Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je p. posl. Zápotocký.
Dávám mu slovo.
Posl. Zápotocký: Vážení
pánové! Již v imunitním výboru
bylo přiznáno, těmi zástupci stran,
které se podílely na sdělávání
jednacího řádu této sněmovny,
že jednací řád našeho parlamentu
jest a byl veden zásadou, ztížiti uplatnění
se každé oposici v tomto parlamentě a zabrániti
jakékoliv obstrukci. Majority této sněmovny
vždy tohoto jednacího řádu v tomto směru
plně využívaly a znásilňovaly
oposiční strany, nedávaly jim příležitosti,
aby oposiční strany v tomto parlamentě mohly
se uplatniti. Dělala to minulá všenárodní
koalice proti oposičním stranám a byli to
ti pánové, kteří se dnes pro zneužívání
jednacího řádu proti oposici vyslovují,
kteří v tehdejších dobách, jsouce
v oposici, proti tomuto zneužívání protestovali.
Tito pánové, kteří dnes vytvořili
náhodnou celně-kongruovou koalici, jdou dále
ve svém snažení a žádají
nyní, aby ta strohá opatření jednacího
řádu, kterým má býti ztížena
oposice a kterým má býti zabráněno
jakékoliv obstrukci, byla ještě doplněna
tím, že se prohlásí, že i každý
pokus ostřejší oposice, každý pokus
obstrukce v tomto parlamentě je činem trestným,
který podléhá paragrafům trestního
zákoníka.
Přes to, že pánové tyto strašáky
vyzdvihují, přes to, že pánové
dávají najevo, že jsou ochotni k násilnickým
činům, že jsou ochotni znásilňovati
každou oposici v parlamentě a že jsou ochotni,
jsouce sami osobně zbabělí, volati na ochranu
svých zájmů proti oposičním
poslancům policii a kriminály této republiky,
přes to se v tomto parlamentě při projednávání
posledních předloh oposice a obstrukce rozvinula.
Pánové, proč je možno, aby se rozvinula
obstrukce v tomto parlamentě? Já posloužím
jenom několika příklady, jakými se
zde postupuje, jak se znásilňuje každý
počin oposice a jak se oposici zabraňuje, aby vůbec
nemohla využíti parlamentních práv a
zvyklostí. Pánové provádějí
zde bezohlednou censuru nepohodlných jim interpelací.
Uvádím za příklad: Podal jsem před
měsícem interpelaci o nepořádcích
v ervěnické elektrárně. Ta interpelace
byla pánům nepříjemná, poněvadž
tam staví řadu lidí z jejich tábora
do špatného světla. Tato interpelace přes
to, že celý měsíc byla podána,
není ještě vytištěna a rozdána
tiskem poslanecké sněmovně. Důležité
zákony a předlohy, které jsou předkládány
k odhlasování tomuto parlamentu, dostávají
poslanci v poslední chvíli tak, aby k nim nemohli
zaujmouti věcného stanoviska. Včera byl na
stůl poslanců dán vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu
shromáždění obchodní úmluva
mezi republikou Československou a Polskem. Ten návrh
obsahuje 121 stran. Týž den věc se projednávala
ve výborech a hned dnes zkráceným řízením
byla věc odhlasována. Ani pánové,
kteří o věci té hlasují, nejsou
si vědomi toho, co v té úmluvě jest,
a přiznali to sami zpravodajové ve výboru,
že neměli času předlohu prostudovati,
poněvadž byla v poslední chvíli hozena
na stůl. A teď se říká: Šetřete
zásad parlamentarismu, jednejte věcně v parlamentě.
Vy projednáváte věci takovým způsobem,
že každou zásadu parlamentarismu šlapete
nohama a snižujete parlament na děvku, která
má odhlasovati na diktát to, čeho vaše
kapitalistické zájmy v tomto státě
potřebují. (Výborně! - Potlesk
poslanců komunistických.) Pánové
na jedné straně se proti nám obracejí
a chtějí nám říkati, že
naše činnost a všechno naše jednání
je úplně bezvýznamné, ale na druhé
straně faktum jest, že z naší činnosti,
z našich počinů a z našeho jednání
mají strach. Ten strach zabíhá přímo
až do směšnosti. Hloupými se stavíte
před celou veřejností, a já o tom
uvedu zase jeden důkaz právě z dnešní
schůze. Projednával se návrh zákona
o přiznání státního občanství
jednotlivým příslušníkům
jiné národnosti. K tomu návrhu byla předložena
naším klubem posl. dr Gátim resoluce.
Tu resoluci uznaly i strany vládní většiny
za správnou. Jednalo se o její odhlasování,
ale pánové řekli: My pro tu resoluci nemůžeme
hlasovati, poněvadž byla podána komunistou.
A aby si pánové pomohli, opsali doslova resoluci
podanou posl. dr Gátim, podepsali ji jiní
navrhovatelé, a resoluce byla předložena. Předsednictvo
jako obyčejně, když jsou dvě shodné
resoluce, dává o nich hlasovati najednou. Pánové
řekli: To není možno, aby se o těch
dvou resolucích hlasovalo najednou, třeba jsou doslova
stejné, poněvadž ta jedna resoluce je komunistická
a my nemůžeme do takové blízkosti s
komunisty přijíti. Tedy o té resoluci se
musí hlasovati zvlášť a pak se také
o resolucích, které jsou úplně shodné,
zvlášť hlasovalo. Resoluce podaná z vládní
strany byla přijata v této sněmovně,
kdežto druhá resoluce, úplně stejná,
jen proto že byla podána komunistou, byla v této
sněmovně zamítnuta. Tedy dvě shodné
resoluce, ale jedna byla přijata, druhá zamítnuta.
Pánové, řekněte mně, jakou
úctu máme míti před takovým
parlamentem, před takovou vaší komedií.
Nezasloužíte vy, kteří jste nejbohopustějšími
komedianty pod sluncem, abyste byli z této sněmovny
přímo vypráskáni? (Potlesk poslanců
komunistických.) Ano, pánové, hrajete
komedii před lidem, hrajete komedii před svým
voličstvem, hrajete komedii před celým národem.
A chcete dávati této komedii roušku důstojnosti,
chcete si hráti na zákonodárce, (Potlesk
poslanců komunistických.) když jste obyčejnými
šarlatány. (Tak jest! Výborně! -
Posl. Mašata: Dobře, že jste nám to
řekl!) Ano, já vám řeknu ještě
další věc. Stejně tak, když přecházím
k těm předlohám, proti kterým my jsme
co nejostřeji vystoupili - jednalo se o předlohy
celní, kterými se zvyšují sazby celního
sazebníku - každý ví a každý
pracující člověk a každý
konsument v této republice cítí, že
tento zákon, který zde byl odhlasován, je
přímo násilnickým útokem na
existenci pracujících vrstev, (Hlas: To je veřejně
násilí!) je to veřejné násilí
páchané majetnými tohoto státu na
pracujících a nemajetných. (Výkřiky
posl. dr Srdínko.)
A jestliže vy, pánové, takové
násilí pášete, jestliže vy k takovému
násilí saháte a jestli při tom upotřebíte
mimořádných opatření, násilnických
opatření, ne parlamentního jednání,
my všichni víme a byli jsme svědky, jak se
celní zákon projednával, s jakým urychlením
musil býti promrskán, jak se nedávalo času
k tomu, aby se mohlo zaujmouti stanovisko, jak se terminovaly
krátce lhůty, které byly dány výborům,
a když přes to přese všecko i při
všech briskních opatřeních našeho
jednacího řádu přece jen oposice mohla
se na tolik uplatniti, že ohrozila terminování
těch předloh, že nemohly ty předlohy
býti v daném termínu výborem projednány,
pánové, prostě jste prohlásili v rozpočtovém
výboru: když rozpočtový výbor
nebude do ustanovené lhůty hotov, předloží
se to poslanecké sněmovně bez projednání
v rozpočtovém výboru. A také dříve,
než bylo jednání v rozpočtovém
výboru ukončeno, byla předloha dána
na program jednání pléna poslanecké
sněmovny.
Tedy zase naprosté porušování parlamentních
zvyklostí, naprosté porušování
jednacího řádu. A když oposice podala
pozměňovací návrhy - o tom již
zde bylo mluveno předešlými p. řečníky
- pánové řekli: jaké pak pozměňovací
návrhy? Jaké právo má oposice vůbec
se nám míchati do toho v parlamentě, když
si chceme něco odhlasovati? Pryč s nimi, do koše
s nimi, pod nohy vám je házíme, o žádných
pozměňovacích návrzích se nebude
hlasovati. Je to agrárně klerikální
diktát, že chudý lid musí býti
vyhladověn, a to musí býti odhlasováno,
jen o tom připustíme jednání a hlasování.
A všech těch několik set pozměňovacích
návrhů hodili jste pod stůl a při
tom chcete se odvolávati na parlamentní postup?
Chcete žádati, aby parlamentní zvyklosti se
strany oposice byly šetřeny? Divíte se, že
proti tomuto postupu se ostře vystupuje? Divíte
se, že tenkrát, když lid, na kterém má
býti spáchán nejtěžší
zločin, využije svého práva, které
je mu ústavními zákony zajištěno
a demonstruje docela klidně a pokojně na ulicích
proti tomuto útoku na svoji existenci, když vy na
něj pošlete policajty a četníky a necháte
do lidu stříleti, divíte se, že po všech
těchto vašich násilnostech se také v
někom vzpění krev a že někdo
protestuje ostrým způsobem proti všemu tomu,
co vy zde pášete a o čem myslíte, že
musí býti pro každého směrodatné.
Je samozřejmo a my to docela otevřeně přiznáváme:
My jsme proti tomuto vašemu násilí obstruovali
v tomto parlamentě. My svoji obstrukci, kterou jsme proti
celní předloze zdvihli, nezapíráme,
my se k ní hlásíme. (Tak jest! Potlesk
komunistických poslanců.) My však také
otevřeně říkáme: když
už obstrukci prohlašujete za zločin, který
má býti stíhán podle trestního
zákoníku, pak jste měli býti důslední,
měli jste míti odvahu a žádati vydání
všech 41 komunistických poslanců a měli
jste nás všechny postaviti před soud, poněvadž
my za ty činy, které se zde staly, béřeme
odpovědnost před celou dělnickou a pracující
veřejností, poněvadž víme, že
ten protest, který my jsme zde zdvihli, celá veřejnost
našeho národa provázela svým největším
souhlasem, že jsme zde mluvili a jednali podle vůle
všech pracujících vrstev, podle vůle
všech těch, kteří opravdu tento stát
udržují a kteří jsou základními
pilíři tohoto státu. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Nás, pánové, vaše jednání
docela nic nepřekvapuje. Nás také nepřekvapuje,
že zde nyní v této sněmovně,
jak už bylo z naší strany několikráte
zdůrazněno, vytváří se internacionální
koalice všech vydřiduchů proti pracujícímu
lidu. Je to pochopitelno, poněvadž všechny základy
a cesty jsou pro vytvoření této internacionální
lichvářské a buržoasní koalice
připraveny.
Vy vděčíte minulé všenárodní
koalici, že vám odhlasovala a usnesla všechny
tyto zákony, které by nynější
vaše internacionální buržoasní
koalice nebyla mohla odhlasovati a přijmouti. (Výkřiky
posl. Mikulíčka.)
Vaše měšťácká mezinárodní
koalice je ochotna také toho, co vám bývalá
všenárodní koalice připravila, jak se
ukázalo, plně využíti a vy, česká
buržoasie, máte dnes možnost dělati určité
presenty nacionálním stranám německým,
německým agrárníkům, maďarským
agrárníkům, podobně tak, jako je v
době potřeby dělalo jednotlivým nacionalistům
staré Rakousko. To je obdobná vládní
politika, kterou vy dnes kopírujete od starého Rakouska.
Když je potřebí prosaditi vaše stavovské
a třídní zájmy, vytvoříte
internacionální buržoasní koalici, a
aby ty nacionální strany, které do určité
míry přece jenom tím se diskreditují
před svým lidem, před veřejností,
že jdou do toho internacionálního souručenství,
a které do určité míry se zpronevěřují
těm svým nacionálním heslům
a zásadám, tento čin mohly před svým
lidem omluviti, házíte jim určitá
sousta jako to dělalo staré Rakousko. Němci,
když je bude dnešní buržoasní koalice
potřebovat, mohou se dožíti nějakého
jazykového nařízení, pan dr Kramář
při všem českém nacionalismu bude
ochoten dáti takový present, Maďaři
se mohou dožíti a dopracovati nějakých
nacionálních úspěchů, nejzuřivější
čeští agrárníci budou ochotni
dáti vám nějaký nacionální
ústupek, jen když vy budete pevně držeti
v této buržoasní koalici, která se zde
tvoří a vytvořila, a když budete pomáhati
hájit zájmy všech kapitalistických stavů
v tomto státě.
Tak ve skutečnosti poměry vypadají. A my
se na ně také úplně s tohoto stanoviska
a docela střízlivě díváme.
Ale my také naproti tomu prohlašujeme: Vy se musíte
smířiti s tím, že se postavíme
proti těm vašim vlasteneckým a nacionálním
švindlům, které pro vás nejsou nic jiného,
nežli házením písku do očí
důvěřivým lidem, vy musíte
počítati s tím, že už doba tak
daleko pokročila, že roušky těchto vašich
vlasteneckých záclonek, kterých jste používali,
se trhají, že aspoň dělný a pracující
lid z valné části procitá a že
vaše bezcenné vlastenecké nacionální
fráze nahrazuje jedním velkým heslem, jedním
velkým zájmem, a to je zájem třídní
a boj za svoje třídní požadavky. (Tak
jest! - Potlesk poslanců strany komunistické.)
My tuto armádu pracující třídy
proti vám tvoříme, proti vám alarmujeme
a také jsme ji ochotni vésti do boje. My jsme přesvědčeni,
že při tom můžeme se dožíti
i určitých ještě porážek
a určitých obětí. Ale pánové,
s tím vším my počítáme.
Pro nás dneska otázka, před kterou nás
stavíte, zdali několik našich poslanců
postavíte před soud, nehraje žádnou
roli. Vy jste již v této republice postavili ne sta,
nýbrž tisíce našich příslušníků
(Tak jest!) Potlesk komunistických poslanců.)
před vaše buržoasní soudy. Vy jste
persekučně a mstivě rozvrátili existence
a domácnosti celého sta a tisíců dělnických
rodin (Tak jest!), docela zpupně a bezohledně
kryjíce se za policajty, za svoje třídní
soudy a kriminály, poněvadž sami jste osobně
zbabělí; sami nedovedete pro sebe bojovati (Tak
jest! - Potlesk komunistických poslanců),
potřebujete si zakupovat z peněz, které jste
na dělném lidu vydřeli, biřice ochotné,
kteří by obstarávali vaše zájmy
a kteří by sloužili vašemu prospěchu
a hájili vašich zájmů. Tak ve skutečnosti
vy, pánové, vypadáte v nedbalkách.
My jsme si toho vědomi, co od vás máme k
očekávání. My také v této
chvíli neprosíme o žádnou milost, my
docela otevřeně vám prohlašujeme: Nás
ta vaše mstivost, nás ta vaše zloba nemůže
nijak zarazit a nemůže nás odvrátiti
od našeho postupu. Jsme pevně přesvědčeni,
že třídní boj a třídní
zásady dělnictva a pracujících tříd
čím dále tím více musí
prorážeti cestu. Jsme také přesvědčeni,
že po dobrém a prosbami dělnická třída
od vás ničeho nezíská. Jsme také
přesvědčeni, že dělnická
třída svá práva musí si na
vás zde, v tomto parlamentě, i mimo něj vybojovat,
a věříme, že dělnické
třídě patří budoucnost a že
dělnické třídy bude svět. (Potlesk
poslanců komunistických.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je p. posl. inž. Jung,
dávám mu slovo.
Posl. inž. Jung (německy): Dámy
a pánové! V českém parlamentarismu
dozrály již mnohé zvláštní
květy. Z jeho půdy vytryskla mezi jiným také
ona proslavená většina, onen podivuhodný
útvar dětinskosti a surovosti, který se domnívá,
že si smí vůči menšině dovoliti
vše. Této okolnosti dlužno především
přičísti - a včera jsem na to již
poukázal v imunitním výboru - že v této
sněmovně dochází k bouřlivé
obstrukci tak zakazované dočasnou většinou.
Jednotlivé české strany obstruovaly ve starém
Rakousku častěji a vesele. Mladočeši
na příklad, tedy strana pana dr Karla Kramáře,
obstrukci v rakouském parlamentním životě
vůbec zavedla. Sluší připomenouti v
této chvíli, že to byli tito pánové,
kteří roku 1893 přivodili v českém
zemském sněmu pád vyrovnání
a při této příležitosti podnikli
na předsednictvo velmi slavnostní útok. Dnes
jsou nekonečně rozhořčeni. Připomínka
na tuto dobu budiž výstrahou oněm německým
stranám, které se domnívají, že
mohou této straně někdy důvěřovati.
Příslušníci jiné české
strany pronášeli ve vídeňské
říšské radě nejen několikahodinové
řeči, nýbrž užívali také
píšťalek, trubek pro děti, a aby ukázali,
jak jdou s pokrokem, elektrických zvonků a dále
prokázali, že jsou zběhlí ve vrhání
svazků spisů a kalamářů. Někteří
z těchto pánů sedí také ještě
na lavicích této slavné sněmovny.
Nikomu však tenkráte nenapadlo volati je snad pro
to k odpovědnosti, poněvadž totiž staré
Rakousko, jak vy dnes říkáte, policejní
stát, uznávalo právo na obstrukci. Uznávalo
je, přes to, že se tam s menšinou nakládalo
poněkud jinak, totiž daleko lépe než v
pražské sněmovně. Jen jeden zůstal
velmi konservativní. Již ve starém Rakousku
neuznal práva na obstrukci. Byl to český
místopředseda rakouské říšské
rady dr Karel Kramář, který roku 1897
povolal do sněmovny policii. Víme tedy, z jaké
tradice vznikla pražská sněmovní stráž.
(Souhlas.) V prvních dobách českého
parlamentarismu ozývá se ještě vzpomínka
na uplynulé hrdinské doby obstrukce. Očekávajíce,
že budete stále mezi sebou, že zůstanete
ve většině, vymyslili jste tedy jednací
řád, který měl znemožniti obstrukce.
Neznemožnil jich sice, ale učinil je jistě
neúčinnými. Stalo se tak však jen proto,
že jste nechali klesnouti parlament na čistě
hlasovací stroj, který v největší
vřavě na povel "ruce vzhůru", zpravodaje
nebo jiné kterékoliv osoby, která stojí
nahoře, skvěle pracuje. Postupem času leckterý
z pánů úplně zapomněl na svou
obstrukční minulost a chová se v přímo
úchvatné naivnosti tak, jakoby nikdy nic nevěděl
o obstrukci, nejméně ovšem o té, kterou
sám dělal.
Před lety byl kol. dr Baeran vydán státnímu
zástupci a uvržen do bídy, poněvadž
hodil nevinnou smrdutou bombu. Včera zástupci obou
českých socialistických stran, které
byly vynikající měrou účastny
na vývoji věci a spoluviny (Souhlas.)
- v tom jest jejich tragika - právě v
imunitním výboru poukázaly na případ
Baeranův, který kdysi samy společně
konstruovaly. To jest právě vrchol nechutnosti a
licoměrnictví. Či stali se z pánů
od té doby, co musí jísti trpký chléb
menšiny, obrácení hříšníci?
My, světové děti, měli bychom z toho
radost, kdybychom tomu věřili. Nedávno jste
sami ještě v imunitním výboru vesele
hlasovali pro vydání.
Soud žádá za vydání 27 poslanců,
tedy téměř jedné desítiny členů
poslanecké sněmovny. Zdejší časopis
připomíná v dnešním úvodníku,
že před 305 léty bylo jich rovněž
27, kteří v naší blízkosti, před
staroměstskou radnicí, nyní slavnostně
vystrojenou, byli vydáni katovi Ferdinanda krvavého.
Ironie dějin chce nejen, aby dnešních
27 - většinou samých Čechů -
hnali před soud Češi, nýbrž aby
mezi nimi byli také příslušníci
českých socialistů, oné strany, která
uplatňuje pro sebe titul strany státotvorné
a tedy vyvozovala z toho oprávnění, očišťovati
stát svým způsobem. Nikoliv však snad
od korupce, bůh uchovej, nýbrž čistiti
zvláště úřady ode všech
Němců. Na seznamu těch, za jejichž vydání
se žádalo, bylo také jméno dr Franke,
proslaveného restrikčního ministra, který
uvrhl do bídy tisíce a tisíce německých
státních zaměstnanců a na něhož
jsme kdysi podali žalobu, ovšem marně, neboť
vrána vráně oko nevyklove - a tenkráte
ještě byly vrány v českém
táboře solidární. (Posl. Patzel:
Bratr Franke! - Posl. dr Franke: Řekněte
to dr Kramářovi! Vždyť to můžete
napravit, máte pro to většinu! Celní
většina vám to odhlasuje! - Posl.
Patzel [německy]: Špatné svědomí
máte přece!) Ten snese všecko, má
tvrdou kůži. (Posl. dr Franke: Dělal jsem
svou povinnost, ale ti páni se ke mně zachovali
nádherně!)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. inž. Jung (pokračuje): Pane kol.
Franke, připouštím, že jest to
nepříjemné, připomíná-li
se právě vám vaše restrikční
dílo. (Posl. dr Franke: Já s vámi
nepolemisuji, pane kolego, s vámi ne, to tomu nerozumíte.)
Nyní, poněvadž jest krmiva méně
a z části nestravitelné, solidarita na čas
přestala. Na čas, zdůrazňuji to výslovně.
Dostatečně známým smlouváním
bylo ze 27 poslanců, o jejichž vydání
se žádalo, 16 vyloučeno, 5 poslanců
má býti vydáno ihned, 6 má býti
odsouzeno k zdlouhavému čekání v neustálé
trýzni. Důvody tohoto postupu jsou pro nás
jasné. Ve znamení sokolského sletu a před
slavností Husovou nechce se stupňovati roztrpčení
v českém táboře do nezměrné
výše. Proto byly také bez podrobnějšího
odůvodnění politicky nejvýznačnější
osoby z řízení vyloučeny. Již
to musí býti pro všecky Němce důvodem,
aby se při tomto řízení zdrželi
jakékoliv součinnosti, poněvadž se jednou
špatně odmění. Pokládáme
tedy pomoc německých stran na tomto díle
za těžkou chybu. (Posl. Krebs [německy]:
A ještě k tomu za hloupost! - Německý
výkřik: Hanba je to, ne chyba!) Souhlasím
s tím také. Pro zamítavé chování
mého klubu jsou však rozhodující také
zásadní opatření. Vydání
poslance opírá se především o
zákon na ochranu republiky, o zákon, proti němuž
jsme my Němci tenkráte ještě v jednotné
frontě bojovali od prvého počátku
a jehož se proti našim soukmenovcům zneužívá
nejhorším způsobem. Stačí, poukáží-li
jen na procesy odborného učitele Goetha v Jihlavě
a vysokoškoláka Schiebla v Opavě a na několik
žádostí za vydání německých
poslanců. Jako příslušníci menšiny,
s níž se v této sněmovně surově
nakládá, nemůžeme se dále vzdáti
práva na obstrukci. (Souhlas.) Jest již velmi
povážlivé, jestliže se zde obvyklý
parlamentarismus domnívá, že se nemůže
obejíti bez parlamentní stráže. Nikdy
však nesmíme dáti svůj souhlas k tomu,
aby se také soudu a státnímu zástupci
poskytla příležitost vměšovati
se do sněmovních poměrů, aby k tomu
ještě byli povoláváni, neboť to
znamená skutečné vzdání se
parlamentarismu. Z těchto důvodů mám
uloženo prohlásiti jménem klubu německých
národních socialistů, že budeme hlasovati
proti návrhu většiny imunitního výboru
na vydání. Pro menšinový návrh
dr Patejdla, Riedla, Koudelky a Kříže
budeme hlasovati. (Souhlas poslanců něm.
nár. socialistické strany.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je p. posl. dr Patejdl. Dávám
mu slovo.
Posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! Rozdaná
zpráva pana referenta v této věci mluví
za celé knihy. Zpráva tato konstatuje, že došla
žádost zemského trestního soudu za vydání
27 poslanců, že o této věci bylo v imunitním
výboru jednáno, a navrhuje jménem imunitního
výboru rozhodnutí, aby bylo vydáno 5 poslanců,
aby většina nebyla vydána a aby o několika
bylo jednání odročeno. Ptáte-li se
po důvodech, které vedly k tomu, aby určití
byli a druzí nebyli vydáni a aby o třetích
se nerozhodovalo, marně je sháníte v této
důvodové zprávě, marně je hledáte
ve zprávě pana referenta a marně jsme se
ptali po těchto důvodech po celý den v imunitním
výboru. To je jistě věc charakteristická
a ukazuje na to, že v určitých případech
stačí, když důvody uváděny
nejsou, a že prostě stačí, co zde bylo
v referátu pana zpravodaje několikráte zdůrazněno,
že je to většina. Většina podle toho
nepotřebuje žádného důvodu a
jenom menšina je určena k tomu, aby tyto důvody
uváděla.
Já tedy jakožto zástupce menšiny pokusím
se o těchto důvodech se zmíniti. Předmětem
jednání jsou události z 9., 12. a 19. června.
Předem zdůrazňuji, že ani my nejsme
těmito událostmi nikterak nadšeni, že
také my těžce neseme to, co se zde událo.
Posuzujeme-li určité výsledky, je nutno také
přihlédnouti k příčinám,
a o těchto příčinách bych se
ve stručnosti chtěl zmíniti. Je třeba
vrátiti se k době, kdy se zahajoval tento parlament.
My všichni jsme byli svědky toho, když zahájil
tento parlament pan ministerský předseda za událostí
zvláště vzrušených a bouřlivých.
Pan ministerský předseda neměl možnosti,
aby mohl použíti jednacího řádu.
Hned po zvolení nového předsednictva slyšeli
jsme zde slova se strany nově zvoleného pana předsedy,
že bude přísným strážcem
jednacího řádu. Nuže, jak tedy tento
řád byl prováděn? Otázky celní,
kongrua, to byly věci dávno avisované, zejména
otázky celní. Již předtím, nežli
tyto otázky přišly do tohoto parlamentu, byla
veřejnost vzbouřena, již mezitím byly
konány velké protestní tábory, takže
bylo a musilo býti samozřejmé, že tyto
věci asi sotva klidně projdou v tomto zákonodárném
sboru. Tu především, myslím, bylo aktem
politické prozíravosti, snažiti se a působiti
k tomu, aby oprávněné rozhořčení
se udrželo v určitých mezích. To předpokládalo,
aby předsednictvo jednalo se všemi kluby bez rozdílu,
jsou-li v oposici či v nejostřejší obstrukci.
Toto předchozí jednání mohlo také
přivésti určitý výsledek a
mohlo i ohlášenou obstrukci uvésti v určité
břehy regulační. Důkazem pro to je
jistě již dnes vzpomenuté jednání
v senátě, kde tyto věci byly projednány
stejně při obstrukci, ale kde sta návrhů
byla docela klidně odhlasována. Tedy jistě
i to je již jedním z důkazů, že
také zde tyto věci byly možny. Uvádí
se, že v tomto případě nebylo možno
k tomu sáhnouti, a vidíme, že v tisku se hledají
různé důvody. V tisku najdeme tvrzení,
že prý tenkráte, když se jednalo o otázky
celní, jednalo se se zástupci socialistických
stran a že prý tito prohlásili, jestliže
se přikročí k vyloučeni komunistických
poslanců, že bude zahájena obstrukce. Jsem
zmocněn prohlásiti, že to není pravda.
Zde se hledá výmluva, a to způsobem, který
s pravdou nemá nic společného. Já
docela s klidem se přiznávám k tomu, co jsem
řekl v imunitním výboru. Náš
jednací řád byl upraven tak, a to ve zjevném
úmyslu, aby znemožňoval obstrukci. O tom nemůže
býti sporu, to plyne nejen z okolností, které
tenkráte sdělávání jednacího
řádu provázely, nýbrž i z obsahu
jednacího řádu, z jeho §u 52. My jsme
poukazovali na to, že se tyto různé věci
podle jednacího řádu mohou řešiti
s autonomního stanoviska této poslanecké
sněmovny, aniž by bylo třeba se obraceti na
soud. Ale tyto věci tímto způsobem řešeny
nebyly. Marně se ptáme po příčinách,
proč tomu tak bylo.
Tedy tento jednací řád obstrukci znemožnil.
Nyní se vykládá nám, kteří
jsme na tyto věci ukazovali, že tímto způsobem
chceme snad ukazovati svoji slabost, že tímto
způsobem chtěli jsme jaksi zachrániti členy
našeho klubu, že tímto způsobem jsme
je zachránili a že jsme se dopustili určitého
druhu zbabělosti. Mohu s klidem prohlásiti, velevážené
dámy a pánové, že jsme byli toho daleci.
Nikdo z nás nepoužil metod, kterých dříve
bylo používáno, kde se s určitými
členy imunitního výboru politicky vyjednávalo
za tím účelem, aby ten neb onen poslanec
nebyl vydán. Nic takového se nestalo a mohu
prohlásiti pravý opak, že nikdo z našich
poslanců, o jejichž vydání šlo,
nežádal nás, kteří jsme šli
do imunitního výboru, abychom snad takovým
nebo onakým způsobem snažili se v zákulisí
nebo v kuloárech působiti na to, aby vydáni
nebyli. Je třeba zdůrazniti tyto věci, ukázati
na ně a je třeba tímto způsobem vyvraceti
novinářské zprávy, které se
o tom v tomto směru šíří.
A nyní několik slov o tomto konkrétním
případu. Referát imunitního výboru
se dovolává toho, že celé zakročení
opírá se o zprávy v novinách otištěné,
a jen tak mimochodem došla zmínka o tom, že také
byl zde určitý přípis předsednictva.
Ovšem že jsme byli také zvědavi na tento
dopis předsednictva a žádali jsme o jeho přečtení.
A tu jsme zjistili, že se státní zastupitelstvo
obrátilo na předsednictvo s výslovnou žádostí
o sdělení, zda se novinářské
zprávy o násilnických výstupech v
poslanecké sněmovně zakládají
na pravdě, jak se jednotliví poslanci provinili
a kdo byl svědkem jednotlivých trestních
činů. (Výkřiky čsl.
socialistických poslanců.) Čekali jsme,
že v tomto smyslu bude předsednictvem také
provedeno šetření a že bude také
sděleno to, po čem se státní
zastupitelství ptalo, jakými konkrétními
činy se jednotliví poslanci provinili. Můžeme
říci, že státní zastupitelství
chtělo znáti podrobně celý průběh
a konkrétní činy jednotlivých poslanců.
Bohužel, předsednictvo po této stránce
nevyhovělo, nýbrž klidně odvolávalo
se opět na novinářské zprávy,
a sdělilo, že to ostatní bude sděleno
dodatečně.
V tomto případě jistě musíme
vysloviti nad tím podiv, že toto podrobné šetření
provedeno nebylo. My jsme v imunitním výboru snažili
se prosaditi, aby to, co státní zastupitelství
žádá, aspoň dodatečně
bylo provedeno. Byli jsme k tomu vedeni proto tou snahou, poněvadž
dobrovolně se nám hlásili svědci z
řad stenografů, kteří právě
o případu kol. Knejzlíka jasně
prohlašovali, že mohou s naprostou určitostí
prohlásiti, že on to nebyl, který hodil kouskem
dřeva, který zranil p. posl. Hancko.
Domáhali jsme se, aby podle konstantní praxe imunitního
výboru byli slyšeni poslanci, o jichž vydání
běží. Tento obyčej byl vždy zachováván.
Dožadovali jsme se výslechu těch svědků,
stenografů, než všechny tyto žádosti
byly šmahem zamítány. Pánové
se odvolávali na to, že nepřísluší
výboru právo, zkoumati tutéž otázku
a že právo zkoumati a rozhodnouti má pouze
soud. (Výkřiky.) Jistě po této
stránce nebude škoditi, když připomenu
jiný případ, který byl dříve
a který je poučný po několika směrech;
zejména uvážíme-li lhůtu, která
byla dána imunitnímu výboru k vyřízení
žádosti za vydání 27 poslanců,
a uvážíme-li rychlost jednání,
která byla jiném případě.