V důvodové zprávě na rok 1927 jsou
též poprvé zpracovány státní
příjmy, a to nejen podle kapitol, nýbrž
podle hledisk věcných a národohospodářských.
(Hluk. - Předseda zvoní.) Ukazuje
se tu především, že podniky státní
uhrazují 1/8 všech státních výdajů,
podrobněji 12.25%. Uvážíme-li však,
že mezi podniky je též tabáková
režie a státní loterie, které samy vynesou
1.100 milionů Kč, a že všechny ostatní
podniky přispívají jen asi 50 miliony Kč
ve prospěch státní pokladny, a uvážíme-li
dále, že tabákový monopol jest toliko
formou spotřební daně, dospějeme k
závěru, že jsou všechny ostatní
státní podniky pro úhradu státní
administrace skoro bezvýznamné. U železnic
a pošt jest pohlcen čistý výnos investicemi,
státní statky a lesy slibují výnos
pouze 52 milionů (Výkřiky posl. inž.
Nečase.), z čehož odpadá 16 milionů
na investice, státní báně a hutě
spotřebují celý výnos pro investiční
účely a tak jest tedy odkázána státní
správa na cla, poplatky a daně. Cla slibují
miliardu, kolky a veškeré poplatky správní
a právní skoro 1.600 milionů a zbytek, téměř
6 miliard, t. j. 60% všech výdajů zbývá
na úhradu daňovou. Počítáme-li
pak věcně tabákový monopol k daním,
uhrazuje se skoro 7 miliard, t. j. 70% výdajů státní
administrace daněmi.
Avšak daleko zajímavější závěry
plynou z podrobnějšího rozboru daňového
systému státního. Pomíjím stereotypní
rozlišování daní přímých
a nepřímých, nejen proto, že ani věda
nemá obecně přijatého kriteria pro
toto rozlišení, nýbrž hlavně proto,
že nemá smyslu. Nechceme-li u příležitosti
projednávání rozpočtu prováděti
teoretických hříček, musíme
navazovati rozbor finančního systému na hlediska
národohospodářská. Při četných
vědeckých sporech o daně přímé
a nepřímé se navazuje toto rozlišení
buď na metodu placení anebo na poměr k peněžnímu
a reálnému důchodu. Z prvního
hlediska jest naše rentová daň, počítaná
obecně mezi přímé daně, dílem
přímou a dílem nepřímou a s
druhého hlediska jest činžovní daň,
zařazovaná rovněž obecně mezi
přímé daně, daní, která
vyloženě zatěžuje důchod nájemníka.
Bylo by konečně nutno pro zjištění
poměru mezí t. zv. přímými
a nepřímými daněmi shrnouti daňovou
soustavu státní a daňovou soustavu autonomní,
která je převážně budována
na daních výnosových. Se stanoviska národohospodářského
však jeví se nám podstatným jiný
rozdíl, spočívající na první
pohled také v metodice daňové, avšak
zasahující samotný kořen hospodářství
našeho státu. Náš stát je státem
mimořádně exportním a jeho hospodářská
prosperita závisí především na
možnosti zahraniční soutěže a vývozu.
I úkol měnový jest ve státě
této národohospodářské konstrukce
mnohem obtížnější, nežli ve
státě s menším zahraničním
obchodem a s menší platební bilancí.
Slouží-li reserva měnová hlavně
k vyrovnávání výchvěvů
v mezinárodní platební bilanci, jest zřejmo,
že potřebuje správa měny u nás
větší reservy nežli jinde. Mohu konstatovati,
že stav naší reservy jest skvělý
a že se lepší. Koncem září
1925 činila reserva cedulové banky při oběhu
7.839 milionů 1.030 milionů v kovu a 702 milionů
v devisách, úhrnem 1.732 miliony. Koncem září
1926 činila reserva při oběhu menším,
totiž při oběhu 7.510 milionů, 1.029
milionů v kovu a 1.491 milionů v devisách,
úhrnem 2.520 milionů, tedy už plnou třetinu
oběhu. Mimo to kontrahovala finanční správa
ve prospěch Národní banky, která zahájila
prvním dubnem svou činnost, americký otevřený
úvěr t. zv. Revolving Credit až do výše
20 milionů dolarů, který jí stojí
k disposici pro každý případ k posilnění
reservy. Po této stránce jest situace naší
měny naprosto pevná, ba skvělá. Právě
tato stabilita měnová vyžaduje však vedle
reservy, aby jí byly přízpůsobeny
zájmy finanční i hospodářské,
vyžaduje tudíž rovnováhu finanční
a rovnováhu hospodářskou. Než nic by
nám nespomohla finanční rovnováha,
kdyby byla vykoupena přespřílišným
tlakem na výrobu, kdyby podlamovala soutěživost
a tím ohrožovala naši platební bilanci.
Máme tedy eminentní zájem na tom, abychom
svým finančním systémem, jeho rozsahem
a jeho metodou nepodlamovali této soutěživosti.
Zřídil jsem při ministerstvu financí
zvláštní stálou vědeckou komisi,
jejímž úkolem jest zjišťovati zejména
u vývozního průmyslu, jakou složku výrobního
nákladu jednotky výrobku tvoří veřejné
daně a různé veřejné příspěvky
výrobu zatěžující. Jest tedy
na snadě myšlenka rozlišiti naše státní
daně podle tohoto hlediska, to jest na ty, které
jsou přímým soutěžním
činitelem s cizinou, a na ty, které nemají
této povahy. První skupinu nazývám
daněmi obchodovými. A počítám
sem ony, které zatěžují produkt před
jeho dokončením a jsou proto trvalou složkou
výrobního nákladu a soutěžním
činitelem, a to i při vývozu do ciziny. Daně
spotřební, které zatěžují
produkt hotový, odpadají na hranici při vývozu
a naskakují při dovozu a proto nejsou soutěžním
činitelem s cizinou. Jinak daň z obratu, z dopravy,
z uhlí, z vodní síly atd. Při tomto
rozeskupení se ukazuje, že daň důchodová
s výnosovými uhrazuje 33.52%, daně spotřební
29.41% a dané obchodové 37.08% daňového
břemene Při tom počítáme jen
s daněmi, kterými vládne stát, takže
na př. oněch 40% daně z obratu, které
připadají samosprávě, jsou mimo počet.
Je tedy patrno, že v exportním státě,
jakým jsme my, jest skupina daní, zatěžujících
vývoz, ze všech nejmohutnější,
čili jinými slovy, že státní
finanční systém jest v rozporu s národohospodářskou
konstrukcí státu. Tento finanční systém
působí však ještě i v jiném
směru škodlivě na rozvoj našeho vývozu.
Vývozní stát nemůže býti
trvale obklopen vysokou celní soustavou, která umožňuje,
aby se ve vnitrozemí vytvořila vyšší
soustava hospodářských čísel,
cen, výnosů a důchodů, nežli
odpovídá světové hladině cenové
a kursu měny. Vývozní průmysl tkví
pak svým výrobním nákladem ve vyšší
soustavě hospodářských čísel,
nežli podle které jest mu vyvážeti a prodávati.
Generální vysoké clo zastavuje vývoz.
Pokud pak se odpovídá clem na clo, potřebuje
vývozní průmysl volné expanse, volných
cest a široké oblasti působnosti. Představme
si však na chvíli, že bychom u nás odstranili
celní soustavu až na cla odpovídající
spotřebním daním, a nemůžeme
domysliti ani konců krise, jež by nastala, poněvadž
by se do krise dostala celá výroba pracující
pro domácí spotřebu. Zemědělské
clo, jehož účelem jest znovu zjednati správnou
relaci směnnou mezi zemědělskými a
průmyslovými produkty, posilňuje vnitřní
kupní sílu doma a zmírňuje průmyslovou
krisi. Dokud nebudou odčiněny z největší
části obchodové daně v hořejším
smyslu, nelze bez největších škod a nejtěžší
krise pro hospodářství i finance odčiniti
dnešního celního systému, ovšem
ke škodě vývozního průmyslu,
a tak se ukazuje jako nejpalčivější
úkol finanční správy přebudovati
finanční systém a odčiniti z největší
části obchodové daně. Právě
existence těchto daní a jejich rozsah jest dokladem
pro přetíženost státního rozpočtu,
poněvadž by mohly rychleji odpadnouti, kdyby bylo
možno podstatně dále zrestringovati státní
rozpočet. (Hluk. - Předseda zvoní.)
Na miliardové snížení státního
rozpočtu rázem není pomyšlení.
Jen s největší námahou a potlačením
často produktivních výdajů bylo možno
vtěsnati náklady státní administrace
do čísla 9.700 milionů Kč. Není-li
možno rázem zrestringovati, dlužno na každý
způsob zabrániti každému dalšímu
rozpětí rozpočtu. Až budou uhrazeny
učitelské platy, o nichž jsem dříve
mluvil, dospějeme k pevnému bodu, od kterého
žádným způsobem se nesmí jíti
nahoru, nýbrž pouze dolů. Při každém
novém sebedůležitějším úkolu
se musí úhradově uvažovati ne o novém
příjmu pro úhradu, nýbrž o úhradě
úsporou v úkolech příbuzných,
méně důležitých. Zastavíme-li
další rozpínání veřejných
rozpočtů, stanou se postupně méně
tíživými, poněvadž hospodářství
pokračuje. Pokrok hospodářství se
projeví v samočinném vzestupu všech
státních příjmů, což umožní
odčiňovati obchodové daně a přesunovati
finanční systém. První tesí,
která musí jako zákon ovládati naši
finanční politiku do budoucna, jest tedy stabilisace
výdajů. Za tímto cílem se nese celá
nová konstrukce rozpočtová, především
konstrukce ve financování podniků, která
v nich zaručuje do budoucna pokrok k lepšímu
a vylučuje nebezpečí pro finanční
správu a poplatníky. Takovou stabilisaci přináší
i platový systém, který sice znamená
pro počátek značný vyšší
náklad, avšak do budoucna ekonomii práce a
úsporu. Stejný cíl byl sledován limitováním
výdajů na administrativní stavby, kterýžto
limit může býti po vybudování
nejnaléhavějších staveb ještě
dále snížen. Vůbec se dá na tisícerých
místech státní správy šetřiti
po haléřích, tisících i milionech,
ale arci nesmí býti šetření považováno
pouze za úkol ministerstva financí. Každý
státní zaměstnanec, který šetří
světlem a uhlím, ale zvláště
každý státní zaměstnanec, který
zvýší svou výkonnost, spolupůsobí
na tomto díle. I finanční zákon pro
příští rok nese pečeť této
zvýšené odpovědnosti a úspornosti.
Obejde-li se stát bez nových dluhů, zmenšuje
staré dluhy ročně o 600 milionů a
úrokovou službu o 50 milionů, což činí
za 10 let půl miliardy. Mimořádné
poválečné úkoly, jako péče
o invalidy, budou povlovně opadávati a tak obsahuje
v sobě hospodářství státní
řadu prvků umožňujících
povlovný jeho pokles. Jsou však zde ještě
i jiné metody, kterými lze odčiniti některé
obchodové daně, zvláště daň
z obratu. Míním totiž jich rigorosní
vybírání. Kdyby každý platil
poctivě daň z obratu, mohli bychom rázem,
myslím, bez újmy výnosu, snížiti
její sazbu na polovici. Defraudace nepoctivých poplatníků
zvyšuje daňovou sazbu poctivým a působí
jako nekalá soutěž a proto budu v zájmu
poctivých poplatníků a v zájmu brzkého
snížení daně z obratu přísně
čeliti této nekalé soutěži a
daňové defraudaci. Doufám stejně,
že i po berní reformě nebude míti snížení
sazeb v zápětí podstatného úbytku
v dotyčných daních, ale arci předpokládá
to zostřený pořádek v administraci.
Počítali jsme shora, že činí
národní důchod asi 60 miliard, možná,
že činí méně, avšak důchod
přiznaný ke zdanění při dani
z příjmů činí pouze 10 miliard,
t. j. 100%ním zdaněním tohoto důchodu
bychom teprve uhradili státní administraci. Zrušení
exportní daně z uhlí, které osvěžilo
export uhlí, jest příkladem a contrario vlivu
našich obchodových daní na vývoz. To
platí ostatně s obměnou o daních všech.
Daňové přetížení, nevčasnost
vybírání daní, stálé
proměny konjunktury, zvláště důsledkem
poklesu a vzestupu měny, zákonné individuální
úlevy daňové atd. velice podlomily berní
morálku. Až bude depurační akce skončena
a vyřízeny nedoměrky daňové,
až bude uzákoněna berní reforma se sníženými
sazbami, musí přestati všechny výmluvy
a stížnosti a začneme se vší přísností
přidržovati občany k berní morálce.
Arci i v administraci nastanou podstatné přesuny
a reformy, aby se neopakovaly zjevy, jež se, doufám,
ojediněle v Praze vyskytly. Na všech místech
třeba prostě zvýšiti odpovědnost
ke státu.
Rozpočet na rok 1927 byl sdělán za předpokladů,
že nebudou hospodářské poměry
horší, nežli jsou letos. Rok 1926 není
po stránce hospodářské rokem zvláště
příznivým. Situace naší výroby
průmyslové se během jarních a letních
měsíců zhoršila hlavně vlivem
hospodářské krise evropské. Zhoršení
se projevilo v prvé řadě poklesem našeho
vývozu, zvláště v oboru sklářském,
bavlnářském, vlnařském a textilním
vůbec, v oboru průmyslu papírnického
a ve vývozu uhlí. Vedle skutečného
poklesu vývozu působil i pokles cen některých
důležitých vývozních artiklů
na světovém trhu, na př. rafinovaného
cukru, jehož bylo vyvezeno v roce 1925 v prvním pololetí
4,574.000 q za 1.380,000.000 Kč a ve stejném období
letošního roku bylo vyvezeno více, totiž
5,150.000 q, ale za cenu menší, za 1.228,000.000 Kč.
Tím se zmenšilo i aktivum naší obchodní
bilance oproti loňskému roku za prvních 6
měsíců o 1/2 miliardy. V červenci
a srpnu se bilance obchodní opět zlepšila zvýšením
vývozu a zmenšením dovozu, takže naše
aktivum za prvních 8 měsíců činí
1.009 milionů. Druhým hlavním symptomem letošní
krise jest zvýšená nezaměstnanost. Největší
číslo nezaměstnanosti jest vykázáno
v průmyslu textilním, sklářském
a v průmyslu kovodělném. V dubnu bylo nezaměstnaných
64.000 (rok před tím 48.000), v květnu 68.000
(rok před tím 44.000), v červnu 69.000 (rok
před tím 40.000 ), v červenci 71.000 (rok
před tím 42.000), pro srpen se odhaduje počet
nezaměstnaných asi na 76.000. Dalších
zpráv ministerstvo sociální péče
nemá ještě k disposici. Přes to nelze
naprosto mluviti o nějakém náhlém
obratu hospodářském, tím méně
o nějaké katastrofální krisi. 76.000
nezaměstnaných jest 2.1% celkového počtu
zaměstnanců, jichž jest 3,364.561. (Výkřiky
komunistických poslanců.) V průmyslu
a živnostech bylo v červenci nezaměstnáno
60.091 osob, to jest 3.2% celkového počtu zaměstnaných,
jichž jest 1,865.664. V roku 1923 bylo u nás přes
440.000 nezaměstnaných. Stav naší nezaměstnanosti
jest podstatné menší nežli v našem
sousedství, jako v Rakousku a Polsku, a nežli ve velikých
státech, jako Anglii a Americe. Krise textilního
průmyslu, která byla největší
a kde bylo v červenci nezaměstnaných 24.000,
to jest 9.4% celkového počtu zaměstnanců,
vysvětluje se hlavně zdrželivostí obchodu
v nákupu i opatrností výroby za poklesu cen
surovin, to jest bavlny (Výkřiky posl. Zápotockého.
- Předseda zvoní.), jednak ztížením
vývozu do starých odbytišť důsledkem
celní ochrany. Některé textilní obory
na př. pletařský a stávkařský
pracují plně. Poněvadž cena surovin
na světovém trhu překročila minimální
bod, oživuje u nás rychle textilní průmysl
a krise opadává. Průmysl sklářský
využívá jen poloviny své výrobní
kapacity, pracuje v něm toho času asi 32.000 dělníků
a počet nezaměstnaných jest vykázán
v srpnu číslem 2.400. V průmyslu kovodělném
a strojnickém se počet nezaměstnaných
přes celkovou depresi poněkud snížil
z 8.500 na 7.700 osob, namnoze však odpadla práce
přes čas. V průmyslu železářském
v poslední době činnost oživuje. V průmyslu
kovodělném jsou poměry v různých
závodech individuálně odlišné.
Zaměstnanost v oboru uhelném se v posledním
měsíci zlepšila, takže se ve většině
případů pracuje celý týden,
stav osazenectva zůstává poslední
dobou nezměněn. Příznivé momenty
pro obchodní bilanci příštích
měsíců spočívají ve
vývoze zemědělském a ve vývoze
průmyslu vybudovaného na zemědělském
základě, průmyslu uhelném a jiném.
Jednání o naše obchodní smlouvy má
za ústupky v celní ochraně na domácím
trhu udržeti a zajistiti náš vývoz. Současně
jsou v proudu jednání o celní smlouvy s Maďarskem,
Německem, Švýcarskem, Rakouskem a Finskem.
Zdá se, že krise překročila svůj
kulminační bod a že se není co obávati,
že by rok 1927 byl nepříznivější,
nežli byl rok letošní. Zvýšená
ochrana zemědělství posílí
mimo to vnitroprůmysl, vnitřní kupní
sílu doma. (Výkřiky posl. Zápotockého
a Kreibicha. - Předseda zvoní.)
Potřebujeme stále a přesně sledovati
stav naší zaměstnanosti a celé hospodářské
konjunktury, která jest předmětem vládní
péče. Ministerstvo obchodu zahájilo a koná
s jednotlivými obory výroby postiženými
nezaměstnaností ankety, aby se zjistilo, do jaké
míry běží o vlnu krise světové,
do jaké míry o příčiny vnitřní
a do jaké míry o příčiny odstranitelné
státní péčí. Vědecké
oddělení Národní banky zřídí
v nejbližší době vědeckou metodou
sledování naší hospodářské
konjunktury podle všech symptomů pro stav výroby
a zaměstnanosti charakteristických. Pokud běží
o vnitřní příčiny znesnadněné
soutěže, opětují se stížnosti
na daně, na dopravné a na úrok. Vyložil
jsem dříve podrobně, že stížnosti
tyto jsou oprávněny, ale že jim na ten čas
z důvodů rozpočtových nelze vyhověti,
a že jest nejpalčivějším úkolem
finanční správy, aby se tak postupně
stalo.
Zvláštního rozboru vyžaduje však
problém úrokový. Vysoký úrok
debetní, vysoký úrok ze vkladů při
úplně bezpečném uložení
a poměrné velké rozpětí mezi
aktivním a pasivním úrokem peněžních
ústavů jsou symptomem stále ještě
ne zcela zdravých poměrů na našem peněžním
trhu. Národní banka zamýšlí v
nejbližší době uspořádati
poradu všech činitelů zúčastněných
na peněžním trhu o této otázce
a o cestách směřujících k upravení
úroků, jakož i o problému obchodní
směnky. Nechci předbíhati těmto poradám
a jejich výsledkům, avšak jest na snadě
několik myšlenek s tou otázkou souvisících.
Jisto jest, že vysoký úrok jest pro naši
výrobu a pro průmysl stejným, ba v jednotlivých
případech těžším břemenem
nežli daně samotné. Tíživost úvěru
a úroku stala se po deflaci pro výrobu mnohem větší,
poněvadž neztenčený úrok a úvěr
jest honorovati při sníženém číslu
cen a obratu. Po deflaci nestačily namnoze zásoby
ke krytí úvěru, který zasáhl
investice. Oběžný úvěr se stal
úvěrem stálým, čímž
trpí mobilita peněžních ústavů.
Hypotekární průmyslový úvěr
levnější není dostatečné
organisován. Krise, která po deflaci zasáhla
peněžnictví, způsobila, že jest
zde snaha amortisovati ztráty z rozpětí mezi
aktivním a pasivním úrokem. Jiné ústavy,
které udržují vysokou mobilitu, při
níž ztrácejí úrok, hojí
se z tohoto pramene. Distribuce peněz jest velmi nerovnoměrná.
Režie peněžních ústavů zvláště
bank rostla s cenovým indexem, avšak obraty nešly
po případě stejným tempem, takže
se stala režie poměrně tíživější.
Roztříštění bankovnictví
o sobě zdražuje celkovou režii. V minulé
době odčerpával stát z peněžního
trhu přespříliš veliké částky
a působil nedostatek kapitálu pro soukromé
podnikání. Mezi peněžními ústavy
různých kategorií panuje nezdravá
soutěž o vklady, aby zvýšená obchodní
činnost pomohla unésti režii či amortisovati
ztráty. Výše úroků jest proto
od počátku předmětem pozornosti i
péče finanční správy. Už
tím, že finanční správa neodčerpává
úvěrem z peněžního trhu ničeho,
napomáhá negativně jeho likviditě,
a také konsolidační půjčka
byla jen transakcí ke konsolidaci dluhu a všechny
hotovosti z této půjčky získané
byly peněžnímu trhu vráceny při
proplácení pokladničních poukázek.
Všeobecnou sanací peněžních ústavů
podle zákona z roku 1924 byl vytvořen předpoklad
k trvalému ozdravení našeho peněžnictví,
na němž se dále pracuje. Můžeme
s bezpečností říci, že v průběhu
roku 1927 bude provedena radikální konsolidace v
našem bankovnictví, která přispěje
velmi podstatně ke snížení režie.
Akce toho druhu není možno prováděti
násilné a potřebují pečlivé
úvahy a přípravy. V berní reformě
je pamatováno, aby koncentrace podniků, zaručující
vyšší ekonomii, nebyla znemožňována
finančními zákroky. Jednou z vad bankovní
režie jest, že banky platí za své zaměstnance
daně a veřejné příspěvky.
Vadou jest, že si nikdo není vědom této
součástky svého platu, a jen tato položka
vyžaduje asi 8% bankovní režie. Po berní
reformě má každý občan a tudíž
i každý úředník, zřízenec
i dělník nésti své daně, a
býti si jich plně vědom. Není to nesociální
zákrok, stojí-li proti interesu několika
tisíců zaměstnanců miliony dělníků,
jimž se lépe zabezpečí zaměstnanost
snížením úroku. Možná, že
i soustava platů státních zaměstnanců,
vybudována na principu zásluhy a potlačení
principu spotřeby, bude i zde vzorem. Jednáním
mezi peněžními ústavy různých
kategorií třeba docíliti žádoucího
odstupu při úroku ze vkladu. (Hluk. Výkřiky
komunistických poslanců.) S tím souvisí
otázka kursu státních papírů.
Je pravda, že se od minulého roku podařilo
částečně snížiti debetní
úrok vůbec, a doufám, že v nejbližších
dnech dosáhneme snížení dalšího.
(Výborně!) Tendence státních
papírů na burse je trvale pevná. Střední
kurs v říjnu 1925 a střední kurs v
říjnu 1926 jest dán u jednotlivých
státních papírů takto: premiová
půjčka 86.75, 93.60, investiční dopravní
84.05, 87.95, investiční z roku 1923 83.75, 84.90,
6%ní moučná 78.05, 81.40, konversní
z roku 1923 83.45, 87.50, IV. státní 6%ní
74.15, 78.75, 5 1/2%ní IV. státní 64.15,
72.05, 5%ní IV. státní 53.50, 58.65, 3 1/2%ní
IV. státní 41.65, 46.70. Státní papíry
mají tendenci stále pevnou. Avšak ani tento
stav nemůže býti konečným, uvážíme-li,
že peníze uložené ve státních
papírech nesou stále ještě více
než 7%. Reflex toho se projevuje i v papírech dividendových.
Státní papíry potřebují především
dokonalé likvidity a musí zde býti místo,
které se bude o to soustavně starati. Míním
zřízení poštovní spořitelny,
jakožto ústavu depositního. Byly vzneseny se
strany spořitelen námitky proti jejímu zřízení.
Prosím však, aby bylo uváženo, že
i kdyby poštovní spořitelna nepatrnou část
vkladů spořitelnám odňala, že
může pouze jíti o vklady nové a že
úbytek jednoho sta milionů, který znamená
vůči novým ročním vkladům
spořitelen, jež činily v r. 1925 1200 milionů
Kč ročně, jenom 1/12 a že vůči
tomu stojí velký interes spořitelen na hodnotě
ukládacích papírů, zejména
papírů státních. Nebude-li stát
uzavírati nových půjček na peněžním
trhu a bude-li vraceti peníze peněžnímu
trhu při uplácení svých dluhů
ročně okolo 1/2 miliardy, budou-li veřejné
sociální instituce podle své povinnosti ukládati
kvotu příjmu ve státních papírech,
musí býti přirozeným toho důsledkem
zhodnocení papírů státních,
zhodnocení papírů ukládacích
a hypotekárních a vliv na úrokovou míru
vůbec. Úrokové míry jakožto symptomu
celého komplexu zjevů nelze oddekretovati a jenom
všestranným působením a ozdravením
hospodářského života dospějeme
k žádoucímu cíli.
Odkazuje se namnoze na pomoc zahraničního kapitálu,
poněvadž se usuzuje, že vysoký úrok
je důsledkem nedostatečné kapitalisace doma.
Vklady na knížky u všech peněžních
ústavů v republice stouply v r. 1925 o 2.734 mil.,
při čemž nepočítáme vklady
na pokladniční poukázky a na běžné
účty, ale také proto, abychom se vyhnuli
průběžným položkám, spočívajícím
v tom, že jeden peněžní ústav ukládá
u druhého, což se zpravidla neděje na vkladní
knížku, nýbrž na běžný
účet. Přijmeme-li i zde shora uvedené
číslo národního důchodu 60
miliard, činila by roční kapitalisace peněžní
4 1/2 % národního důchodu, což
jest uspokojivé. Cizí kapitál, hledající
u nás uložení, neposkytuje nám úvěru
za podmínek své vlasti, nýbrž přizpůsobuje
se podmínkám našim a hledí prosté
využitkovati dnešní naši situaci na peněžním
trhu, aby si bez risika zajistil do budoucna vysoký výnos.
Zahraniční úvěr je se stanoviska národohospodářského
principielně škodlivý, poněvadž
vyvolává nadimport a nadkonsum a zatěžuje
naši platební bilanci. Lze ho ospravedlniti pouze
k účelům valutárním, exportním
a k takovým investicím, k nimž potřebujeme
věcné pomoci z ciziny. Proto jsem zabránil
veřejným svazkům v republice, aby využitkovaly
příležitosti zahraničního úvěru
k nepředloženým drahým investicím.
Avšak problém nespočívá pouze
ve státu, nýbrž také v průmyslu
samém, a to si musí náš průmysl
jasně uvědomiti. Je pravda, že naše měnová
politika ztížila do budoucna soutěživost
našeho průmyslu, poněvadž stojí
pod vyšším tlakem úvěru, a že
musil provésti radikální ekonomisaci, aby
se výsledek naší měnové politiky
stal trvalým. Nyní přistupuje konkurence
států, kde nebyl průmysl v tomto směru
zatížen, a nezbývá, než aby i náš
průmysl zintensivnil svou ekonomisaci, a to jednak dokonalejší
technickou výzbrojí, jednak vědeckým
řízením své práce, ale hlavně
organisací ve vyšším slohu. Bude nutno
- a každá krise je novým naučením
v tom směru aby náš průmysl hledal vyšší
organisace v celých odvětvích, neboť
jen tak bude možno prohloubiti dělbu práce
a výkonnost. Berní reforma uvolňuje cesty
této výrobní koncentraci. Berní reforma
usnadňuje též průmyslu, aby novými
investicemi a novou technickou výzbrojí zvýšil
svou výkonnost a zlevnil svůj produkt.
Důležitý úkol připadá
však našim spotřebitelům, na jejichž
adresu znova pravím, že mohou velmi mnoho vykonati
ve prospěch domácího průmyslu, domácí
zaměstnanosti a ve prospěch naší platební
bilance. Uvážíme-li však, že vypočetl
státní statistický úřad, že
naše cestování v cizině stojí
ročně přes 600 mil. Kč, a po mém
soudu jest výpočet tento minimální,
domyslíme, že tohoto smyslu u našeho spotřebitelstva
není. Nezbude, nežli 1ndividuálním rozlišováním
cestovní potřeby a osobních poměrů
upraviti rozsah tohoto ruchu poplatkem za úřední
výkon při vydávání pasů.
Stát má sice nejvážnější
povinnost nerušiti svým daňovým a tarifním
systémem hospodářského chodu, avšak
nelze požadovati při každé krisi positivních
obětí od státu, poněvadž na konec
tyto oběti rozmnožují státní
výdaje, břemeno výroby a znovu zhoršují
stav zaměstnanosti. Vytýká se vládě
a státu zdražování a vzestup cen životní
míry. Index velkoobchodních cen byl v lednu vyjádřen
číslem 966 a v září číslem
973. Tento vzestup nečiní ani celé procento.
Index maloobchodních cen byl vyjádřen v lednu
číslem 854 a v srpnu číslem 878, což
nečiní ani 3%. Nelze tedy mluviti o veliké
drahotní vlně. Tento vývoj cenový
musíme však přece sledovati s bedlivou pozorností,
a to proto, že obdobné indexy velikých států,
jako Ameriky a Německa právě v poslední
době mají tendenci sestupnou, což je se stanoviska
našeho vývozu zjevem relevantním. Nesmíme
si ovšem zapírati, že stav, který byl
u nás, byl do jisté míry stavem umělým
a trvale neudržitelným. Byl-li index potravin nízký
vzhledem k tomu, že nebylo pro zemědělství
vůbec žádné celní ochrany, kdežto
průmysl stál ve stínu ochrany dosti účinné,
vznikala tím pro zemědělství disparita
a umělý nepoměr mezi cenou produktů
průmyslových a produktů zemědělských.
Nechci se příti o jednotlivosti celní sazby,
avšak tolik jest jisto, že zemědělství
nezáleží na určité ceně
produktu, nýbrž na poměru této ceny
k výrobku průmyslovému, ke mzdě a
ke státu. Bylo by chybou krisí zemědělskou
oslabovati vnitřní kupní sílu pro
průmysl doma, a čím větší
je obava, že nebude možno trvale našeho vývozního
průmyslu udržeti v plném mírovém
rozsahu, tím větší pozornosti zasluhuje
konsumní schopnost vnitřní. Stejně
umělou v indexu životní míry jest položka
na byt, vznikající ze zákonného zásahu
do volného tvoření činží,
jakožto regulátoru pro distribuci bytovou i pro výstavbu
nových domů a bytů. Chceme-li znáti
trvalou vnitřní kupní sílu naší
měny, musí veškeré cenové složky
vzcházeti z volné soutěže. Vládní
návrh minulé vlády o stavebním ruchu
směřuje k tomu, aby i tento zbytek vázaného
hospodářství byl postupně zlikvidován.
(Výkřiky posl. Zápotockého.) Samozřejmě,
že tyto přesuny jsou provázeny vnitřními
poruchami a bojem, avšak nezbývá jiného.
Běží však o to - a jest povinností
vlády bdíti nad tím - aby při tvoření
ceny z volné soutěže nevedlo syndikalisování
k cenám, které sice pojišťují syndikátu
maximální výnos, ale při nichž
přestává býti pojištěn
zájem národohospodářský, spočívající
v maximu nejlevnější výroby. Tato mez
byla překročena po uvolnění cukru,
což se stalo ve smyslu parlamentární resoluce,
arci za jiných předpokladů. Nelze překážeti
syndikalisování jako vývoji, který
po cestě výnosu směřuje k ekonomisaci,
avšak dálo-li by se tak s porušením národohospodářského
zájmu, nemůže se stát vzdáti
svého korrigujícího vlivu. Volný není
svévolný. Doufám však, že syndikát
ještě včas nahlédne, že je lépe
nalézti správný poměr mezi výrobci
a spotřebiteli bez tohoto korrigujícího vlivu,
který by nezbytně musil nastati.
Požaduje se, aby stát svými objednávkami
doplňoval soukromou zaměstnanost. Dlužno se
postaviti pevně na stanovisko, že nelze ukládati
státním podnikům, aby dělaly objednávky,
a zvláště veliké, jichž nepotřebují,
anebo na úkor své ekonomie. Naproti tomu nelze činiti
námitek proti investicím účelným,
jaké ostatně vláda má na mysli. Právě
organisace silničního fondu má za účel
nejen lepší udržování, nýbrž
i lepší vybudování našich silnic,
na čemž máme jako vnitrozemský stát
při daném stavu techniky dopravní eminentní
zájem. Nemůže sice stát a silniční
fond odčerpávati z peněžního
trhu velkých obnosů pro stavbu silnic, poněvadž
by se tím zdražoval a znesnadňoval soukromý
úvěr pro soukromé hospodářství.
Naproti tomu budou zde veliké prostředky soustředěné
vedle peněžního trhu z nucených úspor,
míním tím prostředky sociálního
pojištění. Třeba dobře uvážiti,
jakým způsobem bude těchto prostředků
použito. Pro budoucí osoby přestárlé
a invalidy se nestřádá oděv a potraviny,
nýbrž střádají se peníze.
Nemá-li sociální pojištění
resp. důchody z něho býti v budoucnu tlakem
na výrobu a spotřebu, jest nutno, aby kapitalisace
sociálního pojištění bylo použito
tak, aby tím produktivita národního hospodářství
byla zvýšena. Kapitál peněžní
se musí proměniti v kapitál reální.
Bylo by však omylem spokojiti se pouze s rentabilitou soukromohospodářskou
při uložení bez zřetele k tomu, zdali
toto uložení znamená též rentabilitu
národohospodářskou. Jen národohospodářská
rentabilita při uložení peněz ze sociálního
pojištění zaručuje, že vzroste
při stejné práci výkonnost celku o
břemeno, jež vznikne národnímu hospodářství
z pojistné povinnosti, a tu je právě při
vybudování silnic příležitost
k tomu, aby se při plném zajištění
kapitálu i úroku, ale současně ve
prospěch produktivity celku, použilo částky
koncentrovaných úspor, a to bez újmy peněžního
trhu k regeneraci našich silnic. Podaří-li
se tento krok, bude možno obdobně pomýšleti
i na budování vodních děl a regulací,
avšak stále se zřetelem na národohospodářskou
rentabilitu. Není možno pomýšleti na stavbu
údolní přehrady, jestliže náklad
jest větší nežli nejvyšší
myslitelná cena pozemků, které má
ochrániti, a to tím méně, má-li
se stavba díti za nepříznivých dnešních
podmínek peněžního trhu. Možná,
že obecný pokles úrokové míry
a zvýšení výnosu pozemků těžisko
úvahy přesune, ale ničeho nezmění
na otázce, kterou vždy dlužno klásti.
Totéž se má s investicemi obecními a
stavbami. Považuji za nebezpečnou politiku obecní,
stavějí-li se za 8%ní úvěr
radnice a jiné stavby, neskýtající
ani soukromohospodářské ani národohospodářské
rentability, poněvadž při takovémto
procentu může investovati pouze průmysl, pokud
rychle amortisuje.