno, že dnes jest těžko ukázati dělníkům, že jest to přece vymoženost a že se musejí vzchopiti k boji proti každému zhoršení. To dokazuje zřetelně, že kompromisní politika vždy opět a opět láme odpor pracujících tříd proti buržoasii.

Totéž musíme také zdůrazniti, pokud jde o vytýčení cíle našeho boje. Máme-li povolati do boje pracující davy, máme-li proti ohromné hospodářské moci kapitalismu a proti ohromné moci státní, kterou buržoasie vrhá na váhu v boji proti pracujícím třídám, organisovati odpor pracujících tříd, máme-li u proletariátu dosíci odporu až do nejzazších mezí, chceme-li zachrániti ducha takovéhoto odporu - a jen tehdy, odhodlá-li se proletariát k odporu do nejzazších mezí, může se podařiti zmařiti tyto záměry buržoasie - pak nestačí vytýčiti v tomto boji pracujícím davům tak omezený cíl, jako to dělá tak zvaná loyální oposice, kterou dnes provozují socialistické strany. Nikoliv myšlenka reforem, která byla v očích dělnických davů úplně zdiskreditována kompromisní politikou, nikoliv myšlenka na zlepšení vzbudí v dělnictvu ono nadšení, jež by je probudilo k odporu do nejzazších mezí. Chceme-li probuditi dělnictvo k odporu do nejzazších mezí, pak nestačí vytýčiti heslo reforem, racionalisace atd., naopak musíme vytýčiti požadavek socialisace. Abychom vzbudili v davech nadšení pro boj, nestačí ukázati jim možnost míti opět účast na vládě, jak to dělají české socialistické strany, musíme davům vytýčiti jako metu odstranění buržoasní a kapitalistické vlády, vytýčiti jako metu vládu dělníků a rolníků, socialistickou republiku. Dnes nelze získati dělnické třídy pro nový 28. říjen. Jen heslo nového 14. října může naplniti dělnickou třídu nadšením pro boj, ovšem 14. října, který by musil vypadati jinak, než onen ubohý náběh, který učinily roku 1918 obě české socialistické strany. Heslo musí býti vytýčeno jasně a zřetelně: Socialistická republika na místo republiky kapitalistické! Pokud pak jde o boj proti národnímu utlačování, nemůžeme vyzvati do boje davy heslem punktací nebo koncesí v otázkách národních, jedině heslo práva sebeurčení jest s to, aby přivedlo do boje davy pracujícího obyvatelstva národních menšin. A v zahraniční politice nikoliv heslo měšťácko-kapitalistické Panevropy podle přání mezinárodních bankéřů jako rámec, jako státní poklad pro utvoření velkých kapitalistických trustů, nýbrž jen heslo spojených socialistických republik evropských jest s to, aby přivedlo k boji davy proletariátu proti dnešní celní a obchodní politice, proti balkanisaci Evropy, zvláště střední a východní Evropy, která byla provedena po válce. Proti buržoasii můžeme vésti davy do boje s úspěchem jen tehdy, nebudeme-li předem od pracujících davů žádati, aby se zastavili před majestátem kapitalistického státu, nýbrž naopak, jestliže rozptýlíme u davů respekt před majestátem kapitalistického státu, vytýčíme-li heslo zničiti kapitalistický stát a na místo státu kapitalistického zříditi stát socialistické republiky, pracujících tříd. (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Přerušuji rozpravu a projednávání pořadu schůze vůbec a přistoupím k ukončení jejímu.

Před tím však učiním některá presidiální sdělení.

Hlášena byla změna ve výboru imunitním.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Klub poslanců čsl. strany lidové vyslal do výboru imunitního posl. Koška za posl. dr Mičuru.

Předseda: Mezi schůzí byly tiskem rozdány a současně přikázány výboru iniciativnímu návrhy.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

614. Návrh posl. Al. Petra a druhů na změnu zákona ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných.

616. Návrh posl. Johanise, Kleina, Hampla, Geršla a soudr. na vydání zákona o zaopatření osob, překročivších 65. rok svého věku.

617. Návrh posl. Koudelky, Biňovce, Karpíškové, Johanise, Kříže a druhů, jímž se ukládá vládě zakročiti k zmírnění hospodářské tísně vrstev lidových a provedení opatření protidrahotních.

Předseda: Mezi schůzí byly tiskem rozdány odpovědi.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

576. Odpovědi:

I. min. financí a min. zemědělství na interp. posl. Szent-Iványho a spol. o pěstování tabáku (tisk IX./215),

II. min. financí na interp. posl. Koczora a spol. o ukládání daně důchodkové u expositury finančního ředitelství v Komárně (tisk XII./351),

III. min. nár. obrany a min. zemědělství na interp. posl. Füssyho a spol. o cvičení ve zbrani jednotlivcův zemědělských (tisk XII./215),

IV. min. financí na interp. posl. dr Korlátha a spol. o poskytování stálého daňového zproštění inundačnímu obvodu močálu Szerně (tisk V./215),

V. min. financí na interp. posl. Windirsche a druhů, že zcela nevýnosná domácí práce drobných zemědělců byla podrobena dani výdělkové (tisk XVIII./285),

VI. min. veř. prací na interp. posl. Hodiny a druhů o jednostranném postupu příslušného úřadu při složení okresní silniční správní komise v Mor. Třebové (tisk XIV./249),

VII. min. financí na interp. posl. Kreibicha a soudr. o sanaci bank (tisk 271) a na interp. posl. Remeše, R. Chalupy, Koudelky a soudr., týkající se poměrů v bankovnictví (tisk II./331),

VIII. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dr Spiny, dr Luschky, Horpynky, Simma Stenzla a druhů o zrušení německé občanské školy v Hrušově (tisk V./249) a na interp. posl. dr Spiny, dr Feierfeila, Horpynky, Simma, Eckerta a druhů v téže věci (tisk XXI. /285),

IX. min. železnic na interp. posl. inž. Junga a druhů o zamýšleném zvýšení cen za osobní dopravu (tisk XV./285),

X. min. vnitra na interp. posl. dr MayrHartinga, dr Spiny, dr Luschky, inž. Junga, Stenzla a druhů o zatykačích na zločince (tisk XVI./227),

XI. min. nár. obrany na interp. posl. Heegera, Kaufmanna a druhů, že prý pomýšlí prodloužiti vojenskou služební dobu (tisk IV./125),

XII. min. financí na interp. posl. Gregorovitse a spol. o postupu sledovaném finanční expositurou v Komárně při vyměřování zárobkové daně III. třídy (tisk IV./229),

XIII. min. obchodu na interp. posl. Koczora a soudr. o zřízení pokračovacích a odborných kursů v jazyku maďarském a o zřízení maďarského odboru ústavu pro zvelebování živnosti (tisk XX./358),

XIV. min. průmyslu, obchodu a živností na interp. posl. dr Korlátha a druhů ve příčině poměrů u živnostenského společenstva v Užhorodě (tisk XX./181),

XV. min. veř. prací na interp. posl. Bečko, Brožíka a soudr. o provisionistech báňských bratrských pokladen provisionovaných cizozemskými bratrskými pokladnami (tisk III./ 285),

XVI. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dr Korlátha a spol. o požitcích vdov a sirotků po církevních učitelích (tisk XXV./358),

XVII. min. financí a zemědělství na interp. posl. Füssyho a spol. o dvojitém zdanění obyvatelů obcí na hranicích československo-maďarských v dolině Ipoly a Hronu (tisk I./229),

XVIII. min. zemědělství na interp. posl. dr Korlátha a spol. o pracovní příležitosti pro obyvatelstvo obcí Dolní, Horní a Střední Apša, Bílá Církev a Solotvina (tisk IX./443),

XIX. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Windirsche a druhů, aby byly změněny poplatky za samostatné telefonní připojení (tisk XVI./285),

XX. min. pošt a telegrafů a min. spravedlnosti na interp. posl. dr Keibla a druhů, aby byla vyšetřena věc s trestním spisem Františka Kosáka a jak pošta dopravuje důležité spisy (tisk V./227),

XXI. min. vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o zabavení čís. 8. časopisu "Neue Weiperter Zeitung" ze dne 18. ledna 1925 (tisk X./443),

XXII. min. financí, školství a nár. osvěty a veř. prací na interp. posl. Bergmanna a spol. o nesprávném vyměřování peněžitých náhrad za používání emolumentů, jakož i o přehnané výši nájemného z bytů, používaných ve státních budovách zřízenci a podúředníky vysokých škol, jakož i o zpětném placení nájemného od 1. ledna 1924 (tisk X./285),

XXIII. min. nár. obrany na interp. posl. Macháčka a druhů o prodeji dříví z vojenských lesních podniků v Malackách (tisk II./351).

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP