Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Slovo má dále p. posl. Tichi.
Posl. Tichi (německy): Slavná sněmovno!
Jestliže nám byl dnes předložen návrh
zákona, který se zrodil dopoledne v sociálně-politickém
výboru, abychom jej projednali, prohlašuji jménem
své strany, že naším přáním
nevyhovuje. (Hluk.) Byli bychom raději viděli...
(Výkřiky něm. soc. demokratických
poslanců.) nechte mne přece mluviti, vždyť
já jsem vás také nerušil (Výkřiky
něm. soc. demokratických poslanců.).., aby
byl nyní projednáván návrh posl.
Stenzla a druhů, který nejen žádá,
aby zůstaly zachovány společenstevní
nemocenské pokladny již zřízené,
nýbrž žádá pro naše pomocníky
zřízení nových. (Posl. Kaufmann
[německy]: Tázali jste se pomocnictva?) Nechte
mne přece mluviti, my jsme vašeho kol. Schäfera
nechali přece také mluviti. (Posl. Kaufmann
[německy]: Ten mluvil rozumně. - Veselost.)
Já jsem také ještě neskončil.
My jsme nepodávali rádi pilný návrh,
to mohu říci upřímně. Návrh,
o němž by se bylo mělo dnes jednati v soc.-politickém
výboru, podali jsme již 17. března. Od počátku
května ležel v soc.-politickém výboru,
dodnes nebyl projednán, nezbyla nám tedy jiná
cesta. (Hluk a odpor na levici.) Připouštím,
že z technických důvodů nelze projednati
v několika hodinách takový návrh zákona,
jak se žádalo, neboť zákon zasahuje hluboce
do struktury našeho celého sociálně-pojistného
problému. Proto jsme dnes našli kompromisní
formulku a to jest návrh výboru, který máte
před sebou. (Posl. de Witte [německy]: To nazýváte
kompromisní formulkou?) Ano, to je kompromis. Návrhem,
který máte dnes před sebou, neříká
se nic jiného a nestane se nic jiného, než
že několik nemocenských pokladen nebude likvidovati
1. července 1926, nýbrž 1. ledna 1927. Domnívám
se, že se této chvilky můžete již
dočkati. (Posl. de Witte [německy]: Doufáte
v podzimní zasedáni, proč jste tak velice
skromní?) To může být. Nelze zde
mluviti o nějaké zlomyslnosti. Není to také
reakční počínání. Nemáme
zajisté v úmyslu a také jsme to již
prohlásili v soc.-politickém výboru, že
na podzim, až z této sněmovny zmizí
bouřlivé ovzduší, posadíme se
s vámi k poradám a že chceme s vámi
jednou pojednati o novelisaci celého zákona. Otázka
zachování společenstevních pokladen
není nic nového a není také věcí
politické strany. Všichni obchodníci a celý
živnostenský stav žádá tyto pokladny,
a také pomocníci. (Výkřiky něm.
soc. demokratických poslanců: Abyste dostali pomocnictvo
úplně do rukou!) Můžete křičeti,
jak chcete, několikráte jsem byl na pomocnických
valných hromadách a byli to právě
živnostenští pomocníci, mohu vám
to dokázati, byly zde deputace živnostenských
pomocníků a žádaly zřízení
takových pokladen. Kol. Schäfer se domnívá,
že to byl návrh německé živnostenské
strany. Také jiné strany podaly v této sněmovně
stejné návrhy. Máte zde návrh posl.
Pekárka, dr Lukavského a druhů,
všechny tyto strany žádají zřízení
společenstevních nemocenských pokladen. Pokladny
nejsou zde pro nás, žádáme je pro své
živnostenské pomocné dělníky.
(Posl. Kaufmann [německy]: Nechte dělníky!
Jste zástupce těchto dělníků?)
To mi ani nenapadlo tvrditi. Vzdyť zemědělské
pokladny také nevybojovali zemědělští
dělníci, musili je pro ně vybojovati rolníci.
Agrárníci to musili udělati. (Odpor něm.
soc. demokratických poslanců.) Živnostenští
pomocní dělníci a kupečtí pomocníci
vědí, proč volají po vlastních
nemocenských pokladnách. Mají již dosti
toho hospodářství v nemocenských pokladnách,
chtějí, aby se nemocenské pokladny odpolitisovaly
a to právem. (Hluk. Odpor něm. soc. demokratických
poslanců.) To je hlavní otázka. Pánové,
pohleďte přece dnes na správní komise,
s nimiž přece nemůžete také souhlasiti.
Jaké právo mají pojištěnci, jaké
právo máme my ve správních komisích?
Posuzujte přece věc nestranně. Pochopíte
volání živnostenských pomocníků.
(Německé výkřiky: To už slyšíme!
- Hluk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Tichi (pokračuje): Sociální
politika brala se dosud svou cestou. Roku 1919 jsme to velmi těžce
nesli, a to jsou vaše úspěchy, že jste
tenkráte škrtnutím péra sprovodili se
světa přes 500 nemocenských pokladen, dobrých
nemocenských pokladen, neboť nemůžete
tvrditi, že většina těchto nemocenských
pokladen byla spravována špatně. Byly převzaty
obrovské reservní fondy, které ovšem
velmi prospěly vašim účelům.
Živnostenští pomocníci chtěli udržeti
tyto nemocenské pokladny, poněvadž v těchto
společenstevních pokladnách byla svobodná
volba lékařů, což se ve většině
okresních nemocenských pokladen neposkytuje. Dnes
jde zde, jak prohlásil jeden z vašich pánů,
o "mizerný zbytek" 47 pokladen a pro těchto
47 pokladen nechcete dovolit ani tak nepatrný ústupek.
Návrh není nic jiného, než kompromisní
formulka, jak jsem již řekl: nechte tedy oněch
47 pokladen a na podzim se se vší vážností
sejdeme a budeme přemýšleti o novelisaci, neboť
i mezi vámi jsou lidé, kteří tvrdí,
že toto sociální pojištění
musí býti novelováno a že jest v něm
mnoho věcí, které by se musily změniti
v zájmu dělnictva. (Posl. Kaufmann [německy]:
Velmi dobře. avšak nebudete souhlasiti se změnami,
které bychom my chtěli!) To nemůžete
věděti, snad. Nemusí to býti reakcionářská
novelisace, jak vy se domníváte. 1. července
měla býti ještě sjednána dohoda
téměř o celém zbytku ještě
trvajících sociálních pojišťoven.
Všechny gremiální pokladny pod 2000 členů
mají býti zrušeny, ostatní společenstevní
pokladny pod 4000 členů. Jako rozhodný den
byl velmi promyšleně ustanoven 1. leden 1924, tedy
doba, kdy frekvence u pokladen byla nejmenší. Vezmete-li
zde průměrný počet, mohu již
dnes říci, že na příklad gremiální
pokladna brněnská dne 1. ledna 1924 - kol. Taub
bude to věděti nejlépe - měla
1733 členů, avšak již roku 1924 měla
4565 členů. Tato pokladna musí býti
zrušena, poněvadž rovněž neměla
1. ledna 1924 plných 2000 členů. (Posl.
Stenzl [německy]: Karlovy Vary, Mariánské
Lázně!) Prosím, pokladna v Mariánských
Lázních. Dne 1. ledna 1924, tedy v zimě a
ještě k tomu v lázeňském místě,
nemůže to býti jinak, měla pokladna
1294 členů, dne 1. července 1925 má
však 6000 členů. Tato pokladna musí
zmizeti, poněvadž počet členů
nevyhovoval liteře zákona. Pan řečník
přede mnou vznesl výtku, že jmění
zrušených společenstevních nemocenských
pokladen bylo rozděleno politickým stranám.
Pánové, nevím, které politické
strany tím míníte, moje strana nikdy nevládla
v žádné pokladně a moje strana nedostala
nikdy ani haléře z nějaké společenstevní
pokladny, avšak nechtěl bych zkoumati, kolik peněz,
tisíce a tisíce korun, které byly nastřádány
ve společenstevních pokladnách, bylo vydáno
na vaši politickou agitaci. Od nás jistě ne!
Ideálem moderní sociální politiky
jest sice zřízení jednotných pokladen.
Jistě přiznáte, že v Německu
mají dobré nemocenské pojištění,
a přes to ani v Německu nebyla dodnes zřízena
jednotná pokladna. Podle statistiky mají v Německu
2524 místních nemocenských pokladen, 496
zemských nemocenských pokladen, 4599 závodních
nemocenských pokladen, společenstevních nemocenských
pokladen - v Německu je tedy mají přes tamější
veliký vývoj - 866, náhradních nemocenských
pokladen 46, bratrských nemocenských pokladen 123.
Průměrný počet členstva všech
říšskoněmeckých nemocenských
pokladen činí jen 2209 členů. Zde
jste vydáním zákona znemožnili pokladnám,
které mají 3900 členů, další
existenci. Domnívám se, že tento proud v naší
sociální politice není správný.
U závodních nemocenských pokladen v Německu
činí průměrný počet
1819 členů, u společenstevních pokladen
dokonce 380 členů. Víte, ze jsme roku 1919
musili zavříti všechny naše nemocenské
pokladny - a bylo jich několik set - poněvadž
neměly plných 400 členů. Zákon
z r. 1924 umožňuje rolníkům, aby zřizovali
vlastní nemocenské pokladny. Jestliže tedy
průmyslový dělník může
si zříditi vlastní nemocenské pokladny,
jestliže to bylo podle zákona rovněž také
umožněno zemědělskému dělníku
- my jsme tuto smlouvu neuzavřeli, pánové
(obrácen k něm. soc. demokratickým poslancům),
vaši kolegové odtamtud (ukazuje na čsl.
soc. demokratické poslance) to udělali, vy nikoli,
avšak jiní - pak pochopíte, že i živnostenští
pomocní dělníci přejí si míti
vlastní nemocenské pokladny. (Posl. Grünzner
[německy]: Nikoli však dělníci!) Ale
jistě si to přejí. Prohlašuji ještě
jednou: řešení celé otázky posuzujeme
s tohoto stanoviska a na podzim jistě budeme míti
příležitost ještě jednou důkladně
se s touto věcí zabývati. Prohlašuji
na konec, že nynější návrh zákona,
o němž máme hlasovati, jest pro nás
provisoriem v pravém slova smyslu. Trváme jako dříve
na zřízení vlastních společenstevních
nemocenských pokladen, chceme míti právo
zřizovati své nemocenské pokladny a nesložíme
ruce v klín a neustaneme, dokud tento náš požadavek
nebude splněn. (Potlesk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Johanis. Uděluji mu slovo.
Posl. Johanis: Slavná sněmovno! Že dochází
k projednávání tohoto návrhu kol.
Stenzla a soudr., je charakteristikou poměrů,
které se vytvářely v této sněmovně
za nového koaličního systému. Kol.
Vávra jako zpravodaj opravdu se nepokusil, aby odborně
návrh dovodil a tak, jak je ve výboru soc.
politickém jednou nebo dvouhlasovou majoritou schválen,
nějak patřičně jej doprovodil. Za
5 dní vstoupí v platnost zákon o sociálním
pojištění, jehož organisace byla budována
nejen s hledisek dělnických stran, nýbrž
i s hlediska ostatních zájemníků,
kteří na sociální pojištění
budou platiti. My sociální demokraté jsme
při projednávání zákona učinili
v organisačních otázkách nejen celou
řadu ústupků, nýbrž musili jsme
se jaksi spřáteliti s mnohými změnami
a s mnohými ustanoveními jeho, se kterými
sice zásadně nesouhlasíme, ale protože
nám šlo o to, aby dělníci byli pojištěni
pro invaliditu a stáří, přijali jsme,
resp. vzali na vědomí i některá ustanovení
organisační, která jsou věci na škodu.
Proto tento návrh zasluhuje, abychom si ho všimli
z důvodů věcných.
Než přijdu k důvodům, které dokáži
číslicemi, že ani ve prospěch zaměstnavatele
není, aby se pojištění tříštilo
organisačně, chci několika slovy reagovati
na některé vývody kol. Vávry,
jenž dovozoval, že společenstevní nemocenské
pokladny jsou lépe vedeny než okresní a že
prý jaksi mají svou historii. Chci konstatovati,
že jsme měli roku 1918, když jsme převzali
nemocenské pokladnv z rakouského státu, 283
pokladen okresních a 689 společenstevních.
Zákonem z 15. května 1919 přišli jsme
k tomu názoru, že nelze pojištění
s takovým počtem pokladen dělati a zejména
ne s pokladnami, které tehdy existovaly a z nichž
měly některé 20, 50 a dokonce některé
pod 10 členů. Proto likvidace, která byla
potom provedena po 15. květnu 1919, přivedla ten
stav, že jsme měli okresních pokladen 292,
společenstevních jen 63, že prospělo
zrušení maličkých pokladen věci
samé, myslím, že o tom jsou přesvědčeni
i páni z tak zvané celně-kongruové
koalice.
Ale od té doby už se dobrovolně likvidovala
celá řada nemocenských pokladen, poněvadž
přišly samy k tomu názoru, že nemohou
dávky, které mohou velké ústavy poskytnouti,
plniti. Zákonem z r. 1919 byly zrušeny společenstevní
pokladny z toho důvodu, že malé pokladny nemohou
nikdy vyhověti úkolům, ku kterým nemocenské
pokladny jsou určeny. O tom nás přesvědčuje
skutečnost, že se stanoviska zaměstnavatelského
je návrh škodlivý malému živnostníku.
Kol. Vávra řekl - a v poznámce to
opakoval kol. Mlčoch - že my skutečně
nemáme práva mluviti jménem živnostenských
pomocníků. Kdybyste se ptali u velkých oborů
jako v Praze, přesvědčily by vás o
opaku, i když jsou to pokladny, které disponují
velikými fondy. V dávkách byly napřed,
jako na př. v Dobrušce. U okresních nemocenských
pokladen na jednoho člena připadá pojistných
dávek r. 1918 u okresních pokladen 44*43, u společenstevních
30.25, roku 1920 u okresních pokladen dávky činí
87.69, ale u společenstevních jen 65.88. Zase doklad
- to jsou úřední data - pro to, že malý
ústav nemůže dokázati to, co ústav
veliký.
Stále se tvrdí o nákladech správních
- já je úmyslně uvedu, abych přesvědčil
odpůrce jednotnosti nemocenských pokladen - že
náklad správní u okresních pokladen
dělá 8.95, u společenstevních 9.25,
ale podle informací po unifikaci z roku 1919 činil
náklad správní u okresních pokladen
17.66 v procentech, u společenstevních 25.03.
Pánové, tato data jsou dokladem, že čím
menší ústav, tím je dražší,
tím poskytuje menších dávek pojištěnci,
a to mělo by býti dokladem toho, že naše
stanovisko k této věci je správné.
Malé společenstevní pokladny, jak při
likvidaci bylo zjištěno, byly vedeny často
způsobem neodborným, který nesnesl žádné
kritiky, malé ústavy nemohly poskytovati pojištěncům
to, co velké ústavy. Vidíme to na Praze.
Ať srovnáme pražskou okresní pokladnu
nebo brněnskou s některou menší okresní.
na př. s malým ústavem prádelníků.
vidíme, že v pokladně prádelníků
je asi 2000, kdežto u nemocenské pokladny v Karlíně
20.000 pojištěnců. Ať srovná, co
ten dělník dostane na Vinohradech, nebo na Smíchově,
v Praze, s tím, co dostane na příklad na
dávkách takový dělník v Kolíně,
Pardubicích. v Mor. Ostravě, a co může
taková dělnice v pokladně prádelníků
v Praze dostati. To je pochopitelné, ne že by ti funkcionáři
neměli vůli, ale ta administrativa stojí
hodně peněz, tam všechno přijde poměrně
dráže, risiko je zde zejména v takovém
oboru prádelnickém velké a tu je pochopitelné,
že to musí nésti důsledky. Nejcharakterističtější
je ta otázka při první pomoci. Při
první pomoci nemůže se malý ústav
vůbec uplatniti jako veliký ústav. Viděli
jsme to na varšavské nemocenské pokladně,
kde je pojištění jednotné, kde není
rozdílu mezi dělníkem, úředníkem,
obchodním pomocníkem a veřejným zaměstnancem,
a kde varšavská pokladna má dnes 230.000 pojištěnců
a asi 200.000 rodinných příslušníků.
Tuto výhodu varšavské nemocenské pokladny,
že jest totiž jednotná, vidíme při
tom, že má dnes na př. v činnosti 3
ambulance. To, co u nás v Praze obstarává
dobrovolný ochranný sbor, to dělá
ve Varšavě kasa chorých, která je vlastně
nejen nositelem sociálních, nýbrž i
zdravotních otázek.
Náklady správní, výlohy na lékaře,
výlohy na kontrolu nemocných rozmnožují
se zřízením každé nové
pojišťovny, neboť velký ústav může
lépe a daleko levněji opatřiti svoji administrativu
a také kontrolu a službu lékařskou,
než celá řada ústavů malých.
Pánové, proč v zákoně z 9.
října 1924 jsme přicházeli k názoru,
aby malé ústavy neexistovali? Aby nebylo mnoho úřadů,
aby pojištění nestálo mnoho peněz.
Právě kruhy zaměstnavatelské se stavěly
na stanovisko, že pojištění nemocenské
s invalidním a starobním nemá státi
více než 10%. Poněvadž už tehdy nemocenské
pojištění stálo 6%, redukoval se náklad
na toto pojištění na přání
kruhů zaměstnavatelských na 5%, a pojištění
invalidní a starobní asi na 4 1/2%, takže
u nás toto unifikované pojištění
od 1. července má státi asi 9 1/2% proti
nynějším 6%, tedy jen o 3 1/2% více.
Tyto motivy pojistně-matematické nás tedy
nutí k tomu, abychom tvořili velké celky.
Bude-li pojišťovna, nebudou úřadovati
jednotlivé pokladničky v Dobrušce, Hradci,
v Brně atd., které mají 400, 600. 1000 členů.
Návrhem pánů navrhovatelů dostáváme
se k otázce. jak to bude od 1. července vypadati.
Myslíte, že je lhostejno, bude-li úřadovati
sociální pojišťovna se 400 místními
pokladničkami, nebo bude-li úřadovati podle
tohoto návrhu o 42 úřadů více,
nebo jak chtěl kol. Stenzl, dokonce o 1000 úřadů
více? Pánové, kteří zastupujete
zájmy malých živností, maloprůmyslu,
můžete míti zájem na tom, abychom měli
úřadů mnoho? Vždyť stále
naříkáte, že všechno je drahé,
žádáte, aby socialistické strany šetřily,
proč nás tedy neposlechnete, když jsme vedeni
věcnými důvody, aby se v této věci
stala náprava a neplýtvalo se penězi?
Chtěl bych ukázati na příkladech jak
to bude vypadati od 1. července, když bude o těch
42 pokladen více. Když jsme měli koncem r.
1920 61 pokladen, kol. Vávra nám řekl,
že jim jde o 48 pokladen, aby byly zachovány. Ale
ve skutečnosti jde o 42, poněvadž všechny
ostatní dobrovolně likvidovaly. (Posl. Mlčoch:
To se nestalo dobrovolně!) Pane kol. Mlčochu,
už dnes je připravena celá řada těch,
které ještě existují, k likvidaci, vždyť
podávají v tom směru resoluce. (Výkřiky
poslanců čsl. strany soc. demokratické a
strany obchodnicko-živnostenské.) Musím
konstatovati, že v té věci dobrovolnosti celá
řada vašich příslušníků
a lidí, kteří byli zasloužilí
v pojištění, pracovala pro likvidaci dobrovolnou
a oni nejsou toho názoru jako vy. Pro vás, vy čeští
příslušníci středostavovské
strany, je zejména zarážející,
že se nespokojujete jen tím, vždyť u vás
leží návrh, aby učňové
byli vyloučeni z invalidního a starobního
pojištění, a víte velmi dobře,
že ve výboru jste byli přesvědčeni,
že mladého hocha nelze vyloučiti ze starobního
a invalidního pojištění, a že otázka
mladého učně není jen věcí
dělnických stran, nýbrž také
vaší věcí, poněvadž také
vy musíte míti zájem na tom, aby ten hoch
vydržel čekací dobu a byl do 16 let pojištěn.
Je pozoruhodno, zévy, kteří stále
mluvíte o záchraně malé živnosti
a o ochraně živnostenského dorostu, jakmile
jde o pojištění hocha od 14 do 16 let - vždyť
v Německu původně také neměli
starobní pojištění mládeže,
ale zavedli je - stavíte se proti, ač víte,
že kdyby ten hoch byl pojištěn pro invaliditu
a stáří, než by šel na vojnu, měl
by vydrženo při nejmenším 6 roků
pojištění, ale takto toho hocha připravíte
o čekací lhůtu a o důchod. Jsou to
obyčejně hoši z nejchudších vrstev,
a přijde-li pak takový hoch ve 20 letech na bedra
staré matce, to si odpovíte sami, ale upozorňuji
vás jako bývalé dělníky - vy
jste přece vyšli z řemesel - jak by to s vámi
vypadalo, kdybyste nebyli pojištěni a kdyby podle
vašeho přání ten mladý hoch přišel
o dvouletou karenční dobu.
Ještě o společenstevní pokladně.
Vedení společenstevní pokladny bylo tak nedostatečné,
že se nevedla někde ani konta zaměstnavatelů.
Společenstevní pokladny byly tak uboze vedeny, že
ztratily při přeměnách cizích
papírů na československé značné
peníze. To se dá vysvětliti tím, že
takovou malou pokladničku vedl dělník nebo
malý živnostník. Dovolávám se
zejména kol. Chalupy. V Král. Hradci byl
takový ctihodný živnostník, který
opatroval společenstevní pokladnu, ale jak ji mohl
vésti správně, když neznal zásady
cenných papírů a valut; proto pokladna přišla
o mnoho peněz, poněvadž ten člověk
věcí těch neznal.
Při likvidaci většiny společenstevních
nemocenských pokladen r. 1919 zůstalo tolik platebních
povinností zrušených pokladen, že převzaté
reservní fondy rovnají se vlastně nule. Naproti
tomu okresní nemocenské pokladny převzaly
méně schopný personál, který
bude ještě dlouho zatěžovati okresní
nemocenské pokladny. Vedení společenstevních
pokladen dokazovalo, že zaměstnavatelům činily
se ústupky odporující nemocenskému
zákonu. Pánové, nechci říci,
že všude to bylo úmyslné, ale v nemocenských
pokladnách společenstevních se dělaly
nezákonnosti v tom, že se někomu odpouštěly
a odpisovaly povinnosti a podle toho, jak to neb ono společenstvo
mělo na pokladnu vliv, dělaly se věci čistě
protizákonné.
Dále bylo zjištěno, že byly zaměstnavatelům
promíjeny příspěvky, ač je
známo, že polovinu příspěvku
platí pojištěnec, takže byly příspěvky
vlastně zpronevěřeny.
Charakteristickým je příklad u společenstevní
společenské pokladny na Vinohradech, kde úřad
musil zrušiti na zakročení Svazu usnesení,
podle kterého si funkcionáři odhlasovali
vysoké odškodné za vykonávání
funkce. (Posl. Votruba: To se odepisuje všude!) Kol.
Votrubo, vy jste v čele živnostenských
korporací na Moravě, ale že byste mohl dnes
hájiti takový postup, bych nemyslil, poněvadž
vím, jak si počínáte přísně
tam, kde vedete vlastní ústavy. Podívejte
se, na jakém stupni společenstva stojí, že
jsou si vědoma velké odpovědnosti a proč
u dělnických ústavů u společenstevních
pokladen mělo by to býti něco jiného?
Rozumní úředníci a funkcionáři
společenstev nejen dělnických, nýbrž
i živnostenských dávno hájí názor,
že skutečné ústavy pojišťovací
mohou věci jen prospěti.
Kol. Vávra byl tak stručný proto,
že je si vědom, že má pro své dílo,
které dnes nese jako veliký úspěch
svým kolegům českým a německým
živnostníkům, zajištěnu majoritu
a proto nám nesnesl velikých důvodů.
(Zpravodaj posl. Vávra: Já o tom ještě
promluvím!) Řekl jen, že zákon nesměřuje
proti sociálnímu pojištění. Kdyby
byl dnes pan kol. Vávra v představenstvu
Ústřední sociální pojišťovny,
byl by slyšel lidi, kteří nejsou nijak politicky
angažováni, tedy skutečné odborníky,
jak se na věc dívají. Co se týče
toho, že jde o věc na půl roku, víme
dobře, že máte úmysly jiné, než
udělati tento zákon jen na půl roku. Ale
pánové, tímto komplotem, když vidíme,
jak Češi, Němci se spojujete, abyste, co je
zde prospěšné, okleštili, pletete bič
na sebe, kterým budete biti také vy. Proč?
Poněvadž sociální pojištění
neplatí jen dělníci. Jestliže naše
moderně vybudované odborové organisace staví
se na stanovisko, že sociální pojištění
má býti jednotné, neděláme
to z politických zájmů, zejména to
jistě neplatí o naší straně.
Chtěl bych potvrditi, že naše strana při
všech akcích za sociální pojištění
počínaje rokem 1889 až do uzákonění
roku 1924 byla při všech věcech vedena jen
věcnými motivy, aby dělník byl pojištěn
netoliko v případě nemoci, nýbrž
aby byl také pojištěn pro invaliditu a stáří,
že jsme pro instituci, resp. pro veliké ústavy,
není od nás žádná politická
koncese, naopak je to koncese věci a musím proto
říci, že návrh, který podáváte,
který na půl roku prodlouží život
42 malým nemocenským pokladnám... (Hlas:
Ony mají jiné úmysly!)... k tomu také
přijdu... které mají od 400 do 3000 členů,
věci velmi ublíží. Řekl jsem,
že vy to také zaplatíte, a to si představuji
tak, že když budou zachovány malé pokladny,
vydá se mnoho jen na porta, že vyžádají
si mnoho náklady, vždyť od 1. července
budou museti býti jmenováni Ústředním
ústavem vedoucí úředník, pokladník,
účetní, bude nutno zařizovati knihy
- vše to jako v ústavě, který má
50 až 60.000 pojištěnců. Což nepůjde
to také na váš účet? Kdybyste
ušetřili společenstevním pokladnám
velké částky, pak bych to snad chápal.
Jaké jsou motivy, naznačil pan kol. Vávra,
když řekl: naše pokladny živnostenské
- což není ovšem oficielní název,
který zní: "Společenstevní nemocenské
pokladny" - při čemž patrně vychází
z názoru, že když je to stará tradice,
že se to má nechati. Pan kol. Vávra asi
neví, že společenstevní pokladny existují
již z doby živnostenského zákona z r.
1892 §u 77, ale tehdy nebyly to pokladny, nýbrž
společky. Podívejte se do historie pojištění
a uvidíte, že pojišťovny máme z Rakouska,
totiž na základě zákona ze dne 30. března
1887, které přizpůsobily se dávkové
povinnosti teprve 1. srpna 1889. My jsme byli jako dělníci
pojištěni u různých společenstev
v Praze za 20 krejcarů měsíčně,
abychom mohli býti léčeni "U milosrdných",
aby nám tam mohli trhati zuby, tu nelze mluviti o žádném
pojištění, byly to na tehdejší
cechovní poměry společky, jichž úkolem
bylo, aby se zde "flastrovala" ochrana dělníka
u živnostníka zaměstnaného. (Výkřiky
posl. Mlčocha.) Ale, kol. Mlčochu, jako
bývalý ministr dobře víš, že
by ses mohl jako předseda obchodní a živnostenské
komory přesvědčiti, že to, co jste tvrdili
na Moravě, nebylo pravdivé. Bylo nyní zjištěno
a dokázáno, že nemá tu pravdu, že
by byly společenstevní pokladny lépe vedeny,
o tom není potřebí polemisovati. Ve výboru
bylo argumentováno, že když se pojištění
tříští, že se může
tříštiti dále. Ukazovalo se zejména
na kruhy zemědělské. Přiznám,
že v tomto ohledu mají kruhy živnostenské
pravdu, když chtějí říci: Když
sedláci tříští pojištění,
tedy my také. U vás jsme byli však vždy
zvyklí na něco jiného, vždyť jste
lidé, kteří pocházejí z řad
dělnických, a dívali jste se vždy trochu
dále, než je zemědělec, zejména
v otázce pojištění. I ten zemědělec
přišel k tomu názoru, že si plete bič
na sebe, a vy z těch existujících nemocenských
pokladen vidíte, že i když tam podpojišťují,
nebude to již možno po 1. červenci, až přijde
kontrola ústředního sociálního
pojištění, až se bude pojišťovati
nejen vv nemocenském, nýbrž i v invalidním.
Proč máte pojištění vy, proč
nemá pojištění nájemce dvora?
To tedy nevytýkejte! Chci říci, že i
v kruzích zemědělských se poukazovalo,
že tříštění je ke škodě
věci, ale nejen u pojištěnce, nýbrž
i u těch, kteří nesou druhou část
příspěvku a pojistného, to jest zaměstnavatel,
ať malý živnostník, zemědělec
nebo veliký sedlák a průmyslník. Jsme
tak malicherní, že se na všechno díváme
politicky.
Zde zejména kol. Mlčoch v jedné poznámce
některému z pánů kolegů německých
řekl: "Nemáte právo jménem živnostenských
dělníků mluviti. To právo máme
jen my". Pánové, to snad jen v těch
zaostalých místech, ale neplatí to o dělnících.
Kol. Mlčochu, přece budeš sám
tvrditi, že v Olomouci pekařští, truhlářští
a krejčovští pomocníci by s tím
nesouhlasili, musím však konstatovati, že i kdybyste
se v Praze otázali pekařských, truhlářských
a krejčovských dělníků, chtějí-li
míti lepší pojištění, které
budou prováděti velké nemocenské pojišťovny,
či takové pojišťovny, jaké máte
vy, dají za pravdu nám. (Posl. Mlčoch:
Žádali, aby tam společenstevní nemocenské
pokladny zůstaly! - Různé výkřiky.)
Kol. Mlčochu, doporučuji ti, abys v Olomouci
svolal schůzi těch dělníků,
oni ti dokáži něco jiného. Má-li
dělník poznati, jaká forma v organisačním
pojištění je lepší, to nechte svým
pomocníkům jako pojištěncům a
starejte se o otázku, aby pojištění
prosperovalo a nebylo drahé a aby se vyvíjelo tak,
jak tendence zákona z 9. října žádá.
Prohlašuji v zastoupeni naší strany, že
jsme proti tomuto návrhu, nikoliv z politických
důvodů, vždyť je možno, že bychom
se tu a tam také někomu zavděčili
v tom společenstvu, ale naše strana, pánové,
za pojištěni invalidní a starobní bojuje
již, co stává pojištění
nemocenské. Vždycky jsme byli vedeni jen věcnými
důvody, aby ochrana dělníka a učně
spočívala na zásadách takových,
které by i jinak dělníkovi byly prospěšný
zejména, pokud jde o organisační útvar
pojištění. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.)
A řekl jsem to již při projednávání
zákona o soc. pojištění, že máme
v republice 14 milionů obyvatelstva, a chceme-li, aby sociální
pojištění bylo obstaráváno asi
1000 úřady, že sotva je to zdrávo z
důvodů národohospodářských.
Neposuzujte těchto věcí tak, že dělníci
mají vliv na pojištění. To je osud každého
zákona, že právě vrstvy, pro které
zákon platí, zákon zpravidla ovládají.
Ale zkoumejte tuto otázku tříštění
pojištění z důvodů národohospodářských
a přijdete k přesvědčení, že
máme pravdu, když hájíme zásadu
jednotnosti pojištění, poněvadž
jedině ona je schopna pojištění nezdražovati
a udělati je schopným a pohotovým.
Z těchto důvodů hlasujeme proti návrhu
zákona, který tu hájil kol. Vávra,
protože by celkově dělnické pojišťování
poškodil. (Souhlas a potlesk čsl. soc. demokratických
poslanců.)