Nelze uspokojiti požadavky chudých, aniž by nebyl
pronikavě zmenšen blahobyt bohatých. Pracující
s lenochy, bohaté s chudáky, bídu s blahobytem
nepodaří se sloučiti nikomu a proto padla
bývalá koalice a vláda, aby udělala
místo jiné koalici, přirozenější,
třídní.
Česká buržoasie průmyslová, bankovní,
agrární a spekulantská na obranu ohrožených
třídních zájmů vybudovala jednotnou
třídní frontu bez ohledů národnostních
a náboženských. A je to tak dobře, neboť
tak dělníci a pracující lid vůbec
pozná na jejím příkladu, že buržoasie
všech národů svému třídnímu
zájmu obětuje všecko a na jeho obranu, jak
řekl v první řeči soudr. Bolen,
spojí se třeba s čertem. (Tak jest!)
Slyšel jsem zde i ve výborech zemědělském
a rozpočtovém velice mnoho řečí,
jimiž se snažili socialističtí poslanci
a moji soudruzi přesvědčiti pány o
nemožnosti připustiti nějaká nová
cla, zdražení cukru a ohromná vydání
na zbytečný klerus, vycházejíce z
předpokladu šetrnosti a potřeb většiny
občanstva tohoto státu, leč marně.
Nenalezli sluchu a pochopení pro zájem pracujícího
lidu i státu.
Měl jsem dojem, že tu dobří lidé
chtějí zabrániti zločinu. Přemlouvali,
zapřísahali i hrozili zločinci, který
se chystá provésti strašný zločin,
avšak snaha tato byla marná, zločinec provedl
svůj zločin a chystal se provésti ještě
další zločin. Socialistické strany sice
prohlásily, že všemi prostředky zabrání
uzákonění hladu, kongruy, zdražení
cukru, okradení malého státního úřednictva,
zřízenectva a dělnictva. Nepodařilo
se to však.
Bylo sice promluveno na 300 řečí, rozbito
několik lavic, ale nic více. Zločinec nedal
se zastrašiti a odvrátiti od provedení svého
zločinného záměru, provedl jej a hodlá
jej nyní dovršiti.
Ptám se vás, co učiníte, abyste tomu
zabránili? Ještě neztratili jste naději,
že po dobrotě, přemlouváním,
dohadováním, zapřísaháním
a vyhrožováním podaří se vám
odvrátiti provedení zločinu? Nepochopili
jste, že máte co činiti s lidmi zvrhlými,
jimž osobní sobecký zájem je nade všecko,
s lidmi, kteří svoji obět, pracující
lid, přepadají ze zálohy a vraždí
hladem i olovem? Neviděli jste zatvrzelost a ironický
posměch, když apelovali jste na svědomí,
národní cit a ostatní humanitářsko-demokratické
vlastnosti, jimiž se honosili?
V událostech minulých dnů musili jste poznati
a pochopiti, že nepodaří se nikomu přemluviti
a přesvědčiti ve výborech nebo zde
v plénu sněmovny Kramáře jako
representanta průmyslové, bankovní a lichvářské
buržoasie a vší reakce, že není možno
další snížení mezd dělníků.
Rovněž tak nepodařilo se a nepodaří
se nikomu přemluviti Staňka, Zadinu,
Hodžu a Mičuru, že není
možno připustiti nějaká cla a zdražení
cukru, ježto znamenají bídu a hlad statisíců.
Nebo věří někdo z vás, že
podaří se mu přemluviti Šrámka,
aby dal souhlas k odluce církve od státu, když
on žádá pro své kolegy pátery
téměř 200 milionů od státu?
To, myslím, nepodaří se nikomu, kdyby mluvil
jako anděl, jak se říká lidově,
nahoru a dolů. Nepodařilo se to ani Bechyňovi,
který patří jistě mezi dobré
řečníky, ani Stříbrnému,
ani komukoliv jinému. Myslí-li tak někdo,
je buď nevědomý hlupák nebo podvodník.
Zde v parlamentě nemůže býti pro chudý
lid nic dobyto, (Tak jest!) nebude-li organisován
hromadný tlak zvenčí, dokud socialisté
nezřeknou se zásadně koalice s buržoasií
a nenahradí ji jednotnou frontou proti buržoasii.
Pro nás je jedině možná koalice pracujících
na potření buržoasie, vyrostlá z jednotné
fronty a k této budeme pracovati. (Tak jest! - Potlesk
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem jest pan posl. dr Polyák.
Dávám mu slovo.
Posl. dr Polyák: Slávna snemovňa!
Pri posudzovaní otázky zvýšenia dane
z liehu vychádza slovenská ľudová strana
zo zásady, že úhrada pre nový pôžitkový
systém verejných zamestnancov má sa zaopatriť
v prvom rade z prameňa najmenej zaťažujúceho,
najmenej protisociálneho, najmenej všeobecného
ohľadom voľnej výroby a širokých
vrstiev obyvateľstva.
Posudzujúc zvýšenie dane z liehu z týchto
ohľadov, dôjdeme k tomu výsledku, že zvýšenie
dane vlastne prispeje k obmedzeniu kruhu toho obyvateľstva,
ktoré k liehovému konzumu privyklo, a k obmedzeniu
absolútneho množstva konzumu, pripadajúceho
jednej osobe. Niet pochyby, že by z tohoto ohľadu bolo
logické, o mnoho väčším zvýšením
dane učiniť lieh predmetom prepychovým, a tým
liehový konzum ako škodlivý úplne utlačiť,
na zámožnejšie vrstvy obyvateľstva obmedziť,
alebo podľa vzoru severoamerického úplne zakázať.
Sú to naprosto praktické príčiny,
ktoré prinútily skoro všetky europské
štáty, aby sa so značnou čiastkou štátnych
príjmov opieraly na obľúbenosť liehového
konzumu, a tým také štátne dôchodky,
ktoré by malo snášať ináč
celé obyvateľstvo vo forme priamych daní alebo
takých konzumných daní, ktoré zaťažujú
prvotriedne ľudské spotreby, uvalily na plecia jednej
čiastky obyvateľstva, na plecia požívateľov
liehu. A je v tomto istá spravodlivosť, slávna
snemovňa, aby tí, ktorí svoj zvyk alebo svoju
náruživosť opanovať, obmedziť nemôžu,
prevzali vo forme tejto dane väčšiu časť
verejných tiarch, ako tie vrstvy, ktoré a priori
nepožívaly liehovín alebo následkom
stúpajúcich bremien konzum liehovín zastavily.
Aj náš štát prevzal systém konzumnej
dane liehovej, ktorý systém poskytoval štátu
od začiatku ročite značný, priemerne
600milionový a snadno vymáhateľný dôchodok.
Keď teda súdime, máme súdiť so
zreteľom k tomu, že zrušením tejto menej
morálnej dane by sme značne museli zaťažiť
novými a všeobecnými bremenami nie jednu čiastku
obyvateľstva, ale celé obyvateľstvo cieľom
náhrady odpadnutého liehového dôchodku,
a že daň z liehu je vlastne faktom, keďže
ju čsl. štát prevzal. Keď sa teda s touto
daňou ako s menším zlom musíme spriateliť,
nadhodí sa nám otázka spravodlivej rovnováhy
medzi výrobou, medzi konzumom a medzi štátom,
ako hlavným účastníkom tohoto obchodného
pomeru. Niet pochyby, slávna snemovňa, že štát
má záujem v prvom rade na stálom, stabilizovanom
liehovom dôchodku, a síce v tej výške,
v ktorej ho finančná správa vopred určila.
Máme však pri tom dvojaký zreteľ zdôrazňovať.
Kým štátny liehový dôchodok neklesne
pod očakávanú výšku, je žiaducné,
aby pochádzal radšej z vysokej dávky, platenej
menším počtom obyvateľstva, ako z menšej
dávky, platenej väčším počtom
obyvateľstva. Z tejto zásady nasleduje, že nech
finančná správa zvýši dávku,
ale zároveň nech bedlive pozoruje aj pomery konzumného
trhu, aby hranice platebnej schopnosti neboly prekročené,
odbyt a tým štátny dôchodok definitívne
neklesnul.
Druhý zreteľ je zreteľ výroby, a pri tom
máme zdôrazniť, že keď už jestvuje
tá menej morálna daň, ako nezbytnosť
práve v záujme abstinentného obyvateľstva,
nech je aj výroba organizovaná tým spôsobom,
aby z toho potrebného zla vzniklo pre všeobecnosť
čím viac požehnania. Je potrebné, aby
tejto liehovej výroby bolo zúčastnené
čím viac osôb, aby táto výroba
bola podržaná takým krajom a miestnym pomerom,
ktoré sú na to odkázané, a aby z tejto
výroby kynulo nielen liehovému konzumu, ale aj všeobecnému
konzumu prvotriednych ľudských stravín, čím
viac výhod.
Posudzujúc vládny návrh o zvýšení
dane z liehu z týchto dvoch podstatných ohľadov
- ako som sa o tom už v rozpočtovom výbore
zmienil - nedokonalosti toho návrhu sú očividné,
obzvlášte vtedy, keď berieme ohľad na slovenské
pomery. Pán minister financií totižto odhaduje
zvýšením dane zapríčinený
úpadok odbytu s 5%, myslím však, že aspoň
prechodne musíme počítať s úpadkom
15%, stále snáď s 10%.
Tento úpadok znamená nielen schodok pre finanční
erár, ale - a to je snáď podstatnejšie
- úpadok pre výrobu, ktorá je hlavne na Slovensku
i tak nepomerne obmedzená. Prízvukujem, že
ztratená čiastka vnútrozemského odbytu
pre výrobu nie je nahraditeľná, lebo export
postupne klesá a v dnešnej dobe, keď každý
štát bez ohľadu na to, či tamojšie
pomery k tomu nútia alebo nie, svoj liehový priemysel
až príliš vybudoval. Export pravdepodobne úplne
prestane, a to tým viac, lebo výrobcovia Rumunska,
Poľska, Maďarska, Jugoslavie, štátov to
s menšími štátnymi a sociálnymi
bremenami zaťažených, sú pri exportnom
liehu schopnejší konkurencie, než výrobca
československý, a tým je odôvodnená
obava, že liehový export československý,
hlavne nakoľko ide o poľnohospodársky lieh, úplne
prestane. Úpadok odbytu znamená tedy zároveň
pokles výroby, a to v prvom rade na tom Slovensku, ktoré
je nedostatkom roľníckych cukrovarov a škrobárieň,
hlavne však pre svoje topografické a klimatické
pomery, na severe a východe pre jakosť pôdy
pri zvýšení intenzivity poľného
hospodárstva úplne k hospodárskemu liehovému
priemyslu prinútené, a kde veľkokapitalistické
liehovary neobnášajú viac ako 8% celej slovenskej
výroby.
Keď k tomu ešte to vezmeme do povahy, že slovenská
výroba dnes neobnáša viac ako 25% svojho predvojnového
množstva, srozumiteľná je sťažnosť
slovenskej výroby o to, že zvýšením
daňovej sadzby utrpí rozsah výroby zas len
ďalšie obmedzenie. Poznamenávame, že na
Slovensku nám ide hlavne o udržanie podnikov samých,
ako čiastok slovenského národného
majetku, a domnievame sa, že finančná správa
našej republiky nemá menej porozumenia pre pomery
Slovenska ani v tomto smysle, než tí, ktorí
tento hospodársky priemysel v tak značnom počte
udomácnili na Slovensku. Že tieto zvláštne
úbohé pomery na Slovensku ako povstaly aj na poli
tohoto poľnohospodárskeho priemyslu, o tom by som
mnoho a mnoho mohol hovoriť.
Buďme si povedomí, slávna snemovňa,
že hospodárske liehovarníctvo na Slovensku
znamenalo v minulosti a znamená i teraz zo sociálneho
ohľadu sadením zemiakov, ktoré vyžadujú
náležité a ustavičné obrábanie,
jedinú možnosť stáleho zamestnania veľkého
počtu hospodárskeho, tak zvaného sezónneho
robotníctva, a to práve na neúrodných
čiastkach Slovenska a Podkarpatskej Rusi, kde akosť
pôdy, úrodnosť, podnebie, cesty, premávkové
pomery, možnosti zhodnotenia plodín, ale hlavne tarify
činia úžasné odchýlky, obrovské
nevýhody na poli rentability pôdy proti južným,
úrodným, cukrovarmi husto obsadeným čiastkam
Slovenska. Kým v historických zemiach sú
cukrovary o mnoho rovnomernejšie rozdelené po celom
poľnohospodárskom území, a to v takej
miere, že málo takých poľnohospodárskych
oblastí je v historických zemiach, ktoré
by sa nenachádzaly v rentabilnej blízkosti cukrovaru,
zatiaľ na Slovensku bez hospodárskych liehovarov neúrodným
krajom by vôbec nebolo možné potrebné
krmivo si zo vzdialenosti až 200 - 300 kmovej z južných
8 cukrovarov doviezť.
Tieto pomery boly vždy uznané následkom čoho
na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi dorábali v predvojnovej
dobe asi v 400 hospodárskych liehovaroch ročite
priemerne 370.000 hl, kým v historických zemiach
v 540 liehovaroch len asi 360.000 hl, lebo v historických
zemiach neboli prinútení k zpracovaniu v tak veľkej
miere, ako som to už odôvodnil.
Na miesto, žeby boli tú prirodzenú hodnotu
a kapacitu na Slovensku ponechali sostavil sa nový kľúč
výrobných oprávnení a tým postupne
taká premena v hospodárskej výrobe Slovenska,
že - prepočítajúc aj veľkú
krízu odbytnú svetovú - v období 1923/24
činila slovenská výroba len 103.000 hl, kým
v historických zemiach ešte vždy 145.000 hl.
Keď k tomu pripočítame, že 5 veľkokapitalistických
liehovarov na Slovensku vyrábalo len 14.000 hl, kým
32 veľkokap. liehovarov v historických zemiach ešte
vždy 132.000 hl: vtedy vidíme, že vlastne ktorý
činiteľ absorboval 60% slovenskej predvojnovej výroby,
že veľkopriemyselné liehovary užívajú
na úkor Slovenska veľké výhody, kým
skoro v celej Europe panuje názor, že konzumný
lieh má byť vyrábaný v prvom rade hospodárskymi
liehovarmi. Ako je zrejmé, slávna snemovňa,
mal by pán minister financií ohľadom na Slovensko
postarať sa o to, aby pri každom zvýšení
dane z liehu bol hospodársky malopriemysel pomerne menej
zaťažený, ako priemysel veľkokapitalistický.
Mimo toho sú to však národohospodárske
zretele všeobecného rázu, ktoré taký
postup nadovšetko odôvodňujú. Odmietavá
odpoveď pána ministra, daná mne v rozpočtovom
výbore, zdá sa mi predsa príliš teoretickou.
Hospodárske liehovary, ktoré sú obmedzené
väčším dielom na denne 2 - 3 hektolitre,
a to dovedna len na 4 - 5 mesiacov ročne, umožňujú
držbu pomerne väčšieho počtu dobytka,
kŕmenie všelijakých pomoknutých, zkazených
krmív, rozumné využitie všetkého
krmiva, a tým značné zvýšenie
množstva a akosti vykrmeného a dojného dobytka,
a zásobovanie ľudského konzumu mäsom,
lojom, mliekom atď. Intenzívne hnojenie maštaľnou
mrvou dotyčnej plochy snáď ani nemusíme
spomenúť. Veľkopriemyselné liehovary pracujú
stále, continuiter vo dne i v noci, vo veľkom, absolútne
veľké množstvá tisícov a tisícov
hektolitrov, a to nie svoje vlastné suroviny ako malé
hospodárske liehovary, ale nakúpenú cudziu
surovinu, lacnú, veľmi výdatnú, ktorá
však nedá krmiva, neprospeje rentabilite pôdy,
nevyrába straviny pre konzum Táto surovina je melasa.
Niekedy doviezli melasu z cudzozemska cla proste. My, slávna
snemovňa, nikomu nezávidíme tento výrobok,
ale pýtame sa pána ministra financií, je
to správné, aby tieto dve skupiny boly daňou
jednako zaťažené? Vie o tom pán minister
financií, že i v nemeckej ríši panuje
smer: odkázať veľkopriemysel úplne na
export a vnútrozemský konzum podržať malému
hospodárskemu priemyslu?
Vyslovujeme nádej, že pri sústavnej úprave
liehového zákona tento smer, táto zásada
bude úplne uplatnená. Kým sa to stane, nech
uplatní pán minister zásadu pomerného
rozdelenia výrobe uloženej 1korunovej dávky.
Nemôžem súhlasiť s pánom ministrom,
ktorý mi v rozpočtovom výbore odpovedal,
že pri konzumnej dani nie je to prevediteľné
a že sa protiví prírode konzumných daní.
Pán minister by mal pravdu vtedy, keby tá spotrebná
daň nebola uložená výrobe. Keďže
je však uložená a vymáhaná u výroby,
nič iné nie je potrebné, ako v menšej
výške, totiž 30 halierovej, vymáhať
ju pri vystavení u hospodárskych, a vo väčšej,
totiž 85 halierovej, u veľkopriemyselných liehovarov,
a to nielen za konzumný lieh, ale za celú výrobu,
zarátajúc do toho exportný a sociálny
lieh. Výsledok finančný by činil tých
istých 15 milionov.
Slávna snemovňa! Pán minister financií
poznamenal, že pri spotrebných daniach nie je možné
rozdiele činiť na vrub silnejšieho a v prospech
slabšieho. Veď, slávna snemovňa, táto
koruna už ztratila náter konzumný, keď
ju snáša výroba. To nie je daň konzumná,
ale štátny podiel, príplatok. Očakávame
od pána ministra, aby tieto zásady pri sústavnej
úprave v celom rozsahu boly uplatnené a menšia
rentabilita, menšia konkurencieschopnosť a daneschopnosť
hospodárskeho malopriemyslu bola tiež do povahy vzatá,
tým viac, lebo prirodzený vývin hospodárskeho
priemyslu upevnením hmotných síl roľníctva
smeruje k združstevneniu.
Pri rozprave v rozpočtovom výbore a tuná
v plenu boly pripomenuté poznámky, s ktorými
sa musím v krátkosti zapodievať. Bola kritike
podrobená Spoločnosť pre zpeňaženie
liehu a žiadaný monopol. Monopol sme už mali
vlastne via facti počas liehovej komisie a vieme, že
odbyt klesnul, kým teraz počas činnosti spoločnosti
odbyt stále stúpa, a síce v posledných
dvoch rokoch u pitného liehu o 6%, u priemyslového
o 40%, u liehu pre ocot o 15%, u liehu denaturovaného o
34%, u liehu exportného o 500%, u liehu pre dynalkol o
150%, dovedna o 30%. Výhľady vývozu sú
ovšem veľmi smutné, v tomto ohľade však
nebolo by položenie lepšie v páde monopolu. Spoločnosť
dodala štátu príjem dane a príplatkov
605 milionov, daň z obratu 56 milionov, ekvivalent a kontrolný
poplatok denaturačný 12 milionov, dovedna 673 milionov,
kým výlohy Spoločnosti za kanceláriu,
za dovozné liehu a za poistenie 33 1/2 milionov obnášajú.
Pochybujem, slávna snemovňa, že by v páde
monopolu si mohol štát za réžiu 33 1/2milionovú
zabezpečiť 673 milionový príjem netto.
Z tohoto vyplýva, že vlastne terajší systém
Spoločnosti, ako stredný medzi monopolom a voľným
hospodárením je pre svoje odborné prevádzanie
obchodu a zároveň prísny dozor finančnej
správy, ktorá ustanovuje výrobné oprávnenie
a ceny - v každom ohľade zodpovedajúci.
Tento náš systém je natoľko vzorný,
že nemecká ríša a Poľsko, kde je
zavedený monopol a kde následkom neodborného
hospodárenia odbyt stále klesá, sa zapodievajú
s napodobeným. Pán kol. Remeš uvádzal,
že príplatok 8korunový nie je záväzný.
Toto tvrdenie je mylné, lebo príplatok spočíva
na smluve súkromno-právnej, z každého
ohľadu odbornej a dokonalej.
Mylné je aj to tvrdenie, že Spoločnosť
hospodári s kapitálom štátu. Spoločnosť
nepotrebuje žiadneho štátneho kapitálu.
Výrobcovia dodajú lieh Spoločnosti, peniaze
však dostanú len za niekoľko mesiacov vyplatené.
Vlastne obchoduje sa tedy s kapitálom nie štátu,
ale členov Spoločnosti.
Pán kol. Remeš tvrdil aj to, že štát
predal Spoločnosti lieh za 530, kým výrobcom
vyplatil 1049 Kč. Táto cena 1049korunová
bola vyplatená výrobcom v predchádzajúcej
kampani. V poslednej kampani štátneho hospodárenia
r. 1922/23, dostali výrobci od Spoločnosti tú
istú cenu 530korunovú, ktorá bola Spoločnosťou
štátu zaplatená.
Aj o melasovom hospodárení sme počuli mylné
názory. Záujem poľnohospodárstva, ktoré
potrebuje melasu pre krmné ciele, je sníženie
cien melasových, a to ako je to potrebné, so snížením
alebo zrušením melasového cla pre ciele krmné.
Tým sa už podarilo cenu melasy od 50 na 30 Kč
snížiť.
Prv než by som dokončil, do pozornosti uvádzam
pánu ministrovi financií pomery na poli pálenia
ovocia na Slovensku. Ani po stránke teoretickej nie je
prípustné, aby na jednotlivých čiastkach
toho istého spotrebného územia panovaly odchylné,
úplne rozličné predpisy a sadzby na poli
konzumných daní. Daňový systém
pre pálenie sliviek je na Morave natoľko výhodnejší,
že sa vyvážajú slivky do Moravy vo veľkom
a tam sa zpracujú. Nemusím sa rozprestierať
na to, natoľko je náš slovenský roľník
týmito neprípustnými pomermy ukrátený
a ukrivdený a samé Slovensko ako celok daňového
príjmu pozbavené.
Ešte horšie pomery panujú na tomto poli v bývalých
župách Hont a Tekov vedľa maďarských
hraníc. Tamojší roľníci predali
predtým svoje ovocie v Maďarsku, kým teraz,
nemajúc konkurencieschopnosti v Maďarsku a ležiac
tarifálne veľmi zle, sú naprosto prinútení
k páleniu svojho ovocia. Keďže podmienky pálenia
ovocia na Slovensku sú veľmi nepriaznivé a
daň vyššia ako inde, dôjde aj k trestným
činom a prevysokým trestom, ktoré potom zaťažujú
až veľmi nášho slovenského roľníka.
(Výkřiky poslanců slovenské ľudové
strany.) Čakáme od pána ministra financií,
že pri sústavnej regulácii liehovej dane tento
systém unifikuje a roľníctvu celej republiky
umožní rentabilné pálenie.
S ohľadom na veľké záujmy verejných
zamestnancov slovenská strana ľudová schvaľuje
zvýšenie dane z liehu a cukru a bude preň hlasovať.
(Potlesk.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava je tedy
skončena.
Než přikročíme k odděleným
doslovům pánů zpravodajů a oddělenému
hlasování o každé z obou osnov, dám
přečísti došlé návrhy
k oběma osnovám.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
K osnově tisk 456:
1. Resoluční návrh posl. Buřívala
a spol.:
Vláda se vyzývá, aby pro včelaře
uvolnila dostatečné množství daně
prostého cukru.
K osnově tisk 455:
2. Pozměňovací návrh posl. Remeše,
R. Chalupy, Svobody a soudr. ke čl. II:
Dodatečně zdanění bude zníti
takto:
"Pálené lihové tekutiny nebo výrobky,
které v hotovém stavu alkohol obsahují, pokud
jsou 1. července 1926 na území republiky
Československé ve volném oběhu, podléhají
dodatečnému zdanění částkou
Kč 1·40 za každý hektolitrový stupeň
alkoholu."
3. Resoluční návrh posl. Vávry,
Pekárka, Machníka, E. Vencla, Malíka a druhů:
Vládě se ukládá, aby výnosu
daně lihové použila těž k úpravě
služebních přídavků profesorů,
přednostů odborů a ředitelů
státních, průmyslových, zemědělských
a obchodních škol, jakož i inspektorů
živnostenských škol pokračovacích
a zemědělských s patřičným
zřetelem k tomu, že byli před válkou
lépe honorováni než profesoři středních
škol.
4. Resoluční návrh posl. dr Hnídka,
dr Matouška, Buřívala, Roudnického,
Hvozdzíka, Remeše, Windirsche, Bobka, Pekárka
a druhů:
Vláda se vybízí, aby vhodným způsobem
přihlídla k cvičným učitelům,
kteří byli v den účinnosti zákona
č. 541/1919 Sb. z. a n. na cvičných školách
jen v poměru výpomocném.
5. Resoluční návrh posl. Remeše,
R. Chalupy, Svobody a soudr.:
Vláda se vyzývá, aby vzhledem na zájmy
obyvatelstva jakož i s ohledem k interesům státu
uplatnila také u lihu zásadu volného obchodu
a zdravé konkurence a za tím účelem
po předchozím zabezpečení daně
státní pokladně uvolnila obchod lihem.
Mimo to nechť učiní vláda potřebné
přípravy k tomu cíli, aby ve vhodném
okamžiku mohl býti zaveden státní prodejní
monopol lihový.
6. Resoluční návrh posl. Buřívala
a spol.:
Vláda se vyzývá, aby co nejdříve
předložila návrh zákona na zřízení
prodejního a výrobního monopolu lihového.
Předseda: Přistoupíme k dokončení
jednání o odst. 1 pořadu:
1. Zpráva rozpočtového výboru o
vládním návrhu (tisk 272) zákona o
dani z cukru (tisk 456).
Dávám slovo k doslovu zpravodaji panu posl. Roudnickému.
Zpravodaj posl. Roudnický: Slavná sněmovno!
Řečníci, kteří se zúčastnili
debaty a mluvili k zákonu o cukerní dani, postavili
se většinou proti této dani. Důvody,
které uvádějí, jsou čtyři.
Předně, že není potřebí
úhrady pro požitkový systém státních
zaměstnanců, ježto prý vláda
úhradu již má jednak v účelových
dávkách, jednak z výnosu restrikce a z výnosu
cel. Za druhé se staví proti dani z cukru proto,
poněvadž tím má býti uhrazen
těž výdaj, který vznikne státu
přijetím zákona o úpravě duchovenských
platů. Třetí důvod jest, že se
tím zdraží cukr, a čtvrtý důvod,
že by průmysl cukrovarnický ocitl se tím
v těžké krisi.
Chci jenom kratince na jednotlivé tyto námitky odpověděti.
Jako první důvod se uvádí ten, že
vláda úhradu pro požitkový systém
státních zaměstnanců má jednak
z účelových dávek, jednak ze zbytku
restrikce a výnosu cel. Ano, kdyby byl býval zřízen
zvláštní fond, do kterého by byly plynuly
účelové dávky, nebylo by bývalo
potřebí žádných nových
daní, ale nesmíme zapomínati, že povolené
účelové dávky byly povoleny na zvýšení
platů staropensistů. Zbytek sice byl zařazen
do roku letošního, ale přes to rozpočet
náš nevykazuje žádných přebytků.
Je sice aktivní, ale přebytků nevykazuje,
takže pro úhradu platů státně-zaměstnaneckých
jeví se zde manko 700 milionů korun, které
nezbytně nyní je potřebí uhraditi.
Nesmíme ovšem zapomínati ještě
na jednu věc, o které se pan ministr zmiňoval,
že je potřebí pamatovati těž na
úhradu platů učitelských, které
vlastně visí dnes ve vzduchu. Nemáme dnes
už zemského sněmu, který by jako dříve
povoloval zvláštní daně či dávky
pro úpravu učitelských platů, a jestliže
Národní shromáždění stanoví
zvýšení učitelských platů
a jednotlivé země nemohou dnes povolovati zvláštní
daně, je potřebí, aby se tím obíralo
Národní shromáždění a
aby také Národní shromáždění
opatřilo pro to úhradu.
Druhý důvod, o kterém se někteří
z kolegů zmiňovali, byl ten, že se staví
proti úpravě platů duchovenských v
té domněnce, že by část povolované
úhrady plynula na úpravu kongruy. K tomu připomínám,
že až dosud strany, které dříve
byly v koalici a nyní postavily se do oposice, vždy,
když se jednalo o úpravu platů státních
zaměstnanců, hlasovaly také pro úpravu
kongruy. Tak zákon o nemocenském pojištění
státních zaměstnanců zahrnuje též
duchovenstvo. Pro ně hlasovaly dřívější
strany koaliční, které nyní jsou v
oposici. Podobně když se jednalo o zákonu staropensistů
hlasovaly tehdy socialistické strany také pro. Když
se jednalo o zákonu z r. 1923, č. 394, o sloučení
výpomoci drahotní, nouzové a nákupní,
při němž šlo také o duchovenstvo,
hlasovaly socialistické strany s sebou. Když se jednalo
o nouzové výpomoci státních zaměstnanců,
tu také hlasovaly, aby duchovenstvo dostalo nouzovou výpomoc,
a byl to kol. Buříval, který v důvodové
zprávě uvedl, že nouzová výpomoc
patří i duchovenstvu, kterému byla přiznána
na základě resolucí. Když se jednalo
o renumeraci za vyučování náboženství,
tehdy strany socialistické hlasovaly také pro. Když
se jednalo o drahotní a nákupní výpomoc,
hlasovaly také pro. Když se jednalo o zvýšení
kongruy r. 1920 o 1.200 Kč, tehdy socialistické
strany hlasovaly také pro. Když se jednalo o zákoně
o profesorech bohosloví a o představených
semináře, tehdy hlasovaly socialistické strany
také pro. Tím jsem odpověděl na druhou
námitku.
Třetí důvod je ten, že by se prý
tím zdražil cukr. Ukazoval jsem, že cukr nebyl
zdražen, ač vláda sjednala ještě
zvláštní smluvní příplatek
od cukrovarníků. Národní shromáždění
nechtělo připustiti, aby byla sloučena dohromady
jednak daň, jednak dávka 38 Kč a 16 Kč
za 1 q. Vedle toho vláda však vymohla smluvní
příplatek 70 K na 1 q, aniž by byl cukr býval
zdražen. Nyní, když se jedná o zvýšení
daně, již cukrovarníci snížili
ceny řepy ze 20 K, jež platili dříve,
na 15 až 12 K za 1 q. Z toho je viděti, že je
možno, aby zvýšena byla daň, aniž
by tím zdražen byl cukr.
Pokud se týče čtvrtého důvodu,
že by se tím ocitl průmysl cukrovarnický
v krisi, a že by se snad mohl opět třtinový
cukr uplatniti, připomínám, že r. 1921
a 1922 domácí spotřeba cukru činila
3,093.000 q, kdežto r. 1924 a 1925 stoupla téměř
o 1 milion q. Vývoz cukru r. 1921 a 1922 činil 3,763.000
q, kdežto r. 1925 činil 10 milionů q. Tedy
vidíme, že vývoz naproti kubánskému
cukru třtinovému stále roste, kdežto
výroba kubánského cukru třtinového
klesá, neboť r. 1924/25 činila výroba
4,739.000 q, kdežto r. 1925/26 4,730.000 q. Vývoz
byl r. 1924/25 2,376.000 q, kdežto r. 1925/26 1,921.000 q.
Zde je možno říci, že náš
cukr řepový razí si cestu hlavně proto,
že jakostí svou je lepší než cukr
třtinový. Proto bych žádal jménem
rozpočtového výboru, aby tak, jako přijata
byla osnova daně cukerní ve výboru rozpočtovém,
přijata byla také poslaneckou sněmovnou.
(Souhlas.)