Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je p. posl. Votruba. Dávám
mu slovo.
Posl. Votruba: Slavná sněmovno! Kol. Johanis
skončil svoji řeč o tomto návrhu
zákona výzvou, abychom zkoumali celou tuto záležitost
věcně a národohospodářsky.
I kdyby tato výzva zde nebyla pronesena se strany kol.
Johanise, může býti jist, že stejně
já vstupuji sem tak jako tak s tím nejlepším
úmyslem a pevnou vůlí, tuto věc vážně
a národohospodářsky řešiti.
Nejprve je potřebí, abychom se podívali poněkud
na vývoj nemocenského pojištění
v našich zemích. Vývoj nemocenského
zákonodárství v zemích naší
říše podle ustanovení a dekretů
ze dne 25. července 1829, č. 3311, ze dne 18. února
1837, č. 12.356, ze dne 19. března 1843, čís.
14.711, ze dne 10. března 1848, č. 7777 (č.
sbír. pr. zák. 60), jakož i zákonů
ze dne 20. prosince 1859, č. 227 ř. z. a 15. března
1873, č. 39 ř. z., ukazuje jasně, že
právě cechy a později jich nástupci
- společenstva - byly těmi korporacemi, které
zabývaly se prvně poskytováním nemocenských
podpor svým zaměstnancům a že tyto připravily
půdu pro zákon nemocenský.
Avšak nejen historie dokazuje, že byly to právě
korporace společenstevní, jež hleděly
vybudovati řádnou organisaci, skýtající
ochranu dělnictvu v nemoci. I další vývoj
nemocenských pokladen byl dokladem této cílevědomé
práce.
Bohužel, při tvoření zákona o
sociálním pojištění zaměstnanců
uplatnila se touha po monopolisaci pojištění
a byl tak obětován prospěch pojištěnců.
Je s podivem,, že právě vrstvy, jež na
poli hospodářském ze všech sil boj ují
proti kartelům a monopolům, vidíce v nich
omezení konkurence a tím i možnosti zlepšení
a zlevnění zboží, právě
na poli tak hluboce dotýkajícím se zájmu
národního hospodářství vůbec
a dělnictva zvláště, opouštějí
tyto své zásady a směry. Podle ustanovení
zákona o sociálním pojištění
mají býti 1. červencem 1926 zrušeny
pokladny, jež nejen řádně staraly se
o své členy a jež i nastřádaly
veliké reservní fondy, aby mohly z nich poskytovati
členům v budoucnosti zvýšenou péči,
nýbrž které již nyní daleko s větším
pochopením prováděly praxi pojišťovací
než mnohé pokladny okresní.
Pan kol. Schäfer a p. kol. Johanis tvrdili
opak. Pan kol. Schäfer uváděl příklad
z Karlových Varů, a to nemocenskou pokladnu tamních
hostinských. Já mu mohu posloužiti opačným
příkladem, a to hospodářstvím
nemocenské pokladny obchodního gremia v Karlových
Varech, a to podle výkazu činnosti z r. 1924.
Z celkových výdajů, které činily
927.939.72 Kč, bylo použito na nemocenské podpory
v šestinedělí, porodním asistentkám,
na premie na kojení, pohřebné pro členy
celkem 284.502 Kč, pro příslušníky
rodiny pojištěnců 42.159 Kč, celkem
326.661 Kč. Na lékaře, léčení
v nemocnicích pro členy, a tu se obešli úplně
bez kontroly, poněvadž vychovávali své
členy k tomu, aby nebyli simulanti, 277.442.18 Kč,
pro příslušníky rodiny 52.334.86 Kč,
celkem 329.777.04 Kč, na léky pro členy 85.734.36,
pro příslušníky rodiny 27.222.55 Kč,
celkem v 112.956.91 Kč.
Výdaje správní naproti tomu činily
při tomto velikém vydání 122.550.43
Kč. Zde byla pojišťovna jistě jen pro
pojištěnce a nezvrhla se myšlenka pojišťování,
jak se, bohužel, namnoze zvrhla, že pojišťovna
sloužila více lidem v této pojišťovně
i v její správě sedícím. (Výborně!)
Při tom však nutno míti na paměti a
vytknouti, že reservní fond této pokladny koncem
minulého roku činil 341.492.16 Kč. To můžeme
nazvati jistě hospodářstvím vzorným.
Stejně tomu je u pokladny gremia obchodního v Mariánských
Lázních. Výdaje roční činily
693.813.76 Kč. Z toho věnovala na nemocenské
příspěvky, premie v šestinedělí
atd. 241.450.52 Kč, na lékaře, zase bez kontroly,
tak jako v Karlových Varech, léčení
v nemocnicích 209.385.50 Kč, na léky 98.409.60
Kč a na výdaje správní jenom 106.314.23
Kč.
Podobné poměry jsou u pokladen nemocenských
gremia knihkupců v Praze, u obchodního gremia v
Teplicích-Šanově, u obchodního gremia
v Brně, Olomouci a v Plzni.
Daleko nespravedlivější by bylo však rušení
zde pokladen společenstevních. Dlužno předem
upozorniti na okolnost, že se mají zrušiti pokladny
nikoliv nepatrné, nýbrž velmi moderně
vybudované a plně svému úkolu vyhovující,
tedy ne nějaké pokladničky o několika
stech členech v některé zapadlé
Lhotě, o kterých mluvil pan kol. Johanis.
(Posl. Johanis: Které to jsou?) Budu
je také jmenovati.
Likvidovati mají pokladny s milionovým reservním
fondem, jako je na př. nemocenská pokladna truhlářů
v Praze, jejíž reservní fond čítá
1,236.754.98 Kč, nemocenská pokladna tkalců
v Rumburku s reservním fondem 1,076.257.85 Kč, v
Mor. Ostravě s reservním fondem 1,197.900.09 Kč,
stavebních živností v Brně, jejíž
jmění dosahuje dokonce 2,730.000 Kč, t. j.
téměř 2 a 3/4 milionu Kč, a
pokladna hostinských a krejčí v Brně.
Pokladny takto hospodařící jistě nelze
pokládati za nepatrné a nelze o nich naprosto říci,
že by tříštily pojištění.
Ba ony by naopak mohly býti vzorem jiným.
Než i ostatní pokladny, jichž jmění
reservní nedostupuje sice takových výší,
přece však pohybuje se mezi 400.000 a 800.000 Kč,
nelze pokládati za pokladny malé, nutné k
vymření. I ony řádným hospodařením
a plněním povinností k členstvu obhajují
si plné právo na existenci. Jsou to zejména
nemocenská pokladna obchodníků uhlím
a dřívím v Praze s reservním
fondem 957.831 Kč, řemeslníků v Mor.
Ostravě s reservním fondem 827.463.99 Kč,
holičů v Praze s reservním fondem 712.562.08
Kč, na Král. Vinohradech s reservním fondem
674.131 Kč, v Jiřetíně s reservním
fondem 400.000 Kč a další.
Naskýtá se nyní otázka, zda je možna
náprava v této otázce a jakým způsobem?
Zákon o sociálním pojištění
potřebuje nutně novelisace. Postrádá
totiž v §u 239 předpisů o stanovení
lhůt pro odvolání z rozhodnutí politických
úřadů. Tím stává se,
že podle nynější úpravy zákonné
je doba odvolací z výměru nemocenské
pokladny o příslušenství určité
činnosti k pojištění nepromlčitelná.
To ovšem způsobuje právní nejistotu,
jež není ani k dobru zaměstnanci, ani neprospívá
pokladně. Podobnou závadu odstranil návrh
zákona o sociálním pojištění
osob samostatně výdělečně činných
a v §u 121 doplnil ustanovení osnovy. Z ohledu na
jasnost dlužno proto předem žádati doplnění
osnovy v podobném směru i u zákona o sociálním
pojištění osob nesamostatně výdělečně
činných.
Další změny bude třeba i v předpisech
§u 267 onoho zákona. Podle něho mají
býti zrušeny veškeré okresní nemocenské
pokladny, pokud nejsou v sídle okresní správy
politické. Řešení toto však nezdá
se býti šťastným. Vzdálenost ústředí
od podniků pojistných není ani k dobru závodu
ani pojištěnců, ani pokladny, nejde-li o pokladny
specialisované pro určité živnostenské
odbory. Vzroste tím jen počet revisorů, ježto
členové ústředí nebudou naprosto
informováni o stavu členů tak vzdálených
- přímá ingerence členů výboru
na jednotlivé pojištěnce bude čím
dále tím menší. Centralisace bude míti
proto za následek jednak zbyrokratisování
pokladen, jednak rozšíření simulace
a tím i výdajů neužitečných
a zdražení nákladů na úkor řádně
platícího pojištěnce. Z toho důvodu
i zde bude asi dlužno činiti výjimky a zákon
doplniti.
Při této novelisaci pak dlužno vzíti
zřetel na společenstevní a gremiální
pokladny nemocenské, jež - jak jsem již uvedl
- byly tak významně činny v oboru nemocenského
pojištění.
Zejména dlužno ostraniti závadu spočívající
v stanovení pevného data jako termínu pro
rušení pokladny. Jak nesprávné je podobné
řešení, nejlépe vysvítá
z těchto ukázek:
Nemocenská pokladna stavebních živností
v Brně, jejíž reservní fond činí
2,730.000 Kč. (Výkřiky posl. Johanise.)
I k tomu vašemu tvrzení přijdu, že
okresní. nemocenské pokladny daleko lépe
hospodaří, než pokladny společenstevní.
Tato pokladna také dobře hospodaří,
její jmění spočívá ve
vlastní budově, nezatížené, moderně
zařízené s vlastními lékařskými
ordinačními místnostmi v hodnotě 1,200.000
Kč, v reservním fondu pokladny 740.000 Kč,
v mimořádném podpůrném fondu
190.000 Kč a v ostatním jiném ca 600.000
Kč; zrušuje se podle ustanovení zákona
proto, že 1. ledna 1924 neměla povinný počet
4000 členů, ač průměry členů
byly roku 1924 - 4424, roku 1923 - 4753 a roku 1925 - 4004.
Úbytek členstva r. 1925 proti r. 1924 byl jen následkem
neobnovení zákona o podpoře stavebního
ruchu r. 1925.
Nejvyšší stav členstva měla pokladna
v těchto letech: 20. června 1923 5939, 17. července
1924 7180 a 26. září 1925 5955.
Ještě 4. listopadu byl počet členstva
5400. Klesl teprve s dostavivšími se mrazy a tím
obmezením stavby, což samo sebou se rozumí,
takže 1. ledna 1924 činil 1809 členů.
A proto by musila tato pokladna svou činnost zastavit.
Je to přece zcela přirozeno, že je to pokladna
sezonní, při níž v zimě je daleko
méně členů a tedy k 1. lednu, když
se nestaví, vykazuje a musí vykazovati taková
sezonní pokladna daleko menší počet
členů než v letních měsících
a proto je nedoporučitelno zachování tohoto
ustanovení zákona a bude zde potřebí
nápravy.
Podobnou sezonní pokladnou je spojená pokladna v
Mar. Lázních, jejíž počet členů
v srpnu 1924 činil 4312, r. 1925 v červenci 5216,
která však v lednu 1924 měla pouze 1334 členů.
Stejný osud sdílí i společenstevní
pokladna kupců v Karlových Varech. Činitelé
zúčastnění na vypracování
tohoto zákona neuvědomili si patrně úplně
významu a dosahu volby 1. ledna 1924 jako rozhodného
dne, poněvadž jinak pro posouzení otázky
velikosti nemocenských pokladen vzat byl by buď průměrný
stav členstva posledních tří let,
jak to učiněno je v §u 69 cit. zák.
ohledně systemisace počtu úřednictva,
jednak dle velikosti pokladen, anebo u pokladen, které
ani tohoto průměrného počtu nedosahovaly,
avšak v určitých měsících
počet jich členů předepsaný
počet přesahoval a jichž hospodářství
bylo vzorné a vykazovalo značný reservní
fond, měl by býti rozhodným den největšího
počtu členů pokladny.
Dalším požadavkem bylo by snížení
počtu členů uvedených v §u 27
na polovici, t. j. z 2000 u společenstevních pokladen
na 1000 a ze 4000 u společenstevních pokladen na
2000 členů. Jak oprávněn je tento
požadavek, vidno z toho, že ač mnohé z
gremiálních společenstevních pokladen
nedosáhly požadovaného počtu členů,
nelze je vzhledem k jich vzorné péči o zaměstnance
v hospodaření, jež možno posouditi velikostí
reservního fondu, pokládati za drobné pokladny
a mluviti proto o tříštění sociálního
pojištění.
Důležitost tohoto požadavku dokumentována
je v těchto datech: Nehledíme-li ani k uvedené
pokladně stavebních živností v Brně,
měla společenstevní pokladna truhlářů
v Praze 2771 členů, reservní fond byl 1,236.754
Kč. Společenstevní pokladna svobodných
a koncesovaných živností v Mor. Ostravě
měla 2460 členů a reservní fond byl
1,197.900 Kč. Společenstevní pokladna při
společnosti tkalců v Rumburku měla 3015 členů
při reservním fondu 1,076.257 Kč, Společenstevní
pokladna obchodníků uhlím a dřívím
v Praze 2305 členů a reservní fond 957.831
Kč, Společenstevní pokladna řemeslníků
v Mor. Ostravě 3327 členů a reservní
fond 827.463 Kč. Podobná data jsou - ovšem
počet členů a velikost reservních
fondů jest menší - u společenstevní
pokladny holičů v Praze, u spojené společenstevní
pokladny v Chomutově, u společenstevní pokladny
uzenář*v Praze, u společenstevní pokladny
při společnosti I a II v Rossbachu, u společenstevní
pokladny v Ústí n. L. a u společenstevní
pokladny oděvníků v Brně. (Posl.
Johanis: Kolik každá poslala do sanatoria a jiných
léčebných míst, to byste nám
mohl říci!) Snad toho není potřebí,
buďte ujištěn, že to, čeho potřebují,
dostanou, a proto také trvají na zachování
těchto společenstevních pokladen.
Z gremiálních pokladen, jež mají býti
zrušeny, měla pokladna kupců v Karlových
Varech 1575 členů, ale 341.462 Kč reservního
fondu. V uvedený den pokladna obchodního gremia
v Plzni měla 1796 členů, ale reservní
fond 610.621 Kč.
Pan kol. Johanis ve své řeči dotknul
se otázky správného hospodaření
nemocenských pokladen a táže se, co pojištěncům
jest v těchto společenstevních gremiálních
pokladnách poskytováno v poměru k okresním
nemocenským pokladnám. Odpovídám:
Správné hospodaření pokladen společenstevních
nám ukazuje též statistika nemocenských
pokladen z r. 1920, vydaná ministerstvem soc. péče.
Myslím, že jí bude i pan kol. Johanis věřiti.
Podle té již r. 1920 připadalo na jednoho člena
pojištěného u společenstevních
pokladen průměrně 77.27 Kč z reservního
fondu, na jednoho člena pojištěného
u okresních pokladen pouze 55.21 Kč, ač z
běžných příspěvků
připadalo na člena pojištěného
u společenstevních pokladen průměrně
74.48 Kč, u okresních nemocenských pokladen
82*95 Kč. Bylo tudíž již r. 1920 pojištění
u pokladen levnější, zajištění
však daleko větší.
Zajímavo je, že bezpodmínečné
zachování nemocenských pokladen společenstevních
a gremiálních přejí si též,
pane kol. Johanisi, pojištění zaměstnanci,
a to proto, že tyto nemocenské pokladny spravovány
jsou po většině zaměstnanci, a to zaměstnanci
vlastního stavu, kteří mají patřičnou
odbornou znalost zvláštních poměrů
v té které živnosti, znají ponejvíce
též osobní a rodinné poměry pojištěnců
z vlastní zkušenosti a tím jsou s to, aby individuelně
posuzovali zdravotní péči nejen všeobecné
povahy, nýbrž aby ji organisovali a povolovali s náležitým
zřetelem na zvláštní a ohledu zasluhující
poměry. U těchto nemocenských pokladen neznamená
proto pojištěnec jen mrtvou číslici,
ježto se uznává, že tu běží
o nejdražší jeho majetek, totiž jeho zdraví,
na kteroužto však mrtvou číslici musí
nevyhnutelně klesnouti v ústavě příliš
velikém. Důsledek tento vyvěrá též
z toho, že ve správě nových okresních
nemocenských pojišťoven nebudou zastoupeni pojištěnci
živností těchto buď vůbec, nebo
tak nedostatečným počtem, že zbaveni
budou jakéhokoliv vlivu na sociální péči.
Zde máte klíč k tomu, proč se brání
proti zřízení velkých okresních
nemocenských pokladen a rozpuštění svých.
Brání se tak pojištěnci, poněvadž
nebudou míti vliv, a brání se i majitelé
závodů, u nichž pracují, poněvadž
rovněž nebudou míti na správu vliv.
Je zcela přirozeno, že každý chce viděti,
jak se hospodaří s penězi, které do
pokladny dává.
Konečně zápas konkurenční a
tím i boj za vytvoření nemocenského
pojištění co nejlevnějšího
a nejúčelněji uspořádaného
vyžaduje, aby nebylo zamezeno tvořiti pokladny nové,
ovšem nutno požadovati tvoření pokladen
větších. Proto by se doporučovalo, aby
bylo dovoleno tvořiti nové pokladny, po případě
i sloučiti již trvající společenstevní
pokladny v jednu pokladnu v sídle obchodní a živnostenské
komory, která by pak mohla zřizovati i v místech
odlehlých vedlejší sběrny. Tímto
způsobem by zajisté byla zajištěna prosperita
pokladny a rovněž i konkurence by u všech pokladen
vyvinula snahu dosáhnouti co nejlepšího výsledku.
Tento námět podporuje i ustanovení zákona
o sociálním pojištění samostatně
výdělečně činných osob,
jez samo nedrží se důsledně zásady,
že pro řádné plnění úkolu
nemocenského, invalidního a starobního pojištění
je potřebí velkých a hospodářsky
silných ústavů, ponechávajíc
v §u 25 nejen všecky zemědělské
pokladny bez ohledu na jejich třebas nepatrný stav
členstva, nýbrž připouštějíc
i tvoření nových zemědělských
pojišťoven nemocenských, aniž by předpisovalo
pro tyto nově vzniklé pojišťovny určitý
počet pojistně povinných zemědělských
a lesních zaměstnanců, tudíž
tvoření pojišťoven bez jakéhokoliv
reservního fondu a záruky na splnění
velkých úkolů, které je očekávají.
Je samozřejmo, že při takovémto stavu
musí na šablonovité rozpuštění
nemocenských pokladen společenstevních a
gremiálních, které nevyhovují ustanovením
§u 27 zákona č. 221/1924, pohlížeti
tyto nemocenské pokladny právem jako na bezpráví.
Budeme se domáhati, aby: 1. odstraněno bylo pro
posouzení otázky velikosti nemocenských pokladen
stanovení rozhodného dne na 1. ledna 1924, aby vzat
byl za základ průměrný stav členstva
posledních tří let, jak to učiněno
bylo v §u 69 zák. stran systemisace počtu úřednictva,
a u pokladen vykazujících jak správné
hospodaření (prokázané zejména
značným reservním fondem, za které
možno pokládati částku 350 tisíc
Kč), tak i péči o důkladné
splnění úkolů jim uložených,
den největšího počtu členů
v roce; 2. aby snížen byl počet členů
nutných k ponechání pokladny vzhledem k obzvláštní
působnosti pokladen na polovici; 3. aby dovoleno bylo zříditi
nové pokladny společenstevní a gremiální
v sídle obchodní komory pro celý její
obvod.
Předložený návrh zákona, který
stanoví prodloužení lhůty, dává
nám možnost, abychom mohli o tyto požadavky usilovati.
Naše strana podala též obdobné návrhy
a proto budeme hlasovati pro návrh Stenzlův.
Kol. Schäfer, který byl prvním řečníkem
"proti", pravil zde, že potřebujeme k provedení
sociálního pojištění silných,
života schopných pokladen. Já myslím,
že jsem více než dostatečně prokázal
statistikou celé řady těchto společenstevních
a nemocenských pokladen, že jsou životaschopny,
že hospodářství u nich je vzorné
a že zajišťují vedle toho pojištěncům
vše to, co pojištěnec v případě
nemoci potřebuje. (Tak jest!) Proč by tedy
tato věc se nemohla řešiti, proč by
tyto pokladny neměly dále existovati? Jestliže
v Německu už několik set samostatných
pokladen továrních, zapsaných, společenstevních,
gremiálních a jiných může existovati
- a toto sociální pojištění a
nemocenské pojištění je tam již
daleko staršího data než u nás, poněvadž
my teprve s tím začínáme - proč
bychom upírali těmto vzorným pojišťovacím
ústavům, aby nemohly existovati vedle nemocenských
pokladen?
Vytýká se nám, že nemáme mluviti
jménem dělnictva. Pánové, vy také
nemáte práva mluviti jménem všeho dělnictva,
nýbrž každý jménem svého
úseku podle politického přesvědčení,
jež zde zastupuje. Ale něco vám řekneme:
Živnostenské dělnictvo je zcela jinak založeno.
Již kol. Mlčoch dokázal, že u něho
byli dělníci z Moravské Ostravy a Olomouce,
u mne byla deputace dělníků pekařských
z Brna, která žádala, abychom zachovali tuto
pokladnu, deputace dělníků krejčovských,
která tutéž žádost o zachování
pokladny vznesla. Proč to dělali? Poněvadž
vidí, že toto hospodářství je
poctivé a rádné, poněvadž vidí,
že tam nemohou býti simulanti, poněvadž
v těch menších okresech se pojištěnci
navzájem znají, poněvadž mají
na správě účastenství a poněvadž
se jim v době nemoci poskytne vše, co v takovém
vážném případě každý
nemocný potřebuje.
Byla nám zde učiněna výtka, že
stavíme se proti sociálně-politickým
snahám. Nestavíme se, pánové, a nestavili
jsme se. Právě naopak celé naše působení
v minulé sněmovně dokazuje, že my jsme
byli pro všechny ty sociálně-politické
zákony, které nám byly předloženy,
a že jsme je odhlasovali tak, že v tom směru
naše republika dnes stojí v čele možná
všech států v Evropě. Snad jediná
Australie se může chlubiti, že má o něco
více a některé lepší sociální
zařízení, než máme my. Ale v
čem záleží cena takového sociálně-politického
zákona? Ne v té mrtvé liteře zákona,
na kterém jsme se usnesli, nýbrž cena jeho
spočívá v tom, můžeme-li tento
zákon prováděti, čili jinými
slovy řečeno, když si na to vyděláme.
Já bych prosil, aby se společně nesla vaše
snaha k tomu, aby se nepodlamovala výrobnost, aby se nepodlamoval
náš obchod, abychom si mohli na to všechno, co
jsme zákonem udělali, také vydělati.
Jestliže v otázce nemocenského pojištění
máme vlastní své a samostatné stanovisko,
pak se, pánové, nedivte, neboť zkušenosti
učí. My u nemocenských pokladen při
tom máme na mysli prospěch členstva, které
by dostalo náležitého lékaře,
jenž by mu rozuměl, chtěl a mohl také
náležitě léčiti, náležitou
podporu, tvoření reserv, které pro tyto ústavy
jsou nutné.
Bohužel tyto momenty jsme však posud u okresních
nemocenských pokladen neviděli, neboť, pánové,
jestliže rozmnožujete počet úředníků,
zaměstnanců a zřízenců pokladen,
když potřebujete nové pomocníky v politické
agitaci, a když nemocným dáváte předepisovati
nejlacinější léky a když je brzy
ženete do práce, to není žádná
sociálně-politická a humánní
práce. To jsou důvody, které nás vedou
k zachování samostatných pokladen.
Mluvilo se zde také o odbornictví a vzal se snad
příklad, jak kolega Johanis rád činí,
z nějaké Zlámané Lhoty, takže
bych si pomalu mohl mysliti, že si ji tak zamiloval, jako
by byla jeho vlastním rodištěm a jako by z
ní vyšel. Chcete tvrditi, pánové, že
u vás v těch okresních nemocenských
pokladnách jsou samí odborníci? Chcete tvrditi,
že jste většinu úřednictva přijali
na základě průkazu odbornického? Co
musili dříve prokázati? Legitimaci, politickou
svou příslušnost! Snad dnes se děje
náprava. Vím, musila se díti náprava,
poněvadž zákon to žádá.
Dnes se pořádají kursy, aby se náležitě
vyškolili úředníci pro provádění
celého sociálního zákona. Ale znám
celou řadu nemocenských pokladen, o kterých
vy tvrdíte, že tam jsou odborníci, kde však
mohu s klidem říci pravý opak, že jsou
tam lidé neodborní. (Výborně!)
Na konec musím odmítnouti jednu výtku. Podkládají
se nám záludné úmysly při tom.
Pánové, vy jste na omylu! My nemáme záludných
úmyslů ohledně sociálního pojištění.
Chceme jen zachovati si to, co jsme si vybudovali, ty své
nemocenské a společenstevní pokladny. (Hlas:
Ale rušíte zákon, pro který jste hlasovali!)
Ano, poněvadž bylo dojednáno, že tato
otázka se dodatečně upraví, než
se začne prováděti. Jen pod tím slibem!
My chráníme jen své. V této věci
jsme za jedno se všemi pojištěnci, máme
právo jménem jich mluviti a proto se nedivte, že
budeme pro předloženou osnovu zákona také
hlasovati. (Výborně! - Potlesk čsl.
nár. demokratických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Schmerda. Dávám
mu slovo.
Posl. Schmerda (německy): Návrh, který
byl dnes podán, jest jistě počátkem
útoku na sociální pojištění,
které sice nepřineslo dělnictvu mnoho, avšak
přece něco. Mluvíme-li k tomuto návrhu,
chceme především poukázati na to, v
jakém duchu a za jaké nálady byl tento návrh
podán.
To, co nepřátelského vykonala koalice v posledních
dnech vůči lidu, ještě jsme zde nezažili.
Frivolita, s jakou vystupuje celní koalice proti obyvatelstvu,
odhaluje celou nestydatost jejího surového vykořisťovatelství,
které ve svém despotismu nezná mezí
a zuří proti všemu, čeho se má
dostati pracujícímu obyvatelstvu; je to kletba kapitalistického
hospodářského řádu, který
z pudu sebezachování páše neustále
zlo a pokoušeje se zadržeti svůj pád,
nezastavuje se ani před největší potupou
pracující třídy, doufaje, že
bude moci prodloužiti své panství o několik
dní na útraty pracujícího obyvatelstva.
Zatím co se na jedné straně házejí
každoročně miliardy do chřtánu
militarismu a zbankrotovaným bankám a popům
se přikazují miliony národního jmění,
dekadentní buržoasie se obohacuje korupcí,
korumpuje se veřejný život, na druhé
straně se drancují široké vrstvy pracujícího
obyvatelstva. Vedle vykořisťování soukromými
kapitalisty drancuje také stát jako nástroj
majetné třídy, rafinovaně hledaje
stále nové cesty, kapsy obyvatelstva, k obohacení
majetných vrstev a k upevnění státních
zařízení na zotročování
obyvatelstva. V tomto státě, jako v každém
měšťáckém státě,
zuří despocie, pocukrovaná národními
vlasteneckými frazemi, ovládaná pendreky
a kriminálem, jak jsme to viděli v posledních
dnech. Parlamentarismus, který měl lidu tolik přinésti,
jak jste slibovali, selhal; zde nerozhodují volení
zástupci lidu, nýbrž strany řízené
kapitalistickou třídou, a jestliže tyto již
nestačí, státní zástupce. A
jestliže pan Stříbrný nedávno
byl toho mínění, že pro bouřící
se lid postačí pendrek, pan dr Kramář
šel dále a vypomohl mu míněním,
že pro zástupce lidu postačí státní
zástupce. Pendrek a kriminál jsou moderní
pomůcky bezmocného československého
měšťáctví. Zchátralé
parlamentní mravy hledíte zakrýti zákonem
na ochranu republiky, abyste mohli lid lehčeji vykořisťovati.
Blížíme se bulharským poměrům,
balkanisování, přecházejíce
k přímé diktatuře. Dnes stojí
60 demonstrantů na Pankráci před soudcem,
poněvadž nechtěli mlčky vzíti
na vědomí celní diktát. Státní
zastupitelství žádá 27 oposičních
poslanců, kteří plníce svou povinnost
jako zástupci nemajetných lidí impulsivně
se bránili proti vykořisťovatelskému
diktátu. A jestliže se nikdy ještě mezinárodní
kapitalistická třída neukázala v pravé
své podobě, stalo se to dnes jako velkolepý
příklad, kdy měšťáctví
samo si sňalo masku, a to odhaluje pracujícím
třídám desetiletý podvod, který
provozujete s tak zvanou demokracií a parlamentarismem.
A jestliže dodnes ještě někdo z dělnických
vrstev věřil ve zdar parlamentarismu, události
posledních dnů poučily ho o něčem
lepším. Slepé záští k dělnické
třídě a bezohledná panstvíchtivost
svádí mezinárodně sdružené
měšťáctví k poslednímu kroku,
aby se před celou veřejností odhalilo jako
bezohledný reakční vykořisťovatel,
který je způsobilý bráti se každou
cestou a užívati každého prostředku,
aby udržel soukromokapitalistický hospodářský
řád. Národní fráze padá
a stále zřetelněji vidíme pitvoru
po penězích lačnícího kapitalismu,
který si žádá svých obětí.
V posledních 14 dnech byly přesunuty na bedra dělnictva
největší oběti. Cla, která byla
vylíčena jako nevinná věc, počínají
již míti účinky, kongruou hází
se do chřtánu popů každoročně
150 milionů, daň z cukru a z lihu znovu sníží
životní úroveň dělníkovu,
rozmnoží bídu mass. Zatím co 110.000
dělníků je bez práce, nestyděli
jste se uložiti jim nejtěžší oběti.
A co vám zbylo pro dělnictvo? Svědčí
o tom události v sociálně-politickém
výboru, který jest ventilem pro dusné ovzduší
parlamentu. Každý pokus projednati slib, který
již měl býti dávno splněn, celní
koalice přehlasuje nebo překazí. Zákon
o stavebním ruchu, zákon o bytech pro zemědělské
dělníky, návrh o obchodních pomocnících,
návrh o nedělním klidu jsou stále
protahovány, starobní zaopatření 60letých
musilo býti odsunuto, poněvadž koaliční
strany samy uznaly, že je to hanba pro staré, zmořené
dělníky. A tak jsme viděli v posledních
dnech v sociálně-politickém výboru,
že strany, zvláště strany německé,
zvláště pak křesťansko-sociální
strana lidová, která stále předstírá,
že je také zástupkyní dělníků,
se nestydí hlasovati proti prodloužení podpor
podle gentské soustavy. Odborový tajemník
křesťansko-soc. textilních dělníků
prostě se zdržel hlasování, dnes dopoledne
prostě nepřišel, poněvadž věděl,
že dojde k hlasování, má-li se nezaměstnaným
textilním dělníkům vypláceti
dále podpora. (Německé výkřiky:
Stydí se!) Velmi správně! Stydí
se a stydí se velmi mnoho těchto pánů.
A křesťanské sociály, kteří
hlasovali proti nedělnímu klidu, kteří
se jinak vydávají za dobré křesťany,
vidíme jako spolu zajaté, kterak vykonávají
vše, co diktují koaliční strany. A pokud
jde o tento návrh, který byl dnes podán,
prohlásil jej pan posl. Tichi za kompromisní
formulku, která se předkládá sněmovně
v poslední chvíli. Avšak jak nevinná
je tato kompromisní formulka, vidíme z druhého
návrhu, který byl předložen sněmovně
dnes odpoledne, návrh Ježkův, Matouškův
a druhů, v němž se žádá,
aby ze sociálního pojištění byli
vyloučeni učedníci a služky, a dále
ze zhoršení, k němuž by došlo, kdyby
zůstaly zachovány společenstevní nemocenské
pokladny. Pánové, panovačnost nynějších
koaličních stran vyhání krásné
květy, pudí je k tomu, aby ještě v poslední
chvíli, před skončením, přivedly
k platnosti všechny ony reakční zákony,
jichž potřebují pro sebe. A jestliže se
tážeme, z jakých důvodů se to
vše děje, není to sociální potřeba,
naopak pan Votruba prohlásil: "Brání
se pojištěnci." V důvodové zprávě
k návrhu posl. Stenzla, dr Spiny se praví
v prvém odstavci: "Obchod a průmysl pocítily
to jako těžkou ránu proti sociálně-politickým
snahám." Jak vypadají tyto sociálně-politické
snahy, ukazuje nám neustálé zhoršování
a prozrazuje nám také pan posl. Dubický,
který dopoledne prohlásil: "na podzim přijdeme
se značně velkým návrhem na novelování
sociálního pojištění", to
je: páni přijdou, avšak nikoliv ve prospěch
dělnictva, nikoliv ve prospěch zaměstnanců,
nýbrž ve prospěch podnikatelů a ke zhoršení
pro dělnictvo. (Posl. Dubický: Sami socialisté
volají po novelisaci!) Ale na zlepšení
sociálního pojištění a ne na
zhoršení. A jestliže sociálně-politické
snahy vypadají takto, pak se za ně dělnictvo
poděkuje. A dále se praví v důvodové
zprávě: Když zákonem o nemocenském
pojištění bylo zrušeno mnoho malých
nemocenských pokladen, znamenalo to - skoro úplné
vymýcení jmenovaných ústavů.
Pánové, kdo prodělal likvidaci malých
společenstevních pokladen? Snad ti páni,
kteří podali návrh, neviděli onen
materiál, který mají nemocenské pokladny,
neboť pak by se styděli za nemocenské pokladny,
které dříve existovaly, a přešla
by je chuť zřizovati takovéto pokladny znovu.
Hrůzou vstávaly vlasy na hlavě, viděl-li
člověk administrativu a to, co se v těchto
pokladnách pro členstvo dělalo. A jak vypadají
dnes sociálně-politické snahy zvláště
živnostenské strany? Živnostníci nepřetržitě
podávají návrhy okresní politické
správě, aby byly sníženy příspěvky
učedníků. To znamená zhoršení
postavení mladistvých dělníků
v sociálním pojištění. Stále
a stále předkládají nové požadavky,
brání se proti velkému zatížení,
které prý mají s mladistvými dělníky
a učedníky. Jak je tomu však ve skutečnosti?
Ve skutečnosti dá si živnostník zaplatiti
příspěvky od rodičů, ačkoliv...
(Posl. Tichi [německy]: To se vůbec neděje,
vždyť je to zakázáno.) Je to zakázáno,
velmi správně, pane Tichi, a přes
to se to obchází tím, že se uzavírají
s rodiči tajné smlouvy, podle nichž rodiče
musejí platiti příspěvky za učedníky.
Jestliže o tom nic nevíte, dotažte se u vašeho
sekretariátu v Šumperku, jak se naléhá
na rodiče, aby platili příspěvky mistrům.
Tak vypadá sociální úsilí živnostníků,
a aby to bylo levnější, žádá
se znovuzřízení a zachování
společenstevních nemocenských pokladen, aby
se dělaly úspory na útraty chudých,
na útraty dělníků. Podobně
je tomu s pomocnicemi v domácnosti. Návrh, který
byl dnes podán sněmovně, zní takto:
"Osoby služebné, zaměstnané v domácnosti,
nemají podléhati nemocenskému pojištění."
Podnikatelé se již jednou pokusili vyjmouti služky
ze sociálního pojištění. Přes
to však ponechává je větší
část zaměstnavatelů pojištěny,
a to ony služky, jimž hrozí častěji
nemoci. Věc se neosvědčila, ministerstvo
sociální péče musilo znovu vydati
nařízení, podle něhož služky
byly opět zahrnuty do sociálního pojištění.
V důvodové zprávě se dále praví:
Prohlašuje se, že nemocenská pokladna nesmí
sloužiti stavovským nebo stranickým zájmům.
Má tedy nárok na ohledy, jen plní-li také
své určení. Jak se má plniti určení
nových nemocenských pokladen, o něž
se usiluje? Sami to prozrazujete. Pan posl. Tichi prohlásil,
že má dojíti k odpolitisování
nemocenských pokladen. Sám prohlašuje, že
jednotná nemocenská pokladna má býti
moderním proudem v sociálním pojištění.
Sám připouští, že musí dojíti
k novelisaci sociálního pojištění,
aby se vyhovělo všem. Co však znamená
váš požadavek? Nic jiného, než že
si chcete zříditi v jednotlivých místech
politické posice, často na účet pojištěnců,
na účet dělnictva, na účet
mladistvých, na účet nedospělých,
na účet učedníků. Chcete přednostní
právo, chcete je zbaviti svéprávnosti, chcete
jim škoditi, zřizujíce si politické
mocenské posice. A sami dále říkáte:
"Bylo-li umožněno zřizovati vlastní
zemědělské nemocenské pokladny, také
nás to svádí." Tedy ze zcela obyčejného
popudu, poněvadž na to máte chuť, chcete
roztříštiti sociální pojištění,
chcete poškoditi sociální pojištění,
chcete připraviti dělnictvo o jeho nabytá
práva, poněvadž vás to dráždí.
Máte-li, jak tvrdíte, nějaké sociálně-politické
snahy, proč se nesnažíte působiti nějak
na agrárníky, aby zrušili zemědělské
nemocenské pokladny, které jsou pro zemědělské
obyvatelstvo kletbou. Několik pánů mluvilo
dnes s tohoto místa a ujišťovalo, jak je nutno
a jak je to prospěšno zřizovati nové,
malé nemocenské pokladny. Poukázal bych vám
na roztrpčení, které se zmocnilo zemědělského
dělnictva v našem okrese, když vámi svedeno
hlasovalo pro vás, později pak na svém vlastním
těle musilo zakusiti, jaké nevýhody jim přineslo
zřízení zemědělských
pokladen. Avšak nejen že jste zemědělským
dělníkům uškodili, i tím, že
dělník není zaměstnán v zemědělství
po celý rok, nýbrž v zimě musí
choditi do továrny, ztrácí opět práva,
která získal v nemocenské pokladně.
Kdybyste slyšeli žaloby zemědělského
dělnictva, pochybuji, že byste měli odvahu
a že byste mohli prohlašovati, že pomocníci
žádají zřízení vlastních
společenstevních pokladen. Snad jich žádají
tak, jako jich žádá zemědělské
dělnictvo, pod terorem a tlakem zaměstnavatelů,
nikoli však dobrovolně. Žádají-li
jich dobrovolně, činí to proto, poněvadž
nevědí, jaký dosah má roztříštění
nemocenského pojištění a jaké
újmy to má pro jednotlivého dělníka.
Pánové, prohlášení pana posl.
Dubického, které zde učinil dopoledne,
nám postačilo, abychom viděli, že to,
co jste dnes položili na stůl sněmovny, jest
jen počátkem velké kampaně proti dělnickým
právům, že je to jen nevinný počátek
boje, který má býti na podzim zahájen
proti všemu, co si dělnictvo dnes vydobylo. Ať
přijdete s jakýmkoli terorem, ať zastrašíte
nejen dělnictvo tím, že je voláte před
soud, že je zavíráte, ať si hrozíte
také poslancům státním zástupcem,
ať je vydáte, ať je vsadíte do vězení,
přes to vám prohlašujeme: Nebudeme plakati,
nýbrž budeme bojovati proti oněm reakčním
snahám, které sledujete od založení
této nové koalice česko-německého
měšťáctví, budeme bojovati tak
dlouho, až padne také ta bašta, která
je překážkou vzestupu dělnické
třídy. (Potlesk komunistických poslanců.)