Ministr dr Engliš (pokračuje): Jakýmsi
evidenčním doplňkem jest třetí
a čtvrtá skupina rozpočtová. Ve třetí
jsou uvedeny podíly samosprávných svazků
na státních daních a dávkách,
podíly, jež jsou vzhledem ke státní
správě položkami průběžnými
a jsou vlastním výdajem samosprávy. Ve čtvrté
skupině je provedena evidence státního dluhu,
poněvadž jeho služba se ztrácí
jednak v příspěvcích podniků,
obsažených v jich režii, jednak v příspěvku
státní pokladny, uvedeném v rozpočtu
administrativním v pokladní správě.
Důležitost tohoto výdaje vyžaduje centrální
evidence. Konstrukce rozpočtů se tím zdánlivě
komplikuje, prakticky se však rozpočet stává
průzračnějším a jednodušším.
K usnadnění projednávání rozpočtu
byly přeřaděny i kapitoly a podniky podle
logického principu. Rozpočet takto sestavený
jest úplně přizpůsoben konstrukci
státního hospodářství a jest
v zásadě definitivní, až na některé
menší propracování, jež nebylo
již možno letos do rozpočtu pojati. Finanční
správa předloží v nejbližší
době parlamentu osnovu finančního řádu,
který by definitivně upravoval ve státním
hospodářství osnovu rozpočtu, jeho
sdělávání, provádění
a kontrolu. Bude záhodno, aby i rozpočty samosprávných
svazků byly upraveny v celé republice podle jednotného
hlediska (Výkřiky. - Předseda zvoní.),
aby bylo možno při projednávání
rozpočtu státního v parlamentě míti
též obraz o rozsahu souvislých výdajů
samosprávných. Běží na konec
o to, aby každý občan a poplatník viděl,
kolik z břemena jemu uloženého veřejnými
svazky připadá na péči kulturní,
hospodářskou, vojenskou, sociální
atd. Jsme zvyklí přijímati všechny tyto
výhody od veřejných svazků jako samozřejmost
a neuvědomujeme si vztah mezi svou obětí
a veřejným prospěchem.
Přejděme nyní k materielní stránce
rozpočtové. Rozpočet na rok 1927 jest v rovnováze
a končí nepatrným přebytkem 20 milionů
Kč. Poněvadž aktivita rozpočtu závisí
z velké části na jeho hospodářské
metodě, musím poukázati ke změnám,
které byly v této příčině
provedeny proti roku 1926. Není sporu, že i rozpočet
na rok 1926 byl aktivní, kdybychom však rozpočet
na příští rok konstruovali podle metody
1926, objevil by se nám přebytek nikoli 20, nýbrž
557 milionů. Rozdíl spočívá
hlavně v tom, že byly v běžném
rozpočtu investice podnikové odkázány
na úvěr, kdežto v rozpočtu na rok 1927
se uhrazují z běžných příjmů.
Pojmově lze sice říci, že musí
býti podnikové investice soukromohospodářsky
rentabilními a proto že mohou a mají býti
odkázány na úvěr. Prakticky se však
u největšího státního podniku,
t. j. u státních drah ukazuje, že jich investice
plné soukromohospodářské rentability
nenesou, takže by pokračování v politice
odnímající státním drahám
čistý výnos pro státní pokladnu
a odkazující je ve příčině
investic na úvěr, musilo už v krátku
přivoditi jich úplnou pasivitu a bylo by nutno daněmi
uhrazovati jich rostoucí schodek. To jest jednak proto,
že jsou i pro investiční úvěry
podmínky peněžního trhu stále
ještě velmi nepříznivé, hlavně
však proto, že železnice nejsou jen výdělečným
podnikem, nýbrž současně instrumentem
hospodářským a správním. Musí
se říditi při svých investicích
netoliko rentabilitou soukromohospodářskou, nýbrž
především rentabilitou národohospodářskou.
Ostatně i platné normy o státních
podnicích nařizují, aby byly investice uhrazeny
především z příjmu podniků,
což znamená, že nesmí býti čistý
výnos podnikům odnímán, pokud ho k
investicím potřebují. Tyto motivy vedly k
tomu, že jsme v rozpočtu na rok 1927 ponechali železnicím
celý jejich čistý výnos, ba dokonce
jim přidali ještě 20% dopravní daně
na investice, a to z té příčiny, že
naše vysoké dopravní daně znemožňují
železnicím volnost tarifní politiky. Než
opatření toto bylo by stále ještě
bezúčinným vůči nebezpečí
dříve zmíněnému, kdyby nebyly
investice železniční současně
na tuto svou úhradu také obmezeny. A to je druhé
stejně důležité opatření
rozpočtu na příští rok. Tím
se sice zprvu investiční tempo zvolňuje,
avšak zaručuje se na jedné straně do
budoucna urychlený pokrok a na druhé straně
vkládá se do správy podniku ekonomický
prvek, poněvadž podnik šetří pro
sebe.
U podniku poštovního jsou poměry příznivější,
avšak i zde čekají podnik v nejbližší
době velké investice spojené s kabelisací
a automatisací a bylo proto se správou poštovní
učiněno arangement podobné na 4 roky počínaje
rokem 1926, čímž nemá býti řečeno,
že bude do té doby program úplně proveden,
avšak do té doby se projeví už účinek
předchozích investic v té míře,
že nebude nadále třeba ponechávati poštám
celý zisk pošt i šekového úřadu
k investičním účelům a má
zde finanční správa do budoucna reservu.
Státním lesům a statkům se ponechává
20% čistého zisku, ale současně se
investice limitují na tuto sumu s výjimkou Podkarpatské
Rusi, kde se věnuje k těmto účelům
na 3 roky celý čistý výnos, aby bylo
zhodnoceno lesní bohatství země a zjednána
pracovní příležitost lidu. Státním
báním a hutím se ponechává
k investicím celý čistý zisk vzhledem
k tomu, že jsou velmi zatíženy pasivními
slovenskými podniky udržovanými v provozu ze
sociálních důvodů. Investice podniků
ostatních jsou málo významné.
Vzhledem k této změněné hospodářské
konstrukci rozpočtu na příští
rok jest jeho aktivita příznivější
nežli byla aktivita v rozpočtu na rok běžný
1926. Finanční správě bylo překonávati
neobyčejně veliký úkol, aby byla i
při této změněné konstrukci
rozpočtové udržena aktivita do budoucna. Investice
kryté pro příští rok výnosem
podniků činí 400 milionů Kč
a o to se zhoršuje příjem státní
pokladny oproti dosavadní metodě, která odkazovala
podnikové investice na úvěr a jich výnos
odváděla státní pokladně. K
tomu přistupuje 450 milionů nového nákladu
na platový systém státních zaměstnanců,
136 milionů úděl železnicím z
dopravní daně, 109 milionů vzestup služby
úrokové následkem převzetí
a uznání dluhů předválečných,
37 milionů vzestup pensí a 84 miliony menších
nových výdajů různého druhu,
dále úbytek z daní z uhlí a koksu
70 milionů atd., takže bylo finanční
správě překonati a jednak úsporou,
jednak zvýšenými příjmy uhraditi
oproti letošnímu roku skoro 1 1/2 miliardy Kč.
Končí-li rozpočet na rok 1927 přece
aktivem, tedy je na snadě myšlenka ověřiti
si jeho pravdivost zkoumáním odhadu jeho výdajů
a příjmů. Odhad příjmů
se stal s náležitou opatrností podle skutečných
výnosů z let 1925 a 1926. (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Ministr dr Engliš (pokračuje): Zahájil
jsem periodickou publikaci výnosu nepřímých
daní a dávek, které jsou běžné
a přesné, a po depurační akci budou
též periodicky publikovány výnosy daně
důchodové a daní výnosových,
aby se mohl každý občan přesvědčiti,
jakou metodou bylo preliminováno. Podotýkám
hned, že nebylo v rozpočtu počítáno
s nadprůměrným výnosem depurační
akce, poněvadž by bylo chybou spotřebiti tento
mimořádný příjem v běžném
hospodaření. O jeho upotřebení promluvím
ještě později. Pokud se týče
výdajů, má největší část
výdajových položek povahu nepřekročitelnou,
některé však i velmi značné jsou
odhadem, tak zvláště výdaje na platový
systém a na invalidní péči. Platový
systém nebylo možno už roztříditi
na různé resorty a byl proto globální
částkou 450 milionů zařazen do pokladní
správy. S touto částkou se počítalo
v parlamentě při jeho projednávání
vedle 250 milionů, jež připadají na
platy v podnicích. Náklad na péči
o invalidy byl zařazen stejnou částkou jako
pro rok 1926, ačkoliv se ukázalo v roce 1925, že
tato péče vyžadovala o 145 milionů více,
nežli bylo rozpočteno. Lze počítati
jednak s přirozeným odpadem a nutno počítati
s reformou invalidního zákona. Drahotní přídavky
invalidní byly stanoveny v době předdeflační
a musí se podrobiti revisi, jak jí byly podrobeny
předdeflační mzdy a též ostatní
výdaje státní. Dlužno revidovati základní
princip invalidní péče, poněvadž
stát není úrazovou pojišťovnou,
která nahrazuje celou ušlou výdělečnou
způsobilost, nýbrž doplňuje existenční
minimum, pokud na ně nedostačuje pracovní
způsobilost zbylá. (Výkřiky posl.
inž. Nečase. - Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Ministr dr Engliš (pokračuje): Chceme-li
přilepšiti invalidům 100%ním, nesmíme
honorovati invalidity 25 %ní. (Výkřiky
posl. Zápotockého a Remeše.) Nesmíme
zapomínati, že přijde na stát ještě
veliký úkol sanace bratrských pokladen. Bez
reformy zákona o válečných poškozencích
by náš rozpočet aktivním nemohl zůstati.
Pokud konečně byly v minulých letech konány
některé platy mimoetátní, musí
býti tyto zlikvidovány, abychom se dostali k řádnému
etátnímu hospodaření. Lze-li takto
říci o hospodářství státním,
že jest či bude příštího
roku v pořádku a rovnováze, nelze téhož
říci o samosprávném hospodářství
zemském. To se týká především
dřívější úpravy učitelských
platů, která tenkráte zůstala bez
úhrady. Úprava letošní platovým
systémem jest zahrnuta ve zmíněném
již globálním obnosu pro tento účel.
Neméně nežli 886 milionů zůstalo
učitelských platů tenkráte nekryto.
V roku 1921 usnesl se parlament na údělech daně
z obratu pro samosprávné svazky, a pokud tyto úděly
připadaly na země, bylo jich používáno
ke krytí jinak neuhrazených platů učitelských.
Tímto způsobem bylo postaráno v roce 1926
o 440 milionů úhrady, avšak zbytek stejně
veliký je otevřen. Země se postavily na stanovisko,
že zvýšení platů neusnesly ony
a že nemohou býti proto odpovědnými
za schodek z toho plynoucí. Nezařadily proto tohoto
zvýšení učitelských platů
ani do rozpočtu a tak se děje skoro půl miliardy
výdajů mimoetatně bez úhrady, to se
rozumí, že ze státní pokladny formálně
jako záloha, z čehož už vznikla pohledávka
státu vůči zemím ve výši
3 miliard Kč. Tento stav byl snad pokladničně
snesitelný, pokud zde byly nedoplatky daňové
z minulých let, avšak bude neudržitelný
po skončení depurační akce. Důsledkem
vzestupu výnosu daně z obratu a tudíž
i zemských údělů klesá tento
neuhrazený schodek příštím rokem
na 370 milionů. I kdyby stát převzal z toho
dalších 100 milionů na sebe, zbývá
neuhrazených 270 milionů, z čehož má
býti 100 milionů uhrazeno reservováním
30% přirážky k výnosovým daním
při berní reformě, a pro zbytek si vyhrazuje
finanční správa podati v tomto zasedání
úhradové návrhy. Potřeba na platy
učitelské národních škol mimostátních,
pokud jest uhrazována místní samosprávou,
dostoupila výše 1320 milionů Kč.
Avšak tím není problém deficitu samosprávných
svazků ještě vyčerpán. Nemyslím
ani na okamžitou tísnivou situaci obcí, vyplývající
ze zmenšené přirážkové základny
důsledkem deflace, o této otázce bude podrobněji
jednáno při berní reformě. Myslím
na stále rostoucí finanční krisi zemí.
I po přísné restrikci rozpočtové
otevřel se letošního roku schodek v historických
zemích okrouhle 120 milionů Kč. Krise zemských
financí připomíná naléhavě
potřebu rozřešení problému samosprávy
v republice. Nepřehlížím, že je
tento problém po výtce politický, avšak
se stanoviska hospodářského jest samospráva
účelnou kooperací místních
činitelů a územních svazků
se státem, kooperací, která pro různá
odvětví veřejné správy není
metodicky totožnou. Jest tedy možno řešiti
problém autonomie buď se stanoviska jednotlivých
svazků jako celku, anebo se stanoviska jednotlivých
odvětví správy. Cestu tohoto, abych tak řekl,
vertikálního řešení, nastupujeme
zkusmo u správy silniční tvořením
silničního fondu. Jeho účelem není
pouze koncentrace a vázání určitých
účelových dávek pro udržování
a výstavbu silnic, nýbrž současně
revise dnešní silniční administrace,
aby se dospělo co možná k nejracionálnější
kooperaci mezi státem a samosprávou v tomto oboru.
Není možná rozvíjeti myšlenku tuto
dopodrobna, avšak ukáže se možná
účelným, sledovati ji i v budoucnu v jiných
odvětvích správy vodní, školské,
humanitní atd., aby místo dvojí koleje nastoupila
účelná kooperace a rozdělení
funkcí. (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Ministr dr Engliš (pokračuje): Vyloupne
se takto z tohoto vertikálního řešení
jádro pro politické řešení samosprávy,
bez něhož konečně není definitivní
nápravy, poněvadž teprve podle politické
konstrukce samosprávného svazku, která rozhoduje
o rozdělení moci v něm, se říditi
musí i konstrukce finanční, která
rozhoduje o odpovědnosti. A tak se nám projeví
finanční problém zemský nejen jako
problém úhradový, nýbrž především
a hlavně jako problém administrativní. Dokud
nebude definitivně rozřešena otázka
vyšších svazků samosprávných,
nedospějeme k definitivu ani v otázce finančně-komunální.
(Hluk. - Předseda zvoní.) Proto také
řešení, které přinášíme
při úpravě těchto financí u
příležitosti berní reformy, je řešením
dojista provisorním. Ovšem deficit, o který
se jedná v zemských financích, jest u srovnání
s celým veřejným budgetem v republice nepatrný.
Přistupme nyní ke zhodnocení rozsahu státního
rozpočtu a k jeho struktuře výdajové,
která udává směrnici celkové
politiky státu. Náklad na vlastní státní
správu, pokud jest břemenem poplatníků,
má činiti v příštím roce
9700 milionů. Vzhledem k tomu, že nové výdaje,
jak už bylo řečeno, činí přes
800 milionů, a že vzrostl rozpočet oproti loňskému
roku jen o 400 milionů, je patrno, že rozdíl
byl uhrazen úsporami ve výdajích dosavadních.
Na první pohled se zdá, že jest rozpočet
na příští rok nižší
než rozpočet na rok 1926, avšak ke správnému
srovnání třeba vyloučiti u obou rozpočtů
úděly samosprávným svazkům.
Měnově i národohospodářsky
nezáleží jen na finanční rovnováze
státu a veřejných svazků v něm,
nýbrž také na tom (Hluk. - Předseda
zvoní.), není-li tato rovnováha vykoupena
přespřílišným útiskem
výroby a spotřeby, poněvadž by byla
vykoupena na účet rovnováhy hospodářské,
nezáleží tedy jen na rovnováze, nýbrž
též na rozsahu veřejných břemen.
Posudek, který by se obmezil pouze na rozpočet státní,
byl by velmi kusý, poněvadž by nepřihlížel
k velikým výdajům samosprávným.
Pokusil jsem se zjednati pro jednání o státním
rozpočtu v parlamentě po prvé obraz o celkovém
vydání naší samosprávy podle
rozpočtů na rok 1926. Práce tato narazila
na neobyčejné obtíže, zvláště
pří pestré metodě rozpočtování,
a byť se v podrobnostech plně nezdařilo zjednati
obrazu úplně přesného a správně
rozčleněného, tož jsou celkové
výsledky přece nesmírně zajímavé.
Schází na příklad obce v okresu Beroun,
Horažďovice, Jindřichův Hradec, Jaroměř,
Nasavrky. Lituji sice, že nebylo možno zjednati si včas
data i z těchto okresů, avšak jich obyvatelstvo
nečiní více nežli 1.39% obyvatelstva
Čech. Celková částka výdajů
samosprávných takto zjištěných
činí 5717 milionů. V tom jsou arci i učitelské
platy, ve státním rozpočtu neobsažené,
jakožto výdaje zemské. Přihlížíme-li
k neúplnosti šetření, můžeme
počítati okrouhle se sumou 5800 milionů,
jakožto samosprávnými výdaji, kteroužto
sumu třeba přičísti k výdajům
státní správy 9700 milionů, abychom
seznali celkové zatížení národního
hospodářství veřejnou správou,
jež činí 15 1/2 miliardy. Ukáže
se, že teprve rozbor příjmové stránky
státního hospodářství poskytne
hodnotné hledisko ku posouzení tíživosti
státního rozpočtu, poněvadž se
při tom ukáže, k jakým formám
a metodám zdaňovacím bylo nutno sáhnouti,
aby se udržela rovnováha. Nemáme propočtu
o výši našeho národního důchodu,
aby bylo možno zjistiti, jakou jeho kvotu odčerpávají
veřejné svazky pro své účely
a jakou tedy celkovou kvotou tísní výrobu
a spotřebu. Kdybychom podle různých symptomů
přijali 60 miliard jako národní důchod,
činilo by celkové zatížení veřejné
26% a v tom zatížení státní kvotu
16% národního důchodu. Poměr výdajů
samosprávných k výdajům státním
jest jako 54: 100. Je-li národní důchod nižší,
stoupají uvedené kvoty úměrné.
Z výdajů samosprávy připadá
3120 milionů, t. j. 55%, na obce, 1733 milionů na
země, t. j. 30%, 736 milionů na okresy, t. j. 13%,
a 128 milionů čili 2% na župy na Slovensku
a na Podkarpatské Rusi. (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Ministr dr Engliš (pokračuje): Je tedy
patrno, že hlavním problémem autonomních
financí jsou obce, které samy vydávají
přes 3 miliardy. V zemských budgetech (Hluk.
- Předseda zvoní.), jež vyžadují
1733 milionů, jsou ovšem zahrnuty učitelské
platy. Toto zatížení samosprávou jest
nesmírné. Zdá se, že samospráva,
ale obzvláště obce, neukládají
si oné neúprosné reservy ve svých
výdajích, jaká je naprosto nutná,
má-li býti veřejné břemeno
pro naše hospodářství snesitelné.
(Výkřiky posl. Mikulíčka. -
Předseda zvoní.) V době vysokých
hospodářských čísel a dobré
konjunktury v letech 1920/1921, nepoužily obce vzrůstající
základny daňové ke snižování
přirážek, nýbrž často k
nepředloženému rozpětí svých
úkolů a výdajů, a ocitají se
nyní v krisi a dluzích. Pravím na adresu
samosprávy vůbec, a obcí zvláště,
že musí stůj co stůj zrestringovati
své rozpočty a své výdaje a že
by se dopustily těžkého omylu, kdyby se domnívaly,
že jest úkolem státu jich schodky prostě
honorovati. Úděly samosprávným svazkům
překročí na příští
rok celou miliardu, avšak budování financí
samosprávných svazků na údělech
je metoda od základu nezdravá a dá se omluviti
jen provisorně, poněvadž metoda tato jest v
rozporu s myšlenkou autonomie. Autonomie jako demokracie
jest konec konců nejen vláda, nýbrž
i odpovědnost a není myslitelná metoda, aby
parlament a stát přejímal odpovědnost
za daně a břemena, jichž upotřebení
a distribuce se provádí někým, kdo
této odpovědnosti nemá. (Hluk. - Předseda
zvoní.) Zase musíme dospěti k tomu, aby
každá obec byla odpovědna za své úkoly
a plnila je jen podle své možnosti a nikoli na cizí
účet. Ukazuje se tedy, že nejen státní,
nýbrž hlavně samosprávné a celkové
zatížení u nás jest přílišné
a trvale neudržitelným.
Přihlédněme blíže k výdajové
struktuře rozpočtu na rok 1927. Percentuální
rozvrh věcné seskupených výdajů
jest v hlavní linii zachován. Rozčlenění
rozpočtů vychází od ústředních
státních orgánů, k nimž náleží
hlava státu, parlament a předsednictvo ministerské
rady. Výdaje na tyto ústřední orgány
nečiní ani celé procento výdajů
celé státní správy. Mezinárodní
členění státu, representované
výdaji diplomatickými a obrannými, tvoří
skoro pětinu všech státních výdajů
a klesá v rozpočtu na příští
rok o sedminu, a to hlavně následkem radikální
úspory v ministerstvu národní obrany. Zachování
této restrikce záleží ovšem na
tom, že bude parlamentem příznivě vyřízena
osnova zákona o vojenském fondu, umožňující
národní obrané nalézti v časovém
rozvrhu svých výdajů trvalou úsporu
a ekonomisaci. Správa vnitropolitická a justiční,
representující ochranu právního řádu,
vyžaduje 9% správních výdajů,
správa kulturní skoro totéž, totiž
782 mil. Avšak bylo by mylné míti za to, že
výdaji ministerstva školství a národní
osvěty jsou výdaje pro kulturní a školské
účely vyčerpány. Účely
kulturní a školské jsou opatřovány
především též některými
jinými státními resorty. Tak na př.
ministerstvo zemědělství má ve své
kompetenci školství zemědělské,
v globální sumě platového systému
jsou též příplatky profesorům
a učitelům atd. Výdaje školské
a kulturní mimo ministerstvo školství a národní
osvěty činí v rozpočtu na příští
rok 325 milionů Kč, úhrnem tedy kulturní
výdaje ve státním rozpočtu 1112 milionů
Kč. (Výkřiky posl. Mikulíčka.
- Předseda zvoní.) Avšak ani tato
částka se nemůže o sobě srovnávati
s ostatními výdaji státními, na př.
s výdaji pro národní obranu, poněvadž
výdaje školské jsou též, a to převážné,
obsaženy v rozpočtech samosprávných,
kdežto výdaje branné téměř
výlučné v rozpočtu státním.
Podle šetření, o němž jsem dříve
mluvil, činí školské výdaje samosprávných
svazků okrouhle 1300 mil. Kč. Cifra tato je minimální,
poněvadž mimořádné výdaje,
zejména stavební, nebyly vždy specifikovány.
Sečteme-li tedy kulturní a školské výdaje
ministerstva národní osvěty 782 miliony,
obdobné výdaje ostatních státních
resortů 325 mil. a ony minimální výdaje
autonomie 1300 milionů Kč, obdržíme
přibližně náklad na kulturní
a školské účely v republice 2412 milionů
Kč, čili půl třetí miliardy,
což u srovnání s celkovým budgetem veřejným,
odhadnutým dříve na 15.500 milionů,
činí přes 15%. Okrouhle každá
šestá-sedmá koruna je věnována
účelům školským a kulturním.
Toto číslo umožňuje teprve porovnání
s výdaji národní obrany atd. Toto číslo
je sice naší chloubou, avšak nabádá
současné k velmi vážné úvaze
o tom, odpovídá-li celkové naší
hospodářské únosnosti, poněvadž
hmotnou bídou by nebylo možno vybudovati kulturu.
Kultura je dojista i pramenem hmotného blahobytu, avšak
není vyňata z úsilí po racionalisaci
a ekonomii. Každým způsobem bude náš
školský systém vyžadovati revise se zřetelem
k ideálu kulturnímu a hospodářskému.
Upozorňuji, že mimo počet stále zůstávají
samosprávné svazky zájmové, jako komory,
které též opatřují zlomek práce
vzdělávací a zatěžující
poplatníky vedle státu a samosprávných
svazků územních.
Správa hospodářská vyžaduje něco
málo přes desetinu správních výdajů
státních. Zahrnuty jsou zde výdaje pro zemědělství,
pozemkovou reformu, obchod, průmysl, živnosti, ústřední
správu železnic a pošt a ministerstvo veřejných
prací s celou dosavadní agendou, a kromě
toho s preliminářem administrativních budov.
Ve formálním ohledu bylo by zde připomenouti,
že byly doposud administrativní budovy preliminovány
u jednotlivých kapitol, kdežto nyní jsou soustředěny
u ministerstva veřejných prací a limitovány
částkou 1/4 miliardy. Stalo se tak z velmi dobrých
důvodů, aby byl zjednán správný
podklad pro úvahu, smí-li být ta která
stavba podniknuta čili nic. O sobě a s resortního
stanoviska se zdá každá navrhovaná stavba
účelnou a nutnou, avšak není-li včleněna
do nepřekročitelného rámce celkové
potřeby, chybí měřítko pro
finanční její ohodnocení. Správné
se dlužno ptáti, nikoli je-li ta která stavba
účelná a nutná, nýbrž
je-li účelnější a nutnější
ta či ona, a není-l možno uskutečniti
obě najednou, které přísluší
časová přednost.
Výdaje sociální včetně zdravotnictví
a zásobování, jakož i pensí jsou
representovány 17% státního rozpočtu,
okrouhle 1600 miliony Kč. V tom jest něco přes
600 milionů pensí státních zaměstnanců
a téměř celá miliarda vydání
administrace sociální péče, zdravotnictví
a zásobování. Kdyby byla preliminována
péče o invalidy bez zřetele k chystané
reformě, byla by miliarda vysoko překročena.
Náklad na válečné poškozence
činí se zřetelem na chystanou reformu 1/2
miliardy. Leč ani sociální agenda veškerá
není soustředěna ve jmenovaných ministerstvech,
a také zde jsou mnohé účely sociální
opatřovány resorty jinými. (Hluk. -
Předseda zvoní.) Přibližný
propočet ukazuje, že tyto sociální náklady
ostatních resortů vyžadují 222 milionů
Kč, při čemž se vůbec nepřihlíží
k sociální službě podniků. To
jsou ovšem náklady přímé. Jsou
však na př. u železnic skryty v nákladech
na uhlí nejen ztráty plynoucí z t. zv. režijního
uhlí, nýbrž plynoucí z toho, že
výběr uhlí se neděje se zřetelem
na potřebu železnic, nýbrž též
se zřetelem na zaměstnanost hornictví. Ztráta
z tohoto posledního důvodu byla vypočtena
pro rok 1926 na 70 milionů Kč. K těmto nepřímým
sociálním obětem nepřihlížím.
Stejně jako u výdajů kulturních, třeba
i u výdajů sociálních přihlédnouti
k nákladům obdobným u samosprávy.
Shledáváme zde v celkovém rozpočtu
samosprávy na rok 1926 výdaje na zdravotnictví
částkou 408 mil. a na sociální péči
částkou 208 mil., celkem 616 milionů. Sečteme-li
sociální a zdravotnickou agendu všech resortů,
obdržíme bez pensí státních zaměstnanců
1189 mil., a přičteme-li k tomu náklady na
obdobnou agendu samosprávnou, dospějeme k celkovému
číslu 1800 mil. Kč. V tom je agenda zdravotnictví
534 mil. I tato úhrnná suma, ačkoliv v ní
nejsou agendy zájmových svazků a sociálních
pojišťoven, překvapuje svou výší
a nabádá k úvaze o únosnosti. Není
sporu o tom, že účelná sociální
a zdravotní péče zlepšuje člověka
a tudíž i jeho produkt, avšak bez nejracionelnějšího
upotřebení stává se mrtvým
břemenem výroby a národního hospodářství.
Při důležitých sociálních
úkolech, které ještě dojista přijdou,
bude proto uvažovati o tom, nejsou-li méně
důležité úkoly dnes honorovány,
jimž nepřísluší přednost.
Myslím na zmíněnou už sanaci bratrských
pokladen, pomoc staropensistům, přestárlým
atd. Rozsah sociálních výdajů ve státním
rozpočtu ukazuje, že nikterak nebyla opuštěna
základní směrnice naší státní
správy od převratu. Sociální tato
linie se ohýbá jen potud, pokud toho neúprosně
vyžaduje produktivita země. Otázka výroby
je stejně důležitá jako otázka
distribuce, otázka výdělku stejně
důležitá jako otázka spotřeby.
Správa finanční pohlcuje třetinu státních
výdajů, avšak v tom jsou obsaženy výdaje
na státní dluh, na platový systém
a na celou agendu pokladní správy. Státní
dluh činí okrouhle 35 miliard, jeho zúročení
vyžaduje 1.900 milionů ročně, jeho úmor
600 milionů a správa 50 milionů. V úhrnu
státního dluhu jest 24 miliardy dluh vnitřní,
6 1/2 miliardy dluh zahraniční a 4.400 milionů
dluh vyplývající z mírových
smluv, t. j. předválečný dluh rakousko-uherský,
připadající na naši republiku. Výkaz
státních dluhů jest takřka už
úplný, zbývají jen některé
nepatrné zůstatky dluhu předválečného,
který musíme převzíti, a vypořádání
dluhu italského a francouzského - úhrnem
se nemůže jednati ani o celou miliardu - takže
dospíváme konečně též
ke stabilisaci svého dluhu. Nejobtížnější
částí státního dluhu jest dluh
přechodný, který ještě činí
4 miliardy 600 milionů Kč, 1/22 miliardy bonů
a 3 miliardy pokladničních poukázek. V průběhu
roku 1926 byl tento přechodný dluh podstatně
zmenšen o miliardu tím, že byl konsolidován
u příležitosti konsolidační půjčky.
Prolongováno na pětileté pokladniční
poukázky bylo 1.100 milionů. Pro finanční
správu nejobtížnější jednoroční
pokladniční poukázky následkem toho
úplně zmizely. (Výkřiky posl. Kreibicha.
- Předseda zvoní.) Finanční
správa pamatuje na další konsolidaci přechodného
dluhu ve finančním zákoně tím,
že reservuje příjmy, jež poplynou ze starých
nedoměrků daňových při depurační
akcí, pokud přesáhnou o 5% preliminované
částky v rozpočtu, pro zvláštní
fond, jehož účelem je postupně konsolidovati
přechodný dluh. Na státní dluh přispívají
podniky, zvláště železnice a pošty
částkou 400 milionů a zbytek 2.050 milionů
jest břemenem všeobecné státní
správy. Břemeno dluhové činí
tedy samo o sobě 21% veškerých správních
výdajů státních. V tom je, jak podotčeno,
600 milionů na splácení dluhů. Absolutní
výše státních dluhů i procento
jich služby jest nejvážnějším
mementem, aby se státní správa bez jakýchkoliv
dalších dluhů obešla. Bylo by zajímavé,
znáti současné zadlužení samosprávných
svazků. Úhrn dlužného kapitálu
není znám, avšak při zjišťování
výdajů těchto svazků bylo zjištěno,
že vydávají na službu dluhovou 617 milionů
Kč ročně. Úhrnem vydávají
tedy stát a samosprávné svazky přes
3 miliardy Kč jen na službu dluhovou.