Pátek 25. června 1926

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Slovo má dále p. posl. Tichi.

Posl. Tichi (německy): Slavná sněmovno! Jestliže nám byl dnes předložen návrh zákona, který se zrodil dopoledne v sociálně-politickém výboru, abychom jej projednali, prohlašuji jménem své strany, že naším přáním nevyhovuje. (Hluk.) Byli bychom raději viděli... (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.) nechte mne přece mluviti, vždyť já jsem vás také nerušil (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.).., aby byl nyní projednáván návrh posl. Stenzla a druhů, který nejen žádá, aby zůstaly zachovány společenstevní nemocenské pokladny již zřízené, nýbrž žádá pro naše pomocníky zřízení nových. (Posl. Kaufmann [německy]: Tázali jste se pomocnictva?) Nechte mne přece mluviti, my jsme vašeho kol. Schäfera nechali přece také mluviti. (Posl. Kaufmann [německy]: Ten mluvil rozumně. - Veselost.) Já jsem také ještě neskončil. My jsme nepodávali rádi pilný návrh, to mohu říci upřímně. Návrh, o němž by se bylo mělo dnes jednati v soc.-politickém výboru, podali jsme již 17. března. Od počátku května ležel v soc.-politickém výboru, dodnes nebyl projednán, nezbyla nám tedy jiná cesta. (Hluk a odpor na levici.) Připouštím, že z technických důvodů nelze projednati v několika hodinách takový návrh zákona, jak se žádalo, neboť zákon zasahuje hluboce do struktury našeho celého sociálně-pojistného problému. Proto jsme dnes našli kompromisní formulku a to jest návrh výboru, který máte před sebou. (Posl. de Witte [německy]: To nazýváte kompromisní formulkou?) Ano, to je kompromis. Návrhem, který máte dnes před sebou, neříká se nic jiného a nestane se nic jiného, než že několik nemocenských pokladen nebude likvidovati 1. července 1926, nýbrž 1. ledna 1927. Domnívám se, že se této chvilky můžete již dočkati. (Posl. de Witte [německy]: Doufáte v podzimní zasedáni, proč jste tak velice skromní?) To může být. Nelze zde mluviti o nějaké zlomyslnosti. Není to také reakční počínání. Nemáme zajisté v úmyslu a také jsme to již prohlásili v soc.-politickém výboru, že na podzim, až z této sněmovny zmizí bouřlivé ovzduší, posadíme se s vámi k poradám a že chceme s vámi jednou pojednati o novelisaci celého zákona. Otázka zachování společenstevních pokladen není nic nového a není také věcí politické strany. Všichni obchodníci a celý živnostenský stav žádá tyto pokladny, a také pomocníci. (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců: Abyste dostali pomocnictvo úplně do rukou!) Můžete křičeti, jak chcete, několikráte jsem byl na pomocnických valných hromadách a byli to právě živnostenští pomocníci, mohu vám to dokázati, byly zde deputace živnostenských pomocníků a žádaly zřízení takových pokladen. Kol. Schäfer se domnívá, že to byl návrh německé živnostenské strany. Také jiné strany podaly v této sněmovně stejné návrhy. Máte zde návrh posl. Pekárka, dr Lukavského a druhů, všechny tyto strany žádají zřízení společenstevních nemocenských pokladen. Pokladny nejsou zde pro nás, žádáme je pro své živnostenské pomocné dělníky. (Posl. Kaufmann [německy]: Nechte dělníky! Jste zástupce těchto dělníků?) To mi ani nenapadlo tvrditi. Vzdyť zemědělské pokladny také nevybojovali zemědělští dělníci, musili je pro ně vybojovati rolníci. Agrárníci to musili udělati. (Odpor něm. soc. demokratických poslanců.) Živnostenští pomocní dělníci a kupečtí pomocníci vědí, proč volají po vlastních nemocenských pokladnách. Mají již dosti toho hospodářství v nemocenských pokladnách, chtějí, aby se nemocenské pokladny odpolitisovaly a to právem. (Hluk. Odpor něm. soc. demokratických poslanců.) To je hlavní otázka. Pánové, pohleďte přece dnes na správní komise, s nimiž přece nemůžete také souhlasiti. Jaké právo mají pojištěnci, jaké právo máme my ve správních komisích? Posuzujte přece věc nestranně. Pochopíte volání živnostenských pomocníků. (Německé výkřiky: To už slyšíme! - Hluk.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tichi (pokračuje): Sociální politika brala se dosud svou cestou. Roku 1919 jsme to velmi těžce nesli, a to jsou vaše úspěchy, že jste tenkráte škrtnutím péra sprovodili se světa přes 500 nemocenských pokladen, dobrých nemocenských pokladen, neboť nemůžete tvrditi, že většina těchto nemocenských pokladen byla spravována špatně. Byly převzaty obrovské reservní fondy, které ovšem velmi prospěly vašim účelům. Živnostenští pomocníci chtěli udržeti tyto nemocenské pokladny, poněvadž v těchto společenstevních pokladnách byla svobodná volba lékařů, což se ve většině okresních nemocenských pokladen neposkytuje. Dnes jde zde, jak prohlásil jeden z vašich pánů, o "mizerný zbytek" 47 pokladen a pro těchto 47 pokladen nechcete dovolit ani tak nepatrný ústupek. Návrh není nic jiného, než kompromisní formulka, jak jsem již řekl: nechte tedy oněch 47 pokladen a na podzim se se vší vážností sejdeme a budeme přemýšleti o novelisaci, neboť i mezi vámi jsou lidé, kteří tvrdí, že toto sociální pojištění musí býti novelováno a že jest v něm mnoho věcí, které by se musily změniti v zájmu dělnictva. (Posl. Kaufmann [německy]: Velmi dobře. avšak nebudete souhlasiti se změnami, které bychom my chtěli!) To nemůžete věděti, snad. Nemusí to býti reakcionářská novelisace, jak vy se domníváte. 1. července měla býti ještě sjednána dohoda téměř o celém zbytku ještě trvajících sociálních pojišťoven.

Všechny gremiální pokladny pod 2000 členů mají býti zrušeny, ostatní společenstevní pokladny pod 4000 členů. Jako rozhodný den byl velmi promyšleně ustanoven 1. leden 1924, tedy doba, kdy frekvence u pokladen byla nejmenší. Vezmete-li zde průměrný počet, mohu již dnes říci, že na příklad gremiální pokladna brněnská dne 1. ledna 1924 - kol. Taub bude to věděti nejlépe - měla 1733 členů, avšak již roku 1924 měla 4565 členů. Tato pokladna musí býti zrušena, poněvadž rovněž neměla 1. ledna 1924 plných 2000 členů. (Posl. Stenzl [německy]: Karlovy Vary, Mariánské Lázně!) Prosím, pokladna v Mariánských Lázních. Dne 1. ledna 1924, tedy v zimě a ještě k tomu v lázeňském místě, nemůže to býti jinak, měla pokladna 1294 členů, dne 1. července 1925 má však 6000 členů. Tato pokladna musí zmizeti, poněvadž počet členů nevyhovoval liteře zákona. Pan řečník přede mnou vznesl výtku, že jmění zrušených společenstevních nemocenských pokladen bylo rozděleno politickým stranám. Pánové, nevím, které politické strany tím míníte, moje strana nikdy nevládla v žádné pokladně a moje strana nedostala nikdy ani haléře z nějaké společenstevní pokladny, avšak nechtěl bych zkoumati, kolik peněz, tisíce a tisíce korun, které byly nastřádány ve společenstevních pokladnách, bylo vydáno na vaši politickou agitaci. Od nás jistě ne!

Ideálem moderní sociální politiky jest sice zřízení jednotných pokladen. Jistě přiznáte, že v Německu mají dobré nemocenské pojištění, a přes to ani v Německu nebyla dodnes zřízena jednotná pokladna. Podle statistiky mají v Německu 2524 místních nemocenských pokladen, 496 zemských nemocenských pokladen, 4599 závodních nemocenských pokladen, společenstevních nemocenských pokladen - v Německu je tedy mají přes tamější veliký vývoj - 866, náhradních nemocenských pokladen 46, bratrských nemocenských pokladen 123. Průměrný počet členstva všech říšskoněmeckých nemocenských pokladen činí jen 2209 členů. Zde jste vydáním zákona znemožnili pokladnám, které mají 3900 členů, další existenci. Domnívám se, že tento proud v naší sociální politice není správný. U závodních nemocenských pokladen v Německu činí průměrný počet 1819 členů, u společenstevních pokladen dokonce 380 členů. Víte, ze jsme roku 1919 musili zavříti všechny naše nemocenské pokladny - a bylo jich několik set - poněvadž neměly plných 400 členů. Zákon z r. 1924 umožňuje rolníkům, aby zřizovali vlastní nemocenské pokladny. Jestliže tedy průmyslový dělník může si zříditi vlastní nemocenské pokladny, jestliže to bylo podle zákona rovněž také umožněno zemědělskému dělníku - my jsme tuto smlouvu neuzavřeli, pánové (obrácen k něm. soc. demokratickým poslancům), vaši kolegové odtamtud (ukazuje na čsl. soc. demokratické poslance) to udělali, vy nikoli, avšak jiní - pak pochopíte, že i živnostenští pomocní dělníci přejí si míti vlastní nemocenské pokladny. (Posl. Grünzner [německy]: Nikoli však dělníci!) Ale jistě si to přejí. Prohlašuji ještě jednou: řešení celé otázky posuzujeme s tohoto stanoviska a na podzim jistě budeme míti příležitost ještě jednou důkladně se s touto věcí zabývati. Prohlašuji na konec, že nynější návrh zákona, o němž máme hlasovati, jest pro nás provisoriem v pravém slova smyslu. Trváme jako dříve na zřízení vlastních společenstevních nemocenských pokladen, chceme míti právo zřizovati své nemocenské pokladny a nesložíme ruce v klín a neustaneme, dokud tento náš požadavek nebude splněn. (Potlesk.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Johanis. Uděluji mu slovo.

Posl. Johanis: Slavná sněmovno! Že dochází k projednávání tohoto návrhu kol. Stenzla a soudr., je charakteristikou poměrů, které se vytvářely v této sněmovně za nového koaličního systému. Kol. Vávra jako zpravodaj opravdu se nepokusil, aby odborně návrh dovodil a tak, jak je ve výboru soc. politickém jednou nebo dvouhlasovou majoritou schválen, nějak patřičně jej doprovodil. Za 5 dní vstoupí v platnost zákon o sociálním pojištění, jehož organisace byla budována nejen s hledisek dělnických stran, nýbrž i s hlediska ostatních zájemníků, kteří na sociální pojištění budou platiti. My sociální demokraté jsme při projednávání zákona učinili v organisačních otázkách nejen celou řadu ústupků, nýbrž musili jsme se jaksi spřáteliti s mnohými změnami a s mnohými ustanoveními jeho, se kterými sice zásadně nesouhlasíme, ale protože nám šlo o to, aby dělníci byli pojištěni pro invaliditu a stáří, přijali jsme, resp. vzali na vědomí i některá ustanovení organisační, která jsou věci na škodu. Proto tento návrh zasluhuje, abychom si ho všimli z důvodů věcných.

Než přijdu k důvodům, které dokáži číslicemi, že ani ve prospěch zaměstnavatele není, aby se pojištění tříštilo organisačně, chci několika slovy reagovati na některé vývody kol. Vávry, jenž dovozoval, že společenstevní nemocenské pokladny jsou lépe vedeny než okresní a že prý jaksi mají svou historii. Chci konstatovati, že jsme měli roku 1918, když jsme převzali nemocenské pokladnv z rakouského státu, 283 pokladen okresních a 689 společenstevních. Zákonem z 15. května 1919 přišli jsme k tomu názoru, že nelze pojištění s takovým počtem pokladen dělati a zejména ne s pokladnami, které tehdy existovaly a z nichž měly některé 20, 50 a dokonce některé pod 10 členů. Proto likvidace, která byla potom provedena po 15. květnu 1919, přivedla ten stav, že jsme měli okresních pokladen 292, společenstevních jen 63, že prospělo zrušení maličkých pokladen věci samé, myslím, že o tom jsou přesvědčeni i páni z tak zvané celně-kongruové koalice.

Ale od té doby už se dobrovolně likvidovala celá řada nemocenských pokladen, poněvadž přišly samy k tomu názoru, že nemohou dávky, které mohou velké ústavy poskytnouti, plniti. Zákonem z r. 1919 byly zrušeny společenstevní pokladny z toho důvodu, že malé pokladny nemohou nikdy vyhověti úkolům, ku kterým nemocenské pokladny jsou určeny. O tom nás přesvědčuje skutečnost, že se stanoviska zaměstnavatelského je návrh škodlivý malému živnostníku.

Kol. Vávra řekl - a v poznámce to opakoval kol. Mlčoch - že my skutečně nemáme práva mluviti jménem živnostenských pomocníků. Kdybyste se ptali u velkých oborů jako v Praze, přesvědčily by vás o opaku, i když jsou to pokladny, které disponují velikými fondy. V dávkách byly napřed, jako na př. v Dobrušce. U okresních nemocenských pokladen na jednoho člena připadá pojistných dávek r. 1918 u okresních pokladen 44*43, u společenstevních 30.25, roku 1920 u okresních pokladen dávky činí 87.69, ale u společenstevních jen 65.88. Zase doklad - to jsou úřední data - pro to, že malý ústav nemůže dokázati to, co ústav veliký.

Stále se tvrdí o nákladech správních - já je úmyslně uvedu, abych přesvědčil odpůrce jednotnosti nemocenských pokladen - že náklad správní u okresních pokladen dělá 8.95, u společenstevních 9.25, ale podle informací po unifikaci z roku 1919 činil náklad správní u okresních pokladen 17.66 v procentech, u společenstevních 25.03.

Pánové, tato data jsou dokladem, že čím menší ústav, tím je dražší, tím poskytuje menších dávek pojištěnci, a to mělo by býti dokladem toho, že naše stanovisko k této věci je správné.

Malé společenstevní pokladny, jak při likvidaci bylo zjištěno, byly vedeny často způsobem neodborným, který nesnesl žádné kritiky, malé ústavy nemohly poskytovati pojištěncům to, co velké ústavy. Vidíme to na Praze. Ať srovnáme pražskou okresní pokladnu nebo brněnskou s některou menší okresní. na př. s malým ústavem prádelníků. vidíme, že v pokladně prádelníků je asi 2000, kdežto u nemocenské pokladny v Karlíně 20.000 pojištěnců. Ať srovná, co ten dělník dostane na Vinohradech, nebo na Smíchově, v Praze, s tím, co dostane na příklad na dávkách takový dělník v Kolíně, Pardubicích. v Mor. Ostravě, a co může taková dělnice v pokladně prádelníků v Praze dostati. To je pochopitelné, ne že by ti funkcionáři neměli vůli, ale ta administrativa stojí hodně peněz, tam všechno přijde poměrně dráže, risiko je zde zejména v takovém oboru prádelnickém velké a tu je pochopitelné, že to musí nésti důsledky. Nejcharakterističtější je ta otázka při první pomoci. Při první pomoci nemůže se malý ústav vůbec uplatniti jako veliký ústav. Viděli jsme to na varšavské nemocenské pokladně, kde je pojištění jednotné, kde není rozdílu mezi dělníkem, úředníkem, obchodním pomocníkem a veřejným zaměstnancem, a kde varšavská pokladna má dnes 230.000 pojištěnců a asi 200.000 rodinných příslušníků. Tuto výhodu varšavské nemocenské pokladny, že jest totiž jednotná, vidíme při tom, že má dnes na př. v činnosti 3 ambulance. To, co u nás v Praze obstarává dobrovolný ochranný sbor, to dělá ve Varšavě kasa chorých, která je vlastně nejen nositelem sociálních, nýbrž i zdravotních otázek.

Náklady správní, výlohy na lékaře, výlohy na kontrolu nemocných rozmnožují se zřízením každé nové pojišťovny, neboť velký ústav může lépe a daleko levněji opatřiti svoji administrativu a také kontrolu a službu lékařskou, než celá řada ústavů malých.

Pánové, proč v zákoně z 9. října 1924 jsme přicházeli k názoru, aby malé ústavy neexistovali? Aby nebylo mnoho úřadů, aby pojištění nestálo mnoho peněz. Právě kruhy zaměstnavatelské se stavěly na stanovisko, že pojištění nemocenské s invalidním a starobním nemá státi více než 10%. Poněvadž už tehdy nemocenské pojištění stálo 6%, redukoval se náklad na toto pojištění na přání kruhů zaměstnavatelských na 5%, a pojištění invalidní a starobní asi na 4 1/2%, takže u nás toto unifikované pojištění od 1. července má státi asi 9 1/2% proti nynějším 6%, tedy jen o 3 1/2% více. Tyto motivy pojistně-matematické nás tedy nutí k tomu, abychom tvořili velké celky. Bude-li pojišťovna, nebudou úřadovati jednotlivé pokladničky v Dobrušce, Hradci, v Brně atd., které mají 400, 600. 1000 členů.

Návrhem pánů navrhovatelů dostáváme se k otázce. jak to bude od 1. července vypadati. Myslíte, že je lhostejno, bude-li úřadovati sociální pojišťovna se 400 místními pokladničkami, nebo bude-li úřadovati podle tohoto návrhu o 42 úřadů více, nebo jak chtěl kol. Stenzl, dokonce o 1000 úřadů více? Pánové, kteří zastupujete zájmy malých živností, maloprůmyslu, můžete míti zájem na tom, abychom měli úřadů mnoho? Vždyť stále naříkáte, že všechno je drahé, žádáte, aby socialistické strany šetřily, proč nás tedy neposlechnete, když jsme vedeni věcnými důvody, aby se v této věci stala náprava a neplýtvalo se penězi?

Chtěl bych ukázati na příkladech jak to bude vypadati od 1. července, když bude o těch 42 pokladen více. Když jsme měli koncem r. 1920 61 pokladen, kol. Vávra nám řekl, že jim jde o 48 pokladen, aby byly zachovány. Ale ve skutečnosti jde o 42, poněvadž všechny ostatní dobrovolně likvidovaly. (Posl. Mlčoch: To se nestalo dobrovolně!) Pane kol. Mlčochu, už dnes je připravena celá řada těch, které ještě existují, k likvidaci, vždyť podávají v tom směru resoluce. (Výkřiky poslanců čsl. strany soc. demokratické a strany obchodnicko-živnostenské.) Musím konstatovati, že v té věci dobrovolnosti celá řada vašich příslušníků a lidí, kteří byli zasloužilí v pojištění, pracovala pro likvidaci dobrovolnou a oni nejsou toho názoru jako vy. Pro vás, vy čeští příslušníci středostavovské strany, je zejména zarážející, že se nespokojujete jen tím, vždyť u vás leží návrh, aby učňové byli vyloučeni z invalidního a starobního pojištění, a víte velmi dobře, že ve výboru jste byli přesvědčeni, že mladého hocha nelze vyloučiti ze starobního a invalidního pojištění, a že otázka mladého učně není jen věcí dělnických stran, nýbrž také vaší věcí, poněvadž také vy musíte míti zájem na tom, aby ten hoch vydržel čekací dobu a byl do 16 let pojištěn.

Je pozoruhodno, zévy, kteří stále mluvíte o záchraně malé živnosti a o ochraně živnostenského dorostu, jakmile jde o pojištění hocha od 14 do 16 let - vždyť v Německu původně také neměli starobní pojištění mládeže, ale zavedli je - stavíte se proti, ač víte, že kdyby ten hoch byl pojištěn pro invaliditu a stáří, než by šel na vojnu, měl by vydrženo při nejmenším 6 roků pojištění, ale takto toho hocha připravíte o čekací lhůtu a o důchod. Jsou to obyčejně hoši z nejchudších vrstev, a přijde-li pak takový hoch ve 20 letech na bedra staré matce, to si odpovíte sami, ale upozorňuji vás jako bývalé dělníky - vy jste přece vyšli z řemesel - jak by to s vámi vypadalo, kdybyste nebyli pojištěni a kdyby podle vašeho přání ten mladý hoch přišel o dvouletou karenční dobu.

Ještě o společenstevní pokladně. Vedení společenstevní pokladny bylo tak nedostatečné, že se nevedla někde ani konta zaměstnavatelů. Společenstevní pokladny byly tak uboze vedeny, že ztratily při přeměnách cizích papírů na československé značné peníze. To se dá vysvětliti tím, že takovou malou pokladničku vedl dělník nebo malý živnostník. Dovolávám se zejména kol. Chalupy. V Král. Hradci byl takový ctihodný živnostník, který opatroval společenstevní pokladnu, ale jak ji mohl vésti správně, když neznal zásady cenných papírů a valut; proto pokladna přišla o mnoho peněz, poněvadž ten člověk věcí těch neznal.

Při likvidaci většiny společenstevních nemocenských pokladen r. 1919 zůstalo tolik platebních povinností zrušených pokladen, že převzaté reservní fondy rovnají se vlastně nule. Naproti tomu okresní nemocenské pokladny převzaly méně schopný personál, který bude ještě dlouho zatěžovati okresní nemocenské pokladny. Vedení společenstevních pokladen dokazovalo, že zaměstnavatelům činily se ústupky odporující nemocenskému zákonu. Pánové, nechci říci, že všude to bylo úmyslné, ale v nemocenských pokladnách společenstevních se dělaly nezákonnosti v tom, že se někomu odpouštěly a odpisovaly povinnosti a podle toho, jak to neb ono společenstvo mělo na pokladnu vliv, dělaly se věci čistě protizákonné.

Dále bylo zjištěno, že byly zaměstnavatelům promíjeny příspěvky, ač je známo, že polovinu příspěvku platí pojištěnec, takže byly příspěvky vlastně zpronevěřeny.

Charakteristickým je příklad u společenstevní společenské pokladny na Vinohradech, kde úřad musil zrušiti na zakročení Svazu usnesení, podle kterého si funkcionáři odhlasovali vysoké odškodné za vykonávání funkce. (Posl. Votruba: To se odepisuje všude!) Kol. Votrubo, vy jste v čele živnostenských korporací na Moravě, ale že byste mohl dnes hájiti takový postup, bych nemyslil, poněvadž vím, jak si počínáte přísně tam, kde vedete vlastní ústavy. Podívejte se, na jakém stupni společenstva stojí, že jsou si vědoma velké odpovědnosti a proč u dělnických ústavů u společenstevních pokladen mělo by to býti něco jiného? Rozumní úředníci a funkcionáři společenstev nejen dělnických, nýbrž i živnostenských dávno hájí názor, že skutečné ústavy pojišťovací mohou věci jen prospěti.

Kol. Vávra byl tak stručný proto, že je si vědom, že má pro své dílo, které dnes nese jako veliký úspěch svým kolegům českým a německým živnostníkům, zajištěnu majoritu a proto nám nesnesl velikých důvodů. (Zpravodaj posl. Vávra: Já o tom ještě promluvím!) Řekl jen, že zákon nesměřuje proti sociálnímu pojištění. Kdyby byl dnes pan kol. Vávra v představenstvu Ústřední sociální pojišťovny, byl by slyšel lidi, kteří nejsou nijak politicky angažováni, tedy skutečné odborníky, jak se na věc dívají. Co se týče toho, že jde o věc na půl roku, víme dobře, že máte úmysly jiné, než udělati tento zákon jen na půl roku. Ale pánové, tímto komplotem, když vidíme, jak Češi, Němci se spojujete, abyste, co je zde prospěšné, okleštili, pletete bič na sebe, kterým budete biti také vy. Proč? Poněvadž sociální pojištění neplatí jen dělníci. Jestliže naše moderně vybudované odborové organisace staví se na stanovisko, že sociální pojištění má býti jednotné, neděláme to z politických zájmů, zejména to jistě neplatí o naší straně. Chtěl bych potvrditi, že naše strana při všech akcích za sociální pojištění počínaje rokem 1889 až do uzákonění roku 1924 byla při všech věcech vedena jen věcnými motivy, aby dělník byl pojištěn netoliko v případě nemoci, nýbrž aby byl také pojištěn pro invaliditu a stáří, že jsme pro instituci, resp. pro veliké ústavy, není od nás žádná politická koncese, naopak je to koncese věci a musím proto říci, že návrh, který podáváte, který na půl roku prodlouží život 42 malým nemocenským pokladnám... (Hlas: Ony mají jiné úmysly!)... k tomu také přijdu... které mají od 400 do 3000 členů, věci velmi ublíží. Řekl jsem, že vy to také zaplatíte, a to si představuji tak, že když budou zachovány malé pokladny, vydá se mnoho jen na porta, že vyžádají si mnoho náklady, vždyť od 1. července budou museti býti jmenováni Ústředním ústavem vedoucí úředník, pokladník, účetní, bude nutno zařizovati knihy - vše to jako v ústavě, který má 50 až 60.000 pojištěnců. Což nepůjde to také na váš účet? Kdybyste ušetřili společenstevním pokladnám velké částky, pak bych to snad chápal.

Jaké jsou motivy, naznačil pan kol. Vávra, když řekl: naše pokladny živnostenské - což není ovšem oficielní název, který zní: "Společenstevní nemocenské pokladny" - při čemž patrně vychází z názoru, že když je to stará tradice, že se to má nechati. Pan kol. Vávra asi neví, že společenstevní pokladny existují již z doby živnostenského zákona z r. 1892 §u 77, ale tehdy nebyly to pokladny, nýbrž společky. Podívejte se do historie pojištění a uvidíte, že pojišťovny máme z Rakouska, totiž na základě zákona ze dne 30. března 1887, které přizpůsobily se dávkové povinnosti teprve 1. srpna 1889. My jsme byli jako dělníci pojištěni u různých společenstev v Praze za 20 krejcarů měsíčně, abychom mohli býti léčeni "U milosrdných", aby nám tam mohli trhati zuby, tu nelze mluviti o žádném pojištění, byly to na tehdejší cechovní poměry společky, jichž úkolem bylo, aby se zde "flastrovala" ochrana dělníka u živnostníka zaměstnaného. (Výkřiky posl. Mlčocha.) Ale, kol. Mlčochu, jako bývalý ministr dobře víš, že by ses mohl jako předseda obchodní a živnostenské komory přesvědčiti, že to, co jste tvrdili na Moravě, nebylo pravdivé. Bylo nyní zjištěno a dokázáno, že nemá tu pravdu, že by byly společenstevní pokladny lépe vedeny, o tom není potřebí polemisovati. Ve výboru bylo argumentováno, že když se pojištění tříští, že se může tříštiti dále. Ukazovalo se zejména na kruhy zemědělské. Přiznám, že v tomto ohledu mají kruhy živnostenské pravdu, když chtějí říci: Když sedláci tříští pojištění, tedy my také. U vás jsme byli však vždy zvyklí na něco jiného, vždyť jste lidé, kteří pocházejí z řad dělnických, a dívali jste se vždy trochu dále, než je zemědělec, zejména v otázce pojištění. I ten zemědělec přišel k tomu názoru, že si plete bič na sebe, a vy z těch existujících nemocenských pokladen vidíte, že i když tam podpojišťují, nebude to již možno po 1. červenci, až přijde kontrola ústředního sociálního pojištění, až se bude pojišťovati nejen vv nemocenském, nýbrž i v invalidním. Proč máte pojištění vy, proč nemá pojištění nájemce dvora? To tedy nevytýkejte! Chci říci, že i v kruzích zemědělských se poukazovalo, že tříštění je ke škodě věci, ale nejen u pojištěnce, nýbrž i u těch, kteří nesou druhou část příspěvku a pojistného, to jest zaměstnavatel, ať malý živnostník, zemědělec nebo veliký sedlák a průmyslník. Jsme tak malicherní, že se na všechno díváme politicky.

Zde zejména kol. Mlčoch v jedné poznámce některému z pánů kolegů německých řekl: "Nemáte právo jménem živnostenských dělníků mluviti. To právo máme jen my". Pánové, to snad jen v těch zaostalých místech, ale neplatí to o dělnících. Kol. Mlčochu, přece budeš sám tvrditi, že v Olomouci pekařští, truhlářští a krejčovští pomocníci by s tím nesouhlasili, musím však konstatovati, že i kdybyste se v Praze otázali pekařských, truhlářských a krejčovských dělníků, chtějí-li míti lepší pojištění, které budou prováděti velké nemocenské pojišťovny, či takové pojišťovny, jaké máte vy, dají za pravdu nám. (Posl. Mlčoch: Žádali, aby tam společenstevní nemocenské pokladny zůstaly! - Různé výkřiky.) Kol. Mlčochu, doporučuji ti, abys v Olomouci svolal schůzi těch dělníků, oni ti dokáži něco jiného. Má-li dělník poznati, jaká forma v organisačním pojištění je lepší, to nechte svým pomocníkům jako pojištěncům a starejte se o otázku, aby pojištění prosperovalo a nebylo drahé a aby se vyvíjelo tak, jak tendence zákona z 9. října žádá.

Prohlašuji v zastoupeni naší strany, že jsme proti tomuto návrhu, nikoliv z politických důvodů, vždyť je možno, že bychom se tu a tam také někomu zavděčili v tom společenstvu, ale naše strana, pánové, za pojištěni invalidní a starobní bojuje již, co stává pojištění nemocenské. Vždycky jsme byli vedeni jen věcnými důvody, aby ochrana dělníka a učně spočívala na zásadách takových, které by i jinak dělníkovi byly prospěšný zejména, pokud jde o organisační útvar pojištění. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

A řekl jsem to již při projednávání zákona o soc. pojištění, že máme v republice 14 milionů obyvatelstva, a chceme-li, aby sociální pojištění bylo obstaráváno asi 1000 úřady, že sotva je to zdrávo z důvodů národohospodářských.

Neposuzujte těchto věcí tak, že dělníci mají vliv na pojištění. To je osud každého zákona, že právě vrstvy, pro které zákon platí, zákon zpravidla ovládají. Ale zkoumejte tuto otázku tříštění pojištění z důvodů národohospodářských a přijdete k přesvědčení, že máme pravdu, když hájíme zásadu jednotnosti pojištění, poněvadž jedině ona je schopna pojištění nezdražovati a udělati je schopným a pohotovým.

Z těchto důvodů hlasujeme proti návrhu zákona, který tu hájil kol. Vávra, protože by celkově dělnické pojišťování poškodil. (Souhlas a potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP