Pátek 25. června 1926

Posl. dr Czech (německy): Slavná sněmovno! Sněmovna si právě připravuje těžkou potupu, voláme tudíž k ní varovným hlasem v posledním okamžiku, aby si to rozmyslila, než bude příliš pozdě. Co se zde před našima očima připravuje, jest dílem potupné mstivé justice, jež v rukách imunitního výboru vedle toho stala se výminečnou justicí, jaké tu ještě nebylo. Uskuteční-li se, poskvrní se tato sněmovna na věčné časy těžkou vinou, kterou připsati německo-české většině této sněmovny před celým světem jest naší nejsvětější povinností.

V hodině, kdy výživa pracujícího lidu této země řadou přímo osudných hospodářských opatření co nejtíživěji jest ohrožena, poněvadž bez tak nízká životní míra pracujícího člověka stlačuje se ještě na nižší úroveň, ve chvíli, kdy statisícům členů zaměstnanecké vrstvy podmínky zaměstnanosti tak příšerným způsobem se zhoršují (Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.), ve chvíli, kdy úzkostlivá starost o osud statisíců proletářských existencí prochvívá naší duší, chystá se sněmovna, aby zvolené zástupce lidu popravila podle výběru učiněného podle protekčních zásad, aby si tak sama podkopala základy své jsoucnosti a aby pošlapala nejzákladnější podklad demokracie. Naprosto nemožno zachovati klid vzhledem k tomuto opatření, tak příliš bouří se srdce i mysl při této úžasné věci, jež zastiňuje všechna dosavadní násilná opatření české politiky, ba i všenárodní koalice a musí tudíž nanejvýš rozdrásati naše nitro. Toto opatření jest tím prudším náporem proti nám, tím více způsobuje, že překypuje naše nitro rozbouřením, poněvadž opatřením tím dovršuje se v československé politice přímo historický obrat, jenž dosavadní politické mocenské poměry vyvrací z kořene, způsobuje úplnou záměnu rolí a scén a upravuje cestu k vývoji, který bezohledně odklizuje dosavadní tradice československé politiky, prostě odhazuje stranou veškerá dogmata československé politiky a dosavadní nacionálně nalakovanou státní moudrost, všechny dosavadní politické teorie tak zvané konstruktivní československé politiky prostě převrací. Několika slovy nelze probrati tento úžasný obrat v celé jeho tragice, uvedeme-li, že jsou to němečtí poslanci, kteří v okamžiku, kdy rozhodnutí spočívá zcela v jejich rukách a lpí na nich celá tíha odpovědnosti, po všem tom, co německé obyvatelstvo této země v uplynulých letech, zvláště na této parlamentní půdě zažilo, chladnokrevně na nůž vydávají státnímu zástupci zástupce lidu pro jejich parlamentní činnost, pro politické delikty. (Výkřiky posl. Horpynky.) Tři strany německého svazu, které ještě před zcela krátkou dobou ve slavnostních státoprávních projevech bezohledně vypověděly boj tomuto systému a jeho výslednicím a přísahaly, že tento boj povedou tak dlouho, až utrpěné bezpráví bude opět odčiněno, křesťansko-sociální strana, která ještě před několika měsíci ve své volební proklamaci vyzývala německý národ k boji na život a na smrt, ony všechny dovolávají se proti parlamentním útočníkům, k nimž ještě před nedlouhou dobou samy dodaly hodně vydatný kontingent, ochranného zákona, jejž sterým způsobem proklínaly, který samy od základu potíraly. Všecky tyto strany vystupují nyní pojednou jako soudci československého parlamentního řádu, ba dokonce jako jeho popravčí a chladnokrevně přihlížejí ke guillotině, která vlastně pro ně byla postavena, pro ně připravena. Jaký to obrat řízením božím! (Veselost na levici.) Na sterý způsob pocítili němečtí parlamentní zástupci methody československé násilnické politiky, docela zvláště však okusili železných skob parlamentního jednacího řádu, od rdousení slova až k umrtvování každého samostatného parlamentního hnutí, ke brachiálnímu hlasování, od škrcení každého věcného podnětu oposice až k brutálnímu hromadnému potlačování návrhů, od parlamentního odstavení jednotlivého poslance až k úplnému znemožnění každé zákonodárné iniciativy parlamentu, od persekuce jednotlivého poslance až ke klatbě celých parlamentních stran a skupin! A nyní hleďme! Vzpomínka na vše to již úplně vymizela, utrpěné bezpráví zapomenuto, veškerá příkoří odpuštěna a prominuta, z paměti se vytratily svaté přísahy, hroby březnových obětí, zůstal pouze hlad po moci hraničící až na bezvědomí, zůstalo sobectví zbavené jakéhokoliv citu, jež velkou část německých parlamentních zástupců zavedlo na šikmou plochu, po které se šinou den ke dni, hodinu k hodině vždy hlouběji a hlouběji.

Tento mohutný obrat věcí nás nepřekvapuje. Překvapuje pouze tempo, kterým obrat ten postupuje, překvapuje odvážnost, se kterou ony německé strany se chopily věci. Překvapuje neostýchavost, se kterou se propůjčují k těmto uloženým jim biřickým službám. Překvapuje velkorysost, se kterou se odvažují provésti svůj čin, aby bezpečně dospěly k cíli, ve strachu a nepokoji, že by jim v posledním okamžiku mohl ještě odplavati filec.

Ostatně postupuje vše, co před sebou vidíme, přirozeným vývojem a důsledkem přímo nutkavým. Již dávno jsme viděli, jak se to blíží. Nikoho, kdo věc nepozoruje pouze povrchně, nikoho, kdo může nahlédnouti do hlubin společenských a hospodářských dějů, nikoho, kdo rozumí společenským vztahům, nikoho nemohl tento vývoj překvapiti. Vždy a vždy opětně říkali jsme to německým občanským stranám, že každá spolupráce, každá součinnost s nimi je naprosto nemožná, že ony právě tak jako české občanské strany se snaží vždy pevněji zakotviti kapitalistický hospodářský řád na nedohlednou dobu, kdežto my musíme politické moci, o kterouž usilujeme, užíti k tomu, abychom na troskách kapitalistického hospodářství vybudovali nový sociální řád. Vždy a vždy opětně poukazovali jsme k tomu, že ony ve velkém obranném boji německé pracující třídy nestojí na straně německého dělnictva, nýbrž na straně svých třídních bratří, české buržoasie, a že se jejich kapitalistický zájem projevuje vždy silněji, než předstíraný zájem národní. Když nás členové Svazu zemědělců těsně před posledními volbami opětně jednou zvali, abychom utvořili jednotnou národní frontu, vyložili jsme jim to opětně a oni odpověděli na to v časopise "Landpost" ze dne 9. října 1925: "Čechům dlužno gratulovati, že mají v německém táboře nejlepšího společníka, kterého mohou každou chvíli udeřiti mokrým hadrem, aniž by narazili na odpor." Nuže, dnes to opět vidíme, jak se tím mokrým hadrem mává proti německému obyvatelstvu a proti německé dělnické třídě, a slyšíme, jak ten mokrý hadr zřetelně pleská na zádech pracujícího obyvatelstva. Avšak není to, jak příklad ukazuje, německá sociálnědemokratická strana, která svým m domnělým vlastním znehodnocováním se tento stav přivodila, nýbrž jsou to sami dřívější žalobci. Nelitujeme tohoto vývoje, i když se tím mezinárodně organisovaná kapitalistická třída, i když se tím mezinárodní reakce dostane k veslu, neboť vývoj ten odpovídá okamžitým skutečným mocenským poměrům politickým a hospodářským. Vývoj ten, i když snad ještě bude spojen s tak mnohou poruchou nového systému, otevře oči veškeré dělnické třídě, zostří třídní uvědomění dělnictva všech národů, odstraní poslední překážky stojící v cestě spolčení proletariátu a urovná půdu pro součinnost dělnictva všech národů. S tímto vývojem počítali jsme již dlouho a již v době, kdy se tak křečovitě trvalo na dogmatě jedině možné všenárodní koalice, poukazovali jsme k možnosti, že se utvoří vláda spojením se občanských tříd všech národů. Stalo se tak naprosto zřetelně v této sněmovně, s této tribuny v parlamentní řeči, proslovené dne 25. října 1922, ve které jsme mezi jiným uvedli, že jsou v tomto státě nad všenárodní koalicí - aniž by státní zájem tím utrpěl - ještě jiné politické konstelace, než nynější, že mír uzavřený mezi oběma národními kmeny vytvoří nové politické a parlamentní možnosti a především spojení občanských tříd všech národů, avšak umožní také formaci jednotné proletářské mezinárodní bojovné čáry a že by třídní boj v tomto státě, že by vypořádání mezi kapitalismem a dělnictvem zcela jinak dopadlo, kdyby proti hospodářsky a politicky spojenému zaměstnavatelstvu a kapitalistické třídě stál ucelený, pevný, odhodlaný proletářský mezinárodní šik. (Potlesk něm. soc. demokratických poslanců.) Tehdá bylo na nás voláno se strany českých sociálních demokratů, že takovéto doktríny jsou politickým anachronismem. Nuže, anachronismus je zde a český stát se při tom nerozstoupil, anachronismus tu jest a český stát neotřásl se ve svých základech a dokonce národně demokratická strana, jež pro případ vstupu německých stran do koalice ohlašovala zánik státu, sedí sice bědujíc na troskách všenárodního Jericha, avšak přes to vše koná novému německo-českému systému kmotrovské služby a dává mu věrný doprovod. Hodiny jdou tedy nepochybně v tomto směru docela správně.

Avšak jiná jest otázka, jaký účinek projeví tento nový obrat na politiku země, zda urovná cestu pro dorozumění národů této země. Od let bojuje naše strana pro uzavření míru, pro národní dorozumění. Neochabuje ve své práci a ve svých námahách nepřihlížejíc k osudu, se kterým se vždy a vždy opět potkávají četné dorozumívací akce naší strany, a také v budoucnosti neochabne a v zájmu dorozumění vždy a vždy opět napne veškeré své síly, vždy obnoví své úsilí. Také nový návrh na vyrovnání, který se nyní konečně po tolika nebezpečích dostal do ústavního výboru a tam se snad přece přes veškeré národnědemokratické machinace stane předmětem porad, má obzvláště za podklad myšlénku o dorozumění. Avšak pojmem dorozumění národů rozumíme něco docela jiného, než že by to měla býti úmluva mezi občanskými kapitalistickými stranami obou národů o jistých stavovských výsadách a zvláštních stranických výhodách. Rozumíme tím něco jiného nežli starou rakouskou drobečkovou a dárečkovou politiku, jaká se zde před našima očima rozvíjí v plném lesku a se kterou Svaz zemědělců a křesťansko-sociální strana inaugurovaly své dílo o dorozumění. Co my chceme, to není dorozumění malých klik, dorozumění od klubu ke klubu, od jedné stavovské skupiny ke druhé, od buržoasie k buržoasii, nýbrž uzavření míru národa s národem, jak toho žádal německý proletariát, dokud ještě náležel ku starorakouskému svazu, uzavření míru, jenž rozvine problém v jeho celku a tak jej také vyřeší, uzavření míru, jenž vytvoří trvalou atmosféru mírovou a tím předpoklady pro trvalé a zdárné soužití, pro klidný vespolný život a spolupráci národů této země. Německé celní strany nechť si uvědomí, zda dílo jimi započaté se pohybuje na této čáře a zda snad naopak jeho methodami nejsou zahrabány naděje na zdar díla o dorozumění úplně nebo aspoň na desítiletí.

Německá dělnická třída však nyní tím více povede zápas o dorozumění národů. Doufá, že boj svůj skončí vítězně, poněvadž nyní pojednou vytýčením zřejmých a ostře ohraničených bojovných front příznivě se utvářejí podmínky boje. Novému systému však, který právě tak jest záhubný a dělnictvu nepřátelský jako jeho předchůdce, odpovídáme srdnatě boj. V tomto boji provede se také súčtování za potupu, kterou občanské strany způsobují parlamentu popravou jeho lidových zástupců.

Odepíráme svůj souhlas návrhu na vydání poslanců. Bude-li přes to však návrh ten usnesen, vezme na se nová německo-česká koalice na věčné časy těžkou vinu, poskvrní se však také nesmazatelnou hanbou. (Souhlas a potlesk něm. soc. demokratických poslanců.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Koberg. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Koberg (německy): Vážené dámy a pánové! Dal jsem se zapsati jako řečník "pro", poněvadž budeme hlasovati pro návrh, pro nějž se vyslovilo v imunitním výboru 9 poslanců z 19. Dal jsem se však zapsati jako řečník "pro" také proto, abychom se předem odlišili od těch, kteří sice nyní s námi postupují v jedné řadě, kteří se však - musím to již říci - vzchopili k smutnému činu, že žalobcem soustavy a celé praxe, kterou dosud provozovali při vydávání, ustanovili někoho, jemuž již předem musíme odepříti každé právo, aby si nyní najednou hrál na mravně rozhořčeného proto, že se zde menšina znásilňuje, kdežto dříve sám se nejvíce přičinil, aby tehdejší menšina při každé příležitosti byla znásilněna. Míním tím prvního řečníka, pana kol. Koudelku, jenž jest v našich očích nejnevhodnějším žalobcem této soustavy, poněvadž kdysi jako zpravodaj v případu Baeranově on to byl, jenž zde nejostřejšími slovy navrhoval vydati tohoto poslance, ačkoliv tento muž hodil tehdy jen nevinnou smrdutou bombu, jíž nikdo nebyl ohrožen na zdraví, bezpečnosti těla nebo na životě. (Výkřiky.) Dnes ovšem jest jiného mínění. Považujeme to přímo za provokaci těch, kteří vždy a poctivě postupovali v téže řadě. (Souhlas poslanců něm. strany národní.) Tehdy se nynější zpravodaj, jak jsem právě vyčetl z těsnopiseckého zápisu, dovolával zhanobené demokracie, kterou musil tehdy hájiti. Domníváme se, že dnes nemá práva zaujímati opačné stanovisko k tomu, čeho se dnes zastává pan zpravodaj, jenž zase zde, jmenovaný nynější většinou, mluví o palladiu, jež nesmí býti zkaleno, a jenž nyní právě jako dříve kol. Koudelka tvrdí, že dlužno zakročiti proti těm, kdož se odvážili dotknouti se tohoto vysokého a vznešeného palladia demokracie. (Posl. dr Schollich [německy]: Časy se mění!) Tak se právě časy mění. My však - to chci konstatovati - protestujeme dnes právě jako tehdy proti každému znásilňování menšiny. Nemáme příčiny, abychom měnili své stanovisko. Dnes ovšem jiná většina, která jest jinak složena, činí totéž zeleně, co se tehdy u Baerana a v četných jiných případech stalo... (Posl. inž. Kallina [německy]: Zelená a černá jsou nové státní barvy!) Mohlo by se říci také zelená a černá. Stojíme na stejném stanovisku jako tehdy a proto také jsme dnes toho mínění, že nelze přepínati zásady většiny a tím menšině předem vůbec znemožniti jakoukoliv práci v parlamentním životě.

Baeran, abych se ještě zcela krátce k němu vrátil, jehož jste tehdy vydali katu, skutečně. jak budete věděti, doznal vazbou těžké škody na svém zdraví a je dnes vyhnancem. A tento muž hodil jen nevinnou smrdutou bombu. Předseda Tomášek vypovídal sice u soudu jako svědek, že přece dodatečně měl radost, když zpozoroval, že nikdo neutrpěl škody; tím ovšem přišel k odsouzení. Ale byla to jen taková tenká skleněná kulička, která dopadla několik metrů za předsedou, takže skutečně nikdo neměl příčiny se rozčilovati a skutečně nikdo ani v nejmenším nemusil míti strach o svůj život. Bylo snad velice zdrávo, že se tehdy po tom vyvětralo. V nočních schůzích, které jsme nyní prodělali, byli bychom snad docela rádi viděli, kdyby byla bývala učiněna půlhodinná přestávka, aby nám bylo zase dopřáno čerstvého vzduchu. Ale právě nyní u kongruy a u celních návrhů považovalo se za nutno nechati nás seděti nepřetržitě od 9 hodin ráno do 6 hodin ráno nejbližšího dne, a nebylo učiněno ani to, co tehdy Baeran způsobil, že tehdy hodil nevinnou smrdutou bombu, že totiž ani jednou nebyla otevřena okna, aby byl vpuštěn čerstvý vzduch.

Dnes nemáme přímého podílu na tom, co se zde děje. Neboť pravda je, že nejsme uvedeni mezi těmi, kdož jsou navrženi k vydání. Přes to považujeme za nutno vysvětliti své stanovisko také k tomuto návrhu, tím spíše, že ostatně jsme zpravidla těmi, kdož si stále znovu musíme dáti líbiti, aby na nás dopadla sekyra vydání. Proto pochopíte, že chceme jasně určiti a projeviti své stanovisko.

Tu bych nejdříve řekl: Rozdělení na tři části, jak je navrhl pan zpravodaj, považujeme za nanejvýš nešťastné rozřešení této otázky. (Posl. Horpynka [německy]: To jest hrozné protekční hospodářství!) Ano, není to nic jiného než protekční hospodářství, když se navrhuje, aby bylo vydáno 5 poslanců z 27, o 6 se nerozhoduje a 16 se jich nevydává, a mimo to ještě bez jakéhokoliv věcného odůvodnění. S tímto odůvodněním se zachází jako se státním tajemstvím a my, kteří nemáme nevyslovitelného štěstí, abychom patřili k nynější většině, nejsme považováni za hodny, abychom poznali důvody tohoto velkolepého rozdělení na tři části, které si pánové mohou dáti patentovati. Zavání to příliš mnoho stranickostí, jednostranností a nespravedlivostí, než abychom se mohli ztotožňovati s těmito návrhy. Návrh státního zástupce byl podán jako celek a v našich očích má býti také jako celek pojat. Dlužno se k němu postaviti jako k celku a se všemi zacházeti stejně. Chtějí-li vydati všech 27, pak nechť státní zástupce vyšetřuje, může-li podati žalobu proti všem 27, a soud nechť posoudí, kdo z těchto 27 je snad nevinný a proto musí býti osvobozen. My však nejsme soudem, který by měl předstihovati. Návrh zpravodajův vychází daleko nad to, k čemu jest imunitní výbor vůbec oprávněn a určen. Lépe by ovšem bylo všech 27 nevydávati a tím skutečně chrániti důstojnosti této slavné sněmovny. Vypadá to však tak, jako by se mělo užíti práva milosti ve prospěch několika osob proto, že tito pánové, kteří mají býti zachráněni, nejsou právě přece takovými zločinci, o nichž by bylo lze se domnívati, že se i v budoucnosti budou tak nenáležitě chovati. Mají býti propuštěni jen s upomenutím nebo výstrahou a doufá se, že se polepší. U jiných neužívá se práva milosti a vydávají se bezohledně a surově k potrestání. Neboť konečně není to maličkostí, oč jde. Jde u všech o zločin podle zákona na ochranu republiky, na kterém se usnesli sami tito pánové, kteří nyní také částečně jsou v bryndě. § 10 byl přece schválně přistřižen na poměry zákonodárných sborů a tehdy některé z oněch stran, které daly svůj souhlas k drakonickým trestům, nenadály se, že by se i ony mohly jednou dostati do nepříjemného položení, že by byly postiženy těmito paragrafy. (Posl. Krebs [německy]: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá!) Ano, ten jistě jednou do ní padne.

Myslíme, že musí platiti stejné právo pro všechny poslance a že nelze rozlišovati poslanců prvního, druhého nebo třetího řádu. Ovšem to, co se zde navrhuje, jest jen výsledkem a logickým následkem toho, že máme v tomto státě také státní občany. prvního, druhého a třetího řádu. Když byli všichni státní občané rozděleni podle druhů a podle toho se s nimi rozličně nakládalo, domnívali se snad, že to bude ochranou republiky. Avšak měřiti nestejnou mírou nevede ovšem k dobrému konci. Je přece jasno, že dne 19. června nebylo zde na tribuně jen 5 poslanců, kteří chtěli překážeti předsedovi sněmovny, aby nevykonával svůj úřad. Naopak, byla celá tribuna plná, jak se snad ještě můžete pamatovati, a jest nanejvýš podivné a zvláštní, že bylo vybráno právě těchto 5 a bylo řečeno: Tak, tito lidé si to musejí nyní vypíti za všechny a číše hněvu bude stejně rozlita na těchto 5 obětí. (Hluk.) To není jen zcela úžasná nekolegiálnost, že bylo vytrženo jen několik a za jiné zkoupáno, nýbrž také smutné znamení úpadku této sněmovny vůbec, smutné doznání, jímž sama sněmovna prohlašuje svůj úpadek a veřejně praví: Jsem bezmocna, nejsem již s to, abych si zde sama pomohla, potřebuji k tomu policie a státního zástupce a soudů, neboť jsme zde samí starci, kteří jsou v tísni a nevědí, jak si mají pomoci. Již se stanoviska většiny mělo se uniknouti byť jen zdání nenávisti, aby se nepřišlo do podezření, že se zde provozuje čistý protekční systém, a že jest úmysl těm, kteří se znelíbili, zakroutiti krk. A když se tyto výjevy odehrávaly, dostala se vůbec republika do nebezpečí, že dlužno sáhnouti k zákonu na ochranu republiky? Domnívám se, že se republika těmito výjevy naprosto nezakolísala a že dnes stojí právě tak jako tehdy. Proto bylo zbytečno sahati ještě také k §§ 10 a 15 zákona na ochranu republiky, aby bylo postiženo a poškozeno několik neoblíbených pánů. Tento paragraf sám o sobě jest hanbou zákonodárství státu. To jsme řekli již tehdy, když se tvořil zákon na ochranu republiky. Důstojnost sněmovny není chráněna tím, že se volá na pomoc policie a že se obtěžuje státní zástupce a soudy, nýbrž mnohem lépe tím, že si sami zde uděláme pořádek, je-li to nutno, aniž bychom se kompromitovali před celým světem a tím zvonili umíráčkem parlamentarismu a demokracii a ponenáhlu je pohřbívali. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Zvláště německé strany, které dnes patří k většině, měly si to dobře rozmysliti, než se odhodlaly hlasovati také pro užití těchto paragrafů zákona na ochranu republiky, proti nimž kdysi útočily právě tak jako my. Tím, že nyní pro ně hlasujete, dáváte přímo sankci zákonu na ochranu republiky, proti němuž jste tak usilovně bojovali a jehož jste nikdy nechtěli uznati. Měli byste mysliti na to, že přísloví praví: Dnes mně, zítra tobě. Vždyť nevíte, kdy se zase list znovu obrátí a kdy se snad bude postupovati také proti vám stejnými paragrafy a stejnými prostředky. Nebudete se moci dovolávati toho, že to je sprosťáctví, že to je největší hanba, poněvadž by se vám na to řeklo: Když to bylo pro vás tehdy slušné a spravedlivé, musíte ovšem nyní strpěti, že se užije zákona na ochranu republiky také proti vám. (Souhlas poslanců něm. strany národní.) Je skutečně smutné, že se najdou Němci, aby i při této příležitosti pomohli Čechům z bryndy, jak jste to již několikráte učinili poslední dobou v této sněmovně. Němcům neděláte tím zajisté nic dobrého. (Výkřiky.) Uveřejnili jste sice prohlášení, v němž pravíte: Nikoliv s lehkým srdcem, avšak u vědomí, že dlužno důsledně dále pokračovati na této cestě v zájmu německého lidu, rozhodly se německé strany nynější vládní většiny hlasovati pro zrušení imunity několika poslanců. A pak se dále praví: Chtěly tím doznati, že odmítají každý národnostní teror a každou třídní diktaturu a že jsou pevně odhodlány bojovati pro skutečný parlamentarismus. To jest odůvodnění vašeho postupu, jež bylo lze čísti ve všech novinách. Rozhodně se v něm praví, že jste odhodláni bojovati za skutečný parlamentarismus, tedy že nyní není skutečného parlamentarismu, a přes to jste ochotni chrániti tento neskutečný parlamentarismus, jelikož chcete v tomto případě užíti paragrafů zákona na ochranu republiky. Logika, která se v tom projevuje, jest velice divná a gratuluji německým stranám nynější vládní většiny k tomuto skvělému, velkolepému odůvodnění, jež by bylo hodno Kanta. Lepší a důslednější bylo by však bývalo, kdybyste byli žádali, jak jsem již pravil, o vydání všech 27 poslanců nebo kdybyste byli, když přece máte mezi sebou také pány křesťanské sociály, rozestřeli pláštík křesťanské lásky k bližnímu na všechny události. To by bylo bývalo rozhodně vznešenější a také logičtější a důslednější. (Souhlas poslanců něm. strany národní.) Ale vy jste nyní družinou příliš ochotnou ve všech věcech těch pánů, kteří vás zřejmě okouzlili, kteří vám snad také slíbili něco pro budoucnost, a vy ovšem ještě nevíte, dostanete-li to, a proto si pravděpodobně chcete zajistiti cestu do nebe všemi dobrými skutky, které nyní konáte. Ale tím dáváte sankci nejen vydání Baeranovu, proti němuž jste kdysi také bojovali, nýbrž dáváte sankci také zákonu na ochranu republiky, dáváte konečně sankci také náhubkovým paragrafům jednacího řádu tím (Souhlas na levici.), že stále hlasujete pro jeho užití, a snad později ve správném důsledku dáte ještě podobným způsobem sankci jazykovému nařízení, o němž jste zde dne 28. února t. r. slavnostně slíbili, že budete proti němu všemi prostředky bojovati. Jako nejvěrnější poddaní polykáte radostně ve službách nové vlasti dokonce nejtrpčí pilulky a poslušně aportujete, čeho páni od vás žádají. Takový jest nynější stav. A nepomůže-li to vše, abyste konečně dosáhli přístupu do vlády, pak skutečně nevím, co byste měli všechno ještě činiti, a nebudete-li konečně hráti úlohu mouřenína, ale bez stálého platu. (Veselost na levici.)

My se ovšem nepočítáme, a to musím zde výslovně zdůrazniti, k tak zvaným německým měšťákům, kteří jsou nyní stále jmenováni šmahem jako protivníci všech pozměňovacích návrhů a obranných opatření menšiny. Nepřejeme si, abychom byli házeni do jednoho pytle s pány, kteří dnes jako věrní vládě zapřeli ony zásady, které nám dříve byly společné, a kteří nechtějí věděti o tom, co slibovali nejen roku 1920, nýbrž také při posledních volbách jako členové oposice. My jsme lidová strana a již proto nejsme jen "měšťáci". Odmítáme, abychom byli staveni na roveň s těmi, kdož úplně opustili tento směr, jejž jste kdysi zachovávali podle státoprávního prohlášení, jež jste podepsali spolu s námi, a jež nyní naprosto nechcete uznati za správné.

Včera v imunitním výboru jsem jako kořen všeho zla označil jednací řád, jenž byl kdysi vytvořen v revolučním ustavujícím Národním shromáždění, ve shromáždění, jež si předem ústavu a vše jiné zařídilo tak, jak se to tehdy Čechům hodilo, a vůbec nikoho se netázalo, a pozdější změnu tohoto jednacího řádu vůbec nikdo nechce připustiti. K tomu pravil také pan dr Patejdl, což ostatně lze čísti dnes také v menšinové zprávě imunitního výboru, jež tiskem byla ve sněmovně rozdána, že tento jednací řád byl jen za tím účelem tak upraven, jako jest, aby předem znemožnil každou obstrukci v této sněmovně, t. j. zlomil odpor každé menšiny a za všech okolností prosadil vůli většiny. Nyní se ovšem ostří obrací a šíp snad zasáhne střelce, jenž jej kdysi vystřelil. Vždy jsme varovali, aby se pojem většiny nepovažoval za bůžka, jak to je zvykem v této sněmovně, když se prostě každá oposice předem ubíjí a vůbec nechtějí slyšeti, co mají druzí co říci, nýbrž přichází se s hotovým rozsudkem v kapse a prohlašuje se: Jest nám úplně lhostejno, co tito lidé mluví, my máme pro každý případ naše usnesení a ta se hladce provedou. Tím se ovšem každá menšina, nechť je složena tak nebo onak, vyzývá k boji všemi prostředky proti potlačování. Teror nevychází od menšiny, nýbrž od většiny; neboť i červ se svíjí, je-li ušlápnut, a žádná menšina si nedá klidně líbiti takové nakládání, jaké zde bylo na denním pořádku nepřetržitě po 6 let, tehdy ovšem jen vůči Němcům. Dnes se vytvořila jiná většina, dnes se jiná menšina právě tak zbavuje práv a zotročuje, jako dříve byli v této sněmovně pouze Němci a Maďaři zbavováni práv a zotročováni. Staré německé přísloví praví: Násilí může býti zlomeno jen násilím. To byla právní zásada již u Germánů. Jest jasno, že postupuje-li se násilím proti tak velké menšině, jaká je zde v této sněmovně, že ona musí znovu užívati jediného prostředku, jenž jí ještě zbývá, má-li vůbec ještě úctu sama před sebou, to znamená, že na toto násilí odpovídá znovu násilím. Proto nelze odsuzovati ty, kdož se snad dali strhnouti k činům, kterých by při klidné rozvaze nespáchali, kteří však byli vyprovokováni chováním většiny, a nelze se diviti, že prasknou nervy někomu, jenž musí zde seděti dnem i nocí, byv před tím odsouzen-po celé týdny a měsíce k nečinnosti. Najednou se vrhá vše možné do sněmovny a promrskává se a pak se někdo diví výtržnostem, které z toho povstávají. Vašeho nesnášenlivého ducha, pánové z většiny, činíme odpovědným za výtržnosti, jež se udály v této sněmovně. Vy byste měli seděti na lavici obžalovaných a nikoliv ti, jež váš nesnášenlivý duch teprve dohnal a přiměl k chování, které snad nesouhlasí s parlamentní slušností a s obyčejnými občanskými mravy. Ve sněmovně se již ovšem událo mnohé a snad se ještě stane mnoho věcí, které se příčí dobrým mravům, půjde-li to tak dále, neupustíte-li od tohoto nesnášenlivého ducha. Rozhodně jest úplně jasno, že se spolupráce předem znechutí každé menšině, může-li zde jen házeti slovy jako hráchem o stěnu a ví-li, že spolupráce nemá žádného účelu, poněvadž zde se prostě neuplatní vůbec zásada demokracie, jež, jak to nazval Masaryk, je diskusí, nýbrž že by bylo lze mluviti i andělskými jazyky a přes to kázalo by se hluchým uším. Tím se stává celá sněmovna, celá scéna zde fraškou, divadlem, s nímž nikdo nemůže vážně počítati, a my, kteří jsme odsouzeni, abychom jako herci a statisti působili na tomto divadle, nemůžeme pak ovšem míti chuť a lásku k tomu, abychom zde ve skutečnosti hráli tak, jak si to přejí pánové z většiny, kteří jako loutkáři stojí v pozadí a rádi by s námi pohybovali na drátech jako s loutkami, aby to všechno na venek krásně vypadalo, a kteří bdí nad tím, aby se snad konečně nepošinul pláštík demokracie, aby se za ním náhle neukázal šklebící se holý obličej oligarchie, která zde nyní panuje právě tak, jako zde panovala dříve, panstvo, které jest nyní snad jinak složeno, ale ve své podstatě zůstalo totéž jako před tím. Demokracie se tak snižuje na děvku, na lež a celá sněmovna se prostituuje, bude-li se dále menšina tak utiskovati, zotročovati a zbavovati práv jako dosud. Nepřepínejte luku, sice se zlomí. Jest jasno, že se demokracie přeceňováním pojmu většiny může ponenáhlu přes oligarchii státi dokonce diktaturou, a pak se může velmi snadno obrátiti také proti těm, kteří dnes vedou, aniž by snad o tom věděli nebo toho chtěli. Každá zásada se zvrhne, je-li dohnána až k vrcholu, a tomu by bylo zajisté také tak, kdyby nynější většina také dále pokračovala na srázné cestě, na níž se pohybovala stará většina, aby práva menšiny byla stále šlapána, jako se zde děje, je rozhodně věcí, na níž Němcům tohoto státu má nejméně záležeti. K těmto právům menšiny patří ostatně a konečně také právo obstrukce, jež za takových poměrů a za takového parlamentarismu rozhodně dlužno považovati za právo menšiny k nutné obraně, jež se stalo právem zvykovým, bez něhož se zde nelze obejíti. Nechcete-li toho uznati, pak není možno také příště přicházeti bůhví s jakými menšinovými právy a zasazovati se o kulturní samosprávu nebo nějakou jinou autonomii, poněvadž to může býti právem odmítnuto s poukazem, že se přece v jiných oborech také nedbalo menšinových práv. My jsme v tomto státě odevždy vepsali na svůj štít boj o právo a svobodu. Nestrpíme, aby němečtí krajani snížili tento boj o právo a svobodu snad na boj o koryto. To není náš způsob. Proto varujeme německé celní strany ještě jednou v poslední hodině. Považujeme to zvláště za nebezpečnou prejudici, užívati §§ 10 a 15 zákona na ochranu republiky, neboť tím se pro celou budoucnost znemožňuje každá technická obstrukce v této sněmovně. Podle doslovného znění těchto paragrafů lze přece skutečně, a každý z pánů, jenž tyto paragrafy zná, přisvědčí mi, že prostě při každé příležitosti lze ihned vydati pro zločin všechny poslance, kteří užijí jakékoliv ostré technické obstrukce. Učiní-li se to jednou, pak bude volná cesta, aby si bylo lze podle libosti často posloužiti tímto krásným paragrafem 10 zákona na ochranu republiky. Tak lze předem umlčeti každou oposici. Přes to budeme my němečtí národovci dále bojovati proti každé křivdě, páchané zde každou většinou v té době. Domníváme se, že pro nás sudetské Němce v tomto státě je stále ještě výnosnější a lepší dále jísti suchý chléb oposice, než se vesměs všichni vydáme na takový most, jaký nyní vystavěl Čechům prof. Spina, na šikmou plochu, na níž se stále rychleji a rychleji sjíždí do záhuby. Dr Czech zde ve své řeči zdůraznil, s jakou překvapující rychlostí se věci rozvíjejí. Podle mého mínění je to rozvoj zcela logický, následek styků jednou navázaných. Koule s vrchu se valící bude se stále rychleji řítiti dolů. A tak tomu bude také se silami, které byly užity s německé strany, aby se dosáhlo změny kursu. Nemají již v moci, aby obrátily kormidlo. Pustil-li se někdo jednou do čachru v jednom oboru, rychle následuje čachr v oboru jiném. Rozhodně však musíme žádati přes tento nezadržitelný rozvoj, aby německé strany měly jistý smysl pro spravedlnost. Proti každému zkrucování práva a protekci, nechť přichází s kterékoliv strany, budeme vždy co nejostřeji protestovati. Jsme proti každé křivdě jako takové a nemáme proto příčiny, abychom hlasovali pro návrh, jejž tak nepatrná většina v imunitním výboru přes naše výstrahy přijala. Bez předsedy byl poměr hlasů 9 k 9, s ním 10 k 9. Necítíme sice žádných zvláštních sympatií ke komunistům a k českým národním socialistům, to jest ostatně vzájemné, nemáme také s nimi žádných styčných bodů, zvláště s komunisty, naopak. Jsme vlastně stranou pořádku a jako taková jsme v přirozeném rozporu s bolševiky, ale neschvalujeme, děje-li se jim křivda, neschvalujeme, šlape-li se spravedlnost nohama, že se ve prospěch jednotlivých poslanců zavádí protekční soustava, která dnes směřuje proti tomu a zítra proti onomu. Konečně se ohrazujeme také proti tvrzení "Českého Slova", že jsme se my členové německé národní strany zúčastnili těchto výstupů a že bychom také pro to musili býti vydáni. My jsme se posledních výstupů nezúčastnili. Falešné obvinění je průhledným manévrem, aby se znovu uvedlo do varu národní cítění Čechů proti Němcům, proti oněm Němcům, kteří se prý stali právě tak vinníky jako Češi navržení k vydání. Praví-li se, že je smutné, že nejsme na listině těch, kteří mají býti vydáni, pak je to úmysl postaviti nás na roveň s komunisty. (Předseda zvoní.) Budu hned hotov. Jsme sice - jak jsem pravil - jako strana pořádku protivníky komunistů, avšak přes to bojujeme všemi prostředky proti takovému jednání, i když se tyto prostředky neliší od prostředků komunistů. Bojujeme vždy proti všemu bezpráví, které se děje jakékoliv menšině. V boji o svobodu musí se všichni potlačení spojiti. Proto litujeme, že německé celní strany odbočily do tábora potlačitelů, a budeme hlasovati proti návrhu zpravodajovu, avšak pro návrh menšiny, aby každé vydání bylo zamítnuto. (Souhlas poslanců něm. strany národní.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP