Při tom nutno uvážiti, že následkem
nedostatků gentského systému jest ze 710
nezaměstnaných v tomto městě 460 nezaměstnaných
bez jakékoliv podpory, poněvadž jsou z ní
již vyřazeni. V sousedním městě
Chrastavě a v mnoha jiných krajinách není
to jiné, desetitisíce textilních dělníků
v jiných krajích musí pracovati jen částečně
a vydělají si při 3až 4denní
práci 40 až 60 Kč týdně! V průmyslovém
kraji jablonecko-tanvaldském jest nesmírná
nouze o práci. Zkrácená pracovní doba
zvláště v drobném průmyslu sklářském
je denním zjevem. Situace průmyslového kraje
sklářského v Jizerských horách
jest beznadějná. Často celé týdny
není práce a jenom tu a tam práce částečná.
Také v textilním průmyslu severomoravském
a slezském působily hospodářské
poměry ničivě. Nejvážnější
starosti naplňují dělníky uhelného
obvodu. Od několika let klesá kdysi kvetoucí
české hornictví jako málokteré
odvětví našeho hospodářského
života. Ještě roku 1918 v době od 1. do
15. července bylo naloženo 93.418 vagonů, kdežto
počet naložených vagonů ve stejné
době letošního roku činil jenom 46.819,
tedy o 50% méně. Vývoz hnědého
uhlí klesl dokonce o 76% proti době předválečné.
Přechodné zlepšení tohoto stavu vlivem
anglické uhelné stávky nesmí nás
mýliti o vážnosti situace v hornictví.
Situace v průmyslu papírnickém jest rovněž
velmi špatná. Mnoho nejvýznamnějších
továren na papír úplně stojí,
poněvadž schází odbytiště.
Trpíme nesmírnou vývozní a odbytovou
krisí. To nejzřetelněji ukazuje obchodní
bilance. Pokles vývozu za prvních 7 měsíců
tohoto roku proti roku minulému činí neméně
než 1.144,437.147 Kč, tedy daleko přes miliardu.
Pokles vývozu dříví a uhlí
činí 429,208.622 Kč, pokles zboží
textilního o 551,510.891 Kč méně než
v roce minulém. Kdežto krise zvláště
v Německu jest dávno překročena, jest
u nás latentní. Zajisté, měli jsme
před 4 lety ještě krutější
krisi než letos, avšak to byla krise přechodná,
kdežto nyní podle všeobecného zjištění
má důvody trvalé. Neboť jsme trvale
ztratili množství svých odbytišť
obchodní politikou těch, kteří měli
moc v ruce. Organisace nemohou již podporovati desetitisíce
nezaměstnaných, zvláště když
většina jest již vyřazena, jsou tedy více
než 13 týdnů bez práce. Organisace vydaly
letošního roku pro nezaměstnané milionové
obnosy. Aby mohly vypláceti podpory, musily namnoze sáhnouti
k svým reservním fondům a prodělávají
velmi těžkou situaci. Zákon o podpoře
nezaměstnaných podle gentského systému
selhal úplně, poněvadž je myslitelný
jenom pro normální dobu. Podíl příspěvku
organisací k sazbám příspěvkovým
jest příliš vysoký, trvání
podpor příliš krátké. (Posl.
Patzel [německy]: A pak je necháte na těch
pár haléřů vždy dlouho čekati!)
Zajisté, tak jest to. Žádáme, aby
stát přispíval na podporu nezaměstnaných
dvěma třetinami a organisace jednou třetinou
podpůrného příspěvku a aby
doba podpory trvala přes 13 týdnů. Po 13týdenním
podporování ať stát převezme
celý obnos podpor a vyplácí je prostřednictvím
odborových organisací. Také by bylo třeba
zříditi státní podporu pro dělníky
zaměstnané pouze částečně
- 3 až 4 dny týdně - nemá-li dělnictvo
strádati co nejhůře v tísni hospodářské
krise. Dovoláváme-li se k podpoře nezaměstnaných
státní pomoci, pak je morálně úplně
odůvodněna, neboť nikoliv dělníci,
nýbrž státní správa jest vinna
nynějším stavem.
Neustálé krise, v nichž se nalézá
větší část našeho průmyslu,
nejsou přece náhodou. Velmi nepříznivá
situace průmyslu v tomto státě byla mimořádně
zostřena ještě tím, že Československo
převzalo 80% - z části ještě
více - bývalého rakouského průmyslu
z konkursní podstaty mocnářství. Náš
průmysl byl především zařízen
na odbytiště 52 milionového státu a
již tehdy byl částečně průmyslem
vývozním.
Poněvadž průmysl pro tento stát jest
příliš velký, musí se státi
ještě více než dříve průmyslem
vývozním, aby se vůbec mohl udržeti.
Po převratě obklopila se Československá
republika v úmyslu, aby pokračovala v hospodářské
válce, šikanujícím systémem dovozních
a vývozních zákazů a tím se
uzavřela proti starým dobrým odbytištím.
Tato zase opatřila si mezitím průmysl náhradní
anebo zajistila si jiné prameny. V této souvislosti
vzpomínáme prvního ministra obchodu dr Adolfa
Stránského, který zahájil tuto
nebezpečnou obchodní politiku nového státu
a učinil všechno, aby náš průmysl
odcizil starým odbytištím. S tohoto místa
nutno dnes konstatovati, že by k těmto poměrům
nikdy nebylo došlo, kdyby vedoucí státníci
tehdy byli začali politiku příznivou zájmům
našeho hospodářství, místo politiky
nenávisti a pomsty. Co se tehdy stalo, nelze již vůbec
napraviti. Bylo by hodno vědeckého zkoumání,
aby číslicemi a daty bylo zjištěno,
v jaké řadě jednotlivé státy
přešly k vysokým ochranným clům
jako v odpověď na zvrácenou obchodní
politiku československou a tím se uzavřely
odbytu našich výrobků a jakou roli hrálo
Československo svým ničivým systémem
zákazů vývozních a dovozních,
celních koeficientů a proslulých manipulačních
poplatků, které podle nařízení
byly vybírány až do výše 10% při
dovozu jistého zboží. Také účinek
obilních cel by v této souvislosti ukázal,
jak nesmírnou vinu mají státní činitelé
na zániku průmyslu. (Posl. Patzel [německy]:
To nemůže ani pan Viškovský popříti!)
Zajisté, to nemůže.
Provinilá strana má povinnost převzíti
odpovědnost zvláště vůči
těžce poškozeným masám dělnictva.
Stát má povinnost se své strany vydatně
přinésti oběti pro nezaměstnanost.
To se nesmí díti ve formě malého státního
příspěvku k podporám odborových
organisací, stát musí jíti dále,
vypláceti podpory těm, kdož jsou více
než 13 neděl bez práce, musí se starati
o dělníky zaměstnané pouze částečně
a hleděti zvláště na to, aby byly umožněny
nouzové práce. Kromě toho třeba rychle
ujednati zvláště obchodní smlouvu s
Německem a navázati řádné hospodářské
styky se všemi nástupnickými státy,
odstraniti dobu nejistoty naší výroby a tak
sníti s dělnictva této země tíhu
nejhorší bídy.
V souvislosti s touto smutnou kapitolou nutno co nejostřeji
odmítnouti projev pana ministra financí dr Engliše.
Pan ministr ve své řeči o samosprávných
tělesech a zvláště o obcích vyslovil
se takovým způsobem a tónem, který
nutno co nejostřeji odmítnouti. Nazval samosprávu
v jejím finančním hospodářství
neodpovědnou. My víme, že naše obce v
posledních letech musily sehnati velké peněžní
sumy pro účely, jichž za normální
doby neměly plniti. Tu má právě nezaměstnanost,
o níž se dnes mluví, velmi velký význam
v této souvislosti. Jsem ochoten jmenovati panu ministru
financí obce, v nichž bylo nutno opatřiti 200
a více procent obecních přirážek
na podporu nezaměstnaných, poněvadž
se stát o nezaměstnané nestará, poněvadž
by je klidně nechal umříti hladem, než
by se rozpomněl na svou morální povinnost,
aby pomohl těmto nezaměstnaným, obětem
své hospodářské politiky! Stát
jest však ještě také v jiném směru
vinen finanční nouzí obcí. Jsem zase
ochoten uvésti velký počet obcí, které
musily vraceti velké částky přídělů
již přijatých, poněvadž byly daně
špatně a pozdě předepsány, takže
celý jejich obecní rozpočet byl uveden do
nepořádku. Jsem ochoten dokázati, že
četné obce dostaly se do velké peněžní
tísně, poněvadž po měsíce
nedostalo se jim od berních úřadů
vůbec žádných daňových
přídělů.
K osvětlení tohoto stavu dovolím si sděliti
tento případ: Od dubna do začátku
září 1926 nedostala městská
obec Podbořany od berní správy ani haléře
daňového přídělu. (Posl.
Simm [německy]: Má však ještě dělati
státu policejního biřice. - Posl.
Patzel [německy]: A ještě dostane příkaz
opatřiti místnosti pro kasárna!) Zajisté,
tak jest!
Podle rozpočtu pro rok 1925 měla obec 31. prosince
1925 pohledávku na přirážkách
207.000 korun. Vyúčtování berního
úřadu naproti tomu ukázalo příděl
obci podle stavu platů více o 578.951 Kč.
Tato data osvětlují zase stav předpisů
státních daní. Podle údajů
berního úřadu nejsou daně výdělková,
činžovní a domovní třídní
pro 1925 dosud ještě předepsány do září
1926. Berní úřad ospravedlňuje toto
nepředepsání daně tím, že
předpis 1925 bude vydán s předpisem pro rok
1926 společně a že přirážková
sazba na rok 1926 není ještě známa.
Povolení přirážkového procenta
pro rok 1926 nebylo bez viny obce u zemského správního
výboru ještě vyřízeno. Kdo je
tedy vinen finanční nouzí této obce?
Neví pan ministr financí, že obce v takových
poměrech jsou nuceny žádati o bankovní
úvěry s úročením 10 a více
procentním a že z toho nutně vznikají
nové velké úbytky? Ať pan ministr financí
přenechá obcím samým právo
vybírati daně a ať jim vyhradí také
nějaký počet daní. Můžeme
ho ubezpečiti, že obce budou rády, když
se dostanou z nepořádku státního daňového
hospodářství. Ohrazujeme se však proti
tomu, aby pan ministr financí vytýkal samosprávě
neodpovědnost.
Když již jsme u finanční správy,
musíme vzpomenouti případu, který
se stal nedávno. Brněnská strojírna
dostala se, jak známo, do nesnází. Nemáme
v úmyslu pouštěti se do této věci,
avšak v souvislosti s nesnázemi tohoto podniku vešlo
ve známost, že brněnská strojírna
dluhuje veliký nedoplatek na daních. Nuže,
5. září 1926 objevil se ve známém
vládním orgánu "Prager-Presse"
článek, který se zabýval otázkou
slevy daní pro tento podnik. Praví se tam doslova:
"Mnohem důležitější jest otázka
slevy daní, a tu patrně se přehlíží,
že finanční správa tak lehce a bez podmínek
nesloží plachet. Aniž bychom chtěli nějak
obchodní věci směšovati s hledisky šovinistickými,
chtěli bychom přece poukázati k tomu, že
by v zájmu podniku samého bylo třeba náležitého
zastoupení československého živlu ve
správě. Ovšem tak kvalifikovaná síla
nebude vám seděti v předsíni pana
generálního ředitele, spíše bude
vyžadovati pro sebe přiměřeného
pole působnosti. Také při redukci úřednictva
bylo opominuto sjednati jistou rovnováhu - u brněnské
strojírny jest 90% německých a jenom 10%
českých úředníků - když
snížení bylo provedeno (zase na nátlak
generálního ředitele) přesně
podle procent."
Zde máme zcela nezastřený případ,
jakými methodami pracuje berní šroub a jak
se ho zneužívá dokonce k národnímu
utlačování. Divíte se pak, že
jsouce takovými zjevy poučeni - které pan
finanční ministr nechal nepopřeny - nemůžeme
míti k vládě nejmenší důvěry?
Mám-li věc shrnouti, musím konstatovati:
Není dosud známek o duchu rovnoprávnosti.
Ani rozpočet takových příznaků
neukazuje. Starý duch jako dříve ovládá
hospodářskou politiku. Místo velkorysé
obchodní a hospodářské politiky vidíme
uplatňovati vysoká ochranná cla a nesociální
politiku finanční. Podle toho vypadá hospodářství.
Desetitisíce nezaměstnaných jsou obětmi
státních a hospodářských poměrů.
Bankovní a bursovní kapitál slaví
triumfy a eskomptuje zisk z bídy širokých vrstev.
Vláda, která to vše dovoluje, aniž sáhne
k ostrým opatřením na změnu takového
systému, nesmí počítati s podporou
naší strany. Proto také vládní
prohlášení nevezmeme na vědomí.
(Souhlas na levici.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo p. posl. Mlčoch.
Posl. Mlčoch: Slavná sněmovno! To,
co se zdálo býti přímo nemožností,
aspoň v dohledné době, stává
se skutkem, že totiž představila se nám
vláda, v níž vedle zástupců československých
stran jsou zastoupeni také dva ministři z řad
německých. Je to jistě největší
politickou událostí v naší Československé
republice a můžeme prohlásiti v této
době i ve střední Evropě, že
dochází k tomu, že Němci, kteří
původně stavěli se proti existenci tohoto
státu, staví se de facto tím, že vstupují
na ministerská křesla, za tento stát, projevují
ochotu spolupráce na jeho vybudování, spoluodpovědností
za jeho správu, spoluodpovědností za další
vývoj našich politických, hospodářských,
státních poměrů.
Proč stalo se to, co zdálo se býti v prvních
letech existence našeho státu do dohledné doby
nemožným, aby totiž Němci, kteří
protestovali při vzniku tohoto státu proti jeho
zřízení, po 8 letech vstoupili na jeho půdu
a zúčastnili se aktivně státní
politiky a odpovědnosti za existenci a řízení
tohoto státu? Hlavním důvodem k tomu byla
změněná situace uprostřed československých
stran. Je to důsledek zradikalisování našeho
československého socialismu, který podléhá
příliš vlivu komunistické agitace, který
přesto, že má nesporně značné
zásluhy za správu tohoto státu po celých
8 let, neměl tu odvahu, aby správně informoval
své voliče a své občany a převzal
také odpovědnost za svoji vládní politiku.
Politický přesun, který proděláváme,
jest důsledkem celkového úpadku socialismu
ve všech kulturních státech, ve všech
státech, kde vládli socialisté, ať již
v Rakousku, Maďarsku, Italii, ať v Německu, Francii,
Anglii, všude socialisté znamenají úpadek,
všude znamenají ústup od odpovědné
vládní politiky, jsou zatlačeni občanskými
stranami a jdou do oposice proti vládě. Tento zjev
přirozeně nemohl se zastaviti před hranicemi
našeho státu a volby 15. listopadu 1925 v Československé
republice provedené jsou důkazem toho, že také
u nás socialismus je na sestupu. Socialisté, kteří
před volbami loňského roku v této
sněmovně měli polovinu zástupců,
ztrácejí přes 30 mandátů, stávají
se minoritou, občanstvo svým hlasovacím lístkem
projevuje přání, aby nebylo dbáno
tolik rozkazů a diktatury socialistických stran,
ale aby se občanské strany pokusily o to, převzíti
řízení osudů tohoto státu a
také zákonodárství. (Výkřiky
komunistických poslanců: Je viděti s jakým
úspěchem to dělají!) Jak viděti,
občanské strany chopily se řízení
osudů tohoto státu s úspěchem, a jistě
to dobře prospěje občanstvu všech vrstev,
poněvadž nastane klidný vývoj, nastane
vývoj směřující k hospodářské
prosperitě a k zabezpečení všech pracujících
vrstev, mezi něž patří ovšem také
pracující vrstvy samostatně výdělečné.
Lidstvo jest vyléčeno ze dvou utopií. Po
ohromných obětech války a ještě
větších v Rusku násilným převratem
komunistickým, lidstvo se probouzí z utopií
socialistického převratu, hlásajících
odstranění soukromého vlastnictví,
neboť vidí, že ruský bolševismus,
který chtěl násilným převratem
uplatniti nové zásady hospodářské
a sociální politiky vyvlastněním soukromého
podnikání a vlastnictví, vrací se
k tomuto, a jest to ideový krach, který komunisté
v Rusku prodělávají. Rovněž tak
universální prostředek, kterým socialismus
chtěl se uchopiti vlády a provésti převrat
socialistický ve všech kulturních státech
- generální stávka řadí se
dnes také do zbraní utopistických, poněvadž
byla generální stávka jako universální
zbraň socialismu zlomena v nejkulturnějším
a nejpokrokovějším státě, v Anglii,
za pouhý týden. (Výkřiky: A
co v Číně?) V Číně
to dopadne tak, jako v Anglii.
Nesporně celý politický vývoj prokazuje,
že vítězí politika občanských
stran, že diktatura, hlásaná ať již
z leva komunisty nebo z prava, není tak mocná, aby
se uchopila vlády, že demokracie slaví u nás
opravdové vítězství, neboť se
chápou strany i jinonárodní toho, aby zachraňovaly
u nás opravdovou demokracii. (Tak jest! - Výborně!)
Je to smutným dokumentem pro tak zv. státotvorné
strany levé, totiž socialisty, kteří
ještě do nedávna ve vládě byli
a kteří se stále holedbali svojí státotvorností,
že v té době, kdy demokracie československého
státu byla nejvíce ohrožena, nebyli ochotni
spolu s ostatními československými stranami
převzíti opravdovou odpovědnost za demokracii
v tomto státě. A jestliže zde dochází
dnes k tomu faktu, že vedle československých
stran občanských vstupují do vládní
většiny také německé občanské
strany, je to jenom důkazem, že mají více
pochopení pro odpovědnost ve státě
než dříve státotvorné strany
socialistické! (Výkřiky posl. Prokeše.)
Tato vláda je nesporným důkazem toho, že
zásada uznání soukromého vlastnictví
a soukromého podnikání u nás nalézá
náležité opory u většiny ve sněmovně
a že nebude více u nás prováděna
politika hokusů-pokusů, různých sociálně-politických
převratů, v nichž by šlo o existenci hospodářsky
samostatného středního stavu. Je potěšitelno,
že stavovská hospodářská politika
vítězí a že právě nacionální
strany... (Posl. Zeminová. Tak se přece přiznáváte?)
Ano, vy jste dělali politiku třídně
pro dělnictvo a my ji budeme dělati pro střední
vrstvy. (Posl. Prokeš: Pro kapitalismus!) Tato vláda
jistě bude spravedlivá ke všem vrstvám
občanstva bez rozdílu a ne třídně
vyhraněna, jako byla vláda za účasti
socialistických stran. Jest jistě zajímavo,
ba i historicky významno, že nacionální
strany spojují se jako první ke spoluvládě
a spolupráci v tomto státě. To, co se nepodařilo,
ač o to opravdu usilovaly a vícekráte se
o to pokoušely socialistické strany všech kulérů
v této sněmovně, aby se spojily, podařilo
se nacionálním stranám, což zajisté
jest úspěchem politickým, který musí
uznati každý politicky myslící člověk.
Páni a dámy z tak zvané oposice, nyní
se... (Posl. Prokeš: Pět roků jste tady
řvali jako oposice!) Jistě, a možná
že zase budeme někdy v oposici. (Posl. Prokeš:
Děláte oposici demagogickou! - Výkřiky.
- Hluk.) My svoji státotvornou politiku nedáváme
si platiti při každém hlasování,
jako to dělaly některé vládní
strany. (Výkřiky poslanců čsl.
strany národně-socialistické. - Hluk.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Prosím o klid. (Výkřiky trvají.
Místopředseda Stivín zvoní.)
Prosím o klid. (Výkřiky komunistických
poslanců. - Místopředseda Stivín
zvoní.) Prosím o klid.
Posl. Mlčoch (pokračuje): Pánové
a dámy z t. zv. oposice se nyní táží,
co dostanou Němci za to, že vstoupili do vlády.
A já jim docela otevřeně řeknu: Nic,
než rovnoprávnost, zaručenou jim ústavními
zákony. Jakýkoliv justament za dosažení
národnostních privilegií logicky znamenal
by porážku a rozchod této koalice. (Různé
výkřiky.) Vítáme proto tuto vládu
konsolidace hospodářské i politické,
která je prvým pokusem přátelské
součinnosti všech národů v tomto státě
k náležitému vybudování a zabezpečení
naší republiky a uspokojení všech životních
potřeb, ať hospodářských či
kulturních občanstva tohoto státu. Vidíme
v této vládě velký pokrok politiky
státní, protože republika a parlament nebude
již státi na jedné noze jediné vládní
většiny. (Výkřiky posl. Zápotockého.)
Nyní se dává možnost výměny
několika vládních složení. Je
možno zříditi a vládnouti zde vládou
československých stran, je možno vládnouti
vládou občanskou, jakou tato vláda jest,
je možno seskupiti vládu pokrokových stran.
Tedy při nejmenším tři složení
můžeme vystřídati ku prospěchu
a politickému vývoji tohoto státu. Strany
středu, agrárníci a živnostníci,
kteří tvoří z obou národů
85 poslanců v této sněmovně, jsou
skutečnými stranami středu, kolem nichž
od případu k případu podle daných
poměrů se bude moci seskupiti politické složení
podle toho, jaké úkoly si dotčená
vláda vezme za své.
Co očekáváme od této vlády?
Zabezpečení klidu, pořádku, autority
státní, stabilisaci finanční i sociální,
řádné a úsporné hospodářství,
zvelebení výroby a obchodu, odstranění
hospodářské krise, nápravu bývalého
režimu socialistického a ulehčení břemen
daňových i sociálních. (Bravo!)
Nadějeme se, že tato vláda provede opravdu
vedle politické demokracie také demokracii hospodářskou
a že splní také kardinální požadavky
živnostenských kruhů. (Výborně!)
Dovolte, abych po tomto politickém projevu přešel
k posouzení exposé p. ministra dr Engliše.
Exposé p. ministra financí dr Engliše
bylo nejvýznačnější hospodářskou
událostí posledních dnů a bylo celou
veřejností živě komentováno.
Výklad tohoto znamenitého národohospodářského
vědce, který s takovou otevřeností
a cílevědomostí pojednal a objasnil naše
finanční a hospodářské poměry,
zasluhuje jistě všeobecného uznání
a můžeme jej akceptovati.
Státní rozpočet na r. 1927 je vybudován
na zásadě šetrnosti ve vydání.
Provádějíce tuto zásadu, restringovali
jsme počet státních úředníků,
restrikční akce tato je již v celku skončena.
Než tím nebylo dosaženo toho cíle, který
jsme všichni sledovali, to je podstatnou úlevu ve
státních výdajích. K tomuto cíli
dospějeme tehdy, až stát zbavíme všech
těchto nesčetných úkolů, které
na sebe během války a v době poválečné
převzal. V letech minulých ukládali jsme
státu nové a nové úkoly, se kterými
byly spojeny nové a nové výdaje. To bude
musiti přestat. Přirozeně, za tyto výdaje
musila býti uložena poplatnictvu těžká
břemena, pod kterými dnes výrobní
vrstvy klesají. (Výkřiky posl. Zápotockého
a Zeminové.) Následkem toho náš
státní rozpočet neobyčejně
vzrostl, než daňová schopnost našeho poplatnictva
poklesla. (Výkřiky.) Podobali jsme se člověku,
který si najal ihned 10pokojový byt, ale měl
prostředky pouze k zařízení bytu 5pokojového.
Životní standard našeho státu, smím-li
se tak vyjádřiti, musí býti za každých
podmínek snížen. Považuji za velkou zásluhu
pana ministra financí, že na tento úkol ve
svém exposé upozorňuje a že za každou
cenu chce zabrániti každému dalšímu
rozpětí státních a veřejných
rozpočtů. Státní rozpočet na
rok 1926 je v rovnováze a končí přebytkem
20 mil. Kč. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Pozdravuji velmi radostně tuto skutečnost,
poněvadž jsem si vědom toho, že rovnováha
státního rozpočtu, je-li ovšem skutečná
a je-li rozpočet náš skutečně
v rovnováze, je známkou toho, že naše
celkové národní hospodářství
je též v rovnováze. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.)
Této rovnováhy dosáhli jsme, jak jsem již
zdůraznil, uplatněním zásady šetrnosti.
Bylo by však chybou domnívati se, že šetrnost
za každou cenu jest jediným prostředkem nápravy
z těžké situace, ve které jsme. Za šetrnost
za každou cenu považuji, když mají býti
na př. národohospodářsky nutné
investice odsunuty, zejména když mají býti
odsunuty investice podniků železničních
a poštovních. (Posl. Pik: Za to dostanou německé
spořitelny miliardu!) Ale od vás, poněvadž
vy jste ty zákony odhlasovali. (Odpor čsl. soc.
demokratických poslanců.) Vy jste odhlasovali
zákon na úhradu a sanaci zkrachovaných konsumů
a bank a tím jste dali také dar spořitelnám.
(Posl. Remeš: Mimo fond! O fondu my nehovoříme!)
To věřím, o tom sanování
konsumů neradi mluvíte, to je pravda. (Veselost.
- Posl. Pik: Vy jste nesanovali?) My ne. (Výkřiky
posl. Pika a Jiráčka.)
Odkazuje-li pan ministr financí státní dráhy
na to, aby uhrazovaly své investice podnikové z
běžných příjmů, pak nečiní
nic jiného, než že je nutí, aby tyto investice
vůbec odsunuly. Hospodaření státních
drah i pošt nesmí se říditi pouze zásadou
soukromohospodářskou, poněvadž podniky
železniční a poštovní mají
svůj veřejnoprávní význam.
Důsledkem toho nemůže býti jejich úkolem,
aby docilovaly nejvyššího zisku, nýbrž
aby sloužily právě oněm veřejným
úkolům, pro které byly zřízeny.
Zásada, panem ministrem Englišem vytčená,
ohrožovala by rozvoj našich drah a pošt a poškodila
by nakonec zájmy, pro které pan ministr Engliš
má tak vřelé pochopení. Rozpočtově
byla sice naše vydání z okrouhle 17 miliard
státního rozpočtu na rok 1924 okrouhle na
10 miliard r. 1927 snížena, nikdo z nás se
však neoddává klamu, že by tento pokles
znamenal skutečné snížení výdajů.
Naopak, víme velice dobře, že tento umělecký
kousek, snížiti ve třech letech státní
vydání o 70%, spočívá ve skutečnosti
v jiném způsobu budgetování, především
ve vyloučení výdajů státních
dopravních podniků z rozpočtů státních.
Výpočty pana ministra financí stran vývoje
státních příjmů jsou, což
není nějakou výtkou, neobyčejně
opatrné. Není pochyby, že při poradách
o nové daňové předloze bude lze více
o tom říci, že daň výdělková
a také daň z příjmu vynesou mnohem
více, než bylo předpokládáno.
(Tak jest!) O neobyčejné schopnosti rozvoje
specielně daně z příjmu, která
v roce 1888 dosahovala výše 38 mil. korun v rakousko-uherské
monarchii, dnes však činí 1 miliardu, nemůže
býti tedy pochybnosti. Snížení daňových
sazeb neporuší vývoje daní - a proto
o ně usilujeme - nýbrž podpoří
jej. To platí zejména o dani z obratu, která,
jak ukazuje příklad Německa, Rakouska a Polska,
tím více vynášela, čím
více byla daňová sazba odbourávána.
Proto usilujeme také my o odbourání této
daňové sazby. Ministr financí zastává
zásadu, že snížení daňových
břemen jest možným jen při vyšší
daňové morálce. Jsem srozuměn, nesmí
však býti přehlédnuto, že daňové
morálce poplatníků musí odpovídati
také daňová morálka státních
ukládacích orgánů. (Výborně!)
Vzájemný poměr důvěry jest
předpoklad pro daňovou morálku, které
si všichni přejeme. Nesmí se však přihoditi,
že státní berní správa již
předem odmítne všechny údaje poplatníkovy,
i kdyby byly sebe čestnější a pravdivější,
jako podezřelé a nevěrohodné. (Výborně!)
Dělá to přímo dojem, že si
stát i při poctivém poplatníku započítává
při předpisování daní prémii
za risiko ze zatajování daně.
Dalším prostředkem k pozvednutí daňové
morálky jest, aby ministrem financí ohlášená
amnestie byla obsáhlá a ve své interpretaci
neúskočná. Dále nejúčinnějším
prostředkem k pozvednutí daňové morálky
je základní podstatné a co největší
snížení daní, (Výborně!)
poněvadž pro příliš vysoké
daně jest opravdu vháněn poplatník
k tomu, aby se chránil.
Právem věnoval ministr financí největší
část svého exposé finančnímu
hospodářství samosprávných
korporací. Číslice, které v této
souvislosti byly uvedeny, působí přímo
děsivě. Nejsme s to dopustiti ještě
další vzrůst samosprávných výdajů.
Činí-li zadlužení samosprávných
korporací - vezmeme-li za podklad 600 milionů vydaných
ročně na úroky asi 7 miliard, tu možno
spatřovati v číslici této hrozné
memento. Občané státu mají hraditi
přes 3 miliardy ročně na zúročení
a amortisaci státních a autonomních dluhů,
což přepočítáno činí
na hlavu jednoho občana 222 Kč ročně,
hroznou to číslici! (Posl. Pik: Ale jak se rozmnožilo
jmění národní a obci, to neuvádí
pan ministr a užívá číslic z
roku 1921 a 1922, a kdy se stav zlepšil, to neuvádí!)
Ano, faktum je, že veřejné podniky, zrovna
tak jako podniky státní - o čemž ještě
promluvím - jsou pasivní, anebo když mají
ráz monopolistický, tedy bezohledně využitkují
této monopolisace k tomu, aby nezřízeně
zdražovaly své výrobky a potřeby. (Posl.
Pik: A obce nejvíce svými pracemi podporuji živnostníky!)
Ale také pánové na radnici ve většině
sedící starají se o to, aby vydání
na správu obcí, na něž haléřem
nepřispívají, bezohledně zvyšovali.
(Posl. Pik: Dnes platí obci dělník na
dávkách víc než živnostník!)
Dovolím si pánům poznamenati, že
veškeré obecní poplatky, ať jsou jakéhokoliv
druhu, vedle konsumentů - jak vy tvrdíte, jsou konsumenti
jen dělníci platí také samostatně
výděleční živnostníci
a obchodníci vedle přímých, obecních
přirážek. (Posl. Pik: Ale dostanou to zase
několikanásobně zpátky na pracích
obecních!) Kde to nemohli už dáti družstvům,
tam to dají živnostníkům. (Výkřiky
posl. Prokeše a Remeše.)
Každý z nás je povinen platiti asi 3000 Kč
státních a obecních dluhů a skoro
1 Kč denně na úrocích. Problém
sanace financí samosprávných korporací
nelze odloučiti od problému reformy státní
správy, kteráž musí konečně
býti vzata v úvahu, a dvojitá kolej státní
a autonomní správy musí zmizeti. Snad bylo
by na čase, aby větších příjmů
z daňové reformy s jistotou očekávaných
bylo systematicky použito na převzetí agendy,
obstarávané obcemi v přeneseném oboru
působnosti. Náklady na vyučovací účely,
bezpečnostní službu a jiné měly
by býti převzaty státem a samozřejmě
také věcný a osobní aparát
podřízen státní správě.
Jistá nonšalance v používání
prostředků samosprávných korporaci
spočívá snad v tom, že ne vždy
ti, kteří se na velkorysých výdajích
usnášejí, jsou také jejich nositeli.
(Výborně!) Živnostenskému a obchodnímu
střednímu stavu předloží se k
honorování to, co bylo usneseno na radnicích
lidmi, jichž zatížení daněmi a
přirážkami dosti často rovná
se nule. (Výborně! - Posl. Pik: Všecky
příjmy obce i státu jsou z práce a
konsumu!) Vedle dělnictva pracují také
řemeslníci, živnostníci a zemědělci.
(Posl. Pik: Nejvíce platí dělníci!)
Já to nepopírám.
Musíme si konečně uvědomiti, že
demokracie znamená nejen stejná práva, nýbrž
i stejné povinnosti ke státu. (Výborně!
- Posl. Pik: Povinností konáme více
než vy!) Však je to viděti, kam jste to dopracovali
se státním a obecním hospodářstvím.
(Posl. Pik: Takhle nemluvil ani Viškovský, zástupce
sedláků. Maloživnostník nejvíce
útočí proti dělníkům!)
Neútočím proti dělníkům,
ale chci míti provedenu u nás demokracii. (Výkřiky
posl. Pika a Remeše.)